UJune - 8. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

June

Dívám se na dveře od ložnice, nohy si stáhnu pod sebe, abych seděla v indickém stylu, a vezmu si pleťové mléko z bočního stolku. Když si nějaké množství nanesu do dlaní a spojím je k sobě a nechám svou mysl plout, zatímco čekám, až Evan vstoupí do místnosti. Něco je špatně. Nevím, co to je, a nevím, co s tím dělat, ale v ten moment, kdy mě Evan vyzvedl z práce, cítila jsem to. Věděla jsem, aniž by něco řekl, jen z pohledu na jeho tváři, že se něco stalo.

Když jsem se ho zeptala, jestli je v pořádku, prostě řekl: „Jo,“ pak rozjel auto a odvezl mě domů. Myslela jsem, že bychom si mohli promluvit o tom, co ho trápí, když jsme šli na večeři, ale když jsme se vrátili do mého domu, řekl mi, že přijdou Wes a July, aby mi dělali společnost, zatímco on si půjde zařídit nějaké své věci. Když to řekl, zeptala jsem se ho, co bude s večeří a on mi odpověděl, že to budeme muset přeprogramovat.

Zanedlouho se objevili July s Wesem, a v ten moment co přišli, Evan mě krátce políbil a odjel. To se mi nelíbilo.

Od té doby, co se vrátil zpět do mého života, jsem poprvé cítila vzdálenost mezi námi.

Moje sestra si toho všimla, ale nenadhodila to. Wes si toho všiml, a naštěstí také, držel ústa zavřený, ale mohla bych říct, že se chtějí vyptávat. Teď, když sedím na posteli, cítím, že mi srdce začíná bloudit v hrudi a nevolnost naplňuje žaludek.

Nikdy jsem si nepředstavovala, že já a Evan budem opět spolu, ale od okamžiku, kdy se vrátil, se moje city pro něj vrátily v plné síle – nebo možná nikdy nebyly pryč.

Cítím pohyb na posteli a Ninja mě čichá ruku, dívám se na místo, kde leží blízko mého boku, a projedu mu skrz měkkou srst a prsty a povzdechnu si. Nechtěla jsem psa, ale nemůžu lhát a říkat, že tohohle nemám ráda. Ninja se ke mně přilepil jako lepidlo od té doby, co jsem se vrátila domů, a jeho neustálá přítomnost mi způsobila, že se necítím tak sama.

Když se podívám z Ninji na dveře, vidím, že světla v obývacím pokoji zhasly a pak slyším měkké kroky, které míří k pokoji. Cítím sama sebe, jak se připravuju na to, co přijde, a posadím o něco výš.

„Ahoj,“ zašeptám a relaxuju, když si prohlížím Evana, jak stojí ve dveřích.

„Ahoj,“ zašeptá zpátky, pak se pohnul ke mně a zastavil se na konci postele, když sklopil oči k mému boku.

„Ninjo, pryč,“ rozkazuje a Ninja si rozzlobeně odfrkne, ale skočí z postele a zastaví se, aby dostal trochu podrbání, než se vytratil z místnosti.

„Um…“ Odmlčím se a dívám se, jak položil zbraň na noční stolek, pak sundal triko, než ho hodil na židli v rohu místnosti.

Dívám se na něj, jak si rozepíná opasek a rozepíná čtyři knoflíky u džínů a ukazuje tím černé boxerky, které vypadají opravdu dobře.

„Evane,“ říkám tiše a dívám se, jak jeho džíny prolétnou místností a přistávají na židli.

„Zasraně unavený,“ zamumlal, upadl na postel, natáhl se přese mě a vypl světlo.

„Um…“ opakuji a zamrkám do tmy.

„Spi, June.“

Dobře, mohli bychom říct, že jsme s Evanem měli spoustu hádek, když jsme poprvé začali. Některé byli horké, jiné byli jen hašteření, ale nikdy jsme nespali, aniž bychom si to vyříkali.

Ani jednou.

„Co se děje?“ Zeptám se, stále sedím v posteli.

„Unavený,“ zamumlá a podle jeho slov cítím, jak se můj strach začal měnit na zlost.

Rozsvítím světlo na mé straně, dívám se, jak mu oči přijíždějí ke mně, a pak se otočím na bok a opřu tvář směrem k jeho.

„Co se to sakra děje?“

„Nic, jdi spát,“ říká, zatímco mi ruce obalí kolem pasu.

„Jdi spát?“ Opakuji, když se na něj dívám, a jeho oči se úží tak, že cítím jak drtím zuby.

