Dante - 10. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Souboj Danteho a Antonyho na poli obchodu. Kdo se stane vítězem? A možná, že nejedny ledy roztají…           Sinnel

„Myslela jsem, že jsem tady odtud něco zaslechla.“

Dante při Catrinině tichém hlasu napjal ramena. Od uzavření jejich manželství uběhly čtyři měsíce a on mohl spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát uslyšel Catrinu promluvit tak, jak to udělala nyní. Možná to bylo proto, že zejména pokud šlo o něj, bylo jí tak nepodobné tiše promluvit. Byla ohnivá – dokonce kurážná – a to na ní měl rád, i když ho často doháněla přímo k šílenství.

Když nic jiného, věděl, že se mu podařilo vzít si za manželku dobrou partnerku. Někoho, díky komu byl soutěživý, ale jen se tím stával lepším. Ženu, která byla silná a pro to, aby si byla vědoma své vlastní síly, nepotřebovala jeho pochvalu a souhlas. Stala se pro něho svým způsobem kamarádkou a rozhodně i důvěrníkem.

Tyhle vlastnosti byly vzácné – ve skutečnosti nádherné. Také ho rozpalovala jako nic jiného, ale jejich dohoda byla jasná. Jejich manželství bylo obchodem. Nechtěla milence. Intimita by mohla zničit tu velice křehkou rovnováhu, které se jim podařilo společně dosáhnout.

„Dante?“

Odkašlal si a otočil se. Uviděl, jak Catrina stála ve dveřích jeho kanceláře. „Ano?“

„Je… jedna ráno.“

„Cat, podloudnosti nikdy nespí.“

Usmála se.

„Mmm, ale tohle vůbec nevypadá zkaženě,“ řekla Catrina a kývla k tabulím, které měl rozmístěné po kanceláři. „Tohle vypadá jako práce.“
„Dělám víc, než jen prodej drog, přepravu zbraní a vydírání, Cat.“

„Vím.“

Catrina si povzdechla a vstoupila do kanceláře. Krémové hedvábí županu, který nosila, jen stěží zakrýval její dokonalé nohy. Vykukovala jí z něj část stehna. Dante přejel pohledem po její postavě ve tvaru přesýpacích hodin. Černý pásek, který měla zavázaný v pase, jen zdůrazňoval její tvary. I když byla ospalá a její obvykle elegantně učesané rudé vlasy měla rozcuchané z postele, vypadala jako by se právě s někým pomilovala.

Catrina byla nádherná žena a pro Danteho bylo každý den těžší a těžší ignorovat svou narůstající touhu. Kontrola bylo jeho prostřední jméno – tahle žena nechávala jen minimální prostor pro představivost.

Jako teď.

Dante si olízl rty a otočil se zpátky k tabulím, kterým se věnoval předtím, než ho Catrina vyrušila. „Jedná se o několik možností developerských plánů, na kterých jsem pracoval.

„Tohle je developerství nemovitostí,“ řekla Catrina.

„Jo. Rád vlastním věci. Čím víc jich vlastním, tím mám větší kontrolu. Čím víc kontroly, tím víc moci. Protože kontrola a moc nejsou to samé. Může to tak vypadat, ale není to tak. Marcellovi dominují ve spoustě věcí, ale teprve teď mi začalo docházet, že tím, kdo dominuje, je ve skutečnosti můj otec. On vlastní majetek, obchody, a tak dál. Má moc, a když odchází, nic nenechává.“

„Co mi v tom uniklo?“ zeptala se Catrina a přešla až k Dantemu. „Mám pocit, že je tam něco, co jsi vynechal.“

Dante se zasmál. „Pár týdnů předtím, než jsme se setkali, mě otec vyhodil.“

Catrina zvedla hlavu, aby se na něj mohla podívat. Měla svraštěné obočí. „Cože? Vyhodil tebe? Ale ty jsi jeho syn a jsou to Marcello Industries, že?“

„Vím. Tohle byla taky moje první reakce. V podstatě to je to, co udělal. Vyhodil mě a chtěl mi vyplatit můj podíl akcií z Marcello Industries, ale peníze jsem si nevzal a ani si je nevezmu. Dokonce, i kdyby se mě k tomu případně pokusil donutit, daruji je. Přijde mi skutečně zbytečné, abych si vzal peníze a založil si svůj vlastní podnik tak, jak chce on, když mi ty peníze vlastně dal od samého začátku jako dědictví, že?“

