L&W - 3. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Jak bych Brantovi mohla říct, že náš sex se Zanem byl výbušný a vrhli jsme se na sebe, jako zvířata? Páření bylo to správné slovo, které naši situaci dokonale vystihovalo.

„Ano,“ zašeptala jsem.

„Dobře.“ Zamířil od ní ke dveřím. „Musím jít za svými strážci. Musíme se připravit...“ Odmlčel se a ostře se nadechl. Jeho pohled zněžněl. „Pouze, jako preventivní opatření. Rád bych byl připravený, než překvapený.“

Přikývla a snažila se neotřást, když si vzpomněla, jak se na ni ten vlk díval. V té době si myslela, že ji chce sežrat. Ale po tom, co řekl Zane, šlo asi o jiný druh hladu. Tanya tu myšlenku rychle zaplašila. Ničemu nepomůže, když se bude bát něčeho, s čím nemohla nic udělat a věřila Brantovi, že ji ochrání.

„Zdvojnásobil jsem hlídky na zámeckých zdech a muži kontrolují perimetr. Můžeš strávit nějaký čas se Stephany, ale Xavier vás musí doprovázet.“ Brant vytáhl ze zásuvky mahagonového stolu nůž v pouzdře. Byl malý. Jediný lehký pohyb a čepel byla venku. Vypadal ostře. „Stříbrná dýka, rukojeť je vyrobená z kosti. Stříbro je smrtelné pro ne-lidské druhy. Ujisti se, že mu míříš na hrdlo.“ Brantova slova ji znervóznila, ale po utrpeních předešlého dne to vzala na vědomí. „Možná bude nutné bodnout ho do břicha, abys ho ochromila. Hrdlo je místo, na které musíš mířit, pokud budeš nucena zabíjet. Další smrtelné místo je srdce, ale tomu bych se vyhnul. Může být obtížné dostat se přes žebra. Musela bys bodnout takhle zespodu.“ Předvedl pohyb paží. „Čepel je malá, ale nenech se mást, je schopná napáchat velké škody. Potřebuji, abys mi slíbila, že ji budeš mít pořád u sebe, protože ji možná budeš potřebovat.“

Přikývla a nůž si od něj vzala. Brant jí přikryl ruku svou, mnohem větší. „Neváhej. Pokud budeš v nebezpečí, použij ho.“ Pustil ji.

Šli vedle sebe do hlavní obytné místnosti. Stephany se rozzářila, když se přiblížili. Brant políbil Tanyu na čelo a zamířil k mužům čekajícím u vchodu.

V okamžiku, kdy muži opustili dům, přinejmenším všichni kromě Xaviera a Yorka, se k ní Stephany otočila a její kobaltové oči se rozzářily. „Nevynechej jediný detail.“

Právě teď pociťovala tolik emocí, že ani pořádně nevěděla, jak se má po tom všem, co se stalo, cítit. Přestože se Tanya potřebovala někomu svěřit, teď to prostě nešlo. „Vážně potřebuji sprchu.“

Nejdřív se Stephany zatvářila zklamaně, ale pak se široce usmála. „Asi musíš mít hlad?“

Už byla po jídle, ale přesto přikývla. „Jo, to mám.“ Řekla by cokoliv, aby mohla mít chvilku pro sebe.

Stephany šla s ní. Když chtěla vstoupit do ložnice, která jí byla přidělená, Stephany ukázala na dveře, které vedly k Brantovi. „Tvé věci byly přestěhované. Na králův rozkaz.“ Vstoupili dovnitř a Tanya položila svou tašku na postel.

„Buď tu, jako doma, za chvíli se vrátím s jídlem.“ Upírka se na Tanyu usmála, než za sebou zavřela dveře.

Tanya se rozhlédla po místnosti. Pod nohama měla pestrý koberec, z vysokého stropu visel nad obrovskou královskou postelí křišťálový lustr a na protější stěně bylo zrcadlo se zlatým rámem. Místnost určená pro krále. Tanya si sundala roztrhaný svetr a zbytek šatů a snažila se nepamatovat si, jaké utrpěly škody. Zamířila ke koupelně.