„Bejby, vstávali jsme v šest. Je po půlnoci. Jsem zasraně dobitý.“

„Možná by ses měl dostat z postele a jít spát sám,“ navrhuji tak, že to vůbec nezní jako pouhý návrh.

„Nezačínej s takovýma sračkama,“ zavrčel a posadil se, a vzal mě s sebou, přičemž mě otočil a posadil si mě na jeho boky.

Klesnu koleny do postele, tlačím na jeho hruď a křičím: „Ty nezačínej žádný sračky. Dnes ráno jsi byl všude kolem mě. Pak zrušíš večeři a přijdeš domů v noci a sotva se na mě podíváš?“ Nakloním se dopředu.

„V mém životě nepotřebuji takový druh bolesti. Nepotřebuji hry znova zpět.“

„Měl jsem den na hovno,“ říká, a já zatřesu hlavou. Nezajímá mě to, ani trochu.

„Ty jsi mě opustil! Okouzlil jste mě, slíbil mi, že se naše životy vzájemně propletou na věčnost a pak jsi mě zasraně opustil. Takže je mi líto, ale ani na jeden úder srdce mě nezajímá, jestli máš špatný den. Nezajímá mě to. Hloupé, ale jsem tady, takže pokud máš den na hovno, budem o tom mluvit. Neuzavírej se přede mnou!“ Křičím.

„Bejby,“ říká jemně, a dívám se, jak se mu zjemňuje tvář a jeho ruce přicházejí ke mně.

„Nemůžeš mi to znovu udělat,“ zašeptám.

„Nemůžeš se vrátit, abych se do tebe znovu zamilovala a pak se rozhodnout, že protože máš špatný den, nemůžeš se mnou zabývat.“

„June.“ Snaží se znovu na mě dosáhnout, ale odtáhnu se z jeho dosahu.

„Nenáviděla jsem tě,“ zašeptám a škrábu se z postele.

„Nebo alespoň jsem se dokázala přesvědčit, že to tak je, abych mohla pokračovat. Neudělám to znovu, Evane, a já tě znovu neztratím. Ne s tebou přímo přede mnou,“ kňučím a bojuju se slzami.

„Můj bratr se vloupal do tvého domu,“ říká, a mě zamrznou plíce, rty se rozdělí a srdce se mi převrátí v hrudi.

„Co?“ Za chvíli šeptám.

„Kurva,“ zavrčel a rukama si přejel po tváři.

„Naposledy, když jsme spolu mluvili, snažil se dostat svý sračky do pořádku. Řekl jsem mu, že by mohl přijít do Tennessee, ale že musí být připraven pokračovat způsobem, který by znamenal, že bude čistý a našel si skutečnou práci a dostal se z těch sraček.“

„Ev,“ zašeptám, kráčejíc směrem k němu, a pak se zastavím, když se jeho oči uzamknou na mne.

„Dnes se objevil v komplexu a řekl mi, že je připraven začít znovu a zapracovat na svých sračkách.“

„Zlato.“ Přiblížím se blíž.

„Deset minut poté, co jsem ho nechal ve svém pokoji, aby se usadil, zavolal jsem jednoho z místních policistů, abych se dozvěděl, že se tvoje věci objevily v jedné ze zastaváren ve městě. Šel jsem, abych se podíval na pásky. Jo a hle, můj bláznivý bratr byl na kazetě, prodával tvoje sračky.“

„Ach, ne,“ zašeptám a pohnu se, abych se posadila na boku postele.

„Celý zasraný den, jsem žil s vědomím, že kvůli mně jsi zase znesvěcená.“

„To není tvoje chyba.“

„Sledoval mě do tvého domu!“ Vykřikl a trhl si rukama za vlasy.

„Můj bláznivý bratr se vloupal do tvého domu a vyděsil tě.“

„Jsem v pořádku, a jsou to jen věci. Není to velký problém,“ řeknu mu tiše, když stojím a pohybuji, abych ho měla na dosah, ale zastavím se, když mu ztmavnou oči.

„Není to velký problém,“ opakuje tónem, který jsem od něj nikdy předtím neslyšela, a napadlo mě, že jsem asi měla svá slova zvolit moudřeji.

„Vyběhla jsi ze svého domu v ručníku a držela sis nůžky na hrudníku, a byla zasraně k smrti vyděšená.“

„Okej, bylo to špatné, ale byla jsem v pořádku, a to co se stalo, není tvoje chyba. Neřekl jsi mu, že by se dostal do mého domu a nepomáhal mu s tím.“

Opřu si ruce o jeho hruď a přiblížím se k němu.

