UJune - 7. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Evan

„On vypadá trochu děsivé, že jo?“ ptá se June, když otevřu zadní dveře svého vozu.

„Myslím, že je bílý jako padlý sníh, ale vypadá jako by právě někoho zabil.“

Se smíchem zavřu dveře poté, co ji pes vyskočil na záda, pak se otočil a stiskl ji ke straně auta.

„Jeho jídlo mu poskvrnilo srst. Nikoho nezabije.“ Usměju se a její oči klesly k mým ústům a pak se zvedly, aby se setkaly s mými.

„Já vím, ale stále vypadá, jako by to udělal.“

Má pravdu. Je to rok starý, čistě bílý, třináct a půl kila vážící pes, ale kolem úst je zbarven tmavě červeně, takže vypadá, jako by právě roztrhal něčí krk. Doufejme, že jeho velikost a štěkot bude mít v Juneině domě tu moc, že odradí každého od vstupu, aniž by byl pozván.

June, která byla proti myšlence mít psa, se jednou podívala na velkou Akitu a začala se s ní bavit, jako kdyby byla dítě v okamžiku, kdy nám ji July ukázala.

„Potřebuje jméno.“ Obalím si ruce kolem strany jejího krk a nakloním ji hlavu dozadu.

„T-bone (kost).“ Usměje se a položí mi ruce na hruď, pak nakloní hlavu na stranu, tlačíc na jednu z mých rukou, zatímco se směju. A poprvé si všimnu, že se vždycky zastaví, aby mě sledovala.

Předtím to nedělala, ale něco na tom mi zasáhne hrudník, a ne nepříjemně, pokaždé když to udělá.

„T-bone?“ Opakuji a ona se usmívá a pokrčí rameny.

„T-bone, nebo možná Snow (sníh). Líbí se mi oba, ale myslím, že T-bone je děsivější.“

„Myslím, že bys o tom měla chvíli přemýšlet.“ Usměju se a dotknu se svými ústy jejích.

„Už bude mít těžké se usadit, protože se chystá do nového domova. Protože bude muset mít i nové jméno, bude to pro něj ještě těžší. Nechci mu týden říkat „pse“ a nechám ho, aby na to reagoval, jen abych mu později dala nějaké jméno,“ řekla s jedním dlouhým dechem a když skončila, stiskl jsem rty těsněji k sobě, abych se nemusel smát.

„T-bone, třeba? Opravdu si myslíš, že je to dobré jméno?“ zeptám se a ona se dívá do oblohy, jako by o tom přemýšlela, a pak se opět setkává s mým pohledem.

„A co Fuzzy (chundeláč) nebo Harry (otrava)?“

„Teď právě jsi roztomilá.“ Zatřesu hlavou a zeptám se: „A co Killer (zabiják)?“

„Co?“ Nakrčila nos.

„Budeme mu říkat Killer.“

„A co jméno, které nevyděsí všechny, jako třeba Ninja?“

„Ninja?“

„No, je to Akita. Myslím, že to jsou japonští psi, takže se Ninja hodí.“

„Je to lepší než T-bone, Snow, Fuzzy nebo Harry,“ zamumlám a ona se nakloní a dá mi oslepující úsměv.

„A je to Ninja.“ Stoupne si na špičky, políbí mě na dolní část čelisti a pak se zase zazubí.

„A je to Ninja, bejby,“ souhlasím a tiskem palce na její spodní čelisti ji nakloním hlavu a ještě jednou ji líbám.

Chytnu ji rukou za bok, opřu si ji o stranu, otevřu dveře a pomůžu jí dovnitř. Slyším, jak říká: „Ninja kluku, ty jsi takový hodný chlapec,“ na psa, který zaštěká, a já zavřu dveře. Doběhnu na stranu řidiče a usadím se za volantem, nastartuju bestii, vycouvám a vyrazím z parkoviště.

„Můžeme se zastavit ve městě u prodejce mobilů?“ zeptá se, když se ujistím, že silnice je čistá a vjedu na silnici.

„Nemyslím si, že rýžový trik bude fungovat na mém telefonu, protože byl ve vodě přes noc,“ pokračuje a podívám se na ni a přetáhnu její ruku do mého klína.

