UJune - 10. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Evan

Hodím míček pro Ninju do dvora, vytáhnu mobil ze zadní kapsy, když zazvoní, a vzdychnu, jakmile se podívám na identifikaci volajícího. Tomuto telefonátu jsem se minulý týden vyhnul, ale vím, že je to potřeba mít ho za sebou.

„Ahoj,“ řeknu, znovu zvednu míč a sleduju, jak Ninja vzlétne předtím, než ho pustím z ruky.

„Volala jsem ti,“ řekla moje máma a slyším, její opilý tón i po telefonu.

„Byl jsem zaneprázdněn.“

„Jsi příliš zaneprázdněn pro svou rodinu?“ Zeptala se opatrně a já drtil zuby. Byl čas, kdy jsem nechtěl nic jiného než pomoct mé rodině, opravit to, co bylo mezi námi rozbité, ale brzy jsem zjistil, že tohle hovno je nemožné.

„Tvůj bratr je ve vězení,“ informuje mě a ten hněv, který jsem pocítil, když jsem sledoval, jak dává věci June do zastavárny, se zas vrátil.

Vidět ji, jak sedí na gauči JJ, zabalená v ručníku, držíc nůžky ve smrtelném sevření – to je vize, která mě bude pronásledovat dlouhou dobu.

„A?“ Ptám se, když mi Ninja narazí nosem do nohy, pak se podívá na míč, který upustil u mé nohy, říkajíc mi tím, abych to vyzvedl.

„Nezajímá tě to?“ Zeptá se.

„Vloupal se do domu June, ukradl její sračky a vyděsil jí. Takže ne, zasraně mě to nezajímá.“

Slyšel jsem její rozzuřený odfrknutí na druhém konci linky.

„Je to tvůj bratr, tvá krev!“ Vykřikla a představoval jsem si, jak se pohybuje po malém obývacím pokoji v jejím domě, rozčileně si projede rukou vlasy nebo jde do kuchyně a vytáhne láhev vodky ze skříňky.

„Je to moje krev, ale není můj bratr,“ řeknu odměřeně.

Mlčí a pak řekne: „Měl těžký čas. Ty…, byl jsi pryč. A tvůj otec na něj byl tvrdý. Vždycky byl na vás kluky tvrdý.“

„Přestaň ho omlouvat,“ vyštěknu.

„Jo, vím, že táta umí být tvrdý. Vím, že je většinou hajzl, ale také vím proč.“

„Souhlasíš s věcmi, které udělal, s tím, jak zachází se tvým bratrem a semnou?“

„Jsi opilá,“ zašeptám a zaslechnu ostré nadechnutí na druhém konci linky. Nikdo z nás to nikdy neřekl nahlas, ale všichni víme, že je to pravda. Špinavé tajemství. Něco, co všichni popírali nebo se o tom vyhýbali mluvit, od té doby co si pamatuji.

„Jay je drogově závislý, a tím, že popíráš své problémy spolu s jeho, nepomáhá. Nesouhlasím s tím, že když jsme byli mladší, vztáhl na nás ruku, ale ty jsi součástí jeho problému, který součástí tvého problému, a součást Jayova problému. Vy všichni jste závisláci a společně jste zasraně smrtelná kombinace.“

„Ach, teď jsi pro nás příliš dobrý? June tě vzala zpět, takže teď se ti nelíbí tvoje rodina?“

Kurva. Tak dlouho, jak si vzpomínám, byly to vždycky stejný sračky-vyvolání pocitu viny a manipulace, dokud se nedostanou to, co chtějí, ať už to bylo cokoliv.

„Začínám rodinu s June,“ řeknu tiše.

