UJune - 12. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Evan

Podívám se na otevřenou místnost v klubovně a sleduju, jak Jordan mluví s jedním z nových kluků. Vzhledem k tomu, že mi o něm před pár týdny Nico říkal, sledoval jsem toho chlápka a všiml jsem si více než při jedné příležitosti, že se prochází klubem a mluví s rekruty.

„Ten hlupák skončí někde v příkopě.“ Harlen se postaví po mém boku a já se otočím k němu.

„Já vím, že jsi ho taky sledoval,“ zamumlal a lokl si z piva, když mu oči sklouzly k místu na druhou stranu místnosti kde je Jordan.

„Udělal jsem nějaký výzkum a zjistil jsem, že byl členem jiného klubu, Southern Stars, z Nashville, jen před několika měsíci. Jeho otec je viceprezidentem.“

On má pravdu. To je přesná informace, jakou jsem dostal od Nica, spolu s Brewem, jehož posádka Wild Hogs měla v posledních několika letech několik sporů s Southern Stars.

Na rozdíl od Broken Eagles, Wild Hogs dělají jednání temnější stranou motorkářského životního stylu, ale také drželi při sobě a byli znáni v okolí města tím, že dělají víc dobrého než špatného. Nebo alespoň to je obraz, který vylíčili veřejnosti.

„Já mu nevěřím,“ říká Harlen a přerušuje mé myšlenky.

„Já taky ne,“ souhlasím a dívám se přes místnost, kde June, a July hrají kulečník. Moje oči ji neustále hledají, ne že by to byla potřeba.

Vím, kde je, aniž bych ji hledal. Přísahám, že moje tělo je v souladu s jejím, jako by nás pojil neviditelný drát.

„Wes ho chce vyhodit.“

Kurva.

Otočím se na stoličce, abych se znovu setkal s jeho pohledem. Jestli ho vyhodí, Nicův celý případ půjde do háje, a stejně jako to mě sere porušit své slovo, které jsem dal Nicovi, jediný způsob, jak můžu mít toho stupidního sráče kolem, je promluvit s Wesem a zbytkem kluků o tom, co se děje.

„Potřebujeme si promluvit, a musíme udělat ty sračky teď,“ řeknu, když se zvednu ze stoličky.

„Dojdi pro kluky a setkejte se se mnou v obchodě v pět. Jdu odsud odvézt holky.“

„Jistě,“ souhlasí a čte můj tón.

Ani se neohlédnu zpátky. Namířím si to přímo přes celou místnost až k June, která se naklání přes kulečníkový stůl.

„Hej,“ usměje se, když mě uvidí a položí konec tága na podlahu.

„Pojď se mnou,“ zamumlám a vezmu ji ho z ruky a položím na stůl. Při pohledu na July poukážu na zem.

„Nechoď odtud. Bude hned zpátky.“

„Uhh. Okej.“ July se zamračí, a já zatáhnu za Juneinu ruku, vedu ji do poloviny chodby a přitisknu ji ke zdi.

„Co to děláš?“ Zeptá se zadýchaně a přejíždí mi rukama z hrudi na ramena.

Nakloním se, blíž k jejímu uchu.

„Vem July a jeďte do našeho domu. Zůstaňte tam, dokud se nevrátím domů,“ přikážu, dám ruce pod její triko a hladím jí po hladké kůži.

„Co – co?“ Opře se a pohlédne mi do očí.

„Vem July a jeďte do našeho domu. Musím mluvit s kluky, což znamená, že nikdo, komu věřím, nebude schopen vás hlídat.“

„Je všechno v pořádku?“

„Všechno je v pořádku. Chci jen mít vás dvě na chvíli venku.“

„Dobře.“ Zamračí se a pak nakloní hlavu na stranu. „Jsi si jistý, že je vše v pořádku?“

„Jsem si jistý.“

„Přísaháš?“ Zeptá se tiše a já si opřu čelo o její.

„Přísahám, bejby.“ Zamumlám a její tělo se uvolní.

„Okej,“ souhlasí. Dotknu se ústy jejích, než ji odvedu zpátky ke kulečníkovému stolu, kde July nyní stojí s Wesem.

„Holky míří k nám domů,“ řeknu tiše, když kývnu k July, on ji vyvedl ze dveří směrem k parkovišti a zamumlá: „Zůstaň, s June, pošli textovku, až se dostanete do jejího domu.“

„Víš, že nenávidím, když mě vyloučíš ze hry,“ zaremcala, on se zaculil, naklonil se k ní a řekl jí něco, co neslyším, než jí políbí.

„Jsi otravný,“ říká, když ji uvolní, já se podívám na June a podávám jí klíče od mého trucku, protože jsme sem s ním přijeli.

