Dante - 11. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Tohle Cat a Dante potřebovali už hodně dávno. Přiznají si konečně, co k sobě cítí, nebo budou dál probíhat hry na kočku a myš? A ten, kdo spekuloval, že Cat toho skrývá mnohem víc, získá svou odpověď…                     Sinnel

Cat se naklonila do prázdného pokoje, který Dante používal jako domácí posilovnu. Bez jakýchkoli přestávek bušil pěstmi do boxovacího pytle.

„Dante?“

Buď ji neslyšel, nebo ji ignoroval. Cat by to dřív nevadilo. Ale teď nedokázala pochopit jeho neochotu mluvit. Zvlášť ne s ní. Hned, jak jeho matka přijala Catino pozvání na návštěvu, mu to měla říct, ale skutečně si myslela, že mu to nebude vadit.

No, Dantemu by to pravděpodobně nevadilo, kdyby neudělal…

Ježíši, políbil ji. A bylo to nádherné.

Cat skončila s předstíráním, že Dante neměl žádný bláznivý vliv na její fyzický stav. I kdyby skutečně chtěla, už to teď nemohla ignorovat. Zoufale potřebovala víc těch pocitů. A ani se nestarala, co to znamenalo chtít.

„Dante?“ zavolala Cat znovu. Tentokrát pevněji a hlasitěji.

Dante se otočil na patě, a při tom pohybu mu z ucha vypadl kousek drátu, kterého si Cat předtím nevšimla. Drát mu zůstal viset na rameni a z malého sluchátka bylo slyšet stálé bzučení hudby. Zatímco se na ni díval svým pronikavým pohledem, přejela pohledem jeho tělo, které bylo vlhké potem. Ať už oblečený nebo polonahý, nebyl v tom žádný rozdíl. Dante byl nádherný a byl to jediný muž, který přiměl Cat chtít cítit jeho touhu, místo toho, aby proti němu bojovala.

Cat věděla, že tyhle ruce dokázaly najít každý bod na jejím těle, který rozpaloval její touhu. Jeho paže byly tvořeny provazci svalů, které ji bez problémů dokázaly zvednout, připíchnout ji ke stěně nebo ji držet. Kdysi ho měla… a bylo to tak, tak dobré. Kdyby tu hranici nepřekročili, možná to mohlo být jednodušší, ale Cat o tom tak nějak pochybovala.

„Co, Catrino?“ zeptal se Dante, který díky předchozí námaze stále ztěžka oddychoval.

Ani se neobtěžovala skrýt zachvění, které jí při zvuku jejího jména vycházejícího z jeho úst, přejelo po páteři.

„Chtěla jsem ti říct, že tvoje máma před chvílí odešla.“

Dante se zamračil. „Měl jsem se s ní rozloučit.“

Catrina pokrčila rameny. „Řekla, že to bylo v pořádku. Měl jsi… práci.“

„Myslíš tím, byl v rozpacích.“

„Dobře, to taky.“ Cat mu nabídla drobný úsměv, ale neoplatil jí ho. „Skutečně nic není na tom -“

„Jestli tu větu dokončíš, tak tvůj zadek z téhle místnosti fyzicky vyhodím.“

Cat se zasmála. „To bys mohl zkusit, Dante. Je ti dvacet devět, a když chceš, můžeš líbat svou manželku. Nemyslím si, že by Cecelii vadilo vidět to. Byla na mě mnohem příjemnější, než dřív, takže možná to, že to viděla, jí pomohlo.“

„Tohle není mým problémem,“ zamumlal Dante.

„Tak co potom?“

„Právě teď na to nemám náladu.“

„Dante. Dost.“

„Zřejmě spolu budeme mluvit, ať už chci, nebo ne,“ řekl a se založenýma rukama na prsou a obranným pohledem se k ní otočil.

„Ohledně toho předtím -“

„Omlouvám se. Překročil jsem hranici. Nebude se to opakovat.“

Cat podrážděně zavrtěla hlavou.

„Mně se to líbilo,“ řekla Cat a rozhodila rukama. „Nevadilo mi, že jsi mě líbal. Byl to šok? Ano, ale taky to bylo v pořádku. To je v pořádku, bello.“

Dante se na ni podíval, jako by jí během uplynulých pěti vteřin narostla druhá hlava. „Líbilo se ti to.“

„Velice. Dante, nikdy jsem nepopírala to, že mě přitahuješ. Jen jsem řekla, že nechci, abychom tak jednali.“

Dante si odkašlal a odvrátil oči od Cat. „Proč tady vlastně byla moje máma?“

„Znovu uhýbáš od tématu.“

„Ne. Jsem upřímně zvědavý.“

„Pozvala jsem ji,“ přiznala Cat.

„Bože, proč? Bella mia, vůči tobě se nechová jako ta nejmilejší osoba. Pochopil bych, kdyby sis od ní chtěla udržovat odstup.“

„Možná, že ano, ale ani jsem tomu zatím nevěnovala tolik úsilí, abych jí nechala být.“

Dante to s jedním zvednutým obočím zvažoval. „Cat, mezi vámi dvěma by ona měla být tou, kdo učiní první krok.“

„Pro tebe jistě. Pro mě ne. Dnešek byl můj způsob, jak ji pozvat do našeho prostoru, ne do jejího. Jsme svoji čtyři měsíce a zatím jsi sem svoji mámu ještě ani jednou nepozval. Chápu proč. Ale zároveň jsem si vědoma toho, že ji to pravděpodobně bolí, a to bez ohledu na to, zda si to připustí, či ne. Takže jsem ji pozvala, aby se mnou vařila.“

