ML - 4. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Tanya přecházela z jedné strany svého velkého apartmá na druhou. Takový kretén.

Brant jí chtěl lépe poznat, nicméně očekával, že zavře oči pokaždé, když zaboří zuby do sexy upírky. Bruneta by zjevně udělala cokoliv, aby ho dostala do svojí postele, kdyby ona neměla zájem.

Vykročila rychleji. Existovala dobrá šance, že byli milenci. Zůstane jí věrný, až se spojí? Takhle ona žít nemůže. Chlapa nechtěla, ale kdyby ano, pak by musel být naprosto monogamní. S tesáky i vším ostatním.

„Tady jsi.“ Stephany vešla do jejího pokoje a usmívala se, když kráčela směrem k Tanye.

„Poslouchej, moc mě to mrzí. Doufám, že jsem ti nezpůsobila nějaké potíže…“

Žena natáhla ruku a dotkla se její paže. „Žádné potíže. Brant se přes to přenesl. Neměla jsem ti nic říkat.“

„Ne, jsem ráda, že jsi to udělala. Pořád toho o vašich lidech a o tom, co se ode mě čeká, vím tak málo. Tanya se posadila na okraj postele. „Nevím, co mám dělat. Nikdy jsem nečekala, že tady budu. Kdyby to záleželo na mně, odešla bych.“ Upíři nebyli její druh, a přesto nemohla jen tak odejít, když věděla, že jejich přežití závisí na ní. Dráždilo ji to, ale taky ji to k Brantovi přitahovalo takovým způsobem, až ji to děsilo. Bylo to, jakoby ani na tom, že se neznají, nezáleželo. Jako by byli spojeni neviditelnými sílami. Bylo to divné a trochu jí to děsilo.

„Brant je dobrý muž. Prosím, dej mu šanci.“

„Nezáleží na tom, že to není člověk?“

„Ne, nezáleží, ale to neznamená, že nemůžete mít dobrý vztah.“ Stephany se posadila vedle ní.

„Nemůžeme mít nic, dokud má stále na očích Alexandru. Takhle by to být nemělo.“

„Je mi líto, že jsi to viděla,“ naklonila hlavu, „Mezi nimi… to není takové, jako mezi tebou a jím, víš to, že ano?“

Tanya si povzdechla. „Jo, jasně. Ale kdyby to bylo na Alexandře, tak ano.“ Její žárlivost byla taková, jako by jí po kůži lezl hmyz. Tanya ten pocit nesnášela, ale přesto se jí ho nepodařilo setřást. Bez ohledu na to, kolikrát už duševně krvácela, tam byli noví brouci, kteří nahradili ty uhynulé.

„Nedovol, aby se ti dostala pod kůži. Neměla bych to říkat, ale Brant v posledních měsících neměl s nikým sex. Ani s Alexandrou.“

Skvělé. To mi potvrdilo domněnku, že v minulosti spolu něco měli. Brouci se začali hemžit ještě rychleji.

Stephany možná viděla, nebo cítila mou reakci, protože rychle dodala: „Tak to nebylo. Upíři jsou vysoce sexuální. Vzhledem k tomu, že muži nemají dovoleno brát si člověka, je přijatelné, aby se všichni svobodní muži a ženy svobodně stýkali.

„V pořádku. Rozumím.“ K čertu s tím. V hlavě se jí zrodila další myšlenka. „To znamená, že ty…“

„Já žiju v celibátu. Brant a já jsme nikdy…“ Začervenala se. Jak divné. Přestože si Tanya plně uvědomovala, že většina známých faktů o upírech jsou mýty, neměla by být takovou normální tělesnou reakcí překvapená. Upíři nebyli nemrtví. Do toho měli daleko. Byl to jen další druh. Stejně, jako lidé nebo zvířata. Byli velmi živí. Pokud věděla, tak stárli. Dvakrát pomaleji, než lidé a mohli být zabiti, což nebylo snadné.

„A jak to je vlastně s tím pitím krve?“ Zdálo se, že je to jediná věc, která nebyla opředená mýty.

