UJune - 4. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

June

„Můžeš to udělat,“ zašeptám na můj odraz ve zpětném zrcátku. Přimhouřila jsem oči k mému klínu a mumlám: „Proč jsi sakra dovolila, aby tě tvoje sestra Jedi přemluvila takovou lstí?“

Položím hlavu na volant, nechám ji tam položenou a odolávám pokušení, mlátit o něj hlavou.

July a Wes mě nějak přemluvili, abych se s nimi setkala v klubovně.

Řekli, že mají párty a že já se musím dostat ven z domu. Musela jsem se dostat ven z domu, ale večírek, kde by byl Evan, se nezdálo jako něco, co musím udělat.

Ve skutečnosti jsem si docela jistá, že potřebuji udělat opak, ale přesto jsem tady, zaparkovaná venku s vypnutým motorem a snažím se si vybudovat dostatek odvahy, abych se skutečně dostala z mého auta.

Přejedu si rukama po přední straně jasně oranžových letních šatech, zhluboka dýchám, otevřu dveře a položím jednu béžovou do sandálu obutou nohu na zem, pak druhou, jsem hrdá na to, že jsem alespoň vylezla z auta.

Zavřu za sebou dveře, rozhlédnu se po parkovišti a zhluboka se nadechnu, než se vydám ke dveřím vedle velké brány, čímž se dostanu do otevřeného dvora, kde je párty. Jakmile jsem tam a otevřu dveře, jsem bombardována zvukem rockové hudby, která hraje v pozadí, lidé mluví a smějí se, je tu cítit chlast, cigarety a trávy.

„To je špatný nápad,“ zašeptám a prohledávám dav lidí, mužů oblečených do džínoviny a kůže, a sotva oblečené ženy, abych našla mou sestru nebo Wese.

„Pardon?“ zeptá se hluboký hlas, nadskočím, otočím hlavu a pátrám ve tmě.

Muž vystoupí ze stínu, což mě přiměje ustoupit. Není o moc vyšší než já, s blond vlasy, které mu dosahují na široká ramena. Je hezký mužský, s hranatou čelistí, plnými rty a velkýma modrýma očima obklopenýma hustýma řasama.

„Promiň, mluvila jsem sama se sebou,“ řeknu mu a on se docela děsivě zašklebí, tak, že se to vůbec nehodí k tomu, jak vypadá.

„Děláš to často?“ zeptá se, když se ke mně přiblíží a já instinktivně udělám další krok zpět, čímž si chci udržet prostor mezi námi.

„Um… „ Znovu se rozhlédnu a modlím se, že uvidím někoho známého.

„Jak se jmenuješ?“ Přejíždí po mě očima, když ke mě o další krok přistoupí, pak se natáhne a popadne pramen mých vlasů a obalí ho kolem prstu.

V hlavě se mi rozezněly zvonky, které mi říkaly, ať odsud vypadnu, ale cítím, jak mi nohy zamrzly do betonu pod nimi.

„Já… „ odtáhnu hlavu, čímž si zatahám za vlasy.

„Já?“ Vybízí, skloní hlavu a udělá krok blíž.

„Jordane, okamžitě kurva odpal.“

Otočím hlavu za sebe a srdce, které mi začínalo závodit, přetočilo samo sebe, když se Evanovy oči střetly s mýma.

Uzavře mezi námi vzdálenost, a jakmile je blízko, vezme mě za ruku.

„Aw, jen jsem se s ní trochu pobavil,“ řekne Jordan a Evan si mě přitáhne za ruku a nutí mě, abych se mu přitiskla k boku.

„Přibliž se k ní a já se pobavím s tebou, takovým tím druhem zábavy, který tě zanechá v nemocnici,“ vybuchne Evan, znějící vážně a děsivě.

Jordan zvedne ruce, znovu si mě prohlédne a mrkne mým směrem, pak se otočí a vrátí se do stínu, což je nejen divné, ale také trochu strašidelné.

„Jsi okej?“ zeptá se Evan a já přesunu pohled od místa, kde mi Jordan zmizel před očima.

„Jo, jen mě vyděsil,“ řeknu tiše, cítím, jak mi obalil ruku kolem mé, s prsty na pulsu na zápěstí. Jeho dotek mi posílá brnění po ruce, což způsobuje, že se mi zadrhává dech, když se jeho oči potulují po mém obličeji.

