UJune - 5. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Evan

Přetáhnu přes nás od konce postele deku, držící pevně June u mě, a cítím, jak každá její slza vniká do mé kůže.

Zabíjí mě, že pláče. Nenávidím ještě víc, že já jsem důvodem jejích slz. Neměl jsem si ji vzít. Měl jsem to udělat jinak, nechat tomu čas a pomalu vybudovat zpět to, co jsme měli kdysi. Ale když jsem přes pokoj viděl ten pohled v jejích očích, stejný pohled, který měla v očích předešlý den, když jsem byl na motorce, nemohl jsem se zastavit.

Slyším, jak její vzlyky utichnou, trhnu bradou dozadu a všimnu si, že má oči zavřené a tělo uvolněné.

Odtáhnu se, jdu do koupelny, postarám se o kondom, umyji si ruce a obličej, pak se vrátím k ní a přitáhnu si ji znovu do náruče.

Její slova z minulé noci se mi přehrávají v hlavě od okamžiku, kdy je na mě vytáhla. Řekla mi, že jsem byl vždycky dost dobrý pro její opravdový domov.

Když jsem včera v noci odešel, šel jsem si zajezdit, abych trochu přemýšlel. V době kdy jsem se vrátil, s jistotou jsem věděl jednu věc – musím najít způsob, jak ji dostat zpátky, abychom se vrátili zpět k tomu, co jsme kdysi měli. Byla ta nejlepší věc, která se mi kdy stala, důvod, proč jsem bojoval, abych žil a zlepšil se poté, co jsem se vrátil do států.

Přitlačím rty na teplou pokožku jejího čela a nechám je tam. Vím, že takhle je v mých rukou.

Ublížil jsem jí, vím, že jsem to udělal. A také vím, že to bude trvat hodně dlouho, aby mi znovu věřila. Je silná a tvrdohlavá jako peklo, ale budu se spoléhat na to, že cítí stejnou přitažlivost jako já, jako kdybych mohl dýchat, jen když jsme spolu.

Moji muži a já jsme vtipkovali, že nikdy nedokážete ocenit krásu toho, co je u vašich nohou, dokud neprocházíte minovým polem.

Tato věc mezi námi je minové pole jiného druhu. Mezi naší historií a tím, co jsem jí udělal, budu tvrdě pracovat, abych se ujistil, že se dostaneme na druhou stranu neporušeně.

Ležel jsem a ponořil se do pocitu, mít ji v náručí, stejně jako včera v noci, když spala. Chyběla mi tak zatraceně moc – nejen její tělo, ale její vůně, její smích a způsob, jak se na mě dívá, jako bych držel klíč k nebi a osobně jí umožnil přejít přes bránu.

Nejsem tak hloupý, abych si myslel, že když se s ní jednou vyspím, vrátíme se tam, kde jsme byli předtím. Vím, že budu muset pracovat na tom, abych se před ní osvědčil. Musím prokázat, že být se mnou je pro ni to nejlepší.

Dlouho jsem se svými pocity bojoval a teď, když jsem je vypustil, vyrazily na hladinu najednou.

Moje emoce, ve kterých byla zapojená, jsou v nejlepším případě iracionální a extrémní, což mě přimělo k tomu, abych jednal s ještě větší posedlostí, než jsem zvyklý.

Nenáviděl jsem, když byla s tím kusem hovna v Alabamě, ale byl jsem rozhodnutý, že co jsem si nadrobil to si i sním, i když mi z toho bylo mizerně. Řekl jsem, že si zaslouží něco lepšího než já, ale už to znovu udělat nemůžu. Nemůžu sedět na vedlejší koleji a dívat se na ni z dálky. Kdyby se zamilovala do někoho jiného, protože jsem byl příliš vyděšený, abych si vzal to, co chci, tak bych se za to, zbytek svého života nenáviděl.

Slyším lehké ťuk, ťuk, ťuk na dveře, opatrně se od ní odtáhnu, sklouznu z postele, najdu džíny na podlaze, natáhnu si je, jdu se podívat kdo to je a ani se neobtěžuju s knoflíky na kalhotách.

„Je tu June s tebou?“ zeptá se July tiše, jakmile otevřu dveře.

„Jo.“ Přikývnu a zvednu bradu na Wese, který stojí za ní.

