Checkmate:TIB - 11. kapitola

Překlad: Lenuszka

Logan

Jakmile s lítostí opustím Kaylu, zamířím na stanici, kde vím, že má Brantley svou odpolední směnu a řeknu mu, že má přijít do mé kanceláře a zavřít dveře.

„O co jde?“ ptá se ve spěchu.

„Pamatuješ si, jak jsem viděl Kaylu opouštět ten dům s černou taškou?“ Ptám se a on přikývne. „Našel jsem tu tašku u ní doma.“

Zalapá po dechu, obě obočí mu vyletí.

„Neměla tušení, že tam byla, nebo co v ní je,“ začnu.

„Tak, co v ní bylo?“

„Byly to podklady a fotky a vzorky z její práce. Ona je interiérová designérka, a oni ji najali, aby jim vymyslela přestavbu.“

„No, to není tak špatné, když uvážíme, co sis myslel--“

Přeruším ho, než pokračuje. „To je důkaz, který jsme potřebovali.“ Usměju se v očekávání toho, co přijde. „Budeme k tomu potřebovat zálohy.“

Ukážu mu všechno. Kayliny fotky na jejím iPadu. Poznámky. Vysvětlivky k dekoracím. Všechno to tady je.

„Myslím, že budeme potřebovat pokračovat v celodenním pátrání, dokud nebudeme vědět, že je přestavba hotová a oni naplní své zásoby. Čím víc toho najdeme a přišijeme jim, tím delší trest dostanou.“

„Celý tento týden můžu dělat noční,“ nabídne. „Royal mi stejně dává ty nejhorší směny, takže budu možná stejně dobrovolníkem pro tuhle jednoduchou sračku.“ Směje se, ačkoli vím, že je za ty noční směny naštvaný.

„Dobře. Budu dělat denní a seženu další na zbývající směny. Jakmile dorazí jejich zásilka a oni ukryjí zásoby, v té chvíli necháme vydat nový příkaz a odsedí si to.“

„To zní jak plán, šéfe,“ imituje zasalutování.

„Nelez mi do zadku, Huntere. Pokud se ti nelíbí, že s tebou zametu?“ Olíznu si rty a mrknu, vím, že ho to naštve.

„Naser si. Odcházím.“ Vstane a zamíří ven ze dveří.

Směju se od plic právě, když se dveře prudce otevřou a vejde nadřízený Royal.

„Jsem rád, že jste tu oba. Sednout,“ přikáže Brantleymu. „Potřebuju si s vámi promluvit.“

O dvě hodiny později všichni tři opouštíme mou kancelář. Royal žádal novinky, předpokládal, že nějaké mám, když jsem v kanceláři takhle pozdě. Myslel jsem, že v té době už bude doma, ale pracuje skoro do desáté. Nikdy nechodí domů, jak by měl. To je pravděpodobně příčina toho, proč jeho mladá dcera chodí ven s tím, s čím chodí, nebo proč to v prvé řadě vůbec dělá.

Ukážu mu všechno, co Kayla našla a vysvětlím mu její poznámky. Ví všechno, až na tu část s jeho zainteresovanou dcerou. Kruci, nevím, do jaké míry je zapletená, ale nechci to riskovat a naprosto ten případ odstřelit. Souhlasí, že počkáme, až bude hotová přestavba a budeme je sledovat, abychom zjistili, kdy do domu přinesou drogy. Pokud by to šlo, dostat je do kamerového záznamu by pro zatčení stačilo, ale víme, že jsou pravděpodobně dost chytří, takže zaparkují v garáži a všechno vyloží až tam. Opravdový cíl je počkat, dokud nebude dům plný drog a peněz a pak jim předložit příkaz k prohlídce. Nebudou tušit, že už víme, kam se podívat.

Royal je neústupný ohledně našeho sledovacího rozvrhu. Den za dnem sedím v neoznačeném autě a sleduju celý osm hodin dům. Mám tolik času na přemýšlení, což nesnáším, ale řeknu Kayle, aby mě zabavila, zatímco tu trčím.

