UJune - 11. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

June

„Miluji tě,“ řekla jsem a podívala se na sebe v zrcadle. „Miluju tě,“ opakuji, a sleduju, jak stáhnu obočí.

Samozřejmě, že dokážu říct ty slova nahlas, i když pokaždé, když jsem je snažila říct Evanovi, nedostanou je z krku. „Co je s tebou špatně?“ Na oplátku jsem nezískala žádnou odpověď.

Frustrovaně vydechnu, vytahuju si natáčky z vlasů a lehce házím do umyvadla. Během posledního týdne mi Evan říkal, že mě miluje stále víc a víc a pokaždé, když to řekl, snažím se, abych to dokázala taky vyslovit, ale nejde to.

 Stejně jako před několika minutami přišel za mnou, aby mi řekl, že odjíždí a políbil mi rameno a šeptal: „Miluji tě“, proti kůži. Chtěla jsem mu říct, „taky tě miluji,“ ale nešlo to. Takže místo toho jsem stála jako idiot a dívala se na něj, zatímco se na mě usmíval v zrcadle.

„Víš, že neodejde, takže je zřejmé, že se jedná o tvůj problém, a už ne o jeho,“ pokárala jsem se, odtáhla ručník, hodila ho na vrch umyvadla a pak popadla novou sadu krytů bradavek, a usmívala se při vzpomínce na Evana, když je naposledy našel, když jsem je měla na sobě.

Jakmile jsou na místě, vpadnu do šatny a vytáhnu malé černé šaty z věšáku u dveří. Vklouznu do nich, otočím se a podívám se na sebe v zrcadle.

Jsou to šaty, které jsem si koupila před měsíci na večery, jako je dnešní večer, a popíjení s holkama. Horní část šatů je černá krajka s hlubokým V a odpovídající hlubokým V na zádech. Spodní část je černá, čistá tkanina s černým podkladem a zasahuje do středu stehna. Kdybych měla prsa, nemohla bych si ty obléknout šaty, protože není žádný způsob, jak bych je mohla ukrýt, ale na rozdíl od normálu jsem vděčná za svou malou hruď.

„S kým jsi to mluvila?“

Vypísknu, otočím se a položím si ruku na hruď, když se podívám na mou sestru December, která stojí ve dveřích šatny a má na sobě černé šaty. Její jsou tak těsné, že ukazuje každou z jejích křivek.

„Nepliž se za mnou,“ vyprsknu. Úplně jsem zapomněla, že nejsem v domě sama.

„Neplížila jsem se za tebou. Šla jsem přímo dovnitř,“ řekla, položila si ruce na boky a studovala mě.

 „Tak s kým mluvíš? Je tvůj dům strašidelný? Máš tu ducha, kterého se snažíš přesvědčit o své lásce?“

„Mlč,“ zavrčím, popadnu z police, černé semišové boty na podpatku a projdu kolem ní.

„Co se děje?“ Ptá se April a já zasténám.

„Nic se nestalo,“ řeknu jí a přemýšlím, jestli by šaty, které má na sobě, měly být nošeny na veřejnosti. Černé šaty bez ramínek, nezanechávají nic k představivosti a jsou tak krátké, že je mi jasné, že jestli se ohne, všichni dostanou show.

„Uh… okej.“ Zamračila se a pohlédla ode mne na December, která pokrčila rameny.

„Myslela jsem, že máme rezervaci?“ Připomínám jim, jak se mezi sebou podívají.

„Máme,“ říká July a vchází do místnosti a na sobě má šaty podobné mým, s výjimkou hlubokého V.

„A Wes právě přijel a čeká venku. Jste připraveni?“ Podívá se mezi námi třemi.

„Jo, naprosto připravená,“ lžu. Já opravdu dnes v noci nechci jít ven, ale moje sestry a sestřenice jsou ve městě a tuto noc jsme plánovali měsíce, což znamená, že je to dívčí noc – ať už chci, nebo ne. „Kde je May?“ Zeptám se, vklouzajíc do bot.

„Počkám v obývacím pokoji,“ řekne December a pozorně mě pozoruje. Ignoruju ji, přesunu se k šatníku, popadnu parfém a stříknu si ho za uši.

„Kam šel Evan?“ Zeptá April a mé oči se pohybují v zrcadle k jejím, zatímco si dávám náušnice.

„Dneska je s Harlenem a chlapy. Předpokládám, že budou v klubovně,“ řeknu, pak se podívám na Juny. „Wes bude s nimi?“

„Jo, setká se s nimi, až nás vyloží.“ Usměje se.

„Pěkný, takže máme volnou ruku.“ Zazubí se April, a já se pousměju. Také vím, že to znamená, že všichni budeme mít problémy, než noc skončí, pokud nebudeme opatrní.

„Nebudu se opíjet,“ zamumlám k ní a jí se stáhne obočí.

„Ano opiješ.“

„Ne, neopiju.“ Potřesu hlavou a ona si dá ruce v bok a zúží oči.

„Ano opiješ.“

„Opravdu se potřebujeme hádat, jestli se opijeme?“ Zeptá se December, rozčileně, rozvalí se mé posteli a mumlala do stropu o tom, jak nepříjemné jsme.