„Můžu ji vidět?“ zeptá se a dívá se přes rameno na postel.

„Spí.“

„Takže říkáš, že jí nemůžu vidět?“

„Můžeš ji vidět, až bude vzhůru.“

„Můžu ji vidět, až bude vzhůru,“ opakuje nevěřícně.

„Bejby,“ zamumlá Wes zpoza ní, otočí se k němu se zlostným pohledem, pak se stejně tak rychle otočí ke mně a ten zlostný pohled je stále na místě.

„Jestli s ní znovu vyjebeš, odříznu ti koule a použiju je jako hračky pro kočky,“ zasyčí a vidím, jak Wes za ní ucouvne, když já bojuju s tím samým, ale nereaguju.

Zvednu obočí a čekám, až skončí.

„Jenom abys věděl, myslím, že můj táta má pocit, že se mezi vámi něco děje, takže je lepší, abys pochopil, že pokud budeš s ní, budeš s námi všemi.“

Cítím, jak se mi zatne čelist, a zamumlám: „Jasně.“

Obličej se jí zjemní, když nakloní hlavu na stranu a zašeptá:

„Prosím, postarej se o ni,“ a předtím, než mohu odpovědět, je pryč.

Zavřu dveře, stáhnu si džíny a vrátím se do postele. Jakmile se uvelebím, June se znovu uvelebí na mé hrudi a zašeptá: „Ev.“

„Jsem tady, krásko,“ řeknu jí a políbím na čelo.

„Hmm…“ vydechne, obalím ji ruku kolem pasu, pohřbím tvář do jejích vlasů, vdechuju ji a poslouchám, jak spí.

***

„Budeš jíst, nebo budeš jen špulit ústa a na tu snídani jen zírat?“ zeptám se a cítím, jak mi zaškubou rty, když se dívám, jak June naproti mě, debatuje sama se sebou.

Když se probudila v mém náručí, okamžitě se snažila utéct, ale usoudil jsem, že musím dát svůj plán do praxe spíš dříve, než později, takže jsem ji nenechal jít daleko.

Připnul jsem ji na postel a líbal ji, dokud nevzdychala. Stálo mě to všechny síly, abych se nezasunul zpátky do nebe, o kterém jsem věděl, že má mezi nohama. Jediná věc, která mě zastavila, bylo vědomí, že zeď, kterou mezi nás postavila, by nepadla dolů, kdybych to udělal, kdybych proti ní použil její vlastní tělo, nesnášela by mě.

Takže místo toho jsem ji políbil na krk, odvalil se z ní a táhl ji sebou do koupelny, kde jsem ji natlačil do sprchy a pak se k ní připojil. Byla z ní po sprše syčivá kočka, ale nechtěl jsem ji ani na okamžik pustit z dohledu.

Možná už to byla nějaká doba, co jsme byli spolu, ale znám ji, vzala by první šanci, kterou by dostala a zmizela. Když jsme se dostali ze sprchy a oblékli se, zabavil jsem ji klíče a řídil její auto k restauraci dole na ulici od jejího domu.

„Budu jíst, protože je to plněný francouzský toast, ale nebudu si to užívat,“ mumlá si pod vousy a já hodím hlavu dozadu a začnu se smát. Při tom hluku jí vzlétne hlava a její obličej se zjemní, což způsobí, že se mi sevře srdce.

„Neviděla jsem tě smát se, hodně dlouho,“ zašeptá a přes stůl si mě prohlíží.

Její vážný tón přeruší můj smích.

„Pověz mi o nové práci. Jsi spokojená?“ Změním téma předtím, než si dám sousto omelety.

„Ano, no, nejsem nadšená, že budu pracovat celé léto, ale jsem nadšená, že začínám rozvíjet svou kariéru,“ řekla ke svému talíři a já jsem ji pod stolem pošťuchoval, abych jí přinutil se na mě podívat.

„Jsem na tebe hrdý. Vím, jak důležité pro tebe bylo absolvovat a vím, jak musíš být nadšená, že začneš učit.“

Její oči zůstaly zamčené na mně a já vidím, jak se jí v hlavě otáčejí kolečka, když se tiše zeptá: „Co to děláme?“

„Jsme na snídani,“ poznamenám a ona zúží oči.

„Ty… ty…“ Zvedla ruce do vzduchu.

