Checkmate:TIB - 9. kapitola

Překlad: Lenuszka

Logan

Týden se vleče, a vše, na co myslím, je, že budeme mít s Kaylou v sobotu rande. Chci se ujistit, že to bude to nejlepší rande, jaké kdy zažila, aniž by bylo příliš laciné nebo přehnané.

V pátek v noci skoro nemůžu spát, když vím, co je zítra v plánu. Jakmile v sobotu ráno vysvitne slunce, jsem naprosto vzhůru. Vezme Hermana ven a usrknu si kávy, když se přes mokrou ranní trávu převaluje mlha. Ten spěchá ven a zase zpátky dovnitř, ale já stojím venku a dýchám čerstvý vzduch.

Cítím to tak nějak jako nový začátek – čerstvý start – a ta samotná myšlenka mi pomůže překonat zbytek dne, dokud není čas ji vyzvednout.

Ačkoli jsme to dělali mnohokrát předtím, mám nervy jako špagáty, když zabočím na její příjezdovou cestu. Zhluboka se nadechnu, vystoupím a jdu ke dveřím s tuctem bílých růží. Když klepu, srdce mi v hrudi prudce buší.

Kayla otevře dveře s velkým úsměvem na tváři. Má vlasy sčesané dozadu a zvlněné, a má na sobě stejné šaty, jako měla v den, kdy jsme se poprvé potkali. Jsem si jistý, že je to náhoda, když uvážím, že si to nepamatuje, ale je to jedna z těch, která mi dává naději. Vsaju si rty do úst, protože bych ji musel zulíbat, ale na tohle všechno je příliš brzy.

„Ty jsou pro tebe,“ řeknu, dám jí ty čerstvé květiny.

„To jsou mé nejoblíbenější,“ řekne, když přivoní k plátkům.

Neřeknu ani slovo a jen se usměju.

„Ty to samozřejmě víš,“ žertuje. Když se odvrátí, vlasy jí spadnou do tváře.

Bože. Je tak překrásná a naprosto mi bere dech.

Otevřu dveře, vejdu dovnitř a následuju ji do kuchyně, kde vezme vázu a naplní ji vodou pro květiny. Postaví je na stůl a dýchá jejich sladkou vůni. Když se otočí, usmívá se.

„No, detektive. Jaké jsou plány na dnešní večer?“

Založím si ruce na hrudi. „To je překvapení.“

Zakření se a hravě na mě protočí oči. Na chvíli se zdá, jako by bylo všechno v normálu, ale já vím, že ne. Než odejdeme, Kayla pustí psy a nachystá jim v domě dobroty, aby je později našli, ale oni jsou mnohem chytřejší a okamžitě je vyčmuchají. Musím se zachechtat.

Cesta do San Franciska je dlouhá, ale naprosto stojí za to. Tvář se jí rozsvítí, když zjistí, že míříme z města ven. Jízdu vyplníme zdvořilostní konverzací a mluvením o současných událostech. Oba se usmíváme a užíváme si společnosti toho druhého, něco, co jsem zoufale postrádal. Když se na Kaylu podívám, vzpomenu si na naše první rande, a jak nadšená byla. Ta samá dívka teď sedí vedle mě, směje se a usmívá.

Vezmu to méně frekventovanou cestou do San Franciska, zajedeme do parkovacích garáží, což je blízko do Fishermanova přístaviště a dalších obchodů. Je to už roky, co jsem byl v téhle části města, protože je tak turisticky oblíbená, ale je tam jedno speciální místo, kam chci Kaylu vzít. Po tom, co zaparkujeme a vystoupíme, jdeme v těsné blízkosti dál po chodníku. Pokaždé, když se naše paže náhodně dotknou, přemýšlím, jestli taky cítí ten požár, který ve mně roste. Jsem v pokušení chytit ji za ruku nebo obejmout kolem ramen, nechci, aby to pro někoho z nás bylo trapné. Ve své hlavě si to opakuju pořád, že je to naše první rande v naději, že bude moje tělo poslouchat, ale odsunout tyhle emoce do pozadí, není nejsnadnější.