„My se hádáme o všem,“ poukazuje July na boží upřímnou pravdu. Je to jako nevyslovené pravidlo v sesterské příručce.

Budeš se hádat o každé věci pod sluncem, když budeš se svými sestrami.

„Holky se s námi setkají v restauraci?“ Zeptám se, měníc tak téma, než se začneme hádat o tom, co budeme dělat.

„Jo, už na nás čekají,“ potvrzuje July, poukazujíc tím na Jaxovu snoubenku Ellie a naše sestřenice Ashlyn, Hannah, Willow a Harmony, kromě Nalii, protože je v Coloradu s matkou a pravděpodobně nebude doma až do Vánoc.

„Dobře, tak jdeme,“ vzdychnu, jakmile si nasadím náušnice.

„Alespoň předstírej nadšení,“ slyším za mnou zašeptat, ale ignoruji to a odcházím z místnosti směrem k obývacímu pokoji, kde najdu May, na sobě dlouhé černé šaty, které se na ramenou váží, na gauči jak se objímá s Ninjou.

„Potřebuju muže do mého života,“ zamumlá, když nás vidí.

„Možná, že kdybys neodrazila každého chlápka, který do tebe začne dělat, měla bys muže,“ říká April a zvedne kabelku z gauče.

„A možná, kdybys nespala s každým chlápkem, kterého potkáš, nebyla bys coura,“ odpoví May a mračí se na April.

April a May žijí společně a byly vždycky spíš jako nejlepší kamarádky než sestry, takže mě jejich neustále dobírání, nepřekvapuje.

„Mohli bychom už vyrazit?“ Prosí December, když se podívá na každou z nás se stejným pohledem, se kterým se na nás dívala naše maminka, když jsme byli malí a zlobiví.

„Tohle by nám šlo,“ říká July a ona se nemýlí. Válet se na podlaze, tahat se za vlasy – je něco, co z času na čas stále děláme.

„Pojďme,“ zamumlám a přitisknu si štíhlou černou kabelku pod paži, když zamířím ke dveřím a naslouchám děvčatům, která jdou za mnou.

„Ježíši,“ zavrčí Wes z konce chodníku, kde čekal u svého SUV. Kdybych si nemyslel, že by se naštval, smála bych se jeho výrazu v obličeji.

„Bejby, kde je kurva zbytek tvých šatů?“ Zeptá se a July se chichotá a pak se točí v kruhu.

„To všechno jsou mé šaty.“ Usmála se, jemu se roztáhne chřípí a zatne pěsti.

„Možná bych měl jít s vámi.“

„Nepůjdeš s námi,“ vloží se do toho April a otevře zadní dveře. „Je to dívčí noc, ne „dívčí-a-žhavý-otravující-manžel“ noc,“ skončila, než se dostala na zadní sedadlo.

„Promiň, miláčku, nejsi pozván.“ July se zarazí a položí ruce na Wesův hrudník a vytlačí se nahoru, aby se dotkla ústy jeho.

„Ty budeš mít tolik potíží, až se vrátíš domů,“ zabručí a já se chichotám, pak se zastavím, když se jeho oči otočí ke mně.

„Hádám, že tě Evan v těch šatech neviděl.“

„Evan se nebude starat,“ zamumlám, on povytáhne obočí a já uvažuju, jestli bych si neměla vzít jiné šaty.

„Nebude,“ opakuji, ačkoli si nejsem jistá, jestli je to pravda, když jsem za ním stoupala k zadním dveřím, ignorovala jeho smích, když jsem následovala December na zadní sedadlo a následovaná May.

„Řekla jsi jim pravidla?“ Zeptal se July, když vklouzl za volant.

„Pravidla jsou, že neexistují žádná pravidla,“ řekne April a Wesova hlava se přes rameno otočí k ní.

„Kurva, že jsou pravidla.“

„Nevím, jak se s tebou July snese,“ postěžuje si April a zamračí se na něj.

„Pojďme. Ujistím se, aby se nedostali do problémů,“ řekne December a Wesovy oči se stočí k ní.

„Pravidla,“ začíná, ignoruje odfrknutí April, když vyjíždí z mé příjezdové cesty. „Nebudete od nikoho nic pít. Nenecháte své nápoje bez dozoru a bude se jedna druhé držet jako lepidlo.“

„Pravidla dva a tři jsou přijatelné, ale pravidlo číslo jedna je vetováno,“ přizvukuje April a já se začínám smát, ale skousnu si rty, když se Wesovy oči setkají v zrcadle s mými a zúží se.

„Můžete se řídit pravidly, nebo půjdu s vámi a hlídat vás. Tvoje volba.“

„Cokoli,“ zamrmlá April potichu, ale chytře neříká nic jiného. Zbývající jízda je tichá, a když se dostaneme k restauraci, všichni jsme nashromáždění na chodníku, zatímco čekáme na July, která mluví s Wesem, mnohokrát protočí oči a hýbe rukama na cokoliv, co jí říká.