„Pijeme ji a také můžeme normálně jíst a pít. Problémem je, že naše metabolismy jsou příliš rychle, abychom získali z lidského jídla potřebné živiny. Krev, z nějakého důvodu, zpomaluje rychlost našeho metabolismu. Krev potřebujeme pít každých pár dní. Se zvířecí krví to ale nefunguje, musí být upíří nebo lidská.“

„Ach, takže Brant nebude mít jinou možnost, než se k ní vrátit?“ Myšlenka na něj a brunetu, mě znovu píchla u srdce. Bylo pro ni naprosto nepředstavitelné, že se s ním tak rychle cítila propojená a tolik nenáviděla jinou ženu, která mu byla nablízku. Zmatená, znovu přemýšlela nad tím, že by odešla. Koneckonců, musel existovat jiný způsob, jak zachránit upíří rasu. Nemohla pro ně být jedinou nadějí. Možná, že by si Brant mohl vybrat jinou? Pomyšlení na to ji zabolelo tolik, že věděla, že je naprosto zbytečné v těchto myšlenkách pokračovat. Bolelo ji, jen na to pomyslela.

„Nechce se od tebe napít?“ Zeptala se Stephany překvapeně.

„Ne, říká, že je to příliš riskantní a mohlo by mě to ohrozit.“

Blondýnka se na chvíli odmlčela. Zdálo se, že o něčem přemýšlí.

„Co?“ Uhodila jsem na Stephany, která se mi už s ničím nechtěla svěřit, za což jsem jí obviňovat nemohla.

Sevřela rty a otočila modré oči na Tanyu. „Nebála bych se toho. Dříve nebo později se z tebe bude muset napít. Buď trpělivá a nenech Alexandru, aby se ti dostala pod kůži. Někdy dokáže být pěkná mrcha.“

Tanya se zasmála a cítila se lépe.

„Mimochodem, dnes večer jdeme ven,“ zamumlala Stephany. „Brant chce, aby jeho lidé viděli budoucí královnu. Jsem si jistá, že tě chce všem ukázat. Vrátím se, abych ti pomohla s přípravami.“

Tanya se zasmála. I když věděla, že je to zbytečné, její mysl se vrátila k myšlence na útěk. Kdyby šli do města, mohla by to být příležitost. Skutečným problémem bylo, že i kdyby ta možnost nastala, nevěděla, jestli by to mohla doopravdy udělat.

***

Stephaniny šaty se leskly pod pouličním osvětlením. „Prosím, nezapomeň, že naše nápoje jsou prakticky čistý alkohol. Řekni si barmanovi o něco lidského.“

Zalapala po dechu. „Říkáš mi, že půjdeme do upírského klubu?“

„Samozřejmě, hlupáčku. Velmi málo lidem bylo dovoleno překročit jeho práh. Je to Brantův klub. Aorta je mimořádně pěkné místo a dokonce tam pravidelně chodí i Zaneovi lidé.“

„Nevyvolává to potíže? Myslím, jako boje?“

„Ne. V současnosti panuje mezi králi příměří. Zdá se, že si myslí, že jejich vzájemná nenávist je stejně špatná, jako nenávist mezi našimi klany. Ve skutečnosti dochází mezi našimi klany i k vzájemnému páření.“ Drobné diamanty v upírčiných uších se leskly.

„Křížové páření?“ Mohla si to jen představovat. „Co způsobilo původní spory?“

Stephany zúžila oči. „Ach ne. Brant ti to řekne, ale ujisti se, že ho zastihneš v dobré náladě. I v těch nejlepších dnech o Zaneovi nerad mluví.“

Zane, v mysli se mi objevil obraz ultra sexy a mimořádně děsivého upíra. Temné, strašidelné oči. Široká, svalnatá ramena. Obrovská stehna obepnutá měkkou kůží. Její srdce by nemělo bít rychleji, ale bylo to tak. Děsil ji k smrti. Byla to naprosto normální reakce. Že ano?

Z neobvykle vysokých dveří se táhl červený koberec. Fronta se táhla kolem půlky bloku. Většinou to byly ženy, oblečené do kratičkých šatů. Stephany byla včera pilná, jako včelička. Zatímco si Tanya odpoledne zdřímnula, Stephany šla jejím jménem nakupovat.

Vybrala jí mnoho věcí, od letních šatů po koktejlky a vše mezi tím. Dokonce přinesla ve správné velikosti i několik kompletů sexy spodního prádla. V uších jí visely velké zlaté kruhy. Byly těžké. Tanya začala mít podezření, že jsou pravé. Musí na ně být opatrná. Nevzala by si je ale, kdyby na ní nevypadaly tak zatraceně dobře.

Když se přiblížily ke klubu, nozdry velkého upíra, stojícího u dveří, se roztáhly.

Sklonil hlavu. „Stephany.“

„Yorku.“ Políbili se na tváře.

