TD - 3. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Lance a další velký chlapík nastoupili do auta a Tanya se posadila dozadu, vedle Zanea. Snažila se uklidnit své roztřesené prsty, aniž by si toho kdokoliv všiml, a pak si stáhla lem šatů ke kolenům, aby co nejvíc zakryla svá stehna.

„Nech to být.“ Zane si ji přitáhl na klín. Tím pohybem se jí šaty vyhrnuly nahoru. „Mnohem lepší.“ Když z něj vyšlo hluboké zavrčení, bradavky jí ztuhly a ona pochybovala, že by si toho nevšiml. S hrůzou sledovala, že na její prsa upřel pohled a zhluboka se nadechl. Všechno v ní se napnulo. Cítila se dobře. Až příliš dobře.

Tanya se snažila od něj vykroutit. Zane zasyčel. Jeho obličej se zkroutil bolestí. Uvědomila si, že mu poklepala na zraněné rameno.

„Zůstaň tady, Ysnaar.“

„Patří ti to. Přestaň mě ošmatávat.“

„Dokonce jsem ještě ani nezačal… ošmatávat tě. Ale jestli bys chtěla…“ Oči mu znovu klesly k její hrudi.

„Ne, to je dobré. Co vlastně znamená Ysnaar?“

„Doslovný překlad je sprostý. Nikdy jsem ženu, jako jsi ty, nepotkal. Chceš mě, ale stále mě od sebe odstrkuješ.“ Když mluvil, mračil se.

„Nechci tě. Jsem žena věrná jednomu muži a už jsem spala s Brantem…“

Zane zavrčel. Jeho tesáky se prodloužily a duhovky se mu ve vteřině zbarvily do červené. Tanya se přikrčila a zakryla si obličej rukama. Jeho tělo se pod ní zachvělo a on znovu zavrčel.

Jeho malý výbuch skončil ještě dřív, než začal. Jeho teplá ruka jí zvedla bradu. „Nikdy se neboj. Neublížil bych ti.“

„Už to nedělej.“

„Nemůžu slíbit, že tak v budoucnu nezareaguji, ale nikdy ti neublížím.“ Jeho oči se střetly s jejími. „Nelíbí se mi myšlenka, že se tě dotýká jiný muž, natožpak když s tebou spí.“ Uvolnil jí bradu a chvíli se díval z okna. „Nikdy dřív jsem to tak necítil. Dokonce jsem se v minulosti o ženy dělil, ale myšlenka na tebe s ním…“ Zane zatřásl hlavou, než na ní upřel pohled svých tmavých očí. „To nechápu. Musí to být proto, že je Brant mým rodovým nepřítelem nebo to může být proto, že jsi moje budoucí družka.“

„Nejsem tvá budoucí družka. Nejsem si ani jistá, že chci jako druha Branta. O nic z toho jsem se neprosila.“

„Systém není fér. Sakra, život není fér.  Přesto je důležité, abys věděla, že je v sázce budoucnost jednoho z našich klanů. Musíš si vybrat nebo o tebe budeme bojovat na smrt.“

Zdálo se, že to není správné, ani spravedlivé. Nezáleželo na tom, jakého krále si vybere. Tak, jako tak, bude jeden z klanů bez dědice odsouzený k záhubě.

Zane se smutně zasmál, až ji uvnitř zamrazilo. „Dává mi to naději, slyšet, že sis Branta ještě nevybrala.“

„Nerozumím tomu. Určitě máte v klanech silné upíry. Možná nejsou královského rodu, ale určitě by byli schopní vaše lidi vést.“

Zane jí přitiskl ruku k pokožce vysoko na stehně, kam zajel pod šaty rukou. „To je ten problém. Všichni naši muži jsou dominantní a silní a všichni tu pozici chtějí. Bez královské krve není v naší moci zvítězit. Jakmile bych zmizel, celosvětová válka mezi muži by byla nevyhnutelná.“ Jakoby mimochodem jí hladil kůži, když mluvil. Měli všichni upíři tak šikovné ruce? Na kůži jí vyrazila husí kůže, když na ní kreslil malé kroužky.

„Chápu. Proč by klan nemohla vést žena?“

„Vládneme myslí a pěstmi. Ženy nejsou fyzicky tak silné. Každá žena, která by se pokusila bojovat o trůn, by byla zabita.“

„To je barbarské.“

Pokrčil rameny a při tom pohybu sebou trhnul.

„Nehojí se upíři rychle?“ Podívala se na jeho tričko, kde mu na rameni znovu prosakovala krev.

„Obvykle bych se uzdravil za hodinu nebo dvě, ale ten jed celý proces zpomalil.“ Jeho oči se přihmouřily. „Může to být barbarské“ – zvedla obočí – „ale takhle naši lidé žijí a jen tak brzy se to nezmění.“ Musela potlačit zachvění, které jí projelo.

