KOWS - 17. kapitola

Překlad: Tanulka

Harper

„Co jsi mi to udělala?“ Vykřikla jsem do reproduktoru svého telefonu, když jsem jela po I-95. GPS mi říkala, že ještě šest minut. Nesnášela jsem řízení, zvláště na trasách, které jsem neznala a být v Connecticutu bylo pro mě poprvé. „To je hrozný nápad.“

„Je to skvělý nápad,“ řekla Grace. „A stejně, ať se stane cokoli, udělala jsi správnou věc pro Amandu.“

Slíbila jsem Amandě, že jí pomůžu připravit se na její ples a nenechám to na ženských, co je jim čtyřicet. Věděla jsem, jaké zklamání to pro dospívajícího může být, a nikdy bych vědomě nic takového nikomu neudělala.

„Co sis nakonec oblékla ty?“ Řekla Grace. „Prosím tě, řekni mi, že sukni. Muži milují sukně.“

„Mám na sobě šortky.“

„To je tvá žhavá kombinace, kterou nosíš s knoflíkovou halenkou a příležitostnými, šerednými šortkami?“

Usmála jsem se, tajně spokojená s potvrzením. „Nejsou šeredné. Jen krátké.“ Dobře, byly už trochu šeredné.

Amanda byla jenom částí důvodu, že jsem si půjčila Graceino nové auto, abych jela do Connecticutu. Chtěla jsem vidět Maxe. Abych zjistila, jestli bolest v kostech poleví, když ho uvidím. Zjistit zda to byla láska nebo prostě litovat, že jsem mu dala nějaké místo v mém srdci.

Muži před Maxem byli vždy jen zastávkou před něčím jiným. Vždycky jsem viděla cestu ven, nikdy jsem nedala obě nohy dovnitř. S Maxem jsem neustále hledala východ. Byla jsem šťastná, když jsem mohla být s ním, sdílet s ním věci, mluvit, společně si užívat. Mé pocity, které pro něj byly, se za mnou otočily a jen vykřikovaly, když Max odešel.

„Dobře, dobře, nebudeš to sice potřebovat, ale hodně štěstí.“

Jak to mohla říct? Byla reálná možnost, že se Max se mnou rozzuří. Odešla jsem z práce bez oznámení. Křičela jsem na něho v jeho kanceláři a pak jsem si vypnula telefon. Ignorovala jsem všechny jeho zprávy.

Nejhorší ze všeho bylo, že Max opravdu neudělal nic špatného, když souhlasil, že mě odvolá z týmu.

Možná byl trochu necitlivý, ale můj vztah s otcem nebyl Maxův boj.

Nebylo to o tom, že jediným důvodem proč King & Partneři měli tento projekt, bylo, že jsem tam pracovala.

Můj žaludek vyvolal myšlenku, že už nebudu zaměstnána u společnosti King & Partneři. Bylo těžké tam práci získat. Ale neměla bych litovat. Setkala jsem se s Maxem a to, co se stalo mezi námi, za to jsem byla vděčná. Donutilo mě to si promluvit s otcem. Přemýšlela jsem o King & Partneři a o tom, že mi pomohli vybudovat si svou kariéru a skutečně mi pomohli opravit si svou duši.

Když jsem zastavila před šedou brankou, dvoupatrovým domem, mé nervy začaly pracovat.

Neznala jsem toho muže, který zde žil. Místo vypadalo jako...domácí. Na jedné straně bylo pole a za to druhá strana vypadala jako stodola. Napočítala jsem na štěrkové příjezdové cestě čtyři auta. Páni. Mají tu oslavu? Natáhla jsem se na zadní sedadlo a vytáhla šumivý cider, který jsem si přinesla spolu s mým make-upem.

„Ahoj, Harper.“

Vylezla jsem a uviděla Amandu mávat na mě ze dveří. Usmála jsem se, už jsem se nemohla vrátit zpět, protože jsem měla plné ruce.

„Ahoj, jak se máš?“ Zavolala jsem a podívala se na ni přes střechu auta. „Jsi nervózní?“

„Vůbec ne,“ řekla, když jsem zamykala auto. „Zvlášť ne teď, když jsi tady.“

Hlasy zesílily, když Amanda prošla brankou. Domov byl naprosto odlišný od Maxovy kanceláře. Po stěnách vysely Amandiny fotografie. Dveře, rámy a stropní trámy byly obarveny teplým medem a prostor byl velký, vzdušný s otevřenými dveřmi na zahradu s bazénem. Jak jsme zamířily do kuchyně, padl mi pohled na Maxe.

Moje bolest pro něho zmizela, mé tělo si odlehčilo úlevou, jako by bylo hladovějící po vodě a konečně našlo oázu.

Dívala jsem se na vše kolem a vyhýbala jsem se očnímu kontaktu. Kdyby byl na mě naštvaný, nebyla jsem si jistá, jak budu reagovat.

