AFN - 33. kapitola

Překlad: Peťa

ČÁST TŘETÍ

„Jednoho dne si budeš muset zvolit. Budeš se muset rozhodnout, v jaký typ muže chceš dospět. Ať už je to jakýkoli muž, dobrý charakter nebo špatný, změní svět.“

            - Jonathan Kent, Muž z oceli

LOREN HALE

V autě z letištní plochy do našeho domu v Princetonu, New Jersey nikdo nemluví. Melissa si zavolá taxi, aby ji vzalo zpátky do Pennu, takže to aspoň nemusíme řešit my.

Connorova černá limuzína nám všem poskytuje hromadu prostoru. Lily si položí hlavu do mého klína a snaží se hrát přebírání (pozn. taková ta hra s provázkem, jak si ho dva předávají) s mojí tkaničkou. Přestala plakat někdy mezi naší pátou hrou Go Fish, a když letadlo přistálo.

Chci, aby zavolala Allison, ale pořád říká, že nechce s nikým mluvit. A hádám, že nemám žádné právo nutit ji, aby mluvila se svou terapeutkou, když já se vyhýbám tomu mému. Bez ohledu na to, jestli to Lily udělá nebo ne, dnes večer plánuju Allison zavolat. Musím se zeptat na léky pro Lil.

Nikdo nerozumí pojmu dna tak jako závislý. A já se bojím toho, kterého se chystá dosáhnout, až bude čelit svým rodičům.

Zvedne v prstech propletenou tkaničku. „Jsi na řadě,“ řekne mi. „Přesuň se pod moje ruce a vezmi si ji.“

„Podělám to.“

„Ne, nepoděláš,“ řekne. „Jen se ujisti, že vezmeš ty správné.“

Problém je, že nevím, které jsou ty správné.

Rose ztuhle sedí vedle Connora, mobil sevřený v ocelovém stisku. Lily mi řekla, že Rose je v „módu kontrola škod“ – dokonce hodinu křičela na uznávaného producenta zpráv, než jí Connor vypáčil telefon z prstů. Od té doby, co jsme přistáli, píše a emailuje bulvárním plátkům a právníkům.

Rose nebere to prozrazení moc dobře. Pořád si upravuje vlasy a uhlazuje šaty. Connor ji musí popadnout za ruce, aby ji zastavil. A když se dívám mezi třemi Callowayovými holkami – Rose ve vyčerpaném stavu, Daisy unášená pryč a Lil se smutným tichým hlasem – chápu to. Chápu, co Ryke vidí a co cítí. Mám to šílené přání prostě věci znovu napravit, ucpat všechny praskliny v našich životech – jen pro ten malý maličký kousíček naděje, že tyto tři holky budou schopné se ještě jeden den postavit na vlastní nohy.       

Myslím, že nás šest – že jsme všichni silní. Jen každý jiným způsobem. Ale všichni máme taky jiný druh slabosti. A já přicházím na to, jak zazátkovat svou slabost, abych jim všem pomáhal.

Ve svém vlastním příběhu nebudu záporák. Ta sračka skončila.

Rose zabzučí telefon. Zírá na obrazovku, zprávu si přečte i Connor. „Máme malý problém,“ řekne.

Lily spadnou ruce do klína, splétá si tkaničku sama. „Co?“ V hlase jí praskají starosti. Třu jí paži a ona se pro oporu drží mého bicepsu.

„Rodiče jsou u nás doma,“ řekne Rose. „Čekají na tebe.“

Lily vyrazí do sedu a prudce vrtí hlavou. „Já nemůžu, Rose. Potřebuju další den.“

Gilligan, Connorův řidič, zůstává za volantem potichu, veze nás naší ulicí. Jen o pár bloků dál obrubník lemují dodávky zpráv, s největší pravděpodobností kempujících u brány.

Daisy přitiskne nos na okno. „Do hajzlu.“

Lilyiny oči se při té scéně rozšíří.