„Chápu.“

„Já mám peníze,“ vysvětloval Dante a mávl kolem své kanceláře. Ve skutečnosti tím myslel svůj byt jako celek. „Zcela zjevně mám peníze. Peníze, za které jsem si koupil tenhle byt, svoje auta, a cokoli dalšího, co jsem si pořídil. Tohle nepochází od mého otce. Celé roky jsem na tom pracoval. Jak s legálními, tak ilegálními záležitostmi. Jistě, měl jsem obrovský podíl akcí v tátově společnosti, ale každý den jsem v práci pracoval celé hodiny jako kdokoli jiný v té budově. A když jsem tam skončil, měl jsem další, úplně odlišnou práci. Myslel jsem si...“

„Co?“ zeptala se Catrina.

„Myslel jsem si, že jdu svou vlastní cestou, ale nebylo to tak. Můj táta mě musel kopnout do zadku, abych si uvědomil, že místo toho, abych dělal to, co chci já sám, jsem jen šel v jeho stopách.“

„Takže v podstatě tě zbavil svých obchodů, abys našel to, čím jsi.“

„Přesně. A bez toho všeho jsem si myslel, že jsem neměl žádnou kontrolu, a proto ani žádnou moc.“

„Co tě donutilo uvědomit si, že se mýlíš?“

Dante pokrčil rameny. „Stále jsem Marcello. Vždycky budu Marcello. Jen prostě nemůžu být Antony Marcello. Jednou bude Marcello Industries prodáno nejvyšší nabídce – nakonec se to stane – a já potřebuji mít moc pro svou rodinu. Budu řídit tak moc, jak jen to půjde. Cokoli a všechno, co může být koupeno, aby k tomu bylo připojeno do názvu jméno Marcello, tak to koupím.“

Catrina se znovu podívala na jeho plán rozvoje realit. „Takže co to všechno znamená?“

„Předpokládám, že se pomalu začnu vracet zpátky do hry. Posledních pár měsíců jsem se soustředil na tohle manželství a na to, co všechno znamená. Někde v tom procesu jsem dal určité věci na vedlejší kolej.“

„Ano?“

„Svým způsobem.“ Dante si povzdechl. „Zítra odpoledne mám schůzku s investory. Když jsem odešel z tátovy společnosti, nechal jsem všechno, co jsem tam získal, za zády. No, až na pár věcí. Moje jméno, moji pověst a všechny moje kontakty. To je ten jediný důvod, proč se mi podařilo na zítřek zařídit tu schůzku. Díky mým kontaktům.“

„Zníš nervózně. To se ti vůbec nepodobá.“

„To tak není. Ale, tohle není jen tak obyčejná schůzka. Mnohem víc je to nabídková válka mezi konkurenčními společnostmi o, no -“ Dante mávl rukou k bílé tabuli, kde Catrina viděla jeho vytištěné plány, „- o tohle… Bez Marcello Industries za zády nemám zatracený vliv, ale měl jsem kontakty a možná by to mohlo i na krátko zničit mé bankovní konto, ale peníze mám.“

„Malý risk ti udělá dobře. Když budeš hrát na jistotu, nikam se nedostaneš, Dante.“

„Jsem si toho vědom.“

„A i tak jsi stále nervózní.“

„Protože jedna z těch společností, proti kterým budu zítra stát, je společnost mého otce. Jsem si skoro stoprocentně jistý tím, že tam bude. Zvlášť, když ví, že tam budu taky. Může vlastnit společnost a mít týmy, které za něj tyhle věci dělají, ale s investory vždycky jedná osobně.“

Catrina zmlkla.

„Můžu z toho teď být trochu nervózní?“ zeptal se Dante žertovným tónem.

„Proč by potřebovala Marcello Industries peníze investorů?“

„Protože také investují do spousty menších společností. Je pravděpodobné, že do tohohle developerského plánu jsou zapojeny prostřednictvím třetí strany a jednají jejich jménem. Je tu možnost, že by Marcello Industries mohla získat část smlouvy, třetí strana ten samý podíl, nebo možná o něco větší a investor by pak dostal za podpis svůj díl peněz, aby podepsal znovu a kontrakt stál za to.“

„Vypadá to tak jednoduše,“ řekla Catrina a protočila oči. „Ne.“

„Nedá mi to zadarmo,“ pokračoval Dante tiše. „Antony Marcello není ochotný dát komukoli cokoli zadarmo, aniž by ho u toho nenutil krvácet, potit se a žadonit. Byl jsem svědkem nabídkové války u jiných společností. Je naprosto neúprosný.“

