ML - 2. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Jemná, rozkošná, tak nepopiratelně krásná, že si nemohl pomoct a vzal ji dovnitř. Tmavé vlasy jí sahaly do poloviny zad. Na člověka byla vysoká. Tanyino pěkně stavěné tělo ho nutilo slintat. Na sobě měla beztvaré tričko, které nemohlo zakrýt její bujné poprsí. Měla široké boky a pěkně tvarovaný zadeček, akorát do jeho ruky… kdyby si chtěl sáhnout. Jeho penis sebou škubnul při pomyšlení na tu teplou měkkost pod ním. Brant se snažil pohodlněji posadit, protože měl v kalhotách těsno.

Další věc, která se mu líbila, byla její dravost a zápal.

„Proč Zane… tedy, král Zane, proč si vybral tu ženu? Nechtěla ho. Není to nic jiného než znásilnění.“ V okamžiku, kdy ta slova vyřkla, kousla se do spodního rtu. Nervózní, jako jelen stojící před lovcem.

S velkým úsilím se mu podařilo zvednout pohled. Její oříškové oči měla krásně rámované dlouhými, černými řasami.

„Je pochopitelné, že se bojí, ale musíš vědět, že je její strach neoprávněný. Zane je možná bastard, ale nikdy by ženě neublížil.“

„Nezná ho a nevypadalo to, že by s ním chtěla mít něco společného.“

Najednou se na ni usmál… znovu… jak bizarní. „Bojíš se?“

„Měla bych?“

Její tepová frekvence zůstala pravidelná. Její jediná fyzická reakce byla, když pohnula rukou.

„Pojď sem,“ poklepal si na klín.

„Myslím, že ne.“ Oči měla doširoka otevřené. Jasně se leskly.

„Nekousnu tě. Ne moc.“

Srdce se jí rozběhlo na plné obrátky. Tanya odmítla. Brant se naklonil dopředu a sevřel ji kolem pasu, než si ji opatrně posunul na stehna.

„Ne. Hej, přestaň! Opravdu si nemyslím, že tohle…“ zakončila řeč zvukem frustrace. Žena se kroutila, ale nesnažila se z něj dostat. „Jsem příliš těžká…“

„Kecy, nevážíš víc, než jemná květinka.“ Své ruce držel kolem jejího pasu.

Začervenala se. Růžová ve tvářích dokonale doplnila perfektně zbarvené rty.

„Uvědomuji si, že lidé nemají tak dobré smysly, a tak by mi pomohlo, kdyby sis čichla k mému krku.“

„V žádném případě.“

„Kdybys ucítila mou vůni, pochopila bys, co ti potřebuji vysvětlit.“ Posunul hlavu na stranu a ukázal na svůj krk.

„Opravdu…“ vykřikla.

„Udělej to.“

Poslechla. Její horký dech ovanul jeho kůži. Slabší muž by reagoval tak, že by si ji přitlačil k sobě, aby si ji mohl vzít, když Xavier zastavil auto. Proti stromu, na měkké zemi. Nezáleželo by na tom, kdyby byl uvnitř ní.

Může být upír, ale to z něj nedělalo zvíře. Otočila se ještě víc, ale rukama ji pevně držel na svém místě. Kdyby se posunula o trochu výš, přesně by věděla, jaký na něj má vliv.

„A?“ Zvedl oboží.

Puls se jí zrychlil. Její dýchání bylo nerovnoměrné. Vůně vzrušení naplnila vnitřní prostor vozidla.

„A co?“ Její hlas zněl neklidně.

„Líbí se ti, jak voním?“

„Voníš… dobře.“ Prostorem se rozlila další vlna vzrušení. Jeho řidič zapnul klimatizaci a nastavil ventilátor.

Brant se zasmál. „Teď jsem na řadě já.“ Skryl obličej do její jemné pokožky vzadu na krku a zhluboka se nadechl. Tanya zasténala. Jeho penis ztvrdl ještě víc. Bolel touhou ponořit se do ní. „Zatracené lahodné.“

Napjala se. Nechtěl to říct.

„Prosím, nejez mě.“

„Slibuji, že když tě… budu jíst, budeš milovat každou minutu.“ Odtáhl se zpět, uviděl v její červenající se tváři šok.

Jedna jeho část se chtěla omluvit, ale brzy se stane jeho družkou. Jeho vyvolenou. Kdyby měl následovat tradici, okamžitě by se s ní měl vyspat. Mělo se to stát hned, jakmile se vrátí na panství, ale některé tradice se mohly pozměnit. Brant jí dá nejprve příležitost vyrovnat se s okolnostmi, než ji učiní svou.

