AFN - 31. kapitola

Překlad: Peťa

Sedm dní abstinence, kdy jsme byli obklopení opilými vysokoškoláky a chlastem a my přežili. Soukromý tryskáč s námi letí zpátky do Philly. Moje panika a starosti se roztopily na kaluž. Po přetrpění jarních prázdnin v Cancunu se největší bariéry zdají jako malé překážky.

Ne všichni měli příjemný zážitek.

Melissa se s Rykeem oficiálně rozešla. Tajně si myslím, že jakmile se vrátíme domů, udělá si na jeho počest nenávistnou svatyni. Částečně jsem si jistá, že je to proto, že se vybodl na svoji dohodu, že jí poskytne ohromující sex. Ale minulá noc v klubu byla to, co fakt její anti-Ryke status zpečetilo. Dala mu klasické ultimátum. Já nebo ona. A on si vybral chránit moji sestru.

Takže se izoluje do rohové židle, listuje magazínem, má nasazená sluchátka a vypne zbytek nás. Předpokládám, že až přistaneme, zavolá si taxi, čímž mezi sebe a Rykea vloží značný odstup.

Zdroj jejího rozrušení sedí u okna. Ryke hraje poker s Daisy. Probrala se dnes ráno a z klubu si nepamatovala nic a nikdo neměl srdce jí říct, co se stalo – že ji Ryke musel nést domů, že brečela. Myslím si, že pravda by roztříštila jejího ducha víc, než kdokoli z nás dokáže unést.

A po včerejší noci Lo a já nemáme co mluvit do rozdělování Rykea a Daisy, aniž bychom se změnili v pokrytecká monstra. Vše, co v tuto chvíli můžeme dělat, je věřit jim – stejně jako se oni snaží věřit nám s našimi závislostmi.

Rose odpadla na posteli v zadní kabince a zpracovává svou zabijáckou kocovinu. Connor do místnosti občas vklouzne, aby ji zkontroloval, ale zrovna teď píše na svém notebooku na plyšové sedačce a u stolu. Pracuje na svých diplomových pracích, aby odpromoval s vyznamenáním.

Jeho svědomitost mi připomene, že se musím začít učit zpaměti staré testové otázky na můj další test ze statistiky. Úkol, kterému se vyhýbám. Zatímco učení se zpaměti není tak těžké jako studování (nebo psaní diplomových prací) stejně to vyžaduje velkou oběť na mém ubohém mozku. Při poslední zkoušce jsem si myslela, že asi exploduje z toho, jak byl nacpaný čísly.

Bezcílně přepínám mezi kanály na televizi, rozvalená na gauči s Lo. Moje hlava je položená na jeho hrudi a pomalu mě omývá spokojenost. Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla schopná cítit se tak… klidně. Zastrčí mi pramen vlasů za ucho a cítím jeho teplý dech na čele. „Zvládli jsme to,“ zamumlá.

Usměju se, když mi umístí polibek na spánek. Dnes večer budeme doma. Zase sami. Volní, abychom měli sex.

Nechci, aby si Lo myslel, že jsem tím posedlá, tak o sexu neřeknu ani slovo. I když mi ta myšlenka přišla na mysl. Dnes ráno jsem trochu fantazírovala ve sprše, ale fakt hodně jsem se snažila se jen umýt a vylézt ven. Žádná sebeláska. A ten úspěch vzbuzuje tak nějak dobrý pocit, ale vím, že sex by mě přiměl cítit se ještě líp.

„Víš, co dnešní noc znamená?“

Vytahuje to?

„Lil.“

„Huh?“ Otočím hlavu, oči široké očekáváním. Pokud iniciuje tento rozhovor, ráda se ho zúčastním.

„Dnešní noc,“ řekne znovu. Jeho oči zůstávají na mých, vůbec neuhnou. Neprolomím náš pohled, naplněný sedmi dny potřeby a požadavky a napětí. Odmítnu mu zírat na rty nebo na břišáky nebo na nějakou jinou jeho část. Chci Lorena Hale. Muže, milence, chlapa, který mě plní štěstím a blažeností. Ne jen tělo.

Jeho ruka se natáhne a vezme do dlaně moji tvář, jeho palec mi pomalu klouže po rtech. Přemýšlím, jestli mě testuje.

Chci projít.

Jeho palec jemně zatahá za můj spodní ret a já vypustím krátký trhaný výdech. Jeho ruka mi sklouzne na zadní část krku, než zašeptá: „Ošukám tě.“ Oh. Bože.

Teď? Ne to nemůže být pravda.

