SF - 4. kapitola

Překlad: Marta

Austin

„A pak ta kočka prostě padla na kolena a rozepnula mi zip - “

„Zatraceně Reeci, zavři tu zpropadenou pusu!“ odhodil Rome činku, kterou zvedal a prostě zíral na Reece, prváka a druhého QB, který nás začínal následovat jako zkurvené strádající štěňátko.

„Co? Není to, jako bys nedostával spoustu kundiček, Střelo. Někteří z nás jsou prostě jen šťastný

za ty odložené. Byla to ta rusovláska, kterou jsi píchal před několika měsíci. Ta žhavá s obrovským žlábkem.“ Zvedl ruce a naznačil na hrudi.

Zavrtěl jsem hlavou na to dítě. Rome byl připravený utrhnout mu hlavu.

„Reeci, chlape, jdi hned pro dvě lahve Gatorade (sportovní nápoj),“ nařídil jsem mu. Vrtíc hlavou, prvák, co vypadá jako surfař, zamířil do místnosti pro odpočinek.

Rome přešel ke mně a zatínal pěsti. „Musel bych toho kluka zabít už před rokem,“ řekl tvrdě.

„Je jen mladý. Taky jsi takový byl.“

Rome pak na mě zíral a nemohl jsem si pomoc, ale musel jsem se smát. „Nikdy jsem nebyl tak kurevsky zoufalý,“ vyštěkl. „Myslím, kurva! Čekat na odhozené coury?“

Vstal jsem a poplácal ho po zádech. „Nikdy jsi nemusel být jako on. Rozený magnet na kočky, dokonce i jako dítě. Bez pochyb budeš tenhle rok draftovaný a vezmeš si zatracenou supermodelku.“  Podivný výraz mu překryl obličej, ale ignoroval jsem ho. Cokoliv ho užíralo, byla to jeho věc.

Můj telefon mu poskytl úlevu, když mi zavibroval v kapse tréninkových šortek. Vytáhl jsem ho a četl na obrazovce:

Axel: V kampusu. U zvonice. Obchod. Jsi poblíž?

Srdce mi kleslo do žaludku.

To nemůže být. Nemůže to být on, kdo prodává drogy. Neudělal by mi to. Ne Axel. Ten hajzl by mi to radši neměl udělat!

„Musím jít,“ řekl jsem Romovi a popadl ručník, přehodil jsem si ho přes rameno.

„Potřebuješ, abych šel s tebou?“ zeptal se Rome sklíčeně.

Zastavil jsem se uprostřed a bez otočení jsem zavrtěl hlavou. „Ne, chlape, jsem v pořádku.“

Ruka mě popadla za paži. Nechal jsem vyjít frustrovaný výdech a zadíval se přes rameno. Rome na mě zíral se znepokojením v očích.

„Carillo,  neber si kurva tyhle sračky na vlastní pěst. Kryju ti záda. Axel ti nepodělá tuhle volnou jízdu s Tidy. Nedovolím, aby se tohle podělalo. Ne tobě. Ne teď, když ses dostal tak daleko.“

Přeběhl jsem si rukou přes hlavu, přitáhl si ruku zpátky a odvrátil se. „Rome, ne. Postarám se o to.“

Než měl možnost se se mnou hádat, vyrazil jsem ze dveří do teplého nočního vzduchu. Když jsem se rozhlédl kolem, nasadil jsem sprint na jižní stranu nádvoří. Sakra, letěl jsem, potřeboval jsem zastavit mého bratra prodávat drogy na školní půdě.

Trvalo mi míň než dvě minuty uvidět pohyb zpoza zvonice, velké věže na nádvoří chráněné stínem stromů. Minul mě kluk, který pelášil pryč, a přitom si strkal do kapsy šortek malý bílý balíček. Sklonil jsem hlavu, aby mě nemohl poznat, ale viděl jsem, co si právě koupil.

Koks.

Zasraný kokain.