„Přestaň s tím sebemrskačstvím.“ Přelétl očima přes mou tvář a rukama mě pevně objal, a držel si mě blízko. „Měl sis se mnou promluvit,“ řeknu tiše.

„Nechtěl jsem, aby tě to ovlivnilo.“

„Jo, dobře, když se chováš jako blbec, má to na mě nějaký vliv,“ zdůrazňuji zřetelně a dívám se, jak mu začnou škubat rty, ale humor mu opustí obličej a uzavře malou vzdálenost mezi námi, proplete se se mnou.

„Zamilovala ses do mě znovu?“ Ptá se a cítím, jak mi tuhne tělo.

„Evane.“ Přitisknu se k jeho hrudi, nejsem připravená jít do toho znovu, ani blízko.

„To je v pořádku, bejby. Počkám,“ říká tiše a drží mě pevněji.

„E –“ Nestačím říct ani jeho jméno, a jeho jsou ústa na mých, ruce na mém zadku a zvedá mě. Nohy mu automaticky obtočím kolem boků, těsně předtím, než je postel pod mnou a jeho tělo pokrývá moje.

„Myslela jsem, že jsi unavený,“ vydechnu, když přesune ruce z mého zadku a to až dozadu na mou noční košili a přetáhne mi ji přes hlavu.

„Už ne,“ zamumlal, těsně předtím, než se jeho ústa vrátí na mé, kmitá jazykem, zatímco mi rukou přejíždí přes břicho a mezi nohy.

První dotek jeho prstů na mém klitorisu a já odtáhnu ústa od jeho, záda vyklenu z postele a hlavu zatlačím hlouběji do matrace.

„Podívej se na mě, krásko.“

Zabodnu si bradu do hrudi, uzamknu oči na něm a dívám se, jak mě líbá po těle. Široká ramena tlačí moje stehna od sebe a pak cítím jeho dech na kundičce. Zvednu boky směrem k němu, vidím, jak se usmívá, a pak sklopí tvář dolů a pohřbí jazyk uvnitř mě. Ztratím jeho oči, když zavřu své, a sténání se mi vydere z hrdla.

„To je důvod, proč nenosíš kalhotky do postele, June?“ Ptá se mě.

„Chceš mou pusu mezi nohama? Chceš, abych tě snědl, bejby?“

Nalisuju jádro blíž k jeho ústům, slyším, jak se zasmál, než se mi přisál na klitoris, a přemístím ruce z deky do jeho vlasů a pokouším se napnout nohy.

„Podívejte se na mě,“ přikázal a já jsem zklamaná ze ztráty mého sladkého mučení.

„Oči.“

Rychle otevřu oči a zvednu hlavu, když se do mě vrhnou dva tlusté prsty, zakřiví se a zasáhnou můj g-bod. Sténajíc se posunu na lokty a sleduji, jak se jeho ústa vrátí do práce.

„Jsem tak blízko,“ zašeptám. Nohy se mi začínají třást a oči zavírat. Volnou rukou mi přejede po vnitřní straně stehna, přes břicho, a pak palcem a prostředníčkem mi tvrdě zatáhne za bradavku.

V tu chvíli se udělám. Orgasmus, který se ve mně budoval, exploduje a řítí se mým krevním systémem jako požár, a spálil každou částečku uvnitř mě. Klesám na záda, držím se deky a snažím se zachytit dech, když se mé tělo vrací k sobě.

„Chutnáš tak dobře,“ zavrčel, když otevřu oči a prsty jeho pravé ruky mi obalí kolem lýtka a obtočí si ho kolem pasu.

„Tak zasraně dobře.“

Prsty, které má mokré od mé esence, mi přejede přes rty.

A pak jsou jeho ústa na mých.

Jazykem vklouzne mezi mé rty, jeho chuť se mísí s mojí esencí na mých chuťových pohárcích, když do mě hluboko zajede.

Odtrhnu ústa od něho, prsty zatínám do svalů bicepsu a zalapám po dechu z pocitu, že jsem na něm plná, natáhnu se po něm a obklopím ho všemi směry.

Zvedne mi ruce z bicepsu, proplete si semnou prsty a vytáhne mi je nad hlavu, zatímco do mě pomalu klouže. Posune tvář na mém krku, kde tiše zašeptá: „Vždycky tě budu milovat dost pro nás oba. Vždycky.“

Upřímnost v jeho tónu, způsobí, že mi neočekávané slzy stoupají do krku a dělám jedinou věc, kterou můžu udělat, obalím nohy těsněji kolem jeho boků, držím ruce pevněji v jeho uchopení a obrátím hlavu k němu, otevřu ústa, když mi je zakryje svými.

