Checkmate:TIB - 10. kapitola

Překlad: Lenuszka

Logan

Za svůj celý život jsem nikdy necítil takový druh bolesti.

Ani když mě na střední praštil nějaký trouba.

Ani při výcviku v armádě, kdy jsem v horké vodě zvracel svoje střeva.

A ani při zámořské misi, kdy jsem málem přišel o život.

Ta bolest je nepopsatelná. Je to jako bych měl zlomené srdce a ve stejnou dobu se uzdravovalo. Pokaždé, když vidím Kaylu, se moje srdce dá o něco víc dohromady, ale pokaždé, když se na mě podívá jako cizinka, kousky se odloupnou.

Chvíli, kdy se naše rty dotkly, jsem nikdy nechtěl nechat odejít. Chtěl jsem do ní vdechnout její vzpomínky na nás, když se naše ústa a jazyky propojily. Cítil jsem, jak její tělo odpovídá, jako by nikdy nezapomnělo, ale všechna naše minulost je pryč. Už s ní nemůžu znovu ztratit kontrolu. Potřebuju stát nohama pevně na zemi, takže se náš vztah může utvářet přirozeně, ale jsem zoufalý. Chybí mi můj Anděl.

Ačkoli souhlasila, že se mnou začne znovu, pořád je to jiné. Jsem na úplně jiné stránce, než ona, a musím si neustále připomínat, že to musím brát pomalu. Stáhnu se pokaždé, když si myslím, že možná překračuju hranice, protože ačkoli si sám připomínám realitu, moje srdce na to vždycky nepamatuje.

Od našeho prvního rande jdou věci trochu víc hladce, a cítím naději, že možná jednoho dne bude ona cítit to samé, co k ní cítím já. Každopádně se pokouším nevzdat svých nadějí. Vím, že ji přitahuju, ale taky chci tu citovou stránku vztahu. Tohle jsem před tím nechtěl roky, takže vím, že je ona pro mě ta jediná.

Doufám, že to jednoho dne bude cítit stejně.

Příští středu mě Kayla pozve na večeři. Neviděli jsme se od soboty, ale alespoň jsme si volali a psali zprávy každý den. Nejsem si jistý, kde přesně si stojíme, ale vím, že něco cítila, když jsme se líbali, a to je něco, čeho se můžu držet.

Otevře mi dveře samý úsměv. Zvednu sáček od Donnyho a zakřením se.

„Přinesl jsem dezert.“

Ona se zasměje a pustí mě dovnitř. „Máš vytříbené chutě.“

„Byl jsem jednou nebo dvakrát ovlivněn.“ Mrknu a následuju ji do kuchyně.

Ona jde ke sporáku a sníží teplotu na hořáku. Sleduju, jak se bez námahy pohybuje po kuchyni a pak se podívá přes rameno a usměje se. „Jaký je tvůj nejoblíbenější film?“

Vypadá naprosto ve svém živlu, a nemůžu se na ni přestat dívat a na to, jak je dnes šťastná.

Ten samý pocit naděje se objeví a tak rychle, jak přijde, ho potlačím.

„No…“ chvilku zauvažuju. „Když uvážím, že jsem posledních šest měsíců sledoval jen filmy o Vánocích nebo Disneyovky, řekl bych, že všechno, kde se nezpívá.“ Uchechtnu se, když se na mě podívá.

„Takže asi se tě ptát, jestli bys se mnou po večeři nesledoval film, je naprosto bezpředmětné?“ Nakrčí obočí a je to skoro jako by byla zpátky moje Kayla.

„Abych byl fér, ve skutečnosti jsme ty filmy moc nesledovali, takže jsem se nikdy nestaral, co sledujeme,“ vyhrknu, než se stihnu zastavit.

Na tváři a krku se jí objeví ruměnec. Dnes večer vypadá senzačně. To ona vždycky, ale dnes vypadá prostě dokonale. Pořád má na sobě pracovní věci, což vítám na sto procent. Úzká pouzdrová sukně, která obepíná její křivky a krémová halenka, kterou má do ní zastrčenou to celé podtrhuje. Své tmavé vlasy má sčesané dozadu do těsného uzlu s volnými pramínky, které jí volně splývají. Vrstva červené rtěnky lemuje její rty a ty vypadají tak zatraceně k zulíbání, že mě až bolí je nepolíbit.

