STS - 21. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Andie

Měla jsem podezření, že moje rehabilitační trenérka Lisa byla tajně vycvičená peklem. Byla drobná a roztomilá, ale přiměla mě plakat, jako bych procházela šestým kruhem pekelným. Začala jsem s ní trénovat první den v Riu a myslela jsem si, že bychom si mezi sebou mohly vytvořit jeden z těch skvělých vztahů, ale místo toho, abychom drbaly o celebritách a dělaly si legraci z lidí, rozcvičovaly jsme moje zápěstí.

„Čekají tě ještě dvě sady pohybových cvičení a ještě jsme se ani nedostaly k posilovací části,“ řekla Lisa a přerušila mou krátkou přestávku v tréninkovém centru.

K čertu s tebooou.

„To je mučení, Liso.“

Vyklenula perfektně vytesané obočí. „Chceš tu hrát nebo chceš jet domů? Volba je na tobě.“

Ušklíbla jsem se. „Vlastně, myslím, že jsem naprosto připravená. Jet domů.“

Zavrtěla hlavou. „Příliš pozdě.“

Zachrčela jsem a naklonila se ke stolu. Lisa se postavila tak, aby stála na jedné straně, zatímco já byla na druhé. Opřela jsem se o desku tak, aby mi zápěstí viselo volně dolů.

„Připravená?“ Zeptala se s úšklebkem.

Přimhouřila jsem oči. „To je jedno. Už s tím začněme.“

Vykročila vpřed a upravila svou pozici po mé pravé ruce. „Na chvíli se uvolni. Nadechni se,“ řekla a použila své vlastní zápěstí, aby otočila a uvolnila to moje. Kousla jsem se do rtu, abych ji na celou věčnost neposlala ke všem čertům.

Právě v ten okamžik jsem vzhlédla a uviděla, jak do místnosti výcvikové místnosti vešel Freddie se svým týmovým parťákem, Thomem. Poznala jsem, že se právě vrací z plavání. Tmavé vlasy měl ještě vlhké a přes rameno měl přehozenou tašku s věcmi na cvičení. Měl na sobě bílé tílko na cvičení, které mu obepínalo svalnatý hrudník a volné šortky, které mu seděly nízko na bocích. Jak tak stál vedle Thoma, vypadal obrovský. Vysoký, svalnatý a hleděl na mě zvědavýma očima. Lisa držela naše ruce stále propletené, tak jsem nemohla zamávat. Na tváři se mu objevil úsměv, když změnil směr a přiblížil se k nám.

„Ahoj,“ řekla jsem skrz zuby. Nemůžeš se trochu uklidnit, Liso?

„Nazdar,“ řekl a podíval se na mou ruku v té Lisině, než se mi podíval do očí. „Jak to jde?“

Lisa přimhouřila oči. „Poupátko, co kdyby ses vrátil, až tady skončíme? Právě teď máme dost napilno.“

Nebyla jsem si jistá, jak přeložit „poupátko“ do anglické angličtiny, ale řeč Lisina těla jasně napovídala, že nebude tolerovat jakékoliv rozptýlení. Uplynula chvíle, kdy jsem si myslela, že Freddie její neodůvodněnou agresi ještě vystupňuje, ale nejprve se omluvil a uvolnil napětí předstíraným úsměvem.

„Freddie, najdu si tě, až tady skončím,“ slíbila jsem.

„Bude to chvíli trvat,“ přerušila mě Lisa, která mě stále držela za ruku.

Situace nemohla být nepříjemnější, ale naštěstí Thom chytil Freddieho za paži a odtáhl ho pryč.

„Hledá tě fyzioterapeut,“ řekl Thom, než kývl mým směrem. „Ahoj, Andie.“

Usmála jsem se.

„Jdeme,“ řekl Thom.Freddie se na mě podíval se zvláštním výrazem ve tváři, než s Thomem odešel. Dívala jsem se na jeho široká záda, když odcházel. Plavci měli vážně ta nejkrásnější těla.