Možná jsem příliš vystrašená, abych mu řekla, jak se cítím, nahlas, ale moje tělo je jeho, stejně jako moje srdce. Jeho ústa opouští moje, když se svalí na záda.

„Zajezdi si na mě, bejby.“

Zamrkám nad naší novou pozicí, skousnu si rty a pohybuji rukama, abych se mu opřela o hruď.

„Ev,“ vydechnu a lehce se zvednu.

„Kurva, bejby.“ Boky zvedne k mým, načež znovu zalapám po dechu. V této poloze je tak hluboko, že ho můžu cítit proti mému děložnímu čípku.

Odtáhnu se, zakroutím boky, když přesune ruce, jednou vezme do dlaní mé prso a druhou dá dolů mezi moje nohy, kde palcem krouží na klitorisu. Hlava mi spadne dozadu, oči se zavřou a ruce přesunu za sebe, abych se držela na jeho stehnech.

„Ježíši,“ zasténá a krouží palcem rychleji.

„Podívej se na mě.“ Překlopím hlavu dopředu, otevřu oči, abych se setkala s jeho.

„Vypadáš krásně, když využíváš mýho ptáka, bejby.“

Zasténám, bojuju, abych se udržela, ale cítím, jak se to ve mně buduje, a že to bude obrovské. „Udělej se pro mě, June. Udělej se na mém ptákovi.“

Zafňukám, „Ev“, oči se mi zavřou a moje tělo padá dopředu.

Rukama mě pevně chytne za boky, přirazí do mě svými boky a způsobí, že nade mnou orgasmus převzal kontrolu.

Přetočí mě na záda, a svými boky narazí do mých, vráží tvrdě a rychle. Křičím a ztrácím dech. Zvednu hlavu a zakousnu se mu do hrudi. Jeho řev naplní místnost, když zpomalí své tahy a vklouzne do mě, jeden… dva… tři… čtyři… pět úderů, a pak se hluboko uvnitř mne usadí. Moje ústa uvolní jeho tělo, když spadnu zpátky na postel, vyčerpaná, bez dechu a naprosto nasycená.

„Kurva, vážně bych mohl žít ve tvé kundičce, bejby,“ zavrčel a přitiskl boky hlouběji do mých.

„Miluju tvůj penis,“ mumlám a cítím, jak se otřásá. Snažím se otevřít oči, a když je otevřu, vidím, že bojuje se smíchem.

„Co je tak legrační?“ Zeptám se zamračeně. Zatřese hlavou a skloní tvář, aby mě dal rychlý polibek.

„Miluješ můj penis?“ Zeptá se a já nakrčím nos, protože vidím, že se snaží nesmát.

„Nikdo tomu neříká penis, bejby.“

„Hm, to je to, co to je,“ řeknu mu, tlačíc mu na hruď, což ignoruje, když klesne na lokty a odtáhne mi vlasy od čela.

„Pták. Miluješ mýho ptáka.“ Zasměje se

„Cokoliv,“ zamumlám, zvednu oči a tlačím bez úspěchu na jeho hruď.

„Jen lékaři ho nazývají penis.“

„Dobře, miluju tvýho ptáka.“

Jeho úsměv se změní na samolibý. Vytáhne ze mě svýho ptáka a znovu ho vrazí dovnitř.

„Kurva jo, miluješ. Jsi promočená.“

„Jsi tak plný sebe,“ zamumlám.

„Omyl, ty jsi tak plná mě.“ Zatlačí boky ještě víc do mne, zatímco přejíždí nosem po mém.

„A tohle je ta chvíle, kdy s tebou přestávám mluvit,“ zareptám a postel i já se otřásáme, když si pohřbí tvář do mého v krku a směje se. Ten pocit jak se směje, když je stále ve mně, něco, co jsem nikdy necítila, ale je to něco, co okamžitě miluju.

„Je pozdě,“ připomínám mu a on přesune tvář nad mou.

„Miluji tě,“ říká jemně a přejede mi prsty po vlasech. „Nikdy tě přestanu milovat, bejby.“

„Ev,“ vydechnu a cítím, jak mi slzy pálí v hrdle.

„Počkám na to, až to znovu najdeš. Čekal bych na tebe navždy.“ Sklonil se a zakryl mi ústa jeho, než jsem mohla odpovědět. Když jeho ústa opustí moje, pomalu se ze mě vytáhne, pak se točí a vezme mě s sebou. Přizpůsobí nás v posteli, tvář k hrudi a ruce kolem mě.

Zavírám oči, zajímalo by mě, proč jeho bratr udělal to, co udělal, a pak by mě zajímalo, kde je teď.