„Dobře, pokud nemůžeš přiznat, co ti říkají tvoje smysly, budu upřímný za nás oba.“

Pokoušela se odvrátit, a tak ji vzal za bradu. „Miluju tvou vůni, dokonce jsem po tobě začal toužit hned, jak jsme se setkali. Ze všech ostatních žen na dnešním ceremoniálu jsem si vybral tebe, protože jsem podle tvé vůně poznal, že budeme sexuálně kompatibilní. Na instinktivní úrovni to budeš cítit stejně. Nebudu tě k ničemu nutit, stejně jako Zane nebude nutit svou ženu.“ Brant ji ucítil okamžitě, kdy vstoupil na pódium. Nevrhnul se k ní okamžitě, protože se bál, že si ji ze zášti vybere Zane. Nehodlal to tomu bastardovi usnadňovat. 

Ten svěží zralý ret se znovu vrátil mezi její zuby.

„Přestaň.“

Zalapala po dechu. „S čím mám přestat?“

„Pořád se koušeš. Rozptyluje mě to a nutí mě to k tomu, abych tě políbil.“

Tanyiny oči se doširoka rozevřely a rychle sevřela rty. Čeká ho několik velmi dlouhých dní. Chtěl mít vztah založený na vzájemné úctě. Jestli to znamená, že na to bude muset jít pomalu, tak to tak bude. Brant by po ní nechtěl něco, na co není připravená.

„Ach, můj,“ zalapala po dechu.

Projížděli hlavními branami a zahnuli do zatáčky. Panství před nimi zářilo v celé své nádherné kráse.

„Tady žijí tvoji lidé?“

Snažil se potlačit smích, ale selhal. „Ne, tady žiji já. Pozemky jsou obrovské, tak není třeba se o ně dělit.“

 „Jen ty?“

Přikývl. „A můj personál.“

„Kde žije Zane?“

***

Brant se pootočil. Ruce se mu pevně sevřely kolem jejího pasu, až jí to skoro bolelo.

„Proč toho o něm chceš tolik vědět?“ Svoje tmavé oči upíral do jejích.

Kdyby nevěděla své, myslela by si, že žárlí. „Zajímá mě to a nechci slyšet tu dívku křičet.“

Jeho oči se zúžily. „Jakékoliv výkřiky, které bys slyšela, by byly výkřiky rozkoše. To tě ujišťuji. Pokud…“ odmlčel se. „To je jedno. Zane tady nežije. Jsme rodoví nepřátelé. Už ho neuvidíš.“

„Rodoví nepřátelé? Co to znamená?“

„Naši otcové byli nepřáteli předtím, než jsme se narodili, což z nás dělá nepřátele už od narození.“

„Nezníš ale, že bys k němu cítil žášť.“

Potřásl hlavou, jako by tomu nevěřil. Jeho ústa se zkroutila do polovičatého úsměvu. „Jestli to pomůže, už nejsme ve válce. Posledních dvacet let máme příměří.“

„Ale nemluvíte spolu.“

Jeho úsměv se zvětšil. „Ne, rozhodně spolu nemluvíme.“

„Není to tvůj bratr nebo něco takového?“

„Ne. Dost už o Zaneovi.“

Tanya se musela držet, aby se nezačala kousat do rtu. Už tak by Brantovy polibky byly špatné. Tak moc špatné, protože ho stále ještě musela přesvědčit, aby ji nechal jít.

Auta zastavila přímo před řadou schodů, které vedly k dvojitým dveřím. Tanya se chtěla zeptat, jak je dům starý, ale nemohla si pomoct, aby si neprohlížela krásný dům i jeho okolní pozemky. Dvě křídla staré budovy byly zřetelně stočené. Na střeše byly břidlicové střešní tašky, dřevěné podpěrné klenby a obrovská skleněná okna. Kolem byly ploché zelené trávníky, jezero a dokonce rozlehlé lesy. Akry půdy sahaly kam, až oči dohlédly.

Brant si odkašlal. Její oči se střetly s těmi jeho. Vypadal pobaveně. Jeho velké ruce ji stiskly v pase.

Oh, sakra. Zaparkovali už před několika minutami a ona mu stále seděla na klíně. Vyškrábala se z něj a otočila se k opačným dveřím. Brant ji vzal za ruku. „Tudy.“ Usmál se a znovu se mu na tvářích objevily ty dolíčky. Měla směšnou touhu je políbit a ne nikam chodit.

Klepadlo mělo tvar netopýra. Koho tenhle špatný vtip napadl? Všichni věděli, že upíři se v jakékoliv noční stvoření změnit nemůžou.

Interiér domu spíše vzbuzoval úctu, než ohromoval svou impozantností. Plyšové koberce, lesklé dřevěné podlahy a velké křišťálové lustry. Nebylo pochyb, že šlo o pravý křišťál. Nikdo, jako ona, do takového světa nepatřila.

„Ty jsi vážně bohatý, co?“

Brant se zasmál. „Staré peníze.“

„A spousta je toho nového…“ řekla vysoká žena, která vyšla zpoza rohu.