„Napiš, až se vrátíš domů a nastavíš alarm,“ řeknu jí, políbím na čelo a pak na rty.

„Já vím, já vím,“ vzdychne, pak nastoupí do trucku, který pro ni vypadá příliš velký, když se July dostane na sedadlo spolujezdce.

„Jeď opatrně.“

„Možná.“ Usměje se, když nastartuje Bestii, zabouchla dveře a pak stáhla oko.

„Nikdy jsem neřídila truck. Možná že vynecháme domov a vezmeme si tuto věc na projížďku a uvidíme, co dokáže.“

„Jestli se cítíš na to, dostat výprask, jen do toho bejby.“ Zazubím se a její oči se rozzáří uličnictvím, načež zakroutím hlavou. Moje dívka je vzrušená a já ji takhle miluju.

„Buď hodná,“ zamumlám. Dívám se, jak zamává a vyjede z parkoviště. Jakmile je truck mimo dohled, přesunu se k Wesovi.

„Pojďme.“

Jdeme do obchodu vedle budovy. Když vstoupíme, přicházejí k nám všechny oči a já s Wesem jdeme do kanceláře, zatímco nás každý následuje.

„Co se děje?“ Zeptá se Wes a přeruší ticho, zatímco Harlen, Everett, Zee, Mic, Blaze a Jinx se pohybují po místnosti do kruhu.

„Nico se mnou před pár týdny v domě rodičů June mluvil a požádal mě, abych mu pomohl s případem, na kterém pracuje,“ přiznám se a dívám se, jak se kluci dívají po místnosti. Všichni znali strýce June. Všichni ho respektují a vědí, co dělá, takže si jsem jistý, že přesně vědí, co budu říkat dál.

„Řekl jsem mu, že se necítím dobře, abych dělal sračky za vašimi zády, ale trval na tom, abych to držel v tajnosti, a já vzhledem k okolnostem souhlasil, pokud se ty sračky nevymkly z ruky.“ Pozastavím se a podívám se na Wese.

„Harlen mi dnes večer řekl, že chceš vyhodit Jordana. To hovno se nemůže stát.“

„Pardon?“ Zeptá se Wes a já přejedu očima po mužích v místnosti, abych se zas podíval na něj.

„Jordan byl poslán do klubu, aby nalákal členy s nižším postavením a nakonec je převzal s tím, že jim nabídne jiný způsob života.“

„To si ze mě musíš dělat prdel,“ zavrčí Wes.

„Nico věděl, že budeš naštvaný.“

„Jestli to věděl, měl si se mnou o tom promluvit.“

„Nemohl, a kdybys o tom přemýšlel, souhlasil bys, že nemohl. Ztratil bys svou mysl a podělal mu jeho případ. Vím, že nechceš, aby se do klubu dostala špína, kterou už Jordan přináší, ale je už tady a šíří se. Vím, že se dostal k několika chlapům, a pár věcí jim dal, aby viděl, jak přemýšlíte, a testoval vaši věrnost vůči Wesovi,“ říkám, rozhlížím se a několik z nich přikývne.

„Před týdnem přistoupil ke mě a Jinxovi,“ říká Blaze a Wes se na něj zamračí.

„Nešel do podrobností. Prostě položil pár otázek ohledně našich myšlenek o tom, že vyděláme více peněz pro klub.“

„Nemyslel sis, že bys mi o tom měl říct?“ Zeptá se Wes a Blaze na něj střihne očima.

„Ne, nemyslel jsem na to až do teď. Ani jsme ho nebrali vážně.“

„Takže co jako kurva Nico očekává?“ Zeptá se Harlen.

„Nejsem si jistý. Já jen vím, že chtěl, abych dával pozor a řekl mu, ke komu Jordan přistoupil.“

„Tohle je hovadina,“ vyprskne Z, a podíval se na Wese.

„Naše zasrané ruce jsou svázané a ten kretén má svobodu. Byl kolem mé ženy a dítěte. Tohle hovno není se mnou v pořádku.“

„Ví o tom Jax?“ Zeptal se Wes a já potřesu hlavou.

„Nikdo mimo tuto místnost a Nicův tým.“

„Kurva,“ vyštěkne a rukou si přejde vlasy.

„Kolik klubů převzali?“

„Tři, o kterých Nico ví.“ Nadechnu se, a pokračuju: „Žádný z ostatních klubů se nepustil do boje. Většina z nich už byla na cestě, na které jsou Southern Stars, a byli moc rádi, že jim předali otěže, přičemž si udrželi kontrolu nad kluby a získali větší zisky z dlouhodobého hlediska.“

„Potřebujeme vědět, kolik chlapů souhlasilo s tím, že přejdou k Jordanovi,“ řekne Harlen a překříží si ruce na jeho mohutném hrudníku. „Pokud šíří ty sračky klubem, musíme vědět, kdo je ochoten jeho nabídku přijmout.“

„Pokud vím, zdá se, že se zajímá jen o pár nových kluků. Nemyslím si, že hvězdy udělaly hodně výzkumu, než poslali Jordana do našeho středu. Nevědí, že většina mužů v tomto klubu jsou ex-vojáci a věrní bratrství silnější než jejich. Kdyby se na nás podívali, věděli by, že je to špatný typ klubu, na který vytáhnout takový sračky.“

„Potřebujeme plán,“ vysvětluje Harlen a všechny oči jdou k němu.