„Ev,“ řeknu tiše, když se natáhne, aby zhasl světlo.

„Jo, bejby?“

„Je…“ Odmlčím se, protože v něm nechci vyvolat jeho reakci z dřívějška.

„Co se děje?“ Zeptá se, stiskne a převrátí mě na záda.

„Je tvůj bratr v pořádku?“

„Sedí ve vězení,“ říká, aniž by to znělo naštvaně. Ve skutečnosti v jeho tónu nejsou žádné emoce.

„Je mi to líto,“ zašeptám a přiblížím se k němu.

Tělo otáčí směrem k mému a ruce kolem mě utáhne natolik, že se mi vzduch vyřítí z plic.

„Nedělej to,“ zavrčel a dostal se dost blízko, abych cítila dech na kůži. „Necit se kvůli němu špatně.“

Uvolní ruce, ale tváří zůstává blízko, když pokračuje: „Posral to. Tohle není poprvé, co to posral. Skončil jsem s ním. Vrací se do vězení, kde pravděpodobně stráví ještě několik let. Měl příležitost k tomu, aby se dal dohromady, ale on pokračuje v těchhle sračkách.“

„Ale je tvůj bratr,“ říkám tiše. Jsme si se sestrami blízké. Se zbytkem rodiny jsme si taky blízcí, a nedokážu si představit, že by někdo někoho z nich odstavil.

Prsty mě klidně hladí po vlasech a spustí je po zádech.

„Moje rodina není jako tvoje rodina, bejby, a já s mým bratrem, nemám vztah jako ty a tvými sestrami. Snažil jsem se s ním, snažil jsem se znovu a znovu po celou dobu. Věděl jsem, že byl v prdeli z toho, jak jsme vyrůstali, chápal důvody, proč dělal ty sračky, které dělal předtím, ale už to není kluk a nebudu ho ničím omlouvat. Nedovolím ti, aby ses kvůli němu cítila špatně.“

„Může být –“

„Chci, abys mě poslouchala,“ přerušil mě, než mohu naznačit, že možná jeho bratr potřebuje pomoc, skutečnou pomoc a nikoli to, co nabízí věznice.

„Chci, abys poslouchala, co ti řeknu. Bude to chladné, ale je to pravda. Nikdy se nezmění. Využívá naše dětství jako omluvu k tomu, že na zbytek svého života sere, a na všechny ty sračky v něm.“

„Ale –“

Palcem mi zatlačí na rty a tvář skloní ještě blíž k mé.

„Ne. Miluji tě, bejby, a já tě znám. Vím, že vidíš svou rodinu takový, jací jsou, a myslíš si, že to tak je u každého, ale není. Někteří lidé mají stejnou krev, která jim protéká žilami, ale tato krev na konci dne neznamená ani hovno. Když jsem to s tebou posral, nemyslel jsem na mou krev. Zavolal jsem své bratry. A v okamžiku, kdy jsem to udělal, vyjeli. To je věrnost. To je láska a respekt. To je vazba silnější než krev. Chápeš mě?“ Ptá se a já ve tmě přikývnu.

„Dobře.“ Odtáhne palec.

„Jak jsi seznámil s Wesem a klukama?“ Zeptám se, poukazujíc na manžela mojí sestry July, který je také prezidentem klubu Broken Eagles MC. Tyto muže, Evan zjevně považuje za své bratry. July mi vysvětlila, že Wes a jeho kluci byli všichni v armádě společně.

O víkendech jezdí, pracují na svých vlastních motorkách a autech a to samé dělají pro své přátele. Wes sem přišel navštívit svou matku, která žije v Nashvillu, stačil mu jediný pohled na krásný stát Tennessee a rozhodl se, že jakmile budou všichni osvobození od služby, přestěhují se sem, usadí se a začnou s vlastním podnikáním s opravnou motorek a aut.

„Když jsem se po propuštění vrátil zpátky, hledal jsem svého přítele Coltona. Byl v naší jednotce, ale poslali ho zpět na operaci po tom, co byl střelen do hrudníku a do zad, dva týdny předtím, než jsme ztratili jednotku. Colton byl v New Yorku v rehabilitačním centru, ale dal mi kontakt na jeho otce.

Jejich rodina vlastní motorkářský bar u Chattanoogy. Nevěděl jsem, co budu dělat. Jen jsem věděl, že ať udělám cokoliv, musím být pryč z Alabamy, a od mámy s tátou,“ řekne a přitáhne si mě trochu blíž.

