NLTL - kapitola 35,36

Překlad: Clarissa

Kapitola 35

Po vyčerpávající sprše jsem si rychle vysušila vlasy, a natáhla jsem si krátké, žluté šaty a žabky. Když jsem se na něj podívala, pocítila jsem uvnitř slabost z toho, jak skvěle vypadal. Měl na sobě jen béžové kraťasy a bílou košili, ale byl prostě tak okouzlující, že mi to bralo dech.

„Jsi připravená, holčičko?“ zeptal se, natahujíc ke mně ruku. Kývla jsem a vzala jeho ruku, dovolujíc mu, aby mě zvedl nahoru z křesílka.

„Vypadáš tak nádherně, Anno,“ zašeptal, když sklonil hlavu a políbil mě.

Mé tělo okamžitě reagovalo na jeho dotek, takže jsem ho rychle odstrčila před tím, než bych  ho hodila na postel a znovu si to s ním rozdala.

„No tak, vím, že máš hlad, pojďme se najíst. Budeš se muset posilnit, pokud doufáš, že se mnou na tomhle výletě udržíš krok,“ škádlila jsem ho hravě.

Ten chtivý pohled, který se objevil na jeho tváři rozechvěl mé tělo.

„V tom případě si raději dám dvojnásobnou porci než obvykle, když se chystám spálit tolik energie,“ odpověděl, usmívající se na mě.

Protočila jsem oči, bojujíc s úsměvem na svých rtech, ale neúspěšně.

„No tak, než budou pryč všechny koktejly.“ Omotala jsem si jeho foťák kolem zápěstí, když jsme vyšly ven z klimatizovaného pokoje do čerstvého, teplého vzduchu ráje. Jeho ruka se uzavřela přes mojí, když jsme kráčeli po cestě směrem k pláži. Paprsky slunce narážely do oceánu, dělajíc ho lesklým a třpytivým.

Mou pozornost přilákala bouda nabízející vodní sporty. „Chtěl bys zítra vyzkoušet šnorchlování?“

Lehce pokrčil rameny. „Cokoliv chceš, holčičko.“

Samozřejmě, vedl nás k venkovnímu grilu, o kterém se zmínil manažer. Jeho oči se rozsvítily jako hladovějícímu muži, kterému bylo zrovna přineseno první jídlo po roce hladovění, když uviděl hromadu jídel, která byla vařena na čtyřech obrovských otevřených grilech. Trvalo mu to překvapivě dlouho, než se rozhodl a jakmile jsme oba dva měli obrovské talíře naložené jídlem, zamířili jsme stranou, abychom si mohli sednout na pláž a jíst.

Jakmile jsem si sedla, usmál se na mě a podal mi svůj talíř. „Podrž mi ho. Hned budu zpátky,“ řekl, usmívajíc se.

Zamračila jsem se, zmatená, ale vzala jsem jeho talíř, sledujíc ho, jak odkráčel k malé plážové chatce o asi dvacet metrů dál. Nespustil ze mě oči na víc než pár vteřin po celou tu dobu, co byl pryč ode mě. Když se ke mně vrátil, usmála jsem se nad dvěmi kokosy v jeho ruce.

„Co to je?“ zeptala jsem se, dívajíc se na ně zvědavě. Nad vrcholem každého z nich vykukovaly ovocné špízy, zakroucená brčka a mini deštníčky.

Ashton si sedl vedle mě a podal mi jeden z těch kokosů. „To je koktejl. Tenhle se jmenuje Sex on the beach,“ odpověděl.

Zvedla jsem jedno obočí, držíc svůj smích na uzdě. „Opravdu?“

Vzala jsem si drink, míchajíc oranžovo-červenou tekutinu svým brčkem.

„Jop.“

Zasmála jsem se. „No, myslím, že se mi to bude líbit.“

Jedno z jeho obočí se zvedlo nahoru, když kývl a nechal svůj pohled sklouznout dolů do véčka ve výstřihu mých šatů.

„Mně taky.“

Snažíc se zakrýt to červenání, které jsem mohla cítit, jak se mi hrnulo do tváří, usrkla jsem si. Ta sladkost rozechvěla mé chuťové buňky a mé oči se šokem rozšířily. Bylo to lahodné. „A sakra, to je dobrý! Je v tom alkohol?“ zeptala jsem se a znovu jsem se napila.

Ashton kývl a zasmál se, vytahujíc mi brčko z pusy. „Jo, tak zpomal. Je v tom docela dost alkoholu.“

Zatímco jsme jedli, přitiskla jsem se k jeho boku a zadívala jsem se na moře, jak slunce začalo zapadat, i když byl stále ještě brzký večer. Západ slunce byl tak romatnický a dech beroucí, až mi z toho bušilo srdce. Oslnivé barvy nebe se odrážely v oceánu, dělajíc ho dvojnásobně okázalým. Po celou tu dobu mě Ashton pevně objímal.

Jakmile se začaly objevovat hvězdy, přitáhla mou pozornost hlasitá hudba; krásné zvuky se šířily po pláži k nám. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a spokojeně si povzdechla.

„Chceš se jít podívat na tu kapelu?“ navrhl.

„Jasně.“ Bez dalšího slova uvolnil mou hlavu z jeho ramene, vyskočil na nohy a natáhl ruku  dolů ke mně. Usmála jsem se na něj, vkládajíc svou ruku do jeho. „Ty jsi tak zatraceně romantický, Ashtone. Jsi si jistý, že jsi nikdy předtím neměl přítelkyni?“

On se usmál. „Ty jsi moje první a jediná,“ odpověděl, dívajíc se mi do očí, rozpouštějíc tím mé srdce.

Drželi jsme se za ruce, když jsme kráčeli k větší budově, kterou nám Kyle popsal jako středisko resortu. Recepce byla nádherná, rustikální a celá ze dřeva. Dovnitř nás lákala hudba v pozadí, a my jsme následovali jiný pár skrz recepci ke dveřím, které byly označené nápisem salonek. Zalapala jsem po dechu, když jsem vyšla ven. Nebyl to žádný salonek, ve kterém jsem kdy dřív byla; ve skutečnosti, jak to mohlo být nazýváno salonkem, když se  nacházel venku, to jsem nechápala. Byl to v podstatě otevřený prostor mezi stromy, dost rozlehlý na to, aby se tam vešlo asi dvacet svíčkami osvětlených stolků. Napravo bylo postavené malé dřevěné podium, a malá kapela hrála na ocelové bubny jemnou melodii, která na mé tváři vykouzlila úsměv. Lidé se pohupovali do hudby na provizorním tanečním parketu, který byl vyroben z palubek. Celý prostor byl osvícen plynovými lampami, které visely ze stromů a světýlky, které byly obmotané kolem kmenů stromů. Malá chatrč se slaměnou střechou sloužila jako provizorní bar, a já si všimla, že lidé popíjeli stejné kokosové koktejly, jako jsem měla předtím já.