Po horké sprše otevřela velkou skříň, která zabírala celou jednu straně apartmá. První dvě byly plné pánského oblečení. Brantovy věci. V dalších dvou bylo ženské oblečení. Její. To, která pro ni koupila Stephany, ačkoliv se zdálo, že teď je toho ještě víc.

To, co by si ale právě teď ráda oblékla, bylo staré tričko Harley Davidson a tepláky, ale ty byly stále v jejím starém bytě. Musí si s Brantem promluvit o tom, aby jí někdo dovezl věci sem, na panství. Na druhou stranu, by možná měla počkat, dokud nezjistí, jak její život nakonec skončí. Opět ji zaplavil pocit nerozhodnosti. Přitiskla si prsty na spánek a masírovala ho. Jeden z králů všechno ztratí. Žádný dědic, žádná budoucnost, zánik jeho klanu. Obrovská tíha zodpovědnosti ji tížila. Musí si o tom promluvit, ale Stephany je zaujatá a bude chtít, aby si vybrala Branta.

Z Brantovy skříně si vzala pár boxerek a jedno bílé bavlněné tričko, a ze své nějaké pohodlně vypadající bavlněné prádlo. Plánovala, že mezi těmito čtyřmi zdmi nějakou dobu zůstane a najde tolik potřebný mír. Tanya prohrabala svou tašku s věcmi na přespání a vytáhla svůj mobil.

Její nejlepší kamarádka to zvedla při prvním zazvonění. „Co ti trvalo tak dlouho mi zavolat?“

„Pěkný pozdrav.“ Ústa se jí roztáhla do nedobrovolného úsměvu a hned se cítila trochu lépe.

„Tak, jaké je to souložit s upírem?“ Becky celý ten debakl viděla na místní zpravodajské stanici. Teď už všichni ve Sweetwateru věděli, že trochu stará Tanya Milano byla jednou z vybraných lidských žen. Becky byla naštvaná, když jí nebylo dovoleno účastnit se obřadu. Její malá kamarádka by byla šťastná, kdyby si ji jeden z králů vybral. Jeden z jejích králů.

„Matoucí.“

„Co je na tom matoucího? Dělají to snad jinak?“ Hned se cítila lépe, když slyšela hlas své kamarádky. Stres jí začal opouštět.

„Ne.“ Nemohla si pomoci a zachichotala se.

„Prosím, prosím, řekni mi, že je sex dobrý.“ Na druhém konci bylo očekávající ticho.

Tanya si nemohla pomoct, ale vzpomněla si, jak do ní Brant vstoupil, zatímco Zane si hrál s jejím klitorisem. Zasténala, „málem jsem přišla o rozum.“

Becky zakřičela přímo do telefonu a Tanya si musela ten svůj odtáhnout od ucha, aby neohluchla. „Věděla jsem to, prostě jsem to věděla. Proč mluvíš tak mrzutě?“

Tanya ji zasvětila do událostí několika posledních dní a telefon si musela velmi často držet daleko od ucha.

„Děláš si ze mě legraci. Oni si tě budou příštích devět dní vyměňovat? Můžeš mít sex s oběma až do nového měsíce?“

„Jo.“

Další výkřik.

„Přestaň, bolí mě z toho hlava. Není to tak skvělé, jak to zní. Za devět dní si musím vybrat, který z nich skončí bez dědice. Když nebude další král, klan je odsouzený k zániku.“ Tanya si povzdechla.

„Mám to chápat tak, že máš ráda oba krále?“

Tanya mlčela. Byla si jistá, že Brant je ten pravý, a kdyby byla nucená zvolit si právě teď, vybrala by si jeho, ale Zane se jí rychle dostával pod kůži. Mohl to být velký tyran a blbec, ale měl v sobě zranitelnost, která ji nutila ho chránit.

„Jo, myslím, že ano.“

„Pokud se o tebe dělí teď, proč to nedělat pořád? Mohla bys je mít oba. Problém vyřešen.“ Beckyin návrh dával naprostý smysl. Dokonce cítila, jak se jí roztančilo srdce, že si mezi nimi nebude muset vybrat. Pak na ni ale znovu zaútočila realita.