„Máš pravdu. Zastavíme se na cestě zpátky k tobě domů, pak vyzvedneme krmení a zásoby pro Ninju, když jsme venku.“

„Řekla jsem svým rodičům, že jsme byli oddaní,“ říká, jako by to říct ani nechtěla, a pak přesunuje, aby odtáhla ruku z mého stehna, ale držím ji pevněji.

„Jsem rád, že jsi jim to řekla,“ říkám jemně, když ji stisknu ruku. Už jsem to věděl. Její otec na mě čekal na pozemku, když jsem se vrátil z práce. Řekl mi, že mě bude sledovat a že doufá, že budu bojovat s tím, čím bude potřeba, ať už to bylo cokoliv, co mě donutilo opustit jeho holčičku poprvé.

Nedal mi schválení, ale to mě ani nepřekvapilo. Musím si jeho respekt získat a mám pocit, že to nebude snadné.

„Měla jsem jim o tobě říct už předtím,“ zašeptala po chvilce ticha a já zavrtěl hlavou.

„Oba jsme to měli udělat jinak.“

Vjede rukou pod mou a proplete si prsty s mými. „Nestyděla jsem se za tebe a ani si nemyslela, že bys pro mě nebyl dost dobrý. Nevím, co jsem tím tehdy myslela, ale tak to nebylo.“

„Já vím, bejby,“ souhlasím stejně tiše, pak poslouchám její smích, když mezi nás Ninja strčí hlavu a položí si čelist na její rameno, kde zůstane celou dobu, dokud nevystoupíme před obchodem s mobilními telefony.

„Potřebuji si zavolat. Jdi dovnitř, budu tam za minutu,“ řeknu jí a najdu si místo před dvojitými dveřmi, abych ji mohl sledovat, když budu na telefonu.

„Nemusíš chodit dovnitř. Nemělo by to trvat dlouho,“ řekla, uvolnila si pás a zvedla kabelku z podlahy.

„Přijdu tam,“ opakuji a ona protáčí oči, když odchází z trucku a vchází do obchodu.

Vyndám mobil, stisknu tlačítko Odeslat a přiložím si ho k uchu. Včera mi volal můj bratr. Nejsme si blízcí, dlouho nejsme. Rok předtím, než jsem šel do armády, šel do vězení kvůli držení drog s úmyslem prodeje. Jeho život začínal vypadat jako život mých rodičů, a já věděl, že s těmahle sračkama, nechci mít nic společného. Před měsícem byl propuštěn poté, co si odkroutil svůj čas. Když jsme spolu před několika dny mluvili, řekl mi, že se snaží najít svůj smysl života a já mu řekl, že jestli zůstane čistý, mohl by být se mnou.

Slyším zvonění a jdu rovnou do hlasové schránky, dívám se na June skrze skleněná okna a zamumlám: „Kurva to ne“, když se ten chlap pohybuje zpoza pultu s očima na jejím zadku. Řeknu Ninjovi, aby zůstal, vystoupím z auta a jdu do obchodu ještě dříve, než to zaregistruje můj mozek, kam mě nesou nohy.

„Jediným rozdílem je tedy přední kamera?“ slyším, jak se June zeptá, když si prohlíží telefon v ruce, otáčí ho zpátky a zkoumá obrazovku.

„Ne.“ Ten sráč se vedle ní usmívá, jako by byla roztomilá a skloní se blíž.

„Existuje spousta různých funkcí. Přední kamera je jen jedna z nich.“

„Nevím.“ Kousala si rty a zkoumala telefon.

„Skutečně nechci zaplatit čtyři sta dolarů za telefon, který je v podstatě stejný, jaký jsem měla předtím, telefon, který jsem dostala zdarma, když jsem podepsala smlouvu,“ říká, když jsem se k ní pohnul a ten chlípník přesunul oči z telefonu držícího si v její ruce na hrudi do mých očí. Slyším zavrčení a brzy si uvědomím, že jsem to já, kdo vrčel.

Jeho oči letí ke mně a jeho ohryzek se při polknutí pohne.

„Um… „ Vyčistí si hrdlo, zatímco jsem chytil June kolem pasu a přitáhl si ji k sobě a držím stále jeho pohled.

„Vezmeme si ten telefon,“ říkám a cítím, že se na mě June dívá, ale ignoruji ji, vezmu z kapsy peněženku, odtáhnu ruku z jejího pasu, vytáhla kartu a podám mu jí.