„Páni. Tohle místo je nádherné,“ zamumlala jsem.

Ashtonovy dlaně uchopily něžně můj obličej před tím, než jeho rty zajaly mé v polibku, který byl tak vroucí a zvláštní, že se v porovnání s ním tohle magické místo stalo bezvýznamným.  

„Je fantastické,“ potvrdil. „Ve skutečnosti, ta jediná věc, kterou jsem kdy viděl a je krásnější než tohle místo, jsi ty.“

Moje srdce nad jeho slovy roztálo, a já se kousla do rtu, abych nedovolila svému přiznání lásky náhodně vyklouznout z mých rtů.

„Pojďme tancovat,“ zašeptal, strkajíc mě jemně dopředu, když si mě přitáhl k sobě.

Rozzářila jsem se na něj, omotávajíc své ruce kolem jeho krku, když jsme vstoupili na parket a začali se pohupovat do rytmu hudby. Jeho paže byly po celý večer obmotané kolem mého pasu, pevně mě držící u něj. Zdálo se, že mě jeho pohled hypnotizoval, protože zatímco jsme tančili, všechno a všichni ostatní zmizeli, zanechávajíc pouze nás dva v našem vlastním malém ostrovním ráji. V Ashtonově náruči nebylo nic ostatní důležité, a já věděla, že takhle to budu cítit navždy.

Zklamání, které jsem pocítila, když kapela hrála poslední písničku, bylo tak ohromující, že jsem cítila, jak jsem našpulila rty, když jsme jim všichni tleskali. Ashton se na mě usmál, než kývl hlavou přes své rameno ke dveřím, které vedly zpátky do prostoru recepce.

„Opravdu bychom měli jít, už je pěkně pozdě.“

Vzdychla jsem a kývla hlavou. „Kam se ten čas poděl?“ uvažovala jsem.

On pokrčil rameny, něžně přejíždějíc prstem po mé tváři. „Čas letí, když se skvěle bavíš.“

Usmála jsem se tomu prohlášení. „Bavil ses skvěle?“

Usmál se. „Byla to nejlepší chvíle mého života, paní Taylorová.“

Zvuk toho jména mi sevřel srdce. Teď, když jsem věděla, co k němu cítím, jsem zoufale chtěla budoucnost s ním – a aby mi jednoho dne mohl dát své jméno – ale tohle se nikdy kvůli Carterovi nebude moct stát. Vztek se mi usadil v žaludku, protože dokonce ani teď, po třech letech, jsem stále nebyla volná, abych žila svůj život.

Ashtonova dlaň sklouzla dolů po mé paži, než se dostala k mé dlani a propletl své prsty s mými, vytahujíc mě ven z vlaku mých myšlenek.

„Tak pojď, holčičko, půjdeme.“

Neochotně jsem přikývla, tiše doufajíc, že zbytek naší dovolené neuteče tak rychle, jako náš první večer. Když jsme procházeli zpátky skrz recepci, Ashton se podíval na obchod a pak se zastavil.

„Páni, ten obchod je pořád otevřený. Nepochybně tady uspokojují své hosty, co?“ vtipkoval. „Jen si potřebuju pro něco skočit.“

Bez vysvětlení co je to, co potřeboval, mě jemně táhnul jeho směrem.

„Počkej tady. Bude to jen minutka,“ pokynul mi. Jeho obličej se stal vážným, takže jsem věděla, že to byl příkaz bodyguarda a ne jen obecná 'budu hned zpátky' poznámka.

Usmála jsem se a kývla hlavou. „Ano, pane!“

Na jeho tváři se objevil chlípný výraz, než zatřásl hlavou a vyběhl si promluvit s chlapem, co stál za pultem. Oba na minutu zmizeli z dohledu, a pak se Ashton vrátil zpátky k pokladně, platíc za cokoli, co koupil. Neviděla jsem, co koupil, protože ať to bylo cokoli, bylo to malé a zastrčil to do své kapsy. Když přišel ke mně, podával mi jednu rudou růži.

„Bílou neměli,“ řekl skoro omluvně.

Zasněně jsem vzdychla nad jeho ohleduplností.

„Děkuju, líbí se mi,“ zavrkala jsem, čichajíc k růži, když jsme kráčeli ruku v ruce zpátky k naší vile.

Když jsme došli zpátky do našeho apartmánu, dala jsem květinu do vázy s květinami, která stála na stole. Terasa a hvězdy nad ní přitáhly mou pozornost.

„Pojďme si na chvíli sednout ven,“ navrhla jsem.

Na cestě ven jsem popadla dvě lahve vody z mini ledničky, která byla v našem pokoji, a pak jsem zamířila ven k nejbližšímu lehátku, lehajíc si na něj a posouvajíc se, abychom na něm mohli ležet společně.

Ashton se natáhl vedle mě, tisknouc se k mému boku a vklouzávajíc jeho rukou pod mé tělo, aby si mě přitáhl ještě blíž. Spokojený, euforický úsměv se objevil na mé tváři, když jsem si opřela bradu o jeho hrudník a podívala se na něj. Bylo takové ticho, že bych mohla slyšet upadnout špendlík.

Ani jeden z nás nemluvil, ale ani náhodou to nebylo nepříjemné ticho; ve skutečnosti to bylo skoro tak, jako by slova byla zbytečná.

V měsíčním svitu vypadal ničivě krásně. Jeho oči zářily, jeho černé vlasy měly slabě modrý nádech z odrazu měsíce, a jeho úsměv způsobil celému mému tělu bolest. Tak neuvěřitelně moc jsem chtěla říct ta tři malá slova, ale nemohla jsem. Nemohla jsem riskovat, že by teď nechtěl být v mém životě. Takhle šťastná jsem nikdy nebyla, a to všechno díky tomu klukovi po mém boku.

Neschopná už déle bojovat se svou vášní, zvedla jsem se, naklonila se nad ním a políbila jsem jeho rty. On odpověděl okamžitě, stahujíc mě dolů k němu a jeho ruce klouzajíc dolů po mých zádech a uchopujíc můj zadek. Jeho ruce putovaly dále dolů a pomalu, oh tak pomalu, nadzvedávaly mé šaty. Bylo to skoro, jako by čekal, až ho zastavím nebo tak něco. Vědoucně jsem se proti jeho rtům usmála. Nezastavila bych ho po celou tuhle dovolenou, ale zcela jistě si stále nebyl vědom téhle skutečnosti.