„A to jsem si myslela, že jsi džentlmen skrz na skrz,“ žertuje, koutek úst se jí zvedne.

„Oh, já jsem naprostý džentlmen.“ Vytáhne z hrnce, ve kterém míchá, dřevěnou lžíci, dá si ji k ústům a zafouká na ni, než to ochutná.

„Jen jsem nemohl odmítnout tvé úpěnlivé prosby.“

Vyprskne tekutý obsah z pusy všude na linku, jak lapá po dechu a směje se. „Ó můj Bože,“ zamumlá, zakryje si ústa a otře si tvář. „To jsem nečekala.“

„Omlouvám se,“ řeknu se smíchem. „Ty sis začala.“

„Nic jsem nezačala!“ protestuje s úsměvem.

Všechno s ní se zdá jednoduché a znovu přirozené, a já nemůžu z tváře smazat svůj permanentní úsměv. Chci ji tak naléhavě políbit, ale věci mezi námi zase začínají být příjemné, takže nechci příliš brzy tlačit na hranice.

„To tvoje dušené maso bylo výborné,“ řeknu jí, když pomáhám s úklidem. Celou večeři jsme mluvili, a pomalu jsem cítil, jak úzkost odplouvá.

„Díky, je to prakticky jediná věc, kterou umím uvařit.“ Směje se. „Všechno to dáš na mírný oheň, vrátíš se za osm hodin a voila!“

„No, chtěla jsi říct, že nakrájíš rajčata a mrkve,“ utahuju si z ní, přičemž mi ona věnuje úsměv. Miluju její zatracený úsměv. Ten mi pomohl dostat se z mnoha mých temných dní.

Usadíme se společně na gauči, a ačkoli jí chci obejmout, udržuju si vzdálenost a sednu si vedle ní, takže můžeme dál mluvit. Probíráme, který film vybrat, abychom si ho užili oba. No, vlastně nejvíc ona, protože nemám to srdce odmítnout cokoli, co navrhne. Zvláště, když je to komedie, při které se bude smát a usmívat.

„Oh, měla bych rychle vyvenčit psy,“ řekne, ale nechci, aby zmeškala ten film, tak ji chytím za ruku a stáhnu zpátky dolů.

„Já to udělám.“

„Oh. Dobře, díky.“ Usadí se zpátky na gauči. Seženu dohromady smečku a pustím je zadem ven. Kayla má tam vzadu malou prádelnu, takže tam stojím a čekám na ně, když všechno očichávají.

Zrovna když se je chystám vzít zpátky dovnitř, rozhlédnu se a koutkem oka spatřím černou tašku.

Mrknu, snažím se promnout si oči, abych se ujistil, že vidím správně. To je ta taška, kterou Kayla nesla z toho drogového domu v den, kdy se uhodila do hlavy. Nikdy jsem se jí na to nezeptal, protože jsem věděl, že si to nepamatuje, ale neznalost pozadí té události, pro začátek proč tam byla, mě vnitřně zabíjela.

Vezmu tu tašku a zkoumám ji. Vezmu psy dovnitř a položím tašku na stůl. Právě, když ji otevřu, objeví se za mnou Kayla.

„Co děláš?“

Polknu, připravuju se na její reakci, ale když mě vidí s tou taškou, zúží na ni oči, jako by ji nikdy předtím neviděla.

„Co je to?“

Olíznu si rty, projedu si rukou vlasy a zvažuju, jak jí to vysvětlit. „Tuhle tašku jsi nesla ke svému autu v den té nehody. Nikdy jsem se tě na to nezeptal, protože jsem předpokládal, že si to nepamatuješ, a od té doby jsem se snažil poskládat kousky skládačky, proč jsi v tom domě ten den byla.“

„Takže myslíš, že ať už je tam cokoliv, dá nám to odpovědi?“ zeptá se, zvědavá slyšet o tom dni víc. Ignoruju doktorovy příkazy a rozhodnu se říct jí to tak či tak. Stejně si možná nikdy nevzpomene, takže ten příběh možná uslyší ode mě.