„On je tak panovačný. Jak to, že to sakra od něj snáší?“ Ptá se April, když se díváme, jak jí Wes obalil ruku kolem zadní části krku a přitáhl ji k sobě, dokud jeho ústa nebyla pár centimetrů od ní.

„Víš, že když si najdeš nějakého chlápka, může to být milionkrát horší?“ Zeptá se May a ona má pravděpodobně pravdu. Bude potřebovat jiný druh muže, aby April zkrotil.

„Myslím, že je to sladké,“ zašeptá December a narazí ramenem do mého.

„Pro tebe.“ April protočí oči, pak se prodere k bočnímu oknu řidiče a zakřičí: „Nech ji jít. Je čas.“

Překvapivě ji Wes pustí, pak stáhne okno, a na každou z nás se zahledí, „Buďte hodné a pamatujte na pravidla.“

„Budeme v pořádku.“

July se usmívá a Wes se usmívá na ni a zamumlá: „Buď hodná bejby,“ než odjedete.

„Konečně, hurá! Myslela jsem, že nikdy neodejde,“ zamumlá April, chytne July za paži a vede ji do restaurace, a my je následujme.

„Jak to jde s tebou a Evanem?“ Ptá se December, jakmile se usadíme.

„Jsme v pohodě.“

„Díky Bohu, že není blázen jako muž téhle té,“ zabručí April a palcem poukazuje k July.

„Je zřejmé, že ses s Evanem nesetkala.“ July se usmívá a já pokrčím rameny. Miluju, že je ochranářský a posedlý, a je mi jedno, co to o mně říká jako ženě.

„Nekontroloval její oblečení, takže zřejmě není, psycho posedlý jako Wes.“

„Jsou mé šaty tak špatné?“ Ptám se a všechny oči u stolu se na mě podívají, každý pohled říká totéž: vážně se na tohle ptáš? „Dobře,“ zamumlám a podívám se na mé šaty. Vím, že jsou trochu koketní, ale opravdu si nemyslím, že by byli provokativní.

„Jenom říkám, jestli tě Evan uvidí v těch šatech, budeš mít dobrou noc.“ July se usmívá a mé oči přistávají na Ellie, Jaxově snoubence, a dívám se, jak si uhlazuje velmi lesklé šaty, moje.

„Nyní nám řekni, proč jsi mluvila sama se sebou,“ řekne December a já se na ni podívám.

„Nemluvila jsem sama se sebou.“

„Co tím myslíš tím, že si mluví sama se sebou?“ Zeptala se May, a já frustrovaně vydechnu. Tak ať to mám za sebou.

„Nemůžu říct „miluji tě“ Evanovi. Pokaždé, když se pokouším říct mu, že ho miluji nazpět, ta slova ze mě nevyjdou.“

„Proč ne?“ Zeptala se Harmony a můj pohled se přesunul k ní.

„Nevím. Pokaždé, když se o to pokouším, nemohu. Slova doslova nevycházejí z mých úst.“

„Pravděpodobně si kvůli něčemu naštvaná,“ říká July a já potřesu hlavou.

„Nejsem. Odpustila jsem mu, úplně jsem mu odpustila,“ řeknu a rozhlédnu se po číšníkovi. Potřebuji víno a to spoustu vína.

„Možná bys to měla prostě napsat a říct mu to tak,“ vloží se do toho April.

„Neposlouchej jí,“ May se zamračí a hledí na April, jako by byla šílená.

„Neříkej jí, aby mě neposlouchala,“ oponuje jí April a mračí se na ni.

„Stane se to, až budeš připravená, aby ho věděl,“ říká July a opírá se o mne. Přikývnu, i když vím, že ten čas je nyní. Zabíjí mě, že neví, jak se cítím, a nechci, aby si myslel, že ho nemiluju. Možná bych to prostě měla napsat na kus papíru a dát mu to.

„Dost mluvení o klucích. Pijme,“ žádá Ashlyn a April se nakloní přes stůl a dává jí high-five. (Plácne si s ní)

„Ano! Žádné další mluvení o chlapech,“ souhlasí.

Jako na povel, mladý chlap se dostane k našemu stolu.

 „Já jsem Cori. Dnes večer budu vaším číšníkem. Co můžu donést dámám k pití?“ Říká, když dojde na konec našeho stolu.

„Tequila,“ odvětí Ashlyn a já se na ni podívám, když pokrčí rameny a pak zamumlá: „Kdybys věděla, jaký byl můj den, rozuměla bys.“

„Je to znovu o Dillonovi?“ Zeptá se July a Ellie se chichotá, když se na ni Ashlyn podívá, a pak se podívá na July a zavrčí.

„Už neříkáme jeho jméno. Od toho dne neexistuje.“

„Kdo je Dillon?“ Zeptá se Willow a July ovíjející sama sebe, zašeptá, „Dillon je vysoká sklenice horkého…“

„Dillon je kokot a neexistuje mimo kancelář, kde bohužel musím být podrobena jeho debilitě,“ říká Ashlyn, odřízne July a já si dávám mentální poznámku, abych se zeptala July na Dillona, nebo jít k Ashlyn do kanceláře, abych se mohla podívat na Dillona osobně. Tam je zřejmě více příběhu, než Ashlyn připouští.