Odtáhla jsem se, dívajíc se na něj, když jsem rozepínala jeho košili, dávajíc mu znamení, aby pokračoval. Jeden koutek jeho úst se nadzvedl do predátorského úsměvu, a než jsem stačila zareagovat, popadl mě a otočil nás, takže jsem teď byla uvězněná pod jeho tělem. Bez dechu jsem se hihňala, když se na mě podíval a strčil ruku do své kapsy, vytahujíc krabičku s dvaceti kondomy. Zalapala jsem po dechu.

„Tak tohle jsi tam koupil?“ zeptala jsem se, hihňajíc se jeho provinilému výrazu. „Čekal jsi, že na ně dnes večer dojde, Ashtone?“ škádlila jsem ho.

Cukl sebou a zavrtěl hlavou. „Ne, nečekal jsem. Jenom doufal,“ odpověděl, vypadajíc trochu rozpačitě.

Usmála jsem se a zvedla jednu ruku, uchopujíc do ní vlasy vzadu na jeho hlavě.

„No, řeknu ti malé tajemství, fešáku,“ předla jsem, přitahujíc si jeho ústa blíž k mým tak, že se naše rty o sebe otíraly, když jsem mluvila. „Pokud chceš, můžeš toho mít na tomhle výletě spoustu.“

Jeho celé tělo se nad mým napjalo. „Oh ano, rozhodně to chci,“ zavrčel, kývajíc nadšeně hlavou, když ji sklonil dolů a políbil mě, ukončujíc náš rozhovor.

Poté, co se se mnou pomiloval pod hvězdami, odnesl mě do ložnice a začali jsem znovu od začátku na posteli pokryté okvětními lístky růží.

Ráno jsem se probudila s celým tělem bolavým od naší fyzické námahy. Ashtonovo hluboké, rachotivé vrčení – chrápání se ozývalo za mnou, takže jsem věděla, že stále hluboce spal. Rychlý pohled na hodiny mi řekl, že bylo skoro deset ráno. Moje vyčerpané svaly protestovaly, když jsem se pomalu, pomalu přetočila v jeho náruči, takže jsme byli tváří k sobě. Při pohledu na něj jsem se usmála. Jeho vlasy byly rozježené do všech směrů, kterými jsem jimi projížděla rukama minulou noc, a jeho rty byly lehce napuchlé od všech těch polibků. Tmavé, krátké strniště lemovalo jeho čelist, a já si nemohla pomoct, natáhla jsem se a přejela přes něj bříškem svého prstu, usmívajíc se nad tím lehkým škrábáním.

Kousla jsem se do spodního rtu, když nával citů zrychlil tlukot mého srdce. Byl to pro mě neznámý pocit, ale věděla jsem, co to bylo. Byla to láska.

Polkla jsem knedlík, co se mi utvořil v krku. Vyděsilo mě, že jsem byla znovu zamilovaná. Nelíbilo se mi to. Většina lidí by řekla, že být zamilovaný byl ten nejlepší pocit na světě, a do jisté míry bych s nimi souhlasila, ale ne když všechno, na co jste dokázali myslet bylo, že to ztratíte nebo se budete dívat, jak se něco strašného stane a vaše srdce se rozbije na tisíc drobných, pichlavých kousků. Ne, být zamilovaný bylo více děsivé než potěšující.

Když jsem od něj odvrátila oči, můj pohled se usadil na skleněné zdi naproti posteli. Dívajíc se na oceán, který se třpytil jako tísíce diamantů ležících hned pod povrchem, uvědomila jsem si, že neexistovalo nic tak nádherného jako ten pohled, když jsem se probudila a viděla Ashtona. Jeho paže se kolem mě v jeho spánku utáhly, když se zavrtěl, vydal poměrně hlasité, nosní zachrápání a pak si několikrát olízl rty, blaženě nevědomý, že jsem byla vzhůru a panikařila jsem z toho, že jsem byla do něj zamilovaná.

Zatímco jsem ležela v Ashtonově náruči, moje myšlenky se stočily k Jackovi. Nikdy jsem si nepomyslela, že bych po něm měla znovu někoho ve svém životě, ve skutečnosti jsem si myslela, že to byl on. Moje jediná pravá láska. Ale možná, jako hloupá nezralá šestnáctiletá holka, možná jsem tenkrát neměla tušení, co byla opravdová skutečná láska.

S Ashtonem bylo tohle jiné. Já to cítila jinak. Možná, že tohle byl jiný druh lásky, než který jsem cítila k Jackovi. Byla nějak hlubší. Milovala jsem Jacka tak neuvěřitelně moc, ale byla jsem zamilovaná do Ashtona. Pro mě to byl propastný rozdíl.

Ashton byl prostě výjimečný, on byl ten jediný, kterého jsem potřebovala a ten jediný, který mě pochopil a přijal tu zmatenou holku, kterou jsem nyní byla. On byl ten jediný, se kterým jsem se cítila zcela a naprosto doma. On byl všechno, co bylo dobré v mém světě. Pokud bych měla zvolit klišé výraz, řekla bych, že Ashton Taylor byl má spřízněná duše a ten jediný, který byl stvořen, aby byl mou druhou polovinou.

Po téměr půlhodině, co jsem tady jen ležela, obávala jsem se věcí, procházela je a uvědomila jsem si, že už nemám žádnou kontrolu nad svými city, jsem se rozhodla, že nejlepší věc, kterou jsem mohla nyní udělat, bylo zkusit to a ignorovat to, a objednat mu nějakou snídani – konec konců cesta k jeho srdci vedla zcela jistě skrz jeho žaludek.

Dostat se z postele bez toho, aniž by si toho všiml, bylo vždycky ošemetné, a stálo za tím hodně vrtění se a pomalých pohybů. Když jsem se konečně odkázala vykroutit z jeho náruče, strčila jsem na své místo polštář, dívajíc se, jak si ho okamžitě přitiskl k hrudi, zcela nevědomý, že jsem to nebyla já.

Vklouzla jsem do jeho košile z předešlého večera a pak jsem vešla do salonku, hledajíc menu z malé kavárny, která podle všeho doručovala jídlo přímo do vaší vily. Poté, co jsem ho pár vteřin zkoumala, jsem zvedla telefon a objednala jsem to, co jsem myslela, že by chtěl.