„Chápu. Nikdy jsi nebyl tím, kdo proti němu stál na druhé straně.“

„Ne. Proč bych měl? Pracoval jsem pro něj.“

„Myslím, že možná znervózňuješ sám sebe bezdůvodně.“

Dante zvedl jedno obočí a z boku se díval přímo na Catrinu. „Slyšela jsi, co jsem -“

„Jsem žena. Ne hluchá. Jsem si vědoma, že la fagmila se nedívá moc dobře na ženy v byznyse, takže pravděpodobně věříš tomu, že jako muž máš vždycky pravdu, ale v tomhle případě ji nemáš, Dante.“

Ach, bylo to tam. Drápky a všechny.

„Co ti řekl tvůj otec, když tě vyhodil?“ zeptala se Catrina.

„Abych ho vyzýval, soupeřil s ním a překonal ho, ale nebyl jím.“

„Dobře. To je přesně to, co děláš.“

Dante pocítil zmatek. „Vlastně jsem neměl možnost udělat toho moc s tím, na co se můj otec zaměřuje.“

„Zítra půjdeš proti jeho společnosti. Tohle je určitě náročná výzva, kterou jsi přijmul. Navíc, pokud se ti podaří získat peníze investorů, tyhle plány, které tu máš, vypadají, že se v oblasti realitního rozvoje staneš pro Marcello Industries pekelným soupeřem. Zejména s ohledem na to, že teď jsi v mnohem menší společností.“

„I když tohle je práce, Cat. Ne la famiglia.“

„Ale je tvoje, Dante. Ne jeho.“

„To je pravda,“ tiše připustil.

„Chtěla jsem se tě na to zeptat už dřív, ale zapomněla jsem. Teď mi to přijde jako dobrá chvíle. Kolik bylo tvému otcovi, když převzal rodinu jako don?“

„Čerstvě třicet.“

„A tobě je, Dante, dvacet devět. V určitých aspektech jsi ho již překonal. To neznamená, že toho ještě před sebou nemáš spoustu. Čím déle budeš mít moc, tím bude tvoje reputace v tvé rodině růst. Ale jemu také zabralo celé roky, aby dostal své jméno nad jména ostatních. Takže to uděláš.“

Catrina se s úsměvem otočila k Dantemu a hravě ho šťouchla do břicha. „Dante, ty kráčíš ve svých vlastních šlépějích. Čím déle to budeš dělat, tím budou význačnější.“

Datne se ušklíbl. „Neříkám ti to často, ale děkuji.“

„Nemusíš mi to říkat.“

„Vím,“ zamumlal Dante. „Nežádáš pochvalu. Tohle je jedna z věcí, které na tobě mám nejraději.“

Catrina ztichla a svýma zelenýma očima před Dantem uhnula. Ale dřív, než to stihla udělat, to v jejích očích uviděl. Ten stěží zaznamenatelný náznak nerozhodnosti. Zakolísání jejích emocí. Tohle byl jediný další okamžik, kdy toho u ní byl svědkem. Poprvé se to stalo při jejich svatební noci – a tehdy mu dovolila, aby ji měl. Ta vzpomínka, jak byla pod ním – ta jediná, kterou měl – nikdy jí nedokázal dostat z hlavy. Dante si nemohl pomoci. Vzpomněl si na její slova: Lidé jako my, by neměli cítit. Nechceme přitažlivost. Ta nás ničí. Společně budeme dokonalý pár. Společně nikdy nemůžeme prohrát.

Čím déle Catrinu znal, tím těžší pro něj bylo uvěřit těm slovům.

„Catrino, měla bys jít zpátky do postele,“ řekl Dante a otočil se zpátky ke svým plánům.

„Já -“

„Ne, měla bys jít. Díky tobě je pro mě těžké soustředit se. Díky tobě je pro mě těžké být… dobře, s tebou.“

Dovolit jí, aby udělala to, co chtěla. Dante k ní natáhl ruku jako olivovou ratolest.

„Skutečně to děláš, Dante.“ Pak k němu Catrina natáhla ruku a na krátký okamžik se dotkla svým malíčkem toho jeho. Postavila se na špičky a políbila ho na čelist. „A já nevím, jestli se mi to líbí, nebo ne.“

Dante ztuhl. Nebyl si jistý, co dělat.

