STS - 28. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Andie

Vztek, který jsem cítila vůči Freddiemu, bledl ve srovnání s pocitem, který se mi usadil v žaludku včera. Věděla jsem, že je Freddie zasnoubený. Od začátku byl naprosto upřímný. Já byla ta, kdo propadl pohádce. Dovolila jsem, aby mě přemohla fantazie, dokud se neobjevila realita a nezabodla se do mě, jako ostrý nůž.

Co byla nejdrsnější realita?

Že jsem byla dost hloupá na to, abych propadla muži, který byl od samého začátku nedostupný. Byla jsem obklopená zkurveným bufetem sexy sportovců, ale rozhodla jsem se pro toho jediného, který byl mimo můj dosah.

To byla ta nejstupidnější hloupost.

V noci jsem neopustila svůj pokoj. Potom, co jsem se osprchovala, jsem se zamkla v pokoji a zablokovala dveře. Když na ně Freddie bouchal pěstí z druhé strany a prosil mě, abych si s ním promluvila, zírala jsem do zdi a modlila se, aby odešel. Potřebovala jsem, aby se vrátil ke Caroline a nechal mě na pokoji. Bylo by tak pro mě mnohem jednodušší zbavit se mých iluzí. Potřebovala jsem se od něj odříznout, abych se zbavila závislosti na něm.

Ale on mě neustále kontaktoval. Pokaždé, když jsem se podívala na telefon, měla jsem od něj novou zprávu, kterou jsem musela vymazat. Vzhledem k tomu, že mě nechtěl nechat být, udělala jsem další skvělou věc: vygooglila jsem si Caroline Montagueovou. Celé hodiny jsem seděla na posteli – střídala jsem ochlazování a zahřívání zápěstí – a pročítala články z anglických stránek. Nedalo se říct, že by tam o ní bylo zrovna málo informací. Přečetla jsem všechno od jejího narozeninového večírku k pátým narozeninám (její rodina pořádala tu událost na venkovském zámečku jejich rodiny) až k jejím sladkým šestnáctinám (místo večírku požádala své přátele, aby darovaly dárky do dětské nemocnice v Londýně). Upřímně řečeno, byla bych radši, kdybych na ní našla nějaký drb nebo opileckou scénu v nočním městě, ale místo kostlivců v její skříni všechny zdroje uváděly, že byla příjemná ke všem, s nimiž se kdy setkala.

Nejdřív jsem tomu nevěřila. Každá celebrita má fotky, kde vypadá trochu, jako bezdomovec, ale v případě Caroline se zdálo, že nic takového není. Neměla ani vlastní účet v sociálních médiích. Byly tam jen příběhy lidí, kteří se s ní setkali – překvapené děti, vzrušené z toho, že jim Caroline donesla vánoční dárky nebo starší žena, která naznačila, že jí Caroline posledních pět let pomáhá každou sobotu ráno s nákupy.

Přinutila jsem se přečíst o ní všechny články, včetně toho, kde se oznamuje její zasnoubení s Freddiem. Byl zveřejněný nedávno, jen tři týdny před příjezdem Freddieho do Ria. Reportér zdůraznil fakt, že je to trochu staromódní (dokonce i na britské poměry), ale že to „bylo jen oslavením spojení, které zjevně vytvořili v nebi“.

Chtěla jsem Caroline vylíčit, jako darebáka. Bylo by hezké ji nenávidět, ale na konci čtení jsem necítila nic jiného, než zmatek a smutek. Zmatek nad tím, proč Freddie nemiloval Caroline - pro Boha živého, po tom, co jsem si několik hodin pročítala internet, jsem byla ochotná vzdát se svého života a vzít si ji sama – a smutek, protože na konci toho všeho jedna z nás skončí se zlomeným srdcem.

„Připravená, Andie?“

Otočila jsem se na Lisu, která stála pár metrů od stolu, vypadala svěže a připravená pustit se do práce. Její černé tričko s límečkem téměř odpovídalo barvě jejích očí, když se zaměřila na mé zápěstí. Posledních patnáct minut jsem z toho byla vyděšená, ale bylo načase začít se zápěstím hýbat.

„Takže žádný odpočinek pro mrzáky?“

Přikývla. „Podíváme se na to. Posaď se a opři se.“

Sledovala jsem její pohyby, když jsem se opírala o kožený stůl. Postavila se mi k boku, aby mohla co nejopatrněji odvázat bandáž. Bolest byla slabší, než předtím.