„Nebudeš platit za můj telefon,“ říká, ale i nadále ji ignoruju a dívám se na muže před sebou.

„Doneste jeden zezadu a nastavte ho. Budeme tady.“

„Um… „ Polknul, podíval se mezi námi a pak šeptá: „Jasně,“ než zmizí, bez dalšího slova v zadní straně obchodu.

„Vážně, Evane?“ Její ruka jde k mému pasu a pokouší se mi uvolnit prsty.

„Můžu pak vzít tvůj kyj a praštit tě s ním po hlavě.“

„Chceš, abych tě obvinil z útoku?“ zeptám se, sklopím oči, abych se setkal s jejími.

„Co?“ Zamračila se a já sklonil tvář k její a pak jsem sjel pohledem ke košili.

„Čuměl ti na zadek, když jsi vešla a tvoje prsa, když jsem stál vedle tebe.“

„To není pravda,“ ušklíbla se a naklonila se dopředu.

„Bejby, ten sráč to dělal a to není v pořádku, zvlášť když jsem zasraně vedle tebe.“

„Ty jsi směšný. On dělal jen svou práci.“ Odmávla mě.

Chytím ji za zápěstí, přitáhnu si ji, čímž ji donutím, aby se opřela o mně, pak jí obalím ruce kolem pasu a přitáhnu si ji ještě těsněji, než umístím ústa u jejího ucha.

„Jsem rád, že si nevšímáš, když si tě někdo prohlíží. Jsem zasraně vděčný, že nejsi taková žena, která hledá pozornost mužů, ale to nemění nic na tom, že s tebou flirtoval a -“   stisknu ji „že si tě prohlížel, když jsem stál přímo vedle tebe.“

„Chováš se jak neandrtálec, to co děláš je nepříjemný,“ zašeptala, opřela se a podívala se na mě.

„Jsi moje.“ Nakloním se a zavrčím, „Moje“, odtáhnu se a znovu zachytím její pohled.

„Tvoje prsa jsou moje. Tvůj zadek je můj. Nazývej mě, jak jen chceš.“

Její oči dlouho drží moje, než se podívá vlevo, kde se ten chlapík zastaví a vykoktá: „Já… um… mám telefon nastavený.“

Dám June ještě jeden stisk, pak od něj vezmu tašku a podám ji jí. Když si vezmu svou kartu, podepíšu mu dokument, co drží, poté chytnu June kolem ramen a vyvedu ji z obchodu. Po celou dobu si mumlá pod vousy o otravných alfa mužích.

***

„Ne,“ stát, zastavím se na konci postele, zakroutím hlavou a založím si ruce na hrudi.

„Co?“ zeptá se June, dívá se na mě zpoza tmavých řas a snaží se vypadat nevinně, ale přesně ví, o čem mluvím.

„V žádném případě, bejby. Nebude spát s námi v posteli.“

„Ale on bude osamělý.“ Našpulila ústa a já jsem znovu zakroutil hlavou a podíval se na Ninju.

„Pryč.“ Lusknu prsty a on se dívá na June, pak zpátky ke mně, vypustí rozčilené huff, než skočí z postele, zastaví u mého boku, abych ho mohl pomazlit a vyrazil ze dveří.

„Postel je dostatečně velká pro nás všechny,“ říká a já k ní přistoupím, položím jednu ruku na každou její stranu a přinutím ji, aby se opřela.

„Chceš, aby mě pozoroval, jak tě jím?“ zeptám se, oči se jí zvednou a šeptá: „Ne,“ bez dechu.

„To jsem si myslel.“ Nakloním se, políbím ji a pak položím.

„Pokud jsem s tebou v posteli já, on ne.“

„Opravdu si myslíš, že je třeba, abys zůstal?“

„Ano, teď máš bezpečnostní systém a psa, ale já mám zbraň a ty jsi bezpečnější s mou hlavou na polštáři vedle tvé.“

„Víš, jak použít zbraň?“ zeptala se, chvíli jsem studoval její obličej a snažil jsem se rozhodnout, kolik jí toho říct, jak moc ji zasvětit. Vím, že chci, aby to fungovalo, přelezu nad ní, usadím se ji mezi nohama a umístím tvář blíž k její.

