L&W - 5. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Tanya si k sobě pevně tiskla přikrývku. Vzlykala a nemohla zastavit slzy, které jí stékaly po tvářích. Snažila se a vážně selhala. Už to nemohlo být horší.

„Zvládneš to tady?“ Položil Xavier Stephany otázku.

„Nech to na mě,“ odpověděla Stephany.

„Budu za dveřmi.“

Upírka se posadila na postel vedle Tanyi a položila jí ruku na rameno. „Chová se tak, protože mu na tobě záleží. Ten velký pitomec k tobě chová city. Vlastně oba dva.“

Tanya zavrtěla hlavou a při Stephanyiných slovech se jí chtělo plakat ještě víc.

„Bylo by jednodušší, kdyby ne. Bylo by lepší, kdyby nad tím objektivně přemýšleli.“ Druhá žena si povzdechla.

„Jak mi má tohle pomoct?“ Nenáviděla, jak její hlas zněl.

„Ach, Tanyo,“ upírka jí hladila krouživě přes záda. Bylo to zvláštně uklidňující. „Ještě to neskončilo. Musíš být silná. Dobrou zprávou je, že máš osm dní, abys je přesvědčila, že to takhle bude nejlepší. Slyšela jsi Xaviera, dokonce i on si to myslí.“

„Jak mám přesvědčit rodové nepřátele, aby sdíleli manželku? To bych klidně mohla pozvat i alfu, aby se k nám připojil.“

Stephany se zasmála a Tanya taky, jenže stále plakala, takže to znělo trochu hystericky.

„Jsi vynalézavá žena. Vím, že to dokážeš. Měj na paměti, že ty to celé řídíš. Nedopusť, aby tě přesvědčili, že je tomu jinak.“

Tanye se podařilo uklidnit a přikrývkou si utřela oči a popotáhla nosem. „To si nemyslím.“ Zavrtěla hlavou a popotáhla. „Jsou zatraceně silní. Myslela jsem si, že Brant bude z těch dvou ten rozumnější, ale teď dokázal, že jsem se mýlila. Může být jemný a milý, ale má v sobě i tuhle stánku.“

„Brant vždycky snil o tom, že bude mít svou královnu, svou rodinu, bílý plot a to všechno. Lpí na svém snu a musí čelit realitě. Zane neměl snadný život. Nemyslím si, že od našeho spojení očekával nějak moc, a proto nebude tak zklamaný. Jak už jsem ti jednou řekla: o to víc bude spokojenější.“ Stephany odtáhla ruku. „Pojďme do koupelny.“

„Je hluboká noc.“

Podívala se na hodiny. „Vlastně je brzy ráno.“ Bylo těsně po půl čtvrté.

„Nic tě tak neuklidní, jako koupel a pak šup zpátky do postele. Brant tě bude chtít vidět předtím, než si pro tebe Zane za pár hodin přijede a jsem si jistá, že se mu po tobě stýská.“

Tanya si všimla úsměvu, který měla upírka na tváři. Zasténala a přemýšlela o celé té situaci. Doufala, že její upíří králové budou schopni udržet pěsti na uzdě. Jak je měla sakra přesvědčit, že by měli žít, jako trojice? A i kdyby se nějakým zázrakem dohodli, jak by dokázala dlouhodobě pendlovat od jednoho ke druhému? Hlava jí od všeho toho přemýšlení bolela.

Stephany přešla místnost a Tanya uslyšela zvuk tekoucí vody. Pevně kolem sebe sevřela přikrývku a následovala upírku. Právě do vířící vody něco nalévala. „Šup dovnitř.“ Její přítelkyně ukázala na mýdlovou vodu.

Tanya upustila deku a sundala ze sebe cáry šatů.

„Jak zvláštní.“ Stephanyiny oči se upřely na oblast mezi jejími stehny.

Co to k sakru! Místo, aby se zakryla nebo nějak reagovala, si Tanya vlezla do vany a schovala se pod vodu.