„Neposlouchalas mě? Jsou to nepřátelé. Ještě před několika lety spolu byli ve válce. Stále je toho hodně co o jejich historii nevím, ale měla jsi vidět, jak spolu dnes ráno bojovali. Mluvím o krvavých pěstech. Nemyslím si, že by to někdy fungovalo.“ Jistě, kdyby takové řešení nebylo, řekli by jí to.

„Oni o tebe vážně bojovali?“ Hlas byl plný úcty.

„Není to tak zlé, jak si asi představuješ. Nemluvím o lásce. Kdyby tam nebyli ostatní, aby zasáhli, mohli se nakonec zabít.“

„Kvůli tobě. Jak romantické.“

Tanya se zasmála. Právě teď si přála, aby to bylo ta snadné, jak si Becky představovala. Její kamarádka řešila všechno za pochodu. To byl jeden z důvodů, proč byly tak dobré přítelkyně. Navzájem si poskytovaly rovnováhu.

„Přesto by sis je měla udržet oba. Zní to, jako perfektní řešení pro všechny. Jsou horší věci, než být v sendviči s upíry.“ Becky se zasmála vlastnímu vtipu.

„Ty jsi to prostě musela říct, viď?“

„Jo, musela. Kdy mě pozveš? Ráda bych se s tvými muži setkala.“

„Nevím, Becks, lidi jsou tady trochu tabu, nikdy je sem nezvou…“ Tanya si přesunula telefon k druhému uchu. Seděla na okraji postele a dívala se z okna. Okolní trávníky byly pokryté dvojicemi hlídkujících upírů v koženém oblečení.

„Slibuji, že si budu držet ruce u těla. Na druhou stranu, nejsem si jistá, že dokážu odolat všem těm svalům. Proč jsou lidi tabu?“

„Zjevně jsme velmi zranitelní.“

Dlouhá pauza. „Říkáš mi, že jsi v nebezpečí?“

„Jsem v pořádku, neboj se o mě.“ Pokoušela se okamžitě odpovědět a nedat jí důvod k obavám, ale očividně se jí to nepovedlo.

„Nezkoušej na mě tu blbost se - jsem v pořádku – ven s tím.“

„Jsou velcí, vážně silní a pijí krev, takže existuje určité riziko, přinejmenším do doby, než se s někým spářím. Pak zřejmě budu silnější nebo tak něco.“

Její přítelkyně houkla. „Hmm, tak si říkám, už aby přišel nový měsíc. Jestli se ti něco stane, udělám si z nich upíří steaky. Brzy přijdu na návštěvu. Nemůžou tě přece držet od tvojí nejlepší kamarádky.“

„V současné době tady jsou další problémy, které tvojí návštěvu ztěžují. Upíři jsou ve válce s elfy a vlkodlaky.“ Odmlčela se, když se rozhodovala, jestli se její kamarádka nebude bát, když jí všechno řekne. „V tuhle chvíli je to trochu divoké.“

„Sakra. Jsi nebezpečím obklopená ze všech stran. „Tak pro tebe prostě přijedu a odvezu tě.“ Becky byla vždycky impulzivní.

„Uklidni se, jsem v naprostém bezpečí,“ lhala. „Brant a Zane mě ochrání. Jsem obklopená desítkami mužů královské stráže. Jsem v pořádku.“

„Óch, v tom případě hodně štěstí. Teď mi udělej laskavost a přesvědč své muže, že upíří sendvič je ta pravá cesta.“

Tanya se zasmála. Přála si, aby to bylo tak jednoduché. Rozloučily se a Tanya slíbila, že Becky brzy zavolá. Pak zavolala své tetě, která ani nevěděla, že Tanyu vybrali nebo že je nezvěstná. Jakmile starou dámu ujistila, že je v bezpečí a že je všechno v pořádku, pozvala teta Sally Tanyu a jejího nového přítele v neděli na oběd, z čehož se Tanya musela opatrně vykroutit. Teta Sally zřejmě nepochopila, že se její neteř stala upírskou nevěstou. Rozloučila se s ní a ujistila ji, že brzy zase zavolá.