„Děláš to znovu.“ Jeho ruka se zastavila v pohybu a jemně ji stiskla.

„Dělám co?“ Zeptala se.

„Říkáš mi svým tělem, jak mě chceš.“

Sakra. Ztěžka polkla. „Já jsem ne… mé tělo není…“ Bradavky měla tvrdé a kalhotky vlhké sotva se jí dotkl. Jak to, že na něj její libido tak divoce reaguje?

Zane se podíval dolů na její hruď. „Spadly ti do výstřihu oblázky?“

K čertu s těmi zatracenými šaty. Snažila se přijít na něco, jak z té situace vybruslit. „Je mi zima.“

Zasmál se a začichal. „Cítím tvé vzrušení.“

Zalapala po dechu. Ti zatracení upíři a jejich zesílené smysly. „Tak mě žaluj, ale myslím si, že tvůj hlavní strážce je roztomilý.“

Auto sebou cuklo. Lancovi se podařilo dostat vozidlo znovu pod kontrolu předtím, než sjeli z cesty.

„Opravdu?“

„Ano, opravdu.“ Mrkla na Lance, který se nervózně ohlédl do zpětného zrcátka.

„Takže, ať udělám cokoliv, nebude to na tebe mít žádný vliv.“ S ultravysokou rychlostí jí ruku ze stehna posunul na zadek. Tanya zasténala. Sténání se změnilo v zakvílení, když jí roztrhl kalhotky. V jedné vteřině je měla a v další už ne.

Sevřela stehna k sobě. „Hej!“ Jeho ruka stiskla její nahý zadek.

„Mnohem lepší. Říkal jsem žádné spodní prádlo.“

„A já nesouhlasila. Nemůžeš mít vždycky všechno, co chceš. Tak to nefunguje.“

Přitáhl si ji k sobě blíž. Tanya se mu opřela rukama o hrudník, ale tak, aby se nedotkla jeho ramene.

„Ano, funguje.“

Tanya se chtěla hádat, ale něco tvrdého do ní šťouchlo. S pocitem viny a touhy si uvědomila, že to byl jeho penis.

Musí zůstat silná. Hluboko uvnitř se jí Zane líbil. Dokonce si jejich bojůvky užívala víc, než by měla. Očividně ji přitahoval, ale Brant byl upírem pro ni. Kdyby spala s oběma, způsobilo by to vážné problémy. Brant by jí to nikdy neodpustil. Jaká by to byla zábava? Strávila by zbytek života s naštvaným upírem, který by ji ošukal, jen když by potřeboval nového dědice. Ne, díky.

„Můžu ti říct jen to, že už jsi zhýčkaný vyrůstal. Kdykoliv luskneš prsty, upírská žena je ochotná roztáhnout ti nohy, ale… novinka… já jsem člověk.“

Celé tělo mu ztuhlo a čelist mu zacukala. „Neznáš mě, takže vůbec nevíš, o čem mluvíš.“

Ups, zdálo se, že překročila hranici. „Bývají upírské ženy taky odvlečeny ze svých domovů?“ Kdyby byla jednou z těch upířích cour, neváhala by a skočila by po Zaneovi, aniž by stihl pohnout prstem.

Jeho rty se roztřásly. Přinejmenším vypadal trochu méně rozzlobeně. „Můžu si vybrat ženu, kterou chci,“ odmlčel se. Proč tu myšlenku nenáviděla? Zane jí zkřížil cestu, jako virus. Nepochybovala o tom, že má sex pravidelně.

„Nebyl jsem rozmazlovaný. Do toho jsem měl daleko.“ Podíval se ven. Pohled zaměřil na tmavý, hustý les. Myšlenkami byl daleko. Vzpomněla si na něco, co jí říkala Stephany. Její přítelkyně zmínila, že měl Zane těžké dětství.

„Někdy jednám zbrkle. Omlouvám se, že jsem si myslela, že jsi byl rozmazlený.“

Jeho oči barvy půlnoční modři změkly, když se na ni podíval. „Já jsem král. Jsem zvyklý svému klanu vládnout.“

„Já jeho součástí nejsem. Nejsem tvoje, abys mi něco přikazoval.“

Jeho obličej se rozzářil úsměvem a v ní se všechno sevřelo. „Je to nový a fascinující koncept, ale cítím, že na tebe můžu myslet, jako na svou ženu.“

„Nejsem tvoje.“

„Jsi moje, dokud se nevrátíš k Brantovi.“ Jeho tvář při zmínce jeho nepřítele ztvrdla.

„I kdybych byla tvoje. Budeme partneři. Tečka. Měl by sis to natlouct do té své tvrdohlavé hlavy.“

„Ženo…“ Jeho ruka se pohnula ze zadečku na bok. Nějak jí to přišlo ještě intimnější. „…zkusím to.“ Nebylo to moc, ale od něj to znamenalo hodně.