„Umm… takže všichni tequilu?“ Zeptá se náš číšník, vloupávajíc se tím do rozhovoru a všechny se začneme smát.

April zvolá: „Tequila všude kolem!“

Opřu si hlavu dozadu a podívám se na strop, protože přesně vím, jak tato noc skončí. Jenom doufám, že toho ráno nebudu litovat.

***

„Do hajzlu.“ Otočím hlavu za zvukem Evanova hlubokého, dunivého hlasu, hlasu, který bych poznala kdekoli, usmívám se a poslouchám, jak vypukne kolem mě chichotání.

„Hej, miláčku,“ vydechnu, když se k němu zhoupnu na stoličce.

„Ty jsi nametená?“ Zeptá se a spustí oči od mých úst k vrcholu šatů a všimnu si, že když to udělá, ztmavnou.

„Ano.“ Usměju se, nakloním se dopředu a hlasitě zašeptám:

„Koupila jsem si jen jeden drink.“ Zvednu prst a ukážu na skleničky před sebou.

„Všechny ostatní byly zdarma.“ Usmívám se. „Není to úžasné?“

„Zdarma?“ Stáhne obočí dohromady a překříží si ruce přes hruď, zatímco se dívá přede mne, kde je nejméně deset skleniček, přičemž čtyři z nich jsou nyní prázdné.

„Zdarma,“ souhlasím a rozhlížím se kolem stolu po mých holkách. Všimnu si, že stůl je obklopen muži, muži, kteří obsahují naštvaného Wese a Jaxe.

„Um… všechny jsme dostaly nápoje zdarma,“ říkám tiše, chtějíc, aby se ze mě vypařilo všechno teplo, když si uvědomím, že jsem řekla něco špatného.

„Dívčí noc skončila,“ vložil se do toho Jax.

Podívám se na něj, vykřiknu a vrhám ruce do vzduchu, „To nemůže skončit! Právě jsme se začaly bavit.“ A to je pravda.

Začátek noci byl trochu na houby, protože Dillon takzvaný kokot, který je také kurva žhavý kousek – který dělá – vaše kalhotky – vlhké – se objevil v restauraci, kde jsme byly. To by nebylo tak špatné, až na to, že když viděl Ashlyn, vzal to nejkratší cestou k našemu stolu, aby řekl ahoj, což by za jiných okolností bylo hezké.

Ale jeho snoubenka byla s ním, a ona není jen mrcha, ale ječící mrcha. Podívala se na náš stůl a tvářila se, jako by byla svědkem skupiny zombií, kteří jedli posledního člověka na planetě Zemi, a potom na Ashlyn udělala sarkastickou poznámku. Jediná dobrá věc na tom byla být svědkem, že jí Dillon řekl, aby sakra zavřela hubu. I když tyto slova nepoužil přesně.

„Muži vám holkám koupili pití?“ Zeptá se Wes, přerušujíc moje myšlenky a jeho oči, jsou zaměřeny na June, která si kouše rty a pak se na nás podívá o pomoc, zatímco April se usmívá a Ashlyn se chichotá.

„Byli hezcí, a jak vidíte, jsme tu samy, takže technicky, stále se řídíme vašimi pravidly,“ dodává April neúspěšně.

Podívám se na Evana a potichu se zeptám, když si všimnu, že nepřišel blíž nebo se mě ani nedotkl: „Nejsi naštvaný, že ne?“

„Naštvaný, ne. Nasraný, ano,“ říká tónem, který jsem od něj nikdy předtím neslyšela, tón, který posílá na mou kůži husinu.

„Proč?“ Zamračím se.

„Chceš nějaký seznam?“ Ptá se a já nad tím chvíli přemýšlím, a pak opilecky přikývnu.

„Vejdu do baru a vidím, jak se na tebe muži v těchto šatech dívají, stačí, aby mě to dohnalo k šílenství. Ti stejní muži, kteří ti kupují pití, jsou velké zasrané ne.“

„Mám ráda své šaty,“ informuju ho opile, ignorujíc zbytek toho, co řekl.

„To je dobře, bejby, a jsem rád, že jsi je měla alespoň jednou na sobě, než je roztrhám, a ty kousky sraček hodím do koše.“

„Nechceš mi roztrhat šaty na kousky,“ vydechnu a položím ruce na krajku na hrudi.

 „Tyto šaty mě stály téměř sto dolarů a to bylo po tom, co byly dvakrát zlevněny,“ informuju ho, držím dva prsty a dívám se, jak mu začnou doutnat oči, když míří ke mně a strčí mě ke stolu, jednou rukou v zadní části krku, druhou na kolenu.

„Tyhle šaty,“ zamumlal jen natolik hlasitě, abych to slyšela, zatímco posunul ruku po stehně pod lemem, „jsou žhavý. Nebudeš nosit takové šaty, pokud nejsi se svým mužem.“

„Oh,“ zašeptám, a slyším, jak někdo za mnou řekne, „Říkal jsem ti to.“

„Oh,“ odpoví a dívá se dolů na šaty. Pohled v jeho očích říká, že je buď opravdu, opravdu naštvaný nebo opravdu, opravdu vzrušný a já doufám, že pro mne je to to druhé.