Tanya se natáhla na obrovskou postel. Po deseti minutách sáhla do cestovní tašky pro knihu. Nejnovější vydání jejího oblíbeného autora romantických příběhů. Jedna z jejích hříšných rozkoší byla čtení. Problém spočíval v tom, že se musela hodně snažit, aby se soustředila na to, co četla a několikrát se musela vrátit o stránku nebo dvě zpátky, aby si je přečetla znovu. V tu chvíli toho měla hodně k přemýšlení. Když už to chtěla vzdát, ozvalo se zaklepání na dveře.

„Dále.“

Stephany vešla dovnitř se stříbrným podnosem v rukách. Bylo na něm všechno. Vejce, lahodně vonící slanina. Byl tu toust a palačinky se sirupem a strouhaným sýrem. Hrneček, ze kterého voněla čerstvě uvařená káva a vysoká sklenice pomerančového džusu. Tanye zakručelo v břiše.

„Zdá se, že jsem tu právě včas.“ Stephany se podívala na Tanyino břicho, než položila tác na noční stolek. „Můžu?“ Ukázala na místo na konci postele.

Tanya přikývla a Stephany si sedla a postel se pod ní zhoupla.

„Slyšela jsem, že Zane nemá se smrtí té smrtelnice nic společného. Vzala si život a to pro Zanea muselo být opravdu těžké, vzhledem k jeho minulosti.“

Tanya se snažila zabránit své reakci, ale stejně jí uniklo přiškrcené vykviknutí.

„Ty jsi o té sebevraždě nevěděla?“

„Věděla jsem, že zemřela a že Zane za to není zodpovědný, ale neznala jsem přesné okolnosti. Co se stalo Zaneovi?“ Tanya měla podezření, že jeho tvrdá fasáda a vnitřní zranitelnost s tím měla něco společného.

„Ach ne. Musíš si s ním promluvit sama. Jak jsem řekla, měl to těžké. Myslím, že ti to s ním jde dobře.“ Stephany ukázala na tác. „Jez.“

„Jenom proto, že jsme měli sex, neznamená, že jsme spolu.“ Tanya se posadila a složila nohy pod sebe. Natáhla se po slanině.

„Jste kompatibilní?“

Tanya neodpověděla, nebyla si jistá, co tím upírka myslí. Stephany jí to musela vyčíst z výrazu tváře, protože dodala. „Líbil se ti sex s ním?“

Tanya se téměř udusila kusem slaniny, kterou právě polkla, ale podařilo se jí znovu nadechnout. „Sakra, to tady není nic svaté? Proč je tak důležité, jak moc jsem si s ním užívala sex?“

„Je to první a velmi důležitý test k tomu, zda byste byli dobrý pár. Doufám, že s Brantem se ti to líbilo víc.“

„Bože…“ Nechala si hlavu spadnout do dlaní.

„Ach ne, to znamená, že ne? Slyšela jsem, že Brant je pozorný milenec, že…“

Tanya vydala znechucený zvuk a zvedla ruku, aby upírku zarazila. „Přestaň, nechci slyšet o Brantovi a jiných ženách.“

„Znamená to, že žárlíš?“ Stephany výrazně ožila.

„Ty víš, že ano. Vzpomínáš si na Alexandru?“ Oh, sakra. Na tu ženu zapomněla. „Prosím, řekni mi, že z ní Brant nepil, zatímco jsem byla pryč?“

Stephany se široce usmála a zavrtěla hlavou. „Ne, Alexandra se přestěhovala a už není v Brantových službách. Byl velmi rozzlobený, že tě téměř udeřila a že použila fakt, že z ní pil, aby ti ublížila.“

To ji trochu povzbudilo, ale zoufalé myšlenky, že Zane je pravděpodobně s některou upírkou, ji sžírala zevnitř. Věděla, že nemá právo po něm žádat věrnost. Velmi pochybovala, že by jí dokázal být věrný. Jak Zanea znala, jakmile odsud odjel, vyspal se s nějakou ženou už jen z principu. Tváře jí zrudly, když si vzpomněla na jeho pohled, kterým ji sledoval, když ji Brant šukal. Zane taky bude mít sex s někým jiným.

