FA - 16. kapitola

Překlad: Verča

To, co říkáš jsou špinavé věci

PENNY

Když otevřu oči, jsem obklíčena teplem. Jackova vůně zaplňuje mou hlavu. Jeho ruce jsou kolem mě, jeho oblečené tělo je zkroucené kolem mého. Jeho teplý dech mě lechtá na krku. Jeho hrudník se zvedá a padá. Pokoj je tmavý a tichý. Klidný.

Pohladím jeho předloktí, tak silné a pevné. Je jedním z největších bojovníků v Redemption a jeden z nejsilnějších. Ničeho a nikoho se nebojí. Způsobuje, že se cítím v bezpečí.

Pomalu, abych ho nevzbudila, se otočím v jeho náručí. Moje oči cestují přes jeho obličej a hledají jizvy, které jsou ve tmě jen stěží viditelné. Zajímalo by mě, jak to, že je tak silný, uvnitř i zvenku, že se nebojí.

Jemně mu položím ruku na hruď. Pod mou dlaní můžu cítit, jak bije jeho srdce, teplo jeho těla. Běžím mou rukou přes jeho prsní svaly a níž, lehce cestuji přes jeho břišní svaly a zastavím se těsně nad jeho opaskem.

Moje kundička se svírá při vzpomínce na tenhle opasek v jeho ruce. Praskání kůže přes můj zadek. Krutý bodavý pocit, který se přeměnil v potěšení. Dokonce i teď jsem stále citlivá. Kolik žen dostalo výprask tímhle opaskem? Kolik žen ho prosilo, aby je udělal?

„Žádná.“

Vzhlédnu. Jeho oči jsou otevřené, víčka jsou ztěžklá spánkem. „Jediné využití tohohle pásku je to, aby mi držel kalhoty.“

„Jak jsi věděl, nad čím přemýšlím?“ Cestuji podél kraje opasku, mojí dlaní přejedu přes bouli v jeho džínách.

„Tvé prsty mluví.“ Natáhne se po mé ruce, přiloží ji k jeho rtům a líbá jeden prst za druhým. „Zvědavé prsty. Nezbedné prsty.“

Přitisknu se k němu blíž, tak blízko až se naše nosy dotýkají. „Jak nezbedné?“

Zavrčí, hluboko v jeho hrudníku. „Velmi nezbedné. Prsty se pohybují tam, kde to není dovolené.“

Zahalená tmou, obklopená jeho teplem, v bezpečí jeho náručí, se cítím statečně. Osvobodím svou ruku, cestuju s ní dolů mezi námi a přejedu přes tvrdou délku jeho erekce, která se schovává pod jeho džínami. Zasténá, otře se o můj krk, jeho strniště způsobí erotické pálení na mé citlivé pokožce. Jeho prsty se zaryjí do mého boku tak tvrdě, že musím popadnout dech. „Chceš si hrát, nezbedná holko?“

Mezi mými stehny se objeví vlhkost, máčí mé kalhotky. „Ano,“ vydechnu. „Chci si hrát.“

Jedním rychlým pohybem ze mě strhne přikrývku a objeví se nade mnou. Chvěju se, jak studený vzduch přejede přes mou vyhřátou kůži.

„Hmm.“ Jeho smyslným pohledem přejede přes mé tělo a olízne si rty, jako bych byla chuťový požitek.

„Máš nějaké hračky?“

Moje tváře se zahřejí a skousnu si můj ret. Jsem nevysvětlitelně v rozpacích, jak se chystám odhalit něco tak osobního před mužem mých snů. „V nočním stolku vedle postele.“

Jack se zasměje a otevře zásuvku. „Celkem sbírka,“ řekne a prochází můj sortiment sexuálních hraček. „Nevím, kterou z nich použít nejdřív.“

„Nemluv. Prostě…něco vezmi.“

Hodí po mě nevinný pohled. „Proč nemůžu mluvit? Myslíš, že bychom neměli diskutovat o tvé závislosti na sexuálních hračkách? Ačkoliv tu chybí několik klasických položek a hračky pro anální hrátky.“

„Jacku!“

„Miluju, když se červenáš. Způsobuje to, že tě chci seznámit s nejrůznějšími nezbednými věcmi.“ Vytáhne mého králíčka a přidrží ho v paprsku měsíčního světla, který proklouzl záclonami.