Když jdeme k molu 39, udělám si v duchu obrázek, jak Kayle vítr pročesává vlasy a jak se zeširoka usmívá, když je spokojená a povídáme si. Turisté jsou všude, což jen přidává nadšení, když zahneme za roh a ona uvidí Kristmas Kringle Shoppe, obchod s vánočními věcmi, který má otevřeno celý rok. Nezáleží na tom, jaké roční období je, hrají se tu koledy a vládne tu duch Vánoc. Skousne si ret, otočí se a podívá se na mě jako dítě před výlohou cukrárny.

„Myslel jsem, že by se ti tohle místo mohlo líbit.“ Usměju se a mrknu na ni, když se zářivým úsměvem vstupuje dovnitř. Jsou tam spousty vánočních stromečků s různými ozdobami. Kam se oko podívá, všude obchod zaplňují dekorace. V pozadí jemně hrají vánoční melodie a Kayla jde k vitrínám a všechno si prohlíží. Nikdy jsem netušil, že existuje tolik vánočních věcí. Je to naprosto pohlcující a krásné.

„Ani jsem nevěděla, že takový obchod existuje,“ zaječí s úsměvem. „Je to kouzelné!“

„Souhlasím,“ řeknu, když procházíme pod girlandami z jmelí, ve kterých jsou zapletená blikající vánoční světélka. Kayla zčervená a stojíme tam na chvíli a zíráme si do očí. Ztěžka polknu, protože je tu na chvíli zpátky můj Anděl, zírá na mě tak, jak to dělávala. Místo toho, abych nechal tu trapnou chvilku pokračovat, vezmu ji za ruku a vedu ji do zadní části obchodu, kde čeká Santa Claus s jeho elfem k vyfotografování. Otočím hlavou, usměju se na ni. „Fotku?“

„Moc ráda,“ řekne, projde kolem teenagera a sedne si Santovi na klín. Ten se jí ptá, jestli byla hodná holka a co by chtěla pod stromeček. Ona se opře a zašeptá mu svoje přání do ucha, a ona se podívá přímo na mě a řekne svoje velké „Hou, hou, hou,“ než na mě Kayla mávne, abych se vyfotil s nimi. Jakmile stojím vedle Santy, ten elf to odpočítá a zmáčkne spoušť. Než s Kaylou odejdeme, dostaneme náš obrázek. Jen vidět, jak se Kayla usmívá – tak bezstarostně a šťastně – za to všechno stálo, bez ohledu na to, jak moc mi chybí způsob, jakým jsme bývali spolu.

Cestou ven z obchodu se zastavíme v části ozdob se jmény. Nemůžu si nechat ujít příležitost, jednu vezmu a požádám, jestli by na ni mohli napsat jméno. Je to perníkový pár, který drží věneček, kam patří datum. Po tom, co tam napíšou naše jména a rok, dají mi to do ruky. Kayla se rozhodne pro tři perníčky ve tvaru psích kostí a přidá k nim jména svých psů. Trvám na tom, že zaplatím za všechno, a když vyjdeme ven, dá mi do ruky ten perníkový pár, který měla dát do kabelky.

„Ne, chci, abys ho měla,“ řeknu jí, dám jí ho zpátky. Usměje se a podivně mě přátelsky obejme a poděkuje za všechno. Stojí mě všechnu sílu, abych ji tu uprostřed chodníku neobjal. Ačkoli je tu rušno a kolem nás procházejí davy turistů, v této chvíli jsme to jen Kayla a já.

Vidím jen její krásnou tvář, ale naneštěstí ona nemůže vidět toho Logana, které znávala a milovala.

Až doteď jsem si neuvědomil, jak opravdu těžké tohle rande bude.

Kayla

Dala bych skoro všechno za to, abych si na Logana vzpomněla. Pokaždé, když se na mě podívá, vím, že je za tím něco hlubokého. Jen je to pro mě zakopané příliš hluboko. Fakt, že mě zavedl do vánočního obchodu, pro mě moc znamená. Jak tak zatraceně ohleduplný a je to vidět. Není to jen ten svátek, který miluju, ale je to to, co to pro mě znamenalo jako pro dítě z pěstounské péče. Říct, že se dotkl mého srdce, je slabé slovo.