K: Víš, co je rychlejší, horko nebo chlad?

Usměju se nad její zprávou. Celý týden mi posílá mi nahodilé vtipy a hádanky, což mám moc rád. Využiju jakýkoli důvod, abych s ní mohl mluvit a strávit s ní čas, i když je to jen přes zprávy.

L: Chci říct… chlad.

K: V žádném případě. Horko. Protože nachlazení chytíš hned! Hahaha!

Protočím oči a odfrknu si.

L: Dobře, dostala jsi mě.

K: Proč nemůžeš hrát poker v džungli?

L: Protože je tam příliš mnoho gepardů. (pozn. gepard je považovaný za podlé zvíře, podvodníka)

K: Tenhle sis vygooglil.

L: Možná.

K: Zatím nic?

L: Bohužel ne. Pořád sedím ve svém zatraceném autě. Musím jít tak urgentně čůrat, ale Brantley se ještě neobjevil, aby to vzal za mě.

K: Počkej. Ty tam hlídáš každý den osm hodin?

L: No. Ne úplně…pojďme se o tom nebavit.

K: LOL!! Můj Bože… ty čůráš do lahve, že?

L: Ano. Už jsi šťastná?

K: Proč by mě tvoje močení do lahve mělo těšit?

L: Kaylo…

K: Dělám si srandu! Chceš, abych ti přinesla extra lahev?

Miluju to. Rozhovory a vtipkování mi dávají naději, že všechno bude v pořádku. Vypadá to, že se se mnou cítí pohodlně, což mě nutí si myslet, že možná jednoho dne budou věci tak, jak byly před tou nehodou.

L: Ačkoli si toho gesta cením, nemyslím si, že je to dobrý nápad.

Nechci, aby se znovu objevila kdekoli v blízkosti toho zatraceného místa.

K: Jak myslíš. Budu přímo tady a dám si koupel s opravdu horkou vodou a budu na youtube sledovat videa vodopádů.

Kousnu se do rtu a zatřesu hlavou.

L: Jsi ďábel.

K: Raději používám výraz ďábelsky okouzlující.

Nedostanu šanci odpovědět, protože právě, když vzhlédnu, vidím velkou bílou dodávku, jak najíždí na příjezdovou cestu toho drogového doupěte. Není to jedno z jejich obvyklých aut, ale jakmile se otevřou garážová vrata a ona vjede dovnitř, mám pocit, že je to ono.

Garážová vrata se zavřou hned nato, aniž bych viděl, kdo řídí, můžu se jen domnívat. Každopádně jsem si celkem jistý, že je tohle dodávka jedné z největších zásilek, o které naši poldové v utajení slyšeli. Byla zpožděná, ale teď, když je přestavba oficiálně dokončená, bylo to jen otázkou času.

Právě, když se chystám volat dispečink a kontaktovat nadřízeného, přijede Penelopino auto a zaparkuje na příjezdové cestě. Kruci, zamumlám si pod vousy. Opravdu jsem doufal, že od toho zůstane dál, zatímco my je chytíme. Je v podobném outfitu jako minule – deseticentimetrové podpatky, kabelka od návrháře a na tváři silný make-up – vypadá mnohem starší, než na sedmnáct. Vejde do domu stejným způsobem, jako předtím – přímo bez klepání. Očividně je toho součástí, a je mi zle jen z pomyšlení na ten náklad sraček, kterého se účastní.

Ten kluk přispěchá ven a odhodláním vepsaným všude v jeho mladé tváři. Tentokrát si ho prohlédnu lépe, určitě mu není víc, než šestnáct. Tepláky s rozkrokem u kolen, tričko s logem nějaké kapely a kšiltovka dozadu o tom dost vypovídají. Když uvážím, že jsem pracoval na desítkách drogových případů a chytil tolik lidí, kteří vypadali „normálně“ a naprosto nepodezřele, naučil jsem se je nesoudit podle vzhledu. Každopádně jsme ho už sledovali, jak prodává drogy lidem, kteří přijeli, předali si, co měli, a za méně než šedesát vteřin byli pryč.