„Jestli si myslíš, že to pomůže, dolcezza.“

„Dělám to, protože je to tvá máma a je pro tebe důležitá. Dante, čím víc ji pro mé dobro odstrkuješ, tím víc mě nesnáší. Chci s Ceceliou najít aspoň nějaký způsob, jak spolu můžeme vyjít. Vaření mi připadalo jako dobrý začátek.“

Dante se uchechtl. „Miluje vařit.“

„Já také.“

„Hmm, já vím.“

„I když bych si přála, abys takhle neutekl.“

„Omlouvám se,“ řekl Dante tiše. „Prostě mě… šokovala. To je všechno. Mým problémem nebyla moje máma, ale nepomohla tomu.“

„Co bylo za problém?“

„Bylo to snadné. Myslím, líbat tě. Ani jsem o tom nepřemýšlel, a kdyby nás moje máma nevyrušila, nezastavil bych se. Takže tobě se to líbilo, Cat. To je skvělé, ale dala jsi jasně najevo, co ode mě chceš a fyzický vztah to nebyl.“

Cat poklepávala nohou o podlahu. Dřív, než ztratila nervy, se zeptala. „Byl jsi mi věrný?“

„Prosím?“

„Od doby, kdy jsme se vzali, jsi mi byl věrný, Dante?“

„Co to má s čímkoli co společného?“ zeptal se.

„Pro mě to s tím má spoustu co společného.“

„Proč?“

Cat se nelíbil tón jeho hlasu, ani to, jak vypadal defensivní. „Podle tvé reakce můžu předpokládat, že odpověď je ne, že jsi nebyl?“

„Nemůžeš zatraceně předpokládat vůbec nic,“ odsekl Dante.

„Protože si nemyslíš, že nemám právo ptát se na tvou věrnost, nebo proto, že jsi byl nevěrný?“

„Nemáš právo -“

„Dante, nehraj překvapeného. V naší kultuře je naprosto běžné, že muži mají vedle svých manželek a přítelkyň i milenky.“

Dante se na ni podíval tak, jako by spolkl vosu. „U mě doma to tak nebylo.“

„Ach?“

„Ne. Můj táta byl mé mámě vždycky věrný a stejně tak jsou mí bratři věrní svým manželkám.“

„Ale Dante, my nejsme stejní jako oni. Nejsme do sebe zamilování, nebudujeme spolu rodinu ani žádné z těch věcí, které přicházejí spolu s manželstvím. Nešokovalo by mě, kdybych se dozvěděla, že od doby, kdy jsme se vzali, jsi byl s jinou ženou.“

Ale ublížilo by jí to a spoustu toho vypovídalo o tomhle muži. Cat musela vědět, jestli měl něco s nějakou jinou.

„Catrino, to neznamená, že nevěřím v posvátnost manželství. Já v něj věřím. Naprosto. Navzdory tomu, že jsem se nechtěl ženit, absolutně věřím ve sliby, které jsem vyslovil, a když jsem je vyslovil, myslel jsem je vážně. Zvlášť ohledně toho, že zůstanu věrný své ženě.“

Dante kývl směrem ke Cat a dodal: „A co ty? Nikdy jsem se vůči našemu manželství, ani vůči sobě nezpochybňoval tvoji věrnost. Když bych se tě zeptal, odpověděla bys pravdivě, nebo mě umlčela?“

Cat neodpověděla. „Už jsi měl možnost s někým šukat?“

„Cristo cazzo, Catrino!“

„Dobře. Zeptala jsem se. Ráda bych dostala odpověď.“

„Ano, samozřejmě. Víš, co dělám. Minimálně čtyři hodiny denně trávím na místech, kde se pohybuje spousta krásných žen. Některé z nich znají mé jméno. Od doby, kdy jsme se vzali, se žádné z nich nedostalo mé pozornosti.“

„A chtěl jsi nebo jsi o tom přemýšlel?“

Dante s přimhouřenýma očima naklonil hlavu na stranu. „Amore, tohle je nefér otázka.“
„Jak to?“

„Protože to tak je. Věřit v posvátnost manželství pro mě znamenalo, že v okamžiku, kdy jsi dostala moje příjmení, jsem věděl naprosto přesně, čeho se vzdávám, včetně toho, že bych spal, s kýmkoli bych chtěl. To neznamená, že nemůžu ocenit svou schopnost snít.“

Cat při jeho kreténském postoji nemrkla ani řasou. „A ty jsi byl co? Připravený vzdát se pro tohle jakéhokoli druhu intimity s kýmkoli jiným?“

„Ano. To je to pro tebe takovým překvapením? Jsem pro tebe mužem, který na tebe křičí nevěrností a podvodem?“

„To jsem nikdy neřekla.“ Cat si přešlápla z nohy na nohu. Pod jeho zkoumavým pohledem si připadala nepříjemně. „Řekněme, že by sis za takových deset let nebo někdy našel někoho, do koho by ses zamiloval, Co by pak bylo s námi? Zůstal bys věrný?“

„Jak bych si mohl najít někoho, do koho bych se zamiloval, když nemám žádný zájem zamilovat se, bella?“

„To není to, na co jsem se ptala.“

„Pokud chceš najít lásku, musíš se s tím člověkem spojit i na sexuální úrovni. Jediná žena, se kterou mám jakýkoli druh vztahu, se kterou jsem v dennodenním spojení, jsi ty. Co bys řekla, kdybych se tě začal vyptávat na ty samé otázky, Catrino? Jak by ses cítila, kdybych tě takhle bombardoval a vyslýchal já?“

„Dobře. Cítila bych se dobře. Moje odpověď je ne.“

Dante se napjal. „Ne?“

„Jsem si vědoma toho, že ve své práci se vystavuji svůj vzhled přímo před muže. Ve své profesi jsem už dávno za bodem, kdy skutečně potřebuji používat své tělo, abych si udržela jejich pozornost, Dante. Muži jsou jen o něco víc, než šachové figurky, kterými musím pohybovat na šachovnici. To je vše. Žádný muž nezachytil a neudržel si mou pozornost natolik, aby zničil mé soustředění na mou hru… nebo nezachytil, dokud jsi nepřišel ty. To, co jsem ti řekla o svatební noci, stále platí.“

„Že jsem byl tvůj jediný po hodně dlouhé době. Jo, vzpomínám si.“

„Dobře. Už to víš. Co dalšího bys chtěl vědět?“

Když se zeptal: „Šachové figurky, jo?“ zněla jeho slova trochu hořce.

