FA - 19. kapitola

Překlad: Verča

Byl jsi velmi naštvaný

PENNY

V pondělí ráno, po probdělé noci, kdy jsem uvažovala nad Jackovo rozhodnutím, že se kvůli mně vzdá klubu, udělám tu chybu, že se snažím projít kolem Raye.

„Zastav se,“ vyštěkne zpoza jeho novin. „Vidím tě, Pen. Máme pár věcí k prodiskutování.“

„Amanda je dnes ráno u soudu.“ Jdu dál, dívám se vpřed. „Musím pro ni připravit její materiály.“

„Právě volala, aby mi řekla, že slyšení bylo odloženo, takže máme spoustu volného času na to, abychom si promluvili.“ Složí jeho noviny a sundá nohy z gauče. „Pátek. Věci, které se staly tady v kanceláři mě trochu znepokojily.“

„No, ty věci nejsou tvými záležitostmi, takže nepotřebuješ být znepokojen. Je hotové kafe?“

„Nesnaž se měnit téma,“ zavrčí. „Všechno, na čem mi záleží je ujistit se, že je s tebou zacházeno dobře, no a v pátek, poté, co odešel Jack ses mi zdála, že tomu tak není.“

Zamířím ke kávovaru, naleju si hrnek kávy a snažím se zjistit, jak Raye odpálkovat. Dokonce i když mu řeknu, aby se šel vycpat, nenechá toho. „Znáš Jacka. Je to dobrej chlap.“

„Nikdy nikoho dobře neznáš, Pen.“ Zvedne jeho hrnek a povzdychne si. „Siu miluju, ale nepředstírám, že vím, co se někdy děje v té její hlavě. To, že nechám záchodové prkýnko nahoře, znamená, že se nestarám? Je tak těžké dát ho dolů? A někdy se chová jako její matka. Neznamená to, že ji nemiluju. Prostě poukazuju na podobnost chování.“

Zase způsobí, že jsem znepokojená. Jak dobře Jacka znám? Nikdy jsem se nedomnívala, že by jeho potřeby mohly překročit naše dřívější hrubé setkání. Ale něco si uvědomím. Malý výprask a pár ran s páskem se nikdy nepřiblížily k tomu, co dělal s tou ženou na kříží St. Andrewa, když jsem ho poprvé viděla v Club Sin. S ním můžu dostat stejné uvolnění jako s mým ostřím, ale nemůžu pro něj udělat to samé.

Nebo můžu?

„Rayi?“

Pozvedne obočí. „Jo?“

„Vídám se s ním.“

Ray protočí jeho oči. „Jop. Pochopil jsem to z toho, když jsi mi řekla, že jste šukali na tvém stole.“

„Mohl sis myslet, že jsem lhala.“

„Pen, ty nezalžeš. Jsi jako Pinocchio, kromě toho, že se ti zvětší tvé oči namísto nosu. Máš dobré srdce a dobrou duši a ve tvém těle není ani kus klamu.“

Kdyby jen věděl. Teď se cítím provinile, že mu klamu. Celá ta věc se točí v mé hlavě. „Nic z toho nedělej. Možná to ani nebude dlouho trvat. On má problémy. Já mám problémy…“

Ray se zasměje. „Tomu se říká vztah.“

„Nevím, jestli to je vztah, abych byla upřímná.“ Sednu si vedle Raye, na velký modrý gauč. Vůbec nezapadá do zbytku místnosti, která je vyzdobená do krémové a šalvějové. Jednoho dne ji ukážu mé návrhy, které jsem načrtla pro její kancelář. Čerstvý nový vzhled, který by tak přilákal klienty, které opravdu chce.

„Vztah znamená, že bláznivě žárlíš, když na něj pomyslíš s někým jiným?“ Zeptám se Raye, nejvíc přivlastňujícího a ochranářského muže, kterého znám. „Nebo že uděláš něco, co tě nejvíc straší, abys mohl být ten, kdo mu dá to, co potřebuje?“ Nemám tušení proč se Raye ptám o radu, ale Cora je omotaná kolem Blade Sawa a Amanda je dobrá kamarádka Jacka.

