Checkmate:TIB - 8. kapitola

Překlad: Lenuszka

Logan

Hodiny ubíhají a slunce se začíná sklánět k obzoru. Na cestě domů si nemůžu pomoct, ale mám úsměv na tváři. Skylar byla tak šťastná a sledovat ji si hrát a být dítětem, jsou momenty, které si budu opatrovat po celý život.

Všechno v životě zapadlo na místo přesně předtím, než bylo moje srdce rozcupováno na malé kousíčky, což mě ani nijak nepřekvapuje. Propadnout Kayle znamenalo dopadnout ještě tvrději na dno a nic mě na to nemohlo připravit.

Jakmile jsem doma, vezmu Hermana ven a pak skočím do sprchy. Když stojím pod proudem vody, které dovolím stékat mi po těle, ten přemáhající pocit toho, že mi Kayla chybí, na mě dopadne jako tuna cihel. Je to skoro, jako bych truchlil. Srdce mě z toho tak bolí a nikdo mi nemůže pomoct. Nikdo nemůže přimět tu bolest z její ztráty, aby odešla. Ačkoli není pryč, vzpomínky na nás dva spolu jsou, a už jen to je příliš. Stojím pod vodou, dokud nezačne chladnout a já to beru jako signál k tomu, vyjít ven.

Právě, když se osuším, zavolá Drew.

„Courtney mě informovala, že má dnes napilno. Hrají Yankees, a mám v lednici plno pivo s tvým jménem,“ řekne, jako bych už automaticky souhlasil. Zakřením se a rozhodnu se k němu zajít, protože jakmile se stane novopečeným tatíkem, takové vycházky budou na nějakou dobu vzácné.

Na své cestě k Drewovi jsem napůl v pokušení zavolat Kayle. Je zvláštní, nebýt schopen vzít telefon a psát si s ní o ničem. Už bych na to teď měl být zvyklý, ale když uvážím, že se stala hlavní součástí mého života, je těžké dát jí prostor. Učím se s tím žít za pochodu.

Jakmile jsem u Drewa, vystoupím a zaklepu na dveře. Courtney mi otevře s velkým úsměvem a objetím.

„Detektive,“ řekne svým jižanským akcentem.

„Ahoj, Court. Yankees vyhrávají?“

Kývne hlavou s úsměvem, pak se postaví stranou, abych mohl vejít. Po tom, co se s Drewem rozloučí, nakloní se přes gauč a pořádně ho políbí. „Budu zpátky za pár hodin. Nedostaň se do potíží, zatímco budu pryč.“

„Oh, znáš mě.“ Drew se na ni dívá s takovým množstvím lásky a obdivu v očích. Courtney se na něj dívá se stejným výrazem, a zase znovu mi začne chybět můj Anděl. Sakra práce.

Jakmile je pryč, Drew jde do lednice a vezme nám oběma pivo.

„Chodíš trošku legračně, chlape.“ Dá mi do ruky lahev, a já ji převrátím a zhluboka se napiju.

„Myslím, že je to z toho všeho sexu. Každý. Jeden. Den. Někdy třikrát denně. Ačkoli si vůbec nestěžuju.“ Směje se. „Jsem nejšťastnější chlap na světě. Teď už jen kdyby Courtney přestala pořád čůrat na to množství těch zatracených tyčinek. Měl bych pravděpodobně koupit akcie těhotenských testů. Kruci, když o tom tak přemýšlím, měl bych pravděpodobně prostě koupit celou tu společnost.“

Usměju se na něj. „Stane se to, až to nebudete vůbec čekat. Tak to v životě funguje.“

Drew se na mě vážně zadívá a taky si mohutně přihne ze svého piva. „Logane. Byl jsi vyděšený, když ses stal otcem? Děsilo tě, že možná nebudeš dobrým tátou nebo nebudeš vědět, co dělat? Poslední dobou o tom hodně přemýšlím.“

Jeho otázka mě zastihne nějak nepřipraveného. Mluvili jsme spolu o Skylar už dřív, ale nejčastěji jen ze zdvořilosti, a on se mě nikdy neptal na otázky ohledně otcovství. Samozřejmě na začátku nemůžu říct, že jsem byl nejlepším otcem, protože jsem byl tak daleko, ale nebyla to úplně moje vina. Chtěl jsem tam pro ni být pokaždé, co jsem mohl. Než se ztratím ve svých myšlenkách, vezmu si čas, abych zvolil svá slova. Nikdy jsem nebyl tím, kdo by mluvil jen pro to, že se rád poslouchá.