„Nemůžu uvěřit, že tohle děláš,“ zašeptala. „Nemůžu uvěřit, že se k nám otáčíš zády.“

„Nechci, aby moje děti byli kolem tvého nepořádku. Ty, jako moje matka jsi mě měla chránit před tátou a táta mě měl chránit před tebou a tvým pitím. Ani jeden z vás to neudělal, ale já ochráním své děti přede všemi.“

„Nejsem opilá.“

„Piješ každý zasraný den, každý zasraný den. Dokonce ani nevíš, jaké to je být střízlivá.“

„Kdybych byla opilá, jak bych si udržela stejnou práci posledních patnáct let?“

„Proč kurva, mám řešit tyhle sračky právě teď? Nebudu s tebou ty sračky řešit, a upřímně řečeno, mami, musíš si to přiznat. Potřebuješ pomoc.“

„Takže to je ono? Právě jsi to s námi skončil? „Zeptá se, a já bych si přál, aby se to nestalo. Nicméně, nemůžu mít tento druh jedu ve svém životě. Možná jsem nebyl schopný dělat nic, když jsem vyrůstal, abych se před nimi ochránil, ale nedopustím, aby ani June ani žádné potencionální děti, které budeme mít, měli kontakt s jejich toxickým způsobem života. Nenechám je trpět tak, jak jsem trpěl já, věříc, že je v pořádku, aby se lidé ukázali jen tehdy, když potřebují něco, a pak zmizí, dokud nebudou potřebovat něco jiného.

„Dáš si svý sračky dohromady a pak si promluvíme, ale já ti pomáhat vytáhnout Jaye nebudu, a pokud jsi chytrá, nebudeš mu pomáhat ani ty. Potřebuje zasraně dospět.“

„Měla jsem June ráda, ale teď vidím, že bych neměla,“ zasyčela a mě se zauzlovaly střeva.

„Ona ta nejlepší věc, která mě kdy v životě potkala, ta jediná zasraná věc, kterou mám v životě, která je dobrá a čistá. Měla bys mi to přát,“ řeknu, pak odtáhnu telefon od ucha a stisknu tlačítko konec.

Kurva.

Položím si ruku na zadní část krku, pohledem se zaměřím na boty a pak cítím, jak mi kolem pasu vklouznou ruce a Juneino teplo těla se mi tiskne na záda. Stáhnu si ruku z krku, zakryju její.

„Jsi v pořádku?“ Zeptá se tiše. Moje odpověď je okamžitá,

„Kurva že jo.“ Když ji mám ve svém životě zpátky, když vím, že budeme společně vytvářet budoucnost, všechno ostatní se zdá být opravdu zasraně nedůležité.

Přesune se přede mne a já jí položím ruce na boky, když se mi podívá do očí.

„Ten telefonát se zdál…“ Odmlčí se a odtáhne pohled, než se mi znovu podívá do očí. „Tak trochu smutný.“

„Jediná věc, která je smutná, je to, jak popírající mám matku, když přijde na to, že její rodina je v troskách a roli, kterou v tom hraje. To, bejby, je smutné,“ souhlasím a stisknu jí.

„Omlouvám se,“ zašeptá, opře si čelo o mou hruď a to samo o sobě stačí, abych se do ní znovu zamiloval.

„Bude se to stávat. Po tomto telefonátu a tímto rozhovoru, bude na chvíli klid.“

„Zachytila jsem poslední část,“ řekne tiše, jako kdybych měl být naštvaný, že odposlouchávala, i když to vůbec nedělala.

„Potom jsi slyšela nejdůležitější část. Pokud se nepovede zázrak a moje matka přijme pomoc, je z mého života nadobro pryč.“

Zakloní hlavu a její oči se setkávají s mými, vypadají zmateně.

„Já… když jsme byli spolu…“ Znovu se zastavila. „Nezdálo se, že by měla nějaký problém.“

„Neměl jsem s ní moc často kontakt, bejby.“ Stisknu jí, pak nás přesunu k jednomu z křesel a přitáhnu si ji do klína.

„Měl jsem své vlastní bydlení,“ řeknu a obtočím jí ruce kolem pasu. „Jay byl ve vězení a můj táta udělal to, co udělal vždycky, což znamenalo, že odešel neznámo kam. Když není obklopena jimi, není střízlivá, ale nepije tolik,“ řeknu, když si zastrčí hlavu pod mou bradu a vytáhne nohy nahoru, takže kolena má přitisknuty ke mně a ruce kolem pasu.

„Pokoušela se někdy vyhledat pomoc?“ Zeptala se a já jí pohladil po hladké kůži od okraje šortek až po kolena.