Jeho dotek je tak známý, avšak cizí. Dokonce, i když je to jen malá část mě, které se dotýká, cítím to všude.

Spustím ruku, on si vklouzne prsty do vlasů a okamžitě mi chybí ten pocit, když jsem s ním. Vím, že to nedává smysl, ale kdyby bylo možné, aby někdo dal vaše srdce uvnitř jiného těla, vím, že on by ho chtěl v blízkosti mého.

„Nevěděl jsem, že tu taky budeš,“ řekne po chvíli a já se kousnu do tváře, abych se nezeptala, jestli by to bylo důležité, kdyby to věděl.

„Wes a July mě požádali, abych přišla. Můžu jít, jestli mě tady nechceš,“ zašeptám a on na chvíli zavře oči. Když je otevře, přišpendlí mě pohledem na místě. A tehdy to uvidím, když žluté světlo svítící kolem nás přicházející z ohně v sudech a slabého osvětlení z budovy nad námi –

Bolest.

Bolest tak hluboká, že se mi udělají trhliny na mé duši a trhají mě na kusy v hrudníku. Bolest tak drsná, že cítím, jako by byla moje vlastní.

„Evane,“ vydechnu, když se k němu přiblížím a položím mu ruku na biceps.

„Nedělej to.“

„Já… „ Zatřepu hlavou a zamrkám slzy.

„Nedělej to,“ opakuje, o krok ustoupí a moje ruka upadne z jeho.

„Tvoje sestra je uvnitř. Jdi ji najít. Dnes večer je tu spousta lidí, takže se drž u ní nebo Wese,“ řekne přísně, pak se otočí a odchází.

Nevím, jak to přišlo, ale slova ze mě vyjdou předtím, než o tom dokonce můžu vůbec přemýšlet, zadržet je nebo filtrovat.

„Lhala jsem.“ Nejsem si jistá, jestli je můj hlas natolik hlasitý, aby mě slyšel, protože můj srdeční tep mi divoce duní v uších.

Zastaví se a vidím, jak mu ramena stoupají a klesají.

„Teď na tom nezáleží… „ Odmlčím se a pak se nadechnu nosem.

„Já ne… možná na tom nikdy nezáleželo.“ Pokrčím rameny, i když to nevidí.

„Ty jsi byl všechno, co jsem kdy chtěla,“ říkám a pak pokračuju šeptem, „věřila jsem ti. Věřila jsem v nás. Nikdy to nebylo tak, že bys pro mě nebyl dost dobrý.“

Když skončím, cítím, jak se mi tvář zahřívá rozpaky a rozčílením. Než ze sebe stačím udělat ještě většího blázna, spěchám pryč, abych našla svou sestru a alkohol.

***

„SHOT! SHOT! SHOT!“ Hlasitě skanduju, spolu se všemi ostatními u stolu, když do sebe moje sestra hází panáka tequily. Její oči se setkávají s mýma, když bouchne skleničkou o stůl a já se zahihňám jejímu přepadlému výrazu v obličeji.

„Jsi na řadě,“ vykřikla a ukázala na mě, vezmu skleničku a hodím ji do sebe, cítím, jak mi hoří hrudník, když mi teplo alkoholu zasáhne systém. Není to můj první panák; vlastně jsem si jistá, že je to můj dvanáctý. Cítím se dobře.

Šťastná…

Uvolněná…

Po mém rozhovoru s Evanem – nebo mému divnému výbuchu, bych měla říct – jsem našla July a Wese tam, co považují za společenskou místnost.

A protože je moje setra taková, jaká je, stačilo, aby se jednou podívala na můj obličej a zakřičela: „Harlene!“ A v tom okamžiku Harlen, o kterém jsem si jistá, že je skutečný žijící obr, se objevil a my se ho začaly pokoušet přepít. Nemám tušení, proč. Úkol je zbytečný; Ten chlap vypadá, že by mohl vypít láhev tequily sám a nemělo by to na něj žádnej vliv.

„Víš, že vy holky nikdy nebudete moct Harlena přepít, že?“ zeptá se Mic, jeden z Wesových přátel, vedle mého boku, otočím hlavu a zašklebím se na něj.