„Jordanův otec je viceprezidentem. Nemůžeme kluka jen tak vyhodit, ale také to nemůžeme nechat být. Chápu, že Nico pracuje na tomto případu, ale říkám, že mu dáme nějaký časový rámec, a pokud se v tom čase nikam nedostane, zpřetrháme vztahy s Jordanem a uděláme prohlášení, které nebude nepochopené.“

„Harlen má pravdu,“ souhlasí Mic a já se na něj překvapeně podívám, že se ozval. Mic nikdy nemá moc co říct. Je to ten druh chlapíka, který vždycky pozoruje každého, a udržuje si názor pro sebe.

„Tak či onak, budeme muset o těchhle sračkách učinit prohlášení, nebo budeme mít muže, kteří nosí naši záplatu, páchající zločiny, a použijí naše jméno jako odstrašující taktiku. Tohle hovno není v pořádku se mnou, a vím, že to není v pořádku s nikým v této místnosti.“

„Má pravdu,“ vložil se do toho Wes a podíval se na mě.

„Jiní si budou myslet, že je v pořádku nás pokoušet, kdybychom nechali tyto klece sklouznout a neudělali prohlášení. Tohle nesmíme dopustit. Bez ohledu na to, co chce Nico nebo co si myslí, jaká by byla moje reakce, měl mi tyhle sračky sdělit. Tohle je náš klub, naše jméno, a já nejsem v pořádku s tím, jak se využívá.“

„Nechtěl jsem to držet od vás, ale dostal jsem to, co říkal Nico.“ Pokrčím rameny.

„Nebudu se omlouvat za mé činy. Udělal jsem to, co jsem v tu chvíli považoval za potřebné, a i kdyby mi byla znovu dána stejná situace, zůstala by moje volba stejná.“

„Já vím,“ zamumlal Wes a poklepal mi na rameno.

„Chápu důvod, proč jsi udělal to, co jsi udělal, a nic ve zlém, ale tyhle sračky nejsou v pořádku se mnou a nedopustím, aby bylo naše jméno zatažené do nějaké posrané války, jen aby Nico mohl uzavřít případ. Nebudu riskovat, že se něco stane July nebo některému z bratrů, kteří nosí vesty Broken Eagles.“

Má pravdu. Mohlo by dojít k útlumu klubu, kdyby se sračky vymkly z rukou a přeci jen, ochraňovat naše rodiny a muže, kteří mi od doby, co jsem vstoupil do klubu, kryli záda, měli větší důležitost než pomáhat Nicovi.

„Promluvím s Nickem, setkám se s ním dnes večer a vysvětlím mu, že má omezený čas, aby udělal to, co potřebuje, než do toho vstoupíme.“

„Také si s ním promluvím,“ řekne Wes a překříží si ruce na hrudi.

„Měl by se mnou mluvit o tom, co se děje, a nechat mě rozhodnout o mém postupu.“

„Víš s tím, co se stalo s July, bys ho měl podpořit,“ odpověděl Mic a upřeně hleděl na Wese.

„Chápu, proč šel s tímhle za Evanem. Ví, že je Evan věrný nám, ale také ví, na čem stojíme, a že bychom nechtěli, aby Jordan nebo někdo, kdo nebyl věrný tomu, za čím si stojíme, dělal nějaký sračky. Mohl bych se zbavit Jordana a každého člena věrného jemu, aniž bych vyslyšel Nica, ale bratře, stejně jako nenávidím tyhle sračky říkat, souhlasím s tím, co Nico dělá. Nestrávil jsem roky, bojováním za to, v co věřím, abych udělal snadnou cestu, když si nějaký slizký magor myslí, že jeho koule jsou větší, než jsou. On a jeho posádka si možná myslí, že našli skupinu mužů, kteří se snadno obracejí, ale oni se tvrdým způsobem naučí, že tomu tak není.“

„Dobře, tak jdeme do toho,“ zamumlal Z a ostatní chlapci se usmáli, zatímco Wes si povzdechl a pak se na mě podíval.

„Chci vědět, jak dlouho si Nico myslí, že tyhle sračky budou trvat. Když budeme mít tuto informaci, zajistíme další krok,“ zamumlal a zamířil ke dveřím. Stejně tak udělám i já, když kývnu na kluky bradou, než za ním vyjdu ven.