„Nechci odejít!“ pláče Ellie a já odtáhnu pohled od Evanových očí a podívám se přes stůl, kde Ellie sedí s rukama obalenýma kolem okraje stolu a drží se, jako by to byl zachránce života.

„Nemám problém s tím, že s námi vezmu i stůl, když odjedeme, Ellie, ale tak či onak, teď se mnou odcházíš domů,“ zavrčí Jax.

„Nemůžeš vzít stůl. Není tvůj, abys ho vzal,“ řekne nezřetelně a zamračí se na něj.

„Ach, Pane,“ vykřikne December, vezme ze stolu jednu ze skleniček, hodí jí do sebe a pak zvedne další a udělá totéž, než zamumlá: „vyklidím stůl,“ což způsobí, že propuknu do záchvatu smíchu.

„Pomůžu ti.“ Zachichotám se hlasitěji a zvednu jednu skleničku, jen aby mi byla sebrána z ruky. „Hej! Chtěla jsem to pít,“ stěžuju si.

„Skončila jsi,“ řekne Evan a s bouchnutím sklenku postaví.

„Ty nejsi můj šéf.“

„Bejby, jestli si myslíš tohle, pak jsi zjevně zmatená.“

„Ne, nejsem. Jsem svou vlastní paní. Dělám si vlastní rozhodnutí.“

„Ne, ty jsi moje žena. Moje a jak jsem řekl, skončila jsi.“ Vytáhne mě ze stoličky a k jeho teplé hrudi.

„Nemůžeš se chovat jako jeskynní muž, Evane,“ zakřičím a podívám se do jeho hezkého obličeje.

„Jeskynní muž?“ Usměje se, hříšně, čím způsobí, že mi začnou brnět holčičí partie, a pak, dřív než si uvědomím, co se děje, jsem přes rameno s jeho rukou na zadní straně stehen, díky čemuž nejsou vidět moje kalhotky, když mě nese a já křičím: „Dej mě dolů!“ z baru a po ulici k jeho trucku.

„Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal,“ řekla jsem, když si překřížím ruce na hrudi, odfrknu si a mračím se na přední okno Bestie.

Nikdo mi nepřišel na pomoc, když mě Evan křičící vynášel z baru a na ulici. Nikomu ani nezáleželo na tom, že muž nese přes rameno řvoucí ženu, jak se v noci pohyboval po chodníku.

„V jakém světě žijeme, že mě jen tak můžeš nést, neochotnou ženu, aniž by se někdo zastavil a zeptal se, jestli je všechno v pořádku?“

„Bejby,“ zamumlal. Uslyšela jsem jeho úsměv a obrátila se k němu, abych se podívala, jestli mám pravdu, že si myslí, že je to legrační.

„To není vtipné!“ Zakřičím, když vidím jeho úsměv.

„Myslím vážně! Proč teď nejsou za námi policisté? Pro všechny tyhle lidi bys mohl být šílenec! Mohl bys mě vzít do svého domu v kopcích, kde máš v úmyslu skrýt mě v tajné místnosti udělané ve svém suterénu.“

„Musíš přestat sledovat tolik televize,“ směje se.

„Člověk by si myslel, že bys neměl ty, protože jsi mě unesl,“ zamumlám potichu.

„Nejsem si jistý, že by si policajti mysleli, že nést ženu, se kterou žiji v jednom domě, je únosem.“

„Tomayto, tomahto.“

„Jak je možné, že v jednu chvíli jsem na tebe vážně naštvaný a další, si myslím, jak opravdu rozkošná jsi, když jsi opilá?“

„V první řadě, nemáš důvod být na mě naštvaný. Neudělala jsem nic špatného. A za druhé, jsem opravdu rozkošná, takže to není překvapující.“

„Mám důvod být naštvaný, bejby.“

„Ne, nemáš.“

„Mám. Nejsi muž, takže to nikdy nepochopíš, ale já mám péro. Vím, co si myslí každý muž v baru, a já také vím, že to nebylo PG.“

„Cokoliv,“ vzdychnu a odmítám připustit, že má pravdu, i když je to pravděpodobné.

„Následky si poneseš, až se vrátíme domů, takže si nemysli, že jsi z toho venku,“ říká, a jádro se mi z tónu jeho hlasu stáhne.

„Co to znamená?“ Ptám se, když zabočíme na náš blok.

„Uvidíš,“ říká, když vjede na příjezdovou cestu a pak zaparkuje. Tělo otočí směrem ke mě s rukou na volantu. „Jsi nádherná.“

„Um…“ Olíznu si rty a přemýšlím, kam tímhle míří.

„Poprvé, co jsem tě uviděl, jsem věděl, že je na tobě něco, co musím mít, a každý okamžik, který jsem s tebou strávil, mi dalo ochutnat něčeho, z čehož chci víc. Nikdy se tě nenabažím.“

Oh Bože. A znovu, ta tvrdohlavá slova mi ucpávají hrdlo. Chci je tak moc říct. Chci, aby věděl, že cítím to samé, že se mé pocity pro něj nikdy nezměnily.

