Dante - 14. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Víc než hříšná kapitola. Vychutnejte si ji v soukromí…         Sinnel

Dokonce i po Catrinině vyznání byla v Danteovi malá část, která měla pocit, že kdyby se pohnul nebo jen zamrkal, tak by vzala do zaječích.

„Miluješ mě,“ slyšel říkat sám sebe.

„Ano. Ti amo. Nebudu ti to říkat každou vteřinu dne ani ti volat patnáctkrát denně a nechávat ti v hlasové schránce sladké zprávy. Prostě nebudu. Ale ano, je to tak.“

„Nepotřebuji ani nechci, abys ty věci dělala.“

„Dobře. Protože já nejsem typem ženy, která potřebuje muže.“

Dante teď zvedl oči od svých zaťatých pěstí a podíval se Catrině do očí. „Tak proč jsme měli tenhle rozhovor?“

„Možná nepotřebuji muže, ale jednoho chci. Konkrétně tebe.“

Danteho opustily všechny jeho pochybnosti a napětí, díky kterému měl napnuté svaly a zalila ho jakási bláznivá směsice pocitů úlevy, lásky, strachu a radosti. Byla to zvláštní kombinace. Pro oba se jednalo o obrovské změny. Bez jakýchkoli pochyb věděl, že se nebude jednat o procházku růžovou zahradou. Oba museli pracovat na tom, aby to fungovalo. Tak jednoduché.

„Je to pro mě těžké,“ připustil Dante tiše. „Mám pocit, jako bych tu všude byl a to se mi nepodobá, Cat. Ty a já jsme si navzájem rovnocenní a oba se soustředíme na své cíle. Právě teď jsem mu hodně blízko. Jak si tam můžeš jen tak nerušeně sedět, když víš, co děláš?“

„Viděla jsem tě přicházet a věděla jsem, o co jde,“ zamumlala Catrina. „Měl jsi pravdu, bello. Ve všech ostatních ohledech se k sobě dokonale hodíme, tak proč ne i v tomhle? To je prostě láska.“

„Je to nebezpečné.“

„A takoví jsme. Když nic jiného, tohle to může zjednodušit.“

Dante vyštěkl smíchy. „Bože, jak? Tím, že se o tebe budu stále bát a ty se budeš proti všemu, o co požádám, bouřit?“

„Dříve byla naše důvěra založená na porozumění a jednoduchosti našeho vztahu a partnerství. Které nám poskytovalo vzájemné výhody a podporu. Teď musí naše důvěra zahrnout i věrnost a loajalitu. Láska vlastní naši loajalitu, naděje a touhy. Vždycky to tak bude.“

„To zní snadně.“
„Myslím, že pro nás to tak bude. Jen jsme na to museli přijít. To je vše.“

„Láska.“

„Láska,“ zopakovala. „Pojď do postele. Je pozdě a my tu máme desetiměsíční důvod, proč vstávat brzo ráno. Pochybuji o tom, že nás nechá spát tak, jak jsme v sobotu zvyklí.“

I když Danteho stále uvnitř hlavy mučily jeho myšlenky, vůči Catrininu návrhu neprotestoval. Svlékl se a vlezl do postele.“

„Od zítřka budeš mít nového nejlepšího přítele,“ informoval ji Dante a stále se díval do stropu, jako by tam mohl najít všechny odpovědi.

„O čem to mluvíš?“

„Ochránce. Nebo spíš strážce. Od zítřka jednoho budeš mít. Nechal jsem tě bez něho už dost dlouho. Dolcezza, skutečně se o tom nechci hádat. Jen… už nemám dál na výběr. Musíš jednoho mít.“

Dante se připravil na hněv, o kterém si byl jistý, že od Catriny přijde. Překvapivě k tomu nedošlo.

„Protože mě miluješ, musím mít chůvu?“

„Částečně,“ odpověděl Dante. „Cat, říkal jsem ti to. Nejsi typem ženy, která cítí, že potřebuje kontrolu. Jen proto, že jsem s tím v pohodě, neznamená, že nepotřebuji vědět, že jsi stále v pořádku… v bezpečí. Můžeme nastavit nějaká základní pravidla ohledně tvých obchodů, jak daleko se za tebou musí držet a že by tě neměl následovat na určitá místa, ale z velké části se tě musí držet.“

„Řekl jsi částečně, Dante. Co je tím dalším důvodem?“

„John. Lucian bude trvat na tom, aby když bude s námi, jeho syna někdo strážil. Zejména na veřejnosti. Ve skutečnosti mu to nemám za zlé. John je v současné době v rodině Marcellů jediným malým dítětem a navíc je to chlapec. Je nesmírně důležitý a kýmkoli, kdo by nám chtěl ublížit, by mohl být vnímán jako ideální terč. Jeho bezpečnost pro mě bude vždycky prioritou. Když bude John s tebou, bude tvůj strážce mnohem blíž,“ varoval ji Dante. „V tom případě bude hrát tvého řidiče.“

Catrina si vytáhla peřinu výš a celá se přikryla. „Můžeme si o tom promluvit ráno?“

„Můžeme si promluvit, ale nebudeme se kvůli tomu hádat,“ řekl Dante.

„Neřekla jsem, že bych se chtěla hádat, ale čím jsi ohledně celé té věci arogantnější, tím jsem naštvanější.“

„Chápu. Až do zítřka ohledně toho sklapnu.“

Naštvaná Catrina, nebyla dobrá Catrina. V těch případech měla sklony vystrkovat své ostré drápky víc, než kdykoli jindy. Byl si zatraceně jistý, že dnes v tom stavu byla. Zvlášť co se týkalo jeho. Dnešní noc měla k lehkosti daleko.