Stephany si uvědomila, že zírá a tvář jí zrudla. „Promiň. Nikdy jsem neviděla nahého člověka. Upíři žádné chloupky nemají.“ Vykulila oči. „Nechápej mě špatně, máš jich málo, jen malý proužek, ale stejně je to pro mě zvláštní.“

„Vlastně, kdybych se pravidelně neupravovala, měla bych jich mnohem víc, než jen malý proužek. Sakra, myslíš si, že Brant a Zane by byli radši, kdybych si oholila všechno?“

Stephany vyklenula obočí. „Myslím, že by ti to řekli.“

„To asi jo.“

Zavrtěla hlavou. „Myslím, že to se jim na tobě právě líbí. To tě dělá člověkem. Zdá se, že právě tenhle fakt je přitahuje.“

„Dobře, tak přistávací dráha zůstane.“

 Zmateně se na ní podívala. „Přistávací dráha?“

„Tak tomu říkám. Kdybych si vytrhala všechny chloupky, jmenovalo by se to brazilská depilace.“ Tanyiny rty se zvedly k úsměvu.

„Jsem jen ráda, že se nemusím voskovat. Bolí to?“

„Jakmile si na to zvykneš, je to lepší. Poprvé jsem myslela, že je po mně, ale stojí to za to.“

Stephanyina hlava se otočila ke dveřím, než vešel do koupelny Xavier. Tanya vykřikla a pokrčila kolena, aby si zakryla prsa.

Xavierovy oči zůstaly celou dobu upřené na Stephany. „Náš perimetr byl narušen.“ Cukala mu čelist. „Právě se k zámku blíží horda elfů a tři nebo čtyři vlci. Brant tu není. Musíš jít hned se mnou.“ Poprvé na ni upřel svůj temný pohled.

„Musím se obléct.“ Srdce se jí rozbušilo. Kdyby se Brantovi něco stalo, nikdy by si to neodpustila.

„Není čas,“ zavrčel.

Stephany popadla malý hedvábný župánek. Asi zachytila Tanyin výraz, protože řekla: „Co? Chtěla jsem tě připravit na Brantovu omluvu.“

Xavier se odvrátil od vany. „Pospěš si. Nemáme moc času.“

Sotva si Tanya setřela vodu z paží, Xavier hluboce zavrčel. „Musíš si pospíšit nebo si tě přehodím přes rameno tak, jak právě jsi.“

Oblékla si župánek na mokré tělo, který k ní přilnul, jako druhá kůže. Sotva jí zakrýval nahý zadek. Právě si zavázala šňůru v pase, když ji Xavier popadl za paži a vlekl ji z koupelny ven.

„A co ty?“ Vykřikla Stephaniným směrem.

„Jsem velká holka. Postarám se o sebe.“

Neměla čas se hádat, a tak se podvolila a nechala se vtáhnout do ložnice. Nezdálo se vhodné požádat ho o to, aby si mohla obléknout kalhotky, tak se místo toho kousla do jazyka. Její dýka ležela na nočním stolku vedle postele. Tanye se jí podařilo vzít, když šli kolem a schovat ji do kapsy župánku.

Xavier bez zpomalení dlouhého kroku sáhl do své vibrující kapsy a vytáhl telefon. „Jo.“ Pauza. Šli dál. „Mám ji. Právě jsem na cestě.“ Další pauza. „Samozřejmě, můj pane.“

„Nech mě s ním promluvit…“ Nechala svou větu odeznít do ztracena, když sledovala, jak si Xavier strčil telefon zpátky do kapsy.

„Brant je v bezpečí. Setká se s tebou u vchodu do sklepa. Musíte se ukrýt do podzemí, dokud se situace neuklidní.

„Přišli si pro tebe, ale naše šance jsou dobré.“

Její srdce se právě soustředilo na to, aby s ním udržela krok, ale nějak se mu podařilo ještě svou rychlost zvýšit. Zaútočila na ni Zaneova slova. Tanya by raději zemřela, než aby skončila s alfou. Jednou rukou si držela zavázaný pásek na županu a za druhou ji Xavier svíral, protože pro ni bylo těžké stíhat jeho tempo a nohy se jí motaly.

