TM - 22. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Sara

Snažím se zachovat klid – nebo alespoň to tak vypadat – když mě Peter táhne do koupelny, jeho dlouhými prsty pevně ovinutými kolem mého zápěstí. Rozhodně jsem si tuto noc takhle představovala, když jsem šla po schodech.

Navzdory přetrvávající temnotě v jeho očích se můj trýznitel zdá být v lehké, téměř hravé náladě – v jasném kontrastu s děsivým vztekem, který jsem na jeho tváři spatřila dříve.

Je to, jako kdyby můj nucený malý striptýz upokojil všechny démony, které rozpoutaly ty děsivé fotky.

Nevolnost proletí skrze mne znovu, když si vzpomenu na fotky, na smrt a devastaci, které jsou zobrazeny v tak hrůzných detailech.

Jen jsem se na ně podívala na pár vteřin, ale vím, že na ně nikdy nezapomenu. Nedokážu si představit, že bych tam byla osobně, pořídila ty fotky, aniž bych věděla, že tam je moje rodina – že rozkládající mrtvoly bývali lidmi, které miluji. Jenom ta myšlenka mě naplňuje takovou bolestí, že pro jeden srdcervoucí okamžik pochopím, co žene mého útočníka.

Nechci to omlouvat, ale chápu to a v hrudníku mě bolí lítost.

Pokud se Peter domnívá, že můj manžel byl za tato úmrtí odpovědný, neměl jinou možnost, než po něm jít. To je zřejmé.

Dokonce ještě předtím, než se stal nebezpečným, ruské vyznání by ho odhalilo nejtemnějším částem lidstva, učilo ho, aby přijal násilí jako řešení – a to ani nezohledňovalo, ať už to bylo cokoliv, proč z něj ve dvanácti letech udělali zabijáka. Takový muž by na druhé straně nic jiného nechtěl; Oko za oko, nic víc. Nezáleželo by na tom, kolika nevinných ublížil v jeho úsilí o pomstu, a určitě by ani nemrkl, kdyby mělo jít na mučení ženy jeho nepřítele, aby se k němu dostal.

Jestliže George měl nějaký vliv na to, co se stalo, mám štěstí, že jsem naživu.

Můj zajatec se zastaví před skleněnou sprchou, pusté mé zápěstí, vejde dovnitř a zapne vodu. Jak si hraje s kohoutem a snaží se najít správné nastavení teploty, podívám se na dveře koupelny.

Je mokrý a rozptýlený, takže jsem si skoro jistá, že bych to zvládla po schodech dolů a k mému autu, než by mě chytil. Ale pak co? Vejdu nahá do náhodného hotelu a budu doufat, že mě dnes večer nenajde? Vběhnu rovnou k FBI a budu je prosit, aby mě schovali?

Než začnu znovu tu vnitřní debatu, Peter vystoupí ze sprchy a kapky vody se zalesknou na jeho silné hrudi.

„Pojď dovnitř,“ říká, sáhne po mojí paži a skoro klopýtnu, když mě vtáhne do sprchy.

„Opatrně,“ zamumlá a přidrží mě na místě, vzhlédnu a vidím, že mě pozoruje se směsí hladu a temného pobavení. „Je to tu kluzké.“

Při jeho narážce ruměnec, který mi ne tak docela zmizel z tváře, znovu oživuje. Nesnáším to, že ví, jak mé tělo na něj reaguje – že jen před pár okamžiky mě nachytal, jak se dívám na jeho erekci jako teenagerka, která viděla poprvé porno. Možná, že by mohl hrát v porno filmu s takovým penisem, ale o to nejde. Nemělo by mi záležet na tom, že je to nádherné mužské zvíře; Jeho mocné tělo by ve mně mělo vyvolávat strach, ne chtíč.

Je to nebezpečný, pravděpodobně šílený vrah, a měla bych ho považovat za takového.

A to považuju, alespoň racionálně. Když však když nastaví sprchu směrem ke mně a nechá teplou vodní sprchu dopadnout na má záda, uvědomuju si, že nejsem tak vyděšená, jako jsem byla včera v noci – i když bych měla být, když jsem viděla ty fotky.

Pokud je Peter přesvědčen o tom, co mi řekl, pak má všechny důvody, aby mě nenáviděl, a přitažlivost, kterou ke mně cítí, je pravděpodobně toxický druh. Nevím, proč mě minulou noc neznásilnil, ale jsem si skoro jistá, že to udělá dnes večer. Ta myšlenka by mě měla naplnit hrůzou – a to i naplňuje – ale viscerální panika, kterou jsem cítila v tom hotelovém pokoji, chybí. Je to, jako kdyby spaní v jeho náručí mě znecitlivělo k naprosté špatnosti toho, co mi dělá.