Catrina se otočila na bok a pod pokrývkou vyhledala rukou Danteho hrudník.

„Co se děje? Jsi nervózní?“

„Přemýšlel jsem o tom, jak se vyrovnat se selháním. Říkal jsem ti, že tohle nebylo to, co jsem očekával.“

„Moje odmítnutí by pro tebe bylo jednodušší?“

„Ne. Ale na to jsem byl připraven.“

„To je strašně smutné, Dante.“

„O tom mi povídej. V hlavě mi řádí přímo hurikán.“

Catrina se ušklíbla, na posteli se k němu přiblížila ještě blíž a dívala se Dantemu přímo do očí. Své rudé rty jemně přitiskla na jeho. Byl to stěží náznak doteku. I když byl ten polibek tak lehký, jak byl, stále cítil, že našel každý jednotlivý nerv jeho těla.

„Nech mě, abych trochu zklidnila tvou bláznivou mysl, hmm?“ zamumlala Catrina a lstivě se usmívala. Zuby kousla Danteho do spodního rtu a pod bolestí mu začala narůstat touha. Jo, byl do téhle ženy tak zatraceně zamilovaný, až to bylo odporné. Ale bylo mu to jedno. „Pak můžeme spát.“

Dante se nadechl, ale nedostal ze sebe vůbec nic, protože Catrinina ruka zajela do jeho boxerek a objala jeho už napůl tvrdý penis. Při jejím stisku prohnul záda a z úst mu uniklo zasyčení. Catrinina dlaň, která ho objímala, byla jako horké hedvábí a když sklouzla až k jeho hlavičce, jemně ji poškrábala.
Danteho tělem projel náraz potěšení, jako by mu do srdce někdo vstříkl injekci adrenalinu. Skrz zaťaté zuby mu z plic unikl všechen vzduch. Jeho penis držela dost silně na to, aby se ocitl přesně na té tenké hranici mezi bolestí a blažeností. Ta bolest – která byla cítit tak zatraceně dobře – mu po jeho délce vklouzla přímo do koulí.

Catrina s ním měla vždycky ráda sex, který byl trochu drsný a divoký. Nechtěla nic jemného a pomalého, nebo sladká slůvka a lži, které by jí šeptal do uší. Ne. Ona ho prostě chtěla. Tak tvrdě, jak jí to mohl dát, si ho zároveň i brala.

Bože, a Dante to potřeboval právě teď. Aby se dostal se ze své zatracené hlavy zpátky do reality, potřeboval ji.

„Je to ano?“ zamumlala mu Catrina u brady a ještě jednou přejela svým nehtem po hlavičce jeho penisu.

„Cristo,“ zaklel Dante. „Ano, bella… tolikrát ano.“

Catrina neztrácela čas tím, že by z nich odhrnula peřinu. Dante se snažil natáhnout po své ženě, a přitáhnout si jí k sobě blíž, ale ona byla příliš rychlá. Dřív, než si uvědomil, co se stalo, osvobodila Catrina jeho erekci z boxerek, které ji omezovaly, a teď byla rozkročená přímo nad jeho stehny. Vzhledem k tomu, že byla skloněná, aby mohla nasát jeho penis do sametové jeskyně svých úst, červené vlasy jí vytvořily kolem hlavy neprostupný závoj a on jí nemohl vidět do obličeje.

Dante už dál nemohl vydržet. Zatímco její rty objímaly jeho penis a slinami smáčela jeho citlivou kůži, když jazykem znovu přejela po jeho špičce, Dante sevřel Catrininy vlasy do pěsti a odtáhl ji pryč. Okamžitě se na něj podívala svýma nádhernýma mlčenlivýma oříškově hnědýma očima. Její ústa byla stočena do škodolibého úsměvu a pak ho nasála do úst ještě hlouběji. Dante cítil, jak se boří do matrace a s každým drsným nádechem jeho tělo opouští stres. Chytil se prostěradla a sevřel ho v pěst, aby získal aspoň nějaký pocit pevné země pod tělem.

Catrina přejela zuby podél pulzující žíly na spodní straně jeho hřídele a sebrala mu tím velkou část sebekontroly. Dantemu při tom pocitu přejelo zachvění po celé páteři. Nasála ho ještě silněji, takže cítil i její tváře, a když prsty sevřela jeho kořen, dívala se mu přímo do očí. Ten pocit, jak ho kouřila, zatímco ho svírala, byl neuvěřitelný.

Znovu po něm přejela jazykem. Zezadu z krku jí uniklo temné zasténání a jeho penis mu při tom zvuku zavibroval tím nejlepším způsobem. Ruka, kterou ji svíral za vlasy, zesílila svůj stisk. Pěst se mu třásla. Když zas a znovu přejížděla svými zuby po celé jeho délce a volnou rukou mu mnula jeho koule, věděl, že byl ztracený.

Dante miloval její ústa. O tom neměl žádných pochyb. Až se udělá, chtěl v nich být pohřbený tak hluboko, že by ji mohl cítit celé dny.

Zatáhl Catrinu za vlasy a donutil ji uvolnit jeho penis. Její tiché vydechnutí z jeho tvrdosti představovalo směsici vzrušení a šoku. Její oči byly ztemnělé chtíčem, zuby se kousala do spodního rtu.

Ten tlak, který mu narůstal po páteři, začínal polevovat, ale v krvi mu stále kolovala blaženost. Dante pustil prostěradlo a druhou rukou ji uchopil za bradu. Prsty zaryl do její krémové kůže jen tak silně, aby pod tlakem zrůžověla. Přinutil ji zaklonit hlavu, ale stále se jí u toho díval přímo do očí. Catrina si při jeho drsnosti povzdechla.