Zvenku se ozval výkřik. Krvavý výkřik.

Zalapala po dechu.

„Jsou tady,“ řekl Xavier zbytečně, když přidal na rychlosti. Dobře, zapomeňte na kalhotky, nejlepší by byla sportovní podprsenka. Zahnuli za roh a téměř se srazili se dvěma elfy.

„Kurva,“ zavrčel Xavier. Praštil nejbližšího muže do hlavy a ten se při ráně otřásl. Druhý elf měl čas se připravit. Bylo to velký parchant se zlatými vlasy, které mu padaly na záda. Elf vytáhl dlouhou, tenkou čepel.

Stříbrnou.

Tanye zatrnulo v zádech, když se elf vrhl na Xaviera, který lehce jeho smrtelnému úderu uhnul. „Do pracovny. Jsem hned za tebou!“ Vykřikl Xavier, když praštil elfa. Xavier přikývl, když se mu čepel zabořila do předloktí. „Teď!“ Zakřičel, když znovu udeřil elfa.

Zpočátku byla ztuhlá na místě, příliš se bála pohnout jakýmkoliv svalem, ale Xavierův výkřik ji probral. Měla dvě možnosti. Buď tady bude dál stát a stane se z ní paní Vlková nebo uteče a zachrání si nahý zadek. Rozběhla se k pracovně. Bylo vtipné, jak velké se náhle celé panství zdálo.

Jemná látka na ní vlála, když vytáhla z kapsy nůž v pochvě, kterou poté zase schovala zpátky do kapsy. Obě ruce měla sevřené do pěstí a snažila se utíkat co nejrychleji. Došla ke schodům, které vedly do nižšího podlaží ve stejný okamžik, jako osamocený elf. „Ale, ale, copak to tady máme? Jestli to není človíček.“ Jeho krystalické oči upřely svůj pohled na její hrudník.

Ach, sakra.

Podívala se dolů. Její roucho se rozevíralo a jeho hedvábný lem stěží zakrýval její bradavky, které vystupovaly skrz tenkou tkaninu, takže byla v podstatě k ničemu.

Elf zapískal. „Nejsi tak úplně podle vkusu alfy. Má rád vysoké a štíhlé.“ Mrknul jí do tváře, než znovu klesl pohledem níž. „Jsem si jistý, že tě stejně zabije. Na druhou stranu si myslím, že jsi docela roztomilá.“ Udělal k ní dva kroky a stále se soustředil na její prsa.

V tu chvíli udělala něco opravdu rozpačitého, ale v tomto případě nezbytného, protože byl v sázce její život a tak se narovnala v ramenou, jak to jen šlo. Prsa jí vyklouzla zpoza látky. Elfovi klesla čelist, když udělala jeden malý krůček dopředu, aby se k němu dostala tak blízko, že ho mohla bodnout. Nemohla si vzpomenout na to, kam jí Brant říkal, že má mířit. Skoro čekala, že ji zastaví a nemyslela si, že by to fungovalo, ale nůž v její ruce se najednou zabořil do jeho těla těsně pod klíční kostí. Elf zakřičel a snažil se ji chytit. Srazila mu ruku a kopla ho do holeně, což způsobilo to, že se skutálel ze schodů dolů. Byly dlouhé a přímé, a když spadl z posledního, ani se nepohnul.

To už byla Tanya v půli cesty dolů, aby zjistila, že je elf opravdu mrtvý. Místo toho ho však přeskočila. Snažila se upravit si své roucho, když běžela dál.

„Tanyo!“ Zařval Brant.