Netrvalo dlouho a jídlo bylo doručeno. Číšník donesl dovnitř velký podnos, pokládajíc ho na stůl. Jakmile zmizel, ujistila jsem se, že jsem zamkla dveře, přesně jak by Ashton chtěl, abych udělala, a pak jsem odnesla ten těžký podnos do ložnice. On pořád spal, objímajíc ten polštář láskyplně u své hrudi.

„Ashtone?“ zašeptala jsem.

Jeho paže se kolem toho polštáře utáhly.

„Mmm?“ zamumlal se zavřenýma očima.

„Vstávej, fešáku. Objednala jsem snídani,“ zavrněla jsem, zastavujíc se krok od postele.

Jeho oči se rozlepily při zmínce o jídle, a podíval se přímo dolů na polštář v jeho náruči, zcela jasně zmatený, protože jsem to nebyla já. Uličnicky jsem se uchechtla nad jeho zadumaným výrazem a konečně se jeho ospalý pohled usadil na mně.

„Ahoj,“ zachraptěl.

Usmála jsem se, kývajíc hlavou na ten polštář, když ho odhodil zpátky na postel a posadil se.

„Kdo je tvůj kamarád?“ vtipkovala jsem.

On se zasmál a spustil nohy z postele, odhazujíc bílé prostěradlo, které zakrývalo jeho tělo. Vykulila jsem oči, a zdálo se, že jsem nad nimi ztratila kontrolu, když okamžitě klesaly dolů po jeho těle, vnímajíc každý jeho úžasný, toužící centimetr.

„Ty nestydo,“ nadával naoko.

Nestydatě jsem pokrčila rameny.

„Tak mě zatkni,“ odpověděla jsem bez dechu, kousajíc se do spodního rtu, když jsem si představila, jak přejíždím svým jazykem přes to véčko vycházející z jeho boků a pokračuji až úplně dolů …

Podnos mi byl sebrán z rukou a položen na postel, a pak mě uchopily silné a opálené paže kolem pasu, přitahujíc mě k jeho tvrdému tělu.

„Dobré ráno,“ zašeptal, naklánějíc svou hlavu a zachycujíc mé rty do prvního polibku tohoto dne.

Zasněně jsem vzdychla a kývla hlavou. „Teď už je.“

Chlapecky se usmál a odtáhl se.

„Tak, kde budeme jíst?“ zeptal se, vytahujíc kraťasy ze šuplíku, maříc tak mé nevhodné zírání na jeho tělo.

Polkla jsem, zahánějíc tak pryč mou malou fantazii a nutíc můj pohled podívat se zpátky do jeho očí.

„Na terase?“

Každé místo s ním by pro mě bylo fajn.

Kývl, zvedajíc podnos a oba jsme zamířili ven na terasu, kde jsme se posadili k malému stolu. Rozevřela jsem slunečník, abych nám zajistila nějaký stín, zatímco jsme jedli, takže jsme se nespálili. Když Ashton zvedl dvě stříbrné poklice z talířů, zasténal vděčností nad hromadou francouzských toastů, které byly před ním. Byly jeho nejoblíbenější a obvykle jsem je o víkendech dělala jen pro něj.

Když nalil dva hrnky kávy, jeho ruka se najednou zastavila a zamračil se na mě. „Počkat, odkud jsi sakra vzala tohle jídlo?“

„Pokojová služba?“ odpověděla jsem, nejistá si tím, co jsem udělala, že jsem způsobila jeho naštvaný výraz.

Otevřel pusu dokořán, když nevěřícně vrtěl hlavou. „Tys objednala pokojovou službu a otevřela jsi dveře, zatímco jsem pořád spal?“ zeptal se nedůvěřivě.

Sarkasticky jsem se zasmála. „No, takhle pokojová služba obvykle funguje.“

Odfrkl a energicky odložil konvici s kávou, stále se na mě mračíc. „Anno, tohle nedělej! Něco se mohlo stát, nemůžeš takhle otevírat dveře,“ zlobil se.

Vzdychla jsem, protože se vůbec neuvolnil. „Ashtone, vážně, uklidni se. Opravdu si myslíš, že po mně skočí někdo vydávající se za číšníka?“ zahihňala jsem se a zavrtěla hlavou nad jeho přílišnou ochranou.

On ale vůbec nevypadal pobaveně. „Slečno Spencerová, vy nemůžete -“

Zvedla jsem ruku a přerušila ho.

„Ehm, když už, tak paní Taylorová,“ opravila jsem ho, vědíc, že by to mohlo uvolnit něco z jeho napětí.

Na zlomek vteřiny jeho tvář zněžněla, než znovu nasadil svůj přísný obličej. „Fajn, paní Taylorová, tohle už znovu nedělejte. Já otevřu ty dveře,“ vyštěkl, používajíc na mě svůj hlas agenta SWAT.

Protočila jsem oči. Možná se za pár dní uklidní. „Dobře, pane Přehnaněochranářský,“ vyplázla jsem jazyk.

Vzdychl a uchopil mou ruku. „Podívej, omlouvám se. Nesnáším, když ti říkám, že něco nesmíš dělat, ale je to moje práce, jasný? Pokud bychom byli doma, nemohla bys otevřít dveře někomu, koho bys neznala,“ vysvětlil, dívajíc se na mě omluvně.

Pokrčila jsem ramenem. „Myslím, že nikdo neví, že jsem tady.“

Zamračil se na svůj talíř. „Pořád musím dělat svou práci. Potřebuju tě mít v bezpečí.“

Kývla jsem, vidíc, že tenhle rozhovor mu byl nepříjemný. Měl pravdu, opravdu neměl rád, když mi říkal ne, už jsem to věděla. „Omlouvám se. Už to znovu neudělám,“ souhlasila jsem.

„Dáš si nějaké mé lívance?“ nabídla jsem mu, měníc téma.

Strávili jsme den na pláži, šnorchlováním, opalováním a obvyklým blbnutím a smíchem. Koktejly, které nabízel plážový bar byly vynikající, i když jsme tentokrát oba zvolili nealkoholické. Ashton pojídal celý den cupcakey a donuty, tvrdíc, že potřeboval nálož cukru, protože jsem ho vyčerpala.

Ten večer jsme večeřeli v trochu luxusnější restauraci, která byla umístěna hned vedle recepce. To jídlo bylo tak fantastické, že jsem skutečně skončila snězením tří dezertů. Později jsme zamířili do toho salonku v lese pod otevřeným nebem, kde jsme byli včera. Tentokrát tam místo ocelových bubnů byl pianista. Celý večer jsme si s Ashtonem povídali a smáli se, zatímco jsme se drželi za ruce nebo tancovali. Bylo to dokonalé.

