TD - 1. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Ta žena se té, kterou viděl tehdy poprvé, moc nepodobala, ale voněla stále stejně. Přivedl jí k němu ranní vítr. Zralé plody se mísily s vůní svěží přírody, která ji obklopovala. Borové jehličí, sluneční paprsky a šťavnatá žena. Určitě nikdy nic takového necítil.

Zane si vzpomněl, jak moc ho ovlivnila v den volby. Jak se její ruce zatnuly v malé pěsti. Jak rozzlobeně vypadala, když se snažila zachránit jeho ženu. Jak se svými rozjitřenými emocemi rozkvetla do něčeho mnohem opojnějšího. Jeho penis sebou tehdy zaškubal stejně, jako teď.

Seděla na lavičce na přední verandě, ze které byl výhled na jezero. Vedle ní ležela malá taška s věcmi na přespání. Žena na sobě měla džíny a svetr. Proč se rozhodla, že se před ním skryje od krku až po kotníky? Neměli moc času, než se pro ni Brant vrátí.

Nechtěl čekat na to, až to přijde. Zane vyšel ze stínů stromů a vykročil ke svému srubu. Žena vykulila oči, jakmile ho spatřila. Vstala a ruce kolem sebe sepjala, jako formu… ochrany. Její vůně se změnila. Pronikl k němu hořký zápach strachu.

Bylo správné, že se ho bála. Jeho rukou už zemřeli mnozí. Pokračoval a doufal, že je silnější, než vypadá.

Zastavil se přímo před ní. Její velké oříškové oči se ještě více rozšířily, až připomínala vyplašeného jelínka. Hrudník se jí zvedl. Hořká vůně byla tak intenzivní, až ho cítil na jazyku a musel bojovat s tím, aby to na sobě nedal znát.

Chtěl jí říct, že je v bezpečí, ale věděla, že je to lež, tak zatnul čelist. Z krku se jí ozvalo malé zakňourání, které tím směrem upoutalo jeho pozornost. Pod uchem měla dvě krvavé skvrnky.

Brant z ní byl, jako opilý. Jako nic ho ovládlo vlastnictví. Teď, když se přiblížil, jasně ucítil vůni jiného upíra. Nedávno se pářili. Jeho pocit přivlastnění si jí, se ještě zvětšil. Byl to neobvyklý pocit. Nikdy tohle ještě necítil. Nelíbilo se mu to. Potřeba označit si ji za svou ho téměř přemohla. Naklonil se, aby si k ní mohl přičichnout a označit jí svou vlastní vůní. Potřeboval chvíli, aby se ovládl.

Žena zakašlala. „Prosím, neubližuj mi.“

Zane její prosbu ignoroval a místo toho jí prostrčil svoje stehno mezi ta její a přitiskl se k ní. Její ňadra byla, jako velké, měkké kopce, když se k nim přitiskl hrudníkem. Jednu ruku vsunul pod svetr a prsty se dotkl jejího břicha. Měla teplou a saténově hebkou pokožku.

„Prosím.“ Ucítil další vlnu strachu. Její hrudník už se nezvedal, což znamenalo, že zadržela dech.

„Uklidni se. Nemám v úmyslu ti ublížit. Jen chci ochutnat to, co je moje.“

Roztřásla se. „Myslela jsem, že si můžu vybrat. A nejsem tvoje.“

„Dalších dvacet čtyři hodin strávíš pod mou střechou. Můžu si s tebou dělat, co se mi zlíbí a dotýkání se tě, mě potěší.“

Její oči se zatvrdily. „Brant byl alespoň gentleman. Dovolil mi postupovat tempem, které mi vyhovovalo.“

„Pak je Brant hlupák“ Zaneova ruka vyjela po jejím hladkém bříšku nahoru a sevřela její prso v dlani.

Vydala protestující zvuk, který ignoroval. Zane ho lehce stiskl a viděl, jak se jí rozšířily zorničky. Když pod dlaní ucítil její měkké tělo, zoufale zavrčel. Její bradavka pod jeho hlazením ztuhla. Ucítil, jak se mezi nimi vznáší její lehká vůně vzrušení.

„Sundej si oblečení.“

Zalapala po dechu a zavrtěla hlavou.