Jeho pohled se přesunul na Tanyu a zřetelně k ní začichal. „To je ona, že jo? Ta vyvolená žena?“

„Jo,“ odpověděla Stephany.

Jeho chřípí se zachvělo, „sladká.“ Mrknul na Tanyu a odstranil lano. Zpoza nich se ozvaly stížnosti. Velký chlápek varovně zavrčel a všichni se utišili.

Prošli jsme dlouhou tmavou chodbou. „Prosím, řekni mi, že to byl slang a myslí si, že jsem milá.“

Stephany se zasmála. „Měl na mysli způsob, jakým voníš.“

„Myslela jsem, že je to trochu divné, protože nemám žádný parfém.“

„Ne, hlupáčku. Jde o tvou vůni.“

Už pomalu celou tu věc s touhle vůní začala chápat.

Stephany jí zašeptala do ucha. „Druhové se navzájem vybírají mnoha způsoby a jedním z nich je vůně.“

Ach krása, alespoň něco jsem už věděla. „Řekl mi to Brant.“

„Jo, no, lidi voní upírům… dobře. Jak už jsem řekla, normálně je křížení s vaším druhem zakázáno. Budeš pro náš druh… atraktivní.“

„Co?“ Tanya se zarazila a Stephany ji chytila za loket. Blondýnka ji zavedla do klidného rohu.

„Klid. Vůně je jen jedna část, i když připouštím, že důležitá.“ Protočila očima. „Není to tak, že by se s tebou všichni chtěli vyspat, ale budou tě chtít ochutnat.“

„Ochutnat jako…“

Stephany jí ukázala tesáky.

Tanya cítila, jak jí z tváře mizí krev. Pravděpodobně by nedokázala před hrozícím nebezpečím ani utéct. „No, ale nemohou.“

Stephany se zasmála a s chichotáním se rozhlížela kolem sebe. „Nedováží se. Jsi vyvolená. Brant by je stáhl z kůže. Jsi jeho.“

„Stěží.“

„On tě za svojí považuje, i když jí nejsi. Drž se u mě, abychom jim k ničemu nedaly záminku.“

Bylo tam plno. Vysoké, poddajné ženy a velcí, silní muži tam byli společně. Za barem byl velký skleněný sud. Vypadal, jako by byl plný rajčatové šťávy, ale Tanya věděla svoje. Bloody Mary získává na takovém místě nový význam.

Dlaždice zářily, jako naleštěný křišťál. Všechno bylo z nerezové oceli a skla. Na všech stěnách byla velká zářivá zrcadla. Celý klub byl stavěný v čistých a elegantních liniích. Hudba sloužila jen jako kulisa a vůbec nebyla tak hlasitá, jak se normálně v takových klubek očekávalo. Ne, že by někdy v takovém klubu byla.

Tanya se snažila nevnímat, jak na ni lidé… upíři začali zírat, většinou fascinováni, ale někteří nepřátelsky. Většinou to byly ženy, které měli ve tváři výraz nelibosti. Bývalé postelové společnice jejich krále?

Tanya se snažila o tom nepřemýšlet. Rozhlížela se po davu, když uviděla na druhé straně místnosti Branta. Dominoval celému balkonu, ze kterého shlížel na taneční parket.

Hordy obrovských brouků se mi začaly plazit po těle, když jsem uviděla ženu, která tam byla s ním.

Alexandra mu právě něco šeptala do ucha a rukou svírala jeho biceps. Na sobě měla neuvěřitelně malé bílé šaty, které předváděly její nádherné, dokonalé tělo. Lehká, pružná látka, která dokonale kontrastovala s jejími tmavými vlasy a očima. Brant se zasmál a brouci se začali hemžit rychleji. Sakra, nechtěla, aby ji to tak ovlivňovalo. Nechtěla se o to starat. Za pár dní si znovu vezme od sexy brunety krev a ona s tím nebude moct nic udělat. Nevěděla, proč ji to tak zajímalo, když si stále pohrávala s myšlenkou na to, že uteče a opustí ho.

„Pojďme se napít.“

„Brant tě bude hledat,“ pokynula Stephany jeho směrem.

„To si nemyslím. Pokud ano, může počkat.“

„Nedovol, aby se ti dostala do hlavy. Taky si musíš pamatovat, že Brant má ve svém okruhu jen několik opravdových přátel. Alexandra je jedna z nich.“

„Přítelkyně s výhodami,“ zamumlala Tanya.