Moje ústa jsou tak suchá, když si klekne přede mě a rozepne si jeho opasek. Vytáhne ho z poutek a přeloží ho.

„Znovu ne,“ zašeptám.

Jeho tvář se zjemní a skloní se, aby popadl mé ruce. „Znovu ne. Nebyla by si schopná zvládnout to. Mám na mysli něco jiného.“ Zvedne mé ruce nad mou hlavu a připoutá je k sobě jeho opaskem a pak jej pevně zaváže kolem železného čela postele.

„Jaké je tvoje bezpečnostní slovo?“ Zeptá se, jak testuje mé svázání. Jsem natažená až do bodu nepohodlí, ale ne bolesti.

„Redemption.“

„Hodná holka.“ Vklouzne pod mé triko a sundá mi kalhotky přes mé boky. Pak je odhodí na podlahu, popadne králíčka a zapne vypínač.

„Svítí,“ řekne radostně, když se purpurově rozsvítí. „Je to kvůli tomu, kdyby se ztratil? Nebo mi snad pomůže najít cestu?“

„Zabíjíš mě,“ zasténám. „Objednala jsem si ho online, protože byl ve výprodeji. Nevěděla jsem, že září, než jsem ho poprvé zapnula. Byla jsem celkem zděšená.“

Směje se tak moc. Ráda ho vidím smát se. Připomíná mi, že je to stále Rampage, můj kamarád z tělocvičny, muž, který každého rozveselí.

„To si dovedu představit,“ řekne nakonec. A pak se jeho tvář vyhladí, vypne ho a přidrží mi ho u mých rtů. „Neviděl jsem žádný lubrikant. Lízej.“

Pokrčím můj nos nad vůní plastu a desinfekčního mýdla, které používám k mytí. „Um…vlastně, nemyslím si, že je to potřeba. Jsem celkem vlhká.“

„Neptal jsem se tě.“ Jeho hlas s sebou nese varující poznámku, která způsobí, že se mé jádro stáhne.

Jazykem se dotknu chladného, hladkého plastu a spolknu chuť mýdla.

Se zabručením Jack tlačí vibrátor mezi mé rty, nutí mě ho vzít hlouběji do úst. „Ukaž trochu víc nadšení.“

Zhluboka se nadechnu, přejedu jazykem přes jemně zaoblenou hlavu. Jack mě pozoruje, jeho pohled neopouští má ústa, jak pracuji na zvlhčování celého povrchu.

„Hodná holka.“ Odtáhne vibrátor pryč. „Teď pro mě roztáhni nohy.“

Roztáhnu mé nohy a on se zamračí. „Víc.“

„Víc to nejde.“

 „Potřebuju, aby ses otevřela a byla pro mě dostupná, zlatíčko. Budu nucen přivázat ti kotníky k rohům postele?“

Zasténání unikne mými rty. Všechno, co říká, způsobí, že moje kundička pulzuje. Nikdy jsem si nedokázala představit, že budu schopná vzrušit se jen ze slov a tónu hlasu.

Jack se nakloní a přitiskne jeho rty k mému uchu. „Sténáš, protože se ti líbí myšlenka na to, že jsi úplně vystavená nebo protože bych tě přivázal?“

„Ano,“ zašeptám. „Jsem tak bolavá. Zvlášť, když mi říkáš ´zlatíčko´tím měkkým Tennessee přízvukem. Dělá mě to vlhkou.“

Jeho oči se široce rozšíří a uvnitř tancují záblesky temnoty. „Neměla si mi to říkat. Už nikdy tě neoslovím tvým jménem.“

„Není to jen tím slovem. Tvůj přízvuk dělá všechna slova sexy. Než jsem tě uviděla v klubu, představovala jsem si, jak na mě špinavě mluvíš tím jižanským přízvukem.“

„No, to je zajímavé, protože já jsem si představoval, jak na mě špinavě mluvíš tím pedantským britským přízvukem.“ Jeho teplé ruce kloužou přes má lýtka, pošimrají má kolena a pohladí vnitřek mých stehen. Moje nohy se rozšíří a uvnitř mě rozkvétá touha.

 „Co jsem říkala, když sis to představoval?“ Zeptám se.