Catrina mu neposkytla příležitost něco vymyslet. Bez dalšího slova odešla z kanceláře a zavřela za sebou dveře.

*********

Dante se rukama pevně opíral o horní část dubového stolu. Jeho zlost stoupala. Na druhém konci stolu seděl jeho otec, ledově chladný a klidný. Což Danteho sralo víc, než cokoli jiného. Ze tří společností, které byly vybrány, aby prezentovaly svoje nabídky, zbyly jen Empire Development a Marceloo Industries. Třetí společnost po zjištění, že zbylé dvě společnosti měly svou nabídku o téměř dvacet pět procent nižší, elegantně vycouvala.

Nicméně Dante a Antony spolu ohledně nákladů a potenciálních zisků tvrdě bojovali.

„Empire Developments je ve hře nová,“ řekl Antony klidně, procházel svými složkami a plně jim věnoval svou pozornost. „Ve skutečnosti tak nová, že zatím ještě neměli ani čas zaplnit své nové kanceláře příslušnými lidmi, kteří budou řídit společnost.“

„Právě to probíhá,“ odpověděl Dante, kterému se nějakým zázrakem podařilo udržet hlas v klidu. „A pokud zvážíme, že se se začátkem těchto navrhovaných plánů nepočítá dřív než za třináct měsíců, Empire Development má víc než dost času na to, aby před začátkem smlouvy dokončila vše potřebné.“

„Ale pokud jsou tak noví, jak jsou, zvládnou jejich lidé a dodavatelé dodržet časovou osu a rozpočet kontraktu?“ zeptal se Antony.

„To je...“ Kaleb Trenton, investor, který seděl na vzdáleném konci stolu, se podíval do svých papírů, „… sedmdesát miliónů dolarů, že? Každý měsíc smlouvy, o který se smlouva protáhne, tak tolik všichni ztratíme. Mohlo by se to případně stát? Jistě. Naneštěstí jsem tím, kdo chce, aby se mi investice vrátila tak rychle, jak je to jen možné. Z tohohle hlediska je Empire Develpments obrovským riskem.“

Dante se pomalu nadechl a pečlivě pozoroval svého otce. Tyhle nesmysly tu už probíhaly celé dvě hodiny. Byl unavený a nasraný.

„Nemáš za sebe nic co ukázat,“ řekl Antony, který konečně zvedl hlavu od svých papírů a podíval se přímo na svého syna. „Žádná osvědčená čísla. Žádné uzavřené a naplněné smlouvy. A co je nejdůležitější, proti největším hráčům nemáš žádnou váhu.“

Antony se natáhl a na svém notebooku stiskl několik kláves. Na stěně se ve světle projektoru ukázal graf s růstem společnosti Marcello Industries. „Na druhou stranu my rozhodně ano.“

Dante se rychle podíval na čísla, které předváděl jeho otec, a na tváři se mu začínal tvořit úsměv. Antony Marcello se chystal hrát špinavě a Dante to věděl. Byl připravený shodit svého rivala na zem a ještě si do něho kopnout. Chystal se zničit jeho reputaci v očích investorů.

Dante tuhle taktiku znal. Mnohokrát byl svědkem toho, jak ji jeho otec použil.

Ale pro jeho otce byla zatracená škoda, že si neuvědomil svou chybu.

„Nádherná čísla,“ pochválil ho Dante tiše.

„To si rozhodně myslím,“ odpověděl Antony. „Marcello Industries tvrdě pracovala na tom, aby byla neustále v trvalém zisku. Předvedeš ta svoje?“

„To nemusím.“

Antony se zapíchl očima přímo do Danteho. „Prosím?“

Dante se už dále o investory nestaral. Buď se mu tu smlouvu chystali svěřit, nebo ne. Taková hra to byla. Někdy to všechno bylo jen o vlivu a pověsti a někdy o tom, zda jste líbali správné zadky.

Dante pro to, aby smlouvu získal, nebyl ochotný nikomu líbat zadek. Ale jeho zatracená reputace tu byla vidět. Právě teď. Díky Antonyho chybě zářila přímo na stěně.

„Nemusím vytahovat svá čísla nebo ukazovat víc, než právě teď svítí na stěně,“ řekl Dante a ukázal na graf, který připravil jeho otec. „Udělal jsi to za mě.“

Dante se postavil a přešel ke zdi. Na grafu Marcello Industries ukázal na první výrazný skok.