„No, jo.“ Narovnám se, nervózní ze svých dalších slov. „Opravdu doufám, že tam nejsou drogy.“

„Logane!“ zaječí, oči doširoka otevřené. „Nekupovala jsem drogy.“

„Vyšla jsi z drogového doupěte, které jsem sledoval, takže když jsem tě viděl, nevěděl jsem, co si myslet. Nemohl jsem pro tebe běžet a zadržet tě – to byl jeden z nejhorších momentů v mém životě.“

„Bylo to drogové doupě?“ zalapá po dechu. Zamrká, jako by se snažila vyřešit složitý matematický problém, a já se cítím vinen, že na ni tenhle stres nakládám. „Proč bych byla v drogovém doupěti? Jsi si jistý, že to bylo opravdu tam?“

„Jsem si jistý. Sledovali jsme je měsíce. V ten den jsme měli v plánu udělat velkou razii, a byl to ten samý den té nehody, a jakmile zavolali záchranku, měli jsme podezření, že to odvolali.“

„Takže, vešla jsem dovnitř a vyšla ven s taškou?“ ptá se na vysvětlenou. Můžu říct, že se jí v hlavě točí kolečka a přemýšlím, jestli bych s tím možná neměl přestat.

„Ano, s touhle taškou.“

Přivře oči a studuje tu tašku. „Můžu ji otevřít?“

Posunu ji k ní blíže. „Samozřejmě. Je tvoje.“

Vsaje si rty do úst, a můžu říct, že je nervózní. Rozepne tašku, zadrží dech a vydechne, jakmile ji doširoka otevře.

„Oh.“

„Co?“ vyhrknu.

„To jsou moje pracovní brožury a vzorky.“ Sáhne dovnitř a začne vytahovat věci. „Tady je jedna z mých knih s různými vzorky malby, které obvykle používám. Tahle má vzorky pro dekoraci jídelny. Tahle je plná schémat vestavěných barů,“ na chvilku přestane, když jimi listuje.

„Co je tohle?“

„Nevím, je to prostě zvláštní kombinace. Obvykle jsem vedla malé projekty, takže si nevzpomínám, že bych přehlédla něco tak velkého.“

„No, tak jsi pravděpodobně v posledních dvou letech pokročila nebo povýšila.“

„Já vím, to říkala i Lucy, ale lidé, které bych potřebovala k uzavření smlouvy, jsou nad mou úrovní i na propagační pozici.“

„Co myslíš, že to znamená?“

„Nejsem si jistá.“ Zaloví uvnitř, vytáhne další vzorky a skicák.

„Tohle vypadá jako jedna z mých kreseb.“

Zvednu hlavu, abych měl lepší výhled, ale opravdu nemůžu přijít na to, na co se to dívám. „Pravděpodobně jsem to nakreslila sem, než jsem to přenesla do svého iPadu editoru, kam dodávám více detailů.“ Vykulí oči. „Vsadím se, že to je pořád na mém iPadu!“

Zmizí, než se můžu zeptat, o čem to mluví. Vrátí se o necelé dvě minuty později, má v ruce svůj iPad a její prsty po něm tančí.

„Až doteď jsem o tom ani nepřemýšlela, protože Allie, jedna moje kolegyně, převzala složky mých klientů, ale všechny moje skicy a obrázky jsou uložené na iCloudu. Měla bych tam mít každé jednotlivé foto, které jsem v tom domě udělala.“

„Wow, vážně? To by mohlo být pro můj případ velké.“ Stojím vedle ní a sleduju, jak roluje fotkami.

„Tady. Tohle musí být ono. Vypadá to, jako že Allie taky nahrála nové fotky.“

„Můžu se podívat?“

Předá mi to, a já začnu zběsile prohlížet všechny fotky. Je jich tam mnoho, sotva mám čas opravdu poskládat kousky, ale přestanu rolovat, jakmile uvidím ten vestavěný bar.

„Co je to tady?“ Ukážu na roh, kde to vypadá, jako že je pod barem vytvořená skrytá schránka.

