UJune - 2. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Evan

„Jsi Můj Ev,“ zašeptá a dívá se na můj prsten na jejím prstě, zatímco mi stehna pevně tiskne k bokům.

„Navždy krásko.“

Její pohled se setká se mým, odtáhne se a způsobí, že její tmavé vlasy jemně sklouznou po mé hrudi, když si sedne. Očima klesnu na mé ruce a dívám se, jak se pohybují po hedvábné kůži jejích stehen, měkké křivce pasu, pak na prsa a nechám jejich váhou naplnit své dlaně.

„Ev.“ Nechá mě vklouznout dovnitř ní a já vyklenu boky nahoru, čímž mě pošlu hlouběji. Oči přesunu k jejím a držím pohled, když se zvedne, pak pomalu klesá, tak pomalu, že vím, že mě nejspíš zabije. Nevadilo by mi to, kdybych umřel takhle, hluboko uvnitř ní, obklopen krásou.

„Kurva,“ vydechnu a ona se usměje. Je to ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy v životě viděl. Není nic lepšího než ona. Dokonalost.

„Polib mě.“ Přesunu jednu ruka na její záda a přitáhnu ji dopředu, vezmu si její ústa a ochutnávám ji na jazyku. Nic sladšího než ona není, zasraně nic.

„Ach, bože,“ zafňuká mi do krku, když se kolem mě začne zmítat.

Se zamrkáním otevřu oči, pulz mi závodí a já obalím ruku kolem mýho ptáka a pevně stisknu, když zamumlám, „Kurva,“ ke stropu, zatímco se snažím chytit dech.

Když jsem se poprvé dostal domů z Afghánistánu, byly mé sny noční můry, které jsem tam zažil, noční můry o ztracených mužích, které jsem považoval za bratry. Nyní jsou mé noční můry o její ztrátě – June.

Vyvalím se z postele, přemístím se do malé koupelny, zapnu kohoutek, nakloním se dopředu, nechám si vodou zaplnit dlaně a pocákám si obličej, nechám chladnou tekutinu odplavit to poslední z mého snu.

Opřu se dlaněmi o okraj umyvadla, skloním hlavu, zavřu oči a přemýšlím, jak dlouho mě budou, vzpomínky na June v noci strašit. Zvednu hlavu, dívám se na sebe v zrcadle, dívám se na muže před sebou – vědíc, že všechno co mi otec řekl, že budu, jsem.

„Kurva!“ řeknu, odtáhnu ruku a nechám jí letět dopředu, dívám se, jak sklo rozbíjí, když ho moje pěst kontaktuje a můj odraz se rozpadá.

Hrudník se mi vzdouvá, zase skloním hlavu a zhluboka se trhaně nadechuju.

Jdu po chodbě, vidím, jak Harlen vychází ze svého pokoje a zvedá bradu.

„Jdeš do práce?“ zeptá se a pak jde vedle mě, když se vydáme k vnější chodbě budovy směrem ke kuchyni.

„Jo,“ zamumlám a zvednu bradu na Z, když si všimnu, že sedí, jak vstoupíme do dveří.

Ve velké místnosti, která bývala jídelnou, když továrna fungovala, je nyní několik kulatých stolů poblíž vchodu do kuchyně. Osmdesáti-palcová TV s plochou obrazovkou je zavěšena před koženou sedačkou a v zadním rohu jsou umístěny dva kulečníkové stoly. Většina dnů je místnost plná mužů, kteří zde pracují nebo žijí, a většina z nich přechází z vojenského do civilního života.

„Stále sháníš nějakou motorku?“ zeptá se Harlen po mém boku a vyvede mě tak z mých myšlenek, když si nalejvák šálek kávy.

„Jo, jen jsem neměl šanci se po nějaké podívat. Není jistý, že chci novou,“ zamumlám a sleduju, jak si překříží ruce hrudi.

„Mohl bych pro tebe něco mít. Včera se tu objevil motorkář a ten chlápek se zmínil o prodeji. Proberu to s ním, až dneska přijde.“

„Dej mi vědět,“ zamumlám a pak se podívám na hodiny a vidím, že potřebuji Sagea vyzvednout v deset v kanceláři.

