TM - 32. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Peter

Nevím, co jsem čekal, ale když se dívám do Sařiných lískových očí a vidím tu nenávist, cítím, jak se moje fantazie rozpadají, lži, kterými jsem se živil, se vypařují v drsném světle pravdy. Její tělo na mě reagovat může, ale jsem stále její nepřítel – a ona je mým. Dokonce i s její hedvábnou kundičkou, která svírá mýho ptáka, touha po krvi v mé krvi je plná násilí, moje potřeba po ní je temnější než cokoliv, co znám.

Nechci ji jen ošukat; Chci ji zlomit, pomstít se na ní.

„Saro…“ Sápu se po zbytcích svého zdravého rozumu, abych se něčeho držel, když na mě spadá bezduchý červený příliv, zuřivá bolest hladu, která podkopává mou kontrolu. „Ty nevíš, co…“

„Prostě to do prdele udělej,“ znovu zašeptá, vzdorně drží můj pohled a poslední vlákna mých zábran zmizí.

S nízkým, krutým zasténáním se vytáhnu a vrazím do ní, jen stěží zaznamenávám, jak se její kundička utahuje v panickém odporu, jemné vnitřní tkáně se pod mým úderem vzdávají. Je mokrá, ale je napjatá, skoro stejně těsná jako panna, a dokonce i v mlze chtivosti, si uvědomuju, co to znamená.

Už nějakou dobu neměla sex – pravděpodobně ne od svého manžela.

Toho muže, jehož arogance zabila mého syna.

Moje touha je najednou ještě temnější, poháněná vzestupem hněvivosti vznikajícího z agonie, a skláním hlavu, znovu zachycuju Sařiny rty.

Teprve tentokrát se nemohu držet, a polibek je tvrdý a divoký, stejně násilný jako emoce, které mě pohlcují. Její chutná chuť, sladká vůně, mokrá, hedvábná textura jejích úst – to všechno mě bláznivě pohání a ochutnám měděnou krev, když zuby zachytím její spodní ret a zkousnu její jemnou kůži.

Mělo by mě to zastavit, nebo mě alespoň přimět, abych se zastavit, ale místo toho to jen povzbudí mou chuť. Potřebuji to od ní: její bolest, její utrpení. Je to, jako kdyby cizinec převzal mé tělo a zkroutil mou touhu po potřebě ji potrestat, aby zaplatila za hříchy svého manžela. Ovládat Saru tímto způsobem je nebe, tak i peklo, násilné potěšení, které se míchá s hořkým poznatkem, že jsem nedodržel svůj slib.

Ubližuju ženě, kterou jsem chtěl uzdravit, tu, díky které se cítím tak živý.

Nevím, jestli je to tímto uvědoměním, nebo slzy, které vidím v její tváři, když zvednu hlavu, ale náhlý vztek začíná mizet, červený opar se rozpadá, jak moje touha dosáhne nového vrcholu. Moje koule se stahují, před orgasmické napětí se mi vlévá po zádech, ale přesto jsem si bolestivě vědom toho, jak křehká jsou její zápěstí v mém sevření, a strašlivou tuhost jejího těla, jak znesvěcuju její jemné maso.

Její pohled se uzamkne s mým, a vidím bolest v hloubkách jejích oříškových očích, které se mísí se zvráceným uspokojením. Usnadňuju jí to, přidávám palivo do ohně její nenávisti. To je to, co ode mne očekávala po celou dobu, čeho se bála a zároveň chtěla.

Po dnešním večeru nikdy nebudou ničím jiným, než mužem, který jí ublížil, který ji nejhorším způsobem zneužíval.

Ne. Kurva, ne.

Sevřu čelist zuby a přinutím se zastavit, bojovat s rostoucím napětím orgasmu. Uvolním její zápěstí, odtáhnu se od ní a pohybuji se po jejím těle, ignoruji touhu svého tvrdého ptáka. Usadím se mezi jejími roztaženými stehny, uchopím ji za kolena a skloním hlavu.

„Co se děláš…“ řekne trochu omráčeně, ale už olizuju její jemnou kundičku a přejíždím jazykem mezi jejími růžovými, oteklými záhyby. Je mokrá, ale ne tak mokrá, jak bych chtěl, a tak se rozhodnu, že to napravím, s využitím všech dovedností, které jsem se naučil za svých třicet pět let.

„Počkej, Petere, ne…“ Sáhne dolů a pokusí se mě odstrčit, jak nasaju její klitoris, a když v tom selže, pokusí se zavřít nohy. „To není –“

„Ticho.“ ​​Použiju své držení na jejích kolenou, abych je nechal roztažená. „Prostě lež a uvolni se.“

„Ne, já –“ Zalapá po dechu ​​ a uchopí mé vlasy v pěsti, když vsaju její klitoris do úst. Začnu sát silnými, rytmickými pohyby a napětí v jejích v nohou se uvolní a její dýchání se zadrhne v krku. Cítím, jak se uvolňuje pod mým jazykem, a využiju její rozptýlení tím, že pohnu pravou rukou až k její kundičce.

„To je ono, ptichka, jen se uvolni…“ Fouknu na její klitoris a jsem odměněn jemným sténáním, než se její stehna znovu napnou.

Snaží se vzdorovat, odmítnout potěšení, ale už mám loket na svém místě, což ji brání v tom, aby mi rozdrtila hlavu mezi nohama.

Teď dýchá těžce, rukama mě tahá za vlasy, jakmile znovu začnu lízat její klitoris, a já vtlačím dva prsty do jejího těsného, ​​vlhkého otvoru a vevnitř je ohnu, dokud necítím měkkou, houbovitou stěnu jejího G-bodu.