Jdeme po chodníku k vyhlídce. Slunce zapadá a oblohu křižují fialové a růžové proužky, společně s několika mraky. V dálce vidím most Golden Gate a Alcatraz. Několika jsem v San Francisku byla, ale nikdy neviděla přístaviště, takže být tu s Loganem je něco, co si navždy uchovám v srdci.

Možná si nepamatuju naši minulost, ale jsem ochotná vytvořit s ním nové vzpomínky. Určitě to nebude nic v porovnání s naší minulostí, ale rozhodla jsem se, že to chci zkusit. Nemůžu popřít, že mě přitahuje. Pokaždé, když se mu podívám na rty, chci je ochutnat. Chci vědět, jestli když ho políbím, pomůže mi to s návratem vzpomínek, ale vím, že je ke mně opatrný, čehož si cením. Logan Knight je gentleman skrz na skrz.

Opřeme se o zábradlí, díváme se na vodu, v níž se lesknou světla lodí v přístavu, a Logan si všimne, že se třesu. Sundá si svou sportovní bundu a dá mi ji přes ramena. Jeho vůně mě obklopuje, a já ji vdechuji jako svěží vánek tady u vody.

„Máš hlad?“ ptá se Logan a podívá se na mě.

Přikývnu. „Dostávám.“

„Dobře. Mám pro nás rezervaci.“ Logan mě vezme za ruku a jdeme jako dva zamilovaní směrem k restauraci Supper Club. Je tam narváno, a zatímco čekáme na naši rezervaci, Logan a já sedíme venku na lavičce a užíváme si výhled.

„Musím ti něco přiznat,“ řeknu.

Logan na mě pozvedne zaujatě obočí.

„Nikdy dřív jsem v téhle části San Franciska nebyla. Vždycky jsem se jí vyhýbala kvůli turistům. Jsem opravdu ráda, že jsi naplánoval něco tak smysluplného. Hodně to pro mě znamená.“

Zlehka se zakření, chladivý větřík odnese jeho smích. „Taky se ti musím k něčemu přiznat.“

Teď jsem to já, kdo je zvědavý.

„Byl jsem schopný přemýšlet jen o tom, jak krásná jsi celý dnešní večer.“

Moje srdce taje. Jsem v pokušení chytit ho za ruku a proplést si s ním prsty, ale právě, když k tomu najdu odvahu, zavolají nás k našemu stolu. Vyjdeme po schodech a usadí nás přímo k oknu s výhledem na přístav.

„Ten výhled je úžasný,“ řeknu, dívám se na lodě.

„To je,“ řekne Logan, ale upřeně se dívá přímo na mě, a jen na mě. Jeho pohled je pronikavý a plný emocí. Ztěžka polknu, když nám číšník přinese víno a jídelní lístek. Když čekáme na své jídlo, zdvořile konverzujeme a je to tak příjemné. Když se Logan směje, můžu říct, že je opravdu šťastný. Během večeře naslouchá každému slovu, které řeknu, a odpovídá a reaguje na mé historky. Logan je mnou naprosto okouzlený, a po této schůzce chápu, proč jsem ho tak moc milovala. Ten muž by pro mě udělal cokoli, cokoli, abych byla šťastná. Nemůžu říct, že by se ke mně někdy někdo choval tak laskavě, aniž by čekal něco na oplátku.

„Nechceš mi o nás říct více?“ ptám se, když dojíme večeři. Logan se usměje přes jeho sklenici vína, než ji dopije. „Přál bych si, abych mohl. Chtěl bych jen přesunout všechny moje vzpomínky k tobě, tak, že bys všechno pochopila. Bylo tam tolik speciálních chvil, u kterých bych opravdu nevěděl, kde začít. A upřímně, nemyslím si, že by to moje slova mohla správně vystihnout.“

Prohlížím si jeho tvář, když mluví a přistihnu se, jak sleduju jeho rty a ústa. V průběhu noci jsem se přistihla, jak si o něm pamatuju různé věci, jako roztomilé dolíčky na tvářích, které jdou vidět, jen když se zeširoka usměje, nebo jak mu náhodně škubne koutek rtů, když mluví. Je to…sexy. Přitažlivost, kterou k němu cítím, je nepopiratelná.