„Řekni mi, až to začne bolet,“ řekla a pomalu otáčela mým zápěstím proti směru hodinových ručiček. „Snažím se zjistit, jakou máš pohyblivost.“

Pokračovala dál, kroutila mi rukou v různých směrech a vyvíjela na ni různé tlaky, dokud jsem to už nemohla snést.

„Dost.“

„Dobře.“ Přikývla. „Tvůj lékař mi poslal tvoje rentgenové snímky. V emailu mi sdělil, že ti doporučil po zbytek her odpočívat…?“

Její černé oči se ke mně obrátily pro potvrzení, ale já zavrtěla hlavou.

„Bylo to jen doporučení, ale já mám jiné plány.“

Sáhla pod stůl pro modrou elastickou pásku. „Takové?“ Vypadala pobaveně, což bylo vůbec poprvé. Z toho, co jsem o ní věděla, nebyla Lisa někým, kdo by se dokázal lehce rozesmát.

„Ano. Znám své tělo a vím, jak daleko můžu zajít.“

„Takže si myslíš, že můžeš za dva dny hrát? Tak to přeci je, ne? Za dva dny máte další zápas.“

Kousla jsme se do rtu, když jsem nad její poznámkou přemýšlela. Ještě včera jsem si nedokázala představit, že bych na zápěstí vyvíjela nějaký tlak a přes noc se mi bolest zmírnila jen mírně.

„Dobře, tak ne tuhle hru,“ povolila jsem. „Ale rozhodně tu poslední.“

„Kdy to je?“

„Příští týden.“

Pousmála se. „Zaděláváš si na problémy.“

Zaklonila jsem se. „Takže mi nepomůžeš?“

Její temné oči se setkaly s mými. „Ach, ne, to jsem neřekla. Pokud jsi ochotná věnovat tomu čas, tak já taky. Neříkám, že budeš připravená na poslední zápas, ale společnými silami se o to můžeme pokusit.“

Usmála jsem se. „Dobře. S čím začneme?“

Odhodila modrou pásku. „S tímhle. A věř, že se ti to nebude líbit.“

Moje cvičení s Lisou bylo asi tak příjemné, jako depilace horkým voskem v tříslech spárované s propíchnutím bradavek (tu druhou věc jsem mohla jen tušit), ale cítila jsem se dobře, že jsem před sebou měla znovu nějaký cíl a bolest samotná odváděla mé myšlenky od Freddieho. Poté, co Lisa skončila s mým mučením, vrátila jsem se do bytu, osprchovala se a hodila na sebe první věc, která mi padla pod ruku – jednorožce, o kterém Becca tvrdila, že bude viset v mé skříni. Jedno jsem jí ale musela přiznat – potom, co jsem si overal oblékla a zapnula si zip, rozhodla jsem se, že ho budu nosit už po zbytek života. Byl měkký a bylo mi v něm teploučko.

Kinsley a Becca byly stále na jejich večerním tréninku a kdybych měla hádat, byly právě zabrané do sledování zápasu, který odehrály s Kanadou. Byla jsem z tréninku omluvená, abych mohla chodit za fyzioterapeutkou, ale také proto, že mě trenérka Deckerová nechtěla vidět. Už jsem jí poslala tři emaily a nechala dvě hlasové zprávy. Věděla, k čemu jsem se rozhodla. Mohla mě vynechat ze semifinálového zápasu, protože na ten jsem ještě nebyla připravená, ale to by v tom byl čert, abych vynechala i finále. Chodila jsem na každý trénink a dvakrát denně na fyzioterapii. Kdybych musela, hrála bych i s otevřenou zlomeninou.

Vyndala jsem si z lednice připravené jídlo a dala ho ohřát do mikrovlnky. I když jsem nijak netoužila po talíři kuřete se zeleninou, neměla jsem na výběr. Jestli jsem chtěla hrát finálový zápas, všechno muselo zůstat stejné. Musela jsem dodržovat tréninky a dietu. Jistě, včera jsem málem vypila celou láhev vodky, ale někdy se vodka může počítat i jako lék.

Mikrovlnka zapípala a právě jsem z ní vytahovala talíř, když se ozvalo klepání na dveře.