Musí vycítit moje zmatení, protože se mu zkroutí rty. „Dnes v noci, lásko.“

„Správně.“ Přikývnu a z toho bláznivého předpokladu zrudnu. Nemyslím si, že by to všichni přijali dobře, kdyby si mě vzal přímo tady na gauči. I ta představa – Loa na mně, jeho tvrdosti, jak se tiskne hluboko do mě – mi krade vzduch přímo z plic.

Drží mě v náručí pevněji a skloní hlavu, aby mi do ucha šeptal hříšné věci. Moje vzrušení roste a musí věřit, že mám sílu vydržet celý let a cestu domů. Takže mě pokouší kousek po kousku. Můj vrchol dnes v noci bude tak šíleně intenzivní, až konečně budeme mít sex – stěny nebudou moct ztišit moje výkřiky.

Trochu se zavrtím, napětím v dobrém slova smyslu, takovým, kde vím, že dokážu počkat, až ho uvolním. Před měsíci, nemyslím si, že bych to dokázala. Ale učím se krotit.

Překlikávám mezi kanály, zatímco si mě Lo drží na klíně. Snažím se najít film, který mě neuspí nebo televizní show, která nepřitáhne mou pozornost zpátky k Loově penisu nebo mým hanebným myšlenkám.

Lo mi tře rameno a jeho pohled je unášen k jeho nevlastnímu bratrovi. „Prohráváš?“ zeptá se Lo, při té představě usměvavý. Trochu ožiju stejným pobavením.

Ryke se stlačeným obočím zírá na karty. Na stole je hromada stodolarových bankovek, která vypadá jako jeho Rolexky a její konopný náramek.

„Ne,“ odsekne.

Lo se tiše zasměje. „Hej, brácho, chyběl jsi na doučování z matiky? Ty hodinky stojí pětkrát víc než ten náramek.“

„Může nejvyšší balkon prosím sklapnout?“ řekne Ryke. „Snažím se tu soustředit.“ Náhodou bleskne kartami na Daisy.

Ona si rychle zakryje oči. „Nic jsem neviděla.“

„Kurva,“ zakleje a střelí po nás dalším zlostným pohledem, jako bychom my udělali ten přehmat. Vrátí se k opravdu silnému soustředění. Výkon mozku musí Rykea bolet stejně jako mě.

Daisy si dá karty ke rtům a fakt hodně se snaží se neusmívat. Pohlédne na nás. „Mimochodem v mém náramku je diamant.“

„Dobře teda, beru to zpátky,“ řekne Lo. „Ryke je jen poloviční idiot, než jsem si myslel.“

Ryke ho odcvrnkne.

Daisy řekne: „Měl bys složit.“

Dlouhou chvíli na ni zírá. „Blafuješ.“

„Ne. Viděla jsem tvoje karty, vzpomínáš?“

„Řekla jsi, že jsi kurva nic neviděla.“

„Lhala jsem.“ Oh je dobrá. Nepoznám, jestli blafuje.

„Do prdele s tím.“ Ryke si sundá z prostředníčku zlatý prsten a hodí ho na hromadu. „Má cenu dva tácy.“

Daisy trochu zbledne. Musí dorovnat nebo složit a pak by si vzal to, co je v banku.

„Nech mě se podívat… vydrž sekundu.“ Hledá ve své tašce poblíž.

A Ryke vypadá trochu ustaraně. Myslel si, že složí.

Ale tvář jí spadne. „Nemám nic, co by stálo dva tisíce, ale…“ Chopí se svého deníku a načmárá něco na kus papíru. Hodí to na hromadu.

„Lo,“ volá Connor ze zadní části letadla a pořád zírá na svůj notebook. „Můžeš sem přijít?“

„Za sekundu,“ řekne Lo, zabavený stejně jako já hrou pokeru.

„Hned by bylo nejlepší.“ Connorův hlas poklesne ze svého obvyklého vyrovnaného tónu.

Lo si povzdechne a vyklouzne z místa pode mnou. „Uvedeš mě do obrazu, až se vrátím?“

Přikývnu a on mě něžně políbí na rty. Jak se vzdaluje, má v pohledu to zajiskření, jako by říkal: Později.

Ano.

Když odejde, zapřu se o kolena, abych se pokusila vidět papír na pokerové hromadě. „Přečti to nahlas,“ řeknu Rykeovi.

„Přihodila svoje dva Ducati superbiky.“ Nakrčí obočí. „Už mám motorku, Dais.“

„Tyhle jsou rychlejší než tvoje Honda.“ Očividně se o „motorce“ bavili už předtím, když ví, co stojí před jeho bytem.