Alexandra něco zašeptala a tiskla se svým tělem k impozantnímu králi. Když to udělala, její oči se střetly s očima Tanyi. Oči se jí zaleskly sebeuspokojením, a jí připadalo, jako by se jí do žil snažily proniknout skleněné střepy.

„Žárlivost ti nesluší. Muži, bez ohledu na druh, nemají rádi vtíravé, ukňourané ženy.“

„Nechci tady ani být, ale vzhledem k tomu, co jsi mi řekla, nemám na výběr. Mám se s ním brzy vyspat a udělat si s ním děti, ale přesto teď mám dělat, jako by mě nezajímala jiná žena, která je mu blízká. Může z ní pít a já nemůžu dát najevo svou žárlivost ani jinak reagovat?“

„Skončila jsi?“

Tanya cítila, jak se červená.

„S ohněm musíš bojovat ohněm, jak se říká. Jsi chytrá. Používej svůj mozek.“ Stephany se usmála a propletla si s Tanyou paže. „Teď jdeme pít.“

Tanya stiskla ženinu ruku. Byla za radu vděčná, i když nevěděla, co s ní má dělat. Stejně, jako ona věděla, že je hloupá, protože si prostě nemohla pomoct.

Tanya zalapala po dechu. Když se přiblížily k baru, všimla si, že je vytesaný z ledu. Dotkla se hladkého povrchu, když si uvědomila, že je to sklo.

„Ahoj,“ zaskřehotala. Rukou si přejela po zřetelně pulzující tepně na krku. Normální reakce, protože na ní upřel pohled nějaký muž.

„Jak se jmenuješ?“ Zapředl.

„Ztrať se.“ Stephany udělala krok blíž k ní, aby částečně Tanyu částečně zaštitovala.

„Je to rozumná otázka. Tenhle človíček si brzy vezme krále našeho malého klanu.“

„Navrhovala bych…“

„Jsem Tanya.“ Zvedla ruku a on jí sevřel. Stephany udělala krok do strany. Jeho oči se na okamžik zaleskly, když se jejich ruce dotýkaly. Zvedl její ruku a přinesl si ji ke svým rtům, kde si ji podržel déle, než bylo nutné.

Její pozornost upoutal dobře známý, ženský smích. Alexandra. Někde mezi tím, kdy přijela do baru a objednáním nápojů, se k nim Brant s tou nepříjemnou upírkou přiblížil. Zastavili se asi deset a půl metru od nich a živě o něčem hovořili.

Alexandřiny šaty byly dokonce ještě kratší. Kdyby se jen víc nadechla, prsa by jí vyskočila z výstřihu ven. Ačkoliv, s tak pěvným tělem by to pravděpodobně stálo za pohled.

Ta děvka.

Brant zachytil její pohled a pousmál se, než se znovu se nahnul přes zábradlí. Oblečený byl v černém a vypadal jak nebezpečně, tak zatraceně atraktivně.

Bastard. Zneklidnilo ji, že ji nepřišel ani pozdravit.

„Já jsem Reece.“ Upír před ní měl hluboký hlas a Tanya si uvědomila, že stále svírá její ruku ve své, tak se mu vytrhla. Usmál se tak, nohy by se jí měly proměnit v želé. Pravděpodobně by se to i stalo, kdyby nikdy nepotkala Branta.

„Rád tě poznávám, Tanyo. Překvapuje mě, že jsi stále nespářená.“ Reece naklonil hlavu. „Já si opravdu užívám jahody.“

„Zdravá volba.“ Tanya riskovala pohled Brantovým směrem. Alexandra se mu stále tiskla k jeho boku, ale oči upíral na ní. Bruneta mu něco zašeptala, ale nereagoval.

„… a smetanu.“

Podívala se zpátky na Reece. Tanya si nebyla jistá, jestli Brant dohlíží na to, jestli mluví s jiným mužem nebo ne. Nezdálo se, že mu to vadilo. Ať tak či onak, dala na Stephanyinu radu a Alexandry si nevšímala. Nejlepší způsob, jak dosáhnout toho, co chtěla, bylo pokusit se zachovat přinejmenším zdání normálního rozhovoru. „Smetana je méně zdravá, ale velmi chutná.“

„Úžasná. Ach, tak velice lákavá.“ Udělal další krok směrem k ní. Teď už stál jen několik centimetrů od ní.

Tanya se pokusila ustoupit, ale za sebou měla ledový bar a nebylo tak uhnout.