Koks v kampusu…. Kurva! Trenér měl pravdu.

„Austine, tady jsi, chlape. Myslel jsem, že se neukážeš.“

Přilítl jsem, připravený roztrhat mého nejstaršího bratra na několik malých debilů, když jsem si všiml, že někdo vychází ze stínu.

Moje srdce vynechalo zasraný úder.

Ne.

Ne…ne…ne…ne, ne, ne, ne, ne, ne!

Levi.

„Ahoj, Austine!“ řekl Levi a zamával. Žaludek se mi natáhl, až se mi udělalo špatně. Můj malý bráška si vykračoval dopředu, džíny a tričko příliš velké pro jeho pubertální tělo, a všechny kapsy zatížené s perfektně odměřenými balíčky sněhu. Byl světlejší pleti než já a Axel, který upřímně řečeno, mohl být považován za moje dvojče. Levi byl náš malý bráška… ten zatraceně nevinný. Ten, který pořád měl šanci zůstat čistý od špatné strany zákona.

Věděl jsem, že pracoval pro gang, samozřejmě. Všichni jsme to jako děti dělaly, ale to byly věci jako hlídat zadní stranu parku pro přívěsy nebo počítání a sbírání balíčků, ale žádný sráč se nezmínil, že začal prodávat.

Švihl jsem bradou na pozdrav a přitáhl si ho k hrudi. Přes jeho rameno jsem se setkal s Axelovýma očima. Axelův obličej zbledl a otočil se pryč. Věděl, že jsem byl naštvaný, ale jak jsem znal Axela, sral na to.

„Jde to dobře dneska večer, brácho. Brzo získáme dost na další léčbu mámy,“ řekl Levi, v jeho hlase byla prošpikovaná pýcha, když se odtáhl a podíval se na mě.

Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl.

„Austine?“ ptal se Levi. Cítil jsem na sobě zaměřené jeho oči. „Je ti dobře?“

Otevřel jsem oči a přitáhl ho za o dvě čísla větší tričko blíž k sobě. „Kdy jsi začal pro gang prodávat drogy?“ zasyčel jsem. Levi zkurveně naprázdno polkl, krev se mu vytratila z tváře.

Leviho šedé oči se vrhly zpátky k Axelovi, který šel k další skupince lidí, kteří mířili naším směrem. Skvělé. Víc kluků z bratrstva, kteří hledali dávku, dávku od mých zkurvených předáků… v mojí škole!

Trhnul jsem Levim dozadu a postavil jsem nás pod ochranu stromu, z dohledu.  Nemohl jsem být viděn prodávat ani být spojován s dealery, nebo by moje stipendium bylo na místě zrušené. Děkan už byl podezřívavý. Sakra, ani mě nikdy na svojí škole nechtěl. Byla to trenérova vytrvalost a požadavky Roma Prince, že podlehl. Nikdy nechtěl kluka s popsaným trestním rejstříkem z parkoviště přívěsů ze špatné strany.

Tahle sračka by hrála přímo do jeho rukou.

Zkontroloval jsem, že jsme byli schovaný, a zatřásl jsem Levim, který byl zaneprázdněný zíráním na zem. „Levi! Kdy jsi byl k čertu naverbován prodávat kosk?“ zasyčel jsem.

„Asi před měsícem,“ přiznal neochotně.

„Měsíc,“ konstatoval jsem nevěřícně.

Proklatý zasraný měsíc.