„V momentě, kdy se poprvé podíváš na své dítě, se změní celý tvůj svět. Uděláš cokoli a všechno pro toho malého človíčka, kterého jsi pomohl stvořit. Nastoupí instinkty a nějak víš, jak vyměnit pokaděné plíny a namíchat sunar. Nikdy jsem necítil bezpodmínečnou lásku, dokud jsem neviděl Skylar. Věř mi, tvé otcovské instinkty secvaknou. A jo, byl jsem k smrti vyděšený, nebudu ti lhát. Ale Skylar je moje požehnání, moje spása, a i když jsem nebyl připravený na její příchod na tento svět, nezměnil bych vůbec nic.“

Rodičovství není jednoduché, ale ve své hlavě nepochybuju, že Drew a Courtney budou ti nejlepší rodiče, jakými jen mohou být. Na Drewově tváři se rozzáří velký úsměv a vím, že mu má slova pomohla uklidnit něco z jeho strachu. „Díky, chlape. Myslím, že to jsem potřeboval slyšet.“

Nálada se rychle změní, když Yankees ve čtvrté směně prohrávají. Drew ječí na televizi, jako by ho mohli slyšet a říká jim, že se mají sakra dát dohromady.

„A to si vezmi, že za pár týdnů začíná fotbalová sezona,“ připomenu mu.

„Oh, super. To znamená, že Courtney a já budeme mezi sebou zase bojovat za své týmy. Omlouvám se, ale Čtyřicet devítky ze San Franciska jsou lepší než Kovbojové z Dallasu,“ snaží se Drew říct bez smíchu. „Ve skutečnosti jsou Kovbojové lepším týmem, ale neopovažuj se jí to říct. Měl bych to už navždycky na talíři.“ Drew se zasměje a potutelně sklouzne ke své další otázce. „Takže, jak to jde s tebou a Kaylou? Nějaký pokrok?“

Beru to jako signál k tomu se zvednout a vzít další rundu piv, protože obě naše už jsou prázdná. Dá mi to čas se nadechnout a příležitost se nad tou otázkou zamyslet. Zdržuju, já vím, ale Drew je přilepený zpátky u televize, takže si toho nevšimne. Když se vrátím s našimi pivy, čeká na odpověď.

„Vlastně ne. Jsme přátelé a jen přátelé. Viděl jsem ji s Christianem, tím veterinářem, v kavárně a stálo mě to každý gram síly, abych ho neudeřil do jeho perfektně rovných zubů. Zatracený hajzl.“

Drew popadne pytlík chipsů ze stolu. „Už jsi uvažoval o tom, že bys ji pozval na rande? Jako zkusit začít znovu? Jestli propadla tvému tvrďáctví jednou, jsem si jistý, že může znovu. Každý si zaslouží druhou šanci.“

Dívám se na něj, jako by zešílel. „Pozvat ji na rande?“

„Přesně. Co můžeš vlastně opravdu ztratit? Absolutně nic. Ale skutečnou otázkou je, co můžeš získat?“

Jak přemýšlím o jeho slovech a dovolím jim, aby mnou prostoupily, uvědomím si, že má pravdu. Proč jsem o tom neuvažoval dřív? Byl jsem tak zaneprázdněný s necháváním odstupu a s námi jako jen přáteli, že mě ta myšlenka pozvat ji na rande, vůbec nenapadla. Předtím jsme byli mnohokrát venku, ale pro Kaylu to bude příležitost zažít znovu naše první rande, pokud bude souhlasit. Ne mnoho lidí dostane druhou šanci, tak proč nevyužít téhle příležitosti jí připomenout, proč se do mě v prvé řadě tak zamilovala?

Jen pro tentokrát budu já tím, kdo ji nahání a nevzdává se.

Ta dívka, která mě miluje, je pořád tam někde.