„Později.“ Kývnu bradou na Z a vyrazím k mému trucku. Vlezu do kabiny, dám kávu do držáku, vycouvám z parkoviště a zamířím do města, kde se nachází kancelář.

„Co se kurva, stalo mezi tebou a June?“ zeptá se Sage, naskakujíc do mého trucku, odkládajíc si šálek kávy do držáku mezi námi a připoutá se. Na jeho otázku jsem neodpověděl.

Za prvé, není to nikoho zasraná věc. Za druhé, on ani Jax nemají žádné tušení, že já a June máme společnou historii, a oni se nebudou plést do mých sraček. June o nás nikomu neřekla, že jsme byli spolu, dokonce ani svým sestrám, kterým říkala všechno. Nechápal jsem její důvod, proč nás držela v tajnosti. Zasraně se mi to nelíbilo, ale prostě to tak bylo.

Když jsme se vzali, nikomu o nás neřekla. Byl jsem s tím v pořádku. Říkala, že má plán a chtěla to říct svým rodičům, až budu pryč. Tímto způsobem by měli čas vyrovnat se s myšlenkou, že je jejich dcera vdaná žena, a až bych se vrátil domů, představila by jim mně. Moje hlava byla v té době úplně někde jinde, a jak jsem řekl, moc jsem o tom nepřemýšlel.

Jediná věc, kterou jsem věděl, byla, že jsem měl dobrou ženu, ženu, která mě milovala, ženu, kterou jsem milovala já a tak jsem ji nechal, ať si to se svou rodinou vyřídí po svém.

Je zřejmé, že když jsem byl pryč, všechno se posralo a já náš vztah ukončil. Takže už nebyl důvod, proč by měla někomu říkat, že se vdala, což do té doby neudělala a já jsem nehodlal vysvětlovat fakt, že jsme měli historii.

„Dneska ráno zavolala Jaxovi a řekla mu, aby tě od ní odebral,“ pokračuje a cítím, jak se mi napínají svaly.

Včera jsem to posral. Měl jsem se klidit z cesty, ale nemohl jsem snést představu, že by tomu malému sráči na jeho otázku, řekla ano, tak jsem do toho vstoupil.

„Kurva, posloucháš mě vůbec?“ zeptá se Sage, otočím hlavu a zvednu obočí.

„Vím, že jsi byl ženatý,“ zašeptal a svaly se mi napjaly ještě víc.

„Vím, že to netrvalo dlouho, ale vím, že ona byla tvou ženou. Nevím, co se kurva stalo, ale musím ti to říct. Mám tě rád, chlape, ale jestli vyjebeš s hlavou mojí sestřenice, nebo uděláš něco, čím jí zase ublížíš, budeš se mi zodpovídat.“

„Neděj to,“ vydechnu, „zasraně mi nevyhrožuj.“

„To není hrozba, bratře. To je slib. Vím, že byla chvíli v prdeli. Všichni věděli, že je v prdeli, ale o tom, co se stalo, nikomu neřekla. Teď už vím, proč byla v prdeli, protože jste to skončili.“

„Přesunula se dál,“ řeknu, připomínám si něco, co mě zasraně zabíjí pokaždé, když o tom přemýšlím.

Odfrkne si a potřese hlavou. „Jestli si opravdu tyhle sračky myslíš, tak jsi zasraně stupidní.“

„Cokoliv,“ zamumlám, namísto toho, abych mu vrazil pěstí do obličeje, pak jsem otočil truck do opačného směru a vydal se do města, abychom se setkali s potenciálním klientem.

***

„Vidím, že je zpátky,“ slyším říkat JJ, když June otevře přední dveře svého domu.

Když ji vidím, ruce se mi formují v pěst. Tmavé vlasy jí splývají na holých ramenou. Černé bavlněné šaty bez ramínek, které má, způsobují, že její kůže vypadá ještě zlatěji a tvář je zcela bez make-upu. Vím, že kdybych byl blízko, uviděl bych, jak ji světlo zvýrazňuje pihy přes kořen nosu a zlaté skvrny v očích.