„Také tě chci,“ říkám, cítím se jako idiot, protože tato slova nejsou ani tak blízko tomu, jak se cítím.

„Ne, bejby.“ Prsty mi odepne bezpečnostní pás a přetáhne si mě přes sedadlo k němu.

„Jsi moje. Myslím to tím nejposranějším, primitivním způsobem. Kdyby bylo legální, že bych tě vlastnil, tak bych to udělal.“

„Oh,“ vydechnu, když mi obalí ruce po zadních stehnech a přitáhne si mě dopředu na bouli v kalhotách.

„Teď chápeš, co mám na mysli, když říkám, že jsi moje?“ Zeptal se a zvedl ruku k mému zátylku a do vlasů.

„Já… Myslím, že ano.“

„Musíš si mě vzít znovu. Možná se pak nebudu cítit tak šíleně jako teď,“ zašeptá a studuje mě.

„Na druhé straně si nejsem jistý, jestli je něco, co může změnit, jak se cítím.“

„Evane,“ zašeptám a vyhledám jeho oči, když uvidím, jak intenzivní jsou. Chci to znovu. Chci být jeho. Neexistuje nic, co bych chtěla víc.

„Miluji tě, bejby.“

„Já…“ Jeho ústa pokrývající moje odřízne to, co jsem chtěla říct, a já se ztratím v jeho polibku, tak ztrácím, že ani neuvědomím, že jsme venku z auta a v domě, dokud necítím zeď a neslyším zavření předních dveří.

„Dávám ti náskok,“ říká a vytáhne ústa od mých. „Jestli si sundáš šaty před tím, než se dostaneme do pokoje, můžeš si je nechat. Pokud se ti to nepodaří, budou použity k přivázání tě k posteli.“

Zalapám po dechu nad jeho ultimátem.

 „Mám ráda tyto šaty,“ prohlašuji, když se jeho ústa pohybují po mém krku, mezi prsy, a dá krajku šatů stranou a do každé dlaně vezme jedno prso.

„Tyhle věci nesnáším. Jsou neustále v cestě toho, co chci,“ zavrčí a strhne mi je z bradavek.

„Oh, bože,“ zasténám, nechávám hlavu spadnout dozadu a rukama mu vjedu do vlasů. Jeho prsty pracují na bradavkách, tahá za ně a kroutí, jak ústy sklouzává mezi mými prsy a trápí mě. „Evane.“

„Jdi,“ říká a náhle ustoupí a nechá mě u zdi lapat po dechu.

„Co?“ Zamrkám na něj a snažím se pochopit, co se stalo, proč se mě přestal dotýkat.

„Pět,“ prohlásí a přesune oči přes můj obličej, až na hruď.

„C… co?“

„Čtyři.“ Sevře čelist, když řekne: „Tři.“

„Oh, do prdele.“ Odtáhnu se od zdi, ještě pořád napůl opilá klopýtám po chodbě a slyším, jak za mnou odpočítává, když vběhnu do pokoje, snažím se přetáhnout si šaty přes hlavu, když jdu. Když si uvědomím, že to nejde, vytáhnu ruku z rukávu a pak druhou.

„Jedna,“ slyším, jak mi jde ruka na záda a já sklouzáván přes matraci, mám teď šaty kolem pasu. Pak je spodek šatů nahoře a chladný vzduch v pokoji se setká s holou kůží mého zadečku.

„Evane.“

„Tohle ani nepokrývá tvou kundičku, June,“ zamumlá, hrubě přejede prstem po okraji tkaničky tang, dolů mezi půlky, a pak pasoucím se na moji kundičce.

„Máš krásný zadek.“ Rukou přejíždí uklidňujícím způsobem po půlkách, a chytnu přikrývku mezi prsty, když si stoupám na špičky, naklánějíc k němu zadek a tiše ho prosím, aby dělal, všechno co chce.

„Dej mi ruce,“ řekne a můj puls se zrychluje, když uvolním přikrývku a položím ruce za záda. „Právě teď jsi velmi hodná.“

Oh, Bože, jeho tón dělá bláznivé věci na mém vnitřku, takže se cítím, jako by každý centimetr mě, byl nějak ohromen v ohni a jen jeho dotek ho může uhasit. Pocit hladkého materiálu zabalí nejprve jedno zápěstí, pak druhé, začínám těžce oddychovat.

„Ty šaty jsou opravdu zasraně hezké,“ říká, když jsou zápěstí pevně sevřeny, což způsobuje, že se mi hrudník nahne dopředu a tvář se mi tlačí hlouběji do postele.

 „Teď tě mám, jak tě chci,“ zamumlá, jako by mluvil sám se sebou a tanga táhne vzhůru mezi půlky mého zadku, což způsobuje, že se mi materiál hrubě zařízne do klitorisu a přiměje mě zalapat. „Zůstaň takhle.“

Zhluboka dýchám, držím svou pozici a pozorně ho poslouchám. Zvuk tkaniny narazí na podlahu, pak jedno žuchnutí a poté druhé, což vím, že jsou jeho boty, kovové kliknutí a další tkanina na podlaze, zásuvka se otevírá a zavírá, než cítím, že je za mnou teplo. Rukama sklouzává na boky, kolem pasu a dolů přes materiál krajky, která pokrývá moji kundičku.