Spokojeně se na mě usměje a vklouzne vibrátorem mezi mé záhyby. „Prosila si mě, abych ošukal tvou vlhkou kundičku.“ S jednou jeho rukou přes mé boky si mě přidrží na místě, druhou vklouzne vibrátorem dovnitř mě a jemně s ním pohybuje, jak pulzuje proti mé citlivé tkáni. Zkroutím ruce kolem opasku, napnu se, jak ho noří hlouběji. Má ústa se zvlhčují, jak čekám na to, kdy si ty králičí uši zatancují přes můj klitoris.

„Aah!“ Můj výkřik ho přiměje zachichotat se, a vypne ho.

„Pros. Použij tvá špinavá slova.“

Položím hlavu na polštář, jak bolest uvnitř mě roste. „Prosím, Jacku. Ošukej mou…kundičku.“

„To je začátek.“ Zvýší rychlost vibrací a přitiskne ho proti mému klitorisu. Trhnu sebou, každý sval je napjatý, a mé tělo je na kraji uvolnění.

Znovu ho vypne a já vykřiknu.

„Taky jsem si představoval, jak křičíš,“ řekne. „Pusť to. Dej mi vědět, jak se cítíš, když tě beru k okraji a nenechám tě udělat se. Dej mi tvou bolest, tvojí frustraci. Nic není tak sexy jako dívka, která mluví jako sprostá Anglická Královna.“ Pohne přepínačem a vibrátor znovu ožije, bzučí proti mému klitorisu. Nepolevující vlny způsobují, že mé se mé svaly svírají. Můj klitoris je nateklý, pulzuje. Zhluboka se nadechnu, jak se mé tělo napne, připravené roztříštit se.

Ale předtím, než se můžu udělat, začne pohybovat s vibrátorem tak, že králičí uši přejíždějí přes můj klitoris z jedné strany na druhou, jen tak, aby mě udržel na hraně. Bolest po uvolnění přejde do trápení, zavrtám mé paty do postele a pohnu mými boky pro víc.

„Dolů.“ Jack poklepe po straně mého stehna tak tvrdě, že se mi zadrhne dech.

„Krucinál,“ zamumlám. „Potřebuju se udělat.“

Na Jackových rtech se objeví úsměv. „Můžeš to udělat lépe.“

Vypne vibrátor a já vypustím svou frustraci. „Mizernej parchante. Hajzle. Bastarde. Mizero. Kreténe.“

Jack řve smíchy. „Když jsem si představoval, jak špinavě mluvíš, nikdy jsem si nepomyslel, že by to všechno mohlo být směřováno na mě.“

„Potřebuju se udělat, ty hajzle.“ Zasténám a klesnu boky na postel.

„Chceš se udělat.“ Jeho hlas je chraplavý, drsný a jeho erekce napíná jeho džíny. „Potřebuješ něco jiného.“

Podívám se do jeho očí. „Co potřebuju?“

„Potřebuješ bolest, krásná holko. A já ti ji dám.“

Zapne vibrace a tlačí jen natolik, aby mě dráždil, ale neuspokojil. Králičí uši tancují nad mým klitorisem a pokaždé, když se blížím k vrcholu, je přesune někam jinam. Proklínám ho každou americkou nadávkou, kterou znám a pak na něj vytáhnu všechny britské. Ale pokračuje do té doby, než jsou mé záhyby mimořádně nateklé. Každá vibrace vibrátoru posílá skrze mé tělo elektrické zásahy, každá myšlenka v mé hlavě je vypálena, až na zoufalou potřebu udělat se.

Z mého krku vyjde zasténání. Jack vytáhne vibrátor a trhne jeho džínami, které rychle padají na zem. Nedokážu mluvit, třesu se, jak si natahuje kondom. Jak mohu cítit tolik bolesti a potěšení najednou?

Beze slova mě převrátí. Moje ruce se otočí s opaskem a ten se mi zařeže do zápěstí. Jack popadne mé boky, můj zadek vytáhne nahoru a moje horní polovina těla je na posteli. Moje váha spočívá na loktech a předloktí. Roztáhne mi nohy jeho kolenem a poplácá mě jeho obrovským, tvrdým ptákem.

Ach Bože. Tak dobré. Zajíknu se, jak se do mě hluboko tlačí.

„Dovol mi slyšet tě.“ Přirazí do mě dlouhým, hlubokým přiražením, až se mi zadrhne dech. „Chci tě slyšet křičet.“

Moje srdce buší. Krev spěchá skrz mé žíly. Moje bradavky ztvrdnou touhou a na mém těle se objeví korálky potu. Oheň mě konzumuje, ovládá, ovívá mě plameny touhy.

