ML - 6. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Brant pod ní ztuhl. Záclonami ložnice dovnitř pronikalo první sluneční světlo. Tanya měla položenou nohu mezi jeho a ruku měla přehozenou přes jeho hrudník.

„Něco je špatně,“ zašeptal, než se posadil. „Zůstaň tady, já to půjdu zkontrolovat.“

„Měla bych se bát?“ Protáhla se. Lehká přikrývka jí spadla k pasu.

Jeho oči byly plné lesku a ohně, když sledovaly obrysy jejího těla.

Zavrčel. „Pro dnešní ráno je toho pohybu až moc. Vyřídím to rychle. Opovaž se ještě pohnout.“ Zatáhl za přikrývku, dokud neodhalil proužek chloupků v jejím klíně. „Vím, co si dám na snídani.“

Její tělo se změnilo v želé při pomyšlení na to, co by s ní mohla jeho horká a šikovná ústa udělat. Vyklouzl zpod přikrývky a zvedl svoje kalhoty ze země. Jeho tělo bylo svalnaté. Jeho penis, tvrdý. Musel si ho trochu urovnat, aby se vůbec mohl obléknout. Cítila, jak se rozpaluje v očekávání toho, co přijde.

„Zůstaň tady. Přesně takhle.“

Podívala se na své nahé tělo, které se zjevně trochu stydělo. „Možná bych mohla ležet na břichu.“ Přetočila se a lehla si na prsa. Jeho oči klesly k jejímu zadku. Zasténal. Do této chvíle se nikdy necítila víc žádoucí a krásnější. „Celou tě olížu, dokud se neuděláš, a pak si tě vezmu zezadu…“ Jeho pohled klesl níž, „…ale to pak neuvidím tvá prsa. Možná bys na mě mohla sedět. Nechám sem nainstalovat zrcadla.“

„Ty jsi trdlo, ale líbilo se mi všechno, co jsi právě řekl. Myslím, že to ze mě dělá taky trdlo.“ Ozvalo se bouchnutí dveří. Zvuk kroků na chodbě. Jeho oči přelétly směrem k hluku.

„Jdi už,“ řekla.

Oblékl si košili.

„Jen si pospěš.“ Otočila se zpátky a užívala si jeho zmučeného zasténání, když byl na cestě ke dveřím.

Její bývalý jí přesvědčil, aby se cítila méněcenná. Současný trend, jak by měli lidé vypadat, byl zastoupený vychrtlými modelkami. Přestože měla Tanya do nadváhy daleko, měla navíc několik kilogramů, které se považovaly za nepřijatelné. Většinu těch kilogramů měla na prsou a ostatní na bocích a stehnech. Naštěstí byla požehnána úzkým pasem a plochým břichem. Diety jí nepomáhaly, tak časem dospěla k závěru, že přesně takhle má vypadat.

Za tak krátký čas se Brantovi podařilo ji přimět, aby se cítila, jako nejcennější poklad. Mezi stehny cítila báječnou bolest, která jí připomínala, jak se s ní minulou noc miloval.

Brant řekl, ať se nehýbe, ale pochybovala, že by mu vadilo, kdyby si užila bublinkovou lázeň. Když vstala, celé tělo ji trochu pobolívalo. Tanya šla do koupelny a roztočila kohoutky v jeho obrovské vaně. Na dohled nebyla žádná pěna do koupele. Po důkladném prozkoumání došla k závěru, že tam žádná není. Velcí a urostlí upíři se zjevně nekoupali v bublinkách. No, to se změní. Její pokoj byl hned vedle, tak vyšla z Brantova apartmá a nechala dveře otevřené. Xavier byl stále přede dveřmi. Přemýšlela, jestli tam byl celou noc.

„Vrať se dovnitř. Brant bude brzy hotový.“ Xavier byl vysoký stejně, jako Brant, ale ne tak stavěný. Přesto byl stále vyšší, než většina lidí, které znala. Vypadal stejně dobře, jako kterákoliv filmová hvězda. Pod rukávy jeho košile vykukovala jeho tetování. Všimla si, že má stříbřitě šedé oči a stejně tmavé vlasy, jako Brant.

„Co se děje?“

„Něco se stalo v Zaneově klanu. Kolují nějaké divné řeči.“

„Jaké divné řeči?“ Srdce se jí rozbušilo.  Z jakéhosi důvodu věděla, že to, co se právě děje, nějak ovlivní i ji. Ačkoliv to neviděla okamžitě, poprvé ve svém životě se její život zásadně změnil. Něco v ní jí napovídalo, že se brzy něco pokazí.

Brant se vynořil zpoza rohu. Jeho kroky se odrážely od podlahy. Obličej měl zkřivený hněvem. Ruce měl sevřené v pěsti. Všechny svaly měl napjaté a připravené. Srdce se jí zadrhlo v hrdle. Sotva jsem ho viděla, naplnilo se moje nejhorší podezření. Bylo to špatné.

 Pohled jeho očí se zjemnil, když se k ní přiblížil.