„Pokud vím, tak jí nikdo nikdy neřekl, že vědí, že má nějaký problém.“

„Jak je to možné?“ Zeptala se tiše, položila mi ruku na hruď, posadila se a otočila se mi v klíně, aby se mi podívala do obličeje.

„Nejprve to dobře schovávala, ale pak se stalo naším standardem, nalézat prázdné láhve od vodky schované v kuchyni nebo v koupelně za věcmi, nebo pečlivě zastrčené všude možně, kde si myslela, že je nenajdeme. Věděli jsme, že to skrývá a hádám, že stejně jako já, můj táta a můj bratr nechtěli být ti, kteří jí chtěli upozornit na to, že vědí, co dělá.“

„Až dosud,“ řekla, naklonila se a přejela mi prstem po spodním rtu.

„Až dosud,“ souhlasím, popadnu ji za ruku, políbím na prsty a pak jí obalím ruku kolem krku. Přitáhnu si ji, políbím na čelo a zastrčím si její hlavu zpátky pod bradu, abych si ji držel na hrudi.

„Myslíš, že když si jí na to upozornil, probudí ji to?“ Zeptá se po několika vteřinách ticha.

„Pravděpodobně ne, ale před nějakou dobou jsem se naučil, nikdy neříkej nikdy,“ odpovím stejně tiše a její tělo se napne, než se roztaví do mého.

„Co chceš dělat k večeři, krásko?“ Zeptám se, snažíc se jí vytáhnout z jejích myšlenek. Vím, že se bojí. Cítím její strach. Občas zahlédnu, jak jí někdy vklouzává do očí nebo do těla, ale vím, že nemůžu dělat nic, jen čekat a nechat ji vidět, že nikam neodejdu.

„Nevím. Co chceš dělat ty?“ Zeptala a pak si seděla, když jí v domě zazvonil mobil.

„Nejdříve ho musím najít.“ Políbila mě na bradu a vylezla z klína. Přikývnu, vím, že mluví o svém mobilním telefonu; nikdy ho nemá u sebe, nebo ho někde nechá a nepamatuje si kde.

Písknu na Ninju, který jde podél plotu a očuchává zem, zvedne hlavu a rozeběhne se k domu, pak proběhne skrz otevřené zadní vrátka. Když vcházím do domu, zavřu za sebou dveře a dívám se, jak June přichází ke mě přes kuchyň a drží mobilní telefon u ucha.

„Jistě, můžeme to udělat,“ zamumlá a pak se ptá: „V kolik hodin?“ Přikývne. „Dobře, uvidíme se potom.“ Ukončí hovor, odtáhne mobil od ucha a hodí ho na gauč, aby ho znovu ztratila.

Cítím, jak se mi stáhlo obočí, a zeptám se: „Co se děje?“

„Máma a táta chtějí mít za hodinu všechny u nich doma, takže chtějí, abychom tam přišli taky,“ řekne rychle a pak si skousne rty.

„Myslím, že teď si nemusíme dělat starosti s večeří.“

Kurva!

Věděl jsem, že se to musí stát. Maysoni jsou si blízcí. Už jsem to věděl, z příběhů od June, která mi to vyprávěla, když jsme se poprvé setkali, a pak jsem to zažil na vlastní kůži, když jsem se přestěhoval do města. Rozdíl mezi těmito dobami a teď je to, že předtím jsem musel trpět posloucháním o June a o kouscích, od strýců a bratranců a dokonce i jejího otce několikrát. Teď už vědí, že jsme spolu a vědí, že jsme spolu předtím byli manželé.

Neočekávám, že dnešní večer půjde dobře. Muži v její rodině, stejně jako její bratranec Sage, na kterého jsem stále naštvaný, jsou ochranářští. Vím, že to není jen setkání. Chtějí vidět na vlastní oči, že jsme s June spolu.

„Chceš, abych jim řekla, že nemůžeme jít?“ Cítil jsem ruce na prsou a můj pohled se přiblížil k ní. Byl jsem tak zaujatý v myšlenkách, že jsem si ani neuvědomil, že uzavřela vzdálenost mezi námi.

„Ne, bejby,“ zamumlám a obalím prsty kolem jejích boků.