„Koneckonců, jste ještě nespářená.“

„Když to říkáš.“

Stephany se pokusila přiblížit o krok blíž, ale Reece ji odrazil tím, že udělal další půl krok dopředu a postavil se do Tanyina osobního prostoru. Bolelo ji za krkem, jak zakláněla hlavu, aby udržela oční kontakt. Tentokrát to nešlo popřít, jeho oči zářily jasnou, zářivou modří. Jiskřily a hypnotizovaly.

„Nemyslím…“ Tanya ho chtěla požádat, aby od ní odstoupil.

„Nesmysl,“ řekl Reece.

Byla to jen její představivost nebo byly jeho tesáky delší, než před několika vteřinami? Zvedl její ruku.

„Prosím, potřebuju trochu prostoru.“ Měla z toho špatný pocit, ale nechtěla způsobit scénu.

Reece si její ruku zvedl nahoru a oči upřel na modré žíly v jejím zápěstí. Zhluboka se nadechl. Tanya se snažila mu ruku vykroutit, ale bez úspěchu.

„Nikdy předtím jsem člověka neměl. Jen jedno malé kousnutí…“ jeho oči se třpytily.

„Ne.“ Měla by křičet. Bojovat. Něco. Ale jediné, co se jí podařilo, bylo zašeptat jediné malé slovo.

„Bylo by lepší, kdyby ses odplazil na svou stranu plotu,“ zašeptala Stephany. „Přestaň, než to bude ošklivé.“

Reece Stephany ignoroval a natočil si ruku tak, aby spodní hrana zápěstí byla ještě víc vypnutá.

„Pust ji,“ promluvil mírně, ale s vražedným úsměvem. „Hned,“ zavrčel.

Tanya by ten hlas poznala všude.

„Nepatří ti,“ promluvil Reece.

Brant se zasmál. Ze zvuku jeho smíchu jí po zádech stékal ledový strach. „Chceš říct, že bys se mnou chtěl o ni bojovat?“

Reece se otočil k Brantovi. Tanya vydechla.

„Já…“ odmlčel se, aby zvážil odpověď. V tu chvíli už stál Brant po jejím boku a pak se ozval křik spolu s prasknutím. Recce odletěl několik kroků a spadl na záda.

„Jestli se jí ještě dotkneš, zemřeš. Je to jasné?“

Tanya vydechla. Reece měl pravou ruku pod zápěstím zlomenou do nepřirozeného úhlu. Postavil se na nohy a přikývl.

„Jsem si jistá, že jsi na sebe hrdá,“ zasyčela Alexandra. „Cítíš se tak pyšně.“ Mluvila přímo do jejího ucha. Tanya byla příliš šokovaná, než aby odpověděla. Dva velcí upíři bojují kvůli malému človíčkovi.“

Tanya se snažila ji ignorovat, ale znepokojení jí tížilo v žaludku, jako skála.

„No… dovol mi, abych ti to objasnila. Předtím jsi nás přerušila.“ Na moment ztichla. „Brant se teprve začal krmit. Bude mě potřebovat znovu, ještě než nastane noc.“

„Vypadni mi z obličeje.“ Tanya použila jednu ruku, aby brunetu odstrčila pryč.

Alexandra se zasmála a z toho zvuku se Tanye zkroutila střeva.

„Poslouchej mě.“

„Nedovolila bych si tě neposlouchat. Protože, však víš… jsi král.“ Zachvěla se.

„Ty jsi taková pokušitelka.“ Když mluvil, jeho nozdry se rozšířily. Její srdeční frekvence se zrychlila a jeho oči se přesunuly k jejímu krku. Potřebovala by si koupit krunýř nebo alespoň šátek.

„Přestaň,“ zavrčel Brant.

„S čím?“

„Uklidni se. Voníš tak fantasticky a ta vůně ještě zesiluje, když se ti zrychlí srdeční tep. Jestli sis nevšimla, jsi v místnosti plné upírů.“

Sakra. Sakra. Překvapivě, Tanya stále držela převážně plnou skleničku koktejlu. Jedním rychlým pohybem tekutinu vypila a položila skleničku na bar. „Jak to vyřešíme?“

„Je jediný způsob, jak to napravit a to se spolu spářit.“

„Ach,“ Tanya se snažila udržet klidný dech. „V žádném případě.“

„Podívej, i kdybys nějakým zázrakem souhlasila, ještě se s tebou nemůžu spojit.“ Přimhouřil oči.