„Vteřinku!“ Vykřikla jsem, když jsem odkládala talíř na pult. Au. Talíř pálil a skoro mi opařil ruku, jak jsem ho vytahovala bez chňapek. Pustila jsem si na prsty studenou vodu a přes rameno vykřikla. „Minutku!“

Musel to být někdo jiný, než Kinsley a Becca. Ty už by na mě křičely, abych si pospíšila. Podívala jsem se kukátkem a těsně předtím, než se ozval jemný britský hlas, jsem uviděla záplavu medově hnědých vlasů

„Haló? Vím, že tam jsi, cítím vůni chřestu.“

Otevřela jsem dveře a ustoupila, abych uviděla stát na chodbě Freddieho sestru s přátelským úsměvem na tváři.

„Georgie?“

Zavrtěla hlavou. „Džor-dží, ne Džor-džia.“ Prošla kolem mě a hodila kabelku na kuchyňský pult, jako by to dělala už tisíckrát předtím. „No, myslím, že Georgia je mé skutečné jméno, ale já jím opovrhuji, tak mi prosím říkej Georgie. A můžu ti já říkat Andie?“

Přikývla jsem a stále jsem svírala rukou dveře.

„Roztomilý obleček,“ řekla bez náznaku sarkasmu. Už se procházela po bytě a listovala papíry na stole. Její chladné hnědé oči se setkaly s mými a na okamžik bylo ticho. Vypadala tolik, jako její bratr, ale byla menší a očividně i ženštější.

„No, Andie, samozřejmě jsem umírala touhou tě poznat.“

Ztuhle jsem tam stála, když přistoupila blíž a objala mě. Byla jsem, jako zmrazená jejím očividným schválením. Copak se nepřátelila s princeznou Caroline?

„Jsi stejně nádherná, jak jsem si tě představovala,“ řekla, než ustoupila a táhla mě za ruku s sebou. „Na fotkách, které jsem viděla na internetu, jsi měla dlouhé vlasy. Už tě přestaly bavit a ustřihla jsi je?“ Zvedla ruku, aby chytila jeden z krátkých nerovných pramenů. Byly ze sprchy ještě vlhké, tak snad nevěděla, jak strašně ve skutečnosti vypadají.

Když jsem neodpověděla okamžitě, její úsměv opadl. „Ach ne, já tě vážně vyděsila, že jo?“ Otočila se a znovu začala přecházet po bytě. „Ačkoliv… jestli tě nevyděsil můj bláznivý bratr, já to neudělala určitě. Ačkoliv se divím, proč na něm tak visíš. Během několika hodin co jsem tady, jsem viděla několik desítek chlapů, kteří by stáli za hřích. Viděla jsi argentinské hráče basketbalu? Ti vypadají, jako…“

„Proč jsi tady?“ Zeptala jsem se a přerušila ji.

Zdálo se, že jí to nevadilo. Otočila hlavou a podívala se na mě přes rameno. Byla skutečně nádherná s těma velkýma hnědýma očima a růžovými tvářemi. „Protože je to nudná kráva.“

Usmála jsem se. Dokázala jsem její pocity pochopit, i když jsem neměla ponětí o tom, co to znamená.

„Mám to brát tak, že vy dvě nejste přítelkyně?“

Georgie na ni upřela vážný pohled. „Caroline Montagueová má mozek umírající lasičky a osobnost mrtvé myši.“

Zasmála jsem se a Georgie také. „Bylo to moc drsné?“ Pokrčila rameny. „Ale, no, někdy pravda bolí. Teď si obuj boty, protože potřebuji průvodce, který mě provede po vesnici, abych si mohla najít svého vlastního hezkého sportovce.“

Zamračila jsem se. „Co? Nemůžu…“

Můj pohled padl na kuřecí maso, které chladlo na pultu.

Podívala se na něj, jako by to bylo rok staré ovoce. „Jasně. Tohle. Co kdybychom si daly opravdovou večeři, když už budeme venku?“

Mohla jsem říct, že ne. Mohla jsem si sednout ke kuchyňskému stolu a jíst sama gumové kuře a být sklíčená, dokud domů nepřijde Kinsley a Becca. Na to jsem ale byla příliš zvědavá. „Dobře, jen mě nech se z téhle věci převléknout.“

Zamračila se. „Ale pak budeš stejně nudná, jako všichni ostatní.“

Další hodinu jsem strávila tím, že jsem Georgie prováděla po našem komplexu. Ukázala jsem jí tělocvičnu, počítačovou místnost a jídelnu a přemýšlela jsem, jak je možné, že někdo, jako Georgie Archibaldová, vůbec existovala. Byla otevřená, krásná a trochu šílená. Když jsme šly do tělocvičny, hlasitě zatleskala a zakřičela: „Odvádíte skvělou práci, chlapci!“ Každá hlava v místnosti se otočila jejím směrem, a když se otočila a odcházela, zbyl na mě nepříjemný úkol zamávat k davu předtím, než jsem jí následovala.