„Jsi si jistý? Mě to nevadí.“

„Jsem si jistý,“ říkám a stisknu ji. Dívá se na mě. Otevírá a zavírá ústa, jako by chtěla něco říct, předtím než si to rozmyslela, a pak mi položí tvář na hruď a obalí mi ruce kolem pasu.

„Bude to legrace, slibuji.“

„To si nejsem jistý, bejby.“

Nakloní hlavu a její spodní ret zmizí znovu mezi zuby.

„Nemusíme jít.“

„Miluješ svou rodinu?“ Zeptám se a její tvář změkne, když přikývne.

„Tak to uděláme. Nechci je stavět mezi nás.“ Vím, že ví, o čem mluvím. Měl jsem ty sračky předtím udělat jinak, ale tentokrát se nedopustím stejných chyb.

„Můžeme odejít brzy, když se to stane…“ Zastavila se a dala mi malý úsměv. „Intenzivní.“

Ignoruju její poznámku, přitáhnu si ji blíž, dokud její tělo není přitisknuté k mé délce, a vydechnu proti jejím ústům. „Můžeš mi to pak dnes v noci vynahradit.“

„To můžu udělat,“ odpověděla a ještě víc se přitiskla.

„Co chceš, bejby?“ Usměju se na ni a dívám se, jak přivře oči.

„Polib mě,“ zamumlá, přitiskne se blíž a zvedne se na špičky nohou, ale stále ještě nebyla dost blízko k mým ústům. Posunu si ruku kolem jejího pasu, vytáhnu si ji nahoru k ústům a začnu jí líbat, až uslyším její sténání, pak odtrhnu ústa, opřu si čelo o její a dýchám nosem, snažíc se dostat pod kontrolu.

„Zrušíme to,“ řekne a já otevřu oči a setkám se s jejími.

„Jdi se připravit,“ řeknu s úsměvem a postavím se do plné výšky.

„Nakrmím Ninju.“

„Jsem opravdu v pořádku s tím, když nepůjdeme,“ trvá na svém, posunuje ruce po mém hrudníku na zadní stranu krku, kde vyvíjí tlak.

„Bejby, stejně tak moc jak bych tě chtěl ošukat – a opravdu moc tě chci právě teď ošukat – nemůžu,“ zamumlám, chytnu jí za zápěstí a odtáhnu si je z krku.

„Ale –“

„Jdi se připravit.“ Rychle ji políbím, pak o krok ustoupím dřív, než si ji hodím přes rameno a vezmu ji do postele, což je to, co opravdu chci dělat, zvlášť když se na mě dívá těžkými očima. Bradavky má skrz tenký top tvrdé a rty vlhké z mého polibku.

„Bejby,“ zavrčím.

Rozšíří oči, když řekne: „Jdu se připravit.“

„Dobrý nápad.“ Usměju se a sleduju, jak se jí houpe zadek, když odchází směrem k ložnici.

***

„Tady,“ řekne Sage a podává mi pivo, zatímco skládá své tělo na židli vedle mého. Od našeho výbuchu jsme spolu nemluvili, pokud to nemělo něco společného s prací. Jsem stále naštvaný na sračky, které vyplivl, i když jsem ho chápal.

Vezmu si pivo a zamumlám: „Díky,“ a přemístím oči k místu, kde je June s maminkou.

„Podívej,“ začne Sage a já přesunu pohled od June na něj. Dívám se, jak si sedne dopředu a položí si lokty na kolena.

„Já vím, že ji miluješ a to, že stále ještě dýcháš, znamená, že to vědí i všichni ostatní,“ říká, a já zvedám obočí a zúžím oči. „Snažím se omluvit.“

„To je to, co to bylo?“

„Nebudu se omlouvat, že se o ni starám.“

„Obvinil jsi mě, že jsem ji ohrozil, abych ji dostal zpátky,“ připomínám tiše, když pracuji na tom, abych udržel můj temperament. Nepotřebuji s ním bojovat pěstmi na dvoře rodičů June s rodinou v přítomnosti.