„Proč ti zrudla tvář? Odchod Alexandry je přece dobrá zpráva.“ Tanya naklonila hlavu a oči měla plné slz.

„Jde o Zanea,“ zamumlala.

„Co je se Zanem?“

„Brant přísahal, že mi bude věrný, ale…“ Nedokázala se přinutit dokončit větu.

„Stephany se zasmála. „Neboj se. Zane může být s jakoukoliv ženou, ale chce tebe.“

„Ne, potřebuje mě. To je velký rozdíl.“ Zneklidnilo ji, že je Stephany tak bezstarostná vůči Zaneově promiskuitě.

Stephany vypadala zamyšleně. „S Brantovým rodovým nepřítelem jsem se mnohokrát nesetkala, ale zato vím, že když něco chce, udělá všechno pro to, aby to získal. Myslím, že k tobě něco cítí. Sex s ním musel být dobrý.“

„Nejde jen o sex.“

„Ne, ale je to muž a pro ty je sex důležitý. A Zane je čistokrevný muž. Jsem si jistá, že pro něj není problém dostat do postele jakoukoliv ženu, ale raději by tam měl tebe.“

Necítila jsem se o nic lépe. Chystala se mu věnovat pozornost, až ho znovu uvidí. Kdyby si myslel, že si vybere jeho nepřítele, určitě by neváhal. A jestli by se byť jen prstem dotkl jiné ženy, řekla by mu, co si o něm myslí.

Vzpomínka na to, jak Troye našla v posteli s jinou ženou, ji stále bolela. Ta rána byla příliš čerstvá. Trochu se ještě bála toho, že za to částečně mohla. Byla příliš tlustá, příliš měkká. Potřeboval něco jiného a byl nucen to hledat někde jinde. Pokud prý něco neshodí a trochu si nezpevní tělo, bude se muset podívat po jiné ženě. Dokonce mluvil o tom, že by měla jít na zmenšení prsou a liposukci. V žádném případě. Nezměnila se a požadovala věrnost. O nic z toho, co udělal, se neprosila.

„Vidím, že tě ta myšlenka příliš nerozveselila.“

„Nechci, aby pil nebo spal s jinými ženami. A nechci si mezi nimi vybírat,“ zašeptala poslední větu.

„Jsem si jistá, že až nastane správný čas, rozhodneš se správně. Bojím se, že bez ohledu na to, jak to skončí, spolu budou stejně bojovat.“

„Říkali, že budou bojovat jen tehdy, pokud si nevyberu.“ Cítila, jak v ní roste panika.“

„V sázce je příliš mnoho. Jiná cesta není.“

„Proč nemůžu mít oba? Budou mít dědice pro oba klany a nebudou žádné ztráty.“ Cítila, jak jí po tváři lechtá stékající slza, než ji setřela hřbetem ruky. Sakra, plakala a zdálo se, že to jen tak nepřejde. „Určitě bychom to zvládli. Nemůžu si mezi nimi vybírat a nechci, aby jeden zemřel rukou toho druhého.“

„Och můj bože, miluješ oba.“

„Na to je příliš brzy. Bojím se o ně oba a jejich klany.“

Stephany se zasmála, přitiskla se k Tanye a sevřela ji v objetí. „Jsi génius. Brant a Zane jsou v první řadě králové svých klanů. Všechna rozhodnutí, která udělají, musí být v nejlepším zájmu jejich lidí. Budou to muset zařídit tak, aby to fungovalo.“ Upírka ji konečně pustila a ona se mohla zhluboka nadechnout. Stephanyino nadšení pokračovalo. „To by mohlo fungovat. Ach, Bohové, tohle může být odpověď. Musíš si promluvit s Brantem, až se vrátí.“

„Viděla jsi je dnes ráno. Jak se chtěli navzájem pozabíjet. Nevidím to, jako...“

„Bude to fungovat. Odnosíš oba jejich dědice.“ Stiskla mi ruku. „Nebude to snadné, ale když tě vyslechnou“ – od srdce se zasmála – „vím, že to bude fungovat. Teď se najez a pak tě připravíme. Navrhovala bych ti nejdřív se s ním vyspat. Muži jsou svolnější, když jsou uspokojené jejich potřeby.“

Tanya vydechla.