„Vím. Byl jsem nejlepší v mé třídě, a když jsem šel do zámoří, byl jsem jedním z nejlepších v mé jednotce.“

„Zastřelil… zastřelil jsi někdy někoho?“ zeptala se tiše, položila mi ruku na srdce a druhou na čelist.

„Jo.“ Sleduju, jak jí slzy naplňují oči, cítím bolest v hrudi, protože vím, že ty slzy jsou pro mě, slzy, které si nezasloužím.

„Už jsi…“  Odmlčí se a hledá do obličeje.

„Už jsi někdy na někoho střílel?“ Její tón je váhavý, když se mi dívá do očí.

„Jo, bejby,“ odvětím hned šeptem.

Zvedne tvář a zastrčí mi hlavu do prohlubně krku, kde šeptá: „To mě mrzí.“

„Mě taky, krásko.“ Otočím nás, takže leží na mně, pak si vytáhne triko a já ji začal hladit prsty po zádech.

„Proč ses ke mně nevrátil?“ zeptala se po chvíli a moje tělo ztuhlo. Uvolním se a nutím se být upřímný.

Jednu ruku odtáhnu z jejích zad, přitáhnu si její tvář blíž a řeknu jí pravdu.

„Nemohl jsem se ti podívat do očí. Byl jsem tak moc v prdeli. Chtěl jsem ty sračky držet od tebe. Nechtěl jsem žádným způsobem zničit to, co jsme měli předtím. Nedopustil bych, abys viděla, jak je moje rodina v prdeli, jak se moje máma upíjela do spánku, aby se probudila a dala si další pivo, jak se můj otec naštval a hněv si vybíjel na mě, jen proto, že jsem tam stál. Myslel jsem, že kdybych pro nás mohl vystavět život, život, který jsem si vydělal, takový který by byl pro nás dobrý, dobrý pro naše děti, pak by to nebylo důležité. Pak jsem šel do zámoří a… „ Přestal jsem mluvit, nechtíc, aby věděla, jak jsem to posral.

„Co?“ zeptá se a tlačí na mou ruku a odtáhne obličej. „Co se ti stalo?“

Zavřu oči. Stále vidím jejich bezmocné tváře v hlavě, zatímco já znovu prožívám představu, že jsem je nemohl přivést zpět.

„Prosím, mluv se mnou,“ prosí jemně.

„Hledali jsme cíl. Šli jsme do jednoho z domů, ve kterých byli viděni. Hledali jsme a nikoho nenašli. Věděl jsem, že nám něco uniká a tak jsem se vrátil dovnitř. Nevěděli jsme, že když jsme hledali, dal někdo bombu pod Humvee (vojenský auto). Ztratil jsem všechny.“

„Taky bys zemřel,“ zašeptala a zakryla si ústa roztřesenými prsty.

„Mohl jsem jim pomoci. Já bych se ujistil, že byla provedená kontrola.“

„Byl bys zemřel,“ opakuje a položila si čelo na mou hruď.

Když ji držím, šeptám: „Daraleenova manželka právě porodila malou holčičku. Způsob, jakým o ní mluvil, by sis myslela, že je to první muž, který kdy udělal dívku. Jabson měl dívku doma, kterou plánoval požádat, aby si ho vzala. Byl s ní od svých dvanácti let. Denson právě ztratil svou matku na rakovinu a jeho otec se stěží držel. Měl jít domů za tři dny. Všichni zemřeli a já jsem byl jediný, kdo to zvládl. Proč mám žít svůj život, když jejich skončil?“ zeptám se na otázku, na kterou jsem se ptal sám sebe milionkrát.

„Chtěl bys přestat žít?“ ptá se po dlouhé chvíli a slyším slzy v jejím hlase.

„Nevím,“ řeknu jí, stisknu a přitáhnu blíž, pak nás přetočím na bok a pohřbím tvář do ohbí jejího krku.

„Nenáviděl jsem se, že jsem byl vděčný za to, že jsem se k tobě mohl vrátit a čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem věděl, že se ti nedokážu podívat do očí, ne když moji muži nebudou moct znovu vidět jejich rodiny nebo ženy, které milují.“ Tělem se opírá o moje a slzy jí kanou silněji.

„Je mi líto, že jsem tě nechal odejít, krásko, tak tak zasraně líto.“

„Taky je mi to líto,“ zašeptala, když mi její slzy pronikaly do pokožky.