Přísahala bych, že po tom, co odešli, mě Lisa trestala. Vynucovala si dvojnásobek obvyklého množství cviků a čtyřnásobně větší nálož mého nejméně oblíbeného pohybu: něco, co jsem zkrátka musela nazvat stručně „zatraceněsakradoprdele“.

Celou dobu jsem se snažila pokukovat po Freddiem. Pracoval se svým fyzioterapeutem na druhé straně místnosti. Starší muž mu pomáhal protahovat ruce a ramena. Dvakrát jsem se ohlédla přes rameno a zjistila, že mě pozoruje. Muž něco napsal na list papíru, ale Freddie se soustředil jen na mě. Začervenala jsem se a odvrátila pohled.

Potřetí, kdy jsem se ohlédla, jsem myslela, že budu mít srdeční zástavu. Freddie si právě přetahoval tílko přes hlavu. Čas, jakoby se zpomalil, když se jeho ramena a svaly na břiše napnuly a stáhly. Viděla jsem části jeho paží a zad už dřív, ale když jsem to celé viděla nerušeně – jeho dokonale tvarovaný hrudník a bicepsy, skoro se mi při tom pohledu podlomily nohy.

„Andie, soustředíš se?“ Zeptala se Lisa.

Ne. Rozhodně ne. Sledovala jsem Freddieho fyzioterapeuta, jak mu k rameni tiskne ledový obklad. Kolem hrudi a paže mu ovinul elastický obvaz, aby sáček udržel na místě. Nikdy jsem si nechtěla vyměnit s někým tělo, jako právě v tuhle chvíli. Získal výsadu se Freddieho dotýkat. Mužova ruka byla na jeho hrudi!

„Fosterová,“ vyštěkla Lisa.

„Jo!“ Řekla jsem a škubla hlavou zpátky ke stolu a snažila se znovu získat kontrolu nad svým jazykem, abych jí mohla odpovědět.

„Liso! Telefon!“ Zavolal na ni jeden z asistentů.

Lisa přikývla a pustila mou ruku. „Musím to vzít. Na chvíli si odpočiň, než to vyřídím.“

„Ach, díky Bohu,“ zamumlala jsem, když odešla. Cvičila jsem s Lisou už osmý den a v každém z nich jsem se probouzela s menší bolestí, než předtím. Přesto bylo její protahování nesnesitelné. Vděčně jsem přijímala každou přestávku, kterou mi nabízela.

Zvedla jsem se ze stolu a zatřásla pažemi. Natáhla jsem se ke svojí láhvi s vodou a napila se ještě dřív, než jsem se podívala na Freddieho. Seděl na okraji svého stolu a jednou rukou psal něco do telefonu – toho, který použil včerejší noci… och, Bože. Jeho fyzioterapeut právě pomáhal jinému sportovci přikládat na rameno ledový obklad, což znamenalo, že jsem měla krátkou chvíli na to, abych si s Freddiem mohla promluvit. Podívala jsem se k Lisině kanceláři a viděla ji tam, jak s někým za zavřenými dveřmi telefonuje a divoce přitom gestikuluje rukou. Bez jakékoliv další myšlenky jsem popadla svoji láhev a zamířila k Freddiemu.

Nevšiml si, že se k němu blížím, dokud jsem nestála jen pár metrů od něj. Položil telefon vedle sebe a napřímil se. Polkla jsem zasténání. Vážně, tohle nemohlo být skutečné. Jeho hruď. Bicepsy. Jeho tělo, jako by bylo vytesané z kamene a vhodné spíše k tomu, aby se zachovalo v knihách historie umění, než aby existovalo v reálném světě. Přistoupila jsem blíž a zvedla ruku tak, abych neviděla nic jiného, než jeho hlavu.

„Co to děláš?“ Zeptal se s úsměvem.

„Nemůžu s tebou mluvit, pokud na sobě nemáš tričko. Rozptyluje mě to.“

Zasmál se a natáhl ruku, aby mi ji stáhl dolů. „Jsi šílená.“

„Dobře, ale jestli začnu slintat nebo něco takového, nemůžeš mě z toho vinit.“

Zavrtěl hlavou a odvrátil pohled, jako by byl v rozpacích. Drahý Bože, nemohl vypadat takhle a být tak skromný. Z toho by jednomu zkratoval mozek.