„A pak… pak jsem se s tebou probudila v posteli… a my… jsme měli sex!“ vykřikla a začala se rozhlížet po restauraci.

„Bejby, uklidni se.“

„Ne, v žádném případě.“ Naklonila se přes stůl a ukázala na mě vidličkou.

Vypustím zadržovaný dech, cítím, jak se mi roztahuje chřípí, když po ní přejíždím očima.

„Víš, jaké to je stát před něčím, co chceš, ale víš, že bys to chtít neměl, přát si, abys měl schopnost vypnout své pocity, aby to pro tebe bylo jednodušší?“ zeptám se a ona se zachmuří, jako bych ji udeřil.

„Ne, krásko, ne z toho důvodu, který si myslíš. Byla jsi ta nejlepší věc, která se mi kdy stala, jediná dobrá věc, kterou jsem v životě měl.“

„Dokud jsi mě neopustil,“ řekla tiše a mě se přes hrudník táhla ostrá bolest.

„Nechtěl jsem tě pošpinit,“ řeknu jí tiše, upřímně.

„Co?“ šeptá a vidím, jak se jí oči zalévají slzami. Nechci, aby plakala. Její slzy mě pořád zasraně zabíjejí.

„Promluvíme si o tom někdy jindy,“ navrhuji jemně.

„Ev –“

„Bejby, prosím, pojďme se prostě nasnídat.“

„Já nevím?“ Zavřela oči. Natáhl jsem se přes stůl, vzal ji za ruku a přitáhl si ji k ústům, otevřela oči, když se moje rty dotkly její kůže.

„Jednoho dne ti všechno vysvětlím.“

„Nevím, co se děje. Nevím, jestli jsem dost silná, abych do toho šla s tebou.“ Polkla a vypadala rozporuplně. Dokonce, i když s tím bojuje, mi neřekla, abych šel do prdele.

„Jednoho dne, ve správný čas. Bojoval jsem s tím a už se tomu nemůžu bránit. Chybíš mi. Chybí mi, my.“

„Prosím, nedělej to.“ Chvěje se jí brada a já ji znovu políbím na prsty.

„Jen dnešní snídaně, jen tento dnešní okamžik. Budeme o tom přemýšlet zítra, když to přijde.“

Sleduju, jak jí znovu slzy naplňují oči, postavím se, přesunu a posadím vedle ní, pak jí obalím ruku kolem ramen, abych ji držel.

„Nenávidím, když pláčeš.“

„Taky se mi to moc nelíbí,“ přiznává a zní ubrečeně a já se tomu jejímu tónu usměju.

„Proč se usmíváš?“ Zamračí se a zakloní hlavu, aby se na mě podívala.

Skloním se k ní a šeptám jí do ucha pravdu – nebo její část.

„Dnes ráno jsem měl výlet do nebe. Není toho moc, co by mě teď mohlo naštvat.“

„To jsi právě teď neřekl.“

„Řekl.“ Políbím ji na nos, pak vezmu svůj talíř přes stůl a dám si ho před sebe.

„Jez,“ řeknu jí, protočí oči, ale začne jíst a neodtáhne se.

„Jaké jsou tvoje plány na den?“ zeptám se v polovině mé omelety.

„Potřebuji vyřídit nějaké pochůzky. Co děláš ty?“

„Musím jet do Nashville vyřídit něco pro Jaxe. Vrátím se v pět. Chceš jít na večeři?“

„Večeře?“ opakuje a vypadá, jako by něco takového nikdy neslyšela.

„Jo, večeře.“ Skloním se a olíznu ji moučkový cukr ze strany úst.

Když se odtáhnu, pročistí si hrdlo a zamumlá: „Večeře… uh… to zní dobře.“

„Dobře, budu u tebe kolem páté.“

„Dobře,“ souhlasí a očima klesne k mým ústům a tak jí dám to, co chce, ale tentokrát když skončím, ruce má zamotané v mém tričku a přitahuje si mě blíž, čímž mi dává naději.

***

„Sorry chlape.“

„Není to tvoje chyba, ona je zasraná děvka,“ říká Julian a zastrčí fotky své ženy, které jsem mu právě ukázal, zpět do obálky. Umístil si je do vnitřní kapsy saka, když jsem zvedl kávu ze stolu.