„Proč ne?“ Ta slova z ní vyletěla, než se stihla zarazit, tak se mentálně nakopla. Hodí celou tu věc s Reecem na ní? Určitě ne. Nebyla to přece její vina.

„Víš, jak se upíři… páří?“ Prohrábl si rukama vlasy.

„Myslíš sex?“

Brantovi vyjely tesáky a každý jeho sval se zpevnil. „Ne jen sex,“ odmlčel se. „Budu z tebe muset současně pít.“

„Myslela jsem, že je to jen mýtus.“

Brant zavrtěl hlavou. „Viděla jsi, jak ten upír reagoval?“

Tanya přikývla.

„Musel vědět, že se dívám.“

„Nikdy nevíš, stál jsi támhle…“ ukázala na místo, kde stál, „…a byl jsi dost zaneprázdněný, možná…“

„Je to upír, věděl to, a přesto za tebou přišel.“

„Co to přesně znamená?“

Vzdychl. „Dvě věci a ani jedna z nich není hezká. Za prvé, jsi příliš lákavá na to, abys někam chodila beze mě. Přinejmenším, dokud se nespojíme.“

„Počkej jen…“

„Podívej se, je to na tobě. Chtěla by ses stát pro všechny otevřeným bufetem? Pokud ano, pak buď mým hostem.“ Jeho oči se zatáhly neproniknutelnou černotou.

Nevěřila svému hlasu a zavrtěla hlavou.

„Dobrá volba.“

Vážně nemá moc na výběr. To, co Tanya opravdu chtěla, bylo jít domů, ale protože věděla, že se to nestane, bude muset myslet na svou ochranu.

„Taky se s tebou nemůžu spojit hned teď, protože si dost nevěřím. Já…“

Stephany dorazila s dalším malým růžovým koktejlem. „Myslela jsem, že by se ti hodil.“ Podala nápoj Tanye a sklenici s červenou tekutinou Brantovi. Jednu sklenici s červeným obsahem si nechala pro sebe.

„Je to…“ Tanya ukázala na Stephanyinu sklenici.

Stephany přikývla. „S vodkou, moje oblíbené.“ Mrkla a zhluboka se napila.

Tanyin žaludek se bouřil, ale nedávala to na sobě znát.

„Jen počkej, až budeš spářená. Pak budeš zpívat jinou písničku.“

„Promiň?“ Zavrtěla hlavou.

Stephany se zhoupla na patách. „Někteří lidé mají po páření chuť na krev a jsem ochotná vsadit velké peníze, že ty jsi jednou z nich.“

„To se nestane.“ V žádném případě, k čertu.

„Chceš se vsadit?“ Zvedla obočí.

Tanya pokrčila rameny. Neměla co ztratit, protože neexistovalo, že by někdy chtěla pít něčí krev. Jenom z té myšlenky se jí dělalo špatně.

„Jasně.“

Stephany se jí na okamžik dívala do očí. „Ještě nevím, jestli toho víš dost na to, abychom spolu mohli dohodnout podmínky. Souhlasíš s tím, že se domluvíme později?“

„Nedělej to.“ Brant se tvářil pobaveně. „Vždycky vyhraje.“

„Tentokrát ne.“

Pokrčil rameny, jako by to rozhodnutí nechal čistě na ní.

„Dobře, ale obě musíme s podmínkami souhlasit.“

„Už si nejsi tak jistá sama sebou? Srkni si.“ Stephany zvedla obočí a natáhla k Tanyi svou sklenici. Led uvnitř zacinkal.

Tanya se na nápoj chvíli dívala. „Jistě. Rozhodni o podmínkách. Tuhle věc nikdy nevypiju.“

Brant se zasmál. „Těhotenství se nepočítá.“

„Lásko, kazíš mi zábavu.“ Stephany zmáčkla Brantovi ruku. „Dobře,“ povzdechla si. „Těhotenství se nepočítá. Podmínky ti oznámím později.“

„Omlouvám se.“ Brant pohlédl na Tanyu. Jeho oči prodlévaly na jejích rtech. „Pokud jde o sázky, nebere si Stephany servítky.“

 Její tělo se pod jeho pohledem rozehřívalo. Po zádech jí přejížděla husí kůže. Musela se držet, aby se ho nedotkla. Její mysl se zamlžila, ale něco jí přece jen štvalo. „Co to mělo znamenat o tom pití krve v těhotenství?“

Stephaniny oči se rozzářily. „Všichni lidé pijí krev, když čekají dítě. Žízeň je zastihne ještě předtím, než budeme moct poznat změnu z vůně tvého těla.“

„Pokud jde o tohle,“ zašeptala Tanya.