„Omlouvám se, že jsi s tím bojoval sám, omlouvám se, že jsem za tebe nebojovala.“

„Ježíši.“ Zatlačím oči a držím ji těsněji. Pocítil jsem váhu na posteli, zvedl hlavu a sledoval Ninju, jak se tlačí na Juneina záda.

Nějakou dobu to trvá, než se uklidní. Když odtáhne obličej od mého krku, její červené, mokré oči se setkají s mými. Ani jeden z nás nic neřekne, ale vidím tu lásku zcela otevřeně zářit ke mě. Nakloním se, jemně ji políbím a pak přetočím na záda.

„Může Ninja spát s námi?“ ptá se po několika minutách. Místo odpovědi se natáhnu, vypnu lampu, přitáhnu si ji blíž k sobě.

„Dobrou,“ šeptá a přitahuje se ještě blíž.

„Dobrou bejby,“ zamumlám i když vím, že spát nebudu. Ne na zasraně dlouhou dobu.

***

„Pospěš si, bejby,“ zavrčím a znovu a znovu do ní přirážím, každý tah mě táhne blíž k okraji.

„Ev,“ zašeptá a spojí si nohy za mými zády, když mi zaryje nehty do ramen.

„Pospěš si, krásko,“ požádám, zatahám ji za bradavku, rukou ji přejedu po mokré kůži na břiše a pak jí začnu kroužit na klitorisu.

„Ach, Bože,“ zasténá a já rychle přitisknu ruku k zadní části její hlavy, aby se nepraštila o dlaždičky, když mi kundičkou pevně svírá ptáka. Přesunu obě ruce na její zadek, držím ji na svém místě, když se tvrdě udělám a pohřbím tvář v ohbí jejího krku.

„Mám zpoždění,“ zašeptala a já se usmál do kůže na její krku, pak odtáhnu obličej a uzamknu oči s jejími.

„Bejby,“ zamumlám a vtáhnu její spodní ret mezi zuby. Se smíchem jí odtáhnu z mýho ptáka a pustím ji na nohy.

„Nechtěla jsem si namočit vlasy. Teď je musím nechat uschnout a to bude trvat rok,“ zavrčí a popadne tělové mýdlo.

„Říkáš, že to nestojí za to?“ zeptám se, políbím ji na stranu krku, vezmu od ní láhev, nakapu si do dlaní trochu tekutého mýdla a přitisknu jí je na prsa.

„Neřekla jsem, že to nestojí za to,“ vydechla.

Zadívám se a zamumlám: „Tak o tom přestaň remcat.“

„Neremcám. Jenom říkám, že mám zpoždění.“

„Nebudeš mít zpoždění,“ řeknu jí a přejedu ji rukama přes břicho a pak mezi nohy.

„Říkal jsi, že to bude rychlovka, ale pak jsi udělal tu věc s ústy a pak jsi mě udělal proti zdi. Nebyl jsi rychlý,“ stěžuje si, ale pak kňučí, když ji prsty pokryju klitoris.

„Stále remcáš, bejby.“ Rafnu ji do ucha, vrazím do ní dva prsty a znovu použiju palec.

„Ach, můj bože,“ vydechne a po několika vteřinách se mi udělá na prstech. Líbám ji na boku krku, čekám, až jí dozní orgasmus a pak dokončím její mytí. Vytlačím ji ze sprchy, ignoruju zlostný pohled, který mi na cestě posílá. Po pár minutách se usměju, když dupe nahá s fénem v ruce.

„Chceš, abych ti udělal kávu?“ ptám se a dívám, jak jí poskakují prsa, když si hodí vlasy z jedné strany na druhou.

Zareptá, že „ano,“ a sleduje v zrcadle, když si obtáčím ručník kolem pasu a potom se postavím za ní.

Posouvám ruce od jejího pasu až na prsa, políbím jí na ucho a pak požádám: „Přestaň šílet“, zatímco ji zatáhnu za bradavky.

„Ev.“ Prudce se nadechne a očima se v zrcadle setká s mými.