Přikývl a já popadl jeho hlavu do dlaní. „Kurva, Levi. Proč? Říkal jsem ti, aby ses nikdy nevydal touhle cestou. Dělej pro gang jednoduché blbosti, to je v pohodě. Ale ne tohle! Jsi narozený jako wide receiver jako já, ale musíš mít dobré známky, soustřeď se na školu, aby ses dostal sem na UA. Gang, Levi, zasraný gang! Gio tě nikdy nenechá odejít. Není žádná šance, že bychom se oba dva dostali pryč!“

Levi se odtáhl a opřel se zády o strom, ruce okázale složené na hrudi a zamračení ve tváři. „Maminka se zhoršuje, Austine. Léčba to už nelepší. Potřebujeme jí ulevit od bolesti, potřebujeme za to platit. Teď už potřebuje podporu těla po celou dobu. Týdny neopustila přívěs. Nemůže vyjít bez roztřesení se a spadnutí jako hromada na podlahu.“

Leviho oči se naplnily slzami a při tom pohledu se mi stáhlo hrdlo. Tomu dítěti bylo čtrnáct, zkurvených čtrnáct. Neměl by se starat o placení účtů za léčbu, o prodávání drog nebo péči o maminku.

„A proč jste to kurva přede mnou skrývali?“ zeptal jsem se skrz sevřené zuby, od toho stisku mě bolela čelist.

Levi spustil hlavu. „Maminka nikdy nechtěla, abys to věděl. Říkala, že toho máš ke starostem dost. A věděl jsem, že bys neschvaloval, že jsem s Heighters.“

A k čertu jestli mě to nepřimělo cítit se jako sračka.

„Podívej, Austi, musíme nějak naplnit bankovní účet. Axel sám na vlastní kůži už víc nemůže, ne když je na našem území válka s Kings. Je pryč celý zatracený čas, snaží se vydělat víc. Ty jsi tady, snažíš se dostat do draftu… Takže to zůstává na mě. Zvýším úsilí, převezmu starost o obchod, budu muž domu. Jsem v pohodě. Bratři z gangu se o mě starají, zejména Gio. Jsou moje rodina, moji bratři.“

Kriste, jestli jeho slova se nezaříznou přímo skrz mě. Zkurvený Gio se nestará o nikoho kromě sebe.

Vyletěl jsem dopředu a přirazil Leviho hrudí na hrubou kůru. „Nejsou tvoje rodina, Levi. Přijdou pro tebe poldové a neudělají ani hovno. Já jsem tvoje rodina. Jsem tvůj zasraný bratr! Jsem tvoje krev! Io sono il tuo sangue!“ (pozn. italština: jsem tvoje krev)

Levi vytřeštil oči na můj naštvaný tón. Přejel jsem si rukou přes hlavu, snažil jsem se dýchat opravdu pomalu. „Podívej, není to tvoje odpovědnost, Levi. Jsi dítě. Jsi maminčina pýcha a radost, proboha. Axe a já, ona ví, jak podělaný jsme. Ty. Ty jsi její zatracený oblíbenec. Udělej jí pyšnou! Kurva!  Udělej jí pyšnou na jednoho z nás, než bude pozdě, prosím!“

Mezi námi se rozprostřelo ticho, dokud Levi nezašeptal, „Umírá, Austine. Nebudu už zanedlouho ten nejoblíbenější. Nebudu se snažit, aby na mě byla pyšná. Ujistím se, že její poslední dny nestráví v bolesti. Nemůžu už dál snést její křik v agónii. Ty nejsi poblíž. Axel tam nikdy není. Zabíjí mě to…“

Chystal jsem se ho vzít do náruče, když Axelovo hlas přeřízl ticho. „Děvko, radši by ses odtud měla dostat, jestli víš, co je pro tebe dobrý!“

„Do prdele!“ zavrčel jsem, zachytil jsem záblesk policejního Fordu, jak objíždí své kolečko v dálce, mířící přímo naším směrem. V minulých týdnech děkan rozšířil policejní hlídku.

Vystrčil jsem hlavu zpoza stromu, jen abych viděl Axela tlačit proti věži nějakou studentku.

Do prdele, do prdele, do prdele!

Světla auta se přibližovala a já musel dostat mýho debilního bratra odsud. A Leviho taky. Poslední věc, kterou to děcko potřebovalo, byl záznam a pobyt ve vězení pro mladistvý.