Dante na okamžik prostě zíral na svou ženu. Prohlížel si ji, jak vypadala. Rty měla zčervenalé od svých zubů a stále ještě mokré díky jeho vlhkosti. Vlasy měla díky jeho ruce rozcuchané. Hedvábné negližé jí sklouzlo přes rameno, bylo celé zmačkané. Obkročmo seděla přímo nad ním, stehna se jí třásla, jako by jí projížděl elektrický proud. Věděl, že na něho čekala.

Catrina se na něj také dívala. Byla tichá a klidná. Díky doširoka rozevřeným očím vypadala naprosto nevinně a sladce. Všechno to byly lži. Dante to věděl lépe – znal ji.

Byla pekelná.

Z dálky Cat vypadala krotce. Jako kdyby si ji muž mohl ochočit. To byl její trik. Přesně tak chytala svou kořist.

Byla zatraceně dobrým zloduchem.

Pokud někdo udělal chybu, aby se k ní přiblížil dost blízko, neváhala, aby mu přímo do krku zaťala svoje drápky a nechala ho vykrvácet.

Miloval to.

„Zatraceně, miluji tě,“ zavrčel Dante.

Catrinina ústa se roztáhla do úsměvu plného příslibů. „Sempre?“

„Jo, il mia amore, navždy.“

Dante znovu trhl za vlasy Catriny, díky čemuž ji donutil zvednout se nad jeho tělo. Protáhla se na něm se svou kočičí grácií, nehty přejela po orlích křídlech, která měl vytetované na prsních svalech. Tím gestem dala najevo její divokou stránku, kterou se mu chystala předvést. Jeho svaly s sebou pod jejím dotekem poskočily. Se spalujícím polibkem ji na sebe stáhl, popadl ji kolem pasu a držel si ji proti své stále pulzující erekci.

„Chystám se tě tak zatraceně dobře ošukat,“ zamumlal Dante přímo do jejích úst.

Catrina hrabě vycenila zuby. „V to doufám.“

„Nejsi zrovna tichá žena.“

„To ne,“ souhlasila.

Dante nemusel pokračovat, aby ho Catrina pochopila. Jejich synovec stále spal ve vedlejším pokoji, stěny v bytě nebyly extra silné a Catrina hlasitě křičela. Dante zbožňoval to, když ji slyšel, zatímco ji syrově šukal, ale nechtěl, aby v okamžiku, kdy začnou, je hned něco vyrušilo.

„Jak mě máš v plánu umlčet?“ zeptala se Catrina.

„Něco vymyslím.“

Danteho ruka sjela k místu, kde se jí její negližé vyhrnulo kolem stehen. Popadl látku do ruky, pustil její vlasy a převalil oba tak, že on byl teď nahoře, přímo mezi jejími stehny. Catrina neměla čas zareagovat na novou polohu a Dante už jí začal zbavovat její noční košilky. Přetáhl jí látku přes hlavu a začal se svým průzkumem od jejího krku, přes klíční kosti a níž až k ňadrům. Dante přímo do úst nasál jednu její růžovou bradavku a ten napjatý bod obkroužil svým jazykem. Potom prso uvolnil a pokračoval dál, níž k jejímu plochému břichu. Její kůže pod jeho jazykem chutnala sladce, s náznakem slanosti. Díky svému organickému tělovému mléku, kterým byla tak posedlá, voněla jako medové jahody.

Danteho prsty zajely pod Catrininy světle žluté krajkové kalhotky. Bylo to přesně tak, jak věděl, že bude. Její střed byl promočený sálajícím vzrušením. Použil špičku svého palce, aby rozšířil její dírku a zajel hluboko do jejího kanálku. Catrina ostře vydechla a zvedla záda z postele.

„Pst,“ umlčel ji varovně Dante. „Cristo, Cat, ty jsi pro mě tak zatraceně mokrá. To je to, co to s tebou dělám, hmm?“

Dál hladil prsty její vnitřní stěny a Catrina při tom tiše fňukala.

Dante sklonil hlavu, zakryl její pohlaví svými ústy a jazykem přejel po jemném materiálu. Její tělo s sebou při tom kontaktu prudce trhlo. Dante pokračoval v líbání dál a dál, tam, kde jeho prsty pomalu pracovaly v protichůdném tempu a u toho zamumlal: „Sání mého penisu tě dostalo, že, bella? Zbožňuješ, když jsi přede mnou na kolenou a kouříš mě. Je to pro tebe tak zatraceně žhavé, že?“

„Ano,“ zaslechl její zasyčení.

Dante se zasmál a palcem přejížděl po tom mokrém koláči tekutiny a jejích kalhotkách. „Bože, chutnáš jako nebe. Chceš, abych tě nejdřív udělal ústy, nebo bys dala přednost, abychom se do toho rovnou pustili s mým penisem?“

Vyklouzl palci ven a teď je nahradil třemi prsty pravé ruky a protahoval ji, aby si ji pro sebe otevřel. Když se znovu zabořil do jejích záhybů, aby našel mezi nimi to masité místečko, díky kterému ji donutil roztřást se, Catrina hlasitě vykřikla.