„Harper,“ řekl. „Pojď dovnitř. Jsi tak hodná, že jsi přijela. Jsem si jistý, že nevím, čím si to Amanda zasloužila.“ Nebyl ani trochu nervózní, takže jsem se na něho podívala a zjistila jsem, že se na mě usmívá. Snažila jsem se zakrýt potěšení a přikývla jsem, když jsem za ním pohlédla na dvě ženy, které se na nás dívaly.

S jeho sestrou Scarlett jsem se už předtím setkala. Kdo byla ta druhá žena? Věděla jsem, že Amandina matka z Evropy nepřijela. Přišla jsem pozdě? Posunul se Max dál? Ne, musí to být Violet. Vypadala jako Max a Amanda.

„Pojď nahoru. Nemáme moc času,“ řekla Amanda.

„Máte dvě hodiny, což je dost dlouho na to, abych Harper představil tvé tety,“ řekl Max.

Byla jsem si jistá, že můj úlek se projevil v ostrém výdechu. Ano, tety. „Ahoj,“ řekla jsem a udělala tak první krok.

Obě vyklouzly z barových stoliček a pozdravili mě.

„Já jsem Scarlett – setkali jsme se ve výtahu,“ řekla blondýnka, když si mě přitáhla do objetí, jako by mě znala celý svůj život.

„Já jsem Violet, nejmladší.“ Violetino objetí bylo o něco méně výstřední, ale trochu víc rodinné, než jsem očekávala.

Měla jsem jasný dojem, že jsem byla mezi nimi diskutována.

„Můžu ti nabídnout něco k pití?“ Zeptal se Max.

Zvedla jsem Cider. „Něco jsem donesla.“ Podívala jsem se na Maxe a jeho sestry.

„Měla bys vědět, co máš dělat, když ti někdo přinese dárek,“ řekl Max.

Amanda si oběma rukama zakryla ústa a pak řekla: „Je mi to tak líto. To je opravdu od tebe tak laskavé, to jsi nemusela.“

Byla to tak sladká holka. „Bylo mi potěšením,“ odpověděla jsem.

„Proč už nejdeš do sprchy? Violet ti přinese cider, až ti bude fénovat vlasy.“

Amanda odběhla nahoru a nechala mě v kuchyni spolu s Maxem a jeho dvěma sestrami. Očekávala jsem, že budu mít Amandu jako nárazník, když tady budu. A nevěděla jsem, jestli je to jen Maxova přátelská maska, kterou odhodí, jakmile odejde z místnosti. Nadechla jsem se. Mohl by to udělat. Max si zasloužil pokorný koláč, který jsem mu hodlala naservírovat.

„Mám dospělou alternativu k šumivému moštu, pokud máš zájem?“ Zeptal se.

„Jakou?“ Nemohla jsem si pomoci, ale usmála jsem se. Neviděla jsem ho tak dlouho, že jsem na to zapomněla. Zapomněla jsem, jak jsem se ho chtěla pokaždé dotknout, jakmile byl kolem mě. A teď, když jsem byla tady, jsem s ním chtěla mluvit, omluvit se, zeptat se ho, jestli už není příliš pozdě, abychom se vrátili k tomu, jak to mezi námi bylo.

„Šampaňské,“ řekl s úsměvem. Nezdálo se, že by byl naštvaný, ale viděla jsem ho na obědě s mým otcem. Byl skvělý v tom, aby se lidi cítili dobře. Dělal to i teď?

„Nasadil ti někdo hlavu?“ Zeptala se Scarlett. „Vždycky se ptám na sklenici šampaňského.“

Max pokrčil rameny. „Co na to můžu říct. Na sestru šampaňské nepoužívám.“

Pohlédl na mě, když vytahoval tři sklenice a položil je na pult.

Snažil se mě zaujmout? Stiskla jsem rty a snažila se zadržet úsměv, který jsem mu chtěla dát.

„Je od Vás moc hezké, že jste se dostala z města,“ řekla Violet a trochu nechala větu nedokončenou. Vypadala jsem směšně, když jsem přijela za čtrnáctiletou dívkou, kterou jsem sotva znala? Nebo snad ví, že ačkoli jsem opravdu chtěla dnes večer pomoci Amandě, chtěla jsem vidět Maxe?

Potřebovala jsem se omluvit.

Rozhlédla jsem se a chtěla jsem Maxovi říct, že jsem přijela stejně tak za ním jako za jeho dcerou.

„Amanda je krásná dívka a ...“ Pokrčila jsem rameny a nedokázala jsem už žádná vhodná slova zformulovat.

„No, vím, že můj bratr je potěšen, že jste přijela.“

Moje srdce se sevřelo. Byl Max potěšen, že jsem tady byla? Z důvodu Amandy nebo proto, že mě chtěl vidět?

