ML - 1. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Už to bylo let, kdy se ocitl v tak bezprostřední blízkosti svého rodového nepřítele. Zane vypadal stejně arogantně a sviňsky, jako vždycky. Štěkal rozkazy na své královské stráže, jako by byli jeho služebníci, a ne důvěrníci. V některých případech byli ti, komu se dostávalo nejdrsnějšího zacházení, pravděpodobně jeho nejlepší kamarádi. Na druhou stranu, ten parchant asi žádné kamarády neměl.

Vrtíc hlavou se Brant otočil a prohlížel si dav. Litoval ženu, která bude brzy zvolená, aby se stala královnou tohoto nemilosrdného krále.

Ačkoliv, to nebyla jeho starost. Někde tam venku byla jeho vlastní královna. Brant se otřásl a modlil se, aby se události z před sta let opakovaly. Naposledy se tento výběr konal kvůli krvavé válce mezi jejich otci. Pokud se to nestane znovu, upírský druh další takovou válku nepřežije.

 Jeho mysl se vrátila k myšlenkám na jeho vlastní ženu a věděl, že když je pro něco zaujatý, nedokáže se chovat rozumně. Jeho největší pozornost byla upnutá k ochraně jeho klanu a bez zaváhání by se rychle zbavil muže, který by se i jen podíval na ženu, která patřila jemu. Bez ohledu na cokoliv, a Zaneovu bezohlednost, by Brant nikomu nedovolil, aby jí ublížil. Byla pro něj příliš cenným, vzácným darem.

Otočil se a znovu se rozhlédl po davu. Pocítil, jakoby zásah elektrickým proudem, naznačující její blízkost. Podle zvyklostí by měl být schopný ji vnímat a poznat jejich kompatibilitu téměř okamžitě i v davu plném žen. Podle hluku ozývajícího se z vnější strany poznal, že je tu přítomno hodně žen. Doufal, že jeho vyvolená bude ochotná jít s ním ihned. Poslední věc, kterou chtěl, bylo, aby si ji musel jako barbar přehodit přes rameno. Jen pomyšlení na to se mu protivilo, ale Volba nebyla něco, co by se dalo jednoduše ignorovat. Měla by to cítit taky tak, ať chce nebo ne.

„Připraven?“ Zeptal se vedoucí stráží, Xavier, který se vedle něj postavil. Bratrovy oči neváhaly, když se jejich pohledy setkaly. Brant znal původ jeho napětí. Xavier choval podobné pocity odporu a nedůvěry k jejich sousednímu králi, jako on. V rámci zachování jakéhosi chatrného příměří mezi klany, bylo třeba dodržovat mezi sebou minimum styků. Tato událost nebyla výjimkou.

„Jo, připravený, jako nikdy,“ odpověděl Brant, přičemž se chvíli rozhlížel po místnosti.

„Tvé oči září, můj pane, možná by ses měl přestat tak rozhlížet.“

Brant se podíval do Xavierových jasných šedých očí. Kliďas za každé situace. „Mé oči nemají v tuto chvíli nic společného s tím bastardem, ale s mou ženou. Cítím ji i nutkání k páření. Jen doufám, že bude rychle souhlasit.“

„Říkal jsem ti, že si máš vybrat ženu, která tvé potřeby uspokojí. Lidé jsou… snadno zranitelní. Nechceme žádné nehody.“ Řekl Xavier tiše, aby ho nikdo jiný neslyšel.

„Mám plán.“

„Prosím tě, řekni mi, že ses alespoň nedávno napil,“ přimhouřil oči Xavier. Když Brant neodpověděl, jeho bratr na něj upřel ještě intenzivnější pohled. Vydal nevěřícně zvuk a pokračoval: „Bratře, můžeš ohrozit naši budoucnost…“

„Dost,“ zabručel Brant.

Xavier sklopil oči.

„Řekl jsem, že mám plán. Mojí budoucí královně se nic nestane.“

Xavier přikývl. „Ano, můj pane. Je čas.“

Brant se zhluboka nadechl a postavil se. Jeho rozhodnutí a události příštích několika minut rozhodnou o budoucnosti jeho klanu.