Jack se natáhne přes můj bok. Jeho prsty pohladí moje hladké maso, lehce se dotýká mého nateklého klitorisu. „Jsi připravena na tvé potěšení? Dáš mi tvou bolest?“

„Ano. Prosím. Ano.“

„Zapři se.“ Pleskne přes můj kopeček, přímo přes můj klitoris.

Jsem hotová.

Potěšení z mého středu se šíří až ke konečkům mých prstů. Jack krouží jeho prstem přes klitoris a prodlužuje můj orgasmus. Nemůžu přemýšlet ani dýchat kvůli nádhernému svírání mé kundičky.

S nízkým zasténáním popadne mé boky, jeho prsty se zaryjí do mého křehkého těla a buší do mě tak tvrdě, že postel bouchá proti zdi. Jak vyvrcholí, jeho pták sebou uvnitř mě škube, pulzuje proti mým citlivým stěnám.

Jack se zhroutí na má záda. Jeho váhu drží na jeho rukách. Přitiskne mi měkký polibek na krk a spočine jeho čelem v mých vlasech. Povzdychne si.

„Jacku? Jsi v pořádku?“

Uvolní mě, přetočí na jeho tělo a tře má zápěstí, aby obnovil cirkulaci. „Vymrdáváš s mou hlavou, chci ti ublížit a chránit tě v ten samý okamžik.“

„Věřím ti, Jacku. Vím, že bys mi nikdy příliš neublížil.“

„Hodně pro mě znamená, že to říkáš.“ Utáhne kolem mě paže.

„Znamená to, že zůstaneš na noc?“ Zkontroluju hodiny. „Jsou tři hodiny. Nemá cenu jít domů celou tu cestu, když tady máš pěknou a měkkou postel.“

„Musím být v tělocvičně v šest a nejdřív si musím vyzvednout věci.“ Odtáhne se a popadne jeho džíny, když se jde zbavit kondomu. Vklouznu zpátky pod přikrývku. Jack se vrátí oblečený a stoupne si do dveří. Přestože není daleko od postele, připadá mi, že je kilometry daleko.

„Budeš mít později volno?“ řekne konečně. „Možná bysme mohli zajít na oběd.“

„Třetí sobotu v měsíci vždy chodím do Ambleside, je to domov seniorů v Alameda. Hraju bingo, dámu, klábosím s mou kamarádkou Rose…“

„Domov seniorů? Máš tam prarodiče?“

Přitáhnu si pevněji k tělu přikrývku. „Ne, ale znám ředitelku. Do Amandiny kanceláře přišlo několik obyvatelů domu, aby sepsali jejich vůle. Rose byla jedna z nich. Byla nalezena na ulici s velkou taškou plnou peněz. Bez ID. Nemá rodinu. A nemluví. Vypadala tak smutně. Další týden jsem ji šla navštívit a vzala jsem s sebou i Clarice. Ředitelka říkala, že poprvé viděla Rosein úsměv. Chodím za ní každý měsíc, abych ji viděla a strávila nějaký čas s ostatními obyvateli domu, kteří nemají rodinu ani přátele.“

Zírá na mě dlouhou chvíli a pak jeho tvář změkne. „To mě poser,“ řekne měkce. Rozepne si jeho pásek a sundá džíny.

V mém hrudníku vzplane naděje. „Co to děláš?“

„Mám pár hodin a chci je strávit vedle nejkrásnější dívky, kterou jsem kdy viděl, a která je tak zaneprázdněná dáváním péče, kterou sama nedostává.“ Vklouzne do postele a zpět pod přikrývku.

Uvnitř mě kvete teplo. Přitisknu se proti němu a položím mu hlavu na hruď.

„Jsi si jistý, že neshoříš, až vyjde slunce?“ Škádlím ho. „Nebo nevybuchneš, protože jsi v dívčí posteli? Nebo-“

„Možná jsem ti v kanceláři dost nenaplácal,“ zadumá, jeho ruka jemně pohladí můj stále citlivý zadek.

„Najednou se cítím velmi ospalá a opravdu nemám náladu o tom mluvit.“ Natáhnu se a otřu se o jeho krk. „Jsem ráda, že zůstáváš, i když je to jen na pár hodin.“

„Jo, já taky.“

Nechám se pohltit spánkem; jediná věc, která ničí tento dokonalý okamžik je Jackovo napjaté tělo.