Nemůže tohle teď zvládnout. Tolik je jisté. Podívám se na Rykea a ten jen jednou přikývne. „Gilligane,“ zavolám dopředu a ťuknu na oddělující obrazovku. Ta se sníží, takže můžu vidět jeho holohlavou hlavu. „Změna plánů. Jedeme do Philly.“

***

Rykeův byt mimo kampus má cihlové stěny a podlahy z tvrdého dřeva, ve slabě osvětleném obýváku visí plakát Philadelphia 76ers (pozn. basketbalový tým), vybavený koženými sedacími pytli, televizí s velkou obrazovkou a velikostně slušným ozvučením. Byl jsem tady předtím jen párkrát a je těžké pamatovat na to, že tohle není jen další náhodný byt. Je mého bratra.

Po rychlém hovoru s Allison dostanu souhlas dát Lily prášek na spaní. Usne v rezervní ložnici rychleji, než jsem si myslel. Pláč ji už musel vyčerpat.

Když se vrátím do obýváku, rychle se kouknu ven. Žádné zpravodajské dodávky nebo kamerové sebranky. Ne mnoho lidí ví, že Ryke Meadows je můj příbuzný a v tuto chvíli se to hodí.

Connor a Rose se na gauči baví tlumeným šeptem, někdy dokonce přejdou do francouzštiny. Řekl mi, že soukromý vyšetřovatel pořád pracuje na zjištění toho úniku. To samé řekl otec o svých kontaktech. Část mě se nad těmi zprávami cítí beznadějně – jako že se to možná nikdy nedozvíme. Druhá část mě si myslí, že bych se to možná neměl dozvědět. Protože mám slabost ubližovat lidem, kteří ubližují Lily nebo mně. A už nechci být tím klukem, který ohrožuje budoucnost někoho jiného. Nechci se stát mým otcem.

„Právě jsem dotelefonoval s kamarádem,“ řekne Connor.

„Máš jiné kamarády?“ zeptám se se zamračením. Proč, ze všeho, mě trápí tohle? Možná jsem zrovna teď příliš kurva emocionální. Přetřu si oči, přičemž se snažím dát dohromady.

„Známý, kontakt,“ řekne mi Connor, „jakkoli ho chceš nazvat.“

Přejde ke mně Ryke a podá mi sklenici něčeho jantarově zbarveného. Ztuhnu a věnuju mu pohled. „Šílíš?“

„Je to čaj.“

Sotva se uvolním, ale stejně si sklenici vezmu.

Connor pokračuje: „Můj kontakt mi řekl, že před mým bytem jsou kamery. Jen jsem ti chtěl dát vědět, že vyhledávají všechny způsoby, aby získali informace.“ Dokonce i u přítele Lilyiny sestry – kurva daleký dosah.

Daisy se posadí na podlahu z tvrdého dřeva, v rukou ovladač, zatímco zírá na prázdnou televizi. Můžu vidět její zvědavost. Ona je jediná pořád napůl ve tmě a všechny odpovědi leží v té krabici. Nabídla, že se nechá vzít zpátky do svého domu, ale Lily a Rose odmítly. Jejich rodiče jsou stejně krvežízniví po informacích jako média a všichni víme, že by do Daisy zabořily svoje pařáty, kdyby ji měli.

Takže pro teď zůstává s námi.

Zírám na podlahu a snažím se poskládat dohromady podobu plánu. Všechno pěkně popořádku. Obrátím se na Connora, který je uvolněný na gauči. Jeho ruka zůstává kolem ramen Rose a já si uvědomím, že jí lehce masíruje krk, aby byla víc v pohodě.

Nechtěl jsem ho protahovat tímhle vším a s jeho obvyklým lhostejným výrazem nepoznám, jestli ho to trápí, že paparazzi zaplavili budovu, kde má byt.