Žádný tlak.

***

Tanya viděla bulvární fotky upířích králů a všichni byli tak neatraktivní, pokud se vám nelíbili super velcí, super svalnatí a směšně nelidské typy.

Jí tedy ne.

Celý ten obřad Volby byla zastaralý a sexistický. Každých sto let se ze všech vhodných žen vybírala ta, která se stane manželkou každého z králů. Nejhorší na to bylo, že upíři a lidé se nikdy nestýkali a bylo tak o nich známo jen málo. Jejich tradice, jejich způsoby a jejich očekávání jí rozechvělo.

Alespoň po dvacáté si přála, aby tady s ní byla její nejlepší kamarádka Becky. Celá ta věc, byla jako cirkus. Tanya si neuvědomila, kolik žen ve Sweetwateru bylo ve věku mezi dvaceti a třiceti. Určitý věk byl jedním bodem z dlouhého seznamu požadavků. Mezi nimi byl také požadavek hmotnosti, výšky a zdraví.

Tanya si povzdechla, když se skupina chichotajících žen, mačkajících se kolem ní, snaží dostat blíž k pódiu. Becky byla rozvedená. To ji automaticky vyloučilo z toho, aby se účastnila slavnostního ceremoniálu. Pro ostatní ženy, které kritéria splňovala, byla účast povinná. Z nějakého důvodu lidský právní systém s touto fraškou jednou za století spolupracoval.  Ti, kteří se dnes neukážou, můžou počítat s vězením. Její nejděsivější myšlenka však byla ta, kolik z těchto žen ve skutečnosti doufá, že dnes bude vybrána.

Upíří královna.

Tanya se té myšlenky zděsila. Pro jednou byla vděčná za to, že má trochu křivky. Většině mužů se líbí typy hubených modelek, tak bude v bezpečí.

Celé nádvoří vibrovalo vzrušeným šumem.

Oba králové byli královské krve, ale byli i upíři. Pili krev, proboha. Ztratily tyhle ženy zdravý rozum?

Podle toho, co měli někteří hosté oblečeno, byste řekli, že je časné odpoledne. Krátké sukně, hluboké výstřihy, flitry a klenoty byly na denním pořádku. Množství odhalené kůže bylo až obscénní. Tanya viděla projít kolem jednu z dam, která na sobě měla průsvitné šaty bez spodního prádla. Ta žena všem ukazovala svoji kůži. S takovou pokožkou doufala, že ta žena použila opalovací krém. S nejvyšším možným faktorem.

Tanya se zadívala na své džíny a tričko. Možná se mohla o něco víc snažit, ale na druhou stranu, neplánovala být středem pozornosti. Měla život, ke kterému se chtěla vrátit. Nebylo toho moc, ale měla své malé knihkupectví. Někteří by ho považovali za nudné, ale ona ho měla ráda.

Knižní koutek vlastnila dva roky. Čtení vždy bylo její velkou vášní. To a káva. Chtěla si splnit sen a k obchodu s knihami si toužila ještě otevřít kavárnu. Tak by mohli potencionální zákazníci nakoupit a zároveň si pochutnat na kapučínu a možná i pečivu. Zatím byla se svými plány pozadu. Měla polovinu peněž z konečné částky, kterou na renovaci potřebovala. Ovšem takhle by brzy mohla přijít i o obchod, natož, aby si otevřela další obchod s kávou. Nemohla si ani dovolit někoho najmout, aby za ní dnes zaskočil. Jen pomyšlení na ceduli „zavřeno“ na dveřích obchodu a ztrátu potencionálních zákazníků jí přimělo podívat se na hodinky. Doufejme, že to brzy skončí. Poslední věc, kterou potřebovala v jejím životě, byl muž… natož upír, který by ji nejen odtrhl od jejích snů a cílů, ale také od přátel a rodiny. Měla jen jednu nejlepší kamarádku a svou tetu, která je obě milovala, jako by byly její.

