Ricochet - kapitola 45,46

Překlad: Jilyan

45. Kapitola

Nick

Ležím vedle na posteli, prsty máme propletené, těla zamotaná do prostěradla. Její levou paži mám přehozenou přes hruď jako by se bála, že vstanu a odejdu.

Žadonila o zkaženost sídlící uvnitř mně, a i když se tomu mé svědomí bránilo, dal jsem jí ji. Ona mně přijala celého, celé hodiny, dokud jsme oba dva neodpadli. V extázi. Žádné výpadky paměti. Žádné výkřiky z hrůzy. Žádná bolest. Jenom Aubree a já, ležící v krvi a potu toho, po čemž jsme oba toužili.

Dva dny uběhly od telefonátu Bojanskisových a nadešla Ďáblova noc. Poslední představení. To, po kterém jsem se neplánoval vrátit.

Hlava mi vířila otázkami, na které jsem najednou neměl odpovědi. Jako například, Co teď?

Měl bych jít po své pomstě? Konečný plán, jak zničit jednou ranou Michaela Cullinga a jeho gang? Vyhodit je všechny do vzduchu a pak nechat Aleca obrátit zbraň na mně.

Nebo bych měl odejít?

Co by na to ale řekl Alec? Všechna ta práce. Plánování. Pozorování. Roky, které jsme investovali do posledního aktu msty – to všechno – vyhodit z okna pro jednu ženu?

Ne jen nějakou ženu.

Aubree.

Její prsty mi jemně stiskly bradu a přitáhla si ji směrem k sobě. „Teď jsi někde jinde.“

„Jenom přemýšlím.“

„Co tě trápí?“

Zavrtěl jsem hlavou a přetočil se nad ní, až jsem ji uvěznil pod sebou. Políbil jsem ji a vrátil se do doby ani ne před hodinou, když řetězy spadly z mé mysli. Byl jsem svobodný. Nepohlcovalo mně nic jiného, než má temná touha po této ženě. Když jsem se odtáhl, její sklopený pohled mi řekl, že ji něco trápilo taky.

„Nicku…vím, že tohle není něco, co by ani jeden z nás plánoval.“ Její oči přejely zpátky ke mně. „Neuvězním tě. Ale taky tě nemůžu nechat utéct do jisté smrti. Ne teď. Jsem v tom moc hluboko.“

„Moc hluboko?“ Odfrkl jsem a znovu padl na záda. „Aubree…“

Bože, připadalo mi, jako bych měl stejný proslov nedávno s Lauren. Nenáviděl jsem, že ta slova musím říct znovu, ale můj život sebou nesl příliš mnoho rizik. I kdybych se rozhodl nepokračovat s plánem a utéct s ní do západu slunce, naštval jsem příliš mnoho lidí, kteří se zanedlouho vydají na vlastní cestu pomsty. Aubree by byla perfektní cíl.

„Myslím, že by bylo pro tebe nejlepší, kdyby ses ode mě držela, co nejdál můžeš,“ dořekl jsem.

„Proč bych to dělala? Oběma dlaněmi si třela tvář. „Motá se mi z tebe hlava. Nenávidíš mně. Chceš mně ošukat. Nemůžeš mně pustit, ale teď si myslíš, že bych měla odejít?“

Nemohl jsem se divit, že byla zmatená. Kriste, ani já jsem nevěděl, co chci.

Jednu minutu jsem ji chtěl zabít, další jsem chtěl zabít každého sráče, který by na ni položil ruku.

„Culling a Cox musí zemřít. Musím to dokončit.“

Vyskočila a položila ruce po obou stranách mého těla. „S tím s tebou souhlasím, Nicku, věř mi. Ublížil tolika lidem. Včetně mně.“ Přejela mi prsty po tváři. „Chceš pomstu? Vypadněme odsud. Odejděme a už se sem nevracejme. Budeme se na něj smát z místa, kde svítí slunce a svět je správný. Pojď se mnou.“

Kdybych jen mohl. Kdybych si myslel, že mně nikdy nedostane lítost, vzpomínky na mou ženu a syna v jeho posledních okamžicích, šel bych s ní. Pokusil bych se slepit si život zpátky dohromady a uviděl bych, co by se stalo. Možná bych byl jednou zase šťastný. S ní, bych šťastný být mohl.