„Jestli to půjde k soudu a budu potřebovat víc, můžu se na vás spolehnout, že pro mě získáte to, co potřebuji?“

„Jsem si jistý, že můžeme něco udělat.“ Nenávidím tuto část práce. Neexistuje nic, absolutně nic horšího, než říct někomu, že ten s kým jste se rozhodli sdílet svůj život, není ten, kdo jste si mysleli, že je.

„Dobře, můj kluk (syn) potřebuje něco lepšího, než jsou tyhle sračky.“ Poklepe si přední část bundy, kde jsou fotky.

„Já vím, že to bude boj, když požádám o rozvod a nechci, aby ta čubka vůbec něco dostala.“

„Dejte nám vědět, co potřebujete.“ Vytáhl jsem svou osobní vizitku a posunul ji přes stůl k němu.

„Pokud se bude něco dít a nebudete moct zastihnout někoho z kanceláře, použijte to,“ říkám, postavím se a vezmu si kávu sebou.

„Díky,“ zamumlá, zvedne svou kávu a otočí hlavu, aby se podíval z okna. Otevřel jsem dveře a vyšel z restaurace, zamířil k motorce a vytáhl mobil, abych se podíval na čas. Dal jsem mobil zpátky do kapsy, hodil nohu přes motorku a zamířil zpět do kanceláře.

„Vypustil jsi to na Juliana?“ zeptal se Jax hned, jak jsem vešel do kanceláře a zavřel za sebou dveře.

„Jo,“ odpovím a posadím se naproti němu.

„Jak tu zprávu vzal?“

„Zeptal se, jestli bychom mu mohli pomoct, že toho bude potřebovat k soudu víc. Řekl jsem mu, že bychom mohli.“

„Myslí si, že bude potřebovat víc, než to co máš?“ Zamračil se.

„Nejsem si jistý. Kámo on má peníze a už roky je ženatý. Pochybuji, že má předsvatební smlouvu a znělo to, jako by chtěl, aby dostal syna do plné péče. Můj odhad je, že zatím nic nepodnikne a uvidí, co na to jeho právník řekne, než rozehraje svou hru.“

„Kriste, nedokážu si představit, že bych musel spát vedle ženy, o které bych věděl, že šuká všude okolo, abych mohl dostat své dítě.“ Jax potřese hlavou a já udělám totéž.

„Myslím, že můžeme přestat hlídat Juneino místo. Nikdo o ní nikde nemluví a pochybuji, že bude.“

„Pořád na ni budu dávat pozor,“ řeknu mu a jeho oči zůstanou zamčené na mých, než zakroutí hlavou, pohlédne pryč a vydechne.

„Chceš mi říct, proč to budeš dělat?“

„Protože jsem do ní zamilovaný.“

Zúží se mu oči a já si uvědomím, že s ním Sage o mě a June zjevně nemluvil, ani o tom, že máme společnou minulost.

„Jsi do ní zamilovaný?“ opakuje nedůvěřivě.

„Mohl bych ti o tom lhát, ale jo, miluju ji. Od prvního okamžiku, kdy jsme se setkali.“

„O čem to kurva, mluvíš?“ Postaví se před svou židli, položí pěstí na stůl před sebe a nakloní se ke mě.

„Setkal jsem se s ní v Alabamě, než jsem šel do Afghánistánu,“ říkám klidně a zachovávám klid.

„Ty si ze mě musíš snad dělat prdel.“

„Ani náhodou.“

„Věděl jsi, že je to moje sestřenice, když jsi pro mě začal pracovat?“ zeptá se.

„Ne, dokud mě Sage nepožádal, abych se podíval na Lanea.“

Zúží oči, než sklopí čelo.

„To je v prdeli. Jak to, že jsem o tom nevěděl?“ zeptá se svrchu stolu.