„Taky jsem nechtěl riskovat, že tě uvidím.“

To bodlo. Chápala jsem proč, ale stále to bolelo. Pořád si vzpomínám na bolest, kterou jsem cítila, když jsem zjistila, že je v Alabamě a nepřišel ke mně. Vzpomínám si na to tak přesně, jako by to bylo včera.

„Pohybujeme dopředu, bejby,“ zašeptá, a já stisknu oči a přikývnu.

„Pracoval jsem v baru týden, kdy přišel Harlen. Celou dobu co jsme spolu mluvili, seděl u baru. Než odešel, dal mi číslo a povídali jsme ještě víc. Během jednoho z našich hovorů vysvětlil, že je součástí MC a že většina členů jsou veteráni. Pozval mě, abych na víkend přijel a já jeho nabídku přijal. Netrvalo to dlouho, co mě Wes představil Jaxovi.“

„Jsem ráda, že je máš,“ řeknu tiše. Jsem ráda, že po jeho ztroskotaném dětství a co se s ním stalo, když byl v Afghánistánu, má kluky, které považuje za bratry, lidi, na které se může spolehnout a opřít se o ně.

„Já taky, baby.“

„A Colton, je v nyní pořádku?“ Zeptám se a přemýšlím, jestli si je jeho přítel vědom, že jeho život byl také ušetřen kvůli tomu, co se mu stalo.

„Teď je, ale předtím nebyl. Možná byl pryč, ale také ztratil muže, o kterých přemýšlel jako o svých bratrech. Musel se naučit znovu chodit, strávil rok rehabilitací. Jeho dlouholetá snoubenka se s ním rozešla, když si procházel těma sračkama, takže na tom nebyl dobře, ale je zpátky doma, usadil se a pracuje v baru svého otce. Naposledy jsme spolu mluvili, zněl šťastně.“

„Jeho dlouholetá snoubenka se s ním rozešla, zatímco se učil znovu chodit?“ Vydechnu a ani se to nesnažím pochopit.

„Je to kunda a tímhle to dokázala. Nevím podrobnosti. Nemluvíme o ní. Jenom vím, že takový jaký byl s ní, už nikdy se žádnou jinou nebude. Nemůžu říct, že ho obviňuji. Měla svého muže podpořit nebo čekat, až bude na nohou, doslova, než na něj upustí takovou bombu. Nešlo jen o randění, byli zasnoubení a mluvili o založení rodiny. To hovno dokazuje, jaká žena je.“

„Páni, to je mrcha,“ zamumlám a on mě stiskne.

„Ano.“

„Nicméně je dobře, že se přes ni dostal.“

„Jo, bejby, to je pro něj dobré. Je to dobrý kluk, má solidní rodinu, takže si myslím, že bude v pořádku.

„Dobře,“ zašeptám.

„Setkáš se s ním. Vezmeme si den a vyjedeme ven, abychom ho a jeho rodiče viděli.“

„Na motorce?“ Zeptám se s nadějí.

„Chceš jet na motorce?“ Zeptá se a já mu položím ruku na hruď a zakryju jeho tělo svým.

„Vzpomínáš si, když jsi jel po mé ulici na motorce?“ Zeptám se a cítím, jak se napne, ale stále odpovídá klidně: „Jo.“

„Tu noc jsem strávila tím, že jsem se snažila uspokojit sama sebe. Byla jsem tak vzrušená, že jsem se ani nedokázala vyspat –“ Než to můžu dopovědět, hodí mě na záda a zakryje mi ústa jeho, a pak mi dělá více věcí. Věci, které končily tak, že vykřikuji jeho jméno a on mi sténá do krku a dokazuje, že jeho realita je mnohem lepší než ta fantazie.

***

Probudím se a cítím teplo na zádech, kolena ohnutá s mými, a Evanova ruka zastrčená v blízkosti mé hrudi. Je sobota a já chci jen spát, ale vím, že musím vstát a pustit Ninju ven a nakrmit ho, takže opatrně odtáhnu Evanovo prsty a vylezu z postele. Jakmile jsem volná, jdu do koupelny, postarat se o své podnikání a vyčistit si zuby, čapnu mikinu ze šatníku spolu s tepláky a oboje si na sebe natáhnu, než opustím koupelnu.

Beru si chvilku, abych ocenila Evana, ležícího v mé posteli – deka je shrnutá dole u pasu, silné paže a vystavený široký hrudník s tetováním. Bojuju s touhou vrátit se do postele a obtočit mé tělo do jeho. Opustím ložnici a tiše za mnou zavřu dveře.

„Hej, Pup-Pup,“ zašeptám, když se na mě Ninja podívá z jeho pozice na pohovce a zívá.