***

„Lane je volný. Veškeré obvinění byla včera stažena,“ řekne Jax, jakmile si dám telefon k uchu, než mám dokonce možnost pozdravit ho.

„To si ze mě musíš dělat prdel,“ zavrčím a June, která spí, se napůl hodí přese mne, nohu přehodí přes mou a ruku napříč pasem.

„Počkej sekundu,“ zamumlám k Jaxovi a hodím telefon zpátky na noční stolek.

Políbím jí na vrchol hlavy, opatrně zpoza ní vyklouznu, abych ji nevzbudil, posadím se na posteli a zvednu si ze židle tepláky. Když je mám na sobě, čapnu mobil, opustím pokoj a zavřu za sebou dveře.

„Myslel jsem, že mají proti němu žalobu?“ Pobídnu ho, když jsou dveře zavřené.

„Nic nezůstalo. Jeho právníci to udělali tak, jako by to byl jen dobrý, zdravý vysokoškolský chlapec s jasnou budoucností a rozbitá rodina, která ho zatáhla do špatných sraček.“

„Kurva.“ Přejedu si rukou přes obličej, sedím si na okraji pohovky a položím si lokty na kolena.

„Je bez-kontaktu a pořád ještě na místě?“

„Ne. Jak jsem říkal, byl zbaven všech obvinění.“

„Chci, proti němu soudní příkaz. Nechci ho nikde poblíž June,“ řeknu, když se snažím zabránit tomu, abych nezačal řvát nebo nerozdrtil telefon, což je přesně to, co chci dělat.

„Uvidím, co můžu udělat, ale můj odhad je, že to nebude možné. Neobtěžuje jí ani neohrožuje, takže nebude snadné přesvědčit soudce, že je zapotřebí.“

„Pokus se,“ požaduji.

„Víš, že budu.“

„Jestli se tu objeví, nezodpovídám za to, co s ním dělám.“

„Nemyslím si, že by jí ublížil,“ řekne tiše Jax a já drtím zuby. Nemyslím si, že by jí ublížil, ale skutečnost, že se jí dotkl, je dost pádný důvod, abych do něj střelil kulku.

„Evane,“ zavolá Jax a já vydechnu, uvědomujíc si, že jsem se odmlčel.

„Jak by ses cítil, kdyby to byla Ellie?“

„Zásah,“ zamumlal. Ellie a její dcera Hope, kterou Jax přijal za svou, jsou dvěma nejdůležitějšími lidmi v jeho životě. Jax nikdy nenechal někoho, koho vnímal jako hrozbu kdekoli poblíž nich, a že ví, že já vím, že rozumí, jak na tom jsem.

„Potřebuju si promluvit s June. Zjisti, co můžeš udělat ohledně příkazu zákazu přiblížení a ozvi se. Jsem si jistý, že Nico už zavolal jejího otce a s mým štěstím se tu objeví a bude si chtít promluvit se svou holčičkou osobně.“

„Učíš se rychle,“ směje se.

„Ne, prostě vím, co bych udělal, kdybych měl dceru.“

„Správně,“ vzdychne. „Ozvu se ti, ohledně toho příkazu.“

„Díky,“ mumlám.

„Až June vstane, ať mi zavolá. Potřebuji laskavost.“

„Co se děje?“

„Před týdnem jsem udělal rezervaci pro Ellie a mě v Diego v Nashville. Maminka a táta měli, hlídat Hope, ale musí odjet z města a Ashlyn je zaneprázdněná, takže potřebuji zjistit, jestli by jí mohla June pohlídat.“

„Přivez ji.“

„Jsi si jistý?“

„June bude pravděpodobně potřebovat rozptýlení a budeme doma.“

„Díky chlape. Zavolám ti zpět,“ řekne a pak zavěsí.

Klesám pohledem na koberec a vzdychnu. Tohle hovno je v prdeli a ani trochu to právě teď nepotřebujeme.

Vím, že v tuto chvíli nemůžu nic dělat, podívám se na Ninju, který leží na křesle a hlava mu visí napůl ze strany a pozoruje mě, pak zvedne hlavu a nakloní jí na stranu.

„Tak pojď. Jdeme ven.“ Postavím se a přejdu k zadním dveřím, vypnu alarm a odsunu dveře. Několik minut se na něj dívám, zatímco se prochází kolem dvorku, očichává všechno, s čím přichází do styku.

Když ho vpustím zpátky, zamířím do kuchyně a spustím kávovar, a pak slyším telefon June, který zvoní někde v domě. Není to v ložnici, ale kde kurva je, o tom se lze jen dohadovat. Polovinu času se divím, proč má vůbec mobil, protože ho nikdy nemá u sebe a většinu času ho nemůže ani najít.