„Nejsi příbuzný se mnou, nebo s Lily. Jestli chceš z toho ven, pravděpodobně bys měl odejít teď, než se věci zhorší.“ 

Čekám, že na mě Rose bude štěkat za to, že osvobozuju jejího vlastního přítele z této komplikované záležitosti. Protože to by znamenalo, že by Connor musel opustit i ji. Ale je zaneprázdněná psaním na svém mobilu, zatímco občas vdechuje ostré nádechy, které zní, jako kdyby jí do plic vjížděly nože. Dokonce jsem ji viděl, jak si dala nějaký prášek.

„Rose už mi ukázala, kde jsou dveře,“ řekne Connor. „Jsem docela schopný poznat, kdy a jak z toho odejít.“

„S médii se to může zhoršit,“ připomenu mu, ale zapomněl jsem, že Connor si pravděpodobně zvážil všechny možnosti v hlavě a možná si dokonce i v duchu vytvořil tabulku pro a proti této situace.

„Ano a budeš potřebovat někoho, kdo nenadává každých pět slov, aby zvládl tisk.“

Ryke protočí oči, to popíchnutí se jasně vztahuje k němu. „Novinářský obor,“ řekne Ryke a ukáže si na hruď. „Znám tisk líp než ty, Cobalte.“

„A fakt s tím titulem plánuješ něco dělat?“

Ryke nic neřekne.

„Přesně.“

„Co společnost tvojí matky?“ zeptám se Connora.

„Cobalt Inc. není obecně známá značka. Lidi si nás nespojují s našimi produkty, jako to dělají s Hale Co. – vaše jméno je na štítku každého dětského šamponu a balení plenek. Jednáme s výrobci a dceřinými firmami.“ Jako MagNetic, vzpomenu si. „Moje spojení s tebou nebo s Lily společnosti neublíží, a proto se moje matka nebude starat. A k tomu, pokud je mimo skandál, na který se dívá, čas od času si drama užívá. Udržuje to její dny zajímavé.“

Přemýšlím, jestli tohle je to, jak nás někdy vidí on. Zajímavé. Zábavu. Něco k učinění každého dne nepředvídatelným.

Taky si nedokážu představit ženu, která zplodila někoho jako Connor. Zdá se stejně vymyšlená jako postava v jednom z mých komiksů.

„Jak jsem řekl, Lo,“ dokončí Connor, „vím, jak použít dveře.“

Ryke na mě kývne. „Taky mi nabídneš únik?“

„Ne, jestli půjdu dolů, ty shoříš se mnou.“

„Kvalifikuje se to jako bratrská povinnost?“

„Pro mě jo.“

Daisy si pohrává s ovladačem a ten hlasitě padne na podlahu z tvrdého dřeva. „Pardon,“ zamumlá a pokračuje v zírání na černou obrazovku.

Chci sledovat zprávy a zjistit, kolik toho už média ví. Zjistit únik informací se stalo druhou prioritou. Naším prvním úkolem je dát do pořádku cokoli, co nepříznivého touto situací asi utrpíme. Domnívám se, že Greg Calloway a asi i můj otec už pracují s týmem právníků, aby tuto krizi potlačili. Jeden z mnoha důvodů, proč s námi budou chtít mluvit.

Nevěřím jim. Ale opravdu věřím lidem v tomto pokoji a to stačí k tomu, aby mě to pro aktuální chvíli hodilo do pohody.

Uvědomím si, že Daisy je pořád v nevědomosti – ohledně mnoha věcí. Není to k ní fér, zvlášť protože teď budeme mluvit otevřeně. „Máš nějaké otázky, Daisy?“ zeptám se a nahrbím se na gauči.

Opatrně položí ovladač na konferenční stolek a sedne si se zkříženýma nohama na podlahu.

„Mám sedací pytel,“ řekne Ryke.