Podruhé, po tolika dnech, jsme spolu znovu nazí a mně to nepřijde tak znepokojující, jak by mělo.

„Zavři oči,“ říká Peter, vezme lahvičku šamponu a já poslechnu a nechám ho nalít mýdlovou tekutinu do mých vlasů.

Navzdory jeho dřívější nestabilní náladě jsou jeho silné prsty jemné na mé lebce, když vmasíruje šampon, a uvědomuju si, že mě znovu rozmazluje a dále mě odzbrojuje svou bizarně pečlivou službou. Mám neohrabanou touhu třít se hlavou zpátky, opřít se o jeho ruce jako kočka, která požaduje mazlení, ale zůstávám v klidu, a nechci, aby věděl, že se mi líbí nějaká část toho, co mi dělá.

Ať je to jakákoliv hra mého trýznitele, odmítám ji hrát.

Moje odhodlání trvá, dokud nezačne masírovat můj krk, dovedně uvolňovat uzliny na kraji mé lebky. Ani jsem si neuvědomovala, kolik napětí jsem tam měla nahromaděné, dokud jsem se neuvolnila do teplé vody a jeho doteku. Cítím se teple a uvolněně tak, jak jsem nezažila už dlouho.

Snažím se si vzpomenout, jestli mi George někdy takhle umýval vlasy. Nemůžu si ani vzpomenout na to, že by se mnou sprchoval, kromě pár chvil, když jsme byli v posteli relativně dobrodružní a začínali jsme spolu.

V době, kdy jsme spolu chodili už rok, se náš sexuální život stal rutinou a George se mě málokdy dotkl způsobem, který by mě přímo vzrušil – a ke konci se mě skoro už nedotýkal.

Během posledních pár dní jsem měla více fyzické intimity s vrahem svého manžela než s mým manželem během většiny našeho manželství.

Když jsou moje vlasy čisté, Peter mi přivede hlavu pod sprchu, vypláchne šampon a pak mi do vlasů aplikuje kondicionér. Jak to dělá, přiblíží se blíž, hrudníkem se chvíli otírá o můj a mé bradavky ztvrdnou pod horkým sprejem, mé pohlaví začne být citlivé a vlhké, když ucítím hladkou hlavičku jeho tvrdého ptáka proti mému břichu.

O chvíli později se odtáhne, ale je pozdě. Teplo, uvolněný pocit přechází do vzrušení tak rychle, že nemám šanci proti tomu bojovat.

I když se mě stěží dotkl, zůstávám bez dechu a třesu se a toužím po něm. Je to čistě fyzická reakce, vím, ale naplňuje mě hanbou. Neměla bych chtít jeho a ani tuto nucenou intimitu; Nic z toho bych neměla cítit.

Zkousnu si tvář, abych se bolestí rozptýlila, otevřu oči a vidím, jak si nalévá sprchový gel do dlaně.

„Nechej mě to udělat,“ řeknu pevně a pokusím se natáhnout pro sprchový gel, ale zatřese hlavou, smyslný úsměv zakřiví jeho rty, když stáhne láhev z dosahu.

„Ještě ne, ptichka. Musíš počkat, až budeš na řadě.“

Stoupne si za mě a začne mi umývat záda a dokonce i přes teplou vodu mě jeho dotyk pálí, přičemž obě jeho dlaně zesiluje plameny vzrušení v mém jádru. Snažím se soustředit na něco jiného, ​​ale moje srdce buší příliš rychle a moje tělo hoří jak hanbou, tak touhou.

A strachem. Ačkoli je momentálně vybledlý, jeho zákeřná přítomnost je v zadní části mé mysli. Nezapomínám, co za člověka se mě dotýká, nebo čeho je schopen. Možná že nějaká jiná žena v mé situaci by bojovala, místo aby ho nechávala si s ní dělat, co chce, ale nechci, aby mi opravdu ublížil. Včera si mě podmanil ubohou lehkostí a já vím, že výsledek bude stejný i dnes. Kromě toho, že dnes by se nemusel zastavit, jakmile by mě měl roztaženou a pod ním.

Mohl by se vzdát temnotě, kterou jsem dnes večer zahlédla v jeho očích, a hra, ať už je jakákoliv, by skončila nějakým strašným způsobem.

Stojím tedy klidně a dívám se rovně dopředu a sleduju, jak kapky vody sklouzávají po skleněné stěně, jak namydlené ruce přejíždějí přes má záda, ramena, paže… mé boky. Je to mučení jiného druhu, a když se jeho ruce pohnou na přední stranu, pění místo nad mým třesoucím se břichem, než se posunou k hrudníku, už to už nemůžu vydržet.