Brant jí objal paží kolem pasu a zezadu k ní přistoupil. Okamžitě jí pohltilo jeho teplo a vůně. Téměř zapomněla, co chtěla říct. Téměř.

„Celá ta věc s pářením a dětmi. Se mnou to fungovat nebude. Potřebuju se vrátit domů.“

„Potřebuješ vidět svoji rodinu?“ Brant ji pevně chytil za ruku a v jeho hlase byly slyšet obavy. „Nikdy bych tě od tvých blízkých neodstřihnul.“

Ten známý pocit prázdnoty se vrátil, jako by jí dal facku. „Ne,“ řekla trochu ostře a dodala. „No, měla bych navštívit tetu, ale to nespěchá. Mám taky nejlepší kamarádku, ale ani to není úplně horké.“

„Jsi zaslíbená někomu jinému?“ Zeptal se se zavrčením, až jí zvlhly kalhotky a srdce se jí najednou vyděšeně rozbušilo.

„Ne.“

„Tak o co tedy jde?“

„Řekni to Brantovi, jsem si jistá, že ti pomůže.“ Zapomněla jsem, že je s nimi pořád ta upírka. V některých ohledech bylo divně, že naslouchala jejich soukromému hovoru, ale zároveň jí to připadalo naprosto přirozené.

„Moji rodiče zemřeli, když mi bylo šestnáct.“

Brant zabručel. Jeho oči rozzlobily. „To je mi moc líto.“ Pohladil jí po ruce a jeho oči naléhaly, aby pokračovala.

„Žila jsem se svou tetou, až dokud mi nebylo osmnáct a od té doby bydlím sama. Ve dvaceti jsem něco málo zdědila. Peníze jsem použila na nákup knihkupectví. Každou minutu, kdy je obchod zavřený, hrozí, že ho ztratím. Nevede se mu moc dobře.“

„Nech to na mě. Nedovolím, aby ses o cokoliv strachovala.“ Jeho hlas měl schopnost ji uklidnit, a přesto povzbudit.

„Ty tomu nerozumíš… ten obchod je všechno, co mám…“

„Poslechni Branta. Postará se o to.“ Stephaniny oči zvážněly.

„Nejde jen o to. Tohle jsem nechtěla. Ani si pořád nejsem jistá, o co všechno v tom páření jde. Nejsem připravená být matkou a rozhodně nechci umřít.“ Všechen strach se vynořil na povrch. Bylo to špatné místo na takové řeči, ale nemohla si pomoct. „Teď mi řekneš, že jsem pro upíry, jako nějaký druh vzácného ovoce, dokud se nespojíme.

„Je riskantní, když na to přistoupím, i když to odmítnu.“

„Myslíš, že spářit se se mnou je tak špatné?“

Tanya nenáviděla ten smutný výraz, který se mu objevil ve tváři.

„Tak to není.“

„Brant by raději umřel, než aby ti ublížil. Klan by potřeboval dědice hned, ale může počkat… ne příliš dlouho, ale může počkat.“ Stephany sevřela ruce do pěstí.

„Nemyslím si, že to zvládnu. Prosím, nechte mě jít domů.“

„Budeme spolu, Tanyo.“ Jeho hlas byl měkký, ale slova zněla odhodlaně. „Dal jsem ti slib, že si zvolíš, kdy k tomu doje, ale ne, jestli se to stane. Je to jasné?“ Pravděpodobně si neuvědomil, že si jí přitáhl k tělu. Její prsa se přitiskla k jeho hrudi.

Ruce položila na jeho široká ramena. Přikývla, nedůvěřujíc svému hlasu.

„Budeš moje.“ Jeho oči žhnuly. Hladověly. Byly plné touhy.

„Nemáš na výběr.“ Zdálo se, že Stephanyin hlas způsobil, že se uklidnil. Pustil Tanyu a otočil si ji zády k sobě. „Tvoje touha po partnerovi bude každým dnem růst. Potřebuješ Branta stejně tak, jako on potřebuje tebe. Věř tomu, že máte být spolu. Nemysli na lidské pocity. Lidé potřebují čas, aby si našli partnery a zjistili, jestli jim to bude fungovat. Brant to věděl v okamžiku, kdy na tebe zaměřil svou pozornost.

