TM - 30. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Sara

Je ke mně ve sprše něžný, jeho dotek je nevýrazný a neomylně platonický, jak mě myje od hlavy k patě. Stojím nehybně; To je vše, čeho jsem v tuto chvíli schopna - jen stát. Teď mě nic netrápí, ne má nahota a ani jeho. Teď, když moje emocionální bouřka přešla, cítím se prázdná, mlha vyčerpání utlumuje všechny moje myšlenky a pocity. Jsem za hranicí touhy, úzkosti a strachu; Vše, co existuje, je vina.

Strašná, duševně drtivá vina z vědomí, že kvůli mně zemřeli další dva muži.

Zemřeli, protože jsem dovolila zabijákovi vejít do mého života a živit jeho posedlost.

Je mi to teď tak jasné, tak úplně zřejmé, že nevím, proč jsem to předtím neviděla. Jsem toxická - nebezpečí pro všechny kolem mě.

Dnes byli oběťmi dva feťáci; Zítra by to mohli být mí přátele nebo rodina. Nikdo není v bezpečí kolem mě tak dlouho, dokud mě chce Peter, a všechno, co jsem dosud udělala, jen podnítilo jeho posedlost.

Od začátku hraju špatně a dva muži za to zaplatili svými životy.

„Vyjdi,“ přikáže Peter a já vyjdu ze sprchy a nechám ho mě zabalit tlustým ručníkem. Suší mě jím, znovu se mnou zachází jako dítětem a já ho nechávám, protože jsem příliš vyčerpaná, abych udělala něco jiného. Kromě toho všechen ten - pláč v jeho náručí, přilnavost k němu, dovolujíc mu se o mě starat - funguje dobře pro novou strategii, kterou hodlám implementovat.

Jelikož mě chce, nechám ho mě mít.

Nejedná se o zvláště skvělou strategii, ani v žádném případě není zaručeno, že bude fungovat. Mohlo by mi to dokonce vybuchnout do tváře. Ale v tomto okamžiku nemám co ztratit. Snažila jsem se ho odstrčit a je stále tady, stále hrozbou. Takže teď musím zkusit něco jiného.

Musím ho přimět ztratit o mě zájem.

Bylo to rozhovorem u snídaně, kdy jsem dostala tento nápad. Co když mají sestřičky pravdu, a vyzařuju nějakým způsobem jako "ledová princezna", což mého stalkera přitahuje? Co kdy odmítáním ho nutím ho mě víc chtít?

Nejrychlejší způsob, jak ztratit muže, je s ním spát.

Je to hloupé, ale Andyina matka není jediná, kdo tomu věří. Slyšela jsem ten nápad desetkrát, obvykle od rodičů teenagerek, které otěhotněly, protože jejich rodiny trvaly na tom, aby je naučily hodnoty abstinence namísto antikoncepce. Je to staromódní, sexistický stereotyp o dynamice mužů a žen, který je založen na urážlivé domněnce, že ženy jsou jako toaletní papír, něco, co je třeba použít jednou a vyhodit.

Vždycky jsem se posmívala, když jsem slyšela takové věci, ale momentálně vím, že jsou muži, kteří se takhle chovají, kteří sledují ženy, dokud je nedostanou do postele, a pak rychle ztratí zájem. Ale není to proto, že si myslí, že ženy by měly být čisté - alespoň ne obvykle. Prostě odvádějí z pronásledování největší potěšení. Užívají si to očekávání víc než naplnění a jakmile skórují, pohnou se dál a hledají svěžejší a novější oběť.

Nevím, jestli můj stalker spadá do této kategorie, ale je to možné - pravděpodobné, dokonce. Je to úžasně pohledný muž a je nepochybně zvyklý na to, že mu ženy padají k nohám kvůli jeho nebezpečnému alfa půvabu. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by se mu aspoň nějak podobal, ale viděla jsem odstíny této arogance v populárních vysokoškolských sportovcích, vedoucích pracovnících na Wall Street a u nadměrně placených mužských chirurgů. Takoví muži - ti na vrcholu potravinového řetězce - vnímají jakoukoli námitku neochoty jako výzvu; upoutává je to, přikloňují se k pronásledování ženy, ne méně.