„Vidím.“ Ale volně si obejme kolena, neudělá žádný pohyb. Její oči přelítnou ke mně. „Mám stovky otázek, ale můžu počkat a zeptat se Lily. Nechci, aby byla rozčilená, když prozradíš něco, co chce udržet v tajnosti.

„Stejně to uslyšíš v televizi nebo v bulvárech,“ řeknu jí. „Preferovala by, kdybys znala pravdu ode mě.“

Zaváhá. „Můžu se zeptat na cokoli?“

Cokoli je silné slovo, ale věřím ve svou schopnost odvrátit příliš osobní otázky. Odsouhlasím to přikývnutím.

„Pokud tohle bude Q&A (pozn. questions and answers = otázky a odpovědi, americká televizní show, v každém díle je nějaká významná osobnost), pak mám taky pár otázek,“ řekne Ryke.

Hořce se usměju. „Jasně, že máš.“

Daisy na něj hodí nejbližší polštář. „Tohle je moje Q&A.“

Chytí polštář. „Teď házíš mými věcmi, ale nebudeš sedět na zatraceném pytli?“

„Jsi vlezlý – řekl ti to někdy někdo?“

„Já celou dobu,“ řeknu. „Nikdy neposlouchá.“

Ryke zvedne ruce, jako by říkal: Co to kurva. „Omlouvám se, že poznám, že na mojí zkurvené podlaze je holka v nepohodlí a vím, jak ten problém napravit.“

„Nech toho,“ varuju ho. Nikdy, už nikdy nebudeme otevírat tato stavidla. Dokážu vydržet, že je k Daisy přátelský v maličkých mikroskopických dávkách, ale když začíná mluvit o holkách na podlahách a napravování sraček, znervózňuje mě to.

Daisy položí první otázku, která ne nutně zmírní jakékoli napětí v místnosti. Nejsem si jistý, že to po tom prozrazení něco dokáže. „Byli jste s Lily v otevřeném vztahu?“

Rád se o tom, co jsme měli, zmiňuju jako o „falešném“ vztahu, ale když jsme se stali předstíraným párem, byli jsme párem. Měl jsem s ní všechno, co by měl přítel. Kromě sexu. Ale když pomyslím na otevřené vztahy, představuju si swingers a lidi, kteří mají několik partnerů. Jsem si jistý, že ten termín je dost vágní, aby pokryl různé situace. Jen ne tu naši.

Nemám pro Daisy odpověď ano nebo ne, takže musím přejít k vysvětlování, co jsme dělali. Jak jsme jí a všem okolo lhali. Jak se naše přátelství změnilo na něco víc, ale pořád zůstávalo něčím míň.

„Wow,“ řekne Daisy, když skončím. „Všechno proto, abyste skryli svoje závislosti? Nemohli jste se jen, já nevím, přestěhovat do Evropy?“

„Zvažovali jsme to.“

Její tvář spadne. „Vtipkovala jsem.“

Pokrčím rameny, lhostejný k tomu všemu. „S Lily jsme tě nikdy neignorovali proto, že jsi mladší. Telefonáty, které jsme nezvedali, obědy, které jsme rušili, všechno to bylo proto, že jsme radši pili a měli sex, než abychom byli kolem lidí. Zvláště těch, kterým jsme museli lhát.“

„To je podělané,“ řekne mi Daisy.

„To mi bylo řečeno.“

„Vlastně já jsem ti řekl, že je to posrané,“ objasní Ryke.

Daisy ho ignoruje. „Proč je závislá na sexu? Je něco, co to způsobilo?“

Hrdlo mi vyschne a moje oči přelítnou ke dveřím ložnice.

S Lily jsme neprobírali příčinu její závislosti, ale vím, že se pokoušela s Allison probrat minulostí.

Lily se uzavře, když přijde na její dětství, odmítá se podívat na vztah s její rodinou tak, jaký skutečně je. Můžu se dotknout jejích bolestivých vzpomínek, aniž bych tou bolestí byl terorizován a na oplátku se ona může zaměřit na ty moje, aniž by trpěla vinou. Je to symbióza, kterou jsem rozpoznal po hodinách a hodinách terapie.