Díky Bohu. Hned se jí dýchalo lehčeji. Měl na sobě kožené kalhoty a hrudník měl nahý a pokrytý krví. Na jakýkoliv pozdrav nebyl čas. Silně jí sevřel ruku a společně se rozběhli k pracovně. Cestou potkávali čím dál víc elfů, oděných do hedvábí, kteří se dostali přes vnější bezpečnostní opatření. Poprvé narazili jen na jednoho, kterého Brant snadno zabil. Podruhé čelili rovnou třem. Všichni měli stejné úzké smrtící čepele. Brant se před první ranou sehnul a dostal se tak dost blízko k prvnímu útočníkovi, kterému pravým hákem zlomil nos. Elf se s odporným křupnutím zhroutil a spadl na kolena. Brant musel elfa složit na záda, aby se dostal ke dvěma zbývajícím. Z nosu zraněného klečícího muže tekla krev. Muž se kýval a hrozilo, že se převrátí. To ho ale nezastavilo v jeho snaze dostat se k noži. Elf se k nim plazil po všech čtyřech.

Podívala se na Branta, který měl co dělat, aby se vyhnul stříbrnému noži a snažil se přemoci své protivníky jen holýma rukama. Přesto, že se držel statečně, zraněný elf byl v perfektní pozici, aby ho přemohl, kdyby se dostal k noži, který ležel několik centimetrů od špiček jeho prstů. Podívala se dolů na zakrvácený nůž, který svírala v ruce. Musí chránit Branta stejně, jako on chránil ji. Tanya přiložila nůž ze strany na elfův krk. Jediná věc, na kterou si jasně vzpomínala, byla, jak jí Brant vyprávěl, o podříznutí krku. Přitáhla nůž k sobě a čepel hladce sklouzla. Z malé rány vystříkla krev. Tanya vykřikla a odvrátila pohled, když se jí zvedl žaludek a hrozilo, že se pozvrací. Když se otočila zpátky, elf ležel tváří na zemi a pod ním se zvětšovala kaluž krve. Elf byl mrtvý. Muselo to být. Vzlykla a přitiskla si ruku k ústům, aby nezačala křičet.

Xavier se objevil vedle Branta s něčím, co vypadalo, jako samurajský meč a rychle se pustil do posledního elfa. Vtom se Brant zapotácel. Z rány na jeho levém bicepsu vytryskla sprška krve a další říznutí ho zasáhlo šikmo přes hruď. Tanya se nemohla zarazit, aby znovu nezavzlykala, než se rozběhla, aby se postavila vedle něj.

Brant se o ni několik kroků opíral, než se napřímil do své plné výšky. Xavier jim čistil cestu. Brant ji tlačil před sebe a ruku měl při běhu na jejím pase. Přední hala byla plná bojujících upírů. Když ji elfové uviděli, vyrazili směrem k ní. Velký hrozivý vlk zavrčel a zuby se oháněl po všech upírech kolem. Jeden upír vykřikl, když se do něj zakousnuly silné čelisti. Upír probodl vlka mečem a zvíře se zhroutilo.

„Tudy,“ ukázal Brant směrem ke dveřím do studovny. Když byli všichni uvnitř, zavřel za nimi Brant dveře a zamknul je. Xavier použil klíč, aby otevřel jednu ze zásuvek v Brantově velkém mahagonovém stole. Co tam bylo tak důležitého? Za dveřmi se ozvala rána.

„Pospěš si,“ zavrčel Brant zbytečně.

Jakmile byla zásuvka otevřená, Xavier v ní na vteřinu nebo dvě pátral rukou. Ozval se skřípavý zvuk a stůl se posunul do strany a odhalil otevřený otvor. Bylo tam dolů vidět jen na několik kroků, a pak už tam nebylo nic jiného, než tma. Brant použil svou zdravou ruku tak, aby si ji přitáhl k sobě tak, že se podlahy dotýkala jen prsty na nohách. Musela si stáhnout župan, aby jí zakrýval zadek. Xavier věděl, že je pod ním nahá, ale zatraceně nedopustí, aby viděl víc, než měl.