Otočil jsem se k Levimu a řekl, „Běž. Jdi k Axelovýmu autu. Přivedu Axela.“

Jeho pusa se pohybovala k protestu, ale když uviděl, že jsem nehodlal brát jeho hovadiny, otočil se a zdrhal přes nádvoří.

Zhluboka jsem se nadechl a vyběhl jsem zpoza stromu přímo k Axelovi. Pořád měl tu kočku opřenou o cihlovou zeď věže.

„Žádný sračky jsi neviděla, správně? Nebudeš se nikomu zmiňovat o tom, co jsi dneska večer viděla. Slyšíš mě, děvko? Potřebuješ svojí zasranou pusu držet zavřenou!“ říkal skrz zaťaté zuby.

„N-n-ne…slibuji… Prosím… jen mě nech jít… Prosím tě.“ Hlas holky byl nepatrný a třásl se zjevným strachem.

Musel jsem Axela zastavit, než by zašel moc daleko. K čertu, nepřidá si napadení na jeho list přestupků.

Přešel jsem za Axela, popadl ho za ruku a trhl s ním dozadu. „Kurva stáhni se, Axe,“ nařídil jsem, když Axel klopýtl dozadu. Podíval jsem se přes Axelovo rameno. Pár obrovských zelených očí zíral na mě a já ztuhl.

Sakra. Byla to ta roztleskávačka. Ta, s kterou jsem mluvil po hře.

Naklonil jsem hlavu k obloze. Někdo nahoře mě kurevsky nenáviděl.

Najednou byl přede mnou Axel. „Ta děvka viděla příliš. Potřebuje vědět, že nemůže mluvit. Musím se s tou sračkou teď vypořádat! Nemůžu mít žádný otevřený konec,“ zasyčel, ruce zatnuté vedle boků. Roztleskávačka vypadala, že zapadne tělem ještě víc do zdi, oči jí těkaly všude, jen ne na nás. Brečela, doprdele, proboha. Její černý make-up byl po celém jejím bledém obličeji.

„Nebude.“ Podíval jsem se na tu kočku. „Že ne?“ v podstatě jsem zavrčel. Byla ztuhlá strachy. „Kurva řekni mu to!“

Ještě víc slz naplnilo její oči a začala vrtět hlavou. „J-j-já nebudu.“

Otočil jsem Axela a řekl, „Poldové jsou prakticky tady. Musíš zmizet. Ujistím se, že nebude ječet.“ Axel plivnul na zem k jejím nohám, než se protlačil kolem mě, ale ještě před tím jsem ho popadl za biceps, ústa k jeho uchu. „Ty a já si musíme promluvit. Posral jsi to, bratře – Levi dělá dealera pro gang, přinést to do mé školy, všechno! Nehodlám tyhle sračky nechat projít.“

Axel se jízlivě usmál nad mojí hrozbou, vytrhl paži z mého sevření a odkráčel směrem k parkovišti. Sledoval jsem ho jít a ke konci se mi postavily chlupy na zátylku. Neměl jsem z něčeho dobrý pocit. Jako kdyby nějaká zkurvená předzvěst následovala mé bratry. Byl to obvykle Axel, který se dostával hlouběji do gangu, vypracovával se, dostával blíže ke Giovi a podle toho, jak to vypadalo, zatáhl Leviho sebou.

Stahujíc ho přímo do pekla.

Zvuk zavrtění za mnou přitáhl mou pozornost.

Do prdele. Ta kočka. Téměř jsem na ní zapomněl.

Právě když jsem se otočil, zachytil jsem, jak se snaží dostat k rohu, uniknout. Než mě uviděla a ztuhla, jako zatracená srna zachycená světlomety. Musel jsem tuhle sračku vyřešit rychle, ochránit rodinu. Nezáleželo na tom, co to bude stát.

„Co jsi kurva viděla?“ vyštěknul jsem chladně.

„N-nic, nic jsem neviděla…“ zašeptala, oči obrovské v jejím drobném obličeji. Musela být vysoká sotva 150 cm.