Popadne něco z kufru jejího auta, a já poznám, že je to ta samá černá taška, kterou má Kayla, ale mám velké podezření, že v ní nebudou pouze papíry a vzorníky malby.

Kdybych ho mohl chytit při dalším obchodu, potvrdilo by to mou teorii.

Právě, když ten chlapec zavře dveře od kufru, vyběhne z domu otec a vrhne se na chlapce.

„Sakra práce,“ zavrčím nahlas, naprosto ohromený jeho reakcí. „Co se to tu kruci děje?“

Ten otec natlačí kluka na auto a chytne ho pod krkem. Tenhle případ se právě změnil z drogového zátahu na týrání dětí. Vím, že to musím hned svolat, ale sleduju Penelopu Royalovou, jak vyjde klopýtavě z domu na svých podpatcích a křičí na otce, aby toho kluka nechal jít. Tluče ho do zad a brečí.

Dobrý Bože.

Tohle je zatracené šílenství.

Volám dispečink, řeknu jim přesně, co se děje a čeho jsem svědkem. Právě, když volám Royalovi, aby sem poslal tým, vidím, jak otec narovná ramena a odstrčí od sebe Penelopu. Ona zakopne a spadne zadkem na beton.

Krucinál.

Posily jsou na cestě, ale nečekám.

Seberu výzbroj a tasím svou zbraň hned, jakmile se mé nohy dotknou chodníku. Chci být připraven pro první policejní vozy, které přijedou, tak, aby naši podezřelí neuprchli.

Skrčím se za nějakým křovím, pomalu se přibližuju k domu.

Křik zesiluje. Otec pokračuje v mávání s tím klukem, zatímco na ně Penelopa křičí, aby přestali.

„Zavři hubu, ty zasraná štětko!“ Slyším ho zakřičet na Penelopu. „Vždycky jsi píchala s námi oběma?“

„Nemluv s ní takhle, kurva!“ řve ten kluk, čímž na sebe upoutá zpátky tatíkovu pozornost.

Tohle se změnilo z nuly na Jerryho Springera za méně než pět vteřin.

Otec praští rukou do výstřihu klukova trička a rozmáchne se paží zpátky. Penelopa znovu zaječí a ten kluk uhne přesně tak, aby chytil otce rukama kolem pasu a shodil ho na zem.

Povalují se sem a tam, snaží se udeřit a kopnout jeden druhého, a konečně slyším v dáli sirény. Naštěstí si nemyslím, že je slyší i oni přes všechen jejich řev.

Vyjdu z poza keře, zůstanu přikrčený za zaparkovanými auty na ulici. Nevěnují tomu pozornost a jsou naprosto v šoku, když na ně zaječím, aby si lehli na zem. Mám vytáhnutou zbraň a v momentě, kdy na mě přistanou jejich oči, ustane jekot a boj.

„Na zem! Hned!“ Zařvu znovu, naznačím hlavou dolů na beton.

„Ležte rovně! Ruce vzhůru!“ Přikážu, a všichni tři se vzdají a lehnou si.

Teď už jsou sirény hlasitější a ulicí přijíždí pět policejních aut s majáčky. Zablokují to tu svými auty a policisté vytáhnou své zbraně, jakmile se dostanou na scénu.

„Penelope!“ Nadřízený Royal. Kruci.

„Tati! Ó můj Bože, tati! Pomoz mi, prosím!“ žadoní a když se na něj podívám, čeká na mé svolení. Zná pravidla, ale když uvážím tu jednu věc, že je Penelope pravděpodobně vinná z toho, že má pletky a mužem dvakrát starším, než je ona, a podváděním ho s jeho nezletilým synem, pochybuju, že prodává drogy. Každopádně nepochybuju o druhé věci, a to, že jí oba za peníze z drog kupovali dárky.

Brantley a další policista to převezmou a popadnou otce a syna, oběma nasadí želízka. Zvednou je ze země a vedou je do policejního auta.

Dám dolů svou zbraň, sáhnu pro příkaz k prohlídce, kterým jsme byli odměněni, jakmile jsme měli fotky přestavby a to stačilo.

