STS - 30. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Andie

Vážně jsem Freddiemu chtěla napsat. Chtěla jsem mu říct, že jsem se setkala s Georgie a ona mi prozradila plán na rozchod s Caroline. Chtěla jsem mu říct, že budu na večeři a doufám, že tam bude také. Byl to den, co bouchal na mé dveře a snažil se mě přimět, abych ho poslouchala.

Prohlížela jsem si stůl a vzhlédla jsem ke dveřím pokaždé, když dveřmi nějaký sportovec, jen abych zakryla zklamání z toho, že to nebyl on. Zoufale jsem s ním chtěla mluvit, ale musela jsem se držet dál. Georgie trvala na tom, že se to Freddie snaží urovnat a jeho textovky to potvrzovaly. Musela jsem počkat. Potřebovala jsem, aby za mnou přišel, až si všechno vyřeší.

Tak jsem smazala neodeslanou zprávu a schovala telefon do mého psaníčka. Kinsley seděla z druhé strany stolu a upravovala si líčení. Před několika dny se mě zeptala, jestli bych byla ochotná jít na večeři konanou pro média. Byly jsme pozvané všechny, ale Becca neměla zájem o to obléknout si koktejlky a Liam říkal, že má novinářů dost na celý život.

„Řekni mi ještě jednou, proč se té věci musíme účastnit?“ Zeptala jsem se.

„Protože do vesnice nejsou média vpuštěna a stále potřebují něco, o čem by mohli psát. Výbor si myslel, že to všem udělá radost. My dostaneme dobré jídlo a oni dostanou své rozhovory.“

Usmála jsem se. „Víš, na co se tě budou ptát.“

Věnovala mi svou nejlepší imitaci. „Kdy s Liamem založíte rodinu? Kdy budete těhotná? Jste těhotná TEĎ?“

Smála jsem se. „To je jediné, co je zajímá.“

„Včetně Liama,“ dodala a otočila se zpátky k zrcátku, aby si mohla dokončit make-up.

„Co? Vážně?“

Přikývla. „Brzy překročí třicítku myslí si, že bychom to po hrách měli začít zkoušet. Víš, uh, udělat si malého brankáře.“

„Ó můj Bože. Budu teta.“

Zasmála se. „Uklidni se, ještě těhotná nejsem.“ Musela vidět, jak mi spadla brada, protože pokračovala, „ale slibuji, že budeš teta, až ten čas nastane. Becca si už nárokovala privilegium kmotry a pohádkové babičky, ale možná bychom tě pro změnu mohly jmenovat hlavní plenkovou přebalovačkou.“

Zasmála jsem se. „No, alespoň se nebudu muset starat o to, že by se na mě někdo během téhle hloupé večeře soustředil.“

„Nebuď si tak jistá, Andie. Olympijská sezóna je doba, kdy se celá Amerika zamiluje do fotbalu a ty jsi čerstvá tvář. Vzhlížejí k tobě miliony malých dívek, a přestože jsi zraněná, média budou chtít vypovědět příběh o tvojí vytrvalosti.“ Odmlčela se a nanesla si make-up. „Zapomněla jsi ještě na jednu osobu, která se na tebe dnes večer zaměří – Freddie.“

„Aha, on přijde?“ Zeptala jsem se, když jsem si prohlížela svou kosmetickou taštičku. Myslela jsem, že jsem dobrá v předstírání toho, že mě to nezajímá. Freddie Schmeddie, že jo?

„Mmm,“ řekla a já se začervenala, když bylo jasné, že mě prokoukla. „A jsem v pokušení zrušit tvé pozvání na tu večeři.“

„Co? Strávila jsem s tebou poslední hodinu. DĚLALA JSEM SI VLASY.“

No, vlastně jsem si vlasy nedělala. Becka a já jsme zašly po tréninku do salónu, aby kadeřnice opravila její špatnou práci s nůžkami. Nakonec se mi to docela líbilo. Vlasy jsem měla krátké, jen po ramena a bylo mnohem jednodušší je nějak upravit.

„Víš, jak vzácné to je?“

„Andie…“

„A oblékla jsem si ty hloupé koktejlové šaty!“ Odstoupila jsem od zrcadla a zhluboka dramaticky jsem se nadechovala, abych jí ukázala, jak se mi úzké šňůrky zařezávají do těla. Každé nadechnutí mi naplnilo plíce ze dvou procent. Předpokládala jsem, že než skončí večer, zkolabuji z nedostatku kyslíku.