***

S Clarice dorazíme do Ambleside Meadows těsně před polednem.

Julie, výkonná ředitelka, mě pozdraví ve dveřích. Hubená a s blonďatými vlasy a takovou energií, že by s ní mohla dokonce složit MMA bojovníka, je Julie jedním z nejvíc pečujících lidí, se kterými jsem se kdy setkala. Ambleside je její sen – domov důchodců jinak. Každý víkend sem zve lidi z komunity, aby sdíleli jejich talenty s důchodci, kteří pak mohou zase sdílet jejich zkušenosti. Učí se od sebe navzájem a v důsledku toho, jsou všichni obyvatelé šťastnější a více zapojeni. „Dnes máme plno,“ řekne. „Je tu šachista, operní pěvec, účetní, herec, šéfkuchař…“

„A já a moje kočka.“ Položím přepravku na kočky na zem a Clarice na protest zamňouká.

„Náš marketingový génius.“ Julie se zasměje a mávne k logu Ambleside na dveřích, které jsem navrhla, když jsem to tu začala navštěvovat.

Když Julie poprvé přivedla její obyvatele k Amandě, aby sepsali jejich vůle, zmínila se, že se nejspíš Ambleside vrátí k obyčejnému pečovatelskému domu. Nebyla schopna přilákat dostatečné množství dobrovolníků a ani další obyvatele, kteří by byli ochotni zaplatit vyšší poplatky za služby, které domov poskytuje.

Když jsem poprvé vešla do dveří, věděla jsem proč. Žádné logo, žádné slogany, nic, čeho by se mohl člověk všimnout. Všechno to tu vypadalo jako u ostatních domovů. Ve svém volném čase jsem Julii nakreslila několik návrhů a dala jsem jí kontakt na firmu, se kterou spolupracuje Amanda. O šest měsíců později měli čekací list nejen na obyvatele, ale i také na lidi v komunitě, kteří měli zájem pomáhat.

„Myslel jsem si, že jsi právní asistentka,“ řekne za mnou hluboký hlas, měkkým jižanským přízvukem.

Otočím se, překvapená, že za mnou vidím Jacka. „Co tu děláš? Jak jsi mě našel?“

„Dala jsi mi název. Nebylo to tak těžké.“ Jack se nakloní a přitiskne mi polibek na mé čelo. „Mám tři hodiny volno, tak jsem si řekl, že bych je mohl strávit s tebou a vidět tak, co děláš, když nejsem kolem.“

Vzrušení z radosti prochází mým tělem. Přišel sem kvůli mně. Na krátký okamžik cítím něco, co jsem nikdy předtím necítila – že jsem chtěná a šíleně šťastná.

Úsměv rozdělí Juliin obličej. „Máš přítele? Proč jsi mi to neřekla?“

Moje radost trochu poklesne a podívám se na Jacka, stále si nejistá, kde stojíme. „Jsme jen…uh...kamarádi,“ zakoktám. „Tohle je Jack. Je to profesionální MMA bojovník. Myslím si, že někteří z chlapů by si s ním rádi promluvili.“

„Děláš si srandu?“ Juliin hlas se zvedne do výšin. „Jdu to hned ohlásit.“

„Doufám, že ti to nevadí.“ Pohlédnu do Jackovo pobavené tváře poté, co Julie odejde. „Vím, že někteří chlapi tu byli boxeři a myslím, že někteří obyvatelé byli i profesionální sportovci.“

„Vůbec ne. Nic by se mi nelíbilo víc. Rád se podělím o příběhy z bojů a kromě toho s tebou strávím čas.“ Přitáhne si mě k němu a přitiskne jeho rty k mým. „Nelíbilo se mi, že jsem tě ráno musel opustit celou měkkou a ospalou a tlačící se proti mně.“

„Nelíbilo se mi probouzet se o samotě.“ Přeběhnu mým jazykem přes jeho rty a on je pro mě otevře se zasténáním. „Ale vidět se s tebou takovýmhle způsobem je hezké. Tohle je lepší než vánoční ráno.“

„Dělej to stále a dostaneš nečekaný dárek,“ zamumlá.

„Je to velký dárek?“ Přitisknu se k němu a třu se mými boky proti jeho bouli v džínách.