Ray si založí jeho paže za hlavu a opře se o gauč. „Přesně tak.“

„To je vše? Přesně tak?“

Ray se zamračí. „Ty jsi položila otázku. Dal jsem ti odpověď. Co ještě chceš?“

„Nevím…“ Pokrčím rameny. „Možná trochu víc detailů, příklady ze skutečného života, nějakou diskuzi…“

„To je to, co dělají holky,“ řekne Ray. „Chceš si promluvit o smrti a přehodnocujících věcech, promluv si s holkou. Chceš odpovědi, přijď ke mně.“

„Takže si nemyslíš, že jsem hloupá, že plánuju udělat něco, co mě děsí, v podstatě abych ho udržela od ostatních žen?“

„Skoro jsem zabil člověka, který se dotkl Sii, takže nejsem tvá pravá osoba pro tuhle otázku.“ Zívne si a protáhne se, jako by mi právě řekl, co měl včera k večeři a ne že téměř spáchal vraždu.

„No, tak dobře. To je dobré.“ Zvednu hrnek s kávou a usrknu malý doušek. „Takže až příště bude něco potřebovat, zajistím, aby přišel za mnou. Dává to smysl, protože jsme…ty víš…pár...myslím.“ A taky kvůli tomu, že ho potřebuju udržet daleko od klubu, i když teď nevím, jestli to dělám pro sebe nebo pro něj.

Ray se zasměje. „Ach, jste pár, správně. V Redemption již padlo, že jsi mimo. Kdokoliv se tě dotkne…“ Bouchne jeho pěstí do dlaně. „Boom. Jsou mrtví.“

„Začínáš mě děsit, Rayi.“

„Začínám?“

Můj telefon zabzučí, začnu se hrabat haraburdím v mé kabelce a snažím se ho najít. „Fajn. Vždy jsi mě děsil. Ale od té doby, co jsi se Siou mě děsíš o trochu víc.“

„Láska tě dělá bláznivým. To je všechno, co můžu říct.“

Najdu telefon a zamračím se, když vidím na obrazovce neznámého volajícího. Ale hlas, když hovoru přijmu, je mi dobře znám.

„Kotě? Tady Adam.“

***

RAMPAGE

V pondělí odpoledne, po ranních schůzkách, se snažím ztratit v tréninku.

Začínám se skákáním přes švihadlo, pak následuje boxování s imaginárním soupeřem, rychlostní cvičení, boxování, Muay Thai a kruhový trénink.  Hodinu strávím na závažích a pak si dám pauzu na oběd, hážu do sebe tolik bílkovin, kolik dokáže mé tělo zvládnout. Pak se vrátím zpět do posilovny za Andym kvůli novým technikám, cvičení a boxování. Kolem šesté hodiny mé svaly hoří, ale to napětí, se kterým bojuju poslední tři týdny, tu stále je.

Předtím než jsem potkal Penny, byl bych zavolal Sylvii nebo jiné ochotné masochistce, aby mi pomohla s napětím dobrým a tvrdým zasedáním v klubu. Ale slíbil jsem Pen, že jestli pomyslím na klub, bude to ona, kterou si ve své herně představím. Penny chci na mém kříži. Penny chci v mých rukách, až bude po scéně. Penny, která se mi tak sladce nabídla, i když netuší, jak velký dokážu být bastard.

Po rychlé sprše se převléknu do mého gi a zabouchnu mou skříňku, právě když mi začne zvonit telefon. Moje ruka zaváhá. Renegade dnes večer vyučuje pokročilou třídu, a já potřebuju pracovat na mé uzemňující hře. Většina mých přátel je v tělocvičně nebo ví, kde jsem, takže není mnoho lidí, kteří by mohli v tento čas volat. Zvědavý otevřu skříňku, a uvidím Damienovo jméno na displeji.

„Damiene. Co se děje?“

„Gerry, ten zasranej bastard, tady má spoustu dělníků. Říkají, že mají pracovní povolení, aby se dostali dovnitř, ale nedovolí mi se na něj podívat. V rámci pronájmu má Gerry povolení na nouzové opravy, ale neoznámil jsem mu žádné problémy. Zavolal jsem svému právníkovi, ale je mimo město. Jeho advokátní kancelář se pokouší najít někoho jiného, aby se podíval do složky, ale nejsem přesvědčen, že to ty chlapy zastaví. Máš čas, aby ses sem dostal a zahrál trochu tvýma svalama?“

„Jsem na cestě.“

Kurva. Jakej druh hry to Amanda hraje? Tyhle sračky překračujou hranice. Je toho součásí i Penny? Věděla o tom?

Nasranej na sebe hodím jedno z mých MEFC triček a džíny a zamířím do Club Sin. Damien stojí u vchodových dveří a žvýká jablko. Několik chlapů v bezpečnostních vestách a přilbách se opírá o jejich pracovní auta a popíjí kafe.