Nemám co ztratit a můžu získat všechno.

Kayla

Mám břicho tak plné muffinů od Courtney, že se cítím, jako bych měla nakrmit dítě, nebo spíš dvojčata. Po tom, co odejde, sednu si na gauč příšerně nacpaná a zapnu televizi, abych viděla, jak Yankees v poslední směně vyhráli celou hru. Okamžitě přepnu kanál na nějakou slabou love story, kde jsou do sebe dívka a muž šíleně zamilovaní a nemůžu přestat sdílet jejich pocity. To mě nutí k myšlence, jestli je to to, kde jsme s Loganem byli, ale ze zpráv a ze způsobu, jakým se na mě dívá, vím, že ano, a nějakým způsobem mi chybí to nepoznané.

Celý svůj život jsem chtěla a snila o zdravém, milujícím vztahu, a jsem naštvaná, že mi to bylo v nejšťastnější chvíli vyrváno. Přeju si, aby k tomu existovalo vysvětlení, ale mám smůlu.

Philip a Adam se honí po domě a já se jim směju. Přísahám, že museli najít několik drobků z muffinů od Courtney, protože jsou jako na jehlách. Kristoff leží na podlaze, o ty dva se nezajímá. Právě, když vstanu, abych jim otevřela zadní dveře a nechala psy vyběhnout ven, rozezvoní se domovní zvonek a vyděsí mě. Všichni tři začnou štěkat tak nahlas, jak jen můžou, a já se rozhodnu počkat, než je vypustím, jen pro případ, že bych potřebovala extra ochranu.

Řeknu jim, aby zmlkli a jdu přes obývák, abych zkontrolovala kukátko. Přede dveřmi stojí Logan v černém tričku a modrých džínách. Vlasy má rozcuchané a ruce zastrčené v kapsách. Nemůžu popřít, že je opravdu sexy. Něco na něm je tak tajemné. Vím, že vypadám jako strašák, tak se snažím rychle spravit alespoň vlasy. Právě když se otočí k odchodu, otevřu dveře.

„Logane,“ řeknu, vyjdu ven, skoro mám obavy, když je tu neohlášeně. „Všechno v pořádku?“

Otočí se a věnuje mi ten pohled, ten, který mi říká, jak moc pro něj znamenám a jak by pro mě udělal všechno. Cítím se vinná za to, že si nás nepamatuju. Udělá několik kroků směrem ke mně, sleduju, jak se uculí, a instinktivně se na něj usměju zpátky.

„Kaylo, omlouvám se, že jsem přišel bez zavolání. Jen jsem…“

„To je v pořádku,“ řeknu, pozvu ho dovnitř.

Po tom, co zavře dveře, stojí tam Logan na chvíli, a můžu říct, že má něco na srdci, takže s obavami čekám.

Projede si strniště na čelisti a vypadá trochu nervózně. Nejsem si jistá, co chce říct, ale jen se na něj dívám a už mám starost.

„Nevím, jak to říct, tak jsem prostě přišel a řeknu to. Nemůžeme už dál být jen přáteli.“

„Cože?“ zeptám se, přepadne mě okamžitě panika.

„Pojď se mnou na rande,“ řekne, teď už sebejistě. „Ty a já. Příští sobotu.“

Hledám v jeho tváři, a všechno, co můžu udělat, je úlevný úsměv. Polknu, přešlápnu a přikývnu. „Dobře.“

„Opravdu?“ Skoro se zdá být v šoku z mého souhlasu.

Znovu přikývnu.

Logan udělá několik kroků dopředu, smaže mezi námi vzdálenost. Jeho vůně mě obklopí a neexistuje, že bych ho mohla ignorovat, když je tak blízko. Nastaví náruč, přitiskne mě do ní a drží mě, a kupodivu se cítím jako doma. Ani neuvažuju nad tím, že bych se odtáhla, protože on mě tak utěšuje. Není to trapné nebo divné – jen jiné. Když zavřu oči, skoro si umím představit, jaký byl náš vztah předtím a přepadne mě smutek.

Po chvíli mě Logan pustí. „Omlouvám se. Zvyk.“

„Můžu si na to zkusit zvyknout.“ Jeho oči mi řeknou všechno, co rty ne.