„Počkat,“ prohodím. Ryke řekl svoje dva superbiky. To znamená, že už je má. „Kdy jsi dostala motorku? A proč by sis kupovala dvě?“

„Klient na focení je koupil jako párovou dekoraci a dal mi je.“

„Jen tak ti je dal?“

Ryke se dotkne kusu papíru. „Jak jsem řekl.“

„Bylo to díky, že jsi odvedla dobrou práci, to je celé. Nestává se to často, ale tehdy jo. A teď mám dvě motorky, které prosí, aby se na nich jezdilo. Zrovna jsem vytáhla tu červenou na cestu, takže jsem na ní najela nějaké míle.“

„Ještě nemáš řidičák na motorku,“ řekne jí nekompromisně.

„Jo, já vím. Ale abych dostala řidičák, musím trénovat.“

Nechá papír být a já v jeho pohledu vidím tak trochu touhu po těch motorkách. Musí být fakt pěkné. „Uvědomuješ si přece, že jsou mnohem víc než můj prsten?“

„Nemusíš mě dorovnávat. Nesnažím se navýšit nabídku, ale to je fakt všechno, co mám, co bys mohl chtít.“

Podívám se do zadní části letadla. Lo je zády ke mně, ale je shrbený, ruku na očích. Něco… něco je fakt špatně. Co se stalo? Jde o jeho otce? Chystám se vstát, ale Connor se setká s mým pohledem a zavrtí hlavou, jako že si mám sednout zpátky.

Udělám to. Má nějakou moc ve své sebejistotě. Je to jako kontrola mysli Jedi (pozn. ze Star Wars).

Ale chci jít Lo uklidnit. Bolí mě hruď jen z toho, jak sleduju jeho záda. Koušu si nehty, přichytím se a spustím ruku.

„No a co sakra, pojďme na to,“ řekne Ryke.

Vrátím se zpátky ke hře pokeru. Možná to udrží mou mysl od něčeho příšerného. Ale jsem tak nervózní, že si začnu škrábat paži. I při tomto se nachytám.

„Takže motorky jsou fér?“

„Jasně. Jen nebreč, až ti je vezmu.“

Usměje se. „Okay. Podívejme se na tvou ruku.“

Otočí dvě karty a spáruje je s těmi vyloženými na stole.

Moje pozornost je rozpolcená mezi hrou a Lo a už se nechci soustředit na něj. Chystám se jít proti Connorovým přáním a vyrazit do zadní části letadla. Abych se zastavila, přepínám televizní kanály, abych našla pořad, který dokáže zaměstnat mou mysl.

„Takže máš dvě osmičky,“ řekne Daisy, ve slovech úsměv.

„Porazilas mě, že?“

„Dva kluci,“ řekne.

„Dostala jsi dva zkurvené kluky?“

„Ty jsi míchal.“

Zasténá.

„Můžeš mít prsten zpátky, jestli chceš.“

Boy Meets World (pozn. americký rodinný seriál)? Ne. Sabrina - mladá čarodějnice? Ne. Fotbal? Rozhodně ne.

„Ne, ty jsi vyhrála. Je tvůj.“

„Budu se cítit divně, pokud je to rodinné dědictví nebo tak něco.“ Snaží se mu strčit prsten do ruky. Zvedne je do vzduchu.

„Je z klenotnictví a stejně jsem se s tou věcí chystal skoncovat.“

„Proč?“

„Je ošklivý.“

„Takže jsi mi dal ošklivý kus šperku.“

„Má cenu dva tisíce zkurvených dolarů.“

Jízlivě se usměje. „Oh jasně.“

Ryke zmačká papír s dohodou o Ducati. Prohrál ty motorky a v jeho očích je troška zklamání, že nebyl schopný jednu ukořistit. Zajímalo by mě, jestli jsou vzácné.

„Co takhle…“ Daisy poskládá peníze a nacpe si je do peněženky. „…že ti nechám tu černou Ducati, když mě naučíš řídit.“

Právo&Pořádek? Ne. Kreslení X-Meni? Možná. Trochu balancuju na tomto kanálu a sleduju Wolverine v jeho originálním žlutém a modrém elastanu.

Ryke poklepe perem o stůl. „Nebudu tě učit, jak se zabít.“

„Dramatické.“

Zlostně hledí. „Jak tě znám, tak jen tak z prdele sjedeš na té zkurvené motorce z útesu.“

Roztáhne ruce. „Pak mě nauč, jak zůstat na silnici.“

Zavrtí hlavou. „Ne, pokud tě budu učit, jak jezdit, uděláš nějakou pitomost na mezistátní silnici.“

Dotkne se hrudi. „To bych nikdy neudělala.“

Hodí jí do obličeje stodolarovou bankovku. A ta jí poletuje do klína, než ji zasáhne do nosu, ne zrovna efekt, který hledal.

X-Meni nepomáhají odvést moje myšlenky od Lo. Znovu se na něj ohlédnu. Stejná shrbená pozice. Stejný smutek. Co se děje? Povzdechnu si a rychle přepínám mezi kanály.