„Díky, že si přišel.“ Damien mě poplácá po zádech. „Před pár minutami volala nová právnička. Tohle jsou zasraný sračky. Gerry mě nemůže legálně vyhodit, takže teď hraje hry.“

„Na co je to pracovní povolení?“

„Nejsem si jistej.“

Pohlédnu přes silnici. Jeden z chlapů má na tričku název konkurenčního MMA týmu. Teď, když mám trochu hvězdné síly, bych ji měl využít.

„Mám nápad.“ Přejdu přes ulici a kývnu na toho chlapa v MMA tričku. Je to malej frajer a nemá moc svalů. „O co jde?“

Pozorně se na mě podívá. „Čekáme na našeho šéfa. Máme pracovní povolení, abychom se dostali dovnitř, ale majitel nás tam nechce pustit.“ Podívá se na mé tričko a kývne.

„Jsi do MMA?“

„Bojuju za MEFC.“

„To snad ne.“ Jeho tvář se změní z lhostejné na zainteresovanou, studuje můj obličej. „Kurva. Ty jsi Rampage! No do prdele.“ Zavolá na jeho kámoše a po deseti minutách jim podepisuju věci – obědové sáčky, helmy, trička a dokonce i botu. Zapózuju pro pár fotek a mluvíme o mém posledním boji. Mezitím zjistím, že Gerry hodlá zbořit budovu během několika týdnů a jejich prací je změřit to tu, udělat několik děr do zdí a podat zprávu o stabilitě demoličním expertům.

„Zavolal jsem ti kvůli svalům. Nejsi zasranej Přátelskej Obr,“ zahudruje Damien, když se vrátím ke dveřím. Zvedne jeho telefon. „Jsem na telefonu s tou právničkou. Dívá se na nájemní smlouvu, zda má Gerry právo vstoupit.“

„Řekni jí, že pracovní povolení je pro průzkum lokality pro nadcházející demolici, která by se měla uskutečnit během několika týdnů.“

Damienův obličej zrudne. „Do hajzlu. Bude trvat měsíce, než najdu nové místo a zařídím ho. Tohle je důvod, proč jsem do pronájmu uvedl tak dlouhou výpověď. Vyštípe mě z byznysu.“ Zopakuje mé informace právničce. Po několika minutách přikývne a ukončí hovor.

„Nemá právo vstoupit na tento pozemek. Díky za to, že jsi zjistil na co je to pracovní povolení. Advokátka říká, že to byl lstivý způsob pokusit se proklouznout skrz nájemní smlouvu. Gerryho právnička by měla být vyloučena z advokátní komory za to, že do toho tahá takový sračky.“

„Jo. Tohle není správné.“ Zkroutím mé rty. Znám Amandu už dlouho a nemůžu uvěřit, že by byla něčeho takového schopná. Vždy byla jedním z nejvíce etických právníků, které znám.

Uslyším pískání pneumatik a uvidím Pennyin malý Mustang, který se naklání na jednu stranu v zatáčce. Když se dostane za zatáčku, jede ulicí směrem ke mně a zastaví u obrubníku. Jak ke mně běží, její podpatky klapají o chodník, její sukně létá kolem ní a její prsa nadskakují pod její lehkou halenkou. „Jacku!“

Jeden z pracovníků přes ulici zapíská. Jiný udělá oplzlý komentář. Moje hlava se nakloní, mohl bych zbít své nové kamarády, ale Penny mi zaútočí na hruď a obejme mě. „Nechoď tam.“

„Co tady děláš?“ Chytnu ji za ramena, stále si nejistý její rolí v tomhle nepořádku.

Odstraní si vlasy z její tváře a zhluboka se nadechne. „Potřebovala jsem s tebou mluvit, tak jsem šla do posilovny. Andy mi řekl, že jsi mu řekl, že jsi v SoMa District. Psala jsem ti, ale neodpověděl si a já se bála, že možná půjdeš do klubu, takže jsem si myslela, že tě zkontroluju.“

Cítím, jak se něco v mé hrudi stáhne, studuju její začervenalou tvář. „Je opravu tohle důvod, proč jsi tady, nebo jsi o tom věděla?“ Ukážu na dělníky přes ulici. „Přijela jsi, aby ses ujistila, že Amandin plán prošel hladce?“

„Cože?“ Zírá na mě a její obočí se zkroutí. „Nevím, o co jde. Přišla jsem kvůli tobě.“

„Ty nevíš, že se Gerry snaží dostat do budovy?“

V její tváři není žádný předstíraný šok, ale i kdyby tu nebyla kvůli Gerrymu, nemůžu uvěřit, že by odešla z práce jen proto, že se bála, abych nešel do klubu bez ní. Avery se na mě nemohla podívat poté, co jsem jí řekl o mé úchylce. Jak jsem mohl najít ženu, která nejenže přijímá to, kým jsem, ale chce se mnou sdílet i mou temnotu?