„V této době jsem byl ve společnosti druhý rok a pracoval výhradně v oblasti developmentu. A tak, jak vidíme v následujících letech,“ Dante pokračoval v ukazování na vzrůstající červenou čáru, „… růst jen pokračoval. Ve skutečnosti se každý rok zdvojnásoboval. Za pět let zisk ani jednou neklesl. Když jsem pracoval pro společnost, nepřišli jsme ani o jednu smlouvu.“

„Také jsi měl -“

Dante se otočil na patě. „Ach, dřív, než začneš mluvit o společnosti, která za mnou stála, dovol, abych to dopověděl. Marcello Industries za mnou mělo celý tým, který tvořil jednu část společnosti. Tým lidí, který se zodpovídal mně. Věřil mi. Pracoval jsem s těmi lidmi bok po boku v malých kancelářích, jednal s nimi s respektem, který si zasloužili, a nikdy jsem si nepřisvojoval úspěch jen pro sebe. Věřili mi tak moc, že několik z nich mě následovalo do Empire Developmnets, i když věděli, že společnost teprve buduji. Že?“

Antonymu se objevil tik v čelisti. „Do jisté míry.“

„Tady se nejedná o žádnou míru, pane Marcello,“ řekl Dante a podíval se na svého otce. „Tohle jsi mě učil. Že je to buď ano, nebo ne. Nehrajeme si na žádná možná.“

„Pak tedy ano.“

„Dobře. Děkuji za potvrzení.“ Dante se vrátil zpátky ke grafu. Pohled měl upřený na poslední rok, kdy ještě stále pracoval pod Marcello Industries. „Tohle je předběžné, ne?“

„Nevím, co tím myslíš,“ odpověděl Antony.

„Ten poslední rok. Zatím neskončil.“

„Samozřejmě, že ano. Zatím ještě není kompletní. Je to projekce na základě domluvených smluv.“

Dante přikývl. „Jistě, ale je tam zahrnuto vše, že?“

„Slovní hrátky nemám rád,“ zamumlal Antony.

„Dovol, abych ti to vyjasnil. Tvůj účetní tým tam zahrnul všechny smlouvy, které začínají letos. Přesto však zapomněli – ať již úmyslně, či nikoli – odstranit největší zakázku, která má být spuštěna příští měsíc.“

„Cože -“

„Smlouva s Curod,“ přerušil ho Dante a s vyzývavě zvednutým obočím se ohlédl přes rameno. „Je to smlouva na devadesát milionů dolarů pro Washington. Víc než šest měsíců jsem strávil přípravou návrhu a poté jsem ho získal na schůzce ani ne za třicet minut. Tvůj tým tu smlouvu zahrnul, přestože Washington stále ještě zvažuje odstoupení od smlouvy, že?“

„Pane Marcello?“ zeptal se Kaleb. „Je to pravda?“

„Smlouva je stále v rukou Marcello Industries,“ řekl Antony nevzrušeně.

„Ale jen proto, že za mnou do Empire Developments Washington přišel, tu smlouvu mi nabídl, protože pod ní chtěli mít mé jméno, ale museli se vrátit zpátky do tvojí společnosti. Proč to tak bylo? Protože jsem neměl dost financí a času na to, abych shromáždil všechno, co potřebovali a byl jsem až příliš čestný, než abych se stal příčinou toho, že by přišli o nějaké peníze, i když to riziko byli ochotni přijmout. Když jsi mě vyplatil, porušil jsi s nimi smlouvu tím, že ses zbavil toho jediného člověka, kterého v týmu chtěli. Je to tak, že?“

Antony si založil ruce na hrudi. „Ano, ale tu smlouvu stále máme.“

„Tohle však tak neříkáš. Nemyslím, že by to nebyl rozdíl.“

„Vůči tobě ne.“

„Jaké části zisku ses musel vzdát, aby sis je udržel?“ zeptal se Dante. Byl upřímně zvědavý.

Antony odmítl odpovědět.

Dantemu to nevadilo. „A zatímco Marcello Industries používá v případě této smlouvy peníze třetí strany stejně tak, jako peníze banky, Empire Developments financuje hotovost z vlastní kapsy. Možná vám přijde, že se má společnost teprve staví na nohy, ale buďte si vědomi toho, že všechno, co mám, je v tomhle návrhu. Doslova.“

Začalo se projevovat Antonyho podráždění. Rychle bubnoval prsty do stolu. Dante byl neústupný.