„Každá královna potřebuje svého krále, Dante. Dokonce, i když jen na šachovnici.“

„Ale on je tím jediným, kdo ji chrání, a když zemře, hra stále pokračuje dál.“

„Možná, ale ona bez něj dlouho nepřežije.“ Cat mávla směrem k němu. „Kromě toho jsem před tebou své úmysly nikdy neskrývala.“

Ne tak docela, opravila se v duchu.

„Ne, tuším, že ne.“ Dante zaujal uvolněný postoj těla, ruce měl volně podél těla.

Cat se usmála. „Než se znovu zanoříš do toho svého bláznivého prostoru ve své hlavě, chci, abys něco věděl.“

„Co?“

„Chci, abys to udělal znovu.“

„Udělal co, Catrino?“

„Líbal mě. Chci, abys to udělal znovu, a nechci, abys přestal.“

Dante zvažoval její slova a vypadal, jako by se zevnitř kousal do tváře. „To je to, co chceš, ano?“

„To je to, co chci, Dante.“

„Právě teď, koťátko?“

„Ne, víš, stále ještě je tu večeře, která je připravena.“

Odešla a nechala ho, reptajícího, za zády.

Dobré čekání by ho nezabilo.

*******

„Catrino?“

Cat s trhnutím zvedla hlavu vzhůru, ale její manžel už polykal další sousto jejího parmazánového casserole. Počkala, až dožvýká, a pak se zeptala: „Ano?“

„Lhal jsem.“

„Kdy?“

„Předtím.“

Cat se rozhodla, že dřív, než zareaguje, ho vyslechne. „Ohledně čeho?“

„Když ses mě zeptala, jestli jsem s někým chtěl být, lhal jsem.“

„Ale ty jsi v podstatě řekl, že jsi na to myslel,“ podotkla zmateně. „To bych nenazývala lží.“

„Svým způsobem to byla lež.“

Když Dante mluvil, držel hlavu skloněnou. Díky tomu nemohla spoléhat na své obvyklé hry, protože nemohla posoudit reakci muže, se kterým mluvila, i když to byl v tomto případě její manžel.

„To, co jsem řekl, bylo to, že jsem to zvažoval, ale zároveň jsem v tobě zanechal dojem, že moje myšlenky mířily k někomu jinému.“

Cat tvrdě polkla. V židli se narovnala. „Dante, co se mi snažíš říct?“

Dante se na ní konečně podíval, zelené oči mu plály. „Zasraně jsem na někoho myslel. Často. Každý zatracený den, Cat. Poté, co se mi dostala do hlavy, z ní ne a ne vypadnout. Nemohl jsem případně fantazírovat o někom jiném, protože už jsem tam měl ji. Vím, jak chutná, jaké to je cítit ji svým penisem, dokonce i to, jak zní moje jméno v jejích ústech. Ano, myslel jsem na ni hodně. Takže bych řekl, že jsem lhal.“

„Ale říkal jsi, že jsi -“ Když Dante zvedl obočí, Catina slova přerušila. „Ach.“

„Ty,“ zamumlal. „Myslel jsem zatraceně na tebe.“

Bože.

Cat se zasyčením unikl všechen vzduch z plic. Celé její tělo reagovalo na jeho slova, která pronesl tak nevině, dokonce i když byla ve své podstatě tak hříšná. „Ach.“

Dante od stolu vstal. Cat vyskočila ze své židle, která byla naproti němu. Nebyla si jistá, co dělal. „Dojedl jsem, takže se jdu osprchovat, koťátko.“

Sprcha?

Cože?

Když mluvil, jako by si byl jistý, že ji chtěl, přímo mu nabídla své tělo a to, že s ním půjde do postele a teď se chystal do sprchy. Svatý Ježíši, stále používal tu zatracenou mazlivou přezdívku, kterou použil při jejich svatební noci. Proč v tom pokračoval? Rozhodně to nepomáhalo uklidnit její neklidné srdce ani uklidnit běsnící záplavu touhy.

Fantastické.

Cat se odmítla nechat Dantem roztrhnout. To ona dováděla muže na hranu, ne naopak. „Uklidím tu.“

„Děkuji.“

Poté, co Dante zmizel z dohledu, Cat si odfrkla a frustrovaně praštila dlaněmi do stolu. Uklidila zbytek nepořádku po večeři a dala nádobí do dřezu. Součástí kuchyně byla i myčka nádobí, ale když jedla s Dantem sama, dávala přednost mytí nádobí ručně. Úklid po vaření představoval pro Cat téměř něco jako terapii.

Posledních deset let žila z většiny po hotelech a neměla čas na to, aby byla… normální. Cat věděla, že když se vdala za Danteho, tak se pro ni v prvním roce manželství spousta věcí zpomalí.