Jack se zasměje. „Oni se nezvětší.“

„Jsem ráda, že jeden z nás nemá problémy s jeho egem.“ Obalím mé ruce kolem jeho krku a natáhnu se pro polibek. Pokud je tohle druh přátelství, který chce, pak to přijmu, i když můžu cítit, jak se řítím ke zlomení srdce.

„Takže, ty jsi marketingový génius?“ Odtáhne se natolik, aby promluvil. Opřu se proti němu, namáčím se v lahodném žáru jeho těla.

Má na sobě černou košili s krátkými rukávy a s knoflíčky a opotřebované džíny, ale na něm vypadá všechno tak sexy.

„To je jen hobby. Moje matka byla marketingová manažerka a já jsem si čmárala návrhy. Někdy, když vidím nějakou značku a nebo produkt, přemýšlím, jestli bych mohla přijít s něčím chytlavějším nebo působivějším. Nemám žádné kurzy. Je to jenom něco, co dělám pro zábavu. Dělala jsem logo, které můžeš vidět na dveřích…“

„Je to opravdu dobré,“ řekne, když studuje design. „Máš spoustu talentu. Přemýšlíš někdy o tom, že by si v tom podnikala?“

Clarice zamňouká, aby upoutala mou pozornost, ohnu se k přepravce a otevřu dvířka. „Nejsem dost dobrá, abych mohla. Navíc bych se musela vrátit do školy a musím pracovat, abych měla peníze. Je to prostě hobby.“

„MMA pro mě bylo hobby a pak se stalo něčím víc.“ Zastrčí mi pramen vlasů za ucho. „Pokud něco miluješ, nezdá se to jako práce. Na začátku mi palírna platila účty. Teď, je tomu jinak.“

„Ne každý má to štěstí, že najde talent a věnuje se mu pracovně.“

„Není to o štěstí,“ řekne. „Je to o tom, aby sis šla za tím, co chceš a nedovolila ničemu postavit se ti do cesty.“

Julie se vrátí a zvedne Clarice, aby se s ní pomazlila. „Všichni jsme připraveni. Ukradnu ti Jacka, aby si popovídal s některými dědoušky a ty a Clarice můžete navštívit Rose.“

„Proč jsi ji pojmenovala Clarice?“ Jack ji váhavě poplácá a na oplátku dostane nečekané zavrnění.

„Hrdinka z mého oblíbeného filmu. Byla krásná, statečná, silná a odhodlaná. I když na tom byla špatně, nevzdala to. Clarice toho hodně zažila, než jsem ji našla. Myslela jsem si, že si to jméno zaslouží.“

„Ona není jediná, která si toho hodně zažila a vyšla z toho jako silná.“

Podívám se na něj, abych zaprotestovala, ale zastavím se, když uvidím měkký výraz v jeho tváři.

Julie si nahlas odkašle a já se kousnu do rtu, abych se neusmála.

„Najdu tě, až si popovídám s Rose.“

Jack se zamračí. „Myslel jsem, že jsi říkala, že Rose nemluví.“

Vklouznu mou rukou do jeho a zmáčknu ji. „Někdy činy mluví hlasitěji než slova.“

***

RAMPAGE

Torment pošle jednoho z jeho oblíbenců, aby mě přivedl do jeho kanceláře, jakmile vejdu do Redemption po mé návštěvě v Ambleside. Věděl jsem, že to přijde. Porušil jsem pravidla a je úplně jedno, že jsem jeden ze zakládajících členů.

Sleduju toho mladého kluka. Má dobrá nálada mizí. Návštěva seniorů v Ambleside byla nečekaně skvělá. Všichni profesionální sportovci se vrátili do jejich úžasných dnů, podělili se s nějakými příběhy a dali mi i nějaké tipy, které plánuju využít v kleci. Ale to největší potěšení pro mě bylo to, že jsem viděl Penny šťastnou. Očekává tak málo, že i to nejmenší gesto pro ni hodně znamená.

Nezdržuju se se zaklepáním, když dorazíme k Tormentovo kanceláři. Otevřu dveře s matným sklem.

„Sedni si.“ Ukáže na černé kožené křeslo před jeho masivním stolem z třešňového dřeva.

Torment je prostě Torment, nic nedělá napůl.

Nahněvaný, se posadím jenom proto, že vím, že jsem udělal něco špatně.