„Na tom už nezáleží.“

„To si myslíš? Ty jsi to s ní posral a já jsem ten muž, který tě bude muset vzít ven.“

Páteř mi ztuhne a odpovím: „Už to s ní nepodělám.“

„Byl jsi s ní a pak jsi nebyl. Můj odhad je, že to s ní zas posereš.“

Měl bod – jeden, který se mi nelíbil, ale to nic neznamená. Přesto jsem pokračoval: „Nelze předpovědět budoucnost, ale vím, že lituju všechno, co jsem nám udělal. Taky vím, jaké to je žít bez ní a to já znovu neudělám.“

„Měl jsem to vědět.“

„Nebudu se omlouvat.“

„Ježíši, Evane, ty jsi tak zasraně uzavřený. Nikdo o tobě nic neví a pak mi řekneš tyhle sračky a očekáváš, že se s tím prostě vypořádám, aniž bych musel ty sračky, který mi tu říkáš, zpochybňovat?“

„Nic neočekávám. Za prvé: já a June nejsme tvoje starost. Za druhé: bez urážky, ale opravdu mě kurva, nezajímá, co si o nás myslíš.“

„Tebe to kurva nezajímá?“ zeptá se nízce, sarkasticky po mě zopakuje a nakloní se blíž.

Jax je velkej kámoš, ale stále mám asi o pět centimetrů a třináct kilo víc. Nebojím se ho a ani nikoho jiného. Jakmile jste viděli to, co jsem viděl já, sledovali, jak lidé umírají a sami byli ve smrtelném ohrožení, víte, co je skutečný strach.

„Co tím jako mám předpokládat, Barristere?“ zeptá se se zavrčením a opře se dokonce ještě dál přes stůl.

„Nic, nechť karty padnou, kam padnou.“

Potřese hlavou, postaví se a stáhne ruce ze stolu.

„To je špatné a nebudu mít jinou možnost, než abych ti nakopal prdel.“ vzdychne a já pokrčím rameny.

„To je v prdeli,“ zamumlá, posadí se a přejede si rukou přes obličej.

„Musím se dostat k June. Potřebuješ ještě něco?“ zeptám se a vstanu.

Otočí hlavu do strany, zhluboka se nadechne a vydechne a pak se zeptá: „Můj strýc o vás dvou ví?“

„Ne, ale bude.“

„Možná bys chtěl počkat, než ho budeš o těch sračkách informovat, dokud tě líp nepozná,“ navrhuje a podívá se na mě.

„Už nebudu čekat. Měl jsem ji donutit, aby o nás byla upřímná už předtím, ale neudělal jsem to. To byla ode mne chyba. Tentokrát ty sračky udělám jinak,“ řeknu mu a on vybuchne smíchy.

„Oh, hovno. Musím tam být, až mu to řekneš,“ říká skrz jeho hýkání, když mířím ke dveřím.

„Obstarám ti sedadlo v první řadě,“ zamumlám, než za sebou zavřu dveře.

Jakmile vyjdu z kanceláře, sednu na motorku a jedu směrem k areálu, abych si vyměnil motorku za auto.

O dvacet minut později vjedu na příjezdovou cestu June a podívám se na palubní desku a vidím, že je za deset pět. Zaparkuju za jejím broukem, vypnu bestii a vyskočím. Když jdu po chodníku, otevřou se přední dveře a všimnu si, že je oblečená, ale není oblečená, aby šla ven. Vlasy má nahoře a má na sobě jasně broskvový tílko a krátké jeansové šortky s bosými nohami.

„Změnila jsi názor?“ zeptám se, když jsem se vydal k předním dveřím.

„Um… ne, já…“ Pohlédla na mě, zdála se nervózní.

„Myslela jsem, že bychom mohli jíst tady?“

„Jo?“ zeptám se, obalím si ruku kolem jejího boku, vtlačím ji do domu a zavřu za sebou dveře.

„Měla jsem kocovinu a…“

„Jsem rád, že zůstaneme na večeři tady,“ zamumlám, čímž jí přeruším, ona se usmívá a vezme mě za ruku a vede dolů po chodbě.

„Chceš, abych šel ven a něco vyzvedl, nebo si chceš něco objednat?“ zeptám se a ona se na mě dívá přes rameno.

Váhavě se usmála: „Už jsem uvařila.“

„To jsi nemusela, zvláště když se necítíš dobře.“

„Chtěla jsem,“ řekne a já ji následuju do kuchyně. Jakmile dosáhneme prahu mezi kuchyní a obývacím pokojem, zasáhne mě ohromující vůně rozmarýnu. Je to jedna z věcí, které mi dělala, když byla o víkendech u mě, něco, co jsem jí na prvním rande řekl, že miluju.

„Bejby,“ zašeptám, cítím, jak se mi stáhne hrudník, když ze mě spustí ruku a popadne z pultu sadu chňapek, aby otevřela troubu.