„Dante!“

„Amore, ztiš se, jinak ti budu muset zaplnit ústa, abys nemohla mluvit. Odpověz mi. Můj penis nebo moje ústa? Pospěš si, protože jinak rozhodnu za tebe.“

„Ústa,“ zašeptala Catrina. „Prosím, sladký Bože, nejdřív tvá ústa. Prosím.“

„Jak bych ti to mohl odepřít, když o to tak žádáš? Bůh ví, že tohle je jediný okamžik, kdy se od tebe můžu dočkat žadonění o něco, ty moje tvrdohlavá ženo.“ Dante žertoval jen napůl. Catrina mohla být všude jinde houževnatá, ale v posteli byla celá jeho. Svými prsty udržoval hluboký, rychlý rytmus šukání a přitom použil svoje zuby, aby odstranil krajku, která zakrývala Catrinin klitoris. „Jak hodně máš ráda tyhle kalhotky, koťátko?“

„Jsou -“

Dante se neobtěžoval tím, že by čekal, až to dokončí. Vsunul ruku do nich, zároveň natáhl jejich vršek a roztrhl krajku přesně uprostřed. Než jí mohl stáhnout látku z těla, celé je zničil. Dante teď dotekem lehkým jako duch přejel po obnaženém Catrinině pohlaví. Cítil jemnost její nahé, citlivé kůže a lesknoucí vlhkost, kterou měla ve svých záhybech.

Měl ji rád úplně vyholenou, aby když spolu šukali, mezi nimi nic nebylo.

Pižmová vůně jejích šťáv se vznášela místností a Dante byl díky tomu ještě tvrdší než ocel. Při pomyšlení na to, jak byla vzrušená jen díky jeho jazyku, a jak se udělala, pocítil v ústech mokro.

Catrina se ostře nadechla a svému manželovi věnovala nespokojený pohled. „Chtěla jsem říct, že tyhle kalhotky jsem měla ráda moc, Dante. Koupil jsi mi je ty.“

Dante pokrčil rameny, jednu Catrininu nohu si zahákl přes rameno a políbil ji na stydkou kost. „Příliš pozdě. Koupím ti nové. Stejně jsi tyhle tak jako tak svými šťávami zničila, takže jsem ti prokázal laskavost. Přestaň si stěžovat, Cat, protože jinak nedostaneš to, co ode mě chceš. Bylo by příšerné, kdybych ti to nemohl dát. Jsem zatraceně bláznivě hladový a tvoje kočička vypadá delikátně.“

Catrina okamžitě sklapla.

„To je má chytrá holka,“ zamumlal temně. „Připravena?“

„Dio, víš, že když se mnou děláš tohle, bello, nikdy nejsem připravena,“ zašeptala Catrina. „Ty mě doháníš k šílenství.“

Ach, to věděl. Dante se zasmál. „A ty to všechno zbožňuješ. Nezapomeň, koťátko. Potichu.“

Dante nečekal na Catrininu odpověď. Přestal se jí dívat do očí, rukou sklouzl k jejím půlkám a palcem zajel ke spodní části jejího pohlaví. Její vlhkou kočičku zakryl svými ústy. Když mezi zuby nasál její pevný, malý klitoris, jeho žena okamžitě vykřikla. Její šťávy mu stékaly do ruky.

Dante okamžitě opustil její klitoris a podíval se na ní s vyzývavě zvednutým obočím, kdy jí chtěl jako tiché varování připomenout, že nemá vydávat žádné zvuky. Catrina zaťala ruce sevřené do pěstí do postele a snažila se svými boky znovu dostat blíž k jeho ústům.

„Tiše, řekl jsem.“

„Je mi to líto.“

„Ne, není.“

„Dobře. Není. Dante, prosím. Chci vyvrcholit. Prosím.“

Dante se ušklíbl a znovu se zabořil do nebe, které se nacházelo mezi stehny jeho manželky. Cílenými tahy jazyka přejížděl po její kočičce, která pro něj byla otevřená. Nos teď tiskl na její klitoris. Stimuloval ten oteklý, pulzující bod, zatímco se vkrádal do jejího zaťatého vchodu.

Jeho chuťové pohárky zaplavila jízlivě horká esence Catrininých šťáv. Měl pocit, jako by to bylo to nejlepší víno, které kdy měl potěšení pít. Dante si s povzdechem užíval každou jeho kapku. Měl pocit, že čím víc ho má, tím víc narůstá jeho intenzita.

Klouzal po jejím klitorisu a svým jazykem dělal rychlé, tvrdé tahy. Catrinino tělo se celé třáslo. Její kočička byla tím vzrušením celá promočená. Čím hlouběji se do ní dostával, tím hlubší mu z hrudi unikalo zasténání.

„Ach můj Bože,“ zamumlala Catrina.

Dante věděl, že čím blíž byla orgasmu, tím se její úžasné výkřiky stávaly hlasitější. Použil volnou ruku, aby jí zakryl ústa, zatímco svou pozornost stále věnoval jejímu středu. Zajel třemi prsty mezi její baculaté, červené rty. Catrina z nich olízla zbytek svých šťáv a její blažené výkřiky díky nim byly tlumené, i když po jeho prstech provokativně přejížděla jazykem.

Dante vrátil zpátky k jejímu klitorisu a v rozkroku mu vykvetlo teplo. Lízáním škádlil její vchod a cítil, jak se kolem něj při každém doteku jeho jazyka ten těsný otvor svírá. Cítil, jak se jí roztřásla stehna, Dante se znovu nazvedl, aby se setkal s oříškově hnědým pohledem očí své ženy. Viděl, že jeho prsty stále ještě svírala ve svých žhavých ústech. Zasraně, ten pohled ho žhavil jako nic jiného.

„Jakmile se mi uděláš do úst, Cat, tak se tě chystám ohnout, umlčet tě a šukat, až budeš vidět hvězdičky. Zní to dobře?“

Dante cítil, že když Catrina přikývla, ještě silněji sevřela jeho prsty.

„Dobře. Nedrž se zpátky, koťátko.“

Dante se vrátil k uctívání Catriny svými ústy. Jednou rukou přitom pevně držel její zadek, prsty druhé ruky měl v jejích ústech. Rytmus jeho jazyka na jejím klitorisu přešel do neúprosného, díky čemuž ji znovu přiměl směřovat k vrcholu. Když se Catrina udělala, zakousla se do jeho prstů, nohou, kterou měla přes jeho rameno, ho pevněji sevřela a její rty mumlaly výkřik. Dřív, než se Dante odtáhnul, slízal z ní každý kousek jejího vyrcholení.