Pro jednou měla pocit, jako by zde zapouštěla do země své kořeny a možná se začínala usazovat. Cat nechtěla všechno vyhodit do vzduchu. Stále ještě věnovala pozornost svému podnikání. Naštěstí u určitých klientů vstoupili do hry její muži. Nevadilo jim, že Catiny muži převzali dodávky a řešili jejich požadavky.

Cat se při oplachování nádobí v mýdlové vodě ztratila ve svých myšlenkách. Než jí zbylo už jen minimum nádobí k umytí, ani si neuvědomila, kolik času při své činnosti strávila. Podívala se na hodiny na mikrovlnné troubě a napadlo ji, zda šel Dante po sprše spát, protože od okamžiku, kdy odešel od stolu, od něj neuslyšela ani pípnutí.

Cat v tichosti pokračovala v mytí nádobí. Právě, když domývala poslední kousek, byla dvěma rukama, které ji chytly za pás, zvednuta ze země. Jediným předchozím varováním, které obdržela, bylo tiché zavrzání podlahy. Talíř, který držela v ruce, spadl s rachotem do mýdlové vody, díky čemuž se do všech směrů rozlétly kapičky vody s bublinkami. Když zjistila, že byla otočena a usazena na kuchyňskou linku, překvapeně vypískla. Dante stál přímo mezi jejíma roztaženými stehny a usmíval se jako zasraný idiot.

„Co to je?“ zeptal se Dante a zvedl sevřenou ruku tak, aby ji viděla. Kolem dlaně měl omotanou černou kravatu.

„Tvoje kravata,“ řekla Cat se zvednutým obočím. Nebylo to zjevné? „A co mělo znamenat to, že jsi tu se mnou házel jako nějaký barbar?“

„Prostě ti oplácím tvou předchozí show, koťátko.“

„Jakou show?“

„Nehraj si na nechápavou. Ty nejsi hloupá. Když jsi mě předtím oslovila, v podstatě jsi mi řekla, že jsi otevřená hrám, a pak jsi mi jen tak oznámila, že je připravena večeře. Jako bychom mluvili o zatraceném počasí. Jsi vtipálek. Takže ti dávám ochutnat tvé vlastní medicíny. Není to pěkné zůstat nažhavena a pak jen tak čekat, že, Cat?“

Cat narovnala ramena. Odmítla při jeho obvinění ustoupit. Nechtěla mu dát byť jen sebemenší důkaz toho, jak velký má vliv na to, co uvnitř těla cítí, nemluvě o tom, že se jí mezi nohama už začínala hromadit touha. I když to bylo těžké. Byl cítit svěží vůní, s jemným náznakem sprchového gelu, který dozníval na okraji jeho přirozené vůně. Krátké vlasy měl ještě mokré, ale už na sobě měl bavlněné kalhoty na spaní, které mu visely nízko na bocích.

Nic jiného.

Pod těmi kalhotami rozhodně neměl spodní prádlo. Cat cítila, jak se jí jeho erekce zarývá do stehna.

„Vážně, Cat. Co je tohle?“ zeptal se Dante a znovu mávl svou kravatou.

„Říkala jsem ti to. Tvoje -“

„Jsem si vědom toho, že je moje. Koupil jsem si ji. Ale když jsem ji hledal, abych ji měl připravenou na zítřek, nebyla tam, kde obvykle. Spolu s dalšími dvaceti byla v zásuvce, srolována a uložena. Něco jako ty podobné nesmysly, které děláš s těmi všemi sračkami v šatně. Pustila ses do mých zásuvek, že?“

Aha. No…

Cat se mu nedokázala podívat do očí. „Tvoje šatna představuje, Dante, zatracenou ostudu. Není tam žádný řád a nic není na svém místě. Prostě všechno někam hodíš a jdeš. Když potřebuješ něco najít, tak se musíš probírat tím nepořádkem.“

„Já to tak mám rád. Vím, kde co mám. Kalhoty na jednom místě, košile jinde.“

„Je to chaos,“ zopakovala Cat.

„Poslouchej, jen proto, že jsi zatraceně posedlá vším -“

„Nejsem!“

„ - to pro zbytek z nás neznamená, že musíme mít zásuvku se spodním prádlem uspořádanou podle barvy a stylu,“ dokončil Dante ostře.

Cat našpulila rty. „Ale byl to chaos.“

„Ach můj bože, dolcezza,“ zasténal. „Ty to nechápeš.“

„To jediné, co je ve tvém pokoji v relativně snesitelném stavu, je skutečnost, že máš ve své šatně spoustu věcí – i když by potřebovaly dostat určitý řád – a to, že si každé ráno usteleš svou postel. Jinak jsi ztracený případ. Jen jsem ti pomohla.“

„Není to tvůj pokoj, o který si děláš starosti. Je můj,“ zamumlal, i když v jeho pohledu viděla skryté jiskřičky humoru.

Cat ho lehce plácla po hrudníku. Kapičky vody, které stále ještě zbyly na jejích prstech, mu vylétly až ke krku a čelisti. „Řekni: děkuji a nech to být.“

„Musím ti vysvětlovat znovu, že se nejednalo o tvůj pokoj?“

„Bello -“

Dante umlčel Cat svými rty, které přitiskl na její. Horká, hříšná a s příslibem. Přesně tohle bylo cítit z jeho polibku. Jazykem narazil na její rty a tiše požadoval, aby je otevřela jeho touze. Cat poslechla a vychutnávala si zkoumání jeho jazyka, to, jak tančil s jejím vlastním, zatímco jí prsty stáhl z vlasů gumičku, díky které jí držely v neuspořádaném drdolu.

