STS - 12. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Andie

Sledovala jsem, jak mi moje fyzioterapeutka Lisa tejpovala zápěstí těsně předtím, než začne náš trénink. Zápěstí mě bolelo víc, než předtím, ale v tuhle chvíli s ním nešlo nic víc dělat.

„Musíš hrát vážně opatrně,“ řekla Lisa, když z kapsy vytáhla nůžky a odstřihla přebytečnou pásku. Taková zranění se mohou zdát malá, ale snadno se mohou zhoršit.“

Přikývla jsem a vzala si její varování k srdci. Moje zápěstí nebylo jedinou časovanou bombou v mém životě. Zdálo se, že všude, kam jsem šla, chodím po minovém poli, včetně Freddieho. Včera, když jsme doplavali, jsem se převlékla a on mě pozval, abych si s ním zašla něco sníst. Vypadalo to neformálně – „večeře v kavárně“ – a já jsem chtěla říct ano, ale zatřásla jsem hlavou a odmítla ho. Přísahala jsem, že mám nějaké plány a on, že je to jen večeře. Ani jeden z nás tomu druhému tak úplně nevěřil.

Nemohla jsem přijít na to, jaké jsou Freddieho motivy. Opravdu potřeboval kamaráda? Zjistil, že když jsem s ním, víc se směje? Možná chtěl chvíli nemyslet na svoje zasnoubení? Ať už záměrně či ne, táhl mě do kalných vod. Rychlé plavání, neformální oběd – na papíře to vypadalo neškodně, ale já věděla své.

„Jsi připravená,“ řekla Lisa a hodila tejpovací pásku do tašky.

Seskočila jsem ze stolu a zhluboka se nadechla.

Můj tým už byl uprostřed hřiště a rozehříval se. Postavila jsem se do zadní řady a začala jsem rozcvičovat svaly na krku.

„Ránko, Andie.“

Vzhlédla jsem a zjistila, že ke mně míří Liam. Byl ve svém trenérském oblečení ve fotbalových šortkách a píšťalkou kolem krku. Představa, že bychom ho měli brát vážně, pro mě byla vtipná, když jsem se poprvé připojila k týmu. Předtím, než se setkal s Kinsley, byl Liam Wilder notoricky známý, jako špatný chlapec, ale poté, co ho zranění kolena donutilo odejít do důchodu, se nechtěně vrátil, jako trenér. Usadil se s Kinsley a časem ho koučování začalo bavit. Přesto se nedalo popřít, že byl mladý, tetovaný a neuvěřitelně dobře vypadal.

„Jak je na tom tvoje zápěstí?“ Zeptal se a prohlížel si pásku.

„Je v pohodě.“

Kývl. „Dobře. Do našeho velkého zápasu zbývají tři dny. Chci se ujistit, že jsi připravená.“

„Jsem.“

Trénování na Olympijské hry bylo posledních několik let plnohodnotnou prací. Jakmile jsem před několika měsíci získala místo v olympijském týmu, nastěhovala jsem se do LA a zabrala volný pokoj v domě Kinsley a Liama. Každé ráno jsem se budila a snídala v 5:30 ráno. Na trénink jsem se připojila ke svému týmu v 6:00 a několik hodin jsme s ostatními děvčaty trénovaly a nacvičovaly herní strategie. Potom jsme si udělaly krátkou přestávku na oběd, než jsme odpoledne pokračovaly silovým posilováním a cvičením.

Jediný společenský život, který jsem mimo fotbal měla, bylo dělání pátého kola Liamovi, Kinsley, Becce a Pennovi. Bylo to zábavné, ale dny byly dlouhé a pravidelné. To byl jeden z důvodů, proč jsem se upínala na Rio.

Byly to už celé měsíce, kdy jsem měla naposledy rande a ještě déle, kdy jsem se s některým chlápkem vyspala. Jistě, existoval Tinder a stovky dalších randících aplikací, ale ty věci trvaly věčnost a ne vždy to za něco stálo. Pokud se nepočítají ukradené pohledy, v obchodě s potravinami, s vysokoškolákem u pokladny, který tam pracoval.

Plavání s Freddiem bylo doslova to nejzajímavější odpoledne, které jsem za poslední měsíce zažila, a proto jsem musela být chytrá, držet se zpátky a hlídat si hlavu i srdce. Bylo by příliš snadné, aby se pod námi propadla země a oba nás pohltila.

Trenérka Deckerová s námi začala trénovat a já se soustředila na trénink. Bylo dobré se soustředit na něco tak jednoduchého, jako je běhání a pocení. Jediné, co jsem musela udělat, bylo nakreslit na trávníku čáru a nenechat za ni spadnout jediný míč.