Když zavírali, navrhl Ashton, že se projdeme trochu po pláži, než se vrátíme do naší vily. Když jsem vyzula boty, vzal mi je z ruky. Písek byl teď příjemný a chladivý. Měsíční svit se odrážel v moři, třpytící se a zářící. Uvnitř jsem pocítila slabost z toho, jak romantické to celé bylo. Ta nádhera a klid byly ohromující.

„Je to tady hezké, vid?“ řekl Ashton, když jsme se zastavili a odhodili pár mušlí do vody.

Zasmála jsem se nad jeho výběrem slov. „Jenom hezké? Jsme na tom samém místě?“

„Dobrá jo, je to neuvěřitelný,“ opravil se, smějíc se.

„Tohle je to nejhezčí místo, kde jsem kdy byla. Je to tu úžasný. Chci se sem někdy vrátit.“ Zastavila jsem se a zvedla dalších pár mušlí a oblázků, házejíc je také do vody, sledujíc vlnky.

„Jednou tě sem vezmu zpátky,“ slíbil, omotávajíc kolem mě jeho paže a tisknouc svou hruď k mým zádům.

Dech se mi zadrhl v hrdle. To bych ráda! Možná, pokud zvládneme zůstat přáteli, až jeho úkol skončí, mohli bychom společně zase vyrazit na dovolenou.

„Jo? Super,“ odpověděla jsem, snažíc se neukázat, jak na mě zapůsobilo, co řekl.

Políbil mě vzadu na krku, jednom jednou, než se vzdálil. Otočila jsem se, vidíc, že si sedl do písku pár kroků ode mě. Měl natažené nohy před sebou a jen mě pozoroval s úsměvem na jeho tváři.

„Proč tak šťastně?“ zeptala jsem se.

Lehce pokrčil rameny. „Miluju, když tě dělám šťastnou, to mě dělá šťastným.“

Moje srdce se roztavilo, když jsem upustila posledních pár mušlí a oblázků, které jsem měla a přešla k němu, usazujíc se rozkročmo na jeho klíně. Můj žaludek se chvěl, protože přesně tohle jsem cítila já k němu. Vidíc ho šťastného dělalo šťastnou i mě.

Přitiskla jsem své rty na jeho, zdálo se, že uvnitř sebe jsem zapálila oheň, který mohl uhasit jedině on. Jeho paže se obtočily kolem mě, přitahujíc si mě blíž k sobě, když prohloubil polibek, a pak jsem byla ztracená.

Kapitola 36

V průběhu přístích pár dní to byly nejlepší chvíle mého života. Každý den byl jiný než ten přechozí, šnorchlovali jsme, opalovali jsme se, procházeli se, pronajali jsme si šlapadlo a dokonce jsme si zajeli člunem na vedlejší ostrov a trochu jsme nakupovali. Většinu dne jsme trávili držením se za ruce a povídáním. Ashton se konečně uvolnil, a dokonce mi párkrát dovolil, abych sama došla k baru. Večery jsme trávili buď v baru pod otevřeným nebem a sledovali jsme zábavu, kterou hotel připravil, nebo jsme jen leželi na terase a jedli večeři pod hvězdami. Celá dovolená byla neobyčejná. A sex; moje celé tělo bolelo spokojeným způsobem, tak jako nikdy předtím. Myšlenka na to, že se vrátím zpátky do školy byla skoro bolestivá, protože jsem věděla, že náš 'vztah' bude muset skončit.

O vánočním ránu svítilo slunce skrz okno, zahřívajíc má záda. Hlavu jsem měla na Ashtonově hrudi, a jeho paže byly bezpečně kolem mě. Šťastný povzdech opustil mé rty. Už teď to jsou ty úplně nejlepší Vánoce, a to jsem byla vzhůru pouhých deset vteřin!

Přitulila jsem se k němu blíž a podívala se mu do tváře. Pořád spal a vypadal jako sen, protože byl tak nádherný. Tlačíc svou tvář do strany jeho krku, nadechla jsem se ho. Bylo to jako smyslové přetížení, když jeho unikátní vůně naplnila mé plíce a přinutila mě zadýchaně zasténat.

Lehce se posunul a na straně mé hlavy přistál líný polibek.

Uvnitř mě zabublalo vzrušení, protože byl vzhůru a já mu mohla předat jeho dárek. Už jsem předala ty ostatní dárky, které jsem koupila – ten hlavní byl pro všechny jeho přátele v LA. Dárek, který jsem koupila pro Ashtona bude lepší rozbalit se skupinou přátel. Ve své mysli jsem nepochybovala, že se mu bude líbit.

Odtáhla jsem se, abych se na něj znovu podívala. „Dobré ráno, holčičko. Veselé Vánoce,“ zašeptal, když sklonil hlavu, aby mě políbil. Usmála jsem se proti jeho rtům a přetočila jsem se na něj, než jsem se posadila a nadšeně se usmála.

„Veselé Vánoce i tobě. Můžu ti teď předat tvůj dárek?“ zeptala jsem se nadšeně.

Na jeho rtech se objevil hříšný úsměv, když jeho ruce klouzaly nahoru po mých stehnech, přes mé boky a usadily se kolem mého pasu s palci na kůži přesně pod mými prsy.

„Oh ano, rád bych svůj dárek,“ zavrněl svůdně.

Uvnitř mě se rychle vznítila vášeň, a předávání dárků bylo rychle zapomenuto, když jsem sklonila svou hlavu a zajala jeho rty v jemném polibku. Než věci mohly pokročit dál, přetočil se, takže se teď on nakláněl nade mnou. „Dělal jsem si srandu, víš. Rád bych ti také předal tvůj dárek,“ řekl, smějíc se.

Kývla jsem, příliš ztracená v téhle chvíli, abych to zastavila. „Možná později,“ zamumlala jsem, přibližujíc si jeho ústa znovu k mým, když jsem obmotala své nohy kolem jeho pasu.

O jedno intenzivní milování později jsem ho sledovala, jak vylezl z postele a šmátral v jednom z našich kufrů, než vytáhl něco ven z postranní kapsy, a přešel zpátky k posteli.

Já to měla lépe zorganizované a už jsem měla své dárky připravené pod postelí, kam jsem se pro ně mohla natáhnout. Sklonila jsem, vytáhla je nahoru, neschopná skrýt úsměv na své tváři.

Když se uvelebil zpátky v posteli, vyměnili jsme si dárky. Kývla jsem k těm dvěma, co měl v klíně.