„Já vím.“ Oči mu poklesly k mým ústům a usmál se.

Kousla jsem se do rtu a odvrátila se od něj. Určitě dobře vypadá, jako super žhavý, ale slíbila jsem si, že se budu držet mého příběhu o lesbismu. Nejsem si jistá, jestli je to skutečná věc, ale potřebuji muže asi tak, jako potřebuju v mé hlavě díru.

„Můůůže mi někdo zavolat taxík nebo Úber, nebo tak něco?“ opile jsem zamumlala a rozhlídla se kolem stolu. Musím se odsud dostat. Alkohol, který jsem vypila, se pohybuje v mém systému, což mi způsobuje pocit uvolnění.

„Neodcházíš, že ne?“ zeptala se moje sestra s našpulenými rty přes stůl a vzala si dalšího panáka.

„Potřebuji se vrátit domů, než udělám něco hloupého,“ řeknu jí upřímně a slyšela několik uchechtnutí od mužů kolem nás.

„Odvezu tě,“ řekne Mic potichu vedle mě a moje oči sklouznou k němu.

„To bys byl tak nějak hloupý,“ řeknu mu a on se usmívá ještě víc, položí ruku na opěradlo židle a lehce se na mě opírá. Při jeho pohybu se odkloním a zamumlám: „Stále miluju svého ex-manžela.“

Zamrká, odtáhne se a pak zabručí: „Kurva.“

„Přesný.“ Přikývnu, když se nadechnu a rozhlédnu se po stole. Všichni pili a můj otec nás od chvíle, kdy jsme byli mladí, učil, abychom nikdy, nikdy nesedlali do auta s někým, kdo měl byť jen jedno pivo.

„Kde máš mobil?“ zeptám se mé sestry, která sedí přes stůl, když se její oči setkávají s mými.

„Je ve Wesově pokoji. Kde je tvůj?“

Znovu se kousnu do rtu. Nikdy nenosím mobil. Ta hloupá věc je otravná, takže ji neustále opouštím. Pravděpodobně bych ho měla začít nosit.

„Doma,“ odpovím jí a ona přikývne, jako by to dávalo smysl a pak se podívá na Wese.

„Můžeme jí odvézt?“ šeptá, nebo se alespoň snaží, ale je tak opilá, že mluví hlasitě a všichni u stolu se na ni podívají.

„Může zůstat tady,“ odpoví a přejede ji palcem přes spodní ret.

„Můžeme tady taky zůstat?“ zeptala se, naklonila se k němu a kousla ho do palce.

Jeho odpověď je zavrčení. Odtáhnu od nich oči a rozhlédnu se. Nechci tu zůstat, ale jsem tak opilá, že věci začínají vypadat trochu – nebo hodně – rozmazaně.

„Tak pojď. Ubytuju tě,“ řekne Mic tiše a pomůže mi ze židle, na kterou jsem se usadila před pár hodinami – nebo minutami. Nejsem si jistá, jak dlouho to bylo.

„Děkuuuju,“ plácnu a nakloním se k němu. Ani nevím, kam mě vede. Slyším, že s někým mluví, ale mysl mám tak nejasnou, že ani nevím, co říká.

Za okamžik jsem nasměrována na postel a v tom momentě kdy si lehnu tváří dolů, jsem tuhá.

***

Napůl se probudím, jak cítím teplo a vůně něčeho, co přísahám, že moje duše rozpoznává jako svou vlastní.

Nechci otevřít oči. Nechci, aby tento pocit s probuzením skončil. Pravidelně dýchám a nechávám tělo vstřebat pocit ruky obalené kolem mého pasu, rovnoměrný dech na krku a váhu usazenou proti mně.

Vím, že když se probudím, bude to sen, takže to chci všechno zkonzumovat a zapamatovat si každou sekundu. Je to jako pokaždé, kdy jsem se probudila s tím, že jsem si myslela, že je Evan se mnou – že mě jeho ruce drží, že mě stále miluje – jenom teď vím, že to, co jsme měli, už není, takže zůstanu jen tak ležet.

Ruka se zvedá, vezme do dlaní moje prso a tvrdá mužská délka se tlačí na můj zadek.