„Ty možná říkáš ne, ale tvoje tělo říká ano.“

Použil volnou ruku k tomu, aby ji poplácal vepředu, přes poklopec jejích džínů. „Kdybych v tobě smočil prst, našel bych tě mokrou a připravenou.“

„Prosím, já nechci zemřít.“

Zane se musel držet, aby zůstal v klidu. „Jakými kecy tě to krmili?“

„Zabil jsi tu holku?“

„Jsem bezohledný vrah a na tvou otázku odpovídám ano, ale jinak, než si myslíš.“

Její oči na něj vrhaly dýky. Zane zjistil, že se mu nelíbí, jak snadno uvěřila tomu nejhoršímu. Zvlášť, když by mu to mělo být jedno. Připomněl si, že ji potřebuje. Musí zajistit, aby potřebovala i ona jeho.

„Pojď dovnitř, provedu tě.“

Její ramena se uvolnila, když se od ní odvrátil. Ženy se mu vždy podbízely. Byly poctěné, když si je vybral, aby mu ohřívaly postel. Vždy si jeho dotek užívaly. Tohle všechno bylo nové. Stručně řečeno, nelíbilo se mu to. Ani trochu.

Bylo důležité, aby otestovali vzájemnou kompatibilitu, než touto cestou budou pokračovat. Pářit se v různých pozicích. Otestovat jejich shodnost. Touha po ní ho tvrdě zasáhla. Nějak musel najít sílu, aby to ignoroval.

„Obávám se, že to není panství, na jaké jsi zvyklá, a na rozdíl od Branta nemám na každém kroku služebnictvo, které čeká, aby mi otřelo zadek.“

„Hele,“ přimhouřila oči, když promluvila. „Není hezké takhle o někom mluvit, když tady není, aby se bránil.“

Bojoval s úsměvem, když šel před ní a podržel otevřené dveře, aby mohla vejít, jako první. Pokusil se vidět srub z jejího pohledu. Byl prostorný, s velkými okny a vysokým stropem. Pohled na jezero a okolní lesy byl velkolepý. Jinak na tom nebylo nic okázalého. Byl málo vybavený. Před krbem ležel velký koberec. Stála tam jedna pohovka, malý stůl a židle. V horním patře měl umístěnou svou královskou postel. Jediné místo, kterého se dotkla moderní doba, byla kuchyně. Líbilo se mu tady. Jezdil sem tak často, jak mu to jen jeho povinnosti dovolily. Někdy si přál, aby mohl od toho všeho utéct. Být králem mělo své výsady, ale vždy tu byla cena, kterou za ně musel zaplatit. V poslední době si začínal myslet, že ta cena bude až příliš velká.

„Který je můj pokoj?“

Tentokrát se nedokázal přestat usmívat. Ten malý človíček se tady ani nerozhlédl. Zane vyběhl příkré schody a hodil její tašku na postel. „Máš dvě možnosti. Vlevo nebo…“ nechal ruce sklouznout dolů po své hrudi „…tady na mě.“

Její ústa zůstala na půl vteřiny otevřená, než je zavřela. „Je to ta postel, kde jsi zabil tu dívku?“

Zane si nemohl pomoci, když se jeho ruce zatnuly do pěstí a zalil ho výbuch hněvu. Seskočil ze schodů dolů a doskočil těsně před ní.

***

Tanya sledovala, jak ten neskutečně velký muž seskočil dolů z patra a přistál jen pár metrů před ní v predátorském postoji. Jeho svalnaté tělo bylo připravené k útoku a v očích měl divoký lesk.

Její teta vždycky říkala, že jí jednou její drzá pusa dostane do problémů. Podle pohledu na Zanea jí došlo, že ten den právě nastal.

Upír se narovnal do své plné výšky. Tanya musela zaklonit hlavu, aby s ním mohla udržovat oční kontakt. Když má zemřít, nebude to v podrobení.

„S tou ženou jsem udělal chybu,“ zavrčel.