„Tvrdě pracuji na tom, že předstírám, že neexistuje,“ řekne June k JJ, která zvedne láhev tequily, stejnou láhev se kterou vyšla z domu. Natáhla ji směrem k ní a se smíchem řekne: „To ti pomůže zapomenout.“

S lahví na hrudi o krok ustoupila a nechala JJ vejít dovnitř a já uslyšel její tichou odpověď: „Nejsem si tím jistá,“ a očima přejede přes dvůr ke mně.

Srdce se mi zastaví stejným způsobem, tak jako poprvé, kdy jsme se setkali, jen tentokrát namísto toho, aby se jí rozdělily rty a oči svítily úžasem, se její oči zúžily, rty stáhly a zavřela dveře, nedávajíc mi zasraně absolutně nic.

„Kurva,“ zahřmím a zakloním hlavu. Poprvé, kdy jsem June uviděl, bylo, když jsem vycházel z obchodu s autodopravou, kde jsem pracoval a ona vcházela dovnitř. Už jsem měl ten den volno, ale když otočila hlavu zpátky ke mně s rozevřenými rty a zašeptala: „Děkuji,“ když jsem jí otevřel dveře, věděl jsem, že s ní musím mluvit a tak jsem ji následoval dovnitř.

Moc nemluvila. Řekla mi, co hledala a já jí ukázal, kde to najde. Tváře měla v rozkošném odstínu růžové v době, kdy u kasy platila a pak zčervenala, když jsem ji doprovázel k autu a požádal ji o číslo.

V okamžiku co jsem ji uviděl, jsem věděl, že je na ní něco zvláštního, něco čeho se nelze dotknout, ale věděl jsem, že bude pro mě důležitá.

Nebyla jen důležitá – byla zasraně životně důležitá, to nejlepší, co se mi stalo. Ale pak jsem ji musel nechat jít, aby jí moje sračky nezničily.

Nastoupím do mého trucku, nastartuju a podívám se na její dům, vím, že neexistuje způsob, aby s ní někdo vyjebal, ne když jsem tady venku a když je JJ uvnitř.

Nikdo by nebyl tak hloupý, že by riskoval takové důsledky, kterých by se mu od Brewa dostalo, kdyby někdo chtěl vyjebat s jeho starou. A já bych bez mrknutí oka zabil každého, kdo by se k June dostal příliš blízko.

Byla v prdeli.

Sageho slova se mi dneska přehrávají v hlavě pořád dokola. Když jsem byl s June, mluvili jsme hodně o naší budoucnosti a dělali miliony zasraných plánů. Věděla, že jsem minimálně na čtyři roky vázán mariňákům. Přihlásil jsem se ke službě, než jsme se potkali. Neměl jsem peníze na školu a mariňáci mi nabídli příležitost získat vzdělání a během toho si vydělat nějaké peníze.

June byla připsána na mém povolávacím rozkazu a po výcvikovém táboře jsme měli jet do Německa. Chtěla vidět svět a já byl rád, že jsem jí to mohl dát.

Věděla, že tam budeme dva roky, ale také chápala, že dva roky není dlouhá doba a že až vyprší čas, mohli bychom se přestěhovat zpátky nebo najít jiné místo, abychom ho prozkoumali. Byla nadšená, že je se mnou, aby začala život a viděla svět.

Ani jsem se nezajímal o to, že jsem jedním z nejlepších střelců v mé třídě. Nikdy jsem v životě nedržel zbraň a nevěděl ani hovno ostřílení. Ale v okamžiku, kdy mi dali ten kus kovu do rukou, jako by to bylo mou součástí. Byl jsem dobrý – tak skvělý, že mě poslali do Afghánistánu na první cestě ven po výcvikovém táboře. A když jsem viděl, co jsem viděl a prožil to, co jsem prožil, věděl jsem, že se znovu nedokážu June dotknout. Zasloužila si víc, zasloužila si všechno a nikdy bych jí nebyl hoden.

Slyším, jak za mnou parkuje motorka, podívám se do zpětného zrcátka a pak se usmívám, když vidím, jak se Harlen přehupuje z Harley.