Pokud tomu tak je - a já zoufale doufám, že je - pak nejsnazší způsob, jak se zbavit Petera Sokolova, může být mu dát přesně to, co chce: mně, ochotnou v posteli.

Z jakéhokoli důvodu se zdá, že ruský vrah odmítá znásilnění, dává přednost jen tomu cpát se do mého života, takže je na mně, abych mu dala zelenou.

Pokud chci, aby tato noční můra skončila, musím dát svému trýzniteli ochotně sex.

„No tak, lehni si,“ řekne Peter, když se dostaneme k posteli. Sundá ze mě ručník a jemně mě zavede pod deku.

„Ráno se budeš cítit lépe, slibuju.“ Ještě jednou jeho dotek je platonický, téměř objektivní, ale vím, že mě chce. Vidím, jak je tvrdý, když si zaleze pod přikrývku vedle mě, cítím v něm napětí, když vypne světla, přitáhne mě do jeho objetí a přitiskne mě na své velké teplé tělo v známé pozici.

Chce mě, ale nevezme si mě - dokud mu nedám souhlas.

Chvíli jen tak ležím a snažím přesvědčit sama sebe, abych to udělala. Můj žaludek se otáčí a vyčerpání je hustá a silná vrstva nad mým mozkem. S mýma sevřenýma očima a mou bolavou hlavou z plakání, poslední věc, kterou chci, je sex, ale možná to je důvod, proč bych mu jej měla dát dnes večer.

Možná se budu cítit méně hrozně, když se mi to nebude líbit.

Odhodlám se, mírně se posunu a pohnu zadkem blíž k Peterovým slabinám. ​​Ztuhne, jeho dýchání se zadrhává a já zopakuju manévr, otírám se o něj, jak se posunuju sem a tam pod záminkou získání pohodlí.

S jeho silně svalnatou paží položenou přes můj hrudník mám velmi omezený pohyb, ale na tom nezáleží. Jsme oba nazí a nejmenší otření jeho pokožky proti mně je elektrizující, tak plné pocitů, že každý z mých nervových zakončení stojí v pozoru. Nelze vidět nic v černé temnotě místnosti, ale cítím na zadních stehnech chlupatou srst jeho nohou, cítím jeho čistou mužskou vůni a mé vlastní dýchání se zrychluje a moje srdce buší zuřivě v mé hrudi, jak jeho penis tvrdne ještě víc, tlačí se k mému zadku jako hlaveň zbraně.

To je ono, pojď. Ignorujíc úzkost, která mi ucpává hrdlo, pohnu boky trochu víc. Nemůžu se přinutit otočit a obejmout ho, ale možná s trochu povzbuzením, jeho kontrola se zlomí a on si sáhne. Nebudu mít námitky; Neudělám nic, abych ho zastavila. Nechám ho mě ošukat, možná budu dokonce předstírat, že se mi to trochu líbí, takže v tomto ohledu nepředstavuju výzvu. Budu tu jen ležet a vydržím to, a pak to skončí.

Budu ochotná, ale nudná, a on ze mě bude unavený.

To je alespoň plán, ale jak pokračuju v pohybu, uvědomuju si, že vyčerpání je pryč, je nahrazeno teplým, tekutým pocitem, které pochází z mého jádra. Když temnota zahaluje všechno, je snadné předstírat, že nic z toho není skutečné, že mám jeden z těch zvrácených snů.

„Saro, ptichka…“ Jeho chraplavý šepot se napjatě ozve.