„Nezabiju tě,“ opakuje Ryke.

Její úsměv vybledne. „Ryke,“ řekne, „přijdu na to, jak jezdit na motorce s tebou nebo bez tebe. Jen jsem ti dávala šanci mít jednu z motorek. Vím, že ji chceš.“

Zírá pryč, hluboko v myšlenkách a pak opakovaně vrtí hlavou a ošije se. „Kurva.“

„Co?“

Zakryje si tvář rukou. „Nemůžu si tě přestat představovat, jak převracíš motorku.“

„Ještě jsem nespadla,“ připomene mu.

„Pokoušela ses o jízdu na zadním kole?“

Zůstane ticho. „Ne,“ zamumlá.

„Ježíši Kriste,“ řekne, nevěří jí ani trochu. „Zabiješ se.“

„Říkáš to pořád.“

„A tvoje hlava to nezpracovává nebo na to jen kašleš?“

Pomalu rozevře zmuchlaný kus papíru. „Myslím… že budu v pohodě,“ vyhne se jeho otázce s větší sebejistotou, než bych já kdy mohla mít. „Ale pokud ohledně motorky změníš názor, tady je moje číslo.“ Napíše na papír svůj mobil.

Přemýšlím, jestli prémiový kanál dává Marvelův film.

Než přepnu na speciální programy, přistanu na zprávách.

Vidím slovo sex.

Huh.

Je to jako velké blikající světlo v mých očích. Zůstanu na kanálu ze zvědavosti. Možná měl nějaký senátor sexuální skandál.

„Lily, počkej!“ zakřičí Lo.

Srdce se mi zastaví, když se moje mysl vymkne kontrole, jak se pokouší zpracovat program a Loa. Počkat, počkat, počkat. Začnou přetékat slzy. Lo byl rozrušený.

A tohle není senátor.

Byl rozrušený kvůli tomuhle.

Na obrazovce jsem já.

Scvrknu se do kuličky na gauči, kolena přitáhnutá k hrudi. Moje ruce jsou upevněné na mojí puse, oči příliš široké, než aby se zavřely.

Myslím… myslím… nevím, co si myslím.

Před Pennem jsou shromážděné zpravodajské stanice a dole na obrazovce se píše: Dědička Fizzle má v součtu přes padesát sexuálních partnerů. Údajná závislačka na sexu.

Jsou to celostátní zprávy? Jak to že je to celostátní problém? Co se to sakra děje?

Neslyším, jak Lo znovu volá moje jméno. Zesílím televizi a tak hrozně se třesu, že musím ovladač držet oběma rukama.

Moderátorkou zpráv je drobná blondýna s jasně červenou rtěnkou. „Zrovna nám zdroj potvrdil, že Lily Calloway, dcera zakladatele Fizzle, je závislá na sexu. Stejně jako je známo přes padesát mužů, se kterými spala, se ví i to, že si najímala mužské prostituty.“

Hrdlo se mi uzavře, ale stěží zvládnu vydechnout slovo. Jediné slovo. „Lo.“

Nejde ke mně a já nemůžu odtrhnout oči od televize.

„Lily, co se děje?“ zeptá se Daisy, její hlas napjatý.

Daisy, mí rodiče – Oh můj Bože, můj táta? Jeho společnost… hrne se mnou vina. Sledují to. Všichni to sledují.

Melissa se pohne z rohu, vytáhne si sluchátka a kouká se na obrazovku. Je mi odpírán kyslík. Znovu a znovu vrtím hlavou, jako by tohle byl sen. Chci se probudit. Tohle nemůže být skutečné. Ale slova z televize mi znovu a znovu a znovu běží hlavou. Závislá na sexu. Závislá na sexu. Závislá na sexu.

Tohle se nemůže dít.

Kolik hanby jsem přinesla své rodině?

„Lo,“ řeknu trochu hlasitěji, zafixovaná na televizi, zatímco tváře mi začínají opařovat slzy. „Lo!“ vykřiknu, vyděšená tím, co to znamená, jak zpracovávám, jak hrozně to všechny zraní.

Vedle mě mi zabzučí telefon a první zpráva mi pošle nůž do vnitřností.

Děvko – Neznámý

Začne exploze v podobě rychlé vlny štvavých zpráv. Oči mě pálí a dusím se buď při nádechu, nebo při vzlyku. „Lo!“

„Jsem přímo tady, Lil.“ Jak dlouho je na gauči? Otočí mě tak, že jsem čelem k němu, už ne pohroužená do zpráv.