Byla nádherně stavěná. Měla krátké, téměř bílé vlasy, které jí téměř splývali s pokožkou na hlavě. Velké modré oči a plná ústa. Byla fascinující.

„Tanyo, seznam se se Stephany. Mojí asistentkou.“

„Jsi upírka?“

Stephany mrkla. „Ta žena se nebojí mluvit. Už teď se mi líbí.“ Sklonila hlavu. „Ano, jsem upírka.“ Potřásly si rukama. „Jsem si jistá, že jsi unavená ze všeho toho… trápení, mohu ti ukázat tvoje pokoje?“

Brant se k ní obrátil. „Stephany se postará o všechny tvé potřeby. Uvidíme se na večeři.“ Věnoval jí lehký úsměv.

Tanya přikývla a nechala se tou ženou vést, zatímco cítila, jak ji Brant sleduje pohledem po schodišti nahoru, kam Stephanii následovala.

Její pokoj byl větší, než celý její byt.

„Ježíš… totiž, svatá dobroto. Tohle místo je úžasné.“

Vysoká upírka se k ní otočila. „Už chápu, proč si tě Brant vybral.“

„Ach, myslíš z jiného důvodu, než je vůně a třeba proto, že bych mohla být dobrá kur…“ Kousla se do rtu. „Omlouvám se, snažím se nemluvit sprostě.“

Druhá žena se zasmála. „Prosím, kvůli mně se netrap. Všechny vztahy musí někde začít, a pokud by ses zeptala mě, tak bych ti řekla, že soulad v posteli je dobrý začátek. Zdá se, že…“ upírka se k ní přiblížila a chytila jí rukama za boky, „… jsi dostatečně robustní.“

Tanya se dusila. Když se jí konečně podařilo popadnout dech, zeptala se: „Je robustní jiný způsob, jak říct, že mám nadváhu?“

„Těžko. Je to proto, že někteří lidé jsou měkčí a křehčí, než jiní a naši muži vás mohou velmi snadno zranit. Proto je zakázáno, abychom s vámi byli.“

„Tak proto se tohle všechno děje každých sto let? Brant mi říkal, že mě nekousne a taky řekl, že ačkoliv mě ochutná…“ cítila, jak se začíná červenat, „…nebude to tak, jak si myslím. Teď mi říkáš, že je šance, že mi ublíží? Musím to ukončit. Jsem si jistá, že si může vybrat některou jinou.“

Stephany zavrtěla hlavou a sevřela ruce. „On si nemůže vybrat nikoho jiného, když už si zvolil tebe. Jakmile si král vybere, už to nemůže vzít zpátky.“ Její modré oči se doširoka otevřely. „Už jsem řekla příliš mnoho. Tohle ti říct nemůžu. Musíš si promluvit s Brantem.“

„Prosím, Stephany. Nechci zemřít. Chci jít domů.“ Stiskla druhé ženě ruku.

„Tohle je tvůj domov. Buď vděčná tomu, že si tě vybral Brant, a ne Zane.“ Odvrátila oči a povzdechla si, než na ni upřela své oči. „Neměla bych ti to říkat. Brant je dobrý muž. Bude opatrný. Při páření existuje riziko zranění. Ne všichni lidé přežijí.“

Doprdele, kurva.

Tanya se musela pokusit utéct. Jakmile bude tma, uteče.

„Zranění,“ vyhrkla to slovo. „Co tím myslíš, že by mě mohl zranit?“

„Už jsem řekla příliš, připravím ti levandulovou koupel.“ Otočila se a zmizela za dveřmi. Tanya ji následovala. Ukázalo se, že je tam obrovská koupelna s vířivkou. Stephany otočila kohoutky. „Odpočiň si. Osvěž se. Pošlu za tebou Alexandru, aby tě namasírovala a oblékla.“

„Odpočinout si?“ Jako kdyby to šlo. „Pořád nechápu. Proč se musí spojit s člověkem? Jsem si jistá, že by si mohl vybrat z některých upírek, které by ho dokázaly zvládnout.“

Stephany zavrtěla hlavou a obličej se jí stáhl. „Ačkoliv je možné se při vzácné příležitosti rozmnožit, naše lůna nepřijmou královské sémě. Přeměna člověka v upíra je jen mýtus.“

Co to sakra? „Chceš mi říct, že si berou ženy, aby jim rodily děti?“

„Jejich dědice. Je nesmírně důležité, aby jejich pokrevní linie pokračovala. Je to nutné pro přežití našich klanů. V minulých letech náš druh vyhubili elfové a jiní tvorové. Pokud si králové nebudou brát lidské ženy, pak královská linie zmizí a s nedostatkem dominantní královské krve schopné vládnout, náš druh zanikne. Klany by se nakonec rozpadly.

 Její osud byl očividně zpečetěný. Kdyby nějak dokázala přežít páření, skončila by těhotná. Uzamčená v tomto krásném vězení.

Není důvod vyšilovat.