Ze zdí se ozvaly hlasité rány. „Dobrá věc je, že jsme zablokovali všechny vstupy do skrytých chodeb,“ řekl Xavier, když přistoupili k temnotě. „Cihly a beton jsou vyztuženy stříbrem, tak těm bastardům přeji hodně štěstí.“

Tanya vykřikla. Sakra. Nic neviděla. Brant si ji přitáhl výš a ona mu ovinula nohy kolem boků. Právě teď všichni pravděpodobně zemřou, jak budou hledat cestu ven. Podívala se na čtvereček světla nad místem, kde se odsunul stůl.

Černočerná tma.

Pochybovala, že by tam viděla svou ruku, kdyby ji měla hned před obličejem. Tanya se ovinula kolem Branta. „Držím tě,“ řekl.

Sestoupili na rovný povrch a Brant jí nechal jít vedle sebe. Ovinula kolem něj ruce, bojíc se udělat jediný krok sama.

„Zane měl pravdu, byli jsme v ohrožení. Budou o tomhle sklepě vědět,“ řekl Xavier. Zeshora se ozývaly nějaké klepavé zvuky a další zvuk, jako by se posunovalo něco těžkého. „To zabrání někomu dostat se do pracovny.“

„Dobře, že jsem nechal vybudovanou chodbu k fontáně uzavřít. Dostaneme se tudy přímo do lesa.“ Brantův hrudník zaduněl, když promluvil. 

„Naše elitní jednotka hlídá vstup a na perimetru mám lučištníky. Ujistili mě, že krále a královnu ochrání za cenu vlastního života.“ Bylo to poprvé, kdy byla označená královou a měla z toho přitom dobrý pocit. „Tvůj člověk byl dnes dobrý. Je hodná našich lidí a dá ti silné dědice.“

Tanya si přála, aby mohla vidět výraz jeho obličeje, ale na to byla příliš velká tma.

Brant udělal krok dopředu a ona ucítila teplo Xavierova těla a tuku, která ji i Branta objala. Objímají se. Brant zavrčel.

„Nech svou ženu, ať se k tomu taky vyjádří.“

„Budu v pořádku. Zůstaneš s Tanyou a já…“

„Ne, bratře. Ty jsi král. Bez tebe nebo té lidské ženy se náš klan rozpadne.“

Brant se zasmál. „To těžko. Nastoupil bys na moje místo.“

Tanya vzlykla. „Vím, že je to sobecké, ale prosím, neopouštěj mě.“

Brant ji objal paží kolem ramen.

„Máš čich, můj pane. Musíš zůstat s ní,“ ozval se Xavier přísně.

Co to má co dělat s nosem? Mohl Brant něco ucítit?

„O co jde?“ Zeptala se.

Oba muži ji ignorovali. „Dobře, ale postarej se o sebe, bratře. Naše královna potřebuje stráž,“ řekl Brant.

„Ale ne takového, který ze sebe udělá pohyblivý terč,“ usmál se Xavier. Zvuk vzdalujících se kroků bylo známkou toho, že odchází.

„Dobře, někde tady by měla být lékárnička.“ Brant se pohnul a ona zůstala nalepená na jeho boku.

„Ehm, Brante. Prosím, řekni mi, že je tady světlo.“

Jeho slabý smích způsobil, že se jeho hrudník znovu rozvibroval. „Omlouvám se, zapomněl jsem, že ve tmě nevidíš. Musí tady někde být, protože tohle místo stavěli lidé.“ Přitáhl si ji znovu k blíž k sobě a společně šli jedním směrem, a potom druhým. Někam se natáhl, ozvalo se cvaknutí a rozsvítilo se. Ačkoli záře nebyla úplně jasné, její náhlý záblesk ji přiměl k tomu, aby přimhouřila oči, než se přizpůsobily. Místnost byla malá s manželskou postelí po straně a volně stojícím záchodem v rohu. Bože, modlila se, aby ho nemusela použít. Tváře jí zrudly, jen o tom přemýšlela.