„Pojď ven.“ Jdu kolem pohovky a zatlačím na skleněné dveře.

Jeho oči zůstávají na mně, když rozčileně štěkne, čímž si určitě myslí, že je příliš brzy vstávat. Natáhne tělo, přední tlapky dopadnou na podlahu jako první, než se pomalu sklouzne z pohovky, jako by měl celý čas na světě. Usměju se na něj a pomazlím ho, když se ke mně dostane, než opustí dveře, které pro něj otevřu, vrátím se dovnitř, a pak se vydám do kuchyně, abych spustila kávovar.

Sedím na zadní verandě ve skládací židli s nohama položenýma na dřevěném zábradlí a šálkem kávy v ruce, podívám se přes rameno, když se s posunutím otevřou dveře a dívám se, jak Evan vstoupí, na nohách má jen volné šortky a drží šálek kávy.

„Ahoj,“ pozdravil, vlasy má rozcuchaný a tvář stále jemnou od spánku.

„Ahoj.“ Očima přejíždím po jeho hrudi a břišácích, zachytávajíc to na něm všechno, a je toho mnohem víc, než bylo – a všechno je vážně žhavé. Přijde ke mně, ohne se v pase, dotkne se ústy mých a tiše na mých ústech řekne: „Nemám rád, když se probudím bez tebe.“

„Chtěla jsem tě nechat spát,“ odpovím stejně tiše a pak se zasměju, když se Ninja vmístí mezi nás a opře se o Evana, takže je nucen odstoupit ode mě.

„Vidím, že budeme mít problémy.“ Zasmál se a přitiskl ruku k Ninjově hlavě.

„Je to můj Pup-Pup.“ Usměju se, třu Ninjův čenich a on okamžitě zapomene na Evana a přiblíží se ke mně.

„Pup-Pup?“ Zeptá se Evan.

Podívám se na Ninju, pak se usmívám a zacvrlikám: „Jo.“

Sklopí oči k mým ústům, zavrtí hlavou a pak zvolá na Ninju: „Přines si svůj míč.“ Když si položí šálek kávy na okraj zábradlí, popadne jednu ze židlí, které jsou složeny po boku domu, rozvine ji vedle moji, pak do ní usadí jeho velké tělo, což způsobuje, že levný kov sténá a kvílí pod jeho váhu.

„Jsem si jistá, že mé židle nejsou postaveny pro tebe,“ řeknu mu, když se nakloní dopředu, aby si vzal kávu a způsobil, že židle znovu zasténá.

„Dnes si vezmeme moje auto, koupím pár lehátek, které se nebudou rozjíždět, a vyzvednu si své sračky z klubovny,“ říká skoro sám pro sebe a bere si míč od Ninji, když to přinese.

„To uděláme?“ Zeptám se a jeho oči se pohybují ke mně a skenují mi obličej, pak si přendá kávu do druhé ruky, zachytí mě za krkem a přitáhne si mě blíž, dokud nesdílíme stejný dech.

„Jdeme kupředu a děláme to společně. Vím, že máš, co se týče nás pochybnosti, ale nedělej to. Zapracujeme na tvých sračkách a usadíme se, bejby.“

„Mých sračkách?“ Zašeptám a jeho oči znovu skenují mou tvář.

„Chceš, abych odešel?“ Zeptá se vyzývavě a cítím, jak mi srdce vyskočí až do hrdla při myšlence, že by odešel.

Oči má uzamknuté na mě a jeho hlas klesá, když prsty ohýbá na mojí kůži.

„Mám dost lásky pro nás oba. Nezáleží na tom, jestli mě zase miluješ. Nedám ti místo nebo prostor. Jsi moje, June. Byla jsi ode mne zasraně dlouhou dobu a chtěl bych, abychom začali teď hned.“

„Ne…“ Odmlčím se, olíznu si rty a jeho oči klesnou na má ústa.

„Nemyslíš, že bychom se měli trochu zpomalit?“

„Co se změní, když zpomalíme?“ Zeptá se, což je dobrá otázka, a je to dobrá otázka, která mě trápí, protože vím, že v jeho očích, se nic nezmění. Kromě toho, od té doby co je zpátky, nedokážu si představit, že by to bylo jinak.

„Můj táta mě zabije,“ zamumlám. Zasměje se a nakloní se blíž, přejíždí rty proti mým, a pak se opře dozadu, aby se napil kávy.

„Srovná se s tím,“ řekne, vytahuje míč z Ninjovy tlamy a znovu mu ho hodí

. „Sakra, stejně mě nemá rád, tak jako tak, takže na to seru.“

„Má tě rád,“ řeknu mu, nebo se mu alespoň líbí. Teď si nejsem tak jistá, ale když ho uvidí, jak žije, jsem si jistá, že nenávist nebude přesně to, co tatínek bude cítit.