Už to byla nějaká doba, kdy její poslední vztah skončil… špatně. Sex se stejně přeceňuje. Nedokázala si představit, o kolik horší bude s krev sajícím upírem. Když se na hodinky podívala podruhé, přála si, aby byla zpátky v obchodě.

Tak jako tak, si ani jeden král nezamýšlel vybrat nějaké obyčejné děvče. Bylo to plýtvání jejím drahocenným časem.

Nastalo ticho, které přerušilo hromadné zalapání po dechu, protože dva z nejvyšších a nejohromnějších mužů, které kdy viděla, se postavili a přešli dopředu na vyvýšenou plošinu.  Tanya očekávala fanfáry. Zvuk trubky. Nebo přinejmenším nějaké oznámení. To, co nečekala, byl obrovský šok. Fotky mužů, které viděla v časopisech, je nevystihovaly.

Vysocí, souhlas.

Dobře stavění, souhlas.

Směšně krásní, dvojitý souhlas.

Několik žen se zarazilo. Jedna, která byla blízko plošiny, omdlela. Davem se okamžitě proplétali medici, aby mladou ženu položili na nosítka.

Král vlevo byl o něco menší a z novin poznala, že jde o Zanea. Ačkoliv, menší, nebyl úplně správný popis, protože i tak musel mít nejméně metr devadesát. S krátkými vlasy vypadal hloupě a dokonce i z té vzdálenosti viděla, jak má temné a tvrdé oči. Z jejího těla začal vyzařovat nervózní chlad.

Král Brant byl vyšší, a přestože měl obrovskou hruď a svalnaté paže, nebyl tak široký, jako spíš strašidelný. Ani nebyl klasicky hezký. Přesto z něj vyzařovala surová energie a taková sexuální přitažlivost, s jakou se niky předtím nesetkala.

„Vyberte si mě!“ Zamávala rukama a vykřikla jedna žena poblíž nich.

Králové ji ignorovali.

Skupina žen z boční strany zvedla ruce na znamení „podívej se sem“. Co to s těmi otravnými ženami bylo? Z nějakého důvodu ji zlobilo, jak dávají tak zoufale najevo, že chtějí být další upíří královnou. A hlavní otázka byla, proc?

Když se otočila zpátky k plošině, všimla si, že ten vyšší, Brant, měl středně dlouhé vlasy, tmavé oči a silná ústa. Tanya si byla jistá, že kdyby se usmál, byl by ještě atraktivnější.

Oba muži byli napjatí. Prostě tam stáli s rukama podél těla. V davu narůstal neklid. Některé ženy se snažily protlačit dopředu, zatímco jiné se snažily zaujmout pozornost jednoho nebo obou mužů stojících nahoře.

Nakonec postoupil dopředu Zane a upřel tvrdé oči na ni. Co to k sakru? Adrenalin jí rozproudil krev, ale mysl okamžitě odmítala myšlenku, že se skutečně dívá na ni. Musel to být nějaký omyl. Zdálo se, že na ní jeho pohled setrval ještě několik vteřin. Právě, když začala potřebu se rozhlížet po skutečném předmětu jeho fascinace, jeho pohled se přesunul k zadní části davu. Prudce vydechla.

„Ty,“ jeho hrubý, zastřený hlas hluboce zazněl. Ukázal někam za Tanyu.

Přistoupil k němu stejně velký a podobně vypadající muž. Král Zane nespustil oči z ženy, kterou po celou dobu hledal, zatímco mluvil s mužem, který musel být velitel jeho stráží. Všichni muži kolem nich byli oblečeni v kůži, avšak na hrudi měli stříbrný rodinný znak.

Tanya se zachvěla, vděčná, že si ji nevybrali.

Zane pokračoval v udělování svých pokynů. Hlavní strážce, obklopený dvěma upíry, sestoupil z plošiny a kráčel skrz dav. Tanya se posunula stranou, když se přiblížili. Byli to obrovští bastardi. Ženy se nakláněly dopředu. Jedna se dokonce odvážila k dotyku. Velitel královy stráže se zastavil, a aniž se otočil k dotyčné ženě, zavrčel. Jeho horní ret se zvlnil a odhalil ostré tesáky. Vzduch jí uvízl v plicích. Tep se jí zrychlil.