Zasmála se. „Vypadáš nádherně a už je příliš pozdě, abych tě odpozvala, tak se jen drž u mě a ignoruj ho. Tohle není místo, kde bys chtěla způsobit scénu. Všude budou kamery a mikrofony.“

Přimhouřila jsem oči. „Vypadá to, jako bys ve mně neměla žádnou víru.“

„Tak to není, opravdu.“ Otočila se a usmála se na mě malým, chápavým úsměvem. „To je tím, že jsem viděla Freddieho zblízka a vím, jak je těžké oddělit ženu od jejích citů. Tohle funguje jen u raketového vědce, který si uvědomil, že hledá pojistku bomby.“

„No, dnes večer budu mít oči jen pro jídlo.“

Skepticky na mě pohlédla, ale ignorovala jsem ji a naposledy jsem se podívala do zrcadla. Moje blond vlasy byly krátké a elegantní, jako je to u tajného agenta. Použila jsem trochu víc make-upu, abych docílila efektu kouřových očí. Moje těsně šaty dělaly zázraky s mým dekoltem, což bylo něco, čemu jsem se obvykle snažila vyhnout, ale dnes večer mi to připadalo správné. Cítila jsem se krásně, i když nepohodlně. Ale kdo potřeboval dýchat, když vaše prsa vypadala takhle, že?

Otočila jsem se, abych se podívala po svých lodičkách s vražedným podpatkem. Těch, ze kterých mě budou nohy bolet ještě několik dní, a pak jsem se podívala zpátky na Kinsley.

„Jestli jsi připravená, tak já taky, mamko.“

„To NENÍ legrační!“

Kinsley mě připravila co nejlépe, ale když jsem vystoupila z auta, překvapilo mě to šílenství kolem. Uvnitř bylo obrovské množství reportérů, takže když jsme s Kinsley přecházely po koberci, slyšely jsme jen jejich výkřiky a cvakání fotoaparátů. Usmála jsem se, když jsem uslyšela uff a zasmála se, když jeden z fotografů, který před námi šel, zakopl.

„Kinsley!“

„Podívejte se sem!“ Křičeli fotografové a snažili se upoutat její pozornost. Odstoupila jsem zpátky, abych jí dopřála minutu slávy a usmívala se jen tolik, abych na žádných fotkách nevypadala naštvaně. Věděla jsem, že je to těžké. Myslela jsem si, že jsem pro novináře neviditelná, když se paparazzi zaměřili na Liama a Kinsley, ale jednoho dne mi maminka zavolala a zeptala se mě, proč vypadám, jako bych si na obálce US Weekly utírám nos. Od toho dne jsem držela ruku položenou na svém boku a na tváři jsem udržovala mírný úsměv.

„Andie! Andie Fosterová!“

Skoro jsem si spolkla jazyk, když se někteří fotografové odvrátili od Kinsley a namířily foťáky na mě.

Zasmála jsem se, jako bych si vzpomněla na vtip a zamávala jim.

„Ne, díky, jsem v pohodě.“

„Na nic se tě neptaly, Andie,“ zasmála se Kinsley a chytila mě za ruku. „Jen se usmívej,“ zašeptala mi koutkem úst.

„Tohle byla chyba,“ zašeptala jsem zpátky.

Ale nebyla to chyba. Fotografové nám nedali pokoj a my jsme museli udržet veselý výraz až do doby, kdy jsme dorazily do haly, kde se banket konal.

Protáhla jsem si čelist. „Kruci, předstírat, že jsi šťastná, je tvrdá práce.“

Kinsley se zasmála. „Teď víš, proč stále nosím tmavé brýle. Je mnohem jednodušší předstírat, že tam nejsou, když tě sledují po ulici.“

Tu informaci jsem si uložila do paměti na později. Místností se linula jemná hudba. Číšníci byli oblečení v černých oblecích a nosily stříbrné podnosy s předkrmy. Sáhla jsem po něčem, co vypadalo, jako kreveta, a pak jsem ztuhla, když na mě začalo blikat půl tuctu blesků z foťáků.

„Nedávej si nic do pusy, co nesníš na jedno kousnutí,“ varovala mě Kinsley a naklonila hlavu k fotografům. Kruci, to jsem si ani nemohla vychutnat jídlo?

Sál byl napěchovaný zástupci od tisku, kteří na sobě měli oficiální odznaky znamenající, že je schválil výbor. Dokonce, i když byli oblečení v nejlepším oblečení, vyčnívali mezi přítomnými sportovci, jako pěst na oko. Proplétaly jsme se s Kinsley davem a já hledala Freddieho. Kinsley mi řekla, že tady bude, ale když jsme došly k našemu stolu, nikde jsem ho neviděla.