Rukama se dotkne mojí tváře a pokouší se mi setřít slzy, ale nemůžu přestat brečet. Hruď se mi stahuje a vzlykám si do dlaní. Přitáhne si mě na hruď.

„Jsi v pořádku,“ řekne a trochu mnou houpe, ale v jeho hlase je bolest.

Letadlo se zdá příliš malé. Nemám dost vzduchu nebo prostoru nebo plíce na to, abych bojovala s tímto druhem utrpení. Zničila jsem svou rodinu. To je vše, na co dokážu myslet. To je vše, co cítím. Strávila jsem roky tím, že jsem svou závislost udržovala v tajnosti, aby nemuseli snášet ponížení a ostudu. Jejich dcera je nechutná. Já jsem nechutná…

Moje matka… jak se na mě po tomto bude dívat? Jak Daisy?

„Lo, to bolí.“ Snažím se plně nadechovat, ale nádechy jsou sporadické a naplněné takovým zoufalstvím. Jen chci, aby to skončilo. Chci letadlem letět zpátky a začít znovu. Mířili jsme domů s vítězstvím. Zvítězili jsme nad jarními prázdninami, aniž bychom podlehli svým neřestem.

Dnešní noc měla být o Loovi a o mně. A teď… tohle…

Chci se rozpadnout, odlítnout pryč a nikdy se už neprobudit.

„Jsi v pořádku,“ říká Lo a stáhne si mě na klín. Jeho paže se mi vrhne kolem pasu, zatímco si mě pevně drží na hrudi. Nedokážu se dívat nikam kromě na svoje ruce. Najednou se zdají tak prázdné. A pak je popadne a pevně stiskne. „Držím tě.“

Ale padám tak rychle.

Topím se, Lo.

Nemyslím si, že se tentokrát chci vynořit pro vzduch.

Nejsem si jistá, že to dokážu.

„Máme tu bývalého kapitána fotbalového týmu na Pennu, Masona Nixe, aby podal prohlášení o Lily Calloway.“

Tohle se nemůže dít.

„Vypni to!“ zakřičí Lo.

Ale jak Lo a Ryke usilují o to, aby našli ovladač, který je ztracený v hlubinách polštářů, slyším, jak mi do uší krvácí minulost.

„Spal jsem s ní, když jí bylo osmnáct. Celý můj tým s ní spal. Nebyla jen ochotná – chtěla to.“ Tohle je jeho odplata. Byl tím, kdo to vykecal? Pořád jsme nevěděli. Tohle jedno prohlášení by mohlo být jen pomstou za to, že byl hozen přes kapotu mého auta.

Dokážu se sotva pohnout. Po Loově tváři steče jediná slza. Rychle ji setře, když mě přichytí, jak ho sleduju. „Hej,“ zašeptá. „Je to v pořádku, Lil.“

Ale moje slzy přetékají a pálí. „Nemohl bys být smutný, kdyby to byla pravda,“ zašeptám zpátky.

Zůstane silný a natáhne se, aby se dotkl mojí tváře. Políbí mě na rty, ale necítím v nich sílu, tak jako obvykle. Srdce se mi nezatřepotá. Jen se potápím.

„A chodila v té době s Lorenem Hale, dědicem Hale Co.?“ zeptá se moderátorka zpráv.

„Lily, no tak, lásko,“ prosí Lo a líbá mě víc. „Jsem přímo tady.“

„Jasně,“ řekne Mason. „Podváděla ho celou dobu.“ Moderátorka nasadí výraz jako by říkala: Jaký chudák. Je mi ho tak líto.

Otočím hlavu od Lo, brečím a moje rty se oddělí od těch jeho, když si pohřbím hlavu do kolen.

„Lily.“ Jeho hlas se zlomí.

Co jsem to udělala? Neuvědomovala jsem si, že mu moje závislost ublíží, pokud vyjde najevo. Je teď žalostný blbec, kterého ojebala coura. Já. Jak tohle napravím? Není šance to změnit. Jak vymažu roky a roky chyb?

Chci se vrátit v čase. Chci sama sobě říct, že nemusím spát s kdekým, abych uspokojila tu prázdnotu ve mně. Že ten kluk, kterého miluju, je přímo před mýma očima. Že může být víc než kamarád. Že nepotřebuju nikoho jiného v celém vesmíru kromě Lorena Hale.

A kdybych to udělala, všechno by se spravilo.

Neseděla bych tu a neposlouchala svoje minulé chyby. Strávila bych čtyři roky s Lo tak, jak to dělám zrovna teď. Věrná. Uspokojená.

Šťastná.

Můj hlas je odcizený a slova mi zůstávají vzadu v hrdle. Ale zvládnu něco říct.

„Je mi to líto,“ řeknu mu, ztlumeně svými koleny a nesrozumitelně svými vzlyky. Je mi to tak zatraceně líto, Lo.