Zavřu oči, modlím se, abych pořád snila, modlím se, abych včera v noci neudělala něco zasraně hloupého a neudělala tak můj posranej život ještě víc, posranější.

Když otevřu oči, vidím před sebou obyčejnou bílou zeď. Očima klesnu na hruď a samozřejmě že tu je, velká ruka obalená kolem mé hrudi.

Nemám tušení, co jsem minulou noc dělala. Celá noc je kompletně rozostřená, ale nepamatuji se, že bych šla s někým do postele.

Pečlivě se přetočím po celé ploše postele tak, abych nerušila svého partnera v posteli, konečně se osvobodím, otočím se na bok a položím jedno koleno a jednu ruku na podlahu a sunu se, dokud nejsem na všech čtyřech. Zvednu hlavu přes okraj postele a vidím… Evan? Oči má zavřené, tvář ve spánku jemnou.

„Jak ses sem sakra dostala?“ zeptám se s tichým vydechnutím a padnu čelem na podlahu.

„Dal jsem tě sem včera v noci,“ odpověděl Evan seshora, ale předstírám, že ho neslyším, když se pokouším zalézt pod postel, abych se schovala, ale rám je příliš nízko na podlahu.

Rukou se dotkne mých zad a já vystřelím hlavu nahoru.

„Dobré ráno,“ zašeptá a přejede mi prsty po vlasech.

Zamrkám a rozhlížím se.

Dokonce, i když vím, že to mluví se mnou, stále se snažím zjistit, jestli tu není někdo jiný, s nímž tak tiše mluví.

Chyběl mi jeho jemný hlas víc, než jsem si kdy připustila. Chybělo mi všechno z něj, ale co mi opravdu chybělo, jak jemný se mnou vždycky byl, jak se ke mně choval, jako bych byla něco delikátního, něco, o co se musí starat, něco, čeho si cení nad cokoli jiného.

„Proč… co tady dělám?“

Očima mi na okamžik přejíždějí po vlasech a tváři a pak se podívá ke dveřím.

„Včera v noci jsem se vrátil a ty si byla opilá,“ říká s očima na dveřích a rukou mě hladí po vlasech.

„Požádala jsem o taxík,“ řeknu mu a jeho pohled spadne ke mě dolů.

„Chtěl jsem na tebe dohlídnout. Byla jsi dost vyčerpaná a já nechtěl, abys byla sama, kdybys zvracela.“

„Oh,“ zašeptám, sednu si na kolena a obalím si ruce kolem pasu. To je nepříjemné – nebo víc než nepříjemné, ať je to cokoli.

„Ještě není ani šest. Vrať se sem. Můžeš se ještě trochu prospat,“ říká tiše a já očima těkám po pokoji.

Je malý, s manželskou postelí a jediným prádelníkem pod malým oknem. Neexistuje nic, co by prostor dělalo osobním, ale je to čisté a po straně vidím koupelnu.

„Měla bych jít. Nebude ti vadit, když použiju tvou koupelnu předtím, než to udělám?“

Jeho odpověď je pokývnutím brady, takže vstanu z podlahy a zamířila do koupelny.

Když zavřu dveře, podívám se do zrcadla nad umyvadlem. Můj obraz je zkreslený rozbitým sklem. Zvednu prsty k rozbitému zrcadlu, vidím, že mezi rozbitými kusy je krev.

Projede mnou bolest, spolu s pochopením. Nejsem si jistá, co se s Evanem stalo, když odešel, ale ten muž, kterého jsem včera večer viděla – chlap, který včera mluvil s Jordanem, jako by ho chtěl složit a nezastavil by se ani, aby zkontroloval jeho puls – není ten muž, do kterého jsem zamilovala. Tento Evan je jiný. Je děsivý a rozzlobený a můžu říct, že bojuje s démony, ale i přes to všechno nacházím v sobě potřebu, ho ukonejšit.

Kousnu se do rtu, zapnu vodu a postříkám si tvář, abych se zbavila slz, které mi začaly naplňovat oči. Chci ho opravit, nebo ho obejmout.

Jo, protože jsi nenasytná po odplatě a napůl idiot! Křičí moje mysl.