Jdu do prádelny a plánuji, že bych tam začal hledat telefon, když z ložnice slyším hlasité bouchnutí a výkřik. Spěchám zpátky do ložnice, a pak se směju, když otevřu dveře a najdu June na podlaze, přikrývky kolem sebe a vlasy v nepořádku.

„Spadla jsem z postele.“ Potřese hlavou a rozhlédne se.

„Vidím. Jsi v pořádku?“

„Nestalo se mi to od té doby, co ses vrátil,“ zamumlá, a vypadá zmateně a naprosto rozkošně, když si odfukovala z tváře pramen vlasů.

„To je proto, že když jsem s tebou v posteli, jsi kolem mě obmotaná jako chobotnice,“ vysvětluji, když vejdu úplně do místnosti a zvednu ji z podlahy.

„Nejsem kolem tebe obmotaná jako chobotnice!“ Vykřikla.

„Ty se lepíš ke mně. Nemůžu se na posteli, posunout ani o centimetr, aniž bys mě nenásledoval a připnul mě na místě.“

„Bejby,“ usměju se, „kdybych tě ve spánku neovládal, ty by ses z postele přesunula na zem, nebo mi kolenem rozdrtila koule.“

„Cokoli,“ odfrkne si a snaží se rozvinout deku z jejího nahého těla.

„Dovol mi, abych ti s tím pomohl,“ trvám na tom, uchopím okraje deky, přitáhnu si ji k sobě, a zatímco deka padá na podlahu.

„Ev,“ zalapá po dechu a dívá se na mě s rozšířenýma očima.

„Co se děje, bejby?“ Jednou rukou ji hladím po zádech, a pak jí obalím kolem krku, zatímco jí druhou rukou chytnu za jednu půlku zadku.

„Ev,“ vydechne proti mým ústům, které mám kousek od jejích, přitisklý hrudník k mému, zatímco rukama sklouzne po pase a dolů po teplácích.

„Miluju to.“ Mluvím proti jejím ústům, když rukou sklouznu dolů a pak jí přesunu mezi nohy a cítím, že už je na mě připravená.

„Hop nahoru.“ Poklepu jí na zadní stranu nohy, pak ji chytnu, když to udělá, a obalím ji ruce kolem stehen. Nesu ji směrem ke koupelně, zatímco mi olizuje krk až k uchu. To stírá všechny myšlenky na dnešní ranní telefonát a rozhovor, který musíme mít.

***

„Potřebujeme si promluvit, krásko,“ řeknu June, jakmile jsme ze sprchy v kuchyni. Naleju si kafe do hrnku a pak se na ni podívám, když si všimnu, že mi neodpovídá. Zjistím, že prohledává velkou krabici, kterou před několika minutami přinesla do kuchyně.

„Co se děje?“ Zeptá se, roztržitě, zavře krabici a položí ji na pult.

„Co hledáš?“ Jdu k ní s hrnkem kávy v ruce a přemýšlím o tom, co hledá.

„Našla jsem to to.“ Zazubí se a zvedne malou, stříbrnou papírovou krabičku. Otevře ji, vezme to, co je v krabičce, a drží to mezi námi, než ho nasadí na prst.

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že jí kolem prstu sedí malý zlatý kov. Kousek kovu, který jsem tam dal před lety. Kousek kovu, o kterém jsem si nikdy nepomyslel, že znovu uvidím. Prsten, který jsem jí dal, když se stala mou ženou.

To bylo to, co jsem si tehdy mohl dovolit. Věděl jsem, že jednoho dne, až se usadíme a já si to budu moct dovolit, dám jí na prst diamant. Prsten hodný jí. Ale po všem, co se stalo, jsem si nikdy nemyslel, že dostanu šanci.

„Ev?“ Zašeptá a já si na pult odnesu šálek kávy, pak ji zvednu a posadím ji vedle ní.

„Nehýbej se,“ poznamenám a ukážu na ni, zatímco mluvím skrz hrudku, která se mi vytvořila v krku, když jsem ji pustil a vrátil se do ložnice. Prohledávám tašku, která leží na dně skříňky, dokud nenajdu to, co hledám, a vrazím si to do kapsy tepláků.

Když se vrátím do kuchyně, najdu ji tam, kde jsem ji zanechal na pultu. Dívá se na mně, ale je ostražitá.

Můžu říct, že neví, co si má myslet.

„Sundej ten prsten z prstu,“ zavrčím, když jsem blízko. Vykulí oči a začne se jí chvět spodní ret, když upře pohled ode mne k její ruce. Přetahuje prsten z prstu, polkne a pak ho pomalu nechá sklouznout.