Usmál jsem se a přitáhl si ji k sobě, abych ji políbil. „A co bychom dělali?“

Lstivý úsměv jí vytvořil ďolíčky na tváři. „Cokoliv, co by sis přál. Tvé přáni je mi rozkazem.“ Skousla mi ucho a zasmála se, když jsem ji vzal za boky a polechtal ji.

„No to určitě, jsi moc divoká na to, aby ti někdo říkal, co máš dělat, Pistolko.“ Pokračoval jsem ve svém útoku, blokoval jsem kopy do mého boku, když se snažila osvobodit a já se přetočil nad ni. Tisknoucí její ruce do postele, držel jsem ji tam, dívající se do těch krásných, jasných zlatých očí, které začínaly jiskřit. Překrývající své rty přes její, nechal jsem ji sebou vrtět pod mým tělem, dokud se neuklidnila a její vzdech mi nezavibroval ústy. „Dokážeš muže přinutit pochybovat o svých motivech, to je jisté.“

„Dokázal by sis vůbec představit místo, kde bychom mohli sledovat východ slunce, mít sex, najíst se, osprchovat se, mít sex, vyhřívat se na slunci, sledovat západ slunce, sex.“

„Vidím v tom pravidlo…“

„Neviděla jsem západ slunce přes pět let. Pět let jsem se soustředila na přežití. A teď…“ Její úsměv se změnil do melancholického povzdechu. „Zastav to.“

„Zastav co?“

„Čas. Chci tu zůstat, na tomto místě až navěky, s tebou.“

Otevřel jsem pusu, abych něco řekl, ale zvonění telefonu mně upozornilo, že mám zprávu. Zvedl jsem telefon a klikl jsem na zprávu od Leona.

Něco pro tebe mám. Vyzvedni si to na úložišti.

„Co se děje?“ zeptala se Aubree, když se mi sevřel žaludek.

Neplánoval jsem zásilku od Leona. Nevěděl jsem, co mně tam bude čekat.

Položil jsem telefon zpátky na noční stolek a podíval se na Aubree. „Nejsem si jistý, že to chci vědět.“

          

 * * *

Úložiště bylo v opuštěné kancelářské budově v Mount Elliott, kde mi Bojanskisovi často nechávaly balíčky – drogy, zbraně, cokoliv jsem potřeboval. Měsíce mně nechávali pronajímat si byt nad jejich barem, místo, kde mohl být člověk naprosto anonymní, protože nikdo si nezahrával s Leonem Bojanskisem. To bylo jako vyjebat s Kápem rodiny Gambino.

Zatímco bych se měl duševně připravovat na Coxův hrozivý akt msty, místo toho jsem si namáhal mozek snažením si představit, co mi Leon nechal. Úložiště nebyla nutně dobrá zpráva. Znamenalo to, že nechtěl, aby ho někdo sledoval.

Rozbité sklo, hnijící dřevo a papír pokrývalo podlahu pod převrženým a špinavým nábytkem, a já se mezi nimi proplétal do zadní místnosti. Uvnitř byl za regálem o stěnu opřený balíček, s typickou poznámkou připojenou tenkou lepící páskou: Nick.

Odtrhl jsem cedulku a otevřel obálku. Z temných hlubin balíčku jsem opatrně vytáhl náboj a podržel ho nahoře, abych uviděl uvnitř to, co vypadalo jako SD karta.

Pálení ve střevech mi řeklo, že cokoliv na ní bylo špatné a část mně to chtěla zahodit, utéct z budovy a předstírat, že jsem to nikdy neviděl.

Ta logická část mně to strčila do kapsy a opustila budovu.