„Nedělej drahoty, víš, že mám pravdu. Brant půjde, z těch dvou, přesvědčit hůř. Pokud s tím bude souhlasit on, jsem si jistá, že Zane bude taky.“

„Proč si to myslíš?“ Srdce se jí rozbušilo. Možná, že by to nakonec mohlo fungovat.

„Mám pravdu, když řeknu, že Zane se na tebe díval, když ses pářila s Brantem?“

„Jak to víš?“

Stephany se dotkla nosu.

„Ty vaše zatracené upíří smysly.“ Upíři cítili, že jsem s Brantem měla sex.

„Byli jste v Brantově pracovně jen vy tři a pokud Zane srazil Branta k zemi, znamená to, že vás dva viděl...“

Tanya si zakryla rukama oči a přála si, aby si mohla zakrýt i uši. Bylo divné, že o tom spolu mluvily.

„Mám pravdu, když říkám, že se na vás díval?“

Tanya pokrčila rameny.

„Ano nebo ne?“ Stephanyin hlas nabyl autoritativního tónu, který upíři tak dobře ovládali.

Tanya pokrčila rameny a ona přivřela oči, když jí neodpověděla, ale potřebovala Stephanyinu pomoc. Nikdo neznal Branta tak dobře, jako ona. „Držel Branta dole, protože byl bez sebe. Brant ze mě ucítil Zanea. Zane se mě dotýkal během... však víš.“

„Brant ho nechal?“

„Nebyl z toho nadšený, ale ano.“

„To by mohlo fungovat. Brant už tě považuje za svou družku, svou královnu. Přijdeme na způsob, jak ho přesvědčit. Musíme, závisí na tom náš druh.“

Za hodinu Tanya snědla většinu toho, co bylo na tácu. Na posteli bylo rozloženo nejméně půl tuctu šatů.

„Pro lásku ke krvi, to jsou ony.“ Stephany vytáhla jedny červené šaty ze skříně. Měly dlouhé rukávy a vysoký límeček s jediným perličkovým knoflíkem, který byl na krku. Podle délky dosahovaly šaty na stehna.

„Hm, jsou úžasné, ale nejsou spíš někam ven, do nočního baru?“

„Koho to zajímá? Vím, že Branta určitě ne. Sundej si podprsenku.“

Tanya se podívala dolů na své spodní prádlo a tváře jí zrudly. „Raději ne.“

„Proč se tak stydíš? Ujišťuji tě, že to není nic, co bych už předtím neviděla, a můžeš být v klidu, protože na ženy nejsem.“

„Neuvědomila jsem si, že upíry mohou přitahovat obě pohlaví.“

Stephany vyklenula obočí. Možná, že nejsme lidé, ale jsme si podobní mnohem víc, než by sis myslela. Ztrácíme tu čas, sundej tu podprsenku.“

„Dobře.“ Natáhla se, uvolnila háčky a nechala prádlo spadnout. Měla plnou zásuvku nového ohromujícího spodního prádla, které nikdy v životě nemůže unosit. Tanya zvedla červené šaty, které byly v jejích prstech neuvěřitelně jemné. Tohle nebyla normální látka, tím si byla jistá. Zachytila v zrcadlu Stephanyin pohled, jak se dívá na její prsa. Na okamžik pocítila nutkání se zakrýt.

