STS - 23. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Andie

„Andie, už sem pojď. Nevidím na ten film.“

„Možná to bude proto, že ses rozhodla sledovat film v mém šatníku. Nenašly jste žádné lepší místo?“

Becca na mě pohlédla ze svého místa na zemi, jako bych byla šílená. „Nemůžeme ho sledovat v naší skříni – je plná roztomilých hadříků, které se nemůžou pomačkat.“

„Proč vůbec musíte sledovat film ve skříni?“ Zeptala jsem se.

„Je svatokrádež koukat se na Zápisník jedné lásky pod zářícím drsným sluncem Ria,“ řekla Kinsley a otřela si slzy do jednoho z mých triček.

Becca přikývla. „Navíc se nám takhle zdá, že jsme v tom filmu.“

„No, vážně si potřebuji najít něco, co bych si mohla obléct,“ řekla jsem a snažila jsem se současně udržet ručník a manévrovat kolem nich. Šatna byla už tak dost malá, ale poté, co si tam ty dvě udělaly vlastní kino, nebyla šance, že bych se tam vešla.

Kinsley dramaticky zasténala. „Zastav to, Becco. Posledních pět minut jsme stejně nevnímaly.“

„Jo, jsem zmatená. To cestovali časem nebo byli celou tu dobu staří?“

Rozsvítila jsem si nad hlavou a obě zasyčely a zakryly si oči, jako zombie, které vidí první denní světlo. „Ježíš! Ty jsi v posledních dnech na zabití,“ řekla Kinsley a chtěla se kolem mě protáhnout, aby se pokusila zase zhasnout.

Pevně jsem ji chytila za ruku. „NE!“

Seděly tam, oblečené v pyžamových overalech, když jsem se snažila vybrat oblečení nad jejich hlavami. Vytáhla jsem světle modré šaty a ukázala je na světle.

„Nejsou roztomilé,“ řekla Becca.

„Pravda,“ souhlasila Kinsley.

Pověsila jsem je zpátky na stojan a vytáhla další.

„Ještě horší.“

Becca přikývla. „Mnohem horší.“

„Wow, filmové a módní kritičky. Jste velmi talentované.“

Seděly tiše, když jsem vytáhla další šaty. Byly černé a krátké se špagetovými ramínky, které se na zádech křížily. Měla jsem je na sobě už tolikrát, že byly krásně měkoučké. Perfektní černé šaty na příležitostný večírek, u kterého jsem si stále nebyla jistá, že se ho zúčastním.

„Vítěz vítězů,“ řekla Kinsley, když jsem si je přidržela před sebou. Byly ještě kratší, než jsem si pamatovala.

„Kam jdeš?“ Zeptala se Becca a zaměřila na mě jednorožcovým rohem na kapuci.

„Ven,“ odpověděla jsem a otočila se od malého prostoru, abych se podívala po své bezvadné černé podprsence.

„Ven, jako ven?“ Zeptala se Kinsley. „Ráno máme zápas!“

„Ne. Nejdu ven, jako ven. Zůstávám v budově.“

Ve skutečnosti jsem měla zůstat ve svém pokoji. Celý den jsem přecházela sem a tam a přemýšlela, jestli mám navštívit Freddieho párty. Chtěla jsem ho vidět a chtěla jsem si užít Rio, ale věděla jsem, že to není dobrý nápad. Dokonce, i kdyby byla místnost plná lidí, které by napětí mezi námi zmírňovali, znamenalo by to místnost plnou lidí, které by se mohla pokusit vyzpovídat Sophie Boyleová.

„Oholila ses? Protože ty šaty jsou opravdu krátké...“

Otočila jsem se a zjistila, že Kinsley a Becca leží na břiše ve dveřích skříně. Pozorovaly mě, jak se připravuji, rukama si přitom podpíraly hlavu a nohama mávaly ve vzduchu. Vypadaly, jako dvě děti na pyžamové párty, které jste pozvaly jen proto, že vás k tomu přinutila vaše máma.

„Ano,“ řekla jsem a sáhla dolů, abych se ujistila. „Moje nohy jsou hladké.“

„Ale tvoje vlasy... to je necháš takhle?“

Po sprchování jsem si je vyfoukala a spletla je do volného copu.

„Kins, ty jsi doslova oblečená, jako nevkusný jednorožec. Nepotřebuješ k celkovému dojmu přidávat nic dalšího.“

„A co tvůj make-up?“ Zeptala se Becca a kopala nohama sem a tam.

Zbývalo pět vteřin, než je obě zavraždím.           