Jeho tíha tlačila Catrinu, která byla bez dechu, do matrace pod sebou.

Catrina se zazubila na Danteho. Oči se jí leskly chtíčem a vzrušením. „Jak chutnám?“

„Přesně tak, jako vždycky.“

„Ano?“

„Jako špinavý sladký hřích, který vychází přímo z tvého jádra.“

Dante se rukama opřel o postel a držel Catrinu pod svým tělem. Naklonila se k němu, aby mohla lapit jeho ústa ve spalujícím polibku. Jeho rty byly stále ještě vlhké z jejího vyvrcholení, ale nevypadalo, že by to jeho ženě byť jen trochu vadilo. Když se konečně odtáhla, Danteův penis byl tak tvrdý, až ho bolel. Musel se do ní pohřbít – toužil po ní.

„Otoč se, abych tě mohl ošukat tak, jak to miluješ, dolce ragazza.“

Catrina to udělala, nicméně s převalením na břicho si dala zatraceně načas. Celou tu dobu se pod ním protahovala jako malé koťátko a dávala si záležet na tom, aby se svým krásným zadečkem třela o Danteho erekci, která se napínala v jeho boxerkách. Když znovu přejela svou linií po jeho délce, natáhl ruku a s rychlým svištěním ji nechal dopadnout na její pravou půlku.

Dopad jeho dlaně, který se setkal s jejím zadečkem, se rozhlehl místností. Catrina při tom požitku zasténala do prostěradla. „Cat, čím víc se mnou budeš hrát ty své hry, tím déle budeš čekat.“

„Lháři, lháři. Chceš mě tam moc, že nedokážeš čekat. Sono la tua puttanella, Dante. Využij mě. Ošukej mě.“

„Ach, to jsou moc špinavá slova na tak hezká ústa, koťátko.“

„Víš, že mou špinavou pusu miluješ, bello. Zvlášť, když je stočena kolem tvého pe-“

Dantova dlaň tvrdě klesla na to samé místo na jejím zadečku jako v předchozím případě. Ještě tvrději. Catinino tělo barvy mléka pod jeho úderem zrůžovělo. Vydechla, zvedla svůj zadeček k jeho dlani. Horní polovinu těla přitom zabořila do matrace. Věděl, co dělala. Škádlila ho. Testovala jeho hranice. Když si ji bral, probouzela v něm tu nejsyrovější stránku jeho samého.

Dante jednou rukou sevřel Catrinu kolem stehen a přitáhl si její zadek ke svému rozkroku. Zvedla se z postele a nechala ho, aby si ji přitiskl k hrudi. Tlak jejího těla poskytl úlevu jeho pulzujícímu penisu, ale jen trochu. Z boků si stáhl svoje boxerky a svou osvobozenou erekci si vzal do dlaně. Na špičce penisu se mu objevila kapka presemena. Nabral ji na prst a tu lepkavou tekutinu rozprostřel po štěrbině Catrinina zadku. Pak k její štěrbině zajel svým penisem.

Když Dante zaútočil svým penisem do její horké, sevřené kočičky, Catrina nebyla připravena. Dřív, než stačila popadnout dech, vyjel z ní a znovu se tam vrátil. Síla těch tahů přiměla Cat s výkřikem jeho jména znovu spadnout na postel.

Dante nedovolil Catrině, aby vydala další zvuk. Rychle se natáhl nad její hlavu a popadl hedvábné negližé, které předtím odhodil. Penis měl stále zabořený v jejím těle a přitom tu tkaninu stočil do provizorního provazu a vsunul jí ho do úst, aby jí umlčel. Pěstí pak to hedvábí sevřel vzadu za jejími vlasy vzadu na její šíji.

Bylo to překvapující, že se Dante potřeboval ujistit, že byla jeho žena v pořádku. Přes záda se k ní sklonil, přejel jí prsty po páteři a tiše se zeptal: „Jsi v pohodě, koťátko?“

Catrina přikývla. Viděl, jak se její karmínová ústa snaží pod roubíkem stočit v úšklebku. Zatraceně, takhle vypadala tak dobře. Vydaná napospas jeho kontrole a milosrdenství. Celá ho chtěla a byla tak zatraceně ochotná. Pulzující bolest v jeho penisu se zvýšila. Dante cítil, jak mu celé tělo hoří a připadalo mu, že čím déle čekal, tím byla ta spalující horečka vyšší. Musel se pohnout – musel ošukat svou ženu.

Dante se napřímil a jemně trhl roubíkem a Catrininy červenými vlasy, které svíral v pěsti. Přitáhl si ji k sobě nahoru. Catrininy ruce vylétly k čelu postele. Připravovaly se na to, co mělo přijít. Catrina se ohlédla přes rameno. Teplo v jejím pohledu způsobil, že Danteho zasáhlo přímo do hrudníku.

Vím, že je pro tebe, Amore, když jsi tak upovídaná, těžké, ale buď hodná a pro jednou zůstaň potichu, hmm?“ V odpovědi na něj mazaně mrkla. Tohle milovala. Milovala sílu, kterou používal a jak ji umlčel, zatímco ji zezadu tvrdě šukal. Volnou rukou zajel mezi křivky jejích stehen. Když do nebe své manželky zajel dalším přírazem, vyhledal prsty její klitoris. Jejich tempo bylo brutální, ale bylo tak zatraceně dobré.

Catrina každému tahu jeho boků vycházela vstříc svým zadečkem. Otočila se, aby Danteho sledovala doširoka rozevřenýma očima. Zuby měla zaťaté do roubíku.