        

   * * *

Někdy jsem měl tušení.

Uběhlo půl hodiny od chvíle, co jsem vyzvedl SD kartu a i když jsem se ještě nepodíval na obsah, něco mi říkalo, že v některém bodě dnes večer, se ocitnu na rozhraní mezi Aubree a čímkoliv co kvůli tomu budu muset udělat.

Možná to byly mé vlastní pochybnosti o budoucnosti našeho zvráceného vztahu, což se nemělo stát, nebo to bylo zklamání z toho, že jsem si dovolil každou noc podlehnout jejímu šarmu, nechal se vtáhnout do postele s ní, kde jediná myšlenka, nejprostší myšlenka v mé hlavě, bylo, jak přimět tu ženu křičet mé jméno.

Tak jako tak, měl jsem pocit, který jsem nemohl ignorovat a můj instinkt mně nutil nalévat víno z láhve, kterou jsem koupil na cestě zpátky do vily.

Aubree ležela roztažená na posteli a četla si Faulknera. Když jsem k ní přišel se dvěma sklenkami červeného, rozzářily se jí oči. „Ó! Já neměla víno už tak dlouho. K jaké je to příležitosti?“

Pokrčil jsem rameny, celé to gesto byla lež, a položil sklenice na stolek. „Myslel jsem, že by ti to mohlo pomoct se opít rychleji. Nechat mně tě využít.“

Usmívající se, vzala si sklenku z místa vedle ní a napila se. „Mmm. Piquant. Mám ráda suché červené.“

„Nechám tu láhev tady. Musím něco dokončit a vrátím se, abych se ujistil, že jsi předehřátá.“ Koutek mých úst se zvedl v úsměvu, i přes uzly svírající mé útroby a vyšel jsem z jejího pokoje, otevírající dveře do ložnice.

Jakmile jsem byl v šatně, vložil jsem disk do počítače.

Soubor byl pojmenován, Zástava, a uzly v mém žaludku se utáhly pevněji, když jsem klikl na otevřít.

Z tmavé obrazovky se ozvaly výkřiky, která se nakonec změnila na neznámou místnost. Kamera přejela po nahém ženském těle, jejíž prsa poskakovaly s otřásáním jejího těla. Zaostřila na kameramanova ptáka bušícího do ní a pak se třesoucí kamera zaměřila zase na její tělo. Jeho zrychlený dech překrýval její zoufalý křik a pohled se přesunul napravo, ukazující její ruce svázané za zády.

Neměl jsem ponětí, kdo ta žena byla-než kamera zabrala její tvář.

Úzké, jasné hnědé oči.

Uhlově černé vlasy, spadané podél jejího obličeje.

Bledá kůže s nádechem růžové.

Jade.

Srdce se mi zastavilo, ani ne tak kvůli ženě na kameře, ale kvůli té mimo ni.

„Kdo je Alec Vaughn?“ zeptal se muž, zajíždějící do ní tvrdě, tak moc, že se jí rysy zkroutily a ona vykřikla bolestí. „Ha? No tak. Zkurvená couro. Malá zasraná děvko. Kdo je Alec Vaughn?“

„Nevím! Neznám…žádného Aleca!“

Kameraman se zasmál, jako by ho její vzlyky bavily a zakroutil jí bradavky, než jí zabořil špinavé nehty do zadku.

„Jo…přesně tak, kurvo. Křič. Křič nahlas. Nikdo tě neuslyší.“

„Jsem…členkou…nebezpečné skupiny. Najdou tě. A zabijí tě!“ Její křiky se ozývaly místností a mužský smích ho následoval.

„Už dávno budeš po smrti, zlatíčko.“

Její křik se změnil v mrazivý, vysoký řev a pak utichl.

Kamera zčernala, než se objevila nová scéna.

Ve středu toho, co vypadalo jako sklep, s vysokými stěnami a špinavými cihlami, seděla postava na židli otočená na druhou stranu, ruce měla svázané. Přes hlavu měla přetažený pytel.