Když najdu v zásuvce nějakou zubní pastu, použiju prst místo kartáčku, vypláchnu si ústa a pak se postarám o podnikání (vyčůrám se), umyji si ruce a otevřu dveře.

Evan už v posteli není, ale vstal a obléká si džíny. Podívá se na mě a já se snažím posílit sama sebe a rukou si přejíždím přes vlasy, abych si je uhladila.

Nevím, co od něj mám očekávat. Vždycky se zdá, že má dost naspěch, aby se ode mne dostal pryč.

„Nasnídáš se se mnou?“ zeptá se po chvíli.

Slyším tuhle otázku a vím, že to dělám, ale moje mysl se zaměřuje výhradně na jeho trup bez trička, když se pohybuje přes místnost k šatníku.

Vždycky měl skvělé tělo, ale teď je větší, silnější. Na svalech má další svaly a ostrost, která tam dříve nebyla.

Cítím, jak se mi zahřívá tvář, když se ke mně otočí. Je krásný. Jeho tělo je umělecké dílo a chci se ho dotýkat. Chci vědět, jaké to je mít jeho vousatou tvář na mojí jemné kůži. Chci vědět, jestli hrubé hrany, které teď vidím, jsou hladké na dotek.

„June.“ Moje jméno v jeho hrubém tónu dostává mou pozornost, ale když se naše oči setkávají, není to hněv, se kterým se na mě dívá.

Je to syrová, silná, hladová majetnickost. Zeslábnou mi nohy a jsem překvapená, že se neskácím tam, kde jsem. Vykročí ke mně a uzavírá vzdálenost mezi námi. Uvědomím si, že se ke mně blíží, takže ustupuju a dosáhnu stěnu a nemám kam pokračovat.

Jednu ruku mi obtočí kolem pasu, zatímco se druhou opře o stěnu nad mou hlavou. Je pořád bez trika, takže cítím každý centimetr horké kůže skrze materiál tenkých šatů, když mě zatlačí do zdi za mými zády.

„Odstup,“ vydechnu, odvrátím od něj hlavu a cítím jeho teplý dech na tváři, a jak mi rukou klouže nahoru po pasu a pálí mě pokožka, jak se pohybuje.

„Nemůžu. Víš, že zasraně nemůžu.“ Prsty mi zatíná do boku a stisknu oči pevněji.

„Podívejte se na mě, June.“

„Odstup,“ opakuji, puls mi závodí a brnění střílí přes můj systém.

„Podívej se na mě, bejby.“ Hlas má opět měkký a ruku přesune na mou čelist.

„To není dobrý nápad,“ zašeptám Boží upřímnou pravdu, když otevřu oči, abych se podívala do jeho.

Možná si myslím, že je krásný – dokonce bych se možná v určitém okamžiku rozhodla, že potřebuje kamaráda a že já budu ta kamarádka – ale to není dobrý nápad. Dotkl se mě, říká mi bejby, to není moc chytré ani pro jednoho z nás.

Rty mi přejede po bradě a moje ruce, které jsem si ani neuvědomovala, že se ho dotýkají, se mu zaryjí do kůže.

„Ev,“ vydechnu, když se mi boky přitiskne k tělu a když cítím jeho tvrdost na břichu, mezi nohama se mi navalí vlhkost a já bojuju se stenem, který cítím v krku.

„Kurva, chybí mi to.“ Sjede rukou ze stěny za mnou a prsty mi zezadu vjede do vlasů. Když utáhne pěst proti mojí kůži, vypustím sten, který jsem zadržovala.

„Nádherná,“ zamumlá a pak má zuby na mých rtech a tvrdě stiskne.

Zalapám po dechu a on mi jazykem vklouzne do úst a zamotá ho s mým. Jeho chuť vybuchne na mých chuťových pohárcích a já se v tom polibku ztrácím, dávám tolik potěšení, kolik se mi dostává, skousnu mu spodní ret a pak po něm přejíždím jazykem, zatímco mu rukama vjedu do vlasů.

Nakloní mi hlavu ke straně, políbí mě hlouběji a více mě uchvacuje. Tehdy mám pocit, že se to stalo – cítím, jak se v jeho náručí rozpadám na miliardy kusů a dovolím si nedělat nic, nic, jen ho cítit, jeho ruce a ústa na mně.