Jestli si sami sobě dovolíme otevřít se našim vlastním pocitům – no, to je něco, na čem oba pracujeme.

Ve vzduchu prodlévá moje ticho, zatímco se snažím soustředit na příhodnou odpověď.

Ryke se za ticha změní na neklidného. „Četl jsem, že osmdesát procent závislých na sexu je jako dítě zneužíváno. Byla Lily“-

„Ne,“ přeruším ho, můj tón defenzivní a vyostřený. Moje oči udržují stejný žár a přemýšlím, jestli to je důvod, proč se mě Ryke na tu otázku nikdy předtím nezeptal.

„Nejsem jediný, kdo se na to kurva bude ptát,“ odsekne. „Budeš muset začít být míň citlivý.“

Zamračím se při tom slově… citlivý. Způsobuje, že zním slabě a křehce. Je to jedno z těch slov v arsenálu mého otce. Nedostál jsem svému potenciálu, když jsem projel test z matiky v šestce, když jsem musel skupinový projekt dělat sám poté, co si mě nikdo nevybral, když jsem prohrál hru Little League (pozn. baseball/softball). Říkal mi, že jsem bezcenný a jako dítě jsem nevěděl, jak ty slzy zarazit. Nebuď tak citlivý, Lorene. Jsi přílišný cíťa, Lorene. Proč jsi tak zatraceně citlivý? Tak jsem přestal brečet. Teď se jen naštvu.

Moje oči jsou na Rykeovi a moje pusa se pohne, než to můžu zastavit. „Nejsem citlivý,“ řeknu s kamennou tváří. „Ty jsi ten, co ucukl pokaždé, když jsem nazval tvou matku píčou.“ Je pravda, že to bylo předtím, než jsem věděl, že je to jeho matka. Prostě jsem si myslel, že je moje, ta, která mě opustila.

Jako na zavolanou Ryke ucukne při doslova jediné nadávce, kterou nemůže vystát.

Sleduju, jak jeho obličej přepíná mezi emocemi a v rychlé sekundě se usadí na jediné: Vina.

Čekal jsem hněv, slovní konflikt, něco co udrží chaos točící se mi v břiše. Ne že se jeho oči zatemní výčitkami svědomí, jako by on byl tím, kdo se záští očernil svou matku.

Zná mě. Ví, na co jsem myslel, proč říkám takové věci. Mezi agresivním postojem a hrubou mluvou často zapomínám, že Ryke má mozek, pravděpodobně takový, který funguje líp než ten můj.

„Ne citlivý,“ řekne tiše, skoro váhavě. „Myslím, že opatrný a defenzivní jsou lepší slova.“

Jeho oči se zaplní omluvami, nechce mi ublížit, jako to dělá můj otec. Ryke nemá stejný strach jako já, ten, kde se změním v Jonathana Hale. Ale na chvíli Ryke musel ochutnat, jaké to je být jím. Z osobní zkušenosti vím, že to není příjemné.

Po hlubokém nádechu řeknu: „Nemůžu si pomoct. Vždycky budu defenzivní, když přijde na Lily.“

„Jsme její sestry,“ vloží se do toho Rose. „Všichni v této místnosti Lily a tebe milují. Jsme posledními lidmi, kolem kterých bys měl být opatrný.“

Něco uvnitř mě pálí, slova, která bolestně touží po tom, aby byla uvolněna. Nikdy jsem nemluvil se žádnou z Lilyiných sester o jejich dětství. Vím jen to, co jsem viděl nebo co mi řekla Lily. Jestli mi někdo může zaplnit mezery a pomoct zodpovědět Daisyinu otázku, je to Rose.

„Proč měla Lily dovoleno přespávat u mě doma?“ zeptám se.