Osvětlovaný jen světlem z kamery, sklep vypadal prázdně, s několika stíny v pozadí. Asi opuštěný, ale když ten člověk, co natáčel kroužil kolem oběti, objevil se tác s nástroji – všechny byly pokryty něčím, co vypadalo jako krev.

Hluboké chraplavé nádechy, následované tichým chechtáním, naznačovalo nadšení ze strany záhadného kameramana a já se připravil na nejhorší, když se směrem od kamery natáhla ruka a odtáhla pytel.

Hrudí mi projela bolest. Jen ztěžka jsem mohl dýchat. Ruce se mi podél těla sbalily do pěstí a měl jsem nutkání praštit do stěny.

Krev jí stékala po vlasech až na tvář a její líce vypadala jako by ho někdo rozdrtil a pak vypíchl krumpáčem. Oko měla opuchlé, černé a modré, lesknoucí se hnisem.

Lauren.

Odstrkující zpod sebe židli, praštil jsem s ní do zdi, zanechávající v ní díru a rozpadající se omítku. Ránu za ranou, rozmlátil jsem dřevo na kousky a odhazující ho na zem, chodil jsem po pokoji a třel si spánky.

„Kdo to je?“

Při tom hlase se mi sevřely svaly a já se pomalu otočil a uviděl Aubree stát ve dveřích.

„Lauren.“

Zavřela oči a já si všiml, jak svěsila ramena, ve stejné porážce, jaká pulsovala mnou. „Má ji Michael, že?“

„Jeho muži předpokládám, ano.“ Zavřel jsem oči tak pevně, až mi hlavou projela bolest a já si přitiskl pěsti pevněji ke spánkům. „Zachránila mi život.“

„A teď hodláš zachránit ten její.“

Skrz hluboké nádechy, pokoušel jsem se uklidnit bouři řádící mi v žilách, hněv se chystal propuknout a něco zabít. „Musím.“

„Tohle… video. Je to past. Uvědomuješ si to, že? Možná už je mrtvá. A až ty“-

„Na tom nezáleží, Aubree.“ Sklánějící ruce, otevřel jsem oči a podíval se na ni. „Slíbil jsem jí to.“

„Všechno, co říkám je, nechoď tam sám. Chci jít s tebou. Můžu ti hlídat záda.“

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne.“ Odstrčil jsem komínek oblečení stranou a otevřel jsem skryté dveře, zapuštěné do zdi, kde jsem skladoval své zbraně, a vytáhl jsem M-24, Glocky a zásobníky.

„Tohle je…sebevražda, Nicku.“ Zoufalství lemovalo její slova, ale ani Aubree, ani existence jejího snového světa mně nemohla zastavit. „Poslouchej mně. Teď jsi anonymní. Nemají ponětí, kdo jsi. Hodláš se tím místem proboxovat?“

„Nemám na výběr. Lauren zemře.“ Rána do hrudi mně odstrčila o krok dozadu, ale frustrované zavrčení se mi stejně ozvalo z hrudi.

„Mohl bys zemřít! Sakra! Přestaň! Přemýšlej!“

„Musím se pokusit ji zachránit.“

Slzy jí zaplavily oči a já se musel podívat stranou. Nemohl jsem se dívat na tu bolest, zradu, která mi vracela pohled. „A pokud…se ti něco stane? Co pak?“

„Všechny mé sliby směřují k zabití toho muže. Takže složím slib i tobě, Aubree.“ Otáčející se od ní, zabalil jsem si zbytek mých zbraní. „Dnes ti slibuji, že tě propustím.“

Kliknutí přitáhlo mou pozornost zpátky.

Aubree se přesunula na konec postele a postavila se, mířící na mně hlavní. „Přísahám Bohu, Rydere, zastřelím tě tam, kde…“ Dvakrát zamrkala. Mračící se, třela si dlaní čelo, když zavrávorala dozadu. „co sakra?“

Podíval jsem se na hodinky. Uběhlo patnáct minut od doby, co jsem jí dal drogy.