Čas utíká tak rychle, a nejsem si jistá, jestli jsem připravená, aby náš večer skončil, ale všechno dobré jednou končí. Jdeme dlouhou cestu zpátky k autu, míjíme různé obchody a sem tam se zastavíme, abychom sledovali pouliční umělce. Během jízdy domů se nemůžu přestat usmívat. Rande bylo dokonalé, jedno z nejlepších, co jsem měla, myslím.

Jakmile jsme zpátky u domu, Logan obejde auto a otevře mi dveře. Srdce mi ihned zrychlí tep, protože vím, co se typicky děje na koncích schůzek. Když vyjdu schody se svou santovskou fotkou a ozdobami ve své červené a zelené tašce, Logan jde hned za mnou. Otočím se, abych mu popřála dobrou noc, ale slova mi dojdou, když se setkají naše oči, a tělem mi projede horko.

„Dnešní večer byl skvělý. Doufám, že si to někdy zopakujeme,“ řekne nízkým chraplavým hlasem.

„Ano, to bych ráda.“ Olíznu si rty. Čekám na to.

„No…“ zastaví se, jako by v hlavě sváděl bitvu „zavolám ti zítra, jestli je to v pořádku.“ Hledá v mé tváři a otočí se, aby odešel, než stihnu odpovědět. Srdce mi v hrudi buší, zatímco mám nervy nadranc.

„Logane,“ vyhrknu, než sama sebe zastavím. Zastaví se a pomalu se otočí. „Tvoje bunda,“ připomenu mu, sundám si ji z ramen a dám mu ji do ruky, ale čas jako by se zastavil, když stojíme naproti sobě.

„Polib mě,“ odvážně zašeptám.

Podívá se na mě, jako bych ztratila zatracený rozum, a možná ano, ale nemůžu to nechat skončit bez toho, abych věděla, jaké to je mít jeho rty na svých.

„Jsi si tím jistá?“

Přikývnu a Logan po mě vrhne tím nejvíc sexy úsměvem, jaký jsem kdy viděla před tím, než mezi námi smaže vzdálenost. Jemně mi přejede palcem po čelisti, než se přiblíží, pak obkrouží svými ústy obrys mého ucha. Dá si na čas, sjede mi rty po krku, což mi vyšle tělem horko. Když mi prsty projede ve vlasech, jeho ústa vytvoří cestičku podél mé čelisti, dokud se lehce nedotkne mého spodního rtu a nenasaje ho do úst. Škádlí. Logan Knight mě krucinál škádlí!

Právě když roztřeseně vydechnu, Loganovy rty narazí do mých. Jsou tak jemné a teplé a moje tělo na ně reaguje přímo nepředstavitelně. Není to jen polibek, je to líbání, vášeň, která mi bere dech i myšlenky. Moje tělo je jako v ohni a emoce mnou proudí, vnikají do všech myšlenek, kterým jsem o Loganovi Knightovi věřila. Je možné to takhle cítit s někým, koho si nepamatuju? Je to čistě fyzické v každém slova smyslu, ale nemůžu přestat. Moje ruce mu cestují ve vlasech, a přistihnu se, jak jsem s každou vteřinou lačnější. Logan mi zavzdychá do úst, a já cítím na břiše jeho tvrdost. Okamžitě se cítím vinná, že jsem ztratila kontrolu, protože pro něj je to mnohem víc, než dva líbající se lidé; je to plné citů a fyzické. Ale Bože, líbá tak fantasticky a přenáší do mě každý kousek sebe sama. Ve chvíli, kdy se odtrhneme, oba lapáme po dechu, po něčem jako je uzdravení.

Spadne mi brada a on se zašklebí.

S nadějí v očích hledá v mé tváři. „Nic?“

Zatřesu hlavou, ačkoli mě to bolí. Napůl jsem doufala, že mě jeho polibek probudí jako Šípkovou Růženku. Jeho úsměv zlehka opadne, a já to všechno nesnáším, že se mi nic nevrátilo, zatímco jsem se ztrácela v jeho rtech. Obejmu ho, než si řekneme dobrou noc a zašeptám mu do ucha. „Můj mozek si to možná nepamatuje, ale moje srdce ano.“