L&W - 2. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Stále měla ruku položenou na jeho zádech. Teplý tlak mu pomáhal soustředit se. Je to už velmi dlouho, co se naposledy přestal kontrolovat. Cítil se skoro, jako teenager. Ne, jako král nebo silný vůdce. To, že byl v ní, ho mělo přimět racionálně myslet, ale nestačilo to. Potřeboval se z ní napít.  Nebyla to fyzická potřeba. Poté, co se od ní přede dvěma dny napil, mu její krev bude ještě na několik dní stačit, než bude potřebovat další. Stačil by jeden malý doušek. Víc než o krev šlo o to, aby jí byl blízko. Potřeboval se s ní milovat a uctívat její tělo. Vymazat Zanea z její mysli. K čertu, z myslí jich obou.

Brant se nenáviděl za to, co Tanye způsobil. Byla sladká, křehká a nebyla zvyklá na způsoby jeho lidu. Pro upíry bylo naprosto přijatelné, aby se o ženu dělili. Příležitostně se stávalo, že se oba muži spojili se ženou najednou.  Představa toho, že Zane sleduje Tanyu, jak na něm jezdí, ji ještě víc rozparádila a její vzrušení se přidalo k jeho vlastnímu. Nechal toho parchanta, aby viděl jeho ženu a dal jí, co potřebovala. Rozbouřilo mu krev, když na ni Zane položil své ruce. Tolik, že se musel poprvé odvrátit. Jediná útěcha tkvěla v tom, že to on do ní zasune penis a ne naopak.

„Naše žena je v nebezpečí,“ řekl Zane. Brant se na toho velkého bastarda podíval. To, co teď potřeboval nejvíc, bylo to, aby ten arogantní král zmizel. Brant se zhluboka nadechl, o krok ustoupil a ucítil za sebou stát jeho ženu. Její uklidňující dotyk na zádech.

„Co navrhuješ?“ Zeptal se Brant. „Vypadá to, jako bys už měl plán.“ Ten parchant měl vždy všechno naplánované. Brant bezesporu věděl, že to bude sebestředné, protože stejně jako ostatní druhy využije své výhody i Zane.

„Tvoje malé panství je velmi krásné. Slyšel jsem, že jsi na jeho rekonstrukci povolal nejlepší architekty a designéry.“

„Přejdi k věci.“ Ještě chvíli a Brant mu srovná fazónu.

„Nebylo stavěné s myšlenkou na to, že musí plnit obranný účel. Upřímně řečeno, tohle je mokrý sen každého útočícího nepřítele.“

„Uvnitř zdí jsou skryté chodby. Bunkr pod mým apartmá má dva východy. Jeden ústí v lese Freelax a druhý u sochy asi sto stop od jezera.“

Zane zvedl hlavu. „Použil jsi místní stavitele, takže všechno, co jsi právě řekl, může být po správné nabídce veřejně známé.“

„Zaměstnal jsem profesionály, kteří se jen tak nezlomí. Za jejich mlčení jsem jim dobře zaplatil.“ Jeho podráždění rostlo.

„Druh přesvědčování, o kterém mluvím, nemusí zahrnovat peníze. Existuje mnoho způsobu, jak dostat co chceš. Dobře umístěná dýka a budou zpívat, jako ptáci.“

„Co navrhuješ?“

„Během tvého dne s ženou můžeš využívat jedno z křídel na mém hradě. Takto zůstane v bezpečí, pokud samozřejmě nechceš tvůj klan přestěhovat do Starwoodu.“

Brant se při vzpomínce na hrad, který před mnoha lety opustil, otřásl. Vzpomínal si na množství krve, které se uvnitř jeho zdí prolilo. Pro něj to znamenalo dlouhou náročnou válku. Zlé časy. I kdyby se chtěl vrátit, nemohl. Jeho zdi jsou narušené a po skončení války je nikdo neopravil. Hrad nebyl obyvatelný. Tohle Zane věděl. Kousl se do jazyka, dokud neucítil krev. Chtěl tomu bastardovi říct, ať si trhne.

„O svou ženu se postarám. K její ochraně nepotřebuju tebe ani tvůj hrad.“

Zane přimhouřil oči. „Nesouhlasím. Je bezbranná. Moje nabídka je naprosto přijatelná. Nebudu mezi vás zasahovat, dokud nenastane můj čas s ní.“

Jo, jasně, pak ještě Brantovi řekne, že ho plameny nespálí. Zane nechtěl nic jiného, než mít Tanyu trvale pod svou střechou. Ten arogantní bastard udělá cokoliv, co bude v jeho silách, aby to Brantovi znepříjemnil.

V další řadě, nemohl Zaneovi věřit. Tanya byla v bezpečí, ale pochyboval, že je to tak špatné, jak to líčí druhý upír. A i kdyby to tak bylo, Brant svou ženu ochránit dokáže. Bude jí ublíženo jen přes jeho mrtvolu.