„Opravdu si nejsem jistá.“ Zúží oči, snaží se to prostudovat. „Poznámky klientů mám v laptopu!“

Vyběhne, než můžu pochopit, co dělá. Vrátí se s laptopem v ruce a sedne si ke stolu.

„Všechny poznámky, které jsem napsala, by měly být v mých pracovních složkách a Ally pravděpodobně pokračuje v jejich doplňování.“ Horečně kliká a píše, dokud nenajde složku. „Tady to je.“

Sednu si vedle ní, narovnám se, takže můžu číst z obrazovky. Naše těla se dotýkají a já cítím, jak se třese. Vím, že jsem cítil to, jak její tělo reagovalo, když jsem ji líbal, ale stále mám mnoho pochyb. Snažím se si v hlavě nemalovat, že by ke mně možná mohla začít zase něco cítit, ale nemůžu si pomoct a myslím na tuhle možnost.

„Co máš v těch poznámkách?“ ptám se, přesunu napětí zpátky ke složkám.

„Píše se tu, že chtěli nový model s unikátním a vzácným úložištěm, kam ukrýt osobní věci, jako dokumenty, papíry k pojištění, lékařské záznamy a tak. Prakticky chtěli prostory, kam by se lidi nenapadlo podívat, ne jako ty běžné otvory za malbou na stěně.“

„Je tohle normální požadavek?“ ptám se.

„Nikdy jsem nic takového nedělala, ani úplně v začátcích. Nevím o těch nedávných, ale když uvážím, že jsi říkal drogové doupě, dávalo by to smysl.“

„Jo, to jo. Připravovali se, že budou mít tajná místa, kam ukrýt peníze z drog a nebo dokonce drogy, v případě, že by byli hledaní nebo by se nějaký „zákazník“ rozhodl pomoct si sám. Nevěřila bys, jaké skrýše jsme našli v takových domech. Některé očividné, jiné vůbec. Některé v těch nejlepších čtvrtích, některé v nejhorších. Opravdu nikdy nevíš, dokud nezačneš skládat dohromady kousky skládačky.“

„Počkej.“ Vztyčí se a vypadá, jako by její myšlenky uháněly rychlostí milionu mil v hodině. „Takže najali designérku, aby prakticky přišla a vytvořila různé skrýše pro jejich drogy a peníze? A tou designérkou jsem byla já.“

Kayla

Ramena mi zatíží strach, jakmile si to uvědomím. Pročítám dál své poznámky a cítím se tímto klientem naprosto oklamaná. Nevím, jestli jsem tak lačnila po kariéře a naprosto ignorovala náznaky, nebo jestli mě využili. Nikdy bych nehádala, že jsem pomáhala kriminálníkům, když uvážím, že žili v jedné z nejlepších čtvrtí v Oak Groves.

Znovu studuju fotky, teď vidím všechny jasné znaky toho, co mi Logan řekl. Jestli je sledovali měsíce, pak nemám v hlavě pochybnosti, že všechno, o čem jsme spekulovali, se přesně takhle odehrálo.

„Nemůžu tomu uvěřit,“ zamumlám, pročítám další poznámky. „Alliiny poznámky říkají, že ten projekt by měl být hotov příští týden.“

„Asi proto pravděpodobně přesunuli jejich velkou drogovou objednávku, aby ji dovezli, až budou mít místa, kde to všechno ukrýt,“ řekne Logan, mluví spíš pro sebe. „Můžu si to půjčit?“ ukáže na můj iPad. „Tvé fotky a poznámky nám pomohou rozlousknout ten případ jednou pro vždy.“

„Opravdu?“ ptám se s nadějí, že když už nic, tak jim moje složky dají dostatek informací, aby ty týpky dostali. Kdyby nebyly pro toho klienta, nenacházela bych se teď v tom zmatku.