Rozhořel se v ní hněv. „Chybu.“ Byla tak naštvaná, že přestala přemýšlet. „Takhle tomu říkáš? Že jsi jí omylem rozerval krk? Nebo jsi omylem zlomil její tělo, jako větvičku? Chyba? Vážně?“ Přistoupila k němu blíž. Nepřemýšlela nad tím, že by ji mohl zabít. „Je ti alespoň líto, že jsi to udělal?“

Tanyu naprosto ovládl vztek a ještě dřív, než se stihla zarazit, ho bouchla pěstí do hrudi. Ublížilo to víc jí, než jemu, ale nezdálo se, že by ji to zastavilo.

Zane sevřel její zápěstí, když ho kopla do holeně. Nohou jí projela vlna bolesti.

„Přestaň.“ Jeho hlas byl hluboký a prosebný a z nějakého zvláštního důvodu ji uklidňoval. „Ublížíš si.“

Tanya popotáhla a uvědomila si, že pláče. Jeho pohled změkl. Zane uvolnil její zápěstí a palcem jí setřel slzu, která jí stékala dolů po tváři.

„Jediná chyba, kterou jsem udělal, bylo to, že jsem jí dal prostor… čas na to, aby se se svou situací vyrovnala. Nechal jsem ji se ženami…“

Zane ji tvrdě odstrčil, až narazila do dřevěné podlahy. Většinu dopadu schytala její ramena. Když padala, Tanya držela oči pevně zavřené, protože čekala, že se na ní vrhne. Do jeho ramene se zabořil šíp.

Ztěžka zamrkala. Jistě, šíp prolétl jeho ramenem a ostrý konec zůstal trčet ven z druhé strany. Zane se k ní přikrčil a konec šípu zlomil.

„Zůstaň dole.“

Ze zkušenosti věděla, že se upíři umí pohybovat rychle, ale to, jak se hýbal Zane, bylo šílené. Místností, jako by projel blesk. Byl tak rychlý, že ho její hlava nestihla sledovat. Tanya se připlazila za bezpečí pohovky. Jakmile tam byla, musela se soustředit na dýchání, protože na jakýkoliv další pohyb byla příliš vyděšená.

Zvenku se ozval mužský výkřik, zachrčení a tupá rána. Zane tam bojoval o svůj život. O oba jejich životy. Bylo jasné, že ten, kdo ho postřelil, chtěl zabít ji, takže to nebyl Brant. Byla si jistá, že nechtěl, aby tady se Zanem byla, ale také věděla, že k ní neskrývá své city. Bylo to jasné. Mohla se tedy jen modlit, aby Zane v boji vyhrál. Po několika vteřinách se jí podařilo překonat paniku, která jí ovládla. Proč by jí chtěl k čertu někdo zabít? Srubem se rozlehl další výkřik. Nevěděla, jestli to byl Zane nebo jiný muž, kdo vydával tak hrozný hluk. Tanya si přitiskla ruku k ústům, aby zdusila výkřik. Kdyby se jim podařilo zabít Zanea, byla si jistá, že by byla další na řadě.

„Copak to tady máme?“

Překvapeně zakňučela, když trhla hlavou směrem k hlasu. Muž, který stál před ní, byl obrovský, téměř tak velký, jako upíři. Měl na sobě pastelově modrý hábit s hedvábnou šerpou a špičaté boty.

Kdo k čertu ještě nosí špičaté boty?

Možná měl na sobě kostým. Usmál se a odhalil řadu ostrých zubů. Nebyl člověk. Fajn, tak možná na sobě neměl kostým.

„Malého králíčka.“ Jeho tenké obočí se vyklenulo vzhůru a zlaté vlasy mu padaly přes polovinu jeho širokých zad.

Přikročil blíž.

Tanya věděla, že by se neměla hýbat, ale na takový luxus nebyl čas. Zakňourala a stočila se do malé těsné koule. Pan špičatá bota byl tak arogantní, že stále postupoval vpřed. Sklonil se, aby ji zvedl. Využila své pozice ve svůj prospěch a vykopla oběma nohama přímo do jeho obličeje. Ozvalo se křupnutí a muž o pár kroků ustoupil. Ten bastard ale zůstal na nohách. Vyskočila nahoru, zatímco se narovnával.