„Řekla jsem, že se o sebe dokážu postarat a myslela jsem to vážně. Zůstat tady je mé právo, jakožto právoplatné královny tohoto klanu.“

Zane zavrčel. Bylo pěkné vidět, jak se Zane staví na zadní. Ten arogantní šmuk přimhouřil oči ještě víc. „Starej se o ni, protože jestli se jí něco stane, zabiju tě holýma rukama.“ Zvedl ruce a roztáhl prsty, až se podobaly drápům. Vypadalo to tak dramaticky.

„Není třeba, protože bych zemřel přitom, abych ji ochránil. Postarám se o to, co je moje.“

Ruka na mých zádech mi sevřela košili. „Nech toho. Mám dost toho, vás dva poslouchat, jako bych ani nebyla v místnosti. A ještě horší je, že se mnou zacházíte, jako bych byla nějakým majetkem.“ Postavila se vedle nich. „Jsem člověk s vlastním mozkem.“

„Tanya má pravdu.“ Brant přitiskl ruku na její malá záda. „Má právo do toho mluvit.“

Zane si založil ruce na hrudi a zamračil se na Tanyu. „Budeš se mnou ve větším bezpečí, ženo.“

Její chování se změnilo, rty se jí sevřely do úzké linky, vystrčila bradu a ruce si opřela o boky. „Když jsem byla na panství předtím, nic se nestalo. Jsem si jistá, že tady jsem docela v bezpečí. Brant se o mě postará.“ Přistoupila k němu a on měl nesnesitelné nutkání vyrazit pěstí do vzduchu. Malé vítězství, ale ten, který usiloval o to, aby se Tanya stala jeho královnou, to přijal.

Zane držel ruce složené na hrudi. Přestože nepohnul jediným svalem, zdálo se, jako by se celý naježil. „Nemůžeš se rozhodnout bez znalosti veškerých faktů.“

„Nech toho, Zane. Vždyť dokonce ani nevíme, jestli jsou naše obavy opodstatněné.“ Brant si Tanyu přitáhl blíž.

„Vlčí alfa hledá družku. Pravděpodobně se zaměřil na tebe.“

Zane byl ještě větší bastard, než si myslel.

Tanya vydechla. Oči se jí zalily slzami. „Ale… ne, to nejde. To by určitě neudělal.“

Brant chtěl, aby Zane zavřel hubu, ale on pokračoval dál. „Může a taky to udělá. Znáš lepší způsob, jak zabránit tomu, aby se narodili budoucí dědicové upírů a zároveň s námi oběma zamést? Mohlo by to způsobit chaos. Válka by byla nevyhnutelná. Náš druh by se stal snadným cílem.“

„To se nestane, protože mě Brant ochrání,“ popotáhla Tanya a setřela si slzu.

Zane zatřásl hlavou a poškrábal se rukou na hlavě. „Mýlíš se, ženo. Pokud se mu naskytne příležitost, alfa si tě vezme. Chceš se stát zasranou bestií?“

Tanya se zavzlykala a Brant přišel o poslední kousek sebeovládání. Brant praštil Zanea a jeho uši zaplnil opravdu uspokojující zvuk praskající kosti. Zane zaváhal jen na zlomek vteřiny, než se mu snažil roztrhnout hrdlo holou rukou. Brant jeho výpad očekával a tak ustoupil a šetřil síly. Pořád to bolelo, když se snažil nadechnout. Brant trhl hlavou a mířil znovu na Zaneův nos. Ten jeho ránu zablokoval. Tanya křičela, aby přestali, ale on ji ignoroval, protože byla dost daleko na to, aby byla vystavená bezprostřednímu nebezpečí. V pokoji se objevila jejich upírská stráž a snažila se je od sebe odtrhnout. Museli tam být tři muži, aby od Branta toho bastarda odtáhli. Spokojeně se podíval na množství krve, která Zaneovi tekla z nosu.

„Mýlíš se.“ Zane bojoval s upíry, kteří ho drželi a zuřil. „Jestli ji unesou, přísahám Bohu. Přísahám Bohu…“ Zopakoval, když ho zápasícího odtáhli ke dveřím. „Zabiju tě!“ Vykřikl, když ho vytáhli z pokoje. „Ty kurva chcípneš!“ Vykřikl z chodby.

Brant si Tanyu přitáhl do náruče. Otřásala se vzlyky a po tvářích jí stékaly slzy.

„Bude to v pořádku.“ Hladil jí po zádech a snažil se jí uklidnit, aby se přestala otřásat vzlyky.

„Myslel to vážně?“ Tayna k němu konečně zvedla uslzenou tvář.