Cat podvědomě roztáhla nohy ještě víc. Jeho tělo na ní pevně tlačilo. Pak jeho prsty zajely k bokům jejích šatů, vyhrnul je nahoru, čímž odhalil bavlněná tanga, která pod nimi nosila. Dante ji stáhl k samotnému okraji linky a pevný hřeben jeho erekce perfektně sedl do štěrbiny jejího pohlaví, když jí tanga shrnul na stranu. To, jak boky narážela do jeho erekce, nabídlo jejímu bolestivému klitorisu jen špetku úlevy.

„Nepřestávat, že?“ zavrčel Dante do jejích úst.

„Nikdy nepřestávej,“ odpověděla Cat, která už byla celá bez dechu a cítila obrovský chtíč.

„Tohle věci změní.“

Slyšela jeho varování, ale skutečně jí to bylo jedno.

„Ne o mnoho,“ řekla Cat, než mu zuby stiskla spodní ret a setkala se s jeho pohledem. „Prostě nebudeme muset předstírat, že navzájem spolu nechceme šukat.“

Dante se temně zasmál. Při vibracích jeho smíchu se jí vztyčily bradavky, kterými se dotýkala jeho hrudi. „Tuším, že ne.“

„Znovu mě polib,“ nařídila mu Cat. Chtěla na svém těle cítit víc dotyků jeho úst.

„Kam, bella?“

Když si vzpomněla na to, jak ji poprvé udělal ústy, vyschlo jí v krku. Doslova ji to oslepilo svou intenzitou. Bylo to něco, co nikdy dřív nezažila. Cat si nebyla jistá, jak tu noc to dokázala zvládnout. To, co od něj skutečně chtěla, bylo, aby se s ní prostě vyspal – dal jí to, co jí bylo jen kvůli její vlastní tvrdohlavosti tak dlouho odpíráno.

„Polib mě a šukej mě. Dneska večer žádné triky.“

Danteho ústa se roztáhla mazaných úsměvem. „Požádej mě o to, koťátko.“

„Ale -“

Jeho ruce dopadly na oba její boky. Jeho rty se lahodně zaryly do jejích nahých stehen tak silně, aby ve stejný okamžik pocítila jako bodnutí žihadla, tak zatraceně dobrý pocit. „Cat, popros mě, abych tě ošukal. Řekni mi, jak moc mě chceš a co ti můžu udělat. Ukaž mi, jakou ženu v sobě skrýváš pod vší tou kontrolou, kterou navenek projevuješ. Dej mi to znovu. Požádej mě, abych tě tvrdě ošukal. Dokonce to požaduj, ale vím, že umíš zatraceně mnohem lépe žadonit.“

Cat došla řeč. V hrudi jí hlasitě bušilo srdce.

„No tak, koťátko, ukaž mi to,“ naléhal na ni.

„Dante, prosím.“

Oči mu potemněly. „Víc. Vím, že dokážeš mnohem víc, než tohle.“

Cat si neuvědomovala, že se jí z její potřeby a nervů třásly ruce. Došlo jí to až v okamžiku, kdy ho popadla za čelist a přitáhla si ho k sobě tak blízko, až se jejich nosy dotýkaly. Její kůži zaplavil jeho teplý dech. Mírné strniště na jeho tváři přejelo po její citlivé pokožce, a když se jeho rty téměř jako duch dotkly jejích, nechalo na ní po sobě kousek jeho.

Když Dante promluvil, jeho slova nebyla hlasitější než dech. „Bellissima, popros mě.“

„Dante, ošukej mě,“ zašeptala Cat. Stále se mu dívala přímo do očí. „Ošukej mě tak tvrdě, až nebudu moct dýchat nic jiného, než tebe. Dokud neuvidím nic jiného, než tebe. Chci tě mít všude kolem sebe. Dotýkej se mě, vychutnávej si mě. Děláš to tak dobře. Doháníš mě k šílenství. Dante, prosím, ošukej mě. Prosím.“

„To je přesně to, co jsem chtěl slyšet,“ řekl zastřeně.

Dante se natáhl nad její hlavu a z kovového regálu nad ostrůvkem vytáhl pár hrnců a pánví. Odhodil je na podlahu. Rachot jejich dopadu se rozlehl celým tichým bytem. Pak jí přetáhl šaty přes hlavu a hodil je někam za ní. Cat pod šaty neměla podprsenku, jen svoje tanga. Danteho ústa okamžitě našla její pravé ňadro. Jeho ruka jí zakryla to levé. Jazykem přejížděl po tom tvrdém bodu, hrál si s její bradavkou. Svými prsty si dobíral tu druhou.

„Zbožňuji tvoje prsa,“ zamumlal Dante do její kůže a pak svými zuby zaútočil na její citlivou bradavku. Cat měla pocit, jako by jí z plic unikl všechen vzduch. Měla pocit, že se pod chtíčem tohohle muže přímo utopí.

Teď Danteho ruka opustila její prso a zajela dolů, mezi její stehna, pod látku jejích tang. Jeho prsty se dostaly do kontaktu s jejími vnitřními záhyby a jeho ústa teď opustila její bradavku. Cat si nemohla pomoct, ale ten pocit do ní úplně narazil. Od doby, kdy se jí takhle dotýkal, uplynuly celé měsíce… a ona se nemohla dočkat. Jeho prsty prozkoumávaly její záhyby tím nejměkčím dotekem.

„Tak mokrá, koťátko. Jako horké hedvábí. Nemůžu se dočkat, až mě smočíš.“

Danteho ruka teď zmizela ve šňůrce jejích tang. Tu chatrnou látku stáhl z jejího pozadí dolů a pak jí osvobodil její nohy. Kravatu, kterou si předtím přehodil přes rameno, už znovu držel v ruce. Dřív, než mohla Cat začít protestovat, Dante chytil obě její zápěstí a spojil je několika volnými smyčkami kravaty k sobě. Dával si pozor, aby žádnou smyčku neudělal příliš těsnou, a nedošlo tak k přerušení krevního oběhu.