Tře mi záda. „Lil, je to v pohodě.“

Není to v pohodě.

Někdo najde ovladač, protože hlasy se ztiší. Na podlaze mi šíleně vibruje telefon a já si teď zakryju uši rukama, klubko, které nemůže být rozmotáno. Ten zvuk mě propíchne, každé zavrčení je další couro nebo děvko, které si mám ještě přečíst.

Opravdu chci zmizet. Chci, aby se hned teď nastartovaly moje superschopnosti. Nikdy nechci znovu existovat. Chci, aby Lo žil ve světě, kde mu neubližuju. Prosím, někdo, uskutečněte to.

Lo mě trochu odmotá. Políbí mě na čelo a snaží se mě nechat zády přilnout k němu a ne k mým kostnatým nohám. Pomalu si mu vlezu na klín a přitisknu si tvář na jeho hruď a naslouchám nestabilnímu tlukotu jeho srdce. Zůstávám skrytá, neopouštím bezpečí Loova trička a vyhýbám se pohledu bolesti a zrady na Daisyině tváři, který, jsem si jistá, je desetinásobný.

Měla jsem jí to prostě říct na pláži.

A nevím, co mě žene, abych to udělala – možná myšlenka na tu jedinou prostou věc, možná pocit lítosti – ale vystrčím hlavu ze své nory. „Daisy?“ Rozhlédnu se kolem a vidím, že stojí u své židle.

Pláče.

A nejsem si jistá, jestli je to kvůli tomu, že brečím já nebo proto, že je na mě naštvaná.

„Omlouvám se,“ řeknu jí. „Měla jsem v plánu ti to říct.“

„Je to pravda?“ zeptá se a stejně jako Lo si rychle otře tvář, protože nechce, abych to viděla. Je to, jako by nemohli brečet, protože brečím já. Nenávidím to. Nedává to vůbec smysl a pohání mě to, abych přehradila svoje vodárny radši dřív než později.

„Já jsem…“ Nemůžu to říct. Proč to prostě nemůžu říct? Moje sestra si zaslouží víc, než abych prolévala slzy a schovávala se. Hřbetem ruky si utřu nos a posadím se zpříma. Sklouznu z Loova klína, ale on si proplete moje prsty s jeho. Pomáhá to. Nutí mě to nechtít se tak moc utopit.

„Je to v pohodě,“ řekne Daisy to, co Lo opakuje. Otře si veškeré slzy. „Je to dobrý, nemusíš to vysvětlovat.“ Daisy nesnáší vidět lidi rozrušené. Zapomněla jsem na to. Chce jen, aby všichni byli šťastní.

Ale veškerá bolest, která bude třeba, abych to řekla svojí sestře – potřebuju ji cítit. To, že jsem to řekla Rose, bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělala, ale tohle je horší. Protože jsem to řekla Rose sama, ale v tuhle chvíli někdo udělal ten krok za mě, donutil mě k tomu.

V prozrazení jí mého tajemství není žádné slitování. Je to prostě… nezbytné.

Velmi tiše řeknu: „Jsem závislá na sexu.“

Slzy jí vyschly. A přikývne. Moje silná odvážná sestra. „A máma… to ví?“

Jednou zavrtím hlavou.

„Táta?“

„Ne.“

Daisy pohlédne na Rykea. „Tys to věděl.“

„Je to komplikované.“

Daisy opět přikývne, snaží se to pochopit, myslím. Její oči přejdou ke Connorovi. „A tys to věděl.“

„A Rose. To je vše,“ řekne Connor.

Rose. Moje oči přelítnou ke dveřím zadní kabiny, kde stojí postel. Přála bych si, aby tu byla. Je jako pichlavá železná židle, která přestojí každou bitvu.

„Ale Poppy ne?“ zeptá se mě Daisy.

„Poppy ne,“ řeknu, „a Rose jsem to řekla jen před šesti měsíci. Řekla bych ti to dřív, ale byla jsem… jsem-jsem v rozpacích.“ Znovu se tvoří slzy. „Jsi moje malá sestřička. Nechtěla jsem, abys mě viděla takhle.“ Jsem ta podělaná. Ta teď zlomená, ubohá. Už nemůžu rozdávat sesterské rady a na oplátku očekávat stejný obdiv. Všechno se změní.

Její tmavé obočí se shlukne dohromady, tak ošklivý výraz na někoho tak pěkného. „Pořád jsi ta stejná osoba, Lily. Já jen… si to musím zpracovat v hlavě.“ Její oči přelítnou na Lo. „Jak dlouho jsi to věděl?“

Setkáme se s pohledem toho druhého. Jak dlouho to věděl? Jak dlouho to vím já? Určit datum se zdá jako přesně definovat, kde začíná a končí růstová křivka. Nezměřitelný čas.