Její ruka se se jí třásla, když jsem vykročil k ní. „Co jsi udělal?“ Klopýtla do strany, kvůli čemuž mi ztuhly svaly, než dopadla na postel. „Co?“

„Mrzí mně to, zlato.“ Vrtící hlavou, pozoroval jsem, jak drogy zabírají. „Nedovolím, aby ti ublížili.“

„Nicku!“ Zbraň spadla na zem a ona se vytáhla na konec postele. „Prosím poslouchej…prosím…ne…mil“-

Vyrazil jsem dopředu a chytil její slabé tělo do náruče, než mohla dopadnout na podlahu.

Oční bulvy se jí protočily, jak se snažila zůstat při vědomí a já ji políbil, zatímco jsem ji opatrně pokládal na postel. „Ni..cku. Prosty…n…jtepotřebuju. Milstaň. Já nmam.“ Oči se jí zavřely a její tělo mi v náručí změklo.

„Aubree,“ zašeptal jsem, hladící ji na tváři. „Musím ti něco říct.“ Palcem jsem přejel přes její zavřené oči, které se ani nezatřepaly pod mým dotykem. „Šílená krásko.“ Pomalu jsem ji políbil, ještě jednou jsem ochutnal její rty. „Utekl bych s tebou. Kdyby věci byly jinak. Byla jsi ta jediná žena, která by mně přiměla zahodit všechno.“

Ztěžka jsem vydechl nad pravdou mých slov. Ta malá, zdánlivě křehká žena, se probojovala skrz všechnu ocel, kterou jsem si vybudoval, abych držel ostatní venku. Ukázala mi náznak srdce, které mohlo být uzdraveno. Kdybych jenom neměl tolik slibů ke splnění, včetně toho, který jsem dal jí. Culling musel zemřít. Nemohl jsem nechat toho zmrda, který ji zjizvil, chodit na svobodě. „Jenom to není v mém osudu. Buď svobodná. Buď šťastná. Ten, kdo ti ublížil dnes večer zemře a ty můžeš povstat z popela. Můžeš mít jakýkoliv život, po kterém jsi snila.“ Pokládající její hlavu na polštář, políbil jsem její jemné rty. „Miluji tě.“

Poté, co jsem si naposled zkontroloval svůj arsenál, odešel jsem z ložnice. Téměř jen jeden krok ke dveřím, demoliční koule mně udeřila do hrudi, posílající mi po zádech nárazy elektřiny. Narazil jsem do zdi a můj svět se vychýlil ze své roviny, naklonil se na stranu, pak se narovnal.

Vzhlédl jsem a uviděl Alecovu mlhavou postavu stojící nade mnou, s dlaní smotanou do pěsti.

„Nikam nejdeš, Nicku.“ V jeho hlase nebyl žádný humor, nebo prostor pro argumenty.

„Mají Lauren. Musím ji zachránit.“

„Lauren nikdy nebyla součástí plánu. Pokud jsi zapomněl, řekl jsem ti, aby ses rozloučil už dávno.“

V hlavě mi zvonily alarmy, varující mně, že se blíží boj, protože jsem znal ten jeho kamenný výraz. „Udělal jsem to. A nemám ponětí, jak ji našly, ale nebudu stát opodál a sledovat, jak umírá. Zachránila mi život, Alecu.“

„Vážně?“

Přimhouřil jsem na něj oči. „Víš moc dobře, že ano. Teď mi uhni z cesty, nebo“-

„Co uděláš?“ Rty se mu roztáhly do zlomyslného úsměvu. „Zabiješ mně? Oba dva víme že to nemůžeš.“

„Na tohle nemám čas.“

Znovu jsem narazil zády do zdi a vzduch mi vyrazil z plic.