Brant ji pustil a vytáhl z police krabičku s první pomocí. Stěny byly lemovány policemi plnými přikrývek, oblečení a plechovek s jídlem. Ve stropě byly zabudované ventilační otvory a různé další věci, které by člověk očekával během pobytu v kempu nebo během obléhání.

Obléhání.

Začala v ní růst panika, ale překonala ji. Doufala, že tu nebudou uvězněni dlouho. Brant vypadal napjatě a v očích měl ustaraný pohled, ale stále se držel. Možná slyšel něco, co ona nemohla.

„Je všechno v pořádku?“

„Měl bych být se svými muži. Budeme mít ztráty.“ Jeho čelist sebou cukala.

Sklonila pohled a uvnitř těla ji píchlo.

„Ne, Cenwein, není to tvá chyba.“ Pohladil ji klouby prstů po tváři. „Xavier měl pravdu, mé místo je po tvém boku.“

„Dej mi to. Posaď se na postel.“ Vzala mu krabičku s první pomocí z ruky a následovala ho k posteli, kde se posadila vedle něj. Tanya otevřela západku a prohlédla si obsah, až našla láhev čistého alkoholu a balení vatových tamponů. Otevřela láhev a trochu vylila na tampón, aby mu mohla vyčistit ránu na hrudníku. Bavlna v její ruce se rychle nasála krví, takže proces musela několikrát opakovat. Buď rány nebyly tak hrozné, jak si myslela nebo se už začal léčit. Hádala to druhé.

Jakmile skončila, vytáhla tubu antiseptického krému, ale Brant zavrtěl hlavou. „To nebude nutné, nemůžu chytit infekci.“

„Dobře.“ Odhodila tubu zpět do krabice. Pak vzala poloprázdnou lahvičku a přesunula svou pozornost k jeho paži. „Bude to bolet.“

Brant se usmál a přikývl. Pokud to bolelo, nedal to na sobě znát víc, než škubnutím svalu. Napodruhé kapalinu nalila přímo na ránu. Tanya použila tampony k utření stékajícího alkoholu a k vyčištění rány. V soupravě byla také bandáž, která vypadala, že se hodí přesně na takovou ránu. Vytáhla zabalený váleček.

„Nech to být. Za hodinu se to uzdraví. Pojďme očistit tebe.“

Podívala se na sebe dolů a všimla si, že přední část jejího županu byla postříkaná hustou krví. Tanya se ušklíbla, ale podařilo se jí udržet obsah žaludku uvnitř. Do krku jí stoupla žluč. Pravá ruka byla krví také pokrytá. Byla tak zaneprázdněná péčí o Branta, že si toho nevšimla. Vrátila se jí vzpomínka na to, jak z elfa vytékala krev.

„Udělala jsi dobře, Cenwein. Neobviňuj se. Oba by nás byli bez váhání zabili.“

„Ve skutečnosti by zabili tebe a mě odvedli alfovi. Mohla jsem ho zabít ještě předtím, než jsi přišel. To… řekl, že nejsem alfův typ, ale stejně by mě k té bestii vzal.“

Brant zavrčel a oči se mu rozzářily. „Ten vlk skončí mrtvý. Hlavy jeho lidí skončí napíchnuté na kůlech. Skončí tak jak vlci, tak elfové.“ Vstal a začal přecházet po malém prostoru. „Nedostane tě.“

„Jeho lidi z toho vynech. Prosím, neubližuj ženám a dětem. Prosím, Brante.“

„Snaží se mi tě vzít a ohrožují můj klan a budoucnost našeho druhu. Umírají nevinné upírky a děti. To nedovolím.“

„Prosím,“ prosila.

Jeho chování se zmírnilo. „Nedělej si starosti, Cenwein. Udělám to, co je potřeba, abych ochránil tebe a tento klan. Nejsem pro zabíjení nevinných a udělám, co budu moct, abych se tomu vyhnul, ale ti bastardi musí být zranění tam, kde je to bude bolet. Udělám jen to, co musím.“

Po tváří jí stékala slza. Sakra. Brečela. Znovu. Stalo se to už nepříjemným zvykem. Brant si ji přitáhl k hrudníku.