„Jediné, co mohu říct je, že bys s takovými mlíkárnami mohla mít i dvojčata. Není divu, že se kluci perou o tvoji pozornost.“

Při vzpomínce na to, jak kvůli Troyovi uvažovala o tom, že si je nechá zmenšit, sebou trhla. „Jo, jo, jsem skvělá továrna na výrobu a krmení dětí.“

„Jsi dokonalá. Ti kluci ve tvojí přítomnosti nebudou schopní myslet. Naše pravidla půjdou do háje a všichni naši muži se vydají do města, aby si pro sebe našli lidské ženy.“

„Nebuď směšná, viděla ses? Vy upírky jste oslňující.“

Stephanyina tvář se zamračila. „Moje boky jsou příliš úzké. Nikdy bych nemohla porodit dítě. Bylo mi doporučeno, abych se nechala sterilizovat, ale protože nemám druha, tak jsem se tím neobtěžovala. Moc bych ty děti milovala.“ Na okamžik se zatvářila melancholicky, než se zase začala tvářit normálně. „Obleč si už ty šaty.“

Tanya si je přetáhla přes hlavu. Stephany jí zapnula knoflíček. Ztěžka polkla, když se uviděla v zrcadle. Šaty jí obtahovaly části těla, jako byla její plná prsa a úzký pas. Délka dosahovala horních částí stehen a odhalovala celou délku nohou. Celé to zakončovaly stříbrné lodičky a Tanya musela uznat, že si nikdy nepřipadala víc sexy.

„Vybrala jsi je pro mě, že jo?“

Stephany přikývla. „Věděla jsem, že ti budou dokonale slušet.“

„Víš toho o mně tolik, a přesto mám pocit, že já o tobě nevím nic. Proč ses rozhodla pro celibát?“

Stephany přivřela oči, když si položila ruce na boky. „Zvědavko.“ Zasmála se. „Je to docela nudný důvod.“ Zarazila se a zdálo se, že si rovná myšlenky. „Náhodou jsem se před dvaceti lety s někým spářila. Nemohli jsme být spolu. Konec příběhu.“

Tanya vykulila oči. „To je ale nuda. Proč nemůžete být spolu?“

„Řekněme, že jsme na opačných stranách barikád.“

„Nebyl to člověk, že ne?“ Její hlas se vzrušením zvedl.

Stephany se na ni usmála, jako matka na své dítě. „Ne. Co kdybychom to nechaly být?“

„V žádném případě. Ty víš všechno o mé... obtížné situaci. Řekni mi, kdo to je.“ Rozzuřená upírka sevřela rty. „Řekni mi to nebo s tebou už nikdy nepromluvím.“

„Fajn. Byl to jiný upír. Někdo ze Zaneova klanu.“

„Lance.“ Najednou to všechno dávalo smysl.

„Jak to víš?“ Stephany naklonila hlavu.

„Dneska ráno jsem vás viděla. Reagovala jsi na něj tak, jak jsem nikdy nikoho reagovat neviděla. Obvykle jsi tak klidná a rozvážná. Všimla jsem si, že tě pohled na něj dostal.“

„Opravdu?“ Přejela si přes krátké platinové vlasy. „Budu muset pracovat na tom, abych své emoce víc kontrolovala.“

„Miluješ ho?“

Stephany zatřásla hlavou a vydala záporný zvuk. „Stěží. Ani ho neznám. Byla to jedna noc a dopadlo to špatně.“

Na okamžik přemýšlela a snažila se vzpomenout na to, jak byli spolu. Pak se to celé pokazilo. „Pil z tebe během...“

Upírka vypadala rozpačitě. Od krku jí začala na tvář stoupat červeň.

„Ach můj Bože“ – Tanya si podržela ruce na puse – „ty jsi pila z něj.“

„Byla to nehoda. Nevím, co mě to napadlo.“ Rukou si prohrábla vlasy. „Válka skončila a situace mezi našimi klany byla stále napjatá. Neexistoval způsob, jak by král přijal naše spojení. Oba jsme zastávali vysoké postavení v královském personálu.“

„No a co? Právě jste šli svou vlastní cestou a dopadlo to takhle?“

„Více méně.“

„Myslím, že je to romantické.“ Tanya si přitiskla ruce k hrudi. „Nech mě hádat, nikdy sis nebyla schopná najít jiného muže, se kterým by ses cítila stejně, a vy dva po sobě stále toužíte?“