Držel mně tam, zuby mu vztekle skřípaly tak, jak jsem to viděl málokdy. „Je po všem, Nicku. Hra se změnila. Plán vyhodit to všechno do vzduchu už není možný. Příliš mnoho nevinných zemře. Culling nabízí na noc mladé dívky. Drží je tam. Zmáčkneš detonátor a všechny uhoří.“

Hra znamenala, že vyhodíme do vzduchu místo setkání – místo, kde se všechny gangy soustředí, aby probrali večerní plán, kdy zlikvidují další sousedství. Bude to skvělá příležitost poslat je všechny do horoucích pekel. Zasáhnout největší městské šéfy, mafiány a navíc vůdce samotného, Michaela Cullinga.

„Tak je vynesu ven. Jednu po druhé.“

„Nevyjdeš s tamo živý, což znamená, že ani Lauren.“

S očima přimhouřenýma, přitiskl jsem si ruku na pulzující bolavé místo na hlavě, když se o mně pokoušelo další okno. „Co navrhuješ, Alecu? Že ji nechám zemřít?“

„Půjdu místo tebe.“

„Proč bych to dělal? Takové řešení není o nic lepší než to tvoje. A není žádná záruka, že zachráníš Lauren.“

Pustil mé hrdlo a vytáhl si z kapsy cigáro. „Musíš zůstat naživo. Kvůli ní.“ Zvedl pohled k ložnici, kde spala Aubree.

„Bude v pořádku.“

„Rok jsme ji oba dva sledovali. Vždycky jsi ji viděl očima vraha, zatímco já ji viděl očima zachránce. Někoho, koho jsem chtěl zajmout, vlastnit a ochránit.“ Zapálil si cigáro, fouknul na konec, aby podnítil uhlíky a dvakrát vyfouknul, než začal pochodovat přede mnou. „Zamiloval jsem se do ní, zatímco ty jsi pokračoval ve svém tažení s cílem ji zničit. Není to tvoje vina, Nicku. Nemohl jsem s tebou sdílet informace, které jsem měl. Informace, které jsem před tebou skrýval, protože jsem myslel, že se budeš cítit podvedeně.“ Krátce vydechující, přestal pochodovat a rozchodil ruce do stran. „A ty zrovna nejsi známý tím, že by ses snažil udržet naživu.“

„Proč jsi mně teda nechal ji hlídat? Když sis myslel, že bych ji mohl zabít?“

„Protože nejsi takový zlý zmrd, i když si to myslíš. Doufal jsem, že uvidíš to, co jsem já viděl v ní, a tvá touha zabít ji zmizí.“ S cigárem chyceným mezi rty, Alec zavrtěl hlavou, upravující si manžety. „Nemůžu tě nechat to udělat samotného, Nicku. Je to past a nevyjdeš z ní živý. Je to sebevražda. Aubree je citlivá – zlomí ji to, jestli o tebe přijde.“

„Je silnější, než si myslíš, Alecu.“

Přikývl. „Je. A taky je do tebe zamilovaná. Vystavil bys ji té bolesti, kterou moc dobře znáš? Vzal bys jí to, co bylo vzato tobě?“

„Zkurvysyne.“ Zavrtěl jsem hlavou, vztek ve mně pulzoval. „Vzal jsi ji sem, abych se do ní zamiloval a vykašlal se na konec plánu. Úplný konec.“ Zavřel jsem oči a třel si tvář dlaněmi. „Byla jediná část plánu, která nezapadala. Nikdy mi to nedávalo smysl a teď…“ Kývl jsem, chtěl jsem se kopnout za to, jak jsem byl slepý. Ne že bych do té ženy nebyl zamilovaný, ale kdybych věděl, že to bylo celou dobu součástí plánu, určitě bych se pokusil předejít nevyhnutelné bolesti. „Teď to chápu. Doufal jsi, že si to kvůli ní rozmyslím.“

„Udělal jsem to, co jsem si myslel, že je správné. Co bylo nejlepší pro všechny tři. Nemůžu tě nechat se zabít, Nicku. Nikdy jsem neměl v úmyslu to udělat.“ Cítil jsem jak mně studuje, hledající nějaký náznak, že bych se mohl dát zviklat. „Mysli na Lenu. Co by pro tebe chtěla? Co by ti teď řekla?“

Bolelo mně u srdce. Má žena, ta nesobecká bytost, kterou vždycky byla, by mi řekla, ať přestanu s tím šílenstvím. Ať nechám ostatní mi pomoct najít Lauren a nechám minulost spát. Ať jsem znovu šťastný.