Vytáhne pekáč s kuřetem, položí ho na varnou desku a pak vytáhne pekáč, na němž vím, že jsou brambory. Jakmile má pekáč s bramborami na sporáku, zavřu troubu, přitisknu se k jejím zádům, umístím jí ústa na krk a vdechuju jí.

„Evane.“

„Ano, bejby?“ zeptám se do její kůže a cítím puls proti mým ústům.

„Um… jsi v pořádku?“ zeptala se a její tón se naplnil nejistotou.

„Kurva že jo,“ zamumlám ji na krk a cítím, jak se jí uvolňují svaly.

„Máš hlad?“ zeptá se tiše a položí si ruce na můj pas.

„Určitě,“ zarachotím a cítím, jak se zachvěje.

„Měli bychom se najíst,“ zašeptá po dlouhé chvíli.

„Dej mi chvilku,“ zašeptám zpátky, potřebuju tento okamžik, mám ji v náručí, její vůni v plicích, což dokazuje, že jsem naživu a tady s ní.

„Ev.“ Otočí se mi v náručí a položí mi ruce na obě strany krku.

„Mluv se mnou,“ tiše mě vyzve a pátrá v mých očích.

„Je mi dobře.“ Skloním se a přejedu přes ni nosem. „Skvěle, vlastně.“

„Vypadalo to, jako bys byl někde jinde.“

„Jsem tady,“ ujišťuji ji tiše, protože je to zasraná pravda. Neměl jsem tušení, že budeme znovu tady.

Nikdy jsem si nemyslel, že budeme mít ještě šanci, neodvážil jsem se ani snít, že mě uvítá do svého domu. Čímž mi dokázala, jakej jsem zasranej debil, že jsem ji nechal jít i když je ten typ ženy, která si vzpomene i na něco tak malého, jako to, co je mé oblíbené jídlo.

Znovu se mi zadívá do očí, zhluboka se nadechne a pak odtáhne pohled.

„Mám nějaké pivo. Najdi si něco k pití a já připravím talíře.“

Z jejího tónu vím, že je naštvaná nebo zklamaná, ale nemám tušení, po čem pátrá nebo jakou odpověď chce. Jsem tak upřímný, jak jen teď můžu být.

„Polib mě, pak si dám pivo.“ Přitáhnu si ji blíž, dokud se mi její prsa nepřitisknou na hruď a rukama je nucena mi vklouznout kolem krku.

„Nepamatuji si, že bys byl tak panovačný.“

„Asi jsem nebyl,“ řeknu jí a vynechám skutečnost, že vím, jak to je žít bez něčeho – něčeho, co mám rád a to zasraně hodně – a protože už bez ní nemusím být, takže si užívám to, co dostanu, dokonce i když o to musím požádat.

„Ev.“ Její čelo spočine na mém hrudníku, když jí hlava klesne dopředu a rukama sklouzne po hrudi a na moje záda.

„Tohle…“ vydechla a pak tiše pokračuje: „Snila jsem o tobě…“ Odmlčí se a přitlačí se více k mé hrudi.

„Sužoval jsi mě v myšlenkách a já…“ ztuhla mi střeva, když se znovu zastavila. „Nevím, jestli je to skutečné. To nemůže být skutečné.“

„Je to skutečné,“ zarachotím.

„Jak může být?“

„Jen musíš uvěřit, že to tak je, krásko.“ Obalím si její vlasy do pěsti, odtáhnu jí tvář od mé hrudi, zakloním jí hlavu a vezmu si polibek, o který jsem požádal.

***

„Tvrději,“ přikážu a obalím si ruce kolem jejích boků.

„Ne,“ šeptá, pomalu se klouže dolů, tak zasraně pomalu, že cítím, jak se mi stahují koule.

„Tvrději, June,“ opakuji, jsem připraven se udělat, ale ne dřív, než se udělá ona. Poté, co jsme snědli její opravdu zasraně dobré jídlo, usadili jsme se před televizí a mazlili se.

Měl jsem ruku na zádech jejího topu a prsty jí hladil hladkou pokožku, když jsme sledovali nějakou televizní show, kterou přísahala, že prostě musím vidět. Jednalo se o detektiva v New Yorku a o ženu, která byla pokryta tetováním, které bylo vodítkem k případu, na kterém pracují. Moje mysl nebyla při show, přestože jsem musel souhlasit, že předloha je v pohodě.