„Už jste vy dvě skončily?“ Zeptal se, podíval se na mě a sjel mě pohledem. Měla jsem na sobě tepláky na jógu a tílko, nic moc okouzlujícího, ale zdálo se, že se mu to i tak dost líbí.

Potřásla jsem hlavou. „Lisa chce, abych udělala ještě jednu sadu.“

Zakroutil obočím. „A ty vždycky děláš to, co ti Lisa řekne?“

„Je jednodušší, když ji neprovokuji.“

Freddie přikývl, aby mou odpověď přijal, než se natáhl k mé zdravé ruce.

„Dovol mi, abych ti dneska koupil večeři.“

Jeho prsty sevřely ty mé stejným způsobem, jako Lisa, ale Freddieho uchopení bylo tak pevné, až mi poskočilo srdce. Jeho palec mě hladil po dlani a způsoboval mi husí kůži na zádech.

„Večeře?“ Opakoval.

Ne. Nemohl mě zvát na večeři. Večeře byla špatný nápad. Večeře by se mohla zvrhnout špatným směrem. U večeře bych mu dala další kus sama sebe, který si nezasloužil. Ne, když byla stále ve hře Caroline.

„Mám práci,“ řekla jsem a setkala se s jeho pohledem.

„S kým?“

„S týmem,“ lhala jsem.

„Lžeš. Možná je to kvůli tvojí ruce.“

Myslela jsem si, že tímto rozhovorem projdu, aniž bych myslela na náš předešlý rozhovor po telefonu, ale mýlila jsem se. Lehce jsem se usmála a snažila se nečervenat.

„Zruš to. Řekni jim, že máš něco důležitého,“ pokračoval.

Bylo to tak lákavé. Chci říct, zírala jsem na Freddieho bez trička a byl na něj krásnější pohled, než na jakékoliv divy světa. Co byla Gíza ve srovnání s jeho šesti buchtičkami? Kdo potřeboval Visuté zahrady babylonské, když má před sebou, pod nízko visícími kalhotami, jiné ovoce? Soustředila jsem se na jeho břišáky, než jsem se mu podívala pevně do očí.

Zatřásla jsem hlavou. „Já nemůžu.“ Freddie a já jsme si nemohli dát rande.

Přimhouřil oči.

„A co potom…“

„Fosterová.“

Ohlédla jsem se přes rameno, abych se podívala na Lisu, která tam stála se zkříženýma rukama a mračila se. „Hledám tě už pět minut. Chceš to cvičení dokončit? Mám po tobě ještě další sportovce.“

Začervenala jsem se. „Aha, dobře.“

Chtěla jsem, aby zůstala na telefonu ještě o chvíli déle.

Podívala jsem se na Freddieho s rychlým a ponurým úsměvem, a pak jsem se pohnula směrem k Lise, ale než jsem se mohla dostat daleko, Freddie zatáhl za mou ruku. Přitáhl si mě jemným tahem zpátky a políbil mě na ústa. Bylo to šokující a to, že jsem cítila jeho ústa na svých, stačilo, aby pro mě zbytek místnosti zmizel. Vnímala jsem jen Freddieho rty na mých, jeho ruku na mém krku a to, jak si nárokuje mé srdce. Byla Lisa naštvaná? Ozývalo se v místnosti pískání? To byla poslední věc, která mě napadla, než mě Freddie zlíbal do bezvědomí.

Odtáhla jsem se, otevřela jsem oči a nadechla se. „Ummm…“

Usmál se a pustil mou ruku. Nenáviděla jsem, že musel pustit mou ruku.

„Bude lepší, když se vrátíš k protahování.“

„Jo.“ Přikývla jsem, ale nehýbala se.

„Jdi,Andie,“ řekl s pobaveným úsměvem.

„Ano. Správně.“

Otočila jsem se na nejistých nohách. Nezáleželo na tom, že se mě Lisa chystá protáhnout peklem. Právě teď jsem prožila nebe.