„Byl jsi její kamarád.“

„Rose. Kteří kamarádi ve dvanácti, třinácti, čtrnácti, patnácti, šestnácti, sedmnácti tráví většinu nocí u někoho jiného doma?“

Zúží oči. „Bylo to obvykle o víkendu.“

Do hajzlu. Někdo vzal na moje břicho železnou palici.

Podle výrazu na jejím obličeji, nemá tušení, kolik nocí Lily spala u mě doma, když jsme byli dětmi. Ale kolika aktivitami Rose její matka bombardovala? Balet, jízda na koni, piano, francouzština.

Z mého šoku Rose začne prudce vrtět hlavou. „Věděla bych to. Vídala bych ji, jak ráno prochází předními dveřmi…“ Její tvář spadne a Connor se natáhne pro její ruku, zatímco otřeseně zírá pryč.

„Nikdy jsi ji ráno neviděla,“ řeknu to, na co Rose myslí. „Řidič mého otce nás vždycky bral do školy ode mě z domů.“

„Ráno jsem mívala setkání klubu. Celou dobu jsem odcházela brzo, takže jsem si prostě myslela, že spí.“ Nebyla to Roseina povinnost starat se o Lily. Je jen o dva roky starší. „Kolik nocí spala Lily u tebe doma?“

„Na základce asi čtyři dny v týdnu a pak se prostě pořád stavovala častěji a častěji, dokud na střední…“ Zavrtím hlavou a ošiju se. Je to moje chyba. Obrovskou část, toho co se stalo, vím, že jsem způsobil já. „… na střední přespávala skoro každou noc.“

„Ani já jsem to nevěděla,“ přizná Daisy. Nejsem překvapený. Daisy je o hodně mladší, a když dosáhla asi jedenácti, její matka pro ni začala sledovat herecké a modelingové agentury. A po většinu Daisyna období mezi jejími devíti a čtrnácti si pamatuju, jak vždycky vypadala vyčerpaně, oči s těžkými víčky, a zívala spíš, než mluvila.

„Naši rodiče nemohli vědět o vašich přespávačkách,“ řekne Rose. „Nikdy by to nedovolili.“

„Jsi si jistá?“ zeptám se.

To je chvíle, kdy se mi stáhne hruď, kdy mi v hlavě začne bušit ohavné rozhořčení. Neměl jsem tyto pocity k Samanthe a Gregovi Callowayovým, dokud jsem nešel na rehabilitaci. Předtím jsem si myslel, že jsou těmi nejchladnějšími rodiči za to, že nechávají svou dceru, mou nejlepší kamarádku, trávit přemrštěné množství času se mnou. To, že jsem tři měsíce seděl na terapii a stal se střízlivým, odklidilo ten prach.

Začínám chápat, co se stalo.

Connorova pusa se pomalu oddělí v uvědomění, dává mi vědět, že si dal kousky dohromady. Proč je Lily taková, jaká je.

Rose je zatemněná vlastním vztahem s rodiči. Vidí matku, která se vměšuje do životů dcer do bodu, kde se účast mění v dušení. Vidí otce, který miluje své děti, kupuje jim fajnové věci a posílá je na exotická místa, aby ukázal svoje city.

„Lorene,“ řekne Rose, „dokonči, co musíš říct.“

„Každý den se Lily ptala matky, jestli může přespat u mě doma. Odpověď byla vždycky stejná. A pak když Lily bylo čtrnáct nebo patnáct, Samantha nám nakonec řekla, abychom se prostě přestali ptát, že to schválí, ať se děje cokoli.“

Vzpomínám si, jak Lily tu samou noc plakala do mého polštáře. Nikdy mi to přímo neřekla, ale věděl jsem, že jediný důvod, proč se na prvním místě matky vůbec ptala, byl takový, že chtěla slyšet slovo ne. Jedinou známku toho, že se o ni matka stará stejně jako o Poppy, Rose a Daisy. Že není nehodná matčina času a pozornosti. Její matka se viděla v jejích ostatních sestrách. Vkládala do nich veškerou svou přemíru energie, přičemž Lily rovnou přeskakovala, jako by těchto citů nebyla hodná.