Hřbetem ruky si setřel krev, která mu tekla z obou nozder. Šokovaně se podíval na svou zkrvavenou ruku. „Odvedu tě živou nebo mrtvou. Co si vybereš, králíčku?“

„Jdi do hajzlu.“

Zasmál se, a bez ohledu na jeho saténový plášť a špičaté boty, se celá roztřásla. Podíval se na ni. Nějak se jí podařilo otočit se právě včas. Tanya se rozběhla do kuchyně, přesněji řečeno, doběhla k dřevěnému stojanu se steakovými noži, kterého si všimla, když sem přišla.

Pan špičatá bota ji chytil kolem pasu a táhl jí zpátky. Tanya ho tvrdě praštila loktem a využila veškeré síly, kterou v sobě měla. Sípavě vydechl a uvolnil své sevření natolik, aby se mohla odtáhnout. Ignorovala řeznické nože a místo nich popadla jeden z menších nožů, než se k muži otočila.

Jeho oči byly vážné. Ústa měl sevřená do úzké linky.

„Použiju to.“ Tanya zamávala nožem a modlila se, aby měla dost odvahy udělat to, čím mu vyhrožovala.

„Ztrácím trpělivost. Vzdej se nebo zemřeš.“

Jeho tvrdé oči jí říkaly, že každé slovo myslí vážně. Připravila se na boj a uchopila nůž oběma rukama.

Kolem mužova krku se ovinuly silné paže a následovalo křupnutí. Hlava mu klesla, oči měl otevřené a pusu dokořán. Tanya si byla jistá, že je mrtvý, podle prázdného pohledu v jeho očích. Zachvěla se. Tanya nikdy předtím mrtvého neviděla.

Zaneův hrudník se zvedal, pokrytý čerstvou i zaschlou krví. Chvíli se kýval, než padl na jedno koleno. „Skoro jsi ho dostala, Ysnaar.“

Tanya vydechla. „Bude nejlepší, když si to zapamatuješ,“ odmlčela se. „Kromě toho šípu, jsi někde zraněný?“

„Proč? Chtěla bys mi dát na rány pusinky?“

Vykřikla smíchy, což znělo statečněji, než to ve skutečnosti bylo. „Teď není čas na hloupé vtipy.“

„Vypadám, jako bych vtipkoval?“ Sebral zbylou sílu a postavil se. Jeho tvář se zkroutila bolestí. Zane vypadal bledě, což ji vyděsilo. Pod očima se mu tvořily tmavé kruhy.

„Pomoz mi na pohovku.“ Naklonil se k ní a spadl do měkkých polštářů. Čelist měl sevřenou a obočí nakrčené. Na čele se mu objevovaly kapičky potu. „Musíš ho dostat ven.“

„Nevtipkuj.“

„Stále nevtipkuju, bonbonku.“ Jeho hlava se zvrátila dozadu. Jeho dýchání přecházelo do přerývaného lapání po dechu. „Špička šípu byla otrávená. Zemřu, jestli ho nedostaneš ven.“

„Do prdele. Řekni mi, co mám udělat.“ Začala panikařit.

„Vzadu za domem je kůlna. Tam najdeš…“ zarazil se a ušklíbnul, „… nářadí. Přines kladivo, kleště… ten nůž, co jsi držela před chvílí… Potřebuju, abys dostala ten šíp ven.“

„To já…“ Místo slov zavrtěla hlavou.

„Ty to zvládneš, Ysnaar. Špička šípu už je na druhé straně.“ Natáhl se, aby si na rameni roztrhl košili, než ji strhl ze svého obrovského těla. Naklonila se dopředu, aby jeho zranění prozkoumala.

„Bože, to musí bolet, jako svině.“

Začal se smát, než přešel do sténání. „Není to tak hrozné, už jsem zažil horší. Je to jed. Musíš ho dostat ven.“

Tanya vyskočila a přešla k zadním dveřím. Šla do dřevěné kůlny a byla, jako blesk. Dveře se otevřely, jakmile uvolnila závoru. Byla tam celá řada nářadí. Popadla dvě sady kleští, robustně vypadající kladivo a nějaké šroubováky, než se rozhodla vrátit zpátky.