Dante do ní zas a znovu bušil. Jeho dech se změnil do krátkých, rychlých loků vzduchu. Catrinino vzrušení smáčelo jeho penis. Její tělo mu dokonale sedlo. Prsty neustále tvrdě tlačil do jejího klitorisu, dráždil ten svazek nervů a držel její tělo blízko výbuchu.

Dante usoudil, že jim dvou se nic nepodobalo. Miloval, jak si ho brala. Bez jakéhokoli zaváhání. Zvuky jejich těl, které se potkávaly. Její přidušené výkřiky se kolem něj obtáčely jako tekuté zlato. Bylo to perfektní. Tak zatraceně dobré.

Když se ramena Catriny začala třást, její stěny sevřené kolem jeho penisu chvět a z koutka oka ji unikla slza, Dante věděl, že přicházel její orgasmus. Uvolnil sevření jejího roubíku. Když hedvábí spadlo dolů, zaslechl, jak se ostře nadechla. Dante si přitáhl Catrinu k zádům a natočil její hlavu jen tak, aby svými ústy uchvátil ty její a při orgasmu ji políbil. Prsty měl vetkané do jejích vlasů, druhou rukou ji pevně držel pod bradou. Catrina zasténala a třásla se, ale Dante ve svém tempu nepolevoval. To fantastické teplo začínalo budovat tlak v jeho rozkroku. Koule měl sevřené, záda napjatá. Právě, když začínaly polevovat stahy Catrinina orgasmu, Dante vybuchl v téměř oslepující intenzitě. Na krátký okamžik mu sebrala zrak i dech.

„Zatraceně, zatraceně, zatraceně, ano,“ mumlal Dante do Catrininých třesoucích se rtů. „Cristo, bella. Zabíjíš mě.“

„Mmm,“ zamumlala Catrina s úsměvem v odpověď.

Dante se snažil popadnout vzduch. Spadl na postel a stáhl s sebou i Catrinu. Přitáhl si ji pevně ke svému boku. Chtěl ji mít u sebe tak blízko, jak jen to bylo možné.

Catrina se natočila, aby mohla přitisknout své rty na spodní stranu Danteho čelisti. „Ti amo tanto.“

Dante se zasmál. „Myslel jsem si, že to nebudeš říkat každou vteřinu dne.“

„Bylo to jen pár minut. Jsi muž s nestálou myslí. Mohl bys to zapomenout.“

*******

„Kde je můj vnuk?“

„Hned za námi,“ zaslechl Dante Luciana, jak odpovídá svému otci.

Johnathan při zvuku dědečkova hlasu na Danteho ramenou ožil. To dítě milovalo Antonyho jako blázen. Danteův otec mohl být považován za chladnokrvenou svini, ale když přišlo na Johnathana, změnil se na toho nejměkčího plyšového medvídka.

I když Dante znal svého otce moc dobře na to, aby to řekl nahlas.

„Za tebou?“ Když Dante vstoupil do kuchyně s Catrinou po boku, Antony zvedl obočí. Dante držel svou ženu za ruku, zatímco druhou pevně svíral malého chlapce, který se svíjel na jeho ramenou. „Aha.“

Dante svého synovce zvedl a posadil ho na zadeček na podlahu. Johnathan se okamžitě vydal po čtyřech na místo, kde na druhé straně místnosti stál Antony. Cecelia se na svého druhého nejstaršího syna usmála, ale neřekla nic podobného, jako pronesl její manžel.

Upřímně řečeno, Danteho šokovalo, že se jim podařilo mlčet o tom, že se s Johnathanem u snídaně místo jako obvykle Luciana nebo Gia, objevil právě on.

Gio však tiše nezůstal. „Tohle je novinka. Od kdy sebou taháš Johna?“

„Giovanni,“ napomenula ho Kim, když se naklonila přes ostrůvek, aby popadla moučkový cukr. „Sklapni.“

„To je v pořádku, Kim,“ řekl Dante a mávl rukou nad jejím znepokojením ohledně všetečnosti svého nejmladšího bratra.

„Byl u vás hodný?“ zeptala se Jordyn. Ruce měla ponořené do nějakého těsta. „Šlo to dobře?“

Dante věděl, že ta otázka nebyla vůbec určena pro jeho ženu. Všechny oči se stočily na něho. V odpovědi prostě pokrčil rameny. Co si mysleli, že by se mohlo stát mezi ním a Johnathanem? Že by dvě noci, kdy u nich přespal, Danteho znovu vrhly do citového zmatku?

Správně…

Jistě, když se Dante poprvé dozvěděl, že Lucian a Jordyn byli v očekávání, měl své kreténské okamžiky, ale to bylo z většiny způsobeno šokem z celé té situace. Nehledě na to, že to všechno dopadlo na Danteho tím nejhorším způsobem. Život obvykle tyhle sračky prováděl.

„Byl hodný. Skutečně,“ řekl Dante.

„Perfektní,“ souhlasila Catrina po jeho boku. „Pravděpodobně si ho také přijdeme vyzvednout příští pátek. Myslím, že bychom si také měli přinést nějaké hračky, které má rád. Jen, aby je tam měl.“

„A Cat se rozhodla, že potřebuje jít nakupovat vysokou židličku a další věci,“ dodal Dante se zasmáním. „Něco dalšího, za co chce utratit peníze.“

Catrina ho jejich spojenýma rukama hravě plácla do hrudníku. Dante dřív, než manželčiny prsty pustil, je jemně stiskl. Catrina mu dolů na čelist vtiskla měkký polibek a poté se připojila k ženám, které právě začínaly vytvářet něco, co připomínalo snídaňový bufet.

„V pátek, říkáš?“ zeptala se Jordyn.