„Ale ty jsi ten, kdo ji miluje.!“ Mnout si čelo nějak udržovalo tu temnotu na uzdě. „Nikdy ses jí neukázal, protože…jsi ji dával mně.“

„Ano.“

Prozření protnulo hutnou mlhu zmatku, která mi zamlžovala mozek, když jsem si vybavil jeho slova ze dne, kdy jsme sledovali Cullingovi rozdávat balíčky s pomocí na ulici, když jsem s ním mluvil o jití dál.

Proč si myslíš, že jsem ještě nešel dál?

„Myslím, že teď už zbývá udělat jen jedna věc.“ Vstávající z podlahy, natáhl jsem se, abych mu potřásl rukou, přitahující si ho do náruče. „Zasloužíš si ji víc,“ zašeptal jsem.

Ustupující o krok dozadu, vrazil jsem pěst přímo do Alecova obličeje.

Krev vystříkla do strany a jeho tělo se zhroutilo k zemi. Zápěstím mi vystřelila ostrá bolest a já zvedl ruku a uviděl své krvácející klouby. Protřepal jsem si ruku, propnul jsem prsty, abych se zbavil bolesti a dřepl si vedle Alecova bezvládného těla.

„Mrzí mně to starý příteli. Taky jenom dělám to, co si myslím, že je nejlepší. Mýlíš se, jestli si myslíš, že to dělám pro sebe. Dělám to pro ni. Zachraňuji ji. Nejsi jediný, kdo se zamiloval.“

 

46. Kapitola

Kapitán Cox

Cox obešel starou budovu kovárny, hledal všechny možné úkryty, kde by se důvtipný vrah mohl skrývat, zastavující, když jeho telefon zazvonil a na obrazovce se objevilo Burkovo jméno.

Protáčející oči, Cox přijal hovor.

„Kapitáne, kde jste?“ Burkův zpanikařený hlas postrčil Coxe přes okraj.

„Mimo kancelář. Proč?“

„Jsou tu vnitřní záležitosti. Někdo vás za něco nahlásil.“ Ztlumil hlas. „Chtějí s vámi mluvit. Co chcete, abych jim řekl?“

Riley. Ta krysa. Asi ho udal za to, že mu vyhrožoval. Měl toho sráče zabít, když měl možnost. „Prostě…je drž dál od mé kanceláře. Nezajímá mně, co jim řekneš, ale nepouštěj ty kretény dovnitř, jasný?“

„Ptají se na ten O-za-O případ.“

Podráždění přebilo jeho paniku. „O-za-O? Co to sakra je?“

„Oko za oko. To je hashtag, který všichni na sociálních sítích používají.“

Zkurvená sociální média. „Provádíme vyšetřování. Nic na toho chlapa nemáme. Tohle jim řekni.“

„Dostali jsme tip na Aubree Culling. Nevím, jestli je to zaručené. Nějaké děcko, kolem třinácti, čtrnácti let, řekl, že byl s nějakými chlápky, které zná z ulice, sbírat šrot. Řekl, že ji našel v lesích poblíž opuštěné vily v Brush Park.“

„Brush Park?“

„Jo. Šel po té odměně. Řekl jsem mu, ať se vrátí, až tu budete.“

„Nasrat tomu děcku. Pokud přijde zpátky, řekni mu, ať se vrátí do školy. Mezitím, prozkoumám tu stopu. Zjistím, jestli je správná.“