Otočila jsem se k Becce a ušklíbla se. „Hádej co? Na konci toho filmu každý...“

„Ne!“ Vykřikla Becca. „Nenič mi to.“ Zvedla se z podlahy a přitiskla si počítač na prsa.

Kinsley se posadila vedle ní a než za sebou zavřela dveře, podívala se na mě. „Měla bych se vůbec ptát, kam jdeš?“

Zatřásla jsem hlavou. „I kdybys to udělala, stejně bych ti to neřekla.“

„Vrátíš se v nějaký... slušný čas?“

Usmála jsem se a odvrátila se od ní. „Možná.“

„Doufám, že víš, co děláš, Andie.“

Shlédla jsem dolů na šaty v mé ruce.

Jo, já taky.

V jedenáctém patře jsem očekávala dunící hudbu, ale když jsem vystoupila z výtahu, chodba byla tichá. Sevřela jsem telefon – to jediné, co jsem si přinesla – počítala jsem čísla pokoje, kolem kterých jsem procházela. 1101. 1102. Freddie bydlel v čísle 1120, a když jsem dorazila ke dveřím, ruce jsem měla zpocené a nervy napjaté. Naklonila jsem se dopředu a přitiskla ucho ke dveřím, ale neslyšela jsem nic. Zděsila jsem se, když jsem se podívala na hodiny na telefonu. 19:01. Kdo se objeví na večírku jako první, když právě začíná? Podle všeho jsem přišla, jako první.

Několik kroků jsem ode dveří poodešla a snažila se vymyslet plán. Můžu jít na několik minut do obchodu s dárky, a pak se vrátit nahoru, nebo bych mohla...

Dveře jeho bytu se otevřely.

„Co se děje...“ Freddiemu slova odumřela na rtech, když se objevil mezi dveřmi a uviděl, že tam stojím s vytřeštěnýma očima a studenýma nohama. Vážně jsem se chtěla otočit a odejít, když mě tak ode dveří přejížděl pohledem. Na čerstvě oholeném obličeji měl podivný úsměv a do čela mu padalo několik hnědých vlasů. Víc, než cokoliv jiného na světě, jsem chtěla udělat krok vpřed a zároveň se otočit a odejít.

Místo toho jsem sevřela ruce za zády a kývla. „No, to je vtipné. Právě jsem přišla.“

Pak se zasmál, krásným zvukem, který mi zkroutil prsty v mých converskách.“

„Pojď,“ řekl a natáhl ruku. „Thom nám právě šel pro jídlo. Měl by se vrátit každou chvíli.“

No, bylo by hrubé, kdybych odešla bez jídla, tak jsem ho nechala mě odvést dovnitř a řekla jsem si, že nezůstanu déle, než čtyři nebo pět hodin. Nebo věčnost. Bylo to jedno.

„Takže tohle je tvůj byt,“ řekla jsem a mávla rukou, abych obsáhla malý obýváček, který vypadal stejně, jako ten náš. Opravdu, všechno bylo stejné, až na...

„Co je to za zápach?“ Zeptala jsem se a stiskla si nos. „To je tuňák?“

Jeho úsměv opadl. „Thom jedl na oběd sendvič s tuňákem a duše té věci právě teď pronásleduje celé tohle místo.“ Pustil mou ruku, aby mohl přejít ke konferenčnímu stolu a zvednout svíčku. „Tady, to by mělo pomoct s exorcismem.“

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. „Opravdu to není tak špatné. Voní to, jako u mojí babči doma.“

Ironicky se zasmál. „Co je to babča?“

„To je jedno.“

„Jasně, dobře. Mám celou dobu zavřené dveře do pokoje, tak to tam nesmrdí.“

Nakrčila jsem obočí. „Rafinované.“

Jeho úsměv se rozšířil.

„Ach, vklouzni pod mou deku, abys té vůni po tuňákovi unikla! Och, sundám ti šaty, protože jak víš, v látce se jakýkoliv zápach drží nejvíc!“ Zakuckala jsem se. „Tohle je tvůj obvyklý styl?“

„Moc se mi líbí, když si ze mě utahuješ,“ řekl a přiblížil se.

Zvedla jsem ruku, abych ho zastavila.

„Počkej. Kde je Thom?“ Zdálo se, že mě naprosto obelstil. „A počkej, kde jsou ostatní hosté? Vážně jsem první člověk, který sem přišel?“

Poškrábal se na tváři. „Správně, no, ohledně toho. Jak jsem říkal, Thom odešel pro jídlo. A, no, je to docela malá párty.“

Zamračila jsem se. „Jak malá?“

„No... úplně.“

Položil svíčku na kuchyňský stůl a šel za roh, aby zvedl něco, co bylo položené na kuchyňském pultu. Schovával to za zády, když se ke mně vracel, a pak, když byl jen pár metrů ode mě, zvedl to a posadil si to na hlavu. Na hustých hnědých vlasech mu seděl červený papírový klobouček, který by normálně patřil pětiletému dítěti.