„A nedívej se na mě tak, pokud nechceš, abych tě ohnul přes pult a opravdu tě zdržel.“ Oči ji zažhnou a já bojuju s úsměvem, nakloním se, abych ji políbil na krk, a zamumlám: „Vrátím se s kávou.“

Když jsem šel směrem ke kuchyni a Ninja mě následoval, pustil jsem ho ven zadními dveřmi, naplnil mu misku jídlem, ujistil jsem se, že má dostatek vody a spustil kávovar. Opřu se o ostrůvek, čekám, až se naplní nádoba a můj pohled zachytí obálku na pultu, kterou June přinesla včera s ostatní poštou. Zvednu ji, otočím a vidím, že dopis byl přeposlán z jejího starého bytu a že byl poslán z věznice v Alabamě, stejné věznice, kde Lane tráví čas v průběhu jeho soudního procesu.

Když jsem otevřel obálku, vytáhl jsem tlustý stoh papírů a drtil zuby, jak jsem četl. Většina dopisu je ospravedlněním za to, že ji do toho zatáhl. V druhé části vysvětluje, že to udělal tak, aby se s ním rozešla, protože nechtěl, aby byla součástí jeho nepořádku, že se ji tím snažil chránit. Ale poslední stránka způsobí, že vidím rudě. Píše jí, že je do ní zamilovaný a že ví, že ona to cítí stejně, což je něco, o čem nechci ani přemýšlet. Zmuchlám papír v ruce, jdu k zadním dveřím, pustím Ninju dovnitř a zamířím do koupelny a dopis beru sebou.

„Myslela jsem, že mi přineseš kávu,“ řekla a vypla fén. Přistoupím k ní a položím dopis na toaletní stolek. Sklopí oči, čte první stránku, zúží je a pak se zas podívá na mě.

„Otevřel jsi mi poštu?“ Zamračí se a zírá na mě.

„Jo otevřel.“ Opřu se o zeď a založím si ruce na hrudi.

„Proč?“

„Chtěl jsem vidět, co měl na srdci. Neměl by být s tebou vůbec v kontaktu, takže jsem si myslel, že to může být důležité. Ale není.“

Prohlíží si mou tvář a pak se zeptá: „Jsi naštvaný?“

„Kurva jo.“

„Proč?“ zeptala se a zní zmateně.

„Když chlap řekne mé ženě, že je do ní zamilovaný, je to ten druh sraček, který mě nasere.“

„Možná bychom si měli promluvit o stavu našeho vztahu,“ zamumlá a položí fén na pult vedle umyvadla, pak se opře a překříží si ruce přes prsa.

„Jsi moje, na tom není nic k diskuzi, pokud jde o to, komu patříš.“

„Dlouhou dobu jsem tvoje nebyla, Evane. Opustil jsi mě. Neměla jsem na výběr. Musela jsem pokračovat.“

„Ty jsi byla vždycky moje,“ zavrčím a nakloním se dopředu. „Víš, že jsi moje.“

„S kolika ženami jsi byl, když jsem nebyla tvoje?“ zeptá se tiše, zúžím oči a opřu se.

„S žádnou.“ Přejedu si rukou přes hlavu a zavrčím: „Ježíši, myslíš si, že kdybych tě nemohl mít, měl bych někoho jiného? K čemu, zabít čas? Zapomenout? Kurva ne.“

Její ohromné oči se na mě dívají a rty se jí rozdělí, než zašeptá: „Co?“

„Bejby, kdybych tě nemohl mít, s nikým jiným bych se nespokojil,“ řeknu ji a snažím se mírnit svůj hlas.

„Ty…“  Odmlčí se, pak ukazuje na mou hruď.

„Nebyl jsi ode mne s nikým?“ ptá se, ukazuje na sebe a já zavřu oči a pak zas otevřu.

Natáhnu ruku, obalím jí ji kolem pasu a přitáhnu si ji k sobě.

„Miluju tě, jen tebe,“ prohlásím pevně a opřu si čelo o její.

„Ale –“

„Žádný ale. Kurva, možná už jsem s tebou nebyl ženatý, ale to nic neměnilo na mých pocitech.“

„Ach, můj Bože,“ vydechne a položila mi ruce na hruď, jak se naklonila dopředu.

„Milovala jsi ho?“ zeptám se skrz zuby, aniž bych chtěl vědět odpověď, ale potřebuju to vědět.

„Co?“ Zamrkala a odtáhla se se.

„Byla jsi do NĚJ zamilovaná?“

„Ne.“ Zakroutí hlavou, zakloní se, když mi přejede rukama po hrudi a zabalí mi je po stranách krku.