A tak se to snažila najít v ulici. Se mnou. A když to nestačilo, snažila se to zaplnit jinými muži. Sexem. Vrcholným a intenzivním výbuchem emocí.

„Ty víš, proč měla Lily dovoleno být v noci u mě doma?“ zeptám se Rose, začínám znovu od začátku.

Tváře se jí vypouknou, záda zpevní a oči jí zaplní známý chlad. „Protože jsi Hale.“

To je to, co jsem si myslel.

„Co to kurva znamená?“ zeptá se Ryke.

„Lily nepotřebovala být dobrá v ničem,“ řeknu mu. „Její matka ji opomíjela, protože byla moje kamarádka. Já jsem byl její budoucnost.“ Dědic impéria o hodnotě několika miliard dolarů. Její matka se soustředila na Daisy, na Rose, které mohly být úspěšnější v jiných aspektech. Ale Lily – její cena se soustředila na muže. Mě. A myslím, že někde ve své hlavě, tomu sama věřila. Že se nikdy v podstatě nebude rovnat ničemu víc než potěšení pro jiné muže. Že byla předurčená pro život menší než u jejích sester.

Daisy se zamračí. „Myslela jsem, že Lily prostě jen získala propustku, protože ve všem byla tak nějak průměrná. Vždycky jsem žárlila na svobodu, kterou dostává.“

Přikývnu. „I Lily si myslí, že by za tu svobodu měla být vděčná.“ To je důvod, proč má problém si přiznat, že ji matka zranila. Mohla být dušena jako její sestry. A nebyla.

Ale měl by být šťastný střed mezi tím, co měla Lily a tím, co teď snáší Daisy.

Na sekundu se odmlčím, tato slova na vytvoření z těch nejtěžších. „Vaše matka navenek milovala tebe, Daisy a tebe, Rose,“ řeknu a podívám se na každou z holek. „Dokonce i Poppy byla zahrnovaná tímto druhem panovačné mateřské lásky. A Lily… bylo tohle všechno odepřeno. Byla jako skrček ve vrhu.“

Rose se lesknou oči, jakože možná bude brečet. Nikdy jsem nebyl svědkem jejích slz. Vždycky jsem si představoval, že by zledovatěly. Její hlas je ale zvláštně klidný. „Neuvědomovala jsem si…“ Zavrtí hlavou. „Matka chtěla, aby se z vás dvou stal pár. Věděla jsem to, ale spíš jsem vinila tebe, že mi bereš sestru. Neuvědomovala jsem si, že opravdu neměla kam jinam jít.“

No to mě tak nějak nutí cítit se na hovno. Způsobuje, že to zní, jako bych byl Lilyina jediná možnost. „Mohla zůstat doma.“

„Byla by sama, Lorene. Já jsem kvůli škole a baletu byla sotva kolem.“

A pak mě prostě převálcuje vlna viny. „Jo, no možná měla být sama. Podívej, co dobrého to, že byla kolem mě, způsobilo.“ Zavrtím hlavou a opakovaně si rukama projedu vlasy. Nervozitou mi začne poskakovat noha.

„Nezpůsobil jsi to ty,“ řekne mi Rose. „Naše matka jí měla říct, že ji miluje kvůli něčemu víc než jen kvůli tomu, že je s tebou. Mohla jí najít nějakou činnost, něco, kde uspěje.“ Sen, vášeň, koníček, zkurvený sport. Tím vším se pro Lily stal sex. A já ji nikdy nezastavil. Ani jednou. Byl jsem tak pohlcený svou závislostí, že jsem se nestaral, co sakra dělá, pokud na konci noci dýchala. Pokud byla po mém boku – moje nejlepší zkurvená kamarádka.