„Rozbal ty tvoje první, chci vidět, jak je otevřeš.“ Skutečně mi bylo jedno, co koupil pro mě, nemusel mi vůbec nic dávat, už jsem mu dlužila víc, než bych mu mohla kdy oplatit, za to, co pro můj život udělal v posledních čtyřech měsících.

Ustaraně se usmál. „Přísaháš, že jsi se nezbláznila? Souhlasila jsi, že to nepřeženeš.“

„Nepřehnala jsem to,“ potvrdila jsem. No, nemyslím si, že bych to přehnala, ale mohl mít odlišný názor o hranicích a limitech. Ukázala jsem na ten levnější. „Nejdřív rozbal tenhle,“ zacvrlikala jsem.

Zvedl ho a vklouzl prstem pod pásku. Mé nervy se třásly; byl tak pomalý, byla jsem si jistá, že to dělal schválně. Když odhrnul papír, vykulil oči a na tváři se mu roztáhl krásný úsměv.

„Oh Bože, Anno, miluju to!“ řekl nadšeně. Usmála jsem se nad naší fotkou, kterou jsem dala do stříbrného rámečku. Byla to jedna z těch z narozeninové oslavy mého táty; koupila jsem ji od jednoho z fotografů.

Usmála jsem se. „Mám doma ještě pár dalších, ale vzala jsem s sebou jenom jednu, kvůli těm směšným váhovým omezení zavazadel,“ souhlasila jsem s ním.

„Tohle je ta nejlepší věc, kterou jsi mi mohla dát,“ vyhrkl, naklonil se a jemně mě políbil.

Vědoucně jsem se uchechtla. „Jo, dokud neuvidíš tenhle,“ škádlila jsem ho, ukazujíc na obdélníkový, zlatý, plochý dárek.

Rychle ho zvedl a roztrhl papír. Když vytáhl ven list papíru a uviděl, že to byl cestovní plán, varovně se na mě podíval. „Doufám, že jsi do toho, ať je to cokoliv, zahrnula i sebe,“ řekl, než to vůbec rozevřel.

Vzdychla jsem, vědíc, že to bude pro něj zpočátku těžké. „Ashtone, nezačni vyšilovat a panikařit. Ne, já nepojedu, protože to opravdu není něco, co bych si užívala. Prostě to překonej, dobře?“ řekla jsem, snažíc se vypadat přísně, ale zřejmě jsem neuspěla, protože jsem vlastně milovala tu skutečnost, že se o mě tolik bál. „Úsměv, prosím? Jsem z toho tak nadšená, prosím, neznič to kvůli mně,“ prosila jsem.

Vzdychl a kývl, konečně se dívajíc na potištěný list papíru v jeho ruce. Jak si ho četl, viděla jsem, jak napětí mizí z jeho tváře, když si pročítal detaily. „Do prdele! Tys zařídila víkendovou jízdu pro mě a moje kámoše? Sakra, Anno, to je neuvěřitelný!“

Usmála jsem se a kousla se do rtu, když jsem nadšeně kývala hlavou. Věděla jsem, že se mu to bude líbit. Byl to víkend s jízdou ve Formuli 1, se skutečnou výukou a obědem s jedním z  jezdců stáje McLeren-Mercedes. Jakmile jsem dostala ten nápad, můj otec zatahal za hodně nitek, aby to bylo možné zařídit. Naštěstí bylo po sezoně Grand Prix, takže to bylo možné.

„Řekni mi, že to není lepší než ta fotka,“ naváděla jsem ho, mrkajíc na něj.

Smál se a vrtěl hlavou. „Jo, dobře, dostalas mě. Moc ti za to děkuju, je to úžasné, vážně přehnané, ale úžasné,“ vzdychl a jeho pohled zpřísnil. „Ale ty jedeš taky, že jo?“

Zavrčela jsem, vědíc, že tady to bude těžké. Věděla jsem, že se mu nebude líbit být dvě a půl hodiny letu ode mě. „Já nechci jet. Zamluvila jsem to pro tebe a tvoje kamarády, a ty tam můžeš odpočívat beze mě. Tohle opravdu není něco, co bych si užila.“

Natáhl se a něžně se dotkl mé tváře, jeho pohled prozrazoval jeho úzkost. „Nechci tě opustit.“

Vzdychla jsem nad tím štěněcím obličejem, který vytáhl. „Prosím, nedělej na mě tenhle obličej! Zařídila jsem střážce, který přijde a nahradí tě pro tenhle víkend. Jsou to jen dvě noci. Prosím? No tak, líbí se ti to, že jo? Tvým kamarádům se to bude líbit taky,“ prosila jsem ho zoufale.

Vzdychl a podíval se na ten papír. „Opravdu, opravdu se mi to líbí. Děkuju ti,“ řekl vděčně.

Nadšený výkřik opustil mé rty, když jsem se na něj vrhla, omotávajíc své paže pevně kolem jeho krku. „Ano! Věděla jsem, že se ti to bude líbit!“

Tiše se zasmál. „Proč jsi tak nadšená? Tohle je můj dárek, ne tvůj.“

Šťastně jsem vzdychla a odtáhla jsem se, abych se na něj podívala. „Jo, ale já miluju, když ti něco dávám.“

Kývl. „Jo, jako bych to nevěděl,“ zamumlal sarkasticky.

„Ale víš co?“ naklonil se dopředu a uchopil můj obličej do dlaní. „Tohle,“ řekl a políbil mě něžně na rty, „tenhle polibek by stačil k tomu, aby to byly ty nejlepší Vánoce, které jsem kdy zažil,“ řekl, jeho oči zářicí a ukazující mi pravdivost jeho slov.

Moje srdce se nad jeho slovy rozpustilo do louže. „Tak v tom případě teď máš ten polibek a budeš řídit rychlé auto!“

Zatřásl hlavou, nedůvěřivě se smějíc. „Ty jsi prostě tak dokonalá, holčičko,“ řekl, dívajíc se na mě něžně. Dokonalá? Jo správně, to nejsem; jsem náladová, protivná, chtivá a agresivní!

„Teď ty,“ řekl, podávajíc mi plochý dárek velikosti narozeninového přání.

Vděčně jsem se usmála. „Děkuju ti.“

Tiše jsem se modlila, aby to bylo něco, co bychom mohli dělat společně. Nedočkavě jsem ho roztrhla a uviděla uvnitř vánoční přání. Když jsem ho otevřela, do klína mi vypadly dva lístky na koncert Ushera. Šok rezonoval skrz mé tělo, když jsem otevřela pusu dokořán. Musely ho stát majlant.