„Jak bych mohla milovat někoho jiného, když stále vlastníš moje srdce?“ zeptala se tiše a roztáhla prsty po mé čelisti.

„Nějakou dobu jsi s ním byla,“ připomínám jí a její tvář zjemní.

„Pokoušela jsem jít dál, ale nebyl ty.“

„Kurva.“ Přitiskl jsem ji ke mně.

„Nezlob se na mě.“

„Jsem naštvaný sám na sebe, že měli šanci se k tobě dostat, tak zasraně naštvaný, že to co jsem udělal, způsobilo, že chlap jako on byl schopný dýchat stejný vzduch jako ty,“ zavrčím a zaskřípu zuby.

„Ev,“ šeptá a mé oči se soustředí na její.

„Nemůžeme vrátit čas.“ Zavrtí hlavou a přitiskne mi prsa pevněji na hrudník.

„Pokud se budeme vracet do minulosti, může nám uniknout skutečnost, že poprvé po dlouhou dobu oba jedeme kupředu a děláme to společně.“

„Jo.“ Položím si čelo na její.

„Přála bych si, aby to bylo jinak.“

„Já taky, krásko,“ souhlasím, odtáhnu se a polím ji na čelo, nos a pak ústa. Připomínám jí: „Musíš se připravit do práce.“

„Jsi v pořádku?“ zeptá se a ignoruje mou připomínku.

„Jo, bejby.“ Dívá se na mou tvář dlouho, než zašeptá.

„Dobře.“ Nakloní se, políbí mě na čelist, pak se odtáhne a zamíří ke skříni. Vejdu do pokoje, vytáhnu si džíny a tričko a pak se vrátím do kuchyně, abych pro ni vzal šálek kávy.

Odnesu jí ho, pak popadnu mobil a zavolám Jaxovi, abych mu dal vědět, že Lane je v kontaktu, než se vrátím do kuchyně, aby si obstaral vlastní šálek kávy a čekal, až se June připraví, abych ji mohl vzít do práce.

***

„Myslíš, že se ten člověk, který se vloupal do mého domu, vrátí?“ zeptá se June, podívám se na ni předtím, než se světlo změní na zelenou.

„Nemyslím si, bejby,“ řeknu tiše a stisknu ji ruku.

Strávil jsem noc po vloupání k ní, rozmisťováním senzorů a mluvil s každým, koho jsem dostihl. Nikdo nic nevěděl. Nikdo nic neviděl. Nikdo nic neslyšel. Bylo to jako v slepé uličce. V současné době tápeme ve tmě. Nikdo z nás neví, proč by se někdo objevil v masce u jejího domu, uviděl ji zranitelnou, nahou ve vaně a nehýbal se, a kdyby tam byl jen proto, aby ji okradl, mohli si vzít mnohem víc. Nemělo to smysl… stále to nedává smysl.

„Bylo to tak divné,“ po chvíli zašeptá, znovu jí stisknu ruku a zastavím před školou.

Když jsem zaparkoval bestii, skloním se a obtočím ruku kolem jejího krku a přitisknu si ji blíž k sobě.

„Vypusť to z hlavy, okej?“ Chvíli se na mě dívá a pak přikývne a podívá se mi přes rameno. Hladím ji prsty po vlasech, přitahuji si ji ještě blíž a její pohled se vrátí k mému.

„Budu tady ve čtyři, abych tě vyzvedl.“

„Okej,“ souhlasí a já sevřu její spodní ret.

„Dnes večer jdeme na večeři.“

„Okej,“ opakuje, tentokrát s úsměvem.

„Uvidím tě ve čtyři, bejby.“ Nakloním se, jemně jí políbím, pak ji odepnu pás a pustím ji. Položila ruku na kliku u dveří za ní, pak zamumlá a vrhne se zpět na mě a vjede mi rukama do vlasů. Její rty zasáhnou moje a já ji vteřinu nechám před tím, než náš polibek převezmu a to důkladně, s jazykem. Když odtáhnu ústa od jejích, dívám se, jak otevře oči a usmívá se.

„Měj hezký den v práci.“

„Ty taky.“ Usmívám se a pak se dívám, jak opět chytla kliku od dveří. Chvíli to trvá, než se jí to podaří, ale nakonec otevře dveře a vyskočí a já čekám, až bude v budově a zamířím do kanceláře.