„Jestli jim doručíme příkaz k prohlídce a oni budou myslet, že je všechno skryté, nebudou se bránit. Každopádně si neuvědomí, že my víme, kde hledat. Nalezení peněz nám jen dá pravděpodobný důvod, abychom šťourali dál, ale najít skutečné drogy ten případ napevno uzavře.“

„To je úžasné! Jo, jestli to pomůže policii, můžeš si vzít, co chceš.“

Vstane, vytáhne svůj mobil a začne s někým telefonovat. „Zavolám svého parťáka Brantleyho, a uvidíme, jestli můžeme svolat schůzku s naším nadřízeným--“

Utne svoje slova, než dokončí větu. Típne telefon, než to může kdokoli vzít.

„Kruci,“ zamumlá.

„Co je?“

„Během naší první sledovačky do domu vešla dívka, dcera mého nadřízeného. Rozhodli jsme se mu to neříct pro případ, že by ji kvůli tomu konfrontoval. Obávali jsme se, že by to řekla šéfovi poldů, kterého sledujeme a zničila by ten případ.“

Několikrát zamrkám, přeju si, abych si mohla pročistit hlavu a vypudit tuhle vzpomínku.

„Je mladá?“ ptám se.

„Myslím, že má 18. Takže jestli je do toho jakkoli zapletená, bude posuzována jako dospělá. Ale záleží na úrovni jejího zapojení, mohla by dostat čas. No, možná. Jsem si jistý, že by nadřízený zatahal za nitky, jen aby ji plácnul přes prsty.“

„Nemůžeš mu říct všechny ostatní detaily, které máš a jen vynechat tu část o jeho dceři?“

„Jo, v této chvíli je to moje jediná možnost. Bude nasraný a pravděpodobně mi uštědří lekci o loajalitě nebo podobných kravinách, ale nevěřím, že by zůstal zticha. Raději bych, aby dostala přes prsty a pěkně se vylekala, než aby ten chlap vyváznul, protože byl včas varován.“

Moje mysl pořád zpracovává Loganovo odhalení. Cítím se skoro ochromená. Vědět, že jsem byla využitá jako návnada, která skryje jejich peníze a drogy, je šokující. Ačkoli si nic z toho nepamatuju, fakt, že se to stalo, mě nutí jednat. Chci říct Allie, aby byla opatrná a nedostala se příliš blízko, ale vím, že kdyby nedokončila tu práci, na řadě by byl její zadek. Ani nezmiňuju, že by vlastník začal mít podezření a ta celá věc by byla v prachu.

Logan se omluví a odejde, než ten film vůbec začne se všemi těmi novými důkazy a taškou, a jakmile začnu o všem znovu přemýšlet, rozhodnu se, že si potřebuju pročistit hlavu. Vezmu psy ven na procházku a zamířím k Donnymu.

„No, ahoj!“ Donny nás zdraví, jakmile vejdeme. „Dnes jsem nečekal, že tě znovu uvidím.“

Usměju se a povzdechnu. „Já vím. Byl to hrozný den.“

Tentokrát přeskočím svoje koblihy a vezmu jen nějaké pro psy.

„Uvidíme se zítra,“ zavolá.

Podívám se přes rameno a usměju se. „To si piš.“

Chození k Donnymu je právě teď jediný pevný bod v mém životě, ač to zní šíleně. Jdu do práce a cítím se jako v cizí zemi. Noví kolegové, noví klienti, šéf, který se ke mně chová jako ke zbytku špenátu, který mu uvízl mezi zuby. Pak jdu domů a nepoznávám holku v zrcadle. Neřekla bych, že jsem v posledních dvou letech zestárla, ale už nejsem ta samá osoba. Courtney a Viola jsou obě vdané a prostě k nim nemůžu jen tak přijít. Mí psi a Donny. Tyhle jediné dvě věci zůstaly nezměněné.

Když ležím v posteli, probírám uplynulých několik týdnů svého života a přemýšlím, jestli se někdy vrátí zpátky do normálu, telefon se mi ohlásí s textovou zprávou od Logana.

L: Omlouvám se, že jsem nenapsal dříve. Chtěl jsem zavolat, ale nechtěl jsem tě budit, kdybys spala. Brantley a já jsme zdokumentovali všechny tvé fotky a poznámky do důkazů a měli by nám udělit příkaz k prohlídce. Vím, že si nic nepamatuješ, ale tvoje fotky a poznámky budou důvodem k uzavření tohoto případu. Takže ti děkuju za pomoc.