Stephany protočila oči. „Prosím! Vážně jsem udělala pěknou blbost. Nemůžu sama sobě věřit, když budu s mužem a technicky vzato, jsem zaslíbená. Ráda bych se o tom už nebavila. Je to prostě moc komplikované.“ Oči se jí sevřely a ztvrdly. „Pokud jde o Lance. Jestli se šukání s čímkoliv, co nosí sukni, počítá, jako páření, pak je to tak.“

Tanya sevřela Stephanyinu ruku. „Je mi to moc líto. Je to blbec. Musíš si zasouložit, kamarádko. Pochybuji, že uděláš dvakrát stejnou chybu.“

Stephany si ji dojatě prohlédla. „To se nestane, sestro.“

„Myslím, že pořád určitým způsobem k tomu upírovi něco cítíš, a proto se straníš ostatních mužů.“

Stephany vykulila oči. „Špatně. Pokračujme. Už v tomto rozhovoru pokračovat nechci.“

„Jistě.“ Sice chtěla, aby jí toho Stephany řekla víc, ale svěřila se jí. Což bylo něco, co asi moc často nedělala. Chtěla být Stephanyina přítelkyně a toužila po tom, aby se mohly jedna druhé svěřovat.

„Udělej si vlasy a make-up, protože se musím přiznat, že s tím moc velké zkušenosti nemám.“

„Ne, ty šaty stačí. Rozčešu si vlasy a nechám je rozpuštěné.“ Tanya se vydala k zrcadlu a zvedla kartáč na vlasy. Jakmile skončila, nanesla si korektor, lesk na rty a řasenku. Jednoduché, skoro, jako by na sobě nic neměla. Vzpomněla si na Zaneovu nechuť k makeupu a přemýšlela, jestli Brant cítí totéž. Upírky, s jejich porcelánovou kůží a tmavými, hustými řasami žádnou další pomoc nepotřebovaly.

 Pak si spolu zahráli několik her šachů. Stephany je nikdy předtím nehrála, tak jí to Tanya učila a přitom vyhrála první kolo. Jakmile to upírka pochopila, Tanya zbývající hry prohrála. Po čtyřech prohraných hrách Tanya prohlásila, že končí.

K obědu si dala salát a krůtí sendvič se spoustou šťávy. Po tak velké snídani by neměla být tak hladová, ale stejně se jí podařilo sníst hodně. Pokračovaly v dalších karetních hrách a Stephany ji porazila i v pokeru, ale Tanya byla zase jasným vítězem v black jacku.

Stephany ji stále ujišťovala, že se Brant brzy vrátí, ale stále nebylo známky jak po něm, tak po jeho stráži.

Na večeři měla Tanya to potěšení ochutnat tu nejlepší pečeni, jakou kdy jedla. Byla podávaná s ostrou zeleninou. Stephany si užívala jídlo s ní a připomněla jí, že i upíři čas od času požívají lidské jídlo a pití. Nebyli na přísně tekuté stravě. Po jídle si Tanya vyčistila zuby a znovu oživila líčení.

„Jsem si jistá, že tu každou chvíli bude. Myslím, že jsem tu někde viděla monopoly.“ Stephany se na ni usmála.

„Ne, prosím, už mám dost. Myslím, že si budu trochu číst. Jsem si jistá, že máš pravdu. Bude tady každou chvíli.“ Pokoušela se nasadit falešný úsměv, ale pravda byla taková, že se bála. Byl Brant v nebezpečí? Proč byl pryč tak dlouho? Co když jím události dnešního dne otřásly tolik, že předstíral, že je zaneprázdněný, aby ji nemusel vidět? „Máš o něm nějaké zprávy?“

Stephany zavrtěla hlavou. „Snažila jsem se mu dovolat, ale pokaždé můj hovor spadl do hlasové schránky. Nebojím se, pozemek je obrovský, takže musí prozkoumat velký prostor.“

Tanya přikývla.

„No, přeji hezký večer a zavolej na mě, kdybys potřebovala. Budu na chodbě.“

„Zavolám. Dej mi vědět, jestli se něco dozvíš.“

Stephany přikývla.

Její kniha ležela na nočním stolku, kam ji odložila. Chtěla si ji přečíst, i kdyby ji to mělo zabít.