Místo toho byla moje mysl na jejím těle, ležící na mém, na pohovce, v jejím obývacím pokoji, v jejím domě, dělat něco normálního, něco, o čem jsem věděl, že kdybychom to dělali, tak bych to s námi posral.

Ale když se na mě začala kroutit a nohy se jí neustále chvěly, věděl jsem, že už o té show ani nepřemýšlí. Neměl jsem v plánu si ji vzít. Byl bych šťastný, kdybych ji držel na gauči, v jejím obývacím pokoji, v jejím domě, ale moje krásná dívka měla jiné plány. Poznal jsem to podle toho, když se její teplá jemná ruka obalila kolem mého penisu, což se přeměnilo v to, že jsem jí prstil, dokud se neudělala a pak se mi rozkročmo posadila na klín, což nás přivádí do této chvíle.

„Chci tě cítit,“ vydechne, znovu a znovu klesá a dělá to pomalu.

Mučivé.

„Kurva.“ Zabořím se do ní a pak ji zvednu s rukama pod zadkem a slyším, jak vypískne, když kolem mávala končetinami.

Pohybuju se po domě do její ložnice, zatlačím na dveře, přejdu k posteli, položím jedno koleno na matraci a potom druhé, nikdy nepřeruším naše spojení, když ji uložím na postel.

„Ruce nad hlavu.“

„Co?“ zašeptala, když jsem do ní jednou prudce přirazil.

„Ruce nad hlavu,“ opakuji a sednu si dozadu na kolena. Ruce opatrně dává nad hlavu a já si stáhl tričko a pak její top. Skloním hlavu, vtáhnu jedno prso do úst a druhé do dlaně.

Ruce přesouvá k mé hlavě a já jí je odtáhnu a mrknu: „Ruce nad hlavou, June. Jestli ti to budu muset říct ještě jednou, tak dostaneš na zadek.“ Stěny se jí stáhly a její už tak nepravidelné dýchání se roztřáslo, ale přesto dala ruce nad ní, tentokrát si je zabalila do deky.

Opět jsem sklonil obličej, vtáhl druhou bradavku do úst a tvrdě zatáhl. Miluju její prsa, jsou malé, ale tak zasraně citlivé. Ze zkušenosti vím, že se může udělat jen z toho, když si budu hrát s jejími prsy.

„Ev,“ zakňourá a obalí mi dlouhé nohy kolem boků.

Pustím jí bradavku a urovnám se nad ní.

„Chtěla sis hrát, ty sis začala, teď ti to jen oplácím.“ Zmáčknu jí klitoris

„Já ti dám to, co chceš, ale tentokrát to uděláme mým způsobem.“ Oči se jí rozzářily a ruce zaťala ještě víc do přikrývky nad hlavou, zatímco si jazykem přejela přes dolní ret.

Kleknu si, držím si ji za boky a pomalu se do ní zasunu, pomaleji než to udělala ona, pak vezmu do dlaní její prsa a dívám se, jak se prohne v zádech.

„Zatraceně krásná.“ Přesunu ruku z jejího prsa dolů po břiše, začnu palcem kroužit na klitorisu a lehce zatlačím.

„Prosím,“ zavrtí se a položí nohy na matraci a zvedne boky.

„Chci tě cítit,“ používám její slova proti ní, udržuju můj tah jemný a palec ještě lehčí. Její stěny se dotýkají mého penisu a já si skousnu rty z té nádherné krásy a pak ji přejdu palcem přes klitoris. Její boky vystřelí proti mému tahu a já bojuju s touhou, abych do ní nezačal bušit.

„Já…“ Trhá hlavou ze strany na stranu na posteli a prohne záda, prsty na nohou a hlava jsou jediné, co má na posteli, když se tvrdě udělá. Sevře se jí kundička a vtahuje mě hlouběji do ní.

Skloním se nad ní, vtáhnu jí bradavku do úst, palcem kroužím kolem klitorisu a protahuju její orgasmus, až začne křičet moje jméno a smáčí mi ptáka.

Převrátím ji na břicho, boky ji vytáhnu vysoko, pak se zasunu zpátky dovnitř. Přesunu ruku k zadní části jejího krku, držím ji ramena dolů na posteli a pak ji šukám jako šílený muž, tak tvrdě, že čelo postele hlasitě mlátí o zeď a obrázek nad postelí chrastí.