Připlácnu ten příkaz na mužovu hruď, a jelikož nemá volné ruce, zastrčím mu ho do kapsy od košile.

„Ani se mě sakra nedotýkej,“ vyplivne.

„Máme příkaz k prohledání budovy. Budeš potřebovat zůstat čistý, dokud nebudeme hotoví.“

„Příkaz k prohlídce? Proč? Jen jsme se rvali. Záležitost otce a syna. Neporušili jsme ani jeden zatracený zákon.“

„Nadávky a výhrůžky policistovi před vlastním synem. Pěkné.“

Otočím se a odcházím, ale on na mě křičí, abych počkal.

„Cože?“

Sklopí oči a v celé tváři má vepsanou vinu. Ví, že je v hlubokých sračkách. I kdyby měl místa, kam ukrýt drogy a peníze, neexistuje, že by měl čas to udělat, než vypukla jejich bitka. Podle davu policistů ví, že jsme ho sledovali a najdeme, co hledáme.

„Můj syn je čistý,“ zamumlá. „Beru vinu za to všechno na sebe; jen ho neobviňujte. Prosím.“

„Nemyslím si, že to můžu udělat, pane. Mám záznamy a jeho fotky, jak předává drogy a peníze. Je dost starý na to, aby byl považován za dospělého, pokud ho soud uzná vinným.“

Ztěžka polkne, očima se vrátí k synovi, který vedle něj stojí s hlavou skloněnou.

„Prozradím vám své dodavatele,“ žadoní.

Nakrčím čelo zaujetím.

„Řeknu vám to a můj syn půjde.“

Podívám se na Brantleyho, který se mnou týdny na tom případu pracuje, a on přikývne. Dostat jména dodavatelů a informace je mnohem cennější, než zabásnout šestnáctileté dítě. To bude obrovské.

O tři hodiny později jsem konečně zpátky doma. Naprosto vyčerpaný, jen moje mysl je naprosto bdělá. Nemůžu přestat myslet na to, co všechno se právě stalo. Našli jsme přes dvacet liber marihuany a kokainu, spolu s heroinem a prášky. Je to jedna z největších razií, co jsme měli za poslední roky.

Všichni měli dobrou náladu, když jsme se vrátili, až na nadřízeného Royala. Je nevýslovně nasraný, a raději netlačím na jeho hranice. Může si to vyřídit se svou dcerou sám, protože já se toho neúčastním.

Otce vzali do vazby kvůli výslechu. Po práci přesčas tento týden jsem připraven jít domů. Rozhodnu se nechat papírování na další den.

Když vystoupím z auta, volám Kayle.

„Haló?“ ospale to zvedne.

„Ahoj! Kruci, vzbudil jsem tě?“

Nezkontroloval jsem čas.

„To je v pořádku. Co se děje?“ ptá se s úsměvem.

„No, jen jsem myslel, že bys ráda věděla, že tvé poznámky a fotky pomohly sejmout drogové doupě.“

„Opravdu? Chytil jsi ho?“ Její hlas stoupne, očividně je teď bdělejší.

„Jistě. Dospělý chlap na kolenou, prosící a plačící.“

„Sklapni. Opravdu?“

Směju se jejímu nadšení. Bože, je to tak příjemné slyšet její hlas po týdnu, jaký jsem měl. Pro jednou byla ona tím, kdo mě zachránil.

„Chci tě brzy vidět,“ řeknu jí. Už je to několik dní.

„Myslím, že to můžu zařídit,“ řekne mi svůdným hlasem.

„Dobře,“ řeknu s úsměvem, i když mě nemůže vidět. Stejně si nemůžu pomoct. Způsob, jakým se díky ní cítím, se nikdy nezmění, jelikož ji miluju už měsíce. „Promluvíme si zítra, ano? Běž spát.“

„Dobrou noc, detektive. Dobrá práce.“ Její tón je flirtující a já se červenám, jako nějaký láskou praštěný teenager.

„Dobrou noc, Anděli.“