Její kundička se pevně upínala, chvěje se kolem mých prstů a její boky se zvedají z postele, jak zesiluju sání. Je blízko, cítím to. Mé srdce silně buší oproti hrudi a moje dýchání zrychluje, jak bolest v mých koulích je teď nesnesitelná, ale držím se, dokud si nejsem jistý, že je na pokraji. Pak a teprve tehdy se poddám své vlastní potřebě.

Vytáhnu prsty ven, pohnu se nahoru, pokryju ji s mým tělem a přitisknu ptáka k jejímu opuchlému vchodu.

„Udělej se se mnou,“ řeknu chraptivě, když se setkám s jejím pohledem, jak do ní proniknu tvrdým přiražením a její tělo mě poslechne, její těsné a vlhké tělo, které se kolem mě utahuje, vysaje mého ptáka a mě zasáhne orgasmus. Její krásné oči jsou jemné a rozostřené, tvář se ji zkroutí, jak se její prsty zatnou do mých boků, a slyším její udusaný výkřik. Cítím, jak každý sval v mém těle vibruje současně, mé plíce pálí, když výbuchy rozkošné vyzařují vlny a když se zhroutím nad ní, vím to.

Nikdy už nebudu chtít jinou ženu.

Nevím, jak dlouho trvá, než zmizí elektřina, ale když najdu sílu, abych se dostal na lokty, Sara se zotavila natolik, aby si uvědomila, co se stalo, a na její tváři se plíží hrůza. Stejně jako já dýchá ztěžka, její tváře pokrývá zář vyvrcholení, ale v očích nemá radost, jen ostrý třpyt slz.

Lituje toho, znovu se za to ničí a já to nesnesu.

„Nedělej to.“ Skloním hlavu, abych políbil její tváře, když se slzy vylévají a stékají dolů po jejích spáncích.

„Ne, ptichka. Neciť se špatně. Neudělala jsi nic špatného. Všechno jsem udělal já. Ublížil jsem ti, pamatuješ? Nedal jsem ti na výběr.“

Dech se jí třese na rtech, jak ji líbám po obličeji, a já cítím, jak se pode mnou chvěje a rukama svírá povlečení, jak se stále objevují slzy. Jsem stále uvnitř ní, můj změkčující pták je pohřben v jejím těle, přesto se snaží, aby se mě nedotkla a odmítla spojení mezi námi.

Chtěl jsem její bolest a mám ji – a to mě roztrhává uvnitř.

Nevím, co mám dělat, jak ji uklidnit, tak ji jen líbám a jemně ji hladím. Žízeň po pomstě je pryč a všechno, co zbylo, je lítost. Opět jsem příčinou Sařina utrpení a tentokrát je to nekonečně horší. Tentokrát ji znám.

Znám ji a záleží mi na ni.

Stále pláče, když se od ní odtáhnu a vstanu, abych se zbavil kondomu v koupelně. Když se vrátím s mokrým ručníkem, najdu ji v klubku na její straně postele s přikrývkou u krku.

„Dovol mi tě očistit,“ zamumlám, stáhnu přikrývku z jejího nahého těla, a když nevznese námitku, přejedu ručníkem po jejích jemných záhybech, zklidním bolavé, zduřelé maso a vymažu důkazy její touha. Už nepláče, ale její oči jsou stále mokré, a když skončím, schová se zpátky pod deku a přitáhne si ji přes hlavu.

Chystám se za ní vlézt do postele, když uslyším vibrace telefonu na nočním stolku, kam jsem ho dal v případě stavu nouze.

Zamračím se, zvednu jej a pohlédnu na obrazovku.

Změna plánů, říká zpráva od Antona. Velazquez se po 2 dnech přemisťuje do Guadalajary. Je to zítra nebo nikdy.

Polknu prokletí a bojuju s touhou hodit telefon přes pokoj. Ze všech podělaných načasování… Právě jsme dokončili zpracování plánů veškeré logistiky a za šest dní zaútočíme. Ale pokud náš cíl mění místo, vrátíme se k plánu jedna. Mohlo by trvat několik týdnů, než se dostaneme k prohledání pozemku Velazqueze v Guadalajaře, a náš klient, konkurent drogový lord, začíná být podrážděný. Chtěl, aby byl Velazquez pryč už včera, a nebude nadšený za zpoždění.

Anton má pravdu. Musíme hned jednat.

Sežeň letadlo a připrav zásoby, napíšu zpátky. Odlétáme brzy ráno.

Provedu, Anton reaguje. Předpokládám, že chceš, aby na ni dohlédli Američané?

Ano, napíšu. Řekni jim, aby zůstali v blízkosti kliniky.

Když naposledy můj tým a já jsme museli vyjet za prací, najal jsem několik místních, aby v naší nepřítomnosti sledovali Saru a podávali mi o ní zprávy. Jsou vysoce ověřeni, a ačkoli jim nedůvěřuji téměř stejně jako mým klukům, dosud jsem byl spokojen s jejich službami.

Měli by ji být schopni ochránit, když budu pryč.

Na telefonu nastavím budík na čtyři ráno, vlezu pod deku k Saře a přitáhnu ji ke svému objetí a přitisknu své tělo k jejím zádům. Prvně ​​ztuhne, ale neodtáhne se, a když zavřu oči a nadechnu se její vůně, pohltí mě pocit klidu.

Nic mezi námi není vyřešeno, ale z nějakého důvodu jsem si jistý, že bude, věřím, že to bude fungovat, ať už to „to“ bude cokoliv. Je to jediný způsob, protože bez ní si nemohu představit svůj život.

Sara je moje a já radši zemřu, než abych ji osvobodil.