„Slyšel jsem, že jsi tady,“ zamumlal, vyskočil na sedadlo spolujezdce a zabouchl dveře.

„To je od tebe sladký, že jsi mi přišel dělat společnost.“ Usměju se a on zúžil oči.

„Podíváme se na motorku, o které jsem ti dnes ráno říkal. Majitel je součástí Brewovy bandy.“ Zdvihl bradu směrem k Brewovu domu.

„Má se tu s námi setkat.“

„Děkuji za pozornost.“

„Nemáš tu správnou výbavu a taky jsi příliš velký na jízdu na tom svým rozrachaným kusu hovna, kterýmu říkáš motorka.“

Zazubí se a cítím, jak mi cukají koutky rtů, pak se podívám do zpětného zrcátka, když hukot trubek, hřmí po celém bloku. Sleduji, jak Harley Fat Boy jede dolů po ulici kolem mého trucku a vjíždí na Brewovu příjezdovou cestu.

Když vystoupíme z trucku, projdeme přes dvorek a zastavíme se vedle motorky, když z ní majitel sesedne.

„Shocku,“ pozdraví Harlen toho chlápka rukou a pak ke mě pokyne bradou. „Tohle je Evan.“

„Jak je chlape?“ zarachotí Shock, když si potřeseme rukama, odstoupí od motorky a překříží si ruce na hrudníku zakryté tričkem.

„Tohle je ona. Nerad se s ní loučím, ale jdu do lepší,“ říká, když motorku obcházím. Matná černá barva, míchaná s lesklou černou je bez oděrek. Všechen chrom vypadá nový a dobře udržovaný.

„Je to rok ’94, ale má motor 127ci Ultima a šestistupňovou převodovku s odpalem 500 mil z místa. Motor má také leštěný karburátor Mikuni a systém zapalování Dyna 2000. Ona je zasranej mokrej sen.“

„Říkáš to od té doby, co pod tebou ta motorka začala ještě víc skřípat a ty nevíš co s tím dělat,“ říká Brew a jde k nám po příjezdové cestě. Shock neodpovídá slovně, ale jeho úsměv se rozšiřuje a když se přiblíží, udeří Brewovo rameno a pak se na mě podívá.

„Chceš si ji projet?“

Podívám se směrem k June a začnu vrtět hlavou.

„Nikdo s ní nevyjebe, když stojím na předním trávníku,“ slibuje Brew potichu, ale abych to slyšel. Podívám se na něj, skloním hlavu a podívám se na Shocka.

„Hoď mi klíče.“ Chytím je, když letí vzduchem, hodím nohu přes motorku, nastartuju ji a vyjedu z příjezdové cesty. Nepojedu daleko, ale vjedu na hlavní silnici a osolím ji, jde na pětačtyřicet. Usmívám se – jen ten zasranej zvuk stačí, aby upoutal pozornost, ale motorka je umělecké dílo. Síla a tělo jsou přesně to, co jsem hledal. Když se vrátím zpět, pohlédnu na Juneiny přední dveře a uvidím ji, jak stojí s JJ ve dveřích. Zvednu bradu, JJ se usmívá, ale June… June ne. Ne, její oči ztmavnou a ne ve špatném smyslu slova. Jsou tmavé takovým způsobem, který mě nutí chtít je vidět z blízka.

Když se dostanu na Brewovu příjezdovou cestu, zastavím motorku a podívám se na Shocka, když jsem přes ni přehoupl nohu.

„Kolik za ní chceš?“

„Devět. Rychlý prodej, pouze v hotovosti.“

Nadechnu se, podívám se na motorku a pak zpátky k němu.

„Máš to mít.“ Zasměje se a pak mě poplácá po zádech.

„Získám informace od Harlena. Můžeme si na zítra domluvit schůzku, nebo ráno přijedu do obchodu.“

„To zní dobře,“ souhlasím a podívám se na Juneiny dveře. Tentokrát jsou zavřené a já si třu hrudník nad srdcem a přemýšlím, jestli ta zasraná bolest bude někdy pryč.