„Je to pravda?“ Zeptal se Xavier.

„Ano, jen horší.“ Ovinul kolem ní ruku a přitiskl jí k sobě. Držel ji tak pevně, až ji to skoro bolelo.

„Jak to může být ještě horší?“ Xavier si vložil ruce do kapes.

„Ten bastard odvolal svou Volbu,“ Brantův hlas poklesl do vražedného tónu. Xavierse na ni podíval vykulenýma bledýma stříbrnýma očima.

Ztěžka polkla. „Mohl by mi někdo říct, co se to sakra děje?“

Brantův hrudník se zvedl, když se zhluboka nadechoval a vydechoval. Trochu uvolnil své sevření. „Pojďme dovnitř.“

„Je to špatné, že?“

Jeho čelist se napjala. „Jo, Cenwein. Obávám se, že je.“ Položil jí ruku na záda a odvedl ji do svého apartmá, ale ještě se otočil ke Xavierovi. „Ať jsou za hodinu připravená auta.“

„Tak brzy?“

Brant rozhodně přikývl a zavřel dveře. Na několik vteřin sklonil hlavu na dřevo.

Co bylo tak špatného, že potřeboval chvíli na přípravu, než jí řekne, o co jde?“

Brant se k ní s bledou tváří otočil. „Zane zabil během páření svou vyvolenou. Stalo se to včera v noci.“

Tanya vydechla. Nohy se pod ní podlomily a ona byla vděčná, že stála jen pár kroků od postele. Klesla na měkkou matraci a položila si hlavou do dlaní. „Chudák holka. Proboha, měla jsem se snažit víc, abych ji zachránila.“

Brant si před ní klekl. „Věř, že se nesmíš obviňovat. Vím, že tě neznám moc dlouho, ale nikdy jsem si nebyl jistější tím, že jsi pro mou královnu nejlepší volbou.“

Setřel jí slzu z tváře. Ani si neuvědomila, že pláče. „Není to tvoje chyba. Nemohla jsi udělat nic, abys to zastavila. Zane je brutální bastard.“ Brant se odmlčel. Sevřel zuby a zavrtěl hlavou.

„Počkej chvíli.“Pronikla do ní hrůza. „Tím se všechno zhoršuje, že ano?“

„Odvolal Volbu.“ Brant se podíval na podlahu.

„Co to přesně znamená?“

„V historii našeho lidu nikdy nikdo tuto zvyklost nepožadoval.“ Upřel na ni tmavé oči. „Potřebuji, abys věděla, že se to pokusím zastavit. Pokusím se vymyslet něco, čím bych to ukončil, a když se mi to nepovede, budu za tebe bojovat.“ Poslední slova vykřikl.

„Počkej chvíli. Řekni mi, co ta Volba znamená.“

„On ti dává možnost si vybrat.“

„Vybrat co?“

„Vybrat si mezi králi. Pokud jeden z králů ztratí svou družku dřív, než si ostatní nárokují ty své, pak se může dovolávat Volby,“ zachraptěl. „Měl jsem se s tebou spojit, když jsem měl ještě šanci.“

Zvedla se v ní panika. Xavier připravoval auta. Bral ji tedy k vraždícímu králi? Zaneovy oči byly stejně tvrdé a chladné, jako blok černého ledu. Sklonila hlavu ke straně. Krk měla stále citlivý a stále na něm měla dvě malé léčící se ranky. „Vezmi si mě teď.“

Zavrtěl hlavou. „Kéž bych mohl. Jsem vázán tradicemi. Nefungovalo by to. Budeme nuceni se o tebe dělit, než nastane nový měsíc. Jakmile se uskuteční slavnostní obřad, budeš se muset rozhodnout, koho z nás chceš za partnera.“

„Chci tebe.“

„Takhle to nefunguje, Cerwein.“ Přiložil jí ruku na tvář. „Pokusím se s ním nějak domluvit.“

Tanya věděla, že to nepomůže. „Ne. On neposlouchá. Jsem silná, můžu to udělat.“

Jeho oči, přejíždějící po její tváři, ztemněly. „Ne. Budu bojovat…“

„Ne, vaše klany nebudou znovu válčit. Nedělej to. Řekl jsi, že ostatní druhy pro vás představují potencionální hrozbu. Pro dobro svého lidu mě musíš nechat jít.“ Nemohla uvěřit tomu, co právě řekla.

„Právě jsi promluvila, jako pravá královna.“ Ušklíbl se na ní. „Po dalších deset dní budeš muset strávit čas s námi oběma. Cokoliv uděláš, nenech ho, aby se z tebe napil. Kdyby to udělal, mohlo by se stát, že tě při tom zabije.“ Zamračil se. „Pokud nic jiného, slib mi jedno. Potřebuju, aby ses ke mně vrátila v jednom kuse.“

„Jak dlouho s ním musím zůstat?“

„Musíme se o tebe dělit rovným dílem čtyřiadvaceti hodin.“

Dvacet čtyři hodin. To mohla být i celá věčnost.