„I kdyby to zkusil, nepovede se mu to.“

Její smutně znějící smích se změnil ve škytavku. „Ne. Měla jsem na mysli to, že si pro mě přijde alfa.“

Brant se zhluboka nadechl. „Zane jen spekuloval, ale je to možné.“

„Bože,“ zakryla si rukama ústa. „Když už jsem si myslela, že to nemůže být horší.“ Zabořila mu obličej do hrudníku. Její drobné ruce sevřely jeho košili na zádech. Brant ji potřeboval ochránit za každou cenu.

„Je mi to tak líto.“ Utřela si hřbetem ruky nos. Brant na to vytáhl z kapsy čistý, složený kapesník se zlatě vyšitým rodinným erbem.

„Hej.“ Když se vysmrkala a utřela si nos, chytil ji za bradu. Odmítla se mu podívat do očí. „Co je ti líto?“

„Měla jsem se Zanem sex.“ Tanya se znovu rozvzlykala. Po tvářích jí začaly stékat čerstvé slzy. Brant se musel držet, aby něco nerozbil jen, aby se cítil lépe. Ničilo ho, když ji takhle viděl.

Povzdechl si a palcem jí setřel slzy. „Měl bych se omluvit. Měl jsem ti celou situaci vysvětlit. Pravdou je, že jsem nemohl vystát myšlenku na Zanea… jak se tě dotýká. Měl jsem důvod se domnívat, že svou vyvolenou zabil a bál jsem se, že tě ztratím. Myslím, že se ve mně probouzí majetnická stránka… když jde o tebe.“

Zavrtěla hlavou. „Ne, neměla jsem s ním mít sex. To není správné…“

„Cenwein“ – odhrnul jí pramen vlasů z tváře – „je to naprosto normální a dokonale přijatelné. Musíme se o tebe dělit až do nového měsíce. To znamená v každém směru.“ Zvedl jí bradu, aby se na něj podívala. její velké bázlivé oči ho málem dostaly na kolena.

„…Ale skoro ses zbláznil, když jsi mě z něj ucítil.“

„Sobecky jsem doufal, že Zanea odmítneš. Mýlil jsem se, když jsem to po tobě chtěl. Nemáš se za co obviňovat. Jsem slabý kretén. Je mi tak líto, že se takhle cítíš. Taky se omlouvám za to, že jsem tak vylítl, když jsem tě ze Zanea ucítil.“ Myšlenka na toho arogantního bastarda, jak se dotýká jeho ženy, jím hluboce otřásla. Doufal, že se dokáže vypořádat s nevyhnutelným, ale mýlil se. Dokonce i teď stále ještě voněla po Zaneovi.

Potřeboval od ní získat odstup, protože se v něm znovu probudila touha vzít si ji. Víc, než to, chtěl její tělo označit svým spermatem, jako nějaké zvíře. Pít z ní a požádat ji, aby udělala totéž od něj. Jeho malý človíček na tak velký krok ještě nebyl připravený. Byl také trochu znepokojený, že by jí mohl ublížit. I když jí řekl, že to neudělá, věděl, že by se to stát mohlo. Stále si nedůvěřoval.

„Omlouvám se. Celá tahle situace je podivná.“ Zatřásla hlavou.

„Oba jsme si tě vybrali a je normální, že nás přitahuješ. Chová se k tobě dobře? Stará se o tvé… potřeby?“ Brant se nutil ke klidu. Tanya potřebovala nejdřív na všechno přijít. Cítil to tak a ať se propadne, jestli dovolí, aby se znovu cítila nesvá, protože byl sobecký idiot.

„Ó můj Bože. Ptáš se mě, jestli…“

„Ano. Zachází s tebou dobře v posteli i mimo ni? Potřebuji to vědět.“

Tanya se usmála, když vzpomínala na svůj den se Zanem. Brant si byl jistý, že ani neví, že to dělá. Sevřel se mu hrudník.

„Je to velký, silný blbec. Je neuvěřitelně rozkazovačný. Zane dokáže být tvrdý, nemilosrdný.“

Brant si nemohl pomoct a zavrčel. Tanya mu položila ruku na zápěstí. „Ale také je v něm jemnější stránka. Má pocity a emoce a stará se o ostatní, i když předstírá, že ne.“

Brant se dotkl čerstvých značek na jejím krku a ona sebou trhla, přestože necítila žádnou bolest. „Vím, že z tebe pil a že jste spolu spali. Řasy se jí zachvěly, když sklopila pohled.

Jen pomyšlení na to stačilo, aby se rozzuřil, ale udržel své emoce v sobě. Tanya byla nejdůležitější. „Říkal jsem ti, že se nemáš zač stydět, Cenwein. Teď mi řekni, že se o tebe Zane… stará. Byl k tobě hodný a upřednostňoval tvé potřeby?“