„Ty jsi pro mě mokrá. Svázaná a vydaná mi na milost, tě vzrušuje?“ Zeptal se hrubě a já přikývla, těžce dýchajíc přitlačuju boky dopředu a potřebujíc jeho dotek.

„Řekni mi, co chceš, June.“

„Tebe! Chci tebe,“ žádám, a stávám se zoufalá.

„Máš mě.“

„Ne!“ Křičím, když se jeho ruce pohybují zpátky k bokům a znovu mě drží.

„Řekni mi to.“

„Chci, aby ses mě dotknul,“ zafňukám a cítím, jak je tvrdý, když je tak blízko, kde ho potřebuji.

„Dotýkám se tě.“ Rukama pohybuje po mém zadku a dolů po stehnech a pak mezi nohy, stále ne dost blízko, kde potřebuji.

„Evane, prosím,“ prosím, cítím, jak prsty odtahují malý kousek materiálu pokrývající mokré jádro na stranu a mé ruce se napínají proti materiálu mých šatů, když se snažím získat více jeho doteku. Nohy roztáhnu více od sebe a zadek vyzdvihnu výše.

„Krásné, ale všechno, co musíš udělat, je říct, co chceš, a já ti to dám.“

„Chci, abys mě šukal!“ Prakticky křičím z plných plic.

„Prosím, ošukej mě.“ Mám pocit, že mi oči naplňují slzy frustrace, ale pak je tam. Ve mě. Přirazil silně a tak hluboko, že se mi zadrhl dech a hlavu jsem zvrátila dozadu v extázi a pocitu plnosti.

„Zatraceně.“ Prsty mě drží těsněji kolem boků. Tak pevně, že vím, že z jeho dotyku budu mít modřiny. Tak pevně, že se nemůžu pohybovat, nemůžu nic dělat. Jsem mu zcela vydána na milost. Pak rukama uchopí moje, když mě drsně šuká a přináší orgasmus, který ani neměl šanci budovat se, takový, ze kterého mi zeslábnou kolena, a zuby zatnu do spodního rtu tak tvrdě, že cítím chuť krve.

Konečně najdu svůj dech, jen abych ho vzal tím, když mi uvolní ruce a pocit brnění se mi natáhne do končetin a mé tělo se zvedne a je uloženo na postel. Moje nohy jsou široce roztaženy rukama na kotnících, drží mě roztaženou, pak jsou na mně ústa. Zuby a jazyk mě požírají, jako by byl vyhladovělý pro mou chuť, jako že potřebuje mou podstatu, aby přežil.

„Ach, Bože, nezastavuj. Jsem tak blízko,“ zašeptám a pevně stisknu oči.

„Dejte mi to. Zatřes kundičkou. Udělej se mi jazyk.“ Jeho slova mě poslaly přes okraj a já mu dávám to, co chce, aniž bych to mohla zastavit, i kdybych chtěla.

„Evane,“ křičím jeho jméno, zatímco moje tělo ztuhne a oči se zavřou, jen abych je za okamžik pootevřela, když zvuk trhání materiálu zasáhne mé uši.

„Ty jsi mi roztrhl šaty.“

„Říkal jsem ti, že se to chystám udělat. Nyní na kolena a otevři ústa. Chci tvoje pěkná ústa kolem mýho ptáka.“ Energie odjinud se pohybuje skrze mne, protože představa jak mu saju ptáka, se filtruje z mého mozku.

Otočím se na břicho, pak jdu na všechny čtyři a přesunu se na místo, kde klečí na posteli s rukou zabalenou po celé své délce a hladí se. Moje jádro se opět stáhne a já vím, že ho chci v sobě. Ale potřeba ochutnat ho na mém jazyku je téměř ohromující, když se k němu plazím.

„Kriste, vypadáš jako zasraný mokrý sen. Změna plánů. Klekni si na kolena a vem si do dlaní prsa.“

Pohled v jeho očích je ten, který jsem nikdy předtím neviděla. Ten, který mě nutí, chtít ho potěšit. Takže dělám to, co chce, a klekám si na kolena, sklouznu rukama po stehnech, přes pas, a pak vezmu do dlaní obě prsa a nechám hlavu spadnout dozadu a zavřu oči.

„Roztáhni víc nohy, bejby. Dovol mi, abych viděl tvou kundičku. Dovol mi vidět, co mi patří.“

Roztáhnu víc nohy, skloním hlavu zpátky k němu a snažím se otevřít oči, chci vidět jeho obličej, vidět jak se tváří, vidět jak jsem ho potěšila.

Poté jemné bzučení naplní pokoj a jeho ruka se pohybuje ke mně. Skloním oči a všimnu si, že má v ruce malý stimulátor klitorisu. První dotek hračky proti klitorisu vystřelí mé boky dopředu. Je toho příliš mnoho, abych to zvládla, příliš mnoho na to, aby to můj nadměrně stimulovaný organismus zvládl.