„Jistě. Nemáme nic v plánu,“ odpověděla Catrina.

„To zní dobře,“ řekl Lucian a usedl ke stolu na prázdnou židli vedle Gia. „Aspoň se jednou nemusím obávat, že by mu pes sežral jeho zatracenou hlavu nebo něco jiného.“

„Luciane, dej si pozor na ústa!“ vyštěkla Cecelia. „Mio Dio, tohle je naprosto směšné a nepřijatelné. Tvůj syn je právě tady a jsi v mé kuchyni. Měl by sis vypláchnout ústa -“

„Cain to dítě miluje,“ řekl Gio a tvrdě praštil Luciana zezadu do ramene. „Zasraný kreténe. A nikdy, nikdy se mu nepokusil ublížit.“

„Giovanni...“ Cecelia přimhouřila oči a v jejím hlase se objevila nebezpečná hrana, kterou znal každý z Marcellů až příliš dobře. Obvykle to znamenalo, že někdo byl v potížích a to, že všichni byli dospělými, v tom neznamenalo ani sebemenší rozdíl. Dante falešným zakašláním a dlaní zakryl svůj smích. Byl šťastný, že to nebylo namířeno na něj. „To je ono. Všichni muži potřebují právě teď vypadnout z mé kuchyně.“

Antony s Johnathanem v náručí, zvedl oči. „Ale, Tesoro, s Johnem jsme nedělali -“

„Vypadněte!“

Dante zmizel z místnosti dřív, než se jeho matka skutečně rozhohnila. Byl muž, ale nebyl zasraným idiotem.

*********

Dante dělal na malého Johnathana různé obličeje, zatímco patnáct lidí, kteří seděli v lavicích za nimi, na něj zíralo, jako by byl duševně chorý. Nevšímal si jich. Dítě mohlo zůstat dole v denním centru, kde byla pro malé děti - Nedělní školka, ale Lucian jim očividně ohledně svého dítěte nevěřil.

„Víš, myslím si, že my Italové kvůli té celé katolické věci až moc naděláme,“ zamumlala Catrina po Danteho boku.

„Ano?“

Přikývla. Přehodila si nohu přes nohu a na svém místě v lavici si poposedla. „Tak možná ne se samotným katolicizmem, ale s náboženstvím obecně. Nechci se zaplést do debaty ohledně náboženství a Boha. Jen se snažím říct, že pro lidi, jako jsme my, mi ta celá fraška přijde trochu přehnaná. Jako bychom už jen tím, že sem dorazíme, poskytli ostatním spoustu rozptýlení. Aspoň tak se na nás neustále dívají.“

„Koťátko, masky jsou břemena, které nosíme. Církev je jednou z nich.“

Dante cítil, jak se do jeho dlaně varovně zarývají nehty jeho manželky, ale s úšklebkem v koutku oka jí zachytil. Koťátkem ji nazýval jen v posteli, takže tu byla možnost, že při té přezdívce se stala tak žhavá, jako v průběhu samotného aktu.

Rozhodně nebylo dobré rozparádit se v kostele. To dávalo pocit, jako by už jen při té samotné myšlence mířil přímo do pekla.

Když Catrina potřásla hlavou a zadívala se na strop, Dante se zasmál. „Pro tebe je v pořádku pocit, že budeš souzen jen na základě životního stylu, který žiješ, a že ses pro to rozhodl přijít ke zbožnosti?“

Jejich rozhovor zjevně nebyl tak soukromý, jak si mysleli.

„Ty prostě nemiluješ to, jak křesťané jako první věc po ránu soudí jiné křesťany, piccolo?“ zeptal se Lucian svého hlučného syna, který se bavil.

„Ano,“ řekl Dante a hodil po svém bratrovi úsměv na Catrininu pravdu. „Vzadu na jazyku to zanechává výraznou pachuť, že?“

„Řekl bych, že ano,“ dodal Giovanni a díval se dolů do své lavice. „Něco jako -“

„Sebeuspokojení a odsuzování, vše smíchané do jednoho,“ vložil se do toho tiše Antony.

Lavicí se ozvalo tiché zachrčení smíchu.

„Pst,“ požadovala Cecelia.

Všichni se očima tiše podívali dopředu, na místo, kde stál Otec Petr, který stále mluvil.

„Dobře, tohle bylo pěkné, dokud to trvalo,“ zašeptala Catrina tak tiše, že Dante musel napínat uši, aby ji slyšel.

Dante pokrčil rameny. „Masky, koťátko. Znovu si ji nasaď a usmívej se tak, jak vím, že to dokážeš.“

„Ach, už konečně sklapni s těmi nesmysly ohledně koťátka. Vím, čeho se snažíš dosáhnout.“

„Ničeho, bella. Nedělám vůbec nic.“

„Správně. Když budeš hodný, možná bychom mohli později poskvrnit zpovědnici,“ zamumlala mu Catrina do ucha.

To byla věc, kterou nikdy dřív neudělal. I když to znělo úžasně. Dantemu ztuhla víc než jedna část těla. „Sladký bože, ty jsi tak zkažená.“

„Vím. Je to nádherné. Představ si, jakou bychom si mohli užít zábavu. Tak by se stal kostel mnohem méně nudným.“

No, Dante si tím byl skutečně jistý, že ohledně toho se nemohl dohadovat.

Uplynulo dalších čtyřicet pět velice dlouhých minut. Pak se kongregace postavila, aby se připojila k Otci Peterovi k závěrečné modlitbě. Kněz požehnal svým farníkům a popřál jim příjemný den.

Dante se otočil k odchodu a přitom se ocitl svému otci tváří v tvář.