„Jsi se ženou sám pět minut a ona už pláče, jako dítě. Nemůžu říct, že bych ji za to vinil,“ zaplnil malý prostor Zaneův hluboký baryton. Brant se napjal a otočil se za hlasem.

„Nikdo tě sem nezval,“ Brant ji pustil.  Pravděpodobně si neuvědomoval, že ji skryl za sebe. Tanya musela naklonit hlavu do strany, aby přes Branta viděla. Zane byl oblečený v kůži, byl samý vzrušující sval a temné oči mu zářily. Zane si stáhl z ramene batoh a položil ho na zem.

Zachytil její pohled a mrknul na ni. „Pozval jsem se sám. Před několika minutami jsem měl zajímavý rozhovor se Stephany.“ Brant zavrčel a dál ji tlačil za sebe.

„Ta žena si chce zvolit nás oba.“

Brant vyprskl neveselým smíchem. „To se nestane.“

Tanya postoupila do strany.

„Oblékni se.“ Upíral na ni oči a přejížděl ji pohledem. Sakra, ten arogantní blbec ji dokázal rozpálit, aniž by se jí dotkl. Okamžitě se cítila provinile. Tanya si rychle připomněla své pocity k Brantovi. Byl vřelý, něžný a ohleduplný. Byl také smrtící bojovník. Brant několikrát hlasitě zavrčel.

„Slunce už vyšlo.“ Zane se usmál a vypadal, jako dravec. „Ta žena je moje.“ Sundal si bundu a hluboce se nadechl. „Jsem si jistý, že potřebuje zahřát.“

Tanya vydechla. Ještě nebyla nikomu zaslíbená. Nebyla si ani jistá, že vůbec chce děti.

„Dotkni se jí a já tě zabiju.“

Zane sevřel čelist a přimhouřil oči. Stáli takhle proti sobě nějakou dobu. „Pokud budeme bojovat v tomhle malém prostoru, žena bude zraněná. To je to, co chceš?“

„Bastarde,“ řekl Brant. „Ty víš, že ne.“

„Kdybychom naše klany spojili, byli bychom mnohem silnější a lépe bychom se ubránili ostatním druhům.“

Jak Zane mluvil, sundal si ze zad pouzdro s několika čepelemi, které měl připevněné k tělu. Hodil zbraně na hromadu vedle batohu. „Moje stráž na ně právě teď útočí. Bitva neskončí dřív, než za několik hodin. Naším spojením bychom vládli nepředstavitelnou silou. Pokud to neuděláme, budeme poraženi a ženu nebude mít ani jeden z nás.“

Brant sevřel ruce do pěstí a opřel se jimi o své boky. „Jsme nepřátelé, Zane. Nikdy by to nefungovalo.“

„Musíme najít cestu. Dohodu, která by vyhovovala oběma stranám.“

Tanye bylo špatně z toho, že s ní oba jednali, jako by ani nebyla v místnosti. „Třem stranám. Já budu muset mít poslední slovo.“

Brant se k ní otočil a podíval se jí do tváře. „Budeš královna. Budeš mít poslední slovo ve všem, bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Obrátil se zpět k Zaneovi a hlas mu zhrubl. „Doufám, že to bude fungovat.“

„Existuje jen jeden způsob, jak to zjistit a protože jsme v téhle místnosti na příštích několik hodin uvěznění… budeme si muset hezky hrát…“ Hodil škodolibým úšklebkem jejím směrem. Zane si sundal košili, ladně si dřepnul k batohu na zemi a vytáhl z něj vodu.

Potom vytáhl celý řetězec kondomů. „Volba je na tobě, bonbonku. Jestli se jednomu z nás podaří tě oplodnit, alfa už o tebe, jako svou družku, nebude mít zájem. Ale kdybys raději počkala…?“ Hodil po ní stříbrnou fólií a ona ji, k jejímu překvapení, chytila.