„Bejby,“ zamumlá a zní pobaveně.

„Řekl mi, že jestli od tebe zas odejdu, tak mi uřízne péro a nakrmí mě s ním.“

„Oh.“ Přikrčím se a poslouchám, jak se rozesměje. Napiju se kávy, zajímalo by mě, jak dlouho to potrvá, než se tu můj otec objeví.

„Přijde sem,“ ujišťuje mě, jako by mi četl myšlenky.

„Moje rodina je trochu přehnaná,“ povzdychnu si.

„Chápu to. Budu stejný, když budeme mít holky.“

„Ev,“ zašeptám a pevněji držím šálek.

Když jsme byli s Evanem spolu, mluvili jsme o založení rodiny spíše dříve než později. Chtěla jsem být matkou, když jsem byla ještě mladá, a chtěla jsem alespoň tři děti, ne-li více. Evan po tom toužil stejně jako já.

„Máme zpoždění, bejby, ale už jsem prohledal tvoje sračky a nenašel jsem žádnou antikoncepci. Včera večer jsme nepoužili žádnou ochranu.“

Jeho slova mě omráčila a nejsem připravená, když mě čapne za ruku a znovu si mě přitáhne k sobě.

„Když jsem řekl, že jdeme kupředu, myslím se vším všudy.“

Začnu trhaně dýchat a žaludek se mi stáčí do uzlů. Nevím, co cítím, ale není to panika nebo strach; Je to něco jiného, něco nečekaného. Konečně se sebe dostanu slovo. „Co,“ ale to je všechno, co mohu říct, než mě znovu políbí, pak se odkloní a znovu se napije kávy.

„Všechno dopadne dobře,“ říká neohroženě, zvedá míč po Ninjově boku a hodí ho do dvora.

„Zbláznil ses?“ Zeptám se, když najdu svůj hlas.

„Chvíli jsem blázen byl, bejby. Také jsem nemohl dýchat. Nemohl jsem se, kurva ani nadechnou. Před třemi dny jsem se konečně nadechl a od té doby jsem dýchal snadněji. Takže ne, baby, nejsem blázen.“

Dobře. Cítím, že se to děje. Vím, že to přijde, tak odvrátím obličej a nadechnu se nosem, abych bojoval proti slzám, ale nefunguje to.

Škytavě zavzlykám a pak předtím, než mám šanci to zakrýt, šálek s kávou je odstraněn z mé ruky a Evan mě zvedne a usadí si mě do klína. Pláču mu do krku, držím se u něj pevně a pak vykřiknu, když se pod námi židle rozkládá a oba padáme na podlahu pod námi.

„Jsi v pořádku?“ Zeptá se a přetočí mě na záda, pryč od rozbité židle.

„Jsem v pořádku.“ Chichotám se a pak se rozesměju hlasitěji, když se odtáhnu od Ninji, který mi olízl obličej.

„Říkala jsem ti, že mé židle nejsou stavěné pro tebe,“ řeknu tiše, když mu zazáří oči a boky přitiskne do mých.

„Jsi tak krásná, bejby, ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl,“ zašeptá a tím mě zachytí nepřipravenou. Přesune ruce na mé tváře a palci mi přejíždí po tvářích, kde mi chvíli předtím stékaly slzy.

„Dokonce i uplakaná, jsi zasraně nádherná.“ Rty přejíždí po mých, ale pak odtáhnu hlavu zpátky a zakryju si obličej, protože nám Ninja začne olizovat tváře.

„Myslím, že musíme vstát.“ Směji se.

„Pojďme. Máme před sebou rušný den a ten den začíná ve sprše.“ Postaví se a vytáhne mě sebou nahoru, vezme mě za ruku, dovede do domu a zavře dveře, jakmile se Ninja vrátí dovnitř.

„Osprchuju se sama. Nechci si namočit vlasy,“ řeknu mu a jeho prsty se propletou s mýma, když se jeho oči pohybují z vlasů, po těle.

„Promiň, zlato, ale budeš toho mít mokrého víc než jen ty vlasy.“

„Evane, jsem vážná,“ vykřiknu a snažím se ho přimět, aby mě pustil.

„Já taky, bejby,“ zamumlal a táhl mě za sebou dolů po chodbě, přes ložnici a přímo do koupelny.

I když mě rozčiluje to přiznat, musím si po naší sprše vysušit vlasy, ale absolutně to stálo za to.