„Zkoušet je všechno, co můžeme udělat.“ Logan zastrčí ruce do kapes.

Usměju se na něj a jdu do kuchyně. „Hej, máš rád borůvkové muffiny od Courtney?“

Logan se srdečně zachechtá.

„Hloupá otázka. Všichni milují její muffiny.“ Otevřu ledničku a vytáhnu jich celý pytel.

„Prosím, vezmi si je. Už jsem jich snědla minimálně pět.“ Otevřu mrazák a ukážu mu další dva zavřené sáčky nacpané muffiny.

Už mám dva takové sáčky v autě. Courtney mě donutila přísahat, že neřeknu Drewovi, že mi je dala, takže mám v plánu vzít je zítra na stanici. Chlapi z těch jejích muffinů šílí.“

„Jsi si jistý, že nechceš další dva pytle?“ žertuju.

„Začínáš znít trochu moc jako tvoje kamarádka,“ řekne hravě.

Stojíme tam nešikovně, až Logan prolomí ticho. „No, hádám, že bych měl jít.“

Jde ke dveřím, a než přejde obývák, zastavím ho. „Nechoď ještě.“

Otočí se, hledá v mé tváři, čeká na vysvětlení. „Já jen…nechci být sama. Aspoň ne teď. Snažila jsem se zabavit, snažit se zamyslet se nad svým životem, a je to frustrující. Ubíjí mě to. Je lepší, když mám někoho kolem sebe. Nedá mi to pak příležitost, abych přemýšlela o téhle zasrané situaci.“

„Zůstanu, kdykoli budeš chtít. Pokud se cítí sama, zavolej mi. Jsem tady vždycky pro tebe.“

„Proč jsi na mě tak hodný?“ ptám se s vděčným úsměvem.

Bez zaváhání vyhrkne, „Protože tě miluju. Znamenáš pro mě tak moc. A Bože, přeju si, aby sis vzpomněla. Skoro ti závidím, že si nevzpomínáš.“ Nepodívá se mi do očí, a já tam stojím a dovolím jeho hlasu rozléhat se po místnosti. Nikdo z nás neřekne ani slovo, příliš ztraceni ve vlastních myšlenkách.

„Omlouvám se. Neměl jsem to říkat,“ řekne Logan upřímně, ačkoli je očividně zraněný.

Vezmu ho za ruku, vedu ho ke gauči a on se posadí vedle mě.

„Nikdy se neomlouvej za to, že říkáš pravdu. Upřímně, zkoušela jsem se posledních několik týdnů vžít do tvé situace. Snažila jsem představit si nás na různých místech s tebou, který si mě nepamatuje, zatímco já bych měla každý drobný detail vypálený v mozku. Přivádělo by mě to k šílenství. Jsem si jistá, že je to pro tebe těžký být se mnou a sotva se na mě podívat. Jako by v mém těle byl někdo jiný. Takže s tebou souhlasím a máš mé sympatie, nevím, co je těžší. Pamatovat si to všechno, nebo nemít ani jednu vzpomínku, tak či tak se oba cítíme osaměle,“ řeknu mu.

Logan se zhluboka nadechne a pomalu vydechne. „Pořád máme jeden druhého. A já tu pro tebe budu vždycky, bez ohledu na to, co přinese budoucnost. Když jsem si uvědomil, že by sis nemusela vzpomenout, ztratil jsem kus svého srdce. Nebudu se zase cítit celý, dokud ho nebudu mít zpátky.“

Mé emoce začínají probublávat na povrch, a zkouším je udržet, ale nejde to. Cítila jsem posledních několik týdnů tolik zmatku a frustrace, že jsem věděla, že jednou nevyhnutelně vytrysknou.

Než mi začnou stékat slzy po tváři, Logan mě přitiskne ke své hrudi a sedíme tam ve vzájemném objetí, dokud neztratíme pojem o čase.

Chci si vzpomenout. Chci vědět, o co jsem přišla a proč pro mě on tolik znamená. Ty vzpomínky tady možná nejsou, ale můžu mu dát opravdovou šanci a uvidíme, kam to povede. To je to nejmenší, co můžu udělat.