Byli tak blízko, že mohla Tanya téměř cítit mužnou pižmovou vůni, jak vyzařuje z jejich obrovských těl.

„Ty,“ ozvalo se za ní zavrčení.

„Ne,“ odpověděla žena. „Nechte mě!“

Tanya se příliš bála na to, aby se otočila. Byli tak blízko, až se bála, že si jí všimnou.

Ozvalo se další zakvílení, tentokrát ještě hlasitější.

„Dejte mě dolů!“ Vykřikla žena. Zdálo se, že Tanya není jediná žena, která nechtěla být vybraná.

Tanya se pohybovala s davem, když stráže procházely kolem a dotyčná žena visela veliteli přes rameno. Vykopla a zakřičela. Ale velký upír, jakoby to ani nezaznamenal. Tanya uviděla v tváři mladé ženy výraz naprosté hrůzy.

Tohle nebylo správné.

Jak se to mohlo stát? Tanya se rozhlédla po mnoha ochotných dámách, které se na krále nejraději okamžitě vrhly. Proč si ten sobec musel vybrat zrovna jednu z těch, které tohle nezajímalo?

Tanya udělala několik kroků směrem k pódiu. Zastavila se. Nechtěla se do toho připlétat. Tu dívku ani neznala. Stejně by na té situaci nemohla nic změnit, i kdyby chtěla. Tento rituál probíhal stovky, možná tisíce let.

Velká skupina žen v přední části vykřikla na Zanea, aby si místo ní vybral je. Jedna z mladých dam si dokonce zvedla přední díl své halenky.

Král ze zvolené ženy po celou dobu, kdy ji jeho stráž manévrovala davem, nespustil pohled. Jak se k němu přibližovali, dívka začala křičet hlasitěji.

„Prosím, nedělejte to. Prosím vás, prosím.“ Křik se v tu chvíli změnil ve vzlyky.

Tanya už to nemohla snést. Každé slovo útočilo na její nervy.

Zane pokývl směrem k připraveným SUV.

„Ach bože, prosím ne,“ vzlykala.

Nervy měla surově obnažené, až už to Tanya nemohla vydržet. „Zastavte se!“ A pochodovala směrem ke králi upírů. „Zastavte to. Nechte ji jít.“

Žádný z králů si jí nevšímal. Možná, že to některé ženy v davu cítily stejně jako ona, ale ostatní ženy se rozdělily, aby ji nechaly projít. „To, co děláte, není nic než barbarství.“

Dav se utišil.

„Ona s vámi jít nechce. Hned ji pusťte.“ Ozvala se Tanya jistěji, než se cítila.

Zane se otočil jejím směrem, než pokračoval k čekajícím vozidlům.

„Je to sexistická, odporná tradice, která musí skončit. Proč si nemůžete vybrat někoho, kdo o vás má skutečný zájem? Proč to musí být ona?“

Otočil se zpátky a zaměřil na ni temné oči. Dech se jí zadrhnul v krku. Srdce se jí divoce rozbušilo. Já se do toho musela zapojovat. Nemohla jsem to nechat být.

„Tato žena byla zvolená mou družkou. To, co se děje, nejde zvrátit.“ Otočil se a vydal se k čekajícímu autu. Dělal, jako by to všechno vysvětlovalo. To tedy ne.

„Bastardi! Nechte ji být!“ Musela přijít o rozum, protože se rychlou chůzí vydala za ním a narazila přímo do obrovského hrudníku jednoho strážce. V takové situaci se dala udělat jen jediná věc. Bouchala pěstí do hrudníku před ní a křičela oplzlosti do zad odcházejícího krále.

„Klid,“ ozval se tichý hlas, který ji uvnitř celou rozechvěl.

Tanya vzhlédla a setkala se s temnýma, pronikavýma očima. Ztuhla. Byl to Brant. Druhý upíří král.

„Co chcete, abych s ní udělal?“ Zeptal se hlas napravo od krále.