„Nechápeš to,“ zamumlám. Já ji sem dovedl. Nevědomky jsem ji přivedl na toto místo v jejím životě. Kdybych vůbec nikdy neexistoval, dostávala by lásku od matky, po které toužila.

„Tak mi to vysvětli.“

„Nechápeš to.“

„Lorene“-

„Spala v mé posteli!“ vykřiknu a oči mi slzí. Tak hrozně pálí. „Nechal jsem ji spát ve stejné posteli se mnou. Okay, nebyl to Dawsonův svět. Nikdy jsem ji nevykopl, když jsme se dostali do puberty.“

Rose pošeptá Connorovi: „Nechápu tu spojitost.“

„Dawson a Joey spolu přestali spát ve stejné posteli v první epizodě. Řekla mu, že je dost starý, aby dostal erekci.“

Rose se podívá zpět na mě. „Neměl jsi s ní každou noc sex, ne?“

„Ne, ale“-

„Nemůžeš srovnávat svůj život s televizním pořadem.“ Fakt, že mě Rose brání tak úplně nepomáhá. Jsem zvyklý na to, že mě drtí, ne mě povzbuzuje. Pořád čekám, že mě někdo rozmetá svými slovy, svými pocity. Nenávistí. Zasloužím si bolest. Je to kurva moje chyba.

„Nechápeš to!“ Teď jsem nějak na nohou. „Mohl jsem ji zastavit. Měl jsem ji každou noc po té cestě odprovodit. Měl jsem něco udělat.“ Místo toho jsem jí poskytl postel na spaní, místo, aby naplnila svou neřest.

„Lorene,“ začne Rose.

„Přestaň,“ řeknu a položím si ruce na hlavu, ty myšlenky se na mě valí v přílivové vlně, vina na mé hrudi tak nesnesitelná. „Měla bys mě nenávidět,“ řeknu jí. „Zasloužím si to.“ Přikývnu. „Zničil jsem tvou sestru.“ Můj obličej se zkřiví bolestí, unikne mi horká slza. Chci do něčeho praštit. Jít běhat, dokud se mi nezastaví srdce, dokud mě dech prostě nenechá studeného a vyprahlého.

Nikdo nic neřekne. Čekají, až si posbírám svoje způsoby.

Dýchání se mi zpomalí a přetřu si obličej. Když spustím ruce, řeknu tiše: „Přál bych si, abych to celé mohl vzít zpátky.“ Chci vrátit čas. Vyvést Lily rovnou z mého domu, po ulici a ke dveřím její vlastní ložnice. Řekl bych jí, že je to v pohodě, pokud ji matka nemiluje, protože její sestry jo. A nepotřebuje unikat ze svého domu tak, že je v mém – že by neměla pořád hledat lásku v sexu, protože to ji jen zanechá prázdnou a nešťastnou.

Měl jsem jí říct všechny tyhle věci, ale žádnou jsem si tehdy neuvědomoval. A byl jsem příliš zatraceně opilý, než abych se staral.

„Není to tvoje chyba,“ řekne Rose. „Byl jsi dítě. Všichni jsme byli.“

„A máš na hovno zkurveného otce,“ dodá Ryke.

„A žádnou matku,“ řekne Daisy.

„A byl jsi alkoholik,“ zakončí to Connor.

Je to, jako by byli mým svědomím a přesto jsou to jen mí přátelé. Poprvé je mám a cítím slzy, jak se tvoří při slovech, která jsem si nikdy nemyslel, že je uslyším.

Není to tvoje chyba. Jo, dostávám se tam. Dokážu tomu jednoho dne uvěřit, myslím.

Přestál jsem tu nejbolestivější odpověď. Teď dokážu zvládnout jakékoli další.

Podívám se na Daisy.

„Další otázku.“