„Pokud chceš jít spát, měla by ses přestat vrtět.“

Na chvíli přestanu, pak se pomalu a vědomě proti němu znovu pohnu. „Co když…“ Olíznu své suché rty. „Co když nechci spát?“

Peterovo tělo se za mnou přemění v kámen, jeho paže ztuhne přes můj hrudník. Krátký, iracionální okamžik se obávám, že by mě mohl odmítnout, že navzdory všem indikacím mě opravdu nechce, ale pak se ocitám na zádech a jeho těžká váha mě tlačí dolů, když se rozsvítí noční lampička.

Zamrkám, okamžitě jsem oslepená světlem, a když se jeho tvář dostane do ohniska, vidím, že jeho šedé oči jsou zúžené a jeho čelist je pevně sevřená, jak se nade mnou drží na jednom lokti. Vypadá zuřivě a na jednu hroznou chvíli mě zajímá, jestli jsem si to všechno špatně nevykládala – jestli jsem neudělala obrovskou chybu.

„Hraješ si se mnou, Saro?“ Jeho hlas je nízký a tvrdý, jeho přízvuk silnější než obvykle, když mi zachytí zápěstí a připne jej k polštáři nad mou hlavou svou jednou velkou rukou.

„Snažíš se zjistit, jak daleko mě můžeš zatlačit?“

Zírám na něj, po mé kůži přejde chlad. Je to stejné jako moje sny, je to zvláštní. A v ten samý čas, je to jiné. Moje zamlžená mysl ho namalovala drsnými, krutými tahy, byl více stvůrou, než mužem, ale to bylo špatné. Na smrtelně krásné tváři, která se na mě dívá, není nic obludného. Sny podcenily sílu jeho magnetického půvabu, vynechaly smyslnou měkkost jeho rtů, silnou, ušlechtilou linii nosu, jak se jeho husté tmavé obočí táhne nad těma intenzivníma očima barvě kovu … Je nádherný, tenhle můj děsivý stalker, a jak tam ležím a připnutá pod jeho tvrdým a teplým tělem, cítím temnou brnící bolest zesílit a měnit se v něco nebezpečného a zakázaného. Moje bradavky tvrdnou a vlna tepla se protéká skrz mne, mé vnitřní svaly, které svírají nápor bolavé potřeby.

Nechci tohoto muže. Nemůžu ho chtít. A přesto, jak si tohle říkám, vím, že je to lež, klam. Ať už je to cokoliv, co ho ke mně přitahuje, funguje to oběma směry, spojení mezi námi je tak silné, jak je iracionální. Chci ho. Více než to, potřebuju ho. Mému tělu je jedno, že právě před chvíli přede mnou zabil dva lidi, že jím pohrdám celým svým bytím. Jeho dotek mě neodpuzuje; Vzbuzuje mě, moje touha je vyvolávaná intimitou, ke které mě v posledních dnech donutil, a zvrácenou rozkoší, kterou znám v jeho objetí.

Abnormální, zvrácenou něhou, která nemá místo v našem násilném vztahu.

Stále čeká na mou reakci, zúží oči a vím, že se mohu z toho vymotat, předstírat, že to bylo velké nedorozumění. Ale pokud ano, bude pokračovat v mém pronásledování, oslabování mého odporu každým dnem, dokud nebudu svolná, a mezitím budou všichni kolem mě ohroženi.

„Žádné hry,“ zašeptávám do napjatého ticha. „Kondomy jsou v zásuvce nočního stolku.“

Nadechne se, prsty sevře má zápěstí a vidím přesný okamžik, kdy zpracovává to, co říkám. Jeho nozdry se roztáhnou a jeho zorničky rozšíří a zuřivost v jeho obličeji se mění na temný, neohraničený hlad. Sáhnu do zásuvky svou volnou rukou, vytáhnu fóliový balíček, otevřu ho svými zuby a natáhnu kondom na jeho velký, vyčnívající penis.

Srdce mi buší, úzkost tlumí proti hrudníku, ale je pozdě.

Peter skloní hlavu a zachycuje mé rty.