„V pořádku?“ zeptal se Dante, když udělal na kravatě uzel.

Cat přikývla. „Ano.“

Mlčky sledovala, jak jí zvedl ruce vysoko nad hlavu. Dante pak přivázal hedvábí k stojanu čistým uzlem, který nevypadal, že by povolil, kdyby za něj zatáhla.

„Zatraceně, podívej se na sebe,“ řekl Dante a přejel rukama po Catině těle. „Catrino, jsi ta nejvíc sexy žena, kterou jsem měl kdy to potěšení šukat. Moje nebezpečná ženuško, ani netušíš, jak často jsem o tomhle přemýšlel. Věci, které s tebou chci udělat, jsou vyloženě špinavé.“

„Ošukej mě,“ požadovala Cat.

„Brzy.“

Když se Cat podívala na regál a kravatu, kterou měla uvázanou kolem zápěstí a držela jí ruce zvednuté vysoko nahoru i na své tělo, které pro něj měla plně vystavené, hrudník se zvedal těžkými nádechy.

„Tahej si za tu zatracenou věc, jak chceš, Cat. Police je nahoře přišroubovaná, takže nespadne.“

Slyšitelně polkla. „Asi bych měla říct, že to je dobře.“
Dante se zasmál a přes boky si stáhl dolů svoje kalhoty na spaní, čímž osvobodil svoji erekci. Přejel si palcem po svém penisu, palcem si přejel po hlavičce a každým tahem se mu zvětšoval ještě víc. Teď Dante vstoupil přímo mezi její dokořán rozevřená stehna a ještě jednou řekl: „Tohle je poslední šance vycouvat z toho.“

„Ani za celé peklo,“ procedila Cat.

„Doufal jsem, že to řekneš.“

Dante jí neposkytl žádné varování. Jednoduše zasunul hlavičku penisu do jejích záhybů a jedním pevným tahem vrazil do žáru její broskvičky. Cat byla na to, aby jeho výpad pojala, víc než dost mokrá, ale cítila ho v celém těle, až po prsty na nohou. Její vnitřní stěny se sevřely kolem jeho délky. On do ní zajel tak hluboko, jak jen to bylo možné. Rukama jí rozevřel stehna ještě víc a délka jeho penisu jí uvnitř protahovala.

Ve svalech pocítila pálení, nicméně to jen přidávalo k absolutní blaženosti z toho, jak do ní bušil jeho penis v neochabujícím tempu. Cat zaklonila hlavu, z úst jí unikl s hlasitým zasyčením výdech vzduchu. Její krevní řečiště okamžitě zaplavila úleva.

Na tomhle muži, který byl uvnitř jejího těla, byla závislá. Její vzpomínky k němu nebyly spravedlivé. Ne na to, jak se chvěly pásy jeho svalů, když jí šukal. Ne k tomu, jak sledoval každé její zasténání a výkřik jeho jména, jako by to byla dokonalá hudba. Ne k tomu, jak jeho ruce zkoumaly její tělo, jak se jí dotýkaly a jak jí každým tahem přiváděl blíž a blíž k hraně orgasmu. Žádná z jejích vzpomínek nedokázala uspokojit to temné místo uvnitř její duše tak, jako to dokázal Dante, když jí šukal.

Nárokoval si její tělo a bez jakýchkoli otázek si ho bral. Bylo to, jako by její tělo představovalo struny hudebního nástroje a on byl tím jediným hudebníkem, který věděl, jak na něj hrát.

„Jaké to je, koťátko?“ zeptal se Dante. Jeho ústa teď byla nebezpečně blízko těm jejím.

„Tak dobré,“ podařilo se Cat zakňučet.

„Řekni mi to.“

„Mám zatracený pocit, jako bys byl všude.“

Když se Dante usmál, oči se mu zablýskly uspokojením. „Nemyslím si, že to tak je, ale jsem si zatraceně jistý, že jednou to udělám.“

Cat zatnula zuby. Její střed ovládlo horko, které se šířilo dál. „Ach můj Bože, Dante.“

„Hlasitěji, zlato. Catrino, chci slyšet tvůj hlas, který křičí mé zatracené jméno, celé dny.“

Ani na okamžik jeho brutální tempo nezpomalilo. Každé jeho zasténání zajíždělo až do jejího nitra a hrozilo, že z pultu spadne. Nicméně zápěstí, které měla spoutané vysoko nad hlavou a jeho ruce, které držely její stehna rozevřené, ji udržely na místě. Vzpínala se vůči svým poutům, zbožňovala to, jak jí měkké hedvábí, kterým byla spoutána, bodá do kůže přesně v tom správném potěšení, aby jí pomáhalo dosáhnout blížícího se orgasmu. Naplnil ji tak zatraceně dobře – sladký Bože, úplně ji naplnil.

„Skoro,“ vydechla Cat.

„Perfektní,“ uslyšela ho zasyčet.

Jedna jeho ruka opustila její stehno a vyhledala její kočičku. Cítila, jak z jejích záhybů nabíral konečky prstů její vlhkost, zatímco palcem hrubě zatlačil na její klitoris. Jakýkoli zbytek vzduchu, který Cat zůstal v plicích, se teď vypařil. A zároveň s ním i její zdravý rozum. Nedokázala vidět ani myslet, jediné co měla v hlavě, byl Dante.

 Nic než on.