***

„Ty ještě žiješ,“ říká Sage, když procházím dveřmi do kanceláře.

Když ho ignoruju, podívám se na Jaxe a zeptám se: „Zavolal jsi strýci a řekl mu o tom dopisu?“

„Volal jsem hned, jak jsem s tebou dotelefonoval. Pošle zprávu Laneovu právníkovi,“ informuje, nalil kávu do šálku a pak se podívá na Sagea a na mě.

„Přemýšlím o tom, že bych někoho požádal, aby vedl kancelář. Nemám čas volat klientům zpět a provádět kontroly. Jste s tím v pohodě chlapi?“

„Zaneprázdněn,“ zamumlal Sage a posadil se na jednu ze židlí.

„Máš na mysli někdo konkrétního?“

„Ještě ne a nezmiňuj to před mou mámou. Poslední věc, kterou potřebujeme, je, aby sem přijela a převzala to tu.“

„Miluji tetu Lilly.“

„Ty nechceš, aby se tvoje maminka zapojila do tvého podnikání po celou dobu?“ zeptá se Sage, který se na mě dívá s úsměvem a zamumlá: „Ujistí se, že vždycky máme kávu a nepochybuji, že nám udělá cookies.“

„Moje máma je mimo. Utrousím slovo a uvidíme, jestli s někým mohu přijít.“

„Cokoli,“ zavrčel Sage a opřel se. „Co je dnes v plánu?“

„Potřebuji dokumenty z nákupu Juneina domu,“ říkám, jdouc do ledničky a popadnu shake.

„Proč?“ zeptá se Sage a já se dívám mezi ním a Jaxem.

„Chci vědět, od koho dům koupila. Něco mi na tom nesedí. Zajímalo by mě, jestli vetřelec nehledal někoho jiného, když našel June, byl překvapen a utekl.“

„Měl jsi šanci mluvit s Brewem?“ zeptal se Jax, zavřel jsem ledničku a zamračil se na něj.

„To je moje další zastávka.“

„Lane se může snažit vyděsit ji,“ říká Jax, přičemž mě studuje.

„Ne, to by neudělal. Neudělá nic, čímž by riskoval, že by ji neměl v životě. Četl jsem dopis, který jí napsal a věří, že dělá, co může, aby ji ochránil. Říkal, že se s ní rozešel, aby nebyla zapojená do jeho nepořádku, a i když mě to sere, věřím mu.“

„June ví, že sis ten dopis přečetl?“ zeptá se Sage a já odtáhnu pohled od Jaxe a podívám se na něj.

„Co tím myslíš?“

„Nevím. Zdá se, že si v sobě neseš spoustu sraček.“

„Sagei,“ zarachotí Jax a Sage se ode mě odvrátí, aby se soustředil na svého bratrance.

„Víš, stejně jako já, že on,“ – trhne bradou ke mně – „nebyl upřímný. Kdo může říct, že není ten, kdo poslal někoho k June, aby se dostal do hry a dostal jí na záda?“

„Vážně?“ ptám se.

„Jen řekni. Je to perfektní hra. Před týdny s tebou nechtěla mít nic společného a teď najednou spíš v její posteli, kupuješ ji psa a jsi najednou tak krotký.“

„Naser si.“

„Ne, chlape, ty si naser,“ říká, vstává z křesla a Jax se pohybuje mezi námi, když se tlačím dopředu.

„Uklidněte se,“ rozkazuje Jax a hledí mezi nás.

„Známe Evana už více než rok a stále o něm nic nevím,“ řekne Sage a já se k němu přiblížím a zastavím se, když mě Jaxova ruka udeří do hrudi.

„Máš pravdu. Neznáš mě,“ říkám tiše. „Ty nevíš, co jsem kurva, viděl nebo udělal. Nemáš zasraný ponětí.“ Nakloním se dopředu.

„A nemám potřebu ti žádnou z těch sraček dokazovat.“ Otočím se, opustím kancelář a zabouchnu za sebou dveře.

Když se dostanu do svého auta, mířím do Juneina bloku. Když vidím Brewovu motorku na jeho příjezdové cestě, vypnu bestii, vyskočím z auta a jdu přes dvůr, abych se mohl zeptat na Juneina předchozího majitele domu, když to, co opravdu chci, je vyměnit auto za motorku a odjet.