„Přestaň,“ zašeptám bez dechu a nehty zatnu do svého stehna, když jeho prst přejíždí po dolní části prsou. „Prosím, Petere, přestaň.“

K mému šoku poslechne a spustí své ruce na mé kyčle.

„Proč?“ Zamumlá a přitáhl mě proti němu. Jeho hrudník se tikne proti mým zádům, jak se jeho erekce tlačí do mého zadku. „Protože to nenávidíš?“ Skloní hlavu a jeho strniště mě škrábe proti spánku, když olízne vnější okraj ucha svým jazykem. „Nebo proto, že to miluješ?“

Ani jedno. Obojí. Nemůžu myslet dostatečně jasně, abych se rozhodla. Zavřu oči a husí kůže pokryje mou kůži, když jazyk ponoří do mého ucha, čímž se moje jádro sevře ještě víc. Chci ho odstrčit, ale neodvážím se pohnout, abych neudělala něco hloupého, jako třeba otočil hlavou zpátky k lákavému žáru těch zlých úst.

„Čeho se bojíš, ptichka?“ Pokračuje jemným temným hlasem. „Bolesti?“ Jemně mě kousne do ucha. „Nebo potěšení?“

Jeho pravá ruka přejde šikmo po břiše, pohybuje se k bolavému koutku mezi nohama se zákeřnou pomalostí. Dává mi šanci ho zastavit, ale nemůžu – ani když si uvědomím jeho destinaci. Jediné, co můžu udělat, jsou rychlé a mělké dechy, jak jeho drsné prsty prolomují bariéru k mé skulině a slušnou část mých záhybů a odhalují citlivé maso uvnitř.

„Žádná odpověď?“ Jeho dech je teplý na mém spánku. „Myslím, že to musím zjistit sám.“

Hrotem prstu krouží kolem mého klitorisu a můj dech se zadrhne v hrudi a moje mysl je podivně prázdná. Je to jako kdyby všechny nervy, které končí v mém těle, se najednou zrodily. Jsem si super vědoma jeho velkého, tvrdého těla, které se tlačí o má záda a jeho strniště, které mě škrábe po uchu, jeho velké ruky spočívající na břiše a horké vody, která nás obklopuje. A toho prstu, toho hrubého, ale jemného prstu. Sotva se mě dotýká, ale celé mé tělo jako by bylo ve spirálovitém pramenu, každý sval je ztuhlý očekáváním.

Zřetelně zaznamenávám zvláštní zvuk a uvědomím si, že to pochází ze mě. Je to sténání, které se mísí s nějakým kvílením.

To mě naplňuje hanbou, ale rozpačitost zesiluje moje vzrušení, všechny mé smysly soustředěné na pulzující bolest ve svazku nervů, který tak krutě škádlí. Cítím úzkost mezi stehny, a jak se jeho prst pevněji dotýká velmi jemného masa, bolest se přemění na nesnesitelné napětí, které roste a sílí každou vteřinu.

Je to jak potěšení, tak i bolest a je to tak zlé, že mnou vibrují, vlny tepla se pohybují po mé kůži. Snažím se to držet, abych zastavila napětí a sténání, ale je to nemožné, jako zastavit příliv.

S přidušeným výkřikem vyvrcholím, celé mé tělo se svírá v uvolnění tak intenzivním, že mé vidění zbledne za mými těsně uzavřenými víčky. Pokračuje to dál a dál, potěšení vyzařující z mého jádra v pulzujících vlnách, které mě nechá omámenou a chvějící se, sotva schopnou stát vzpřímeně. Pokusím se odstrčit svého trýznitele, abych skončila s děsivým potěšením, ale on mě uchopí pevněji a já nemám jinou možnost, než se tomu dodat, cítit každé hanebné jiskření, které vylétá z mého těla.

„To je ono, ptichka,“ vydechne, když se nakonec o něj opřu, lapám po dechu a jsem vyčerpaná.

„Bylo to tak krásné.“

Jeho ruka opustí mé pohlaví a já otevřu oči, post-orgasmická letargie zmizí a já si s hrůzou uvědomím, co se stalo,

Vyvrcholila jsem. Udělala jsem se v rukou muže, který ukončil život mého manžela.

Začne mě otáčet, abych mu čelila, a nakonec najdu sílu jednat. S bolestným sténáním se vykroutím z jeho držení a zaklopýtám a skoro narazím do skleněné stěny za mnou.

„Ne!“ Můj hlas je vysoký a tenký, hustý hysterii. „Nedotýkej se mě!“

K mému překvapení, Peter zůstává klidný, i když vidím, že je stále tvrdý, stále mě chce. Dá hlavu na stranu, chvíli si mě potichu pohlíží, pak se natáhne a vypne sprchu.

„Jdi ven,“ řekne a otevře dveře od sprchy. „Myslím, že jsme dost čistí.“