Křičíc mu do úst, odtáhne mě od zdi a začne nás přesunovat přes pokoj. Zadní části kolen narážím do postele a padám dolů. Jeho ruka nepouští moje vlasy a ústa neopouštějí mé, když mě posune nahoru na postel.

Když ústy konečně opustí moje, nemám ani sekundu, abych ho prosila, aby se vrátil.

Jeho teplý dech se mi táhne po krku a já si zapamatovávám, jak jsou jeho vousy cítit na mé kůži a jeho jazyk na pulsu na krku.

Přejede rukou nahoru a krouží kolem mých žeber, blízko prsů a pak mi palcem přejíždí přes bradavku a způsobí, že zvednu nohy a obalím mu je kolem boků.

Když mi rukou stáhne dolů horní část šatů a podprsenky, zvednu hlavu, abych sledovala, jak skloní ústa na bradavku. Prvním zataháním ústy, téměř vyskočím z kůže.

Utáhne víc ruku v mých vlasech a do druhé vezme druhé prso. Jsem promočená, když se jeho váha tlačí na mě a ústy pohlcuje moje prsa a vousy mi drsně projíždí po kůži. Jsem blízko – tak blízko, vím, že se udělám. Přesune se na bok, ruka z prsu sjíždí dolů a cítím, jak mi bavlna šatů klouže po stehně, zatímco jeho prsty postupují nahoru, dokud se jejich teplo nepřiblíží k mému jádru.

„Ev,“ vydechnu a vjedu mu prsty do vlasů, když mi ty jeho vklouznou pod kalhotky.

„Promočená naskrz,“ zavrčí, uvolnil bradavku a rty se potuluje nahoru, aby si znovu vzal moje ústa.

Zvednu boky, rukama ho chytnu za bicepsy, když mi odtlačí kalhotky na stranu a prsty krouží na klitorisu. To je vše, co potřebuji.

Hlava mi padne dozadu, uchvátí mě orgasmus a všechno osvítí svou intenzitou. Plavu do vesmíru, zcela ztracená v jeho rozlehlosti.

Když se pomalu vracím do svého těla, cítím, jak mi hrubě strhává šaty předtím, než se stačím pohnout. Moje hlava mi dopadne na polštář a kalhotky jsou táhnuty po nohách dolů.

Když ho pozoruju, jak roztrhává obal kondomu, zašeptám: „Evane.“

Oči uzamkne s mýma, vidím něco, co vypadá tak povědomě, ale i něco, co ani nemůžu pochopit, něco poškozeného a syrového.

Zvednu nohy a obalím mu je kolem boků a rukama mu vklouznu na záda, chci ho držet. Při mém dotyku stiskne čelist, klesne čelem na mé a vtlačí se do mě.

Opustí mě dech a zavřou se mi oči. Je tak velký – není jen dlouhý, ale silný – a je to tak dlouho, že počáteční bolest z roztažení, kterou jsem cítila, mi proběhla páteří.

„Krása,“ zamumlá.

Otevřu oči a dívám se, jak on se dívá tam, kde jsme spojeni.

„Ach, bože,“ zašeptám a přejedu mu nehty po zádech.

„Podívej se na mě, June,“ požaduje hrubě a oči, které jsem si ani neuvědomila, že mám zavřené, otevřu a uzamknu je s jeho, když pomalu klouže dovnitř a ven ze mě, tak pomalu, že cítím každý centimetr, každý centimetr, kterým mě ovládá.

„Mohl bych zemřít teď a tady, ale věděl bych, že jsem aspoň jednou cítil nebe,“ zavrčí.

Cítím, jak se mi v očích začínají shromažďovat slzy, zvednu hlavu, pohřbím tvář do ohbí jeho krku a ovinu sama sebe kolem něho. Znenadání do mě udeří orgasmu, krade mi vzduch z plic a srdce z mého těla.

Naposled do mě přirazí, umístí se hluboko ve mně a zasténá na mém krku, když mi rukama sjede na záda, drží mě tak pevně, že je těžké dýchat. Tak těsně, že mám pocit, jako by se nás snažil spojit.

Z hrdla se mi vydere hlasitý vzlyk a on nás přetočí na bok, s jeho rukou okolo mých zad a tiše mluví, když mu pláču do hrudi.