„Když Marcello Industries selže, o nic jim nejde. Nemají co ztratit. Jejich osobní investice do smlouvy se dá počítat jen jako selhání z případného neúspěchu. Pokud by však zakázka selhala, Empire Developments by ztratila všechno, takže si nemůžeme dovolit, aby k tomu došlo. Vůbec.“

„Pane Marcello?“

Antony i Dante se na sebe přestali upřeně zírat a podívali se na investora. Leigh Denor si žádal jejich pozornost, ale muž promluvil na Antonyho.

„Máte k tomu co říct?“ zeptal se Leigh.

Antony nemohl nic dodat. Neměl jak to vyvrátit. Dante si toho byl vědom.

„Myslím, že máme vše, co potřebujeme, abychom mohli zvážit obě nabídky,“ řekla Trina Sleen, jediná žena mezi investory. „Není potřeba, abyste si tu navzájem podřezali hrdla, i když musím říct, že sledovat tuhle show bylo fascinující. Pokud můžu něco říct, tak Empire Developments, dobrá práce.“

Dante se podíval na svého otce. „Učil jsem se od toho nejlepšího.“

******

„Bože, něco tu zatraceně úžasně voní,“ řekl Dante, když vešel do bytu.

Dante si možná začínal zvykat na to, že v kuchyni už neměl žádnou kontrolu. Rychle přešel místností a pokus se popadnout z linky jeden z čerstvých koláčků. Aniž by Catrina zvedla oči od hnětení těsta na chleba, natáhla se, popadla vařečku a praštila ho jí přes prsty. Tvrdě.

Zasraně to bolelo. Dante zasyčel a rychle skryl svou ruku před dalším možným úderem. „Cazzo! Cat, za tuhle kuchyni jsem zaplatil já. Je moje.“

„Možná. Ale mezi námi jsem já tou jedinou, kdo jí skutečně používá. Takže se stala mojí. A ty se, Dante, drž mimo mou kuchyň.“

„Jsi příšerná.“

„Může být,“ souhlasila Catrina. „Jakmile bude hotový chleba, můžeme jíst.“

„Ale já mám hlad už teď.“

„Na to jsi měl myslet ráno, když jsi odmítl snídani. Vsadím se, že jsi byl až příliš zaneprázdněný, než abys šel na oběd.“

Dante si povzdechl. Moc dobře věděl, že tuhle bitvu nevyhraje. Catrina byla směšně puntičkářská. „Dostal jsi se svými muži tu smlouvu v LA?“

„Ano. Gae by mě rád příští týden viděl. Zatím je to stále svízelné.“

Týden? „Nemůže někdo jiný -“

Catrina přestala řešit chleba a střelila po Danteovi pohledem. „Víš, že takhle to nechodí. Moje dodávky a požadavky nefungují stejně tak, jako to děláš ty, Dante. Moji klienti nejsou obyčejní uživatelé, co jsou na ulicích. Nechtějí, aby jim jejich produkty dodával kdokoli. Chtějí Královnu. A také podle toho musí zaplatit. Soukromé lety. Exkluzivní party. Politici. Velcí sportovci. Hollywoodská jména. Taková je moje hra. Platí jistou cenu za jistý druh služby. Takže pokud mě tam Gaetano chce, abych vyžehlila vlny s několika klienty a dohlédla na dodavatelský řetězec, udělám to.“

„V pořádku,“ řekl Dante tiše. „Chápu to.“

Ale rozhodně to neznamenalo, že by se mu to zasraně líbilo.

Catrina se vrátila zpátky ke svému chlebu. „Neměl by sis dělat obavy.“

„Nedělám si je.“

„Lháři. Děláš a neměl bys. Tuhle práci dělám přes deset let.“

„Ale Cat, taky jsi moje žena. Teď představuješ větší cíl. Zvlášť pro úřady nebo někoho, kdo mě chce nasrat. Což znamená, že ta hra, kterou jsi hrála dřív, už dál nebude fungovat. Zvažuji, že s tebou pošlu jednoho nebo dva strážce.“

Catrina ztuhla. „Rozhodně ne.“

„Cat -“

„Ne, Dante. Nepotřebuji strážce. Nemluvě o tom, že by se mi pletli do mých obchodů a mých klientů. Odpověď zní ne. Zvládnu to v pohodě sama.“

„Jsem si vědom toho, co dokážeš.“

Nebo většinou. Catrina a její zasrané nože.