„Omlouvám se. Byla to hloupost.“ Zavrtí hlavou. „Nevím, na co jsem myslela.“

Chytím jí za kolena, široce jí rozevřu nohy, udělám prostor pro své boky, pak jí vezmu prsten z ruky a držím ho mezi námi.

„Podívej se na mě.“

„Měla bych začít dělat snídani,“ zamumlá si do klína, kam se stále dívá. Smutek a porážka v jejím tónu způsobují, že se mi zauzlují střeva.

Přitisknu se blíž, a zjemním hlas.

„Podívej se na mě, krásko.“ Hlava se jí pomalu zvedá a v očích jí vidím slzy.

„Tento prsten byl nasazen na prst zbabělcem,“ řeknu, a dívám se, jak jí hněv naplňuje oči, hněv, který mě zachytil nepřipraveného. Je to pocit, který mě nutí si už po milionté krát uvědomit, že jsem idiot, protože vím, že její hněv znamená, že mě chce bránit.

„Byl tam umístěn mužem, který pro tebe nebyl dostatečně silný. Mužem, který si tě nezasloužil,“ pokračuju tiše a sevřu prsten pevně v pěst.

„Ne.“ Zvedla ruce, zatlačila mi na hruď a snažila se mě odstrčit.

„Ne!“ Opakuje a tentokrát křičí.

Chytím ji za zápěstí, přitáhnu si je k sobě a dívám se, jak jí stoupá hrudník a rychle klesá.

„Ten muž, kterého si zasloužíš, by tě neopustil. On by to s tebou nevzdal. Udělal by všechno, aby se ujistil, že nikdy nebudeš pochybovat o jeho citech. Takovým mužem jsem dříve nebyl.“

„Přestaň!“ Vykřikla, pustím její levou ruku, sáhnu do kapsy a poté před ní kleknu na koleno.

„Ten muž, kterým jsem byl, si tě nezasloužil. Ani si nezasloužil dýchat stejný vzduch jako ty. Ale já ano. Nejsem tím mužem, který jsem byl tehdy, a přísahám, že každý den, až do posledního dechu, ti budu dokazovat, že jsem tě hoden.“

Držím prsten, který jsem vybral před týdny, mezi námi. Prsten, který je hoden jejího prstu, od muže, který je hoden jí.

„Vezmeš si mě? Budeš mou ženou?“

„Ach, Bože.“ Rukou si zakryla ústa a slzy jí padají z očí, když se podívá mezi prsten a mě.

„Ach, Bože,“ opakuje, klesá dopředu, obalí mi paže kolem krku, strčí si tam tvář a zavzlyká: „Ano.“

„Uklidni se, bejby. Ty mě kurva děsíš,“ zašeptám, třu jí záda a poslouchám její hlasité vzlyky, jak se jí třese tělo.

„Nemůžu se uklidnit!“ Vykřikla bez dechu a odtáhla od mého krku obličej. „Kdo by se mohl uklidnit?“ Zeptala se a použila si ruce, aby si otřela slzy.

„Můžeš se alespoň dát dohromady na tak dlouho, abych ti dal prsten na prst?“ Požádám ji, a posadím jí dozadu na pult.

„Ano. Ale teprve poté, co něco řeknu,“ vydechne skrz slzy a položí si teplé ruce na mou hruď a pohledem vyhledá můj obličej.

„Není pravda, že sis mě nezasloužil.“

„June,“ varuju, když jsem jí stiskl koleno.

„Ne.“ Zavrtí hlavou.

„Ty jsi pro mě byl vždycky dobrý. Zamilovala jsem se do tebe – do tebe celého – ne jen kus z tebe, o kterém bych si myslela, že je dokonalý. Nikdy nebyl čas, kdy bych tě nemilovala. Musíš to vědět.“

Sklouzla rukou po hrudi na krk a pod mou čelist. „Miluju tě, Evane, celého. Dokonce i ty části, které se ti nelíbí.“

„Nezasloužím si tě,“ vydrtím mezi zuby.

„A já si nezasloužím tebe, ale tak jako tak se tě stále držím.“ Usmívá se a nakloní hlavu na stranu a začne se usmívat zářivě.

„Můžu teď dostat svůj prsten?“

„Ano.“ Nakloním se, jemně ji políbím, pak ji vezmu za ruku a posunu ji diamantový prsten se třemi karáty na prst.

„Je nádherný,“ zašeptá, položí ruku na mou hruď, otočí ji jedním směrem a pak druhým a dívá se, jak odráží světlo, než se podívá na mě.

„Ale když se vezmeme, chci, aby mi ten starý prsten seděl vedle tohohle. Nechci něco nového, když můj starý byl pro začátek dokonalý.“

„Kriste, ty mě zabíjíš,“ zasténám, obalím si do pěsti její vlasy a vezmu si její ústa k polibku, který jí ukazuje, jak moc ji miluji. Vzápětí zazvoní zvonek u dveří a připomíná mi to, co s ní potřebuju probrat.