„Jo, to bylo v prdeli. Nechtěl jsem to říct, ale vážně, ty jsi tak strašně přede všemi tak tajnůstkářský.“

„Už jsem tě někdy nechal ve štychu nebo tě ohrozil?“ Zeptám se a on zavrtí hlavou. „Nejsem ten typ člověka, který by si sedl a chrlil ze sebe svůj životní příběh kde komu.“

„Už se nějakou chvíli známe, chlape,“ říká a jeho tón je také tichý.

„Známe,“ souhlasím, když jsem si dal lok piva.

„Takže si chceš vylít srdce první, nebo bys rád, abych začal?“ Zeptal jsem se a zvedl obočí.

„Nebuď kretén,“ říká nízko a posadí se blíž.

„Řekni mi o Kim.“ Zúží oči a posadí se dozadu. Možná si myslí, že si držím své sračky pro sebe, ale on dělá totéž. Kim je žena, která pracuje v kadeřnictví vedle naší kanceláře.

Ona je také žena, se kterou jednou spal a pak ji zavrhl. Teď je to žena, která má muže, žena, na kterou pokaždé, když je kolem, zaměří pohled a ztuhne mu čelist. A ona je žena, kterou chce, ale nemůže mít.

„Je to opravdu tak zřejmé?“ Zeptá se a překvapuje mě otázkou.

„Pokud „zřejmým“ myslíš, že můžu vidět, že jsi naštvaný, že jsi ji nechal odejít, pak jo, to je zřejmé.“

„Kurva,“ zamumlá a přejede si rukou přes hlavu a vypadá rozzlobeně, že někdo může říct, že mu chybí.

„Přijde, chlape. Možná to nevidíš, ale po každé se dívá, když odcházíš z kanceláře.“

Na mé prohlášení pokrčí rameny, znovu se nakloní dopředu a jeho oči se setkají s mými, než promluví tichým tónem.

„Vypadáš klidně. V době, kdy jsem tě poznal, jsi nikdy nevypadal spokojeně, takže jsem rád, že to vidím. A moje sestřenice je šťastná. To všechno kvůli tobě. Patříš k ní a teď vidím, že ona patří k tobě.“

„To je pravda,“ souhlasím, když se dívám přes bazén směrem k June a ona otočí hlavu a její oči se setkají s mými, když se dívám, jak se usměje.

„Jsme teď v pohodě?“ Zeptá se a já od June znovu pohlédnu na něj.

„Jsme v pohodě.“

„Dobře, teď tě musím varovat jako svého přítele. Strejda Asher je na cestě,“ řekne, pak se postaví a odchází.

Ježíši.

„Nemyslel jsem si, že se ukážeš,“ říká Asher, přičemž si sedá na místo, které Sage právě uvolnil.

„Jak jsem ti říkal, když jsi přišel do komplexu, já se ji nevzdám, a ona tě miluje, takže nechci, aby se cítila, jako by si měla vybrat mezi mnou a její rodinou,“ řeknu mu a držím jeho pohled. Chci tady právě teď, být? Kurva ne, ale vím, že June by byla zklamaná, kdybychom sem nešli, a já chci, aby byla šťastná. Takže pokud budu muset na pár hodin sedět ve dvoře jejích rodičů, ke splnění tohoto úkolu, udělám to.

„Jako malá holčička, byla vždy v pohybu,“ řekne, posadí se dozadu a položí pivo na loketní opěrku.

„Prosím?“ Zeptám se, zmatený jeho výrokem.

„June, jako malá holčička, měla vždycky něco za lubem. Nevydržela sedět na jednom místě, déle než pár minut. Tam, kde ostatní dívky šťastně seděly a sledovaly film, June musela něco dělat, zažívat něco nového. Její máma a já jsme se o ni obávali. Nemysleli jsme si, že by někdy byla spokojená na jednom místě. Její první rok ve škole byl stejný. Nebyl týden, aby nezavolala domů, že chce změnit hlavní obor, nebo se přestěhovat se do jiné školy. Ale pak to přestalo. Nevěděli jsme, co se stalo nebo co jí pomohlo urovnat se. Jen jsme věděli, že za tím něco je,“ říká, a pak sedne dopředu a položí lokty na kolena.