Čtu jeho zprávu dvakrát a přemýšlím nad způsobem, jakým mě políbil, než odešel. Byl to sladký, skoro nevinný polibek na čelo, ale něco se ve mně pohnulo. Má se mnou takovou trpělivost. Tak chápavý a přizpůsobivý. Netlačí, ale pořád mi svými činy dokazuje, jak moc se stará a miluje mě. Nepamatuju si, že bych to někdy předtím měla. Ani si nemůžu začít představovat, jaké to mezi námi bylo.

No, tohle jsem si představila. Ve svých fantaziích. Ale jenom proto, že je tak zatraceně krásný a vyplňuje svoje kalhoty jako žádný jiný muž, jakého jsem viděla. Je svalnatý na všech správných místech, a můžu se jen domnívat, jak dobře tyhle svaly využíval, když jsme byli spolu v posteli. Možná jsem ztratila část své paměti, ale nejsem slepá. Vím, že je tam očividná přitažlivost, ale můžu k němu zase někdy cítit to, co dřív?“

S těmito myšlenkami v hlavě se rozhodnu mu napsat zpátky.

K: Ulevilo se mi, že můžu pomoct! Díky, že jsi mi udělal trošku přehled z toho dne a pomohl mi tak to uzavřít. Bez tebe bych tím nemohla projít. Jen jsem chtěla, abys to věděl.

Nervózně stisknu odeslat a položím telefon zpátky na noční stolek. Přála bych si, aby nemusel odcházet dnes večer tak narychlo, ale chápu, proč to udělal. Doufala jsem, že ho políbím na dobrou noc. Kdyby ta otázka spočívala jenom v tom, že mě to k němu přitahuje, nebylo by to nic těžkého. Nechápu, jak někoho nemůže přitahovat, ale to, co jsme měli v minulosti, bylo mnohem víc, než jen to. Vím, že si to zaslouží, a myslím, že to dlužím nám oběma, abychom viděli, jestli ta emocionální část toho mít vztah, je něco, co mezi námi stále ne, bez ohledu na mou paměť.

L: Vždycky budeš můj Anděl. Nikdy nebudeš muset ničím procházet sama, protože tady pro tebe vždycky budu. Na to nezapomeň.

Ze čtení jeho zprávy mám v zádech mravenčení. Není to poprvé, co mi tohle řekl – že tady pro mě  vždycky bude. Nikdy jsem neměla tenhle druh lásky a podpory, když jsem vyrůstala, takže skoro nevím, jak na tahle laskavá slova odpovědět.

K: Dobrou noc, detektive. Hodně štěstí s případem.

Ztiším telefon na noc a nastavím si ranní buzení do práce. Udělám si v hlavě poznámku, že jako první musím promluvit s Allie. Nechci, aby ji ohrozili, jako to udělali mně, takže ji musím varovat, aniž bych ji příliš seznamovala s detaily.

O dvě hodiny později můj mozek stále dokolečka pracuje. Nemůžu dostat Logana z hlavy. Nebo ten případ. Nebo toho zatraceného klienta. Začínám se cítit úzkostlivá, a nepamatuju si, že bych tenhle pocit někdy předtím měla. Možná je to něco, s tím bych se předtím vypořádala, ale teď je to pro mě nové.

Převaluju se a otáčím; psi skáčou na postel a zase dolů, jsou rozhození z mého neklidu. Zkontroluju čas a vidím, že je skoro jedna ráno.

„Kruci,“ zamumlám si pro sebe, vím, že za šest hodin musím vstávat do práce, je to na houby. Rozhodnu se vstát a dát si v kuchyni sklenici vody a vychutnat si jeden borůvkový muffin od Courtney. Možná mi plný žaludek pomůže usnout.

O půl hodiny později jsem stále naprosto bdělá ve své posteli.

To je zatraceně na houby.

Náhodně si vzpomenu na dobu, kdy ještě Viola a Travis nebyli pár. Možná tak před třemi lety. Courtney dávala Viole kapky za všechny její knihy, které shromažďuje a že je knihomolka, co je pořád přilepená ke svému Kindlu.