„Ashtone …“ slzy se mi hrnuly do očí kvůli tomu, jak bylo tohle pozorné. Usher byl můj nejmilejší. „Tohle je …“ nemohla jsem najít slova.

Usmál se, naklánějíc se dopředu a utírajíc mi slzy, které mi padaly po tváři. „Velmi rádo se stalo.“

Polkla jsem, přejíždějíc palcem přes malý oficiální stříbrný hologram. „Ty jsi tak pozorný; to je fantastický. Děkuju ti.“

„Takže, koho vezmeš s sebou?“ zeptal se, usmívajíc se na mě.

Zasmála jsem se a předstírala jsem, že nad tím přemýšlím. „Hmm, myslím, že možná řeknu Rosie,“ vtipkovala jsem.

„Skvělá volba. Já bych šel taky s Rosie,“ mrkl na mě hravě.

Doslova jsem se na něj vrhla, povalujíc ho na záda, když jsem ho vášnivě líbala. Když jsem přerušila polibek, podívala jsem se na něj v úžasu, protože byl tak výjimečný. „Tohle jsou úplně ty nejlepší Vánoce,“ zašeptala jsem pravdivě.

Pohladil mě rukou jemně po zádech. „Jsem rád, že se ti to líbí.“

„Mně se to nelíbí, tady s tebou jsou to ty nejlepší chvíle mého života,“ opravila jsem ho, usmívajíc se nadšeně.

Jeho ruka se zapletla vzadu to mých vlasů, když mi zaklonil hlavu a políbil mě na špičku nosu.

„Taky pro tebe ještě něco mám,“ zašeptal.

Moje příliš horlivé, hormony řízené tělo už si představovalo věci, které by mi jako dárek mohl udělat. Zvedla jsem jedno obočí a přitiskla jsem se k němu blíž. „Oh opravdu? A bude tahle věc zahrnovat tvůj jazyk dělající hříšné věci na mém těle?“

Uličnicky se zasmál a zavrtěl hlavou. „Ne, ty nestydo!“

Otevřela jsem pusu dokořán v šoku, když se mi horkost nahrnula do tváře, protože jsem si jeho poznámku očividně špatně vyložila. „Aha.“

Pořád se smál, když nás přetočil ke straně a natáhl se do šuplíku vedle jeho postele, vytahujíc ven malou, červenou sametovou krabičku na šperky.

„Tohle nebyl dárek, který bych plánoval, ale můžu to rozhodně udělat potom, pokud chceš.“ Usmál se na mě a mé červenání se prohloubilo. „Tohle je to, co jsem měl skutečně na mysli.“

Dech se mi zadrhl v hrdle, když mi podával tu krabičku.

„Proč jsi mi něco takového koupil? Už ty lístky na koncert byly až příliš,“ zašeptala jsem, dívajíc se mu od tváře, jen žasnouc nad ním, jako bych to dělala stokrát před tím.

„Jen to otevři,“ pokynul.

Polkla jsem a vzala jsem si krabičku, sedajíc si na postel, když jsem přejela prsty po tom jemném, sametovém materiálu. Pomalu otevírajíc víčko, uviděla jsem nádherný pár smaragdových náušnic. Moje ruka nevědomky přešla k mému pasujícímu náhrdelníku a přejela přes smaragd, který jsem nesundala od toho dne, kdy mi ho on připnul kolem krku. Vzduch mi vyrazil z plic kvůli tomu, jak skvostné ty náušnice byly. Slunce zářící skrz okno je dělalo zářícími a vytvářelo zelené stíny na mé hrudi a zápěstí. Podívala jsem se na něj a nemohla jsem promluvit. Nikdo nemohl být tak dokonalý, nebo mohl?

„Líbí se ti?“ zeptal se, vypadajíc trochu nejistě. „Můžeš je vyměnit, pokud budeš chtít. Neříkej, že se ti líbí, pokud se ti nelíbí. Chci říct, nejsem dost dobrý ve vybírání šperků nebo čehokoli. Možná se ti nelíbí.“

Natáhla jsem svou ruku, zakrývajíc jeho pusu, aby přestal vypouštět ven další směšná slova. „Děkuju. Miluju je,“ zašeptala jsem. Ta slova nedokázala ani popsat, jak moc jsem byla zamilovaná do těch náušnic.

Usmál se proti mé ruce. „Rádo se stalo,“ zamumlal do mé ruky, jeho hlas tlumený.

Šťastně jsem vzdychla a spustila nohy z postele.

„Půjdu si je nasadit,“ řekla jsem, neschopná odlepit oči od těch malých kamínků usazených v krémových záhybech hedvábí.

„Hele, myslel jsem si, že bych svým jazykem udělal hříšné věci tvému tělu!“ zavolal, když jsem vyšla z pokoje do koupelny.

Usmála jsem se přes rameno. „Drž se té myšlenky dvě minuty, než si nasadím svůj dárek a pak možná dovolím, aby můj jazyk také dělal hříšné věci tvému tělu, abych ti ukázala svou vděčnost.“

Dnes byly ty nejkouzelnější, líné Vánoce, které jsem kdy zažila. Ashton a já jsme leželi na pláži v houpací síti, poslouchali jsme můj iPod, upíjeli koktejly. Byla to čistá dokonalost.

Bohužel se zdálo, že náš čas v ráji kolem nás prosvištěl příliš rychle. V náš poslední den moje srdce klesalo s každým kouskem oblečení, který jsem zabalila do kufru. Nechtěla jsem odjet. Nechtěla jsem se vrátit zpátky do reality nebo zpátky k našim přátelům. Ta nejvýjimečnější věc na tom být tady s ním nebyl výhled na moře, ani dokonce výřivka u jedné prosklené stěny, ze které byl výhled na nekončící ocean. Ne, byla to skutečnost, že jsem měla Ashtona Taylora a jeho soustředěnou pozornost jen pro sebe. Tady jsem ho mohla milovat bez nátlaku nebo bariér, ale jakmile se dostaneme znovu domů, bude se to muset změnit. Nemůžu dovolit, aby to pokračovalo. Nemohla jsem postavit svůj život kolem něj, než jak jsem to už udělala. Nemohla jsem mu dovolit dostat se blíž.