„Byl jsi to ty. Až dodnes jsem si to neuvědomil, ale ty jsi jí pomohl usadit se, přivést ji do klidu, udržet ji při zemi. Moje babička říkávala: ‚Neber tu chvilku za samozřejmost, jen proto, že si myslíš, že jich budeš mít ještě tisíckrát víc. ‚ Myslím, že ty jsi jich dostal víc než většina ostatních,“ zamumlá a hluboké sežehnutí, zasáhne mou hruď předtím, než mi ztuhne tělo a začnu ztěžka dýchat.

„Miluju ji.“

„To je dobře, protože ona miluje tebe,“ zamumlal, znělo to zneklidněně, což mě vede k úsměvu. Zavře oči, promne si čelo, pak se posadí dozadu a připíchne mě pohledem na místě.

„Jednoho dne, až budeš otcem, pochopíš, jak bolestivé to je, být nahrazen jiným mužem.“

A s tím vstává a prochází kolem vnějšího okraje bazénu směrem k June a její matce. Jakmile se k nim dostane, přitáhne si June ke svému boku a políbí jí na spánek. Když se dívám na její ústa, nedokážu říct, co říká, ale jeho brada kývne mým směrem. Její oči přijíždějí ke mně a obličej se jí změkčuje, než se podívá zpět na svého otce a nakloní se blíže k němu.

„Co se děje?“

Odtáhnu oči od June, podívám se na jejího strýce Nica a zamumlám: „Nic. Jak to jde, chlape?“ Zvednu ruku a potřesu si s jeho.

„Dobře.“ Popraskal si krk a posadil se. „Chystal jsem ti zavolat, ale protože jsme tady, myslel jsem si, že si můžeme promluvit teď.“

„Co se děje?“

„Potřebuju nějakou pomoc s případem.“

„Mluvil jsi s Jaxem?“ Zeptám se a on zavrtěl hlavou a pak ztišil hlas.

„Nemůžu do toho zasvětit příliš mnoho lidí a nemá spojení, které potřebuji.“

„O co jde?“ Vyzvu ho, dám si lok piva a pak se zas posadím dozadu.

„Broken Eagles,“ řekne.

Zavrčím: „Kurva ne,“ škubnu hlavou dozadu.

Přiblíží ke mně a hlas ztiší úplně. „Je to jeden z jejich nových rekrutů. Nemůžu s tím vyrukovat na Wese. Ztratí svou zasranou mysl a zmaří můj případ.“

„Zeptej se někoho jiného.“ Potřesu hlavou a odtáhnu z něj pohled. V žádném případě se nebudu plížit za zády mužů, kteří mi kryli záda na každém kroku.

„Víš, že se nikoho jiného ptát nemůžu,“ odpověděl snadno a já si povzdechnu, protože vím, že má pravdu.

„Nemůžu riskovat, že se o tom někdo dozví, dokud nemám pevný případ, a abych tento případ postavil, potřebuji udržet toho chlapa přesně tam, kde je.“

„Víš, že mě stavíš mezi mými bratry opravdu do posraný pozice?“ Vyjasňuji mu a jeho oči jdou tam, kde stojí June a její rodiče.

„Dvě z mých neteří jsou s chlapy, kteří jsou spojení s tímto chlápkem. Tyhle sračky mi nedělají dobře.“

„Kdo je to?“

„Jsi v tom, nebo ne?“ Zeptá se a já zavírám oči.

„Jestli začnou jít ty sračky do háje, zapojím do toho bratry a budeme se tím zabývat, uvnitř.“

„Budu tento výrok ignorovat,“ zamumlá a pak se děsivě usměje.

„Řekl jsem Asherovi, že moje neteř je v bezpečí s tvým bláznivým zadkem.“ Zní to hrdě, když mě poplácá po rameni.

„Kdo to je?“ Opakuji a on se mi podívá do očí.

„Jordan.“

„Proč mě to nepřekvapuje?“ Zamumlám. Neměl jsem toho čuráka rád, dokonce ještě předtím, než zahnal June do kouta. Vždycky se zdálo, že kolem něho něco je, něco, čeho jsem si všiml od prvního okamžiku, kdy vstoupil do našeho kruhu, něco, na co jsem nemohl ukázat.