Ovinutou rukou kolem hrudi ji zvednu a napíchnu si ji na svou délku. Když ji slyším zakňučet, obalím ruku kolem její čelisti a obracím tvář směrem k sobě, strčím jí jazyk do úst a ptákem pomalu pracuji hluboko uvnitř ní. Vezme si do dlaní prsa. Odtáhnu ústa od jejích, abych mohl sledovat, jak si rukama hraje s prsama a lapá po dechu.

„Miluješ mýho ptáka, bejby?“ Pomalu do ní přirazím. Její okouzlené oči se setkávají s mými, hlavu nakloní na stranu, zatímco si vtáhne spodní ret mezi zuby.

„Odpověz na mou otázku.“ Posunu jednu ruku mezi její nohy na klitoris.

Zuby jí uvolní rty a slovo ano bez dechu opustí její ústa, když vklouznu hluboko zpátky a prsty na ní pohybuju rychleji.

„Ach, Bože.“ Hlava ji spadne dozadu na mé rameno, zatímco prsty pokryje moje a pak je tlačí dolů na naše spojení.

„Ježíši.“ Zakousnu se ji do ramene, když se znovu udělá, tentokrát mě vezme s sebou. Zabořím se hluboko do ní, pevně stisknu víčka, nikdy jsem necítil, co cítím teď, dokonce ani poprvé s ní, což bylo tím nejlepším, co jsem kdy měl. Uvolním ji kůži ze zubů, políbím na tom místě, pak nás otočím na posteli a přizpůsobím si ji proti mně, když se snažím dostat dýchání pod kontrolou spolu s mým srdcem.

„To… nemám na to ani slova,“ zamumlá a přitiskne svou zpocenou pokožku více ke mně.

„Jo,“ souhlasím, obalím si ruku jejími vlasy, nakloním jí hlavu dozadu, políbím ji na ústa a potom na čelo, než si přitisknu její tvář k hrudi.

„Zůstaneš na noc?“ zeptá se po dlouhé chvíli.

Skloním obličej k jejímu, dám ji prsty pod bradu, abych ji to vyjasnil.

„Nemohla bys mě donutit, abych tě opustil, krásko.“

Očima dlouho pátrá v mých. Konečně vyvine tlak na mých prstech, sklopí bradu a zašeptá: „Dobře.“

Ležíme tam delší dobu, tak dlouho, že pociťuju, jak podřimuju a pak ucítím, jak se pohne, tak ji přetočím na záda.

„Jdu se postarat o kondom. Zůstaň tu.“

„Chci se očistit.“

„Zůstaň,“ opakuji a jemně ji políbím. Když přikývne, vyvalím se z postele a jdu do koupelny. Otevřu skříňku a najdu její žínky a hodím je do umývadla pod horkou vodou, zatímco likviduju kondom.

Vrátím se zpátky do pokoje, vidím, že se přesunula a zakryla se dekou. Stáhnu ji z ní, ignoruju její překvapené zalapání do dechu, pak ji roztáhnu nohy od sebe a jemně ji očistím. Vezmu žínku zpátky do koupelny, hodím ji do umyvadla, pak se vrátím zpátky do postele a vtáhnu si ji zpátky do náruče.

„Měla bych jít vypnout světla a další věci,“ zamumlá mi usínajíc do hrudníku, zatímco rukou sklouzne na moje břišáky.

„Půjdu to za chvíli udělat. Spi, bejby,“ zašeptám a políbím ji do vlasů. Její odpovědí je, že se přitiskne ještě blíž. Nespím. Poslouchám, dokud se její dech neustálí a pak se od ní odtáhnu.

Vrhnu se do obývacího pokoje, vezmu odtamtud naše oblečení, zamknu dům, pak složím oblečení a položím je na lavici na konci postele. Když se vrátím zpátky do postele, její tělo se přisune k mému a zašeptá: „Ev,“ tak jako to udělala předtím, když spala.

„Jsem tu, krásko.“

„Jo,“ vzdychne a pak se její tělo uvolní.

Přizpůsobím nás, takže je polovinou těla pode mnou a sleduju ji, jak spí, neví, že mi říká Ev, jen když spí, nebo když jsem hluboko uvnitř ní. V jakýkoliv jiný čas mi říká Evane.