Všechno, co cítila, byl on. Šukal ji. Jeho ústa líbala malý důlek na pravé straně její tváře, zuby škádlil koutek jejích úst. Jeho dech, tvrdý a blízko ucha. Ty prsty, kterými ji škádlil, útočil na ten svazeček nervů klitorisu a tím vysílal výbuchy pocitů přímo do jejího lůna. Ruka, která ji stále ještě držela doširoka rozevřené nohy, jí najednou popadla za čelist, přímo pod bradou. Dante donutil Cat zvednout hlavu, takže teď se mu dívala přímo do jeho zamžených, opojných očí. Prsty se jí zarýval do těla a bylo to tak krásně drsné. Cat nemohla mluvit. Ne při té zatracené jízdě, která ji doháněla k šílenství a při tom, jak se na ní díval, jako by ji vlastnil.

„Jsi moje.“

Tahle dvě slova vyšla skrz jeho zaťaté zuby. Byla pevná a drsná. Očima se jí přitom díval do očí. Tak zatraceně jednoduché, ale nebylo to tak.

„Jsi moje, Catrino,“ zopakoval Dante.

Cat přikývla. „Tvoje.“

„Nikdo se tě nebude dotýkat. Jen já.“

„Nikdo jiný, bello.“

Orgasmus zaútočil na Cat tak rychle a tvrdě, až měla doslova pocit, jako by se její tělo pod ním přímo rozpouštělo. Všechno napětí zmizelo. Doširoka rozevřenýma očima vyhledala Danteho, který se na ni díval tak hladově, až jí všechny nervy plály žhavým ohněm. Její tělo bylo tak horké, jako by jí někdo zavřel do sauny rozpálené na nejvyšší teploty. Když přes její třesoucí se zpocené tělo přejel poslední kousek euforie, snažila se uklidnit, ale nešlo to.

Sakra, Cat dokonce nezvládla ani myslet.

Dante se beze slova natáhl a rozvázal její provizorní pouta. Rukama ji vzal za paže a dal jí je kolem svého krku. Cat měla pocit, jako by měla celé tělo jen ze želé. Potřebovala pár vteřin na to, aby se znovu vrátila na pevnou zem.

Dante ji zvedl z linky, jako by nic nevážila. Teprve teď si Cat uvědomila, že on měl stále ještě tvrdý penis, který byl pohřbený hluboko v jejím těle a smáčel se v jejích vnitřních šťávách. Každý krok, který udělal směrem ke své ložnici, ji stále škádlil svou délkou, probouzel jí, sliboval…

„Nejsme ani blízko konci,“ zašeptal jí Dante, když jí položil na záda na postel.

Až příliš to připomínalo jejich svatební noc.

Cat se zatraceně nemohla dočkat.

************

Cat koutkem oka zaregistrovala ukazatel k letišti, ale nevěnovala mu žádný pozornost. V žilách se jí vařila zlost. To jediné, co bránilo tomu, aby přešla do zuřivosti, bylo pomyšlení na to, jak ji Dante za poslední týden držel uspokojenou a důkladně ošukanou. Protože kdyby nemyslela na sex s ním, podřízla by mu svým nožem hrdlo. Zatraceně jednoduché.

Cat na mobilním telefonu vytočila číslo svého manžela. Žaludek se jí chvěl rozrušením. Na druhé zazvonění to Dante zvedl. Nedala mu ani možnost pozdravit jí. „Dante, myslela jsem, že jsem ti řekla, že na tomhle výletě nebudou žádní strážci, kteří by mě sledovali.“

„Měl se jednoduše ujistit, že v pořádku a v bezpečí dorazíš na letiště, Amore.“
Snažila si zachovat chladnou hlavu, ale nic tomu nepomáhalo. Poté, co ho výslovně požádala, aby jí nechal dělat její věci, zvlášť tuhle konkrétní naplánovanou, kdy mu dala jasně najevo, že tohle měl být první výlet, kdy jela znovu za obchodem, i tak poslal někoho, kdo na ní měl dohlížet.

Cat byla nasraná.

„No, ještě nejsem ani napůl cesty na letiště, a už jsem ho setřásla,“ informovala ho Cat s klidným tónem v hlase. „Pro příště si, Dante, vyber lepšího blázna, aby mě hlídal, nebo nasral.“

„Nechtěl jsem žádné hlíd-“

Zavěsila hovor a mobilní telefon hodila do přihrádky auta. Stále se z ní vzteky téměř kouřilo. Jakmile měla Cat možnost odbočit na dálnici do druhého směru, udělala to. Takže teď mířila opačným směrem, než bylo letiště.

Ano. Cat musela udělat věc spojenou s obchodem. Jen prostě ne ten, o kterém by chtěl vědět její manžel.

Cat o třicet minut později, když jí její GPS navigace dala signál, odbočila na polní cestu u dálnice. Zhruba o tři sta metrů dál na ní na soukromé cestě čekalo černé auto. Cat zajela až k němu a zaparkovala. Pak vystoupila, zamknula svůj bílý Mercedes – jediný svatební dar, který dovolila, aby jí dal její manžel – a přešla k černému sedanu. Cat rychle našla náhradní klíčky přesně tam, kde věděla, že by měly být. O pět minut později už byla znovu na cestě, i když stále nemířila směrem k letišti.

Ne. Na to, aby dosáhla svého cíle, musela zamířit ven z města.

Připomněla si, aby poděkovala Gaetanovi za to, že byl tak hodný a uchoval její plány v tajnosti. Také si za svou loajalitu vůči Cat zasloužil nějakou odměnu. Netušila, jak by se bez něj a Paa odešla.