Dante zvedl jedno obočí a čekal, až Antony promluví. „Ano?“

„Běž, Catrino. Později tě dožene,“ řekl Antony a pak mávl k lavici. „Dante, posaď se.“

Udělal to, nohy, na kterých měl kožené boty, v kotnících zkřížil a zaujal mnohem uvolněnější pozici, než by si v kostele obvykle dovolil. Antony se posadil vedle svého syna na své obvyklé místo a dlouho minutu zůstal zticha.

„To bylo pěkné. Mám na mysli dnešek. Smích v kostele. To je poprvé.“

„Cat je… něco jiného. Díky ní je můj život zábavný.“

„To vidím,“ přemítal Antony a pozoroval u toho svého syna. „Dante, jsi připraven?“

„Hmm, na co, Papà?“

„Podařilo se ti udělat vše, co jsem žádal, že?“

Dante pokrčil rameny. Nechápal, kam tím otec míří. „To dělám vždy.“

„Tak či onak. Jistě. Přesto si nemůžu pomoci, ale zajímalo by mě, zda bys udělal něco, o co jsem tě žádal, když bys neměl svou ženu.“

Dobře. Tohle Dante nevěděl. „Cat -“

„Je ti rovnocenná. Zkouší tě, nutí tě zvažovat věci nad rámec toho, co je jen před tebou a v tu samou dobu tě dělá šťastným. Je to šílené, že? Najít toho člověka, když to nejméně očekáváš?“

Dante si olízl rty. Tiše se zasmál. „Dobře, tuším, že ano. Ona je bláznivá.“

„Ach, to není jen tušení, Dante. Znám to až moc dobře. Takže, synu, jsi připraven? Za měsíc je setkání Komise.“

Aha.

„Chci být,“ odpověděl Dante a zhluboka vydechl. „Myslím, že jsem. Posledních pár měsíců pro mě bylo jednou velkou zásadní změnou. Oficiální převzetí je dalším krokem, že? To je to, co jsem chtěl celý svůj život.“

„Dokud jsi v tom nebyl až po uši, ani sis neuvědomil, jak snadné jsem ti to převzetí udělal.“

„Před tím prvním výběrem jsi mi měl dát trochu varování. Pořád tě nesnáším za to, že jsi mě tak napálil.“

Antony praštil Danteho rukou do kolena. „Ne, to ne.“

„Svým způsobem.“

„Jeden měsíc,“ opakoval Antony tišeji. „Mám takový divný pocit. Něco, co jsem příliš často nezažil. Jsem kvůli tobě nervózní.“

Dante se podíval na svého otce. Viděl, že měl nasazenou svou kamennou masku. „Proč být nervózní kvůli mně? Z naší strany jsem neměl žádné problémy. Všichni vidí, že se jedná o přátelské převzetí. Nevidím v tom problém.“

„Dante, naše rodina je naše rodina. Cosa Nostra Marcellů nejsou ostatní rodiny.“

„Pravda.“

„A já tě znám,“ dodal Dante s povzdechem. „Bez jakýchkoli otázek ona bude přímo po tvém boku.“

Dante se neobtěžoval, aby to popřel. Catrina byla, přesně to, jak řekl jeho otec, Dantemu rovnocenná.

„Komise rozhodně nebude představovat procházku růžovým sadem. Já vím.“

„Ne, ale stejně tak jako vždy, my Marcellové představujeme dominantní rodinu. Setkal ses s ostatními rodinami v New Yorku, že?“

„Dobře, Calabrese se setkal s Cat. Byla to… zábava. Doručí moji zprávu rodině Donati.“

Antony se zasmál. „Zeptal jsem se jen proto, že jsem měl pocit, že bych měl, ale už jsem to věděl. Netrvalo to dlouho, aby k ní pocítili sympatie.“

„Samozřejmě, že ne. Když poskytneš přímo pod nos levnější způsob, jak koupit dobrý výrobek, vždycky se toho chytí. Kdo sakra dá na to, zda je to Královna Pojistka s kontakty, že?“

Antony se postavil a rukou se dotkl Danteho ramene. „Přesně. Už dlouho nebyl, capo di tutti capi.“

Boss bossů. Dante se díval na své ruce, které měl zaťaté v klíně. „Vlastně už téměř šedesát let. S Komisí není potřeba.“

„Hmm, s tím bych nesouhlasil. Vždy je nutné vzít si tolik kontroly, kolik jen můžeš. Ty víš proč.“

Kvůli síle.

Dante se zvedl z lavice a narovnal se. Upravil si sako a povolil kravatu. Byl připravený zbavit se těch zasraných věcí. „Nechci být cílem, nebo ještě hůř, udělat cílem svou ženu jen proto, abych se snažil překonat úspěch svého otce.“

„Aha,“ protáhl Antony a zvedl prst do vzduchu. „Ale už jsi toho dosáhl, Dante. Myslím tím, překonal mě. Cokoli nad rámec toho, čeho se ti podaří dosáhnout, jednoduše povznese tvé impérium výš. Jsem tak potěšen a hrdý, synu.“

Dante stiskl rty. Na okrajích je měl téměř hořce zkroucené. „I když tohle je právě to ono, Papà. Už nepotřebuji tvůj souhlas k tomu, abych si zajistil své štěstí.“

„A to je to, na co jsem tak pyšný.“ Antony zagestikuloval k uličce. „Pojďme. Mám hlad.“

Když se Dante dostal na konec uličky a vydal se směrem k východu z kostela, Antony si odkašlal. „Nechceš jít pro Catrinu.“

„Co?“

„Řekl jsem, že bys mohl jít najít Catrinu. Nevyšla ven se zbytkem rodiny. Šla ke -“

„Zpovědi,“ přerušil ho Dante a na tváři se mu začal formovat mazaný úsměv.