Vybuchla jsem smíchy.

„A podívej, tady je něco i pro tebe,“ řekl a podal mi jednu z levných papírových frkaček, které se používají na Silvestra.

„Musíš si dělat srandu.“

„Slíbil jsem ti večírek,“ řekl a vykročil kupředu. V natažené ruce držel frkačku, abych si ji od něj vzala. „Tady je párty.“

Zatřásla jsem hlavou, popadla ji a odhodila. Z jeho úst zaznělo smutné „bůůů“.

Ten smutný, slabý zvuk způsobil, že se přehrada protrhla. Dlouhou dobu jsme se nemohli nadechnout. Rozesmáli jsme se, až nám tekly slzy z očí, a pak jsme se nemohli zastavit.

„Proč jsi vymyslel falešný večírek?“ Zeptala jsem se, když jsem si otírala slzy pod očima.

„Abych tě sem dostal.“

Ta jediná věta mě přiměla rychle vystřízlivět. Jeho hnědé oči se setkaly s mými a já sledovala, jak se jeho široký úsměv pomalu mění v rovnou, nervózní linii. „Věděl jsem, že bys na večeři nešla, ale tohle je jiné. Tohle je intimní soirée.“

Podívala jsem se na pohovku a nadechla se. To je hezké, ale stále to není dobrý nápad, Freddie. Políbil jsi mě včera ve výcvikovém středisku. Co kdyby nás někdo vyfotil?“

„A bylo by to tak hrozné? Chci být s tebou. Chci tě líbat.“

Postavil se přímo přede mě, sklonil se, takže byly jeho oči ve stejné úrovni, jako ty mé. Chytil mě za ruce svýma, tak silnýma s mocnýma, že jsem se jim nemohla vytrhnout, i kdybych to zkusila.

„Zruším své zasnoubení, Andie. Už jsem o tom mluvil s mamkou a Georgie. Celá ta situace byla falešná a já to měl vidět hned od začátku. Potřebuji si jen promluvit s Caroline a vysvětlit jí, že se nehodlám nutit k tomu, abych si vzal dívku, kterou nemiluji.“

„Dobře.“ Přikývla jsem a nedokázala jsem od něj odtrhnout pohled. „Chci, abys byl s někým, koho můžeš milovat.“

Jeho oči klesly na moje rty.

„Co když chci být s tebou?“

Sevřely se mi vnitřnosti. „V současné době jsem... nedostupná.“

Horní ret se mu zvedl, jako bych ho vyzvala k něčemu, co si nemůže nechat ujít.

Sklonil se dopředu, chytil mě rukama za krkem a zašeptal mi do ucha. „Zdá se, že jsi nedostupná už nějaký den.“ Zatnula jsem své prsty do jeho předloktí a snažila se nedat na sobě znát žádnou reakci, ale nudné koktání nestačilo, aby ho to odradilo.

„Freddie... já...“

Vzal můj lalůček mezi zuby, jen jemně, aby se se mnou můj svět zhoupnul. Pevně jsem zavřela oči.

„Řekni mi, že to nechceš.“

Samozřejmě, že jsem nemohla. Nebyla jsem tak sebejistá. Nebyla jsem ani trochu sebejistá. Potřebovala jsem Freddieho tolik, až mě bolelo tělo a touha mi rozbušila srdce.

Přestaň.

Buch buch.

Uklidni se.

Buch buch.

Tohle neskončí dobře.

Buch buch.

Kdo.

Se o to.

Zatraceně.

Stará.

Otočila jsem hlavu k té jeho a políbila ho na rty.

„Kurva,“ zasyčel.

Chytil mě za volný cop a přitáhl si mě blíž. Cítila jsem, jak je tvrdý. Tohle bylo ono. Ta touha, která se mezi námi vznášela ve vzduchu a konečně vystoupila na denní světlo. Zaryla jsem dlaně do jeho silných zad a on mě zvedl a ovinul si moje nohy kolem pasu. Chytila jsem se ho kolem krku a tvrdě ho políbila.

Potom se otevřely přední dveře. Slyšela jsem z chodby Thomův hlas. Odtrhla jsem rty od těch jeho a čekala, že mě pustí na zem, ale udělal tři kroky přes obývák směrem k jeho ložnici a s kopnutím za námi zavřel dveře.

Jeho ložnice.