Kinsley se naklonila ke mně a strčila ramenem do mého. Otočila jsem se na ni a ona mi bradou ukázala ke dveřím stadionu. Když jsem se ohlédla, uviděla jsem právě včas, jak si Freddie sedá do první řady sedaček na tribuně. Byl oblečený v džínech, tričku a kšiltovkou, která jako by dokázala skrýt jeho slávu. Usmál se, když uviděl, že se na něj dívám a moje už tak rychle bušící srdce v hrudi mě zabolelo. Rychle jsem sklonila pohled ze strachu, že to na mě pozná.

Přišel na můj trénink.

Proč, kurva, přišel na můj trénink?

Odvrátila jsem se od jeho ostře řezaných rysů, vypálených do mé paměti.

Trenérka Deckerová ukončila trénink, rozpustily jsme náš hlouček a každá svobodná žena v mém týmu věděla, že Freddie Archibald tam sedí a čeká na mě. Bože, vypadal dobře. Disponoval klasickými rysy starého světa, které získal z celých generací dobrých genů. Nezáleží na tom, jak moc si tvář zakryje kšiltem, jeho krásu nic neskryje.

„Neuvědomila jsem si, že jsme pozvali šlechtu na audienci,“ řekla Becca, když jsem s Kinsley došla k tribunám, kde jsme si odložily naše věci, a pak jsem si z tašky vzala náhradní tričko, protože to, co jsem měla na sobě, bylo propocené. Naštěstí jsem tam měla i čisté legíny na cvičení. Natáhla jsem si je, než jsem se otočila, abych čelila Freddiemu. Michelle a některé další nové holky se shlukly kolem něj. Dokonce tam byl i Liam a mluvil s ním, bůh ví o čem.

Kisnley se snažila upoutat mou pozornost, ale ignorovala jsem ji a přehodila si tašku přes rameno.

„Pozvala jsi ho sem?“ Zeptala se Becca a běžela za mnou, aby mě dohnala.

Střelila jsem po ní pohledem. „Samozřejmě, že ne.“

„No, vypadá, že tě opravdu rád vidí.“

To ano. Když jsem se ohlédla zpátky, postavil se a procházel kolem svých fanoušků, aby se ke mně dostal. Michelle mě pozorovala přes rameno a zvědavě krčila obočí. Ignorovala jsem ji a podívala jsem se zpět na Freddieho, kterému se na tváři rozlil úsměv. Včera jsem se musela psychicky připravovat na to, než jsem za ním šla, abych si s ním zaplavala. Připravovala jsem se na to celý den, ale tohle – on, překvapující mě na tréninku – mě dostalo. Neměla jsem čas na to, abych si ho držela od těla. Byl tam, stál přede mnou, božsky voněl a usmíval se na mě. Alespoň, že tentokrát byly jeho partie bezpečně schované v kalhotách.

„Myslel jsem, že přijdu včas, abych se podíval na tvůj trénink,“ řekl s trochou zklamání, které nemělo žádný vliv na jeho široký úsměv.

Podívala jsem se zpátky na prázdné hřiště. „Krátký trénink, právě jsme skončily.“

„To vidím,“ řekl, natáhl ruku a prsty mi sevřel biceps. Z jeho dotyku mi naskočila husí kůže a než jsem si dodala odvahu setkat se s jeho pohledem, roztřeseně jsem se nadechla.

„Jo, možná bys ke mně neměl chodit blíž. Pořád jsem dost hrubá.“

Naklonil hlavu. „Včera mi to nevadilo.“

Všichni nás pozorovali. Kinsley a Becca se přestaly bavit s Liamem. Michelle a několik dalších dívek stálo za nimi, zvědavé, jako vždy. Nebyla jsem ráda středem pozornosti.

„Potřeboval jsi něco? Nebo...“

„No, dneska mám volný den. Žádné rozhovory nebo tak něco.“

Stáhlo se mi hrdlo. Nemohla jsem tenhle rozhovor vést přede všemi. Natáhla jsem se dopředu a zatahala ho za ruku, abych ho odtáhla z hřiště. Svítilo na mě slunce a nadechovala jsem se čerstvého vzduchu, šťastná, že jsem se zbavila zvědavých očí.

Pustila jsme jeho ruku, když jsem si uvědomila, že ho za ni stále držím. „Omlouvám se, že nás všichni poslouchali, nemohla jsem mluvit před nimi.“

Kývl. „Přišel jsem se podívat, jestli bys se mnou nechtěla jít na oběd. Ještě jsi nejedla, ne?“

Tohle nemohl dělat. Nemohl se ukázat na mém tréninku a zvát mě na oběd. Nemohl vypadat tak a vonět tak dobře a být tak milý, aniž by čekal, že mu propadnu. Vážně jsem mu nechtěla propadnout.

Zatřásla jsem hlavou. „Ve skutečnosti jdu do posilovny.“

Myslela jsem, že tím to skončí, případ uzavřený, ale jeho úsměv se ještě rozšířil.

„Brilantní. Přinesu proteinové tyčinky.“