Jeho oči zůstaly upřené na ni. Jeho nosní dírky se roztáhly a jeho tělo se napjalo. Tehdy si uvědomila, že má ruce pořád opřené o jeho hrudník. Sundala je dolů.

„Lorde Brante?“ Zeptal se hlas.

„Jde se mnou.“ Vzal ji za ruku a zamířil ke zbývajícím vozidlům. Chtěla se odtáhnout, zapřít se patami do země, ale její zrádné nohy držely stejné tempo, jako ty jeho. Teprve, když dorazili k čekajícím SUV, Brant otevřel dveře a ukázal jí, aby nastoupila, konečně se probrala. Část jí nechtěla věřit, že se to děje. Jako by bylo směšné, že si král Brant vybral ji.

Ne. Určitě ne.

„Počkat.“

Jeho oči se setkaly s jejími. Byly temné, bezedné a smrtící.

„Tohle se neděje,“ zašeptala. Možná se někde udeřila do hlavy a ocitla se uprostřed zmatené noční můry.

Ústa se mu zkroutila do líného úsměvu. Sakra, neměl by vypadat tak dobře. Jeho oblečení ho obepínalo na všech správných místech. Tmavé džíny mu na ocelových stehnech seděly až moc dobře. Na chvilku byla v pokušení nastoupit do auta a zapomenout na svůj život. Zaměřit se výhradně na toho krásného muže před ní, ale koho se to snaží oklamat? Byl monstrum. Pil krev. Tohle se ve skutečnosti nedělo.

Zvedl obočí.

„Myslím, že jsi možná udělal chybu,“ podařilo se jí ze sebe dostat.

Ve srovnání s davem křičících žen byla hodně oblečená. Moc milovala košíčky, zvláště ty vanilkové s jahodovou polevou. V důsledku toho měla znatelné ženské křivky. Její bývalý si na to při každé příležitosti stěžoval a dokonce zašel tak daleko, že jí nutil držet diety.

„Žádná chyba,“ jeho hluboký hlas s ní dělal podivné věci. Tmavé oči klouzaly po jejím těle a rozpalovaly její nitro.

Tanya vylezla do SUV. Jak by to nemohla udělat? Jakmile budou někde v soukromí, mohli by si promluvit a on si brzy uvědomí, jak velkou udělal chybu a vezme ji zpátky.

Někde v soukromí.

Na druhou stranu, možná by to měli prodiskutovat. Brant vklouzl na sedadlo vedle ní a jí pohltila jeho vůně. Mužná. Byla tak lahodná, že ji nutila přestat naříkat.

S posledním odhodláním se otočila k velkému upírovi. „Takže piješ krev?“ Sakra, tohle říct nechtěla.

Jeho rty se sevřely... veselím?

„Omlouvám se. Zapomeň na to. Nevím, co na co jsem myslela. Oslovují tě Pane nebo Vaše Veličenstvo?“

„Můžeš mi říkat Brant.“ Tentokrát se usmál a jí se přitom protočilo srdce. Na obou tvářích se mu objevily ty nejroztomilejší dolíčky.  Když si rty přejel přes rty, musela potlačit povzdech.

„Co se týče krve…“ Něco v jeho očích se rozzářilo, když klesl pohledem k jejímu krku. „Krmím se z jiných upírů, takže se nemusíš bát.“

Přikývla a cítila se podivně zklamaná. Jako by ji pocit, že ji kousne, vzrušoval. Zatraceně, ne.

„Jak se jmenuješ?“ Opřel se do měkkého koženého sedadla a jeho stehno se opřelo o její. V místě, kde se jejich těla dotýkala, ji pálilo.

Trvalo několik vteřin, než zareagovala na jeho otázku. „Oh, um… Tanya Milano.“ Jako idiotka mu podala ruku.

Na okrajích očí se mu vytvořily vrásky, když se naklonil dopředu a sevřel její ruku ve své, mnohem větší. Vzduch musel zřídnout, protože nemohla popadnout dech.

„Rád tě poznávám, Tanyo Milano.“

Sakra, byla hotová. Milovala, jak vyslovil její jméno. Milovala ho příliš mnoho na ženu, která se od něj chystá odejít.