„Takže vážně nemám na výběr?“ Hloupé bylo, že kdyby ji Brant oslovil v klubu, okamžitě by po něm skočila. Ne, že by byla kurva nebo něco takového, ale Brant byl tak naprosto mužný… tak báječný, že se jí ústa začala plnit chutí ho ochutnat.

„Ne,“ zašeptal jí do ucha. Jeho horký dech s ní dělal divné věci. Část z ní nenáviděla fakt, že na ni tak silně působil, zatímco druhá část si v tom libovala.

„Potřebuji, abys vzala Tanyu domů, do bezpečí. Xavier vás bude doprovázet,“ řekl Brant Stephany.

Její oči se přimhouřily. „Tak málo si věříš. Byl jsi tehdy jen chlapec. Kdy už si odpustíš?“

„Nech to být. Vím, co dělám.“

Tanya otočila hlavou a podívala se na Brantovu tvář. Upřeně se díval na Stephany. Cokoliv dokázalo upírku tak rozrušit, nemohlo být dobré.

„To opravdu pochybuji. Nedivím se tomu člověku, že ti tak málo věří.“ Stephany si projela rukou vlasy.

Brant se jí pustil. „Potřebuji si rychle promluvit se Stephany.“ Procedil skrz zuby a oči nespouštěl z upírky.

Předtím, než se mohla začít hádat nebo se dokonce nadechnout, byli na druhé straně baru zapojeni do živé diskuze. Stephany divoce gestikulovala.

U ucha se mi ozval ten nejnepříjemnější hlas. „Zůstává, aby se ze mě mohl napít.“

Nedovol jí, aby se ti dostala pod kůži.

„Udělám se pokaždé, když do mě zatne ty své dokonalé tesáky,“ zapředla Alexandra. „Prostě si nemůžu pomoct.“

„Co to s tebou k čertu je?“

„Brant byl můj předtím, než jsi přišla. Bude můj vždycky.“ Oči jí zářily. „Jsi pro něj jenom zvíře, které může naplnit svými mladými. Mazlíček, dělající děti. Jakmile tě dostane a naplní semenem, vrátí se k tomuhle.“ Hodila do strany bokem a chytila se za dokonalá prsa.

„Já se chystám být jeho kamarádkou, což je víc, než co jsi ty kdy byla.“ Tanya věděla, že by se s tou ženou neměla víc bavit, ale nemohla si pomoct.

Alexandra si založila v bok ruku s dokonale upravenými nehty. Oči se jí zúžily na malé štěrbiny.

„Poslouchej, človíčku.“ Vyplivla to slovo, jako by i chutnalo špatně. „Podívala ses v poslední době do zrcadla?“ Protáhla obličej a znechuceně se k ní otočila. „Vybral si tě kvůli tvojí… postavě. Ideální pro inkubaci dědiců. Podívej se na ty široké boky a příliš velké mléčné žlázy.“

Tanya měla pocit, jako by se jí břicho stahovalo čím dál víc a bohužel si nemohla pomoct, aby si nezaložila ruce pod prsy. Alexandřiny oči se zaleskly a na obličeji se jí objevoval široký, spokojený úsměv.

„Pije ze mě a ty nemůžeš udělat nic, aby ho donutila přestat.“

Tanya si uvolnila ruce, aby jí mohla chytit za ramena a udělat krok směrem k upírce. „Budu jeho žena a odrodím mu dědice, což je daleko lepší, než být jeho zatraceným hrnečkem. Pro Branta nejsi nic jiného, než rychlé občerstvení.“

Alexandra vydala nevěřícně zvuk a rychlým pohybem napřáhla ruku.

„Dotkni se jí a zemřeš.“ Brantův hlas ji zaplavil chladem, přestože věděla, že jeho nenávist není namířená proti ní. „Už pro mě nepracuješ a do konce týdne se vystěhuješ.“

„Brane, já bych ji nenapadla. Ona…“

„Jsou to jednoduchá fakta. Zdá se, že jsi zapomněla, kde je tvé místo.“

„Už se to nestane.“ Její oči byly velké a prosebné.

„V tom máš pravdu.“ Jeho teplá ruka sevřela Tanyinu a zamířili spolu k východu. Xavier a York je následovali. Nebylo snadné držet krok s jeho dlouhýma nohama. Několikrát musela popoběhnout. Brant jí obtočil paži kolem pasu, zastrčil si ji pod paži a prakticky ji nesl.

V okamžiku, kdy byli na zadním sedadle jeho vozu, na ni upřel svou plnou pozornost.