„Lžeš,“ řekl jsem chladně.

„Ne… opravdu…“ zašeptala. Mohl jsem vidět její puls, jak jí bije na štíhlém krku.

Co vlastně kurva dělala tady na nádvoří, sama, v tuhle noční hodinu? Jediný důvod, proč jsem posiloval takhle pozdě, byl, protože Rome a já si vždy bereme extra hodiny, mnohem víc než kdokoliv jiný.

Zatlačil jsem svou hruď proti jejímu tělu a uslyšel krátký ostrý nádech. „Viděla jsi mého bratra. Co dělal? A kurva nelži.“

Věděl jsem, že věděla, co se dělo, samozřejmě, ale potřeboval jsem jí nahnat strach, aby neřekla žádnou blbost ani svým nejbližším přátelům. Musel jsem se ujistit, že bude držet pusu zavřenou. Nemohly se šířit zvěsti kolem kampusu.

S poklesnutím ramen jsem uviděl, že bojovnost opouštěla její tělo. „Drogy. Myslím, že prodával drogy.“  Vydechla v porážce. „Ne. Já vím, že prodával drogy.“

Nadechl jsem se nosem a naklonil hlavu dozadu.

Zasraný A.

Sbohem stipendium.

„Nikomu to neřeknu, přísahám… Jen… jen mě nech jít, prosím,“ žadonila, její jemný hlas pukal strachy. Podíval jsem se dolů na ní, celé oblečení černé, vyhublá jako zkurvená kostra. A byla v první řadě roztleskávaček. Viděl jsem jí každou hru, každou zkurvenou hru sezóny. Doma i venku.

„Carillo, prosím, nech mě jít.“

Obklíčil jsem jí u zdi rukama, sklonil jsem se pusou k jejímu uchu. „Zapomeneš, co jsi dneska večer viděla. Když to uděláš, budeme za dobře, žádné následky. Ale když promluvíš s někým jen slovo, a myslím s kýmkoliv, nebude se ti líbit to množství sraček, které přijdou. Nemáš ponětí, s čím budeš vyjebávat. S lidmi, kteří udělají cokoliv, aby tě umlčeli. A myslím cokoliv.“

Slyšel jsem jí popotáhnout a pokorně kývla, slyšela moje varování křišťálově čistě. Když jsem se odvrátil, složil jsem si ruce na hrudi a kmitl bradou. „Jdi. Dostaň se kurva odtud.“

O sekundu později sprintovala roztleskávačka přes nádvoří, její nohy letěly přes vysušenou trávu. Cítil jsem se jako největší čurák na Zemi. Byla ze mě vyděšená k smrti.

Zatracená škoda, že teď byla civilní oběť.

Víc než tisíc dní.

Přes tisíc dní, co jsem opustil gang, vytvořil si nový život tady na UA a nechal všechny tyhle sračky s prodejem drog za sebou.

A přes tisíc dní, než to přišlo zpátky, aby mě kouslo do zadku.

Třel jsem si zneklidněně rukou čelo a odstoupil jsem od zvonice. Axel bude naštvaný, že se stala svědkem jeho dealerství a on není někdo, kdo zapomíná. Nikdy nenechává svědky, aniž by se ujistil, že nebudou mluvit. The Heighters netolerují nikoho, kdo může donášet na jejich obchody – Giovo příkaz.

Všiml jsem si v dálce světlometů policejního auta. Sledoval jsem, jak zastavili nedaleko od místa, kde jsem stál. Ztuhl jsem a zadržel dech.

Právě když jsem se chystal vyběhnout, policista vystoupil z vozu a zmizel mi za rohem z dohledu. Pak o minutu později se znova objevil a vedl holku zpátky do jeho auta … tu hubenou kočku, která nás mohla všechny stáhnout dolů.

Kurva!

Když jsem uviděl auto odjíždět na silnici, vyrazil jsem za ním, držel jsem se temné části chodníku, abych ho mohl sledovat.