Zane ležel klidně natažený na pohovce. Kdyby se jeho nehýbal jeho hrudník, skoro by ho považovala za mrtvého. Sedla si vedle něj. Jeho oči se pomalu otevřely. „Zatlač šíp natolik, aby se daly z druhé strany použít kleště. Udělej to hned.“

Tanya zvedla kladivo. Oko za oko, Zane jí zachránil, tak by se necítila správně, kdyby mu teď nepomohla. Obkročmo si sedla na toho velkého muže, upírajíc pohled na jeho krvácející ránu. Jeho ruce ji uchopily za boky a lehce ji stiskly. „Udělej to.“

Vzala kladivo oběma rukama a udeřila do šípu.

„Tvrději,“ procedil přes zuby.

Napřáhla se a znovu udeřila tak silně, jak se odvážila. Bylo příliš jednoduché minout nebo šíp zlomit.

„Znovu,“ zavrčel. Udělala, co jí říkal.

Zane zatnul prsty do jejích boků. „Ještě jednou.“ Zasáhl ho další tvrdý úder a on zasténal a naklonil se dopředu. Na několik vteřin si položil hlavu na její hruď.“

„Myslím, že jsi to zvládla.“ Ztěžka oddechoval. Čelo se mu poctivě orosilo.

Rána mu začala krvácet. Tanya se sklonila ke straně. Zane zůstal předkloněný, tak měla snadný přístup k jeho zádům. Snažila se nedat na sobě zdát své zděšení. Polovina hlavy šípu vyčnívala z roztřepené rány.

Zvedla kleště a mířila s nimi směrem k hlavě šípu. Myšlenka na to, že tu věc vytáhne, způsobila, že se jí zvedl žaludek.

„Udělej to.“

Sevřela kleštěmi kus kovu a zhluboka se nadechla. Tanya se nadechla a pevně svírala čelisti.

„Moc se omlouvám.“

„Se mnou si nedělej starosti, prostě to vyndej.“

„Nakloň se dopředu. Potřebuju se dostat za tebe.“

Udělal, co řekla a Tanya se posadila za něj. Ohnula kolena a zapřela je, jako páku, o jeho záda. Tanya chytila kleště oběma rukama a zatáhla, jako by na tom závisel její život. Snažila se příliš nepřemýšlet o tom, co dělá, jen se soustředila na techniku. Tahala znovu a znovu. Právě, když už byla připravená to vzdát, hlava šípu se uvolnila.

Zane zavrčel a klesl hlavou do svých dlaní. Lokty měl opřené o svoje stehna. „Děkuju.“

„Docela dost krvácíš.“

Snažila se zastavit krvácení jeho roztrhanou košilí.

„Nech to být. Chci, aby ten jed odešel s krví. Z dlouhodobého hlediska se tak uzdravím rychleji.“ Jeho hluboký hlas byl nejistý a slabý. „Dej mi chvíli a pak mě vezmi do sprchy.“

Cítila se zbytečně. Nebyla si jistá, co dělat. „Máš lékárničku? Možná…“ Snažila se zpoza něj dostat pryč.

„Zůstaň tam. Tvůj dotyk mi připadá zvláštně uklidňující.“

Jeho bicepsy se pod jejíma rukama napnuly, a když uvolnila nohy kolem jeho boků, posunul se dozadu a opřel se o ni zády. Dech se jí zadrhl v krku. I se vší tou krví kolem byla jejich pozice podivně intimní.

„Nezabil jsi tu dívku, že ne?“

Přikývl. „Jsi jediná žena schopná donosit upířího dědice, když je moje vyvolená…“ pohnul se a jeho rána se znovu otevřela. „Bez tebe by upíří pokolení zaniklo.“ Než mohla jeho slova zpracovat, mírně k ní otočil hlavu. „Potřebuju horkou sprchu. Ta rána musí krvácet ještě víc a sakra…“ Podíval se na sebe. „Měli bychom použít pračku. Musíš mi pomoct.“ Pořád vypadal na nic, ale alespoň už zněl jeho hlas silněji.

Z pohovky vstal až na několikátý pokus. S pomocí zdravé paže se o ní opřel a společně pomalu, ale rovnoměrně postupovali vpřed.

Sprcha byla prosklená s nádherným výhledem na lesy. Nebyly tam ani sprchové dveře, ani závěsy.  Přemýšlela o tom, jestli je takhle otevřená i toaleta.

„Neceníš si zrovna soukromí, co?“

„Dávám přednost otevřeným prostorům.“