„Myslím to vážně. Neposílej muže, aby mě střežili. Mohlo by to zničit důvěru mých klientů v mou schopnost zůstat v jejich životě neviditelná. A rozhodně by se ani Paovi, ani Gaemu nelíbilo mít kolem sebe tvé muže, když tam budou. Jestli za mnou bez mého svolení pošleš své muže, slibuji, že toho budeš litovat.“

Dante omráčeně zamrkal. „Prosím?“

„Slyšel jsi mě, Dante.“

Dante cítil, jak se kolem něj zvedají zdi a stoupá jeho obrana. „A co bys sakra mohla dělat, dolce ragazza?“

Catriny oříškově hnědé oči varovně vzplály. „Do New Yorku by se vrátil jen jeden z nás.“

„Nemůžeš zabít moje muže.“

„Je rozdíl mezi, nemůžeš a neměla bys. O pravidla se příliš nestarám a moje schopnost zabíjet mi celé roky dobře sloužila. Ani jeden z nás nedává prázdné sliby, takže nezačínejme s tím, abychom testovali hranice toho druhého.“

Byla vážná. Dante nechápal myšlenkové pochody téhle ženy. Úroveň jeho frustrace ještě o jeden nebo dva stupně stoupla.

„Mimochodem, jak to dneska šlo?“ zeptala se Catrina a přes mísu s těstem položila utěrku.

„S předchozím tématem jsme skončili?“

„Hádat se nemá smysl.“

„Hádat se s tebou nemá smysl.“

„Přesně tak,“ řekla Catrina s úsměvem.

Dante nesnášel to, jak mu Catrinina bojovná povaha spojená s tvrdohlavostí připadala tak lákavá.

„Dante, řekni mi, jak to šlo s investory. Celý den jsem umírala zvědavostí a čekáním na to, abych se dozvěděla, jak to šlo. Chtěla jsem ti zavolat a zeptat se, ale nemyslela jsem si, že bys to uvítal.“

Vážně?

Jeho stěny se zbořily. Dante netušil, jak se to Catrině podařilo. V jednom okamžiku byl připravený zamknout ji v pokoji, dokud neuvidí věci z jeho pohledu a v tom dalším se objevila její sladká stránka a měl ji celou ve svém těle.

Dante nečekal, že by s tou bláznivou ženou chtěl vášnivý poměr… nebo ne dřív. Měli se stát partnery. Výhody, ze kterých by těžili oba. Nějak ale věděl, že tahle celá záležitost míří k nezdaru. Zvlášť, když se na něj Catrina takhle usmívala a toužila se dozvědět, jak proběhla jeho schůzka. To řeklo Dantemu, že jí na tom záleží. To nejdůležitější – na něm. Jak těžké by bylo donutit ji to přiznat?

„Mohla jsi mi zavolat,“ řekl Dante a opřel se o pult. „Nevadilo by mi to.“

Z jeho směru to byla nabídka další olivové ratolesti. Stále čekal na jednu z její strany.

„Budu si to pro příště pamatovat. Tak už mi to řekni.“

„Šlo to dobře. Ještě nějakou dobu ohledně té smlouvy nebudu mít jistotu, ale šlo to dobře.“

„Dobře. Vidíš, říkala jsem, že si děláš zbytečné starosti.“

Dante se zazubil. „Možná.“

„Ach, zapomněla jsem se o tom zmínit, ale tvoje mat-“

Dantemu v kapse zazvonil telefon a Catrinu přerušil. Dante se jí omluvil a bez předchozí kontroly údajů o volajícím hovor přijal. „U telefonu Dante Marcello.“

„Synu, gratuluji.“

Dante při zvuku otcova hlasu ztichl a otočil se ke Catrině zády. „Co jsem udělal, že si zasloužím chválu?“

Kromě toho, že jsem tě dneska nasral, pomyslel si Dante.

„Před pěti minutami, když jsem jel na schůzku s Lucianem, mi zavolali a řekli, že moje plány nebudou potřebovat.“

„Tati, nebyl jsi to dneska ty, kdo mi říkal, že nemá zájem o slovní hříčky?“

Antony se zhluboka zasmál. „To jsem byl já. Požádal jsem je, aby mi dali možnost doručit ti novinky, a oni souhlasili.“

„Tati, do toho. Mám tady dost práce.“

„Mhhmm, tím jsem si jistý. Potřebuješ zapracovat na svém vystupování. Nicméně tvoje nabídka dala Marcello Industries na zadek. Takže, synu, znovu gratuluji.“

Dante měl pocit, jako by si spolkl jazyk. „Cože?“

„Slyšel jsi mě. Umím si představit, že ti brzy zavolají, ale já jsem to musel udělat jako první.“

Samozřejmě, že to Antony musel udělat.