Pro ně nebylo nic nemožné. Gaetano přiletěl do New Yorku, vyzvedl pro Cat vůz a nechal ho přesně tam, kde požadovala. Také se pár dnů, než se Cat vrátí zpátky k Dantemu, aniž by tušil, kde skutečně byla, držel mimo jeho radar, aby pak vyzvedl auto a znovu ho vrátil.

Jo, tomu člověku toho skutečně dlužila hodně.

*****

Cat dojela k přízemnímu, skromnému bungalovu. Uvnitř byla pouze jednou. Ve skutečnosti to bylo, když ten dům zakoupila na falešné jméno. Byly v něm dvě ložnice, malá koupelna, obvyklá kuchyňka, obývací prostor a obstojně velký dvorek, který byl z důvodu soukromí ze všech stran obklopen pětimetrovým plotem. Díky klidnému, bezpečnému předměstí, ve kterém se nacházel a obyčejným sousedům byl tenhle dům dokonalý pro Catin záměr. Nikdo by nepředpokládal, že lidé, kteří v něm bydleli, byli něčím jiným než obyčejnou matkou a synem. Až do doby, než by se k nim dostali až příliš blízko. Cat se tak jako tak postarala, aby Isa znala pravidla. Nemluvit se sousedy, pokud to nebylo nezbytně nutné.

Bruna Savina by nikdy nenapadlo hledat lidi, které před ním Cat skrývala, na místě, kde je měl přímo na očích. Pravděpodobně si myslel, že je Cat uklidila na místo minimálně pár Států daleko. Nebo do pekla, možná si myslel, že je nechala v Itálii.

Jeho chyba.

Popravdě řečeno Cat nevěděla, co si Bruno myslel, a ani to nechtěla vědět. Stačilo pomyšlení na jméno Bruno a její hněv narůstal raketovou rychlostí, v žaludku se jí zvedala nevolnost a srdce v hrudi silně bušilo obavami.

Byl to hnusný člověk, který zneužíval lidi, a kterému na ženách vůbec nezáleželo. Byl to milenec její sestry, než Catherine zemřela.

A předpokládaný otec Catina synovce, malého chlapce, kterého mu kvůli jeho bezpečí ukradla.

Cat čtyřikrát zaklepala na přední dveře domu a čekala.

Isa, synovcova chůva a hospodyně na plný úvazek, s úsměvem otevřela. „Ciao, Catrina!“

„Iso,“ řekla Cat s úsměvem.

„Rychle pojď dál. Chybíš mu.“

Cat vstoupila do domu a téměř okamžitě si z Isina náručí vzala malého chlapečka.

Michel se vzpíral jako téměř každý osmiměsíční chlapec, který chtěl být dole na podlaze. Cat ho nedala dolů. Chtěla si ho podržet, protože s ním nestráví moc času. Aby ho mohla chránit, musela zůstat daleko. Aby mohla tohle dítě chránit… vdala se za muže, jehož příjmení a rodina by mohli vyděsit jeho otce, aby si ho nevzal zpět.

Nemohla riskovat všechno to, co udělala pro tohle dítě – svou krev – aby ho udržela v bezpečí, jen proto, že ho chtěla navštěvovat mnohem častěji.

Od doby, kdy ho naposledy viděla, uplynulo už skoro sedm měsíců. Tehdy byl prakticky novorozencem. Tehdy stále voněl jako novorozenec, měl bezzubý úsměv, který v podstatě téměř nebyl úsměvem a byl téměř celý holohlavý. Teď mu hlava svítila zlatými kadeřemi, hnědými očima se díval přímo na ni a měl upřímný úsměv.

Rychle pomyslela na Danteho a na to, jak by se cítil, kdyby zjistil, co bylo skutečně skryto za jejími záměry provdat se za něj. Pravděpodobně by cítil zradu. Teď už bylo příliš pozdě. Cat by to nemohla vzít zpět. Kdyby Dante znal celou pravdu, proč se s ním spojila, pomyslel by si, že pro jeho rodinu představuje riziko a odvrátil by se od ní pryč.

Cat na to, aby mohla Michela chránit, potřebovala někoho většího, než byla ona sama. Dokonce, i když nevěděli, že to dělali. Dante byl tím člověkem.

„Micheli!“ Cat polechtala chlapce na bříšku a dívala se, jak se jeho růžové tvářičky nafoukly. „Ach, ty jsi tak pohledný chlapeček!“

„Ma!“ vykřiklo dítě.

Cat šokovaně zamrkala. „Ne, Micheli… Zia Catrina. Ne tvá máma.“

Když to řekla, bolelo ji srdce. Michel už neměl svou matku a vlastně ani otce, který ji téměř umlátil k smrti, nechal jí, aby samotná porodila jeho dítě a na konec nic neudělal, když vykrvácela.

Isa se zasmála. „Nechala jsi zde plný pytel věcí své sestry. S Catherinou jste se navzájem hodně podobaly, takže si tě s ní možná plete. To je všechno.“

„Možná,“ zopakovala Cat.

Isin úsměv zmizel. „Catrino, nakonec bude potřebovat matku a otce.“

„Já vím.“

To byly jediné dvě věci, o kterých Cat nevěděla, jak je Michelovi dát.

Jediným důvodem, proč se za Danteho provdala, bylo Michelovo bezpečí. Všechno její postavení a pověst jako svrchovaného ducha Královny Pojistky se pomalu vzdávala, aby se stala Catrinou Marcello, velice veřejně známou ženou bosse mafie. Klienti jí teď už příliš nevěřili. A to vše udělala kvůli tomuhle dítěti.

Ale nevěděla, jak má dát Michelovi něco jiného.