„Nikdy jsem tě takhle jako včera večer neviděl. Porušil si jedno z našich základních pravidel o bojování v tělocvičně.“

„Pravidlo, že bojování není povoleno mimo tréninkový ring,“ odpovím mu. „My jsme v ringu byli.“

Tormentovo oči se zúží. „Nehraj si se mnou na detaily. Víš moc dobře, co to pravidlo znamená. Sepisoval si je.“

„Už se to nestane.“

„Penny je členem tělocvičny,“ řekne. „Je tu několikrát do týdne. Jak mi můžeš zaručit, že se znovu takhle nezblázníš, pokud se zraní?“

Ten zatracenej bastard si myslí, že všechno ví. „Mezi náma nic není.“

Torment zasupí smíchy. „To jsme si ze začátku říkali všichni, ale v určitém okamžiku začneš vidět to, co vidí ostatní už dlouhou dobu. Já jsem vyváděl, když jsem nachytal Makaylu hrát svlíkací poker. Renegade málem zlomil krk Doctoru Deathovi, když se motal kolem Amandy. A Predator riskoval jeho práci a jeho život, aby pomstil Siu. Chráníme naše přátele, ale ztrácíme kontrolu, když jde o ženy, na kterých nám záleží.“

„Mýlíš se.“ Zvednu se na nohy, nelíbí se mi, kam tahle konverzaci míří. Připomíná mi, že jsem porušil jedno z mých hlavních pravidel o zapletení se.

„Jo?“ Torment se ušklíbne. „Kde jsi strávil noc, poté co si jí vzal domů?“

„Jdi do prdele.“

Zvedne ruce v upokojujícím gestu. „Jsem za tebe šťastnej. Celý ty roky, co tě znám jsem tě nikdy neviděl s ženou v jiném vztahu než přátelském.“

„Kriste. Nech toho.“ Ten zasranej bastard se snaží dostat pod mou kůži tím nejhorším možným způsobem.

„Co si o tom myslí ona?“ Torment něco čmárá na kus papíru a posune ho přes stůl.

„Nezáleží na tom, co si myslí. Jde o přátelský vztah.“

„Jsi si tím jistý?“ Samolibě se na mě usměje, jak zvednu kus papíru. „Z toho, co jsem viděl, je Penny velmi odhodlaná žena. Když něco chce, dává do toho 110 procent. Nikdo ve třídě nepracuje tak tvrdě. Nikdo nikdy nevyzval Fuzzyho, jako to udělala ona. Neměla žádnou zkušenost, a přesto vstoupila do ringu, protože tam bylo něco, co z toho utkání chtěla a nebála se za tím jít. Má víc odvahy než většina chlapů, kteří sem chodí a říkají mi, že chtějí být bojovníky. Sakra, pokud by se chtěla stát bojovníkem, trénoval bych ji.“

Myšlenka na to, že by byl s Penny, mě přinutí zmačkat papír v mé ruce. Vím o všem, co se v Redemption stane a Torment je vysněný muž číslo jedna každé svobodné ženy. Já Tormentovi věřím. Je jedním z mých nejbližších přátel. Je hluboce zamilovaný do Makayly a není to druh muže, který by se mohl zabloudit. A přesto mě myšlenka na něj trénující Penny, se kterou by byl každý den, dotýkal se jí, vymrdává s mou myslí.

„Nedovolil bych jí bojovat. Je to zasraně nebezpečné.“ Bouchnu dlaní proti zdi. „Kriste. Jenom myšlenka na ní v rignu mě vytáčí.“

Torment se zachechtá. „Vítej v klubu.“

„Jakém klubu?“

„V klubu, kde nevyhnutelně bojuješ a ztrácíš.“

Naštvaný na Tormenta a jeho narážky, popadnu kliku dveří. „Jdu odsud.“

„Neztrať ten kus papíru,“ zavolá Torment. „Dnes večer to budeš potřebovat.“

„Co je to?“ Zastavím se ve dveřích, uhladím papír a zamračím se na číslo napsané modrým perem.

„Množství nápojů, které koupíš pro tým dnes večer ve Score za tvé hříchy,“ řekne. „Plus jeden.“

„Plus jeden?“

Torment po mě hodí otravný, bastardský úsměv. „Jestli si chceš zachovat tvé členství v Redemption, očekávám, že tam uvidím Penny. Hlavně se snaž nezpůsobit potíže.“