„Jo?“ zeptal se Dante. Stále tomu úplně nevěřil.

„Ano, Dante. Dobrá práce.“
Dante se rozloučil se svým otcem a ohromeně zavěsil. Pak položil svůj telefon na linku. Myšlenky mu běžely jako o závod. To nejdůležitější ze všeho byla skutečnost, že jeho otec nezněl ani trochu naštvaně nebo rozhořčeně, i když jeho nabídku porazila synova začínající společnost. Ve skutečnosti to vypadalo, že je Antony… pyšný.

A sakra, Dante si byl jistý jako peklo, že ho otec nenechal vyhrát.

„Bello?“ zeptala se Catrina a vytrhla tím Danteho z jeho myšlenek.

„Mám to,“ zašeptal Dante.

„Co?“

Dante s hlasitým úderem praštil dlaní do žulové desky. „Cat, dostal jsem tu zatracenou smlouvu.“

Cat se na druhé straně ostrůvku zářivě usmála. „Skutečně?“

„Ano! Do prdele, nemyslel jsem si, že bych ji mohl mít. Myslím tím, že ta smlouva je solidní a všechno, ale neměl jsem takovou reputaci, jako mají Marcello Industries a -“

„Přestaň se podceňovat,“ nařídila mu Catrina se smíchem.

Dante si uvědomil, že jeho vzrušení z výhry muselo být příšerně nakažlivé, protože to vypadalo, že Cat je z jeho úspěchu stejně šťastná, jako on. Neměl ani ponětí o tom, jak se to stalo. Ale když se díval, jak tvář jeho ženy při pohledu na jeho radost zářila štěstím, dostal neodolatelné nutkání políbit ji. Narazil do Catriny jako dělová koule.

Dante se neobtěžoval s promyšlením dalšího tahu, naklonil se na ostrůvek a než stačil své rozhodnutí znovu zvážit, vzal její obličej do dlaní a s úsměvem ji políbil na rty. V tom náhlém polibku zmizel její smích do bezdechého vydechnutí. Chutnala jako sladkosti a když pootevřela rty, zajel svým jazykem do jejích horkých jemných úst, aby si té sladkosti užil ještě víc.

Dante netušil, co měl čekat od své manželky, když prolomil tu neviditelnou bariéru, která stála mezi nimi. Po tom jediném sexu, který spolu měli o svatební noci, byla hranice mezi nimi jasně vytyčena. V jejich neexistujícím citovém vztahu nemuseli krmit fyzickou stránku. Dante věděl naprosto jasně proč: takhle jim to fungovalo a sex by to mohl pokazit.

Teď se o to nestaral a pokračoval v jejím líbání. Catrina mu sevřela prsty zápěstí a držela si ho. Když se začínal odtahovat od toho nebe, které představovala její ústa, její úsměv byl ještě víc sexy. A celou tu dobu se na něj nepřestala žhavě dívat.

„Ach!“

Tohle jediné slovo pronesené hlasem, který Dante rozhodně nečekal, ho donutilo couvnout a pustit Catrinu. Přikrčil se a hlasitě zaklel. Prudce otočil hlavou. Okamžitě spatřil svou matku, která stála ve spojovací chodbě mezi kuchyní a obývacím pokojem. Dante měl najednou pocit, jako by mu vnitřnosti zaplavilo nějaké anestetikum.

Cecelia by neměla být v jeho bytu. Dobře, nebo ne sama s jeho ženou. Mezi jeho manželkou a matkou od prvního seznámení nebylo ani trochu lásky. Nedokázal pochopit, proč tam teď stála a dívala se na něj s vědoucím úsměvem a tichým smíchem.

Catrina si odkašlala. „Snažila jsem se ti to říct, ale ten telefonát...“

Dante slepě mávl směrem ke své ženě a měl problém cokoli říct. „Mám, ehm, na práci nějaké sračky.“

Jo, tohle vypadalo jako dobrý nápad. Cokoli co teď bude dělat, znělo zatraceně perfektně.