Samozřejmě, že jsem doufala, že jakmile jeho úkol skončí, bude chtít, abychom zůstali přátelé, volali si nebo se možná příležitostně navštěvovali. Už jsem měla svou tajnou představu, kde jsem dokončila vysokou a přestěhovala se do LA, abych tam našla práci a mohla s ním a Natem trávit všechen čas venku. Jediným problémem na téhle představě bylo, že už by mohl být zadaný. Možná, že se budu muset dívat na to, jak si hraje na domov s nějakou jinou holkou a kazí ji svými malými romantickými gesty, z čehož mě bude bolet srdce. Myšlenka na něj s jinou holkou mi vehnala slzy do očí.

Tahle dovolená byla ta nejlepší věc, která se mi kdy stala, ale svým způsobem to bylo také to nejhorší. Pokud bychom sem nikdy nejeli, pak bych si možná nikdy neuvědomila svou lásku k němu. Možná bych se potácela  v blažené nevědomosti a pak bych se uvnitř necítila takhle. Život byl tolik jednodušší, když jsem neměla co ztratit. Bez ohledu na to, jak moc jsem se snažila, nezdálo se, že bych ho dokázala vypudit ze svého srdce a to mě děsilo, protože mohl být ode mě každou minutou odebrán, a já bych byla bezmocná, abych se ochránila před bolestí a devastací. Bolest v mé hrudi se zdvojnásobila, a já jsem popotáhla a setřela si slzy z tváře, párkrát se pomalu nadechujíc, vědíc, že jsem se teď chystala mít s ním ten bolestný a nepříjemný rozhovor.

~ Ashton ~

Anna byla celé ráno tichá. Odtažitá. To mě děsilo. Chtěl jsem se jí zeptat, nad čím přemýšlela, ale něco mi říkalo, že bylo nejlepší, abych ji nechal se s tím poprat. Měla ráda, když měla kontrolu a dělala věci sama. Pokud by se mnou potřebovala mluvit nebo požádat o pomoc, udělala by to.

„Půjdu se osprchovat, holčičko, a pak ti pomůžu zabalit, dobře?“ navrhl jsem, chtíc ji poskytnout trochu prostoru.

„Jasně, já začnu,“ odpověděla, otáčejíc se ke mně zády. Z toho zklamání, které se mi usadilo v žaludku, jsem cítil nevolnost.

Kráčel jsem do koupelny, setřásajíc dolů své oblečení a odhazujíc ho nedbale stranou, když jsem zapnul vodu. Voda mi stékala dolů na ramena, zatímco jsem se díval ven na oceán. Rozhodně ji sem jednoho dne vezmu zpátky, jak jsem slíbil. Moje mysl byla přeplněná myšlenkami na to, že jedeme domů, zpátky do normálu, školy a vzdáleným strážcům, takže jsem ji vůbec neslyšel vejít dovnitř.

„Ahoj, máš tam místo ještě pro jednoho?“

Srdce v mé hrudi poskočilo. Otočil jsem se, abych ji uviděl, jak stála ve dveřích, nahá. Nad jejím úžasným tělem jsem slintal, ale z pohledu do její tváře se mi zastavilo srdce. Plakala. Její oči byly rudé, ale snažila se předstírat úsměv, aby zakryla cokoli, co cítila.

Natáhl jsem k ní ruku a kývl. „Rozhodně.“

Když se její dlaň sevřela kolem mé, dovolujíc mi pomoct jí do sprchy, podíval jsem se s obavami do její tváře. Bolest a smutek byly snadno viditelné. Když se její velké, hnědé oči setkaly s mými, ta něha, kterou jsem v nich mohl vidět, rozbušila mé srdce. V jejích očích jsem mohl vidět, že mě milovala, měla strach, ale milovala mě. Teď jsem to věděl, i když ona ne.

Její oči se zaplnily slzami, když natáhla ruku a přejela konečky prstů přes mou hruď. Stáhla si můj obličej dolů k jejímu. Zoufale jsem ji políbil, ukazujíc jí, jak moc jsem ji miloval, chtěl ji a potřeboval ji. Líbala mě zpátky se stejnou intenzitou; ten polibek byl tak sladký, až skoro příliš, aby se to dalo vydržet.

Každá chvíle, kterou jsem s ní prožil, byla neuvěřitelná, ale tohle bylo prostě ohromující, bylo to víc než sex, znamenalo to pro mě všechno, tak něžné a dokonalé. Bylo to, jako by se dotkla každé části mého těla, mysli a duše, a já věděl, že budu chtít ji a jenom ji, navždycky.  V mojí mysli nebylo pochyb, že my dva jsme byli pro sebe vzájemně stvoření.

Nezeptal jsem se jí, co se teď stalo, nebo proč se to stalo. Tentokrát jsem nepotřeboval označení nebo cokoli jiného. Věděl jsem, že mě miluje, takže jsem ji mohl dát všechen čas na světě, aby si to uvědomila.

Nezajímalo mě, že se mi chystala říct, že tohle byl omyl, že se to znovu stát nemohlo a že se věci vrátí k normálu, jakmile budeme zpátky doma. Věděl jsem, že se snažila pustit mě dovnitř, snažila se dovolit si, aby mě milovala, a že to byl pro ni obrovský krok. I kdybych měl čekat celou věčnost, než si uvědomí, že mě miluje, vždycky budu vděčný za tuhle dovolenou. Učinil jsem ji na dva týdny blaženě štastnou a to mě bude celý život hřát u srdce.

Poté, co jsme se pomilovali ve sprše, jsem ji držel ve své náruči a nechtěl ji pustit.

„Raději bychom měli jít balit,“ řekla tiše po několika minutách tícha.

Kývl jsem, nechtěl jsem jí to nijak ztěžovat, protože očividně bojovala se skutečností, že ke mně něco cítila. Mohl jsem vidět, jak na tom byla uvnitř, a z jejího vnitřního boje mě bolelo srdce.

„Ashtone, jakmile dojedeme domů …“ odmlčela se, dívajíc se na své nohy, když kolem sebe omotala ručník.

„Jo, já vím, nemusíš to říkat,“ řekl jsem upřímně. Podle její tváře jsem mohl říct, co se mi chystala říct, a to bylo v pořádku, potřebovala čas po tom, čím si prošla.

Podívala se na mě, její pohled plný žalu. „Jasně, dobře. Pojďme si zabalit, musíme odjet za hodinu nebo tak, že?“ odpověděla, měníc téma.

„Jo, musíme být na lodi za hodinu a dvacet minut,“ potvrdil jsem, dívajíc se na své hodinky.

Otočila se ke mně zády a vyšla z koupelny. Jakmile jsem byl sám, zavřel jsem oči a celým srdcem jsem se modlil za to, aby byla dostatečně silná, aby si dovolila milovat mě. Budu čekat tak dlouho, jak bude třeba.