„Kurva,“ neochotně od ní odtrhnu ústa.

„Zajímalo by mě, kdo to je,“ zašeptá a zamračí se na dveře.

„Moje sázka je na tvou matku a tátu,“ zamumlám a zadívám se na její ústa a oteklou tvář, která je měkká a přeju si, aby tato chvíle nebyla přerušena minulostí.

„Věděl jsi, že mě požádáš, abych si tě vzala?“ Zamračila se a vyskočila z pultu, když jsem o krok ustoupil.

„Ne, a já ti potřebuji rychle něco říct dřív, než je nechám vejít dovnitř.“

„O čem to mluvíš?“

„Lane je z vězení venku. Všechna obvinění byla stažena a dnes ráno byl propuštěn.“

„Co?“ Pohlédla do haly, když zazvonil zvonek, a Ninja konečně vyskočil z pohovky a štěkal, když mířil ke dveřím.

„Je venku a já nechci, abys s ním měla jakýkoliv kontakt.“

„Ani já nechci. Chci říct, proč bych měla?“ Potřásla hlavou, zatímco stáhla obočí dohromady.

„Není to to, že ty bys s ním chtěla být v kontaktu, z čeho mám strach,“ vysvětluji, když jí odstrčím vlasy z tváře.

„Myslíš, že mě přijde hledat?“

„Na tebe je těžké zapomenout, krásko, takže ano. Nepochybuji, že se tady nakonec objeví „ zamumlám a krátce jí políbím na rty, než se vydám ke dveřím, u kterých teď bzučí neustále.

Při pohledu kukátkem si povzdechnu, když vidím, kdo je na druhé straně. Ne, že bych nevěděl, že se objeví, ale po tom, co se stalo s June, a skutečnost, že souhlasila s tím, že si mě znovu vezme, můžu uvažovat o milionu a padesát dalších věcí, které bych se svou snoubenkou dnes ráno dělal raději. Žádná z nich nemá ani jednu zatracenou věc společného s trávením času s jejími rodiči.

„Chystáš se otevřít, nebo tu jen tak stát?“ Zeptá se a položí mi ruku na bok, zatímco druhou použije, aby Ninju zatáhla o krok zpět.

„Snažím se rozhodnout,“ zabručím a poslouchám, jak se chichotá a tlačí mě ke straně, aby mohla otevřít dveře.

„Ahoj mami. Ahoj, tati,“ pozdravila je s polibkem a objala každého rodiče.

„Já vím, proč jste tady, ale mám větší zprávy.“ Skočila nahoru a dolů a pak natáhla ruku k rodičům.

„Evan mě požádal, abych si ho vzala,“ šťastně vykřikla.

„Ach, miláčku, jsem za tebe tak šťastná,“ zamumlá máma a dá jí pusu, když vklouzne do domu.

„Díky, mami,“ zašeptá June, pak se podívá na svého otce, když ji její matka propustí.

„Tati?“ Udělá krok směrem k němu a jeho oči se změkčily, zatímco natáhl ruku, aby do ní vzal její a podíval se na prsten.

„Jsem opravdu šťastný, June broučku.“

„Díky, tati.“ Usmála se a uzavřela vzdálenost mezi nimi a obtočila mu paže kolem pasu.

„Říkala jsem ti, že ten prsten bude milovat,“ řekne November, která se nakloní ke mně a usměje se na svého manžela a dceru.

Několik dní poté, co jsem Ashera požádal o ruku jeho dcery, chtějíc tentokrát udělat všechno správně, zavolal jsem její matku a požádal ji, aby mi pomohla vybrat prsten.

Po celou dobu, kdy jsme nakupovali, plakala, ale mohl jsem říct, že požádat jí, aby se do toho zapojila, pro ni znamenalo všechno. To, co nevěděla, že získat její souhlas pro mě taky hodně znamená.

„To říkala,“ souhlasím, položím jí ruku na ramena a přitáhnu si ji blíž, zatímco ona ruku obtočí kolem pasu a dělá to samé.

„Nyní je mi jedno, co na to říkáte. Budeme mít svatbu, skutečnou svatbu. Druh svatby, který se plánuje. Nehodláte utéct k soudu nebo do Vegas a vzít se a určitě mi nedáte jen pár dní, aby se svatba naplánovala jako tvoje sestra,“ říká November a dívá se mezi mě a June, jak se přesune k boku manžela.

„Uvidíme, mami.“ Zazubí se June a nakloní se ke mně.