„Nehýbej se.“ S jeho tvrdým tónem mi ztuhne tělo a mé oči se setkají s jeho. Stojí mě to všechny síly, abych mu držela nohy otevřené, když malý vibrátor běží proti mému klitorisu.

„Zatahej si za bradavky.“

Olíznu si rty, vezmu prsa do dlaní a tahám bradavky, pocit není tak výrazný, jako když se mě dotýká on, ale stále pociťuji to propojení z bradavek do mého jádra, což způsobuje přiškrcený výkřik, který se mi vyšplhal po zadní straně krku.

„To je příliš.“

„Udělej se pro mě.“

„Nemůžu. Je to příliš.“

„Řekl jsem, aby ses pro mě zasraně udělala.“ Volnou rukou mi vjede do vlasů, přitahuje si mě dopředu a pak mám jeho rty na mých a jazykem se tlačí do mých úst, když sténám můj orgasmus z krku.

Moje kyčle vyrazí dopředu a zvuk jemného bzučení zmizí, zatímco vezme do dlaně mou kundičku. Tělo mám uvolněné a oči těžké, když jsem položená zpět na postel. Jeho ruka je na mé čelist a táhne dolů.

 „Otevři.“ Otevřu oči, a setkám se s jeho, když se nakloní ke mně a běží špičkou ptáka proti mým rtům.

„Otevři, June. Nechtěj, abych ti to opakoval.“ Chvějící se otvírám ústa a dám jazyk kolem koruny jeho ptáka. „Hodná holka, teď mě vezmi hluboko.“

Udělám to. Otvírám ústa a cítím, jak mi s každým tahem narazí dozadu do krku. Moje tělo, o kterém jsem si myslela, že už nic nezvládne, se probírá zpět k životu, když mi rukou sklouzne přes břicho a mezi nohy. Jeho lehký dotek na klitorisu mi něco dává, ale ne všechno co potřebuju, když na něm pracuji ústy a vezmu do dlaně jeho koule. Jeho zasténání a zabručení, způsobuje, že chci, aby se cítil stejně tak, jako já, když se mě dotýká on.

Vytáhne se mi s mlasknutím z úst a já vykřiknu: „Ne!“

„Udělám se do tebe.“ Hodí si mou nohu přes rameno a vyplní mě a já se cítím úplná. Oči uzamkne na mě a rukou mi odhrne vlasy z tváře, zatímco pomalu pohybuje boky a jeho váhou mě tlačí do postele.

„Miluji tě,“ vydechnu, obalím mu ruce kolem zad a nohy kolem boků.

„Ach, Bože, Evane.“ Moje stěny se stahují a boky přirazím k němu, než se do mne úplně zatlačí, když se udělá, a nezůstane mezi námi žádný prostor.

„Jsi ještě opilá?“ Jeho jemná slova proti mým ústům, způsobí slzy, které mi pálí v očích.

„Ne. Ano.“ Potřesu hlavou a obalím se kolem něj.

„Slib mi, že si budeš pamatovat, že jsi to řekla.“

„Budu. Chtěla jsem…“ Zastavím se, abych se nadechla.

„Snažila jsem se ti to říct.“

„Ty jsi mi to řekla. Ve spánku mi to říkáš každou noc.“

„Co?“ vydechnu, odtáhnu se a dívám se mu do tváře.

„Když usneš, a přitáhnu si tě k sobě, řekneš mi, že mě miluješ, ale i kdybys to neřekla nahlas, tak bych to věděl.“

„Chystala jsem to se napsat na papír a dát ti to,“ řeknu mu popravdě a jeho tělo se začne třást nad mým předtím, než nás převalil, a tak jsem napůl natlačená na jeho hrudi.

„Napíšeš, že mě miluješ na kus papíru a dáš mi to?“ Ptá se, stále se směje, a já bojuju s vlastním úsměvem, protože to opravdu zní bláznivě.

„Byl to nápad April.“

„Byla opitá, když přišla s tím nápadem?“

„Hm, ve skutečnosti ne. Bylo to ještě předtím, než jsme dokonce měli večeři nebo něco k pití.“

„Hmm,“ zamumlal a rukou mě začal hladit po zádech.

„Opravdu jsi mi roztrhl šaty?“ Zeptám se, po dlouhé chvíli, kdy tam tak ležím, a cítím, jak mi prsty přejíždějí po kůži.

„Jo.“

„Barbar,“ zamumlám a usměju se mu do kůže na hrudi.

„Jo,“ zamumlal a pak se ode mne odvalil. „Musím jít pustit Ninju ven. Chceš, abych tě očistil, nebo si budeš chtít smýt i make-up?“ Zeptá se, zatímco mi prsty prochází vlasy.

„Potřebuji si smýt make-up,“ zašeptám, pak se nakloním a přitlačím ústa k jeho jemným dotykem a řeknu: „Miluji tě.“ Potřebuji dokázat, že slova, která jsem předtím řekla, nebyla náhodná.

„Vím, že ano, bejby,“ souhlasí proti mým ústům, než mě políbí hluboce, dlouze a tak sladce, že to cítím až do mé duše.