Jak o tom přemýšlím, připomene mi to všechny ty chvíle, které jsme spolu sdíleli. Od dětství přes dospívání k dospělosti. Žili jsme spolu, milovali se a kazili to společně. Nejsem si jistá, že tohle o někom jiném fakt může říct hodně lidí.

Jeho oči změknou a otočí se na Daisy. „Chvilku.“

Chvilku. To se zdá správné.

Daisy otevře pusu, aby položila další otázku, ale z kapsy jí začne hrát píseň Boba Dylana. Vytáhne telefon ve stejné chvíli, jako mi něco zavibruje blízko nohy. Lo vyloví vlastní mobil.

Spustí se zvonění a další vibrace a oba, Connor a Ryke, se podívají na jejich. Museli jsme trefit prostor v nebi s dobrým signálem. Kdo ví, jak dlouho ti lidi volají?

„To je máma,“ řekne Daisy.

„Můj terapeut,“ řekne mi Lo.

„Moje máma,“ přidá se Ryke.

Všichni se podíváme na Connora. Jeho oči přelítnou k Loovým. „Soukromý vyšetřovatel. Musím to vzít.“ Odejde do zadní kabiny, kde spí Rose. Pořád nevíme, kdo vykecal ty informace, ale možná se to teď dozvíme – ne že by na tom záleželo. Co stalo, se stalo.

Daisyin telefon dál vyhrává „Shelter from the Storm“ a všichni sedí tím nervóznější, čím déle ignorují své hovory.

„Jděte si s nimi promluvit,“ řeknu.

Daisy popotáhne a zírá na svůj telefon. „Prostě mám ráda tu písničku.“

Ryke jí položí ruku na rameno. „Rose by si stejně měla s rodiči promluvit jako první.“

Zavrtí hlavou. „Ne, to je v pohodě.“ Klikne na zelené tlačítko a dá si sluchátko k uchu. Daisy riskuje sezení u Melissy, protože ta je skrytá v nejsoukromějším výklenku v celém letadle. (Kromě koupelny). Melissa zůstane zamrzlá na svém místě, nesvá a ze všeho trochu šokovaná.

„Musím jít čurat,“ zamumlám a chystám se vstát. Dokážu si představit naprostý horor na tváři mého otce. Na té matčině. Nemyslím si, že jim někdy budu moct čelit.

Lo mě popadne za zápěstí, než se zvednu z gauče. „Neměla bys zrovna teď být sama.“

„Musím jen čurat,“ řeknu mu znovu a tahám jeho ruku pryč.

Věnuje mi pohled, jako by říkal: Fakt?

Ne, nemusím. Chci brečet o samotě. Hádám, že to ví a chápu jeho strach, že se budu vyhýbat emocím sebeláskou, jako jsem to dělala v minulosti.

Je to pokušení.

Zůstanu na místě a nacpu si obličej do polštáře. Zprávy se mi znovu přehrávají v hlavě a jsem znovu na pokraji slz.

„Hej, Lily.“ Ryke se přesune a šťouchne mě do boku. „Nechci mluvit s mámou, tak co kdybychom si zahráli karty?“ Pohlédne na Lo. „A ty si musíš promluvit s terapeutem.“

„Můžu zůstat tady.“

Ryke mu věnuje pevný pohled.

Povzdechne si a rezignuje snadněji než normálně. Musela jsem z něj vysát energii. Lo se zvedne a zmizí v koupelně.

„Lily? Karty?“ Vytáhne z kapsy balíček a míchá.

Dám polštář dolů, vycítím jeho taktiku rozptýlit mě. „Jakou hru?“

„Jakou chceš.“

„Go Fish (pozn. úkolem je vytvořit co nejvíce čtveřic karet stejné hodnoty buď tím, že je žádáte od spoluhráče, a když ten nemá, tak taháte z balíčku).“

Vypadá skoro, jako bych probodla jeho duši.

„Řekl jsi, jakou chci,“ připomenu mu a snažím se setřít si tiché slzy, které mi dál padají proti mé vůli. Potřebuju na moje slzné kanálky permanentní balíček z kapesníku. Jako když zastavujete krvácení z nosu. Fungovalo by to?

„To ani není hra pro dva,“ řekne mi Ryke.

„Ale pořád je to možné hrát ve dvou.“ Chci rozptýlení, aniž bych musela zruinovat svůj mozek učením se nové hry.

„Fajn,“ řekne a ustoupí, když si sednu na podlahu, protože tam není žádný konferenční stolek. Rozdá karty na koberec a já se je snažím nezvlhčit svými slzami.