„Vypadá to, že budeme muset snášet tisk během večeře,“ zasténala Kinsley a zamířila ke svému místu označenému jmenovkou na stole. Seděla jsem vedle ní, ale z místa, odkud jsem stála, jsem na další jmenovky neviděla. Věděla jsem jedině to, že vedle mě bude sedět bulharský střelec. Paráda.

 „Dojdu nám pro pití. Zvládneš to tady?“ Zeptala se Kinsley.

Protočila jsem očima. „Vážně, jsem v pořádku. Co si myslíš? Že skočím na Freddieho při první příležitosti, která se mi naskytne?“

Usmála se. „Buď tohle, nebo mu dáš facku.“

Když odešla k baru, podívala jsem se k davu lidí a znovu hledala Freddieho. Neměl by být žádný problém najít ho mezi plešatícími reportéry. Až v okamžiku, kdy se u dveří začalo zmatkovat, jsem si uvědomila, proč jsem ho ještě nenašla. Právě dorazil.

On a Thom vešli do sálu a každý fotoaparát v okruhu deseti kilometrů se otočil jejich směrem. Na okamžik se zastavil mezi dveřmi. Jeho oblek byl ušitý přímo pro jeho plaveckou postavu a jeho úsměv byl dost široký, aby se mi zkroutily prsty na nohách. Nosil oblek s lehkostí a sebedůvěrou a já na něj dokonce i přes celou místnost chtěla skočit. Promiň, Kinsley, lhala jsem.

Několik vteřin se usmíval do objektivů, než je odmávl, aby mohl vstoupit do sálu. Stála jsem ztuhle na místě, pozorovala ho, jak kráčí a beznadějně doufala, že dojde až ke mně.

„Andie Fosterová! Znovu se setkáváme!“

Moje jméno vyslovené s pronikavým anglickým přízvukem odvedlo mou pozornost od Freddieho. Byla to Sophie Boyleová, reportérka s kyselým výrazem, která mě obtěžovala v jídelně. Jako na povel, sáhla po své jmenovce na stole a otočila ji ke mně. Zlatou kurzívou tam bylo napsané její jméno.

„Vypadá to, že budeme sedět u jednoho stolu,“ řekla s úšklebkem.

Potřásla jsem hlavou. Byly jsme jediné osoby u stolu a to by v tom byl čert, abych tam s ní zůstala a nechala se dál obtěžovat. Otočila jsem se, připravená jít k nejbližšímu baru, ale zarazila jsem se těsně předtím, než jsem narazila do Freddieho širokého a silného hrudníku.

Natáhl se, aby mi pomohl získat stabilitu, ale rychle ustoupil, když si uvědomil, že přímo za mnou stojí Sophie Boyleová. Už měla podezření, že se mezi námi něco děje. Nepotřebovala k tomu ohni ještě přidávat palivo.

„Andie,“ řekl a vdechnul mému jménu zpátky život.

„Promiňte...“ Sophie Boyleová si za mnou odkašlala. „Není třeba, abyste se vy dva styděli. Freddie, vaše jméno je u našeho stolu taky. Vypadá to, že než se dostaneme k dezertu, tak se všichni moc dobře poznáme.“

Zatřásla jsem hlavou. „Potřebuju pití.“

Freddie mě následoval a já ho nezastavila. Bar ve vzdáleném koutu sálu byl tmavý, tichý a hlavně bez reportérů. Všichni se pohybovali u vchodu do místnosti, připraveni se vrhnout na dalšího sportovce, který projde dveřmi.

„Šel jsem za tebou, abych tě viděl,“ řekl.

Všimla jsem si smutku v jeho hlase. „Byl to opravdu špatný den, Freddie...“

„Vím. Jak je na tom tvé zápěstí?“

„Zatím se moc nelepší.“

Přikývl. „Je mi to líto, Andie.“

Odmítala jsem jeho omluvy. Oba jsme věděli, že se o svém zápěstí bavit nechci.

„Musíš vědět, že jsem to zasnoubení zrušil,“ řekl. „Nelhal jsem ti.“

„Já vím,“ řekla jsem, když jsme dorazili k baru. „Mluvila jsem s Georgie.“

Objednala jsem si zázvorové pivo – ačkoliv bych si radši dala tequillu – a Freddie požádal o vodu.

„Tak mi odpouštíš?“ Zašeptal.

Snažila jsem se zabránit, aby se mi rty pomalu roztáhly do úsměvu.

Když se barman otočil dozadu, objal mě Freddie kolem pasu a přitáhl mě k sobě. Bylo nemožné mu odolat – jeho hrudi, stehnům, břichu. Měl tvrdé svaly a opálenou pokožku, ale jeho dotyk byl měkký a hřejivý.