„Jsi skvělá průvodkyně, vážně, ale zatím jsi mi ukázala všechny nudná místa, která tu máte. Kde jsou sexuální místnosti?“ Otočila se ke mně s vykulenýma očima, než dupla nohou do země. „Je tam nějaké sklepení?“

Věnovala jsem jí skeptický pohled. „Pokud tam takové místo je, nenašla jsem ho.“

Popotáhla. „Dobře. Možná bychom ho měly najít.“

„Vychovávali vás s Freddiem ve stejném domě?“ Zeptala jsem se s úsměvem.

Přikývla. „Ano, dokud neodjel na plavecké tábory a tak podobně. Proč se ptáš?“

Pokrčila jsem rameny. „Jsi mnohem kurážnější, než on.“

Kurážnější bylo jediné slovo, které jsem myslela, že by se jí nedotklo.

Přikývla. „Nemám tušení, co znamená ‚kurážnější‘, ale tvou syrovou americkou poklonu přijímám.“

Strčila nos do místnosti, kterou jsme míjely. Na dveřích stálo ZÁKAZ VSTUPU, ale nezdálo se, že by ji to zajímalo.

Usmála jsem se.

Zabručela a znovu si mě prohlédla. „Víš, nejsi Freddieho typ.“ Zvedla ruku před obličej. „Obvykle se zaměřuje na holky, které jsou trochu víc…“

Čekala jsem, až dokončí větu.

„Nóbl.“

„Nóbl?“

Podívala se na mě. „Dívky, jako Caroline.“

Srdce mi pokleslo. „Správně, no, určitě nejsem, jako Caroline.“

„Díky Bohu,“ řekla a přitiskla mě k sobě. „Vím, že to musel být šok, když jsme včera dorazily. Neměly jsme dorazit ještě týden, ale Caroline trvala na tom, že přijedeme dřív. Nechtěla jsem ji nechat letět samotnou a všechny vyděsit, takže jsem tady.“

Přikývla jsem. „Díky, že jsi přijela.“

„Freddie tě to naší příšerné situace zasvětil?“

Odvrátila jsem pohled a styděla se přiznat, že od doby, kdy Georgie přijela, jsem s Freddiem nemluvila.

„Hm, trochu, asi. Vím, že ty zásnuby nebyly jeho nápad a říkal, že je chce zrušit, ale nejsem si jistá, co na to řekne Caroline. Jediné, co vím je, že mě mohl klidně krmit blbostmi.“

„Blbostmi,“ opakovala a zkoušela, jak to slovo z ní z jejích úst zjevně poprvé. „To je báječné slovo.“  Přikývla, než se na mě podívala. „Ach ano, chápu, co tím myslíš, ale ujišťuji tě, že Freddie není nějaký playboy. Od té doby, co přijel do Ria, mluvil jen o tobě. Bylo docela hezké slyšet o někom fantazírovat, ale celá ta situace s Caroline to trochu komplikuje. Právě teď ji bere na večeři…“

Zastavila jsem se. „Bere ji na večeři?“

Georgie se zamračila, jakmile se ohlédla a uviděla můj výraz. „Ne, ne. Ne, jako na rande! Vezme ji ven, aby si mohli promluvit. Víš, aby mohl zrušit celé to ‚zasnoubení‘. Je to od něj opravdu velmi vyspělé.“

Zhluboka jsem se nadechla. „Správně. Dobře. Takže si myslíš, že odjede pryč?“ Luskla jsem prsty. „Jen tak?“

Georgie se usmála. „Vidíš, to je ta skvělá část. Caroline Montagueová je stejně prázdná, jako krabice lega. Vsadím se, že zítra ráno už bude sedět v letadle do Londýna, usrkávat mimózu a číst si Až tak moc tě nežere: Edice vévodkyně.“