„Zrovna letíme nad Georgií,“ slyším říct Daisy. „Nemělo by nám to trvat dlouho.“ Fakt hrozně se jí třese hlas. Nelíbí se mi, že mluví s rodiči jako první.

Rykeův ustaraný pohled přelítává mezi Daisy a jeho kartami. „Máš krále?“

„Go Fish.“

„Lily si šla schrupnout,“ řekne Daisy.

Ryke si vezme kartu a pak mě kopne do kolene. „Jsi na řadě.“ Správně.

„Máš…“ Zírám na svoje karty. „Osmičku?“ Podívám se na dveře koupelny, neslyším Lo ani pípnout. Ale nechává dveře na škvíru, takže víme, že nedělá nic neuváženého, jako že by do sebe házel alkohol nebo… hůř. Bolí mě hrudník, jako by se někdo rozhodl stát mi na bránici.

Ryke mi podá svoji osmičku a tiše nadává, jak je to stupidní zkurvená hra. Ale částečně je soustředěný na mou sestru v rohu.

„Nemůžu ji vzbudit,“ říká Daisy, její hlas se změní na zoufalejší a tlumený. „Počkej, prosím… nechci… mami.“

Ryke vstane, než dokážu najít sílu vložit váhu na svoje želatinové nohy. Přejde k výklenku pro čtyři židle. Musí se naklonit přes mračící se Melissu, aby se dostal k Daisy. „Dej mi ten telefon,“ zašeptá, ale stejně můžu slyšet jeho nepřátelsky naladěný hlas.

„Mami,“ řekne Daisy. „Musím jít … Ale… Já… Počkej… Já…“

Ryke od ní popadne telefon, než se zhroutí. A ve stejnou chvíli je Rose napůl cesty chodbičkou letadla, její oči smrtelně upřené na mě s takovou sebejistotou a silou, že si okamžitě přeju, abych byla ona. Silná a stavěná jako pevnost – schopná vydržet všechno, co se na mě vrhne.

Setkám se s jejím pohledem a ukážu na Rykea, který teď svírá matku – nebo telefon, který obsahuje matku. Rose pochopí. Popadne od něj Daisyin mobil a okamžitě přejde do krizového management módu.

„Matko, uklidni se. Ne,“ vyštěkne. „Ne.“ A to je vše, co slyším, jak si vykračuje zpět do kabiny, aby mluvila v soukromí. Řekla jedno slovo, které Daisy nemohla.

Nejsem si jistá, že já bych mohla.

Daisy zírá ven z okna. Ryke jí něco pošeptá a ona jen přikývne a ukáže ke mně.

Ryke se vrátí na podlahu, posbírá svoje karty a udělá si z nich v rukou vějíř. „Jsem na řadě, myslím,“ řekne. „Máš desítku?“

„Ryke?“

„Jo?“

„Ať se stane cokoli, ty se o něj postaráš, že?“

Ztuhne. „Nevím, co to kurva znamená.“

„To znamená, co to znamená,“ vydechnu. „Nemá nikoho kromě tebe a mě. Jen potřebuju vědět, že tu budeš.“

„A ty taky,“ odsekne.

„Ne pokud mě rodiče donutí odejít na rehabilitaci nebo přes půlku země.“ Moje matka bude chtít pohřbít tento problém tím, že ho přepraví do jiného časového pásma.

„Je ti skoro dvacet jedna. Jsi kurva dospělá. Rodiče ti nemůžou udělat ani hovno, Lily.“

„Dlužím jim“-

„Za pošpinění Fizzle jména? Za to že tě vychovávali penězi a luxusem?“ Pořád vrtí hlavou. „Ty a Lo to máte tak pokřivené. Myslíš si, že jsi zavázaná rodičům, protože ti dali všechno, co máš. Ale nedali ti to, na čem kurva záleží. Oni dluží tobě. Dluží ti za to, že se neptali, proč jejich dcera není doma. Proč vypadá vzdáleně a smutně. Proč se zabarikádovala ve zkurveném bytě se svým přítelem. Zklamali tě, a pokud ti řeknou, abys nastoupila na zkurvené letadlo nebo šla na rehabilitaci – kde my všichni víme, že bys být neměla – pak je třeba, abys jim řekla, ať jdou k čertu. A pokud to neuděláš, uděláme to Lo a já. To ti slibuju.“

Ta správná slova mi zůstanou vzadu v hrdle – díky, Ryke. Je to těžká fráze na vyslovení, zvlášť když podává svoje názory s takovým zápalem a silou.

Ale skončím u něčeho.

„Go Fish.“

Vypustí krátký smích, když se natáhne pro balíček. „Budeš v pohodě, Calloway.“

Aspoň jeden z nás tomu věří.