„Vypadáš nádherně, Andie. Ty šaty...“

Jeho ruka sklouzla na moje břicho a sevřela jemnou látku těsně nad mým pupíkem. Polkla jsem a zavrtěla hlavou. Kout byl tmavý, ale ne dost. „Tady ne, Freddie a rozhodně ne teď.“

Vyklenul obočí. „A kdy? Snažil jsem se s tebou spojit poslední dva dny.“

Ohlédla jsem se přes rameno, ale nikdo nám nevěnoval pozornost. „Mluvil jsi s Caroline?“

Strčil ruce do kapes a přikývl. „Ano. Řekl jsem ti, že se o to postarám, nebo ne?“ Jeho hnědé oči mě propalovaly. „Chci tebe, Andie.“

Sevřel se mi žaludek.

„Slyšíš mě? Chci tebe.“ Naklonil se dopředu, aby mě šokoval dalšími slovy. „Vybral jsem si tebe.“

Jeho ruka na spodní části mých zad na mě zatlačila a přibližovala mě k němu. V jeho hlase neznělo žádné zaváhání, žádné dohady.

Jen proto, že byla Caroline v Riu, to nutně neznamenalo, že mi lhal.

Položila jsem mu ruce na hruď a vzhlédla k němu. „Po večeři se můžeme sejít ve tvém bytě. Tam si můžeme promluvit.“

Na jeho rtech se objevil pomalý úsměv – oba jsme věděli, že budeme dělat mnohem víc, než jen mluvit.

„Tady jsou vaše nápoje,“ řekl barman znuděným tónem. Kdyby si našeho flirtování všiml, nechoval by se takhle. Vzali jsme si naše sklenice a vrátili se ke stolu tak, že jsme od sebe udržovali přiměřený odstup.

„Ještě jedna věc: bude tady Caroline.“

Srdce mi kleslo. „Tady tady?“

Přikývl. „Pořadatelé ji pozvali také, potom co naše rodiny zveřejnily zprávu o našem zasnoubení. Kdyby se neobjevila, vyvolalo by to dohady, tak jsme se dohodli, že přijdeme každý zvlášť a otázky ohledně zasnoubení budeme ignorovat.“

Zamračila jsem se. „Uniká mi něco? Jestli je konec, nemůžeš jí prostě říct, že je konec?“

Zavrtěl hlavou. „Není to tak jednoduché. Tisk v Anglii je nemilosrdný. Když se to provalí, nebude to ani jednoduché, ani příjemné.

Srdce mi pokleslo o další kousek. Samozřejmě. Freddiemu ještě ani nezačaly závody. Zítra měl mít první, a kde se většina plavců soustředila výhradně na plavání, Freddie se možná pokoušel zastavit třetí světovou válku. Nezasloužil si, že se musí starat o všechna ta drobná dramata a já se částečně vinila z toho, že jsem k nim přispěla. Nemohla jsem se cítit zklamaněji a nejistěji, ale znovu jsem se na své pochybnosti pokusila zapomenout. Jestli mi řekl, že mluvil s Caroline, pak s ní mluvil. Mohla bych se vypořádat s tím, že náš vztah bude několik dní tajný, zvlášť když jsem ho při návratu k našemu stolu mohla obdivovat.

Usmála jsem se. „Mám ráda tvůj oblek.“

Byl černý a dodával mu ten správný kultivovaný anglický vzhled, až mi skoro připadalo, že flirtuji s Jamesem Bondem.

Přitiskl mi ruku ke spodní části zad a vedl mě k židli. „Myslím, že mě se bude líbit víc, až ho ze mě sundáš.“

Tváře mi zrudly. Byli jsme zpět u stolu, kde Kinsley mluvila se Sophií. Na svá místa se usadilo i několik dalších sportovců.

Kdyby jim některý z nich věnoval pozornost, mohli nás zaslechnout.

„Freddie,“ varovala jsem ho a snažila se zahnat růměnec z tváře.

„Ach, božínku, konečně,“ za mnou se ozval jemný hlas s britským přízvukem. „Toto místo je, jako cirkus.“

Otočila jsem se směrem k hlasu a oči mi padly na Caroline Montagueovou. Světlé blond vlasy, diskrétní černé koktejlové šaty, nesmírně drahé boty – bylo těžké ji vstřebat. Jako když poprvé vidíte Moneta.

Její rty se roztáhly do úsměvu, když očima sklouzla na Freddieho, pak se podívala dolů, dolů a dolů a zarazila se v místě, kde se Freddieho ruka dotýkala mých zad. Přistoupila jsem, abych se představila, ale mě předběhla sérií harmonicky znějících slov a úsměvem, který mě znervózňoval.

„Ty musíš být Andie Fosterová.“