„Do čeho je namočený?“

„Je spojen s klubem v Nashville, Southern Stars. Mají prsty téměř ve všem – kundičky, zbraně, drogy. Na co si jen vzpomeneš, s tím obchodují. Z toho, co jsem zjistil, byl poslán do města, aby našel klub, který by převzal, aby mohli rozšiřovat své podnikání.“

„Ježíši,“ vykřiknu, a cítím, jak skrze mě projel vztek. Na rozdíl od některých dalších klubů v oblasti jsou Broken Eagles čistí. Neobchodují s drogami, kundičkami ani zbraněmi, a pokud by věděli, že se takové sračky dotýkají jakýmkoli způsobem klubu, zakročili by.

„Po víkendu se setkáme a prodiskutujeme podrobnosti,“ říká s pohledem přes mé rameno s úsměvem. Obrátím hlavu a sleduju, jak se k nám dostává June.

„Je vše v pořádku?“ Zeptá se a dívá se mezi strýcem a mnou.

Natáhnu se, vezmu ji za ruku, přitáhnu si ji do klína a ignoruju napjatost jejího těla.

„Všechno je v pořádku,“ ujišťuji ji a přitisknu si ji k sobě.

„Jsme v domě mých rodičů,“ peskuje mě přes rameno.

„Jo,“ souhlasím a políbím na rameno.

„Vážně, moji…“

„Uvolni se.“ Znovu jsem ji stiskl a díval se jí do očí.

„Ty jsi tak panovačný,“ zamumlá, uvolní se, opře se o mě a usměje.

„Musím vyrazit,“ řekne Nico, který se postaví a sevře mi rameno. Naklonil se, políbil June na hlavu a zamumlal: „Buďte hodní, děcka“, než odkráčí.

„Co říkal můj táta?“ Zeptá se a zakloní hlavu, aby se na mě podívala, jakmile je strýc pryč.

„Nic.“

„Hm,“ zamumlá. „A můj strýc, říkal co?“

„Nic, bejby.“

„Tak ty mi to neřekneš?“ Podotkla, přitiskl jsem ji prsty pod bradu a přitáhl pohledem ke mně.

„Není co říct. Všechno je v pohodě.“

Její oči pátrají v mém obličeji, než přikývne, pak se o mně znovu opře. O několik minut později přicházejí July s Wesem a usadí se na sedadlo, které uvolnil Nico, a my zanedlouho poté, zamíříme domů.

***

„EV,“ zakňučí June, tlačí mi kundičku do úst, když jí sevřu rukama stehna a držím jí roztáhlé nohy.

„Udělej se pro mě, krásko,“ zavrčím a zasunu do ní palec.

Záda vyklene z postele a paty mi zaryje do zad, když se hlasitě udělá. Bílé šaty, které měla na sobě u svých rodičů, mě trápily od okamžiku, kdy vyšla z ložnice a měla je na sobě. Při cestě domů nepomohlo, když rukou přejížděla po vyvýšenině v džínách.

Jakmile jsme zastavili domu, šel jsem k ní kolem auta, hodil si ji přes rameno, poslouchal, jak se sama sobě přihlouple hihňá, a odnesl ji do domu. Přímo do ložnice. Hodil ji na postel, padl na kolena a strčil tvář mezi její nohy, abych jí oplatil, že mě škádlila a nenechala mě udělat se. Do teď.

Před ní jsem si mohl kundičku vzít nebo jíst. Nelíbilo se mi to; Bylo to jen něco, co jsem dělal, abych svou partnerku udělal. Ale mohl jsem strávit hodiny pití z ní – způsob, jak se její tělo svíjí, zvuky, které dělá, její chuť, všechno na tom je vzrušující.

Otřu si bradu o vnitřek jejího stehna, pak se postavím, přetáhnu si triko přes hlavu a hodím ho na zem. Stáhnu si boty a džíny spolu s boxerkami. Přitáhnu ji šaty přes hlavu, vlezu si ji mezi stehna a dívám se jí do očí. Její dlouhé nohy se mi obalí kolem pasu, když vezmu do dlaně její levé prso a překryju ústy její. Zastavím se, protože si uvědomuji si, že nemá bradavku.

„Co to kurva je?“ Zamračím se a odtáhnu obličej, abych se podíval na nějakou podivnou samolepící nálepku, která jí zakrývala špičku.