„Ach ne, nevidíme. Chci, aby mi alespoň jedna z mých dívek dala to, co chci, a July už je vdaná, ta je mimo. Všichni víme, že se April nikdy nevdá, ledaže by existoval nějaký chlápek, který by se pokusil jí zkrotit. May je…“ Odmlčí se a dívá se na svého manžela nakrčujíc tvář. „Nevím, co je May, ale pochybuji, že se brzy vdá. A December je příliš přítulná, než aby se usadila. Takže je to na tobě.“

„Bejby,“ přerušil ji Asher a potřásl hlavou.

„Nebejbuj mě. Chci plánovat svatbu. Skutečnou svatbu.“

„Možná ty a táta byste měli obnovit své sliby. Mohla bys to naplánovat,“ navrhuje June a vede nás po chodbě směrem ke kuchyni.

„Nechci si znovu vzít tvýho tátu,“ zamumlala polohlasem, ale to jsme slyšeli, a pak následuje plácnutí, načež vykřikla, „už jsem tě vzala, Ashere Maysone!“

„Člověk by si myslel, že s časem bys přestala být osina v zadku. Nic se nezměnilo,“ řekne, a já slyším lásku, kterou má pro svou ženu v jeho slovech, i když jsou mírně otrávené.

„Cokoli,“ odpověděla a položila si kabelku na pult vedle krabice.

„Měli jste snídani?“ Zeptá se June a dívá se mezi rodiči, když si vezme hrnek kávy a opře se.

„Jedli jsme, zlato,“ řekne jí November a posadí se na jednu z barových židlí. „Nehodláme zůstat dlouho. Snažili jsme se dovolat, ale jako obvykle jsi nezvedla telefon, takže jsme se rozhodli, že se tu stavíme.“

„Ach, nevím, kde je můj telefon.“ Rozhlédla se, jako by se ta zatracená věc měla objevit ze vzduchu.

„Musíš si o něm začít držet lepší přehled. Chci, abys ho měla neustále u sebe,“ řekne Asher, znějíc teď opravdu otcovsky.

„Tati,“ vzdychne.

„Ne, June broučku, to je vážné. Myslím, že ti Evan řekl, že Lane je z vězení venku.“

„Řekl, ale opravdu si nemyslím, že bych si kvůli tomu měla dělat starosti. Lane nev –“

„Neříkej to,“ odřízl jsem ji, než ho mohla bránit. „Mohl tě dostat do spousty bláznivých potíží a nepochybuju, že o těch sračkách věděl, když se s tebou stýkal.“

„Já vím, Ev.“ Postavila hrnek s kávou na pult a obtočila si ruce kolem pasu. Bere mi to všechnu sílu, abych nešel k ní a nezačal jí utěšovat, ale musí pochopit, jaký typ člověka skutečně Lane je.

„Ne, to nevíš, bejby. Pokud bys to věděla, ani bys nemyslela, že bys ho bránila. Máš štěstí, že tam byl tvůj strýc, když tě vyslýchali a zastavil je, aby tě poslali zpátky k němu. To hovno mohlo skončit špatně. Laneova rodina je pokřivená a myslím to tím nejhorším možným způsobem. Nemají žádný problém někoho zabít a oni by dvakrát nepřemýšleli o tom, že bys zmizela, kdyby si mysleli, že víš něco, co bys neměla, nebo že pracuješ s federály.“

„Musíš si na něj dávat pozor. Pokud se k tobě přiblíží, odejdeš a zavoláš jednoho z nás, nebo se vydáš na policejní stanici,“ vysvětluje Asher a já pozoruju, jak se jí rozšířily oči.

„Myslíš si, že to bude nutné? Jsem si jistá, že kdybych mu řekla, aby mě nechal, tak by to udělal.“

„Která část „žádný kontakt s ním“, jsi nepochopila?“ Zavrčím se zatnutými pěstmi po bocích a její oči k nim klesají.

„Evan –“

„Ne, bejby, tohle není vtip. Uvidíš ho na chodníku, přejdeš na druhou stranu a zavoláš mi. Zavolá on tobě, zavěsíš a ty zavoláš. Nebudeš s ním mluvit.“

„Dobře,“ zašeptá a dívá se mezi rodiči a mnou. „Nebudu s ním mluvit.“

„Dobře,“ souhlasím, uzavřu vzdálenost mezi námi a vezmu ji do náruče.

„Všichni jen chceme, abys byla v bezpečí. Vím, že ti Lane nikdy nedal důvod, abys věřila, že je nebezpečný, ale on je.“ Políbím jí na temeno hlavy, zatímco se moje oči zablokují s Asherovými.

Jeho oči se pohybují mezi jeho dcerou a mnou a jeho brada se zvedá, zatímco rukou sklouzne po rameni své ženy, a když vidím, sílu jejich vztahu a lásku, kterou mají pro svou dceru, ukazují mi tím, co budu mít s June po zbytek mého života.