Zatočili na špinavou cestu mezi stromy. Hustý les se náhle změnil v trávník. Tanya měla směšné nutkání protřít si oči. Na nejvyšším kopci se čněl kamenný hrad. Stejně, jako ty v knihách, které si četla, jako malá holčička. Ty, které milovala tolik, že vyvolaly její lásku ke knihám, což nakonec vedlo k jejímu snu otevřít si knihkupectví. Kamenný hrad měl vztyčené tři věže a vlajku. Jediné, co chybělo, byl příkop a padací most. Velká železná a dřevěná brána byla otevřená.

„A to ses vysmíval Brantovu panství?“

„Tohle je lepší.“ Zane sebou trhnul, když vystupoval z vozu. Čekal, dokud nevystoupí i ona.

Hrad, stejně jako srub, byl praktický. Mohlo mu scházet trochu lesku, ale byl pohodlný. Dokonce i domácký. Chodby byly dlouhé a široké. Pokoje byly velké a vzdušné. Byla tam celá řada mužských i ženských upírů. Celé to místo bylo velmi rušné.

„Žije tady celý tvůj klan?“

„Je tu jeho velká část, ale nežijí tu všichni. Západní věž je moje.“ Zane se před ní trochu předklonil a stoupal vzhůru po schodišti. Tanya si všimla, jak hledá rukou každých pár kroků oporu. Jak pomalu stoupali nahoru, několikrát se musel zastavit. Když vystoupali do jeho… komnaty, měl čelo orosené potem a kůži popelavě bílou. Chtěla to místo nazvat lepším jménem. Možná staromódně zařízeným podkrovím. Byla tam velká okna. Dřevěný kazetový strop a naprostou hrůzu vzbuzující postel s nebesy, s řezbami masakrů, namořená do tmavého odstínu.

Co to s tím chlapem bylo špatně? Ve vzdálenějším koutě si všimla výtahu. Proč trval na tom, že půjdeme po schodech?

Zane si stáhl tričko a džíny. Její tvář se zalila červení. Vzduch se jí zadrhl v krku. Odvrátila oči.

„Ženo.“ Otočila se. Zane ležel mezi přikrývkami na obrovské posteli. Při pohledu na jeho široký hrudník se jí sbíhaly sliny v ústech. Kromě Branta existoval ještě jeden velmi dobrý důvod, proč by s tímto mužem neměla mít sex. Byl to děsivý upír. Přesto, čím víc Zanea poznávala, tím víc si uvědomovala, že není tak děsivý. Problémem bylo, že jí skutečně dobrý důvod, proč s ním nemít sex, nenapadal. Brant se zdál být tak daleko.

Ztěžka polkla. Nebyla si jistá, co dělat. Kdyby si k němu lehla do postele, nakonec by spolu měli sex.

„Ženo.“ Tentokrát to řekl podrážděně. „Slibuji, že… tě nebudu osahávat. Právě teď tě potřebuji jen blízko sebe." Jednou nebo dvakrát mu zacukala čelist.

„Jsi v pořádku? Máš tady lékárničku? Měli bychom udělat něco s tvým ramenem.“

„Potřebuji…“ zarazil se, jako by přemýšlel o tom, proč se jí svěřuje, „…spát. Připoj se ke mně. Nebudu si moci odpočinout, dokud nebudeš vedle mě.“

Tanya přikývla a všimla si, že se uvolnil. Vklouzla vedle něj. Jeho ruce se kolem ní těsně ovinuly. Během několika minut se jeho dýchání zpomalilo do pravidelného rytmu. Zkusila se pohnout, ale jeho ruka se sevřela kolem jejího pasu a ze spánku zamumlal něco nesrozumitelného, tak zůstala v klidu. Opřel se hlavou zezadu o její krk a jeho teplý dech ji lechtal na kůži.

Tanya se cítila naprosto čilá. Obklopovalo ji jeho velké tělo a pižmová vůně. Zane byl velmi odlišný od toho, co čekala. Jistě, byl to zuřivý bojovník, ale měl i … laskavou stránku. Rozkazy vydával jakoby mimochodem. Zdálo se, že ho jeho muži bez jakýchkoliv pochybností poslouchají, a přesto v něm byla malá část, která jí připomínala malého ztraceného chlapce.

Ležela tam, tiskla se k němu a byla celá bolavá. Část z ní byla trochu zklamaná, že nechtěl zajít dál. Že na ni nic nezkoušel. Větší část jí byla šťastná, že to neudělal. Její vůle byla v tomto okamžiku nulová.

******

Aby sme si to tu trochu spestrili, dámy, napíšte nám komu/čomu fandíte

·        Zane

·        Brant

·        spoločné manželstvo s oboma

Indícia: NIE JE VŠETKO TAKÉ AKO SA ZDÁ :)

Teším sa na vaše odpovede Noemi