Proto Viola utrousila poznámku o tom, že si Courtney schovala svůj vibrátor do jednoho z jejich knižních obalů a jak to narušilo její dokonalou lásku ke knihám. Směju se nad tou vzpomínkou, tehdy, kdy ještě věci byly snadné a méně komplikované.

„Někdy trpím nespavostí, víš?“ Courtney se brání, ale vůbec se za to neomluví. „A dobrý orgasmus před spaním opravdu vypne tvůj mozek a ty usneš.“

„Ty jsi tak perverzní,“ s úsměvem žertuje Viola. „Co se stalo s tím, vzít si nějaký Melatonin nebo vypít před spaním teplé mléko?“

„No pro začátečníky, Melatonin není tak zábavný, jako zakřičet si do polštáře a rozdat si to v podvědomí, s kým zatraceně chceš.“

Odfrknu si nad jejich šaškárnou, divím se, jak dvě tak naprosto odlišné osoby můžou být tak dobrými kamarádkami.

„V tohle s Courtney musím souhlasit,“ přeruším je. „Dobrý intenzivní O před spaním mě uspí tak, jako když medvěd usne zimním spánkem.“

„Vidíš?“ Courtney ke mně naznačí rukou. „Ona to chápe.“

„Obě jste směšné a potřebujete terapii,“ řekne Viola. „Teď kdybych si tak mohla vymazat z paměti posledních pět minut.“ Protočí oči.

„Jsem si jistá, že je na to nějaké kouzlo.“ Courtney si utahuje s její lásky k Harrymu Potterovi.

„Ve skutečnosti je.“ Usměje se pyšně Viola. „Obliviate! Kouzlo k vymazání paměti.“

„No, tady to máš,“ řeknu se smíchem, zamávám neviditelnou hůlkou a poklepu na Violinu hlavu. „Paměť vymazána!“

Usměju se nad tou vzpomínkou, a pak začnu přemýšlet, jestli měla Courtney správný nápad. Cítím se neklidná a celou dobu napjatá, takže možná je odpovědí úleva. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem měla vůbec sex. Ale to neznamená, že jsem zapomněla, jaké to je být s někým.

Setřesu těžkou přikrývku, lehnu si doprostřed postele, dokud se neuklidním. Zavřu oči a představuju si Logana. Jeho jasné zelené oči. Jeho jemné chutné rty. Jeho rozložitost a svaly. Jeho silné ruce a paže. Zanedlouho těžce oddechuju jen z té myšlenky na jeho ruce a rty na mém těle.

Sundám si svoje velké tričko a přejíždím si rukou po prsou. Podprsenku jsem sundala už dávno, a moje bradavky jsou už tvrdé ze stropního větráku, který do místnosti vhání vzduch. Zapomněla jsem, jak citlivé jsou moje bradavky, když si je mnu mezi palcem a ukazováčkem.

Je to, jako by to bylo věky, co se mě někdo dotýkal. Vím, že moje srdce patřilo Loganovi Knightovi, ale už jen ten nejjemnější dotek mě zevnitř rozpaluje, a teď už vím jistě, že si to moje tělo pamatuje.

Moje druhá ruka sjede dolů po břiše až do kalhotek. Už jsou mokré z mého vzrušení, a jen myšlenka na to, jak se mě Logan dotýká, mi vysílá tělem krutý třes.

Přejíždím si prstem nahoru a dolů po svém otvoru a třu si klitoris. Masíruju si prsa a klitoris, zpracovávám své tělo, dokud necítím blížící se orgasmus. Myšlenky na Logana ovládnou mou mysl a čím víc na něj myslím, tím rychleji se třu.

Objeví se toulavé myšlenky na to, jaké by to s ním bylo, a bez varování se mnou prožene intenzivní a prudký orgasmus. Skousnu si ret, abych nezakřičela a nevzbudila tak psy, ale skoro si vyrvu vlasy, když to mnou cloumá.

Jakmile se vlna přeleje, ležím na posteli a vše, co slyším, je můj těžký dech. Je to připomínka toho, že jsem sama, ale Courtney měla v něčem pravdu.

Cítím se mnohem uvolněněji a konečně usínám.