Rychle si zavolá a vrátí se o několik minut později. „Amanda teď volá Gerrymu, aby mu řekla, aby poslal dělníky pryč.“ V rozpacích si vsaje ret. „Je celkem rozčilená.“

„Říkala jsi, že jsi mě hledala v Redemption.“

„Oh.“ Její ramena poklesnou. „Adam, můj ex, mi dneska ráno volal. Dal si jeho sračky dohromady a teď studuje psychologii. Je v LA na nějaké stáži a zavolal mým rodičům a slídil. Myslel si…“ Její hlas se zadrhne „…že bych byla dobrou studií.“

Můj horní ret se znechuceně zkroutí. „Studií?“

„Jop.“ Povzdychne si. „Myslím, že zapadám pro jeho typ: špatné dětství, které vedlo k sebepoškozování, urážlivé vztahy, selhání…bla, bla, bla…Nemůžu si vzpomenout na všechno, co říkal, ale v podstatě mě chce studovat, protože jsem poškozená. Řekla jsem mu, ať si trhne nohou.“

„Do prdele. Nejsi poškozená, Pen. Jsi perfektní taková jaká jsi.“ Obalím kolem ní mé paže a pevně ji držím. Je mi jedno, že se Damien dívá a že si nás dělníci fotí. Je zraněná a potřebuje mě, a není tu nic, co bych chtěl víc, než sejmout z ní bolest. „Máš adresu toho bastarda?“

„Jo.“ Vzhlédne a usměje se na mě. „Ale nedám ti ji, protože mám pocit, že by se mi nelíbilo to, co plánuješ.“

Nevadí. Ray je nejlepší detektiv ve městě. Pak ho můžeme společně navštívit.

„Jacku?“ Přitáhne mě zpět do reality. Studuju její sladkou tvář. Kdybych byl lepší člověk, nechal bych ji jít, aby si našla někoho, kdo by jí žádným způsobem neublížil, a pokračovala by jako předtím, než vstoupila do mého klubu a ukázala mi její bolest.

Ale já nejsem ten člověk.

Jsem sobecký. Našel jsem ženu, která je světlem v mém životě a nemůžu ji nechat odejít.

„Co se stalo mému svalovci?“ zakřičí Damien.

„Je tohle důvod, proč jsi tady?“ V jejích očích plane naděje. „Kvůli dělníkům? Ne aby si šel dovnitř?“

„Volal mi Damien a požádal mě o pomoc. A ne, nešel bych dovnitř. Ne, když jsem ti včera něco slíbil.“

„Ale chceš to,“ řekne tiše a zachytí můj pohled, který je zaměřený na dveře. „Potřebuješ někomu ublížit. Ubliž mě, Jacku. Nech mě ti dát to, co potřebuješ.“

Podeberu její obličej, pozorně ji studuju a snažím se zjistit, co se děje za jejíma příliš jasnýma očima. „Řekl jsem ti včera v noci, že ty jsi to jediné, co mi stačí. Tohle není něco, co musíš dělat.“

Zavře oči, nadechne se a pak je otevře. „Chci to udělat. Chci s tebou být způsobem, jakým mě potřebuješ. Ty můžeš přijmout tvojí temnotu a já můžu přijmout mou.“

Nemůžu jí nic odepřít.

„Jestli máš dnes večer volno, můžeme jít.“

„Ne.“ Zuřivě zatřese hlavou. „Tady ne. Je to…um…zneklidňující. Zejména proto, že tam jsou ženy, se kterými…ty víš.“

„Žárlíš?“

„Ano! Žárlím.“ Zní téměř klidně, na to, že mi tu skutečnost odhalila, tak moc, že její přiznání nezní moc pravdivě. Ale nabízí mi strašně moc, nemůžu jí žádat o víc.

„Středa. Po charitativním boji.“ Jemně ji políbím. „Zařídím něco mimo klub. A dopřeju ti bolest.“