„Ach, úplně jsem na to zapomněla,“ zakňučela, sklonila hlavu, aby se na mě podívala, oči tmavé touhou, napuchlé rty a tváře růžové odhalily, jak je vzrušená.

„Jen je stáhni,“ zavrčí a přitiskne boky k mým.

„Ale co to kurva je?“ Opakuji, uchopím nálepku a odtrhnu ji jako leukoplast. Zalituju, když vykřikne a zakryje si hruď rukama.

„Teď ještě tu druhou,“ říká, a já se podívám nahoru a vidím její smích. Pomalu odlepím druhou, pak se obě nálepky dostat z prstů, ale předtím, než odletí, trvá to několik málo pokusů a v té době se její tělo pode mnou nekontrolovatelně třese. „Ach, Bože.“ Chichotala se. „Neměl jsi je ani vidět.“

„Na to je trochu pozdě,“ informuju ji a vezmu jedno prso do dlaně. Její smích se okamžitě zastaví a přitlačuje prsa do mé ruky. Vezmu do úst druhé, olizuju jí bradavku, odtáhnu se a dýchnu po celé ploše, a pozoruju, jak zvrásní.

„Už žádné škádlení,“ zanaříká a vjede mi prsty do vlasů.

„Už žádné škádlení, bejby,“ souhlasím a vtáhnu si bradavku do úst, zatímco zatahám za druhou. Začne zrychleně dýchat. Olizuju ji až na šíji, obalím jí ruku kolem pasu a druhou ruku použiju, abych si hodil její nohu na moje záda, zatímco se nořím do jejího pevného, vlhkého tepla. Není nic lepšího než ona. Zatnu zuby, a bojuju s nutkáním okamžitě se udělat, tak jako pokaždé, když do ní vstoupím.

„Ježíši Kriste,“ vykřiknu skrz zaťaté zuby, jak se její stěny stáhnou.

„Otevři ústa.“ Otevře ústa a já jí vložím palec do úst. Její rty se kolem něj zatahují, stiskne zuby a jazykem klepe na špičku, načež se mi stáhnou koule.

„Pusť.“ Otevře ústa a já se zvednu na kolena, položím ji palec na klitoris a pomalu kroužím.

„Myslela jsem, že jsi říkal, už žádné škádlení,“ vyhrkla, obtočila si nohy kolem mých boků a krouží jimi v synchronizaci s palcem.

Ignoruju její poznámku, druhou ruku jí položím na břicho, udržuju oči zamčené na naše spojení a vlhkost pokrývající mýho ptáka pokaždé, když se vysunu ven. Kurva, každá její část je zasraně krásná. Stisknu jí bradavku a její už těsné stěny se ještě více utáhnou.

„Ev… já…“ Její ruce se pohybují k mé hrudi, dolů na břišáky, a pak prsty rozprostře na mým ptákovi klouzajícím do ní.

„Jsi cítit tak dobře,“ vydechne a můj pohled se pohybuje po jejím těle, aby se setkal s jejím.

„Vypusť to, krásko,“ jemně naléhám a zuby zachytnu její spodní ret, zatímco kolem mě utáhne nohy spolu s kundičkou.

Přirazím proti ní boky a ztrácím se v její hloubce. Když se převalím na bok, abych od ní udržel svou váhu, vezmu ji sebou a poslouchám, jak dýchá, zatímco ji hladím po zádech.

„Musím pustit Ninju ven,“ řekne, znějíc napůl spící, a já se usmívám na strop.

„Za minutu to udělám.“

„Taky se potřebuju očistit,“ zamumlá, a zatlačí tvář do mé hrudi.

„I o to se postarám za minutu,“ odpovím a políbím ji na hlavu.

„Také musím nastavit poplach,“ zašeptá, a teď už zní, jako by mluvila ze spaní.

„Postarám se o to, bejby.“

„Miluju tě,“ zamumlá, když její tělo proti mému ochabne. Moje ruka se kolem ní instinktivně utáhne, když se moje plíce stlačují pod váhou těchto slov.

„Taky tě miluju, krásko,“ zamumlám, i když vím, že mě ve spánku neslyší.