Max mi podal sklenici, a když jsem si ji od něho brala, naše prsty o sebe zavadily. Podívala jsem se na něho a on se usmál. Mám ho odtáhnout stranou a omluvit se teď?

„Violet, Harper,“ zavolala Amanda od schodů. „Potřebuji svou zkrášlovací četu. Jsem venku ze sprchy.“

Zachichotala jsem se. „Zkrášlovací četu? Je jí čtrnáct, že?“

Max protočil oči. „Jde jí na dvacet sedm.“

„Běžím,“ zavolala jsem a sehnula se, abych si vzala tašku. Nenáviděla jsem, že jsem viděla příliš mladých dospělých a věděla jsem, že Max nechtěl, aby jeho dcera vypadala jako dvaceti sedmi letá žena. Proto jsem vedle svého make-upu donesla také tónovací zvlhčovač a třpytivý lesk na rty. Přidám trochu maskary a nemyslím si, že bude potřebovat ještě něco navíc.

„Budu tě následovat s pitím,“ řekl Max a zvedl se, zatím co Violet a já jsme šli nahoru. Když jsme minuly stůl a šli po schodech, sklonila jsem se nad fotkou svatby.

„Krásná,“ řekla jsem. Amanda, oblečená jako květinová dívka, stála vedle nevěsty a ženicha.

Nepoznávala jsem je.

„Svatba Pandory a Jasona,“ řekl Max za mnou.

Dovolil jim udělat svatbu v jeho domě? „Wow, to je...“ Chtěla jsem říct divné, protože to bylo, ale také to bylo sladké a otevřené srdce a všechny ty věci, z kterým jsem viděla, jaký Max byl.

„Pandora je krásná,“ řekla jsem a otočila se, abych se na něho podívala přes rameno.

Přikývl, jako by to byl jen fakt.

Amandin pokoj byl přesně takový, jaký jsem u čtrnáctileté dívky čekala. Perfektní plakáty nad postelí, modro bílý přehoz přes postel a přes celou jednu stěnu knihovnička. Dům byl velký, vše bylo vhodné pro rodinu. Nebylo tu nedostatek vzduchu nebo strojenosti.

„A co takhle masku, než Violet vyfénuje vlasy?“ Navrhla jsem.

Amanda se usmála. „To by bylo skvělé.“

Max položil tác.

„Díky tati. Ujisti se, že jsi dal lasagně do trouby.“ Vzala jsem si od jejího otce sklenici šampaňského, který zjevně chtěl, abych se cítila výjimečně. „Budeš je milovat, Harper. Můj táta je skvělý šéfkuchař a těstoviny jsou jeho specialita.“

Bylo sladké, že si myslela, že tu zůstanu na večeři. Nepotřebovala jsem jí to vyvracet. Vezmu si Maxe stranou, než bude odvážet Amandu, aby měl šanci zvážit, co mu řeknu a možná mi později zavolat. Doufejme, že mi odpustí.

„Děkuji, Buráčku, ale myslí si, že dokážu troubu zvládnout.“ Pokračoval v mluvení, ale držel pohled na mě a já se nemohla odvrátit. „A stejně, Harper ještě nesouhlasila s tím, že zůstane na večeři.“

Moje srdce se roztřáslo a najednou se jeho rychlost zdvojnásobila. Chtěl, abych zůstala na večeři, ale já se mu ještě neomluvila.

„Ale zůstane, že, Harper? Zvládneš mého tátu, zatímco budu na plese?“

„Amando,“ varoval ji Max.

„Tati, zeptej se jí. Nemůže říct ano, dokud se jí nezeptáš. Řekni mu něco, Violet.“

„Může to znít jako, že je moje dcera drsná – tlačí mě do toho, což je ta poslední věc, kterou by sis měla myslet.“ Povzdechl si a potřásl hlavou směrem k sestře a dceři. „A opravdu si vážím toho, že jsem dostal tu možnost se tě zeptat před dvěma nejvíce vlezlými ženskými na této planetě.“ Max se otočil, aby se na mě podíval. „Ale opravdu bych byl rád, kdybys zůstala na večeři, abychom si mohli promluvit, a doufám, že také vše mezi námi urovnat.“ Dal si ruce do vlasů.

Snažila jsem se skrýt úsměv. Nebyla jsem si jistá, co to znamená, že to chce urovnat. Doufala jsem, že to neznamená, že bychom se nenáviděli navzájem. Ale velká část mě opravdu chtěla víc, víc, než jsem si zasloužila. Chtěla jsem Maxe. Musela jsem věřit, že nebylo příliš pozdě.

„Lasagně jsou moje oblíbené,“ odpověděla jsem.

***

„Bože, vzpomínám si, když se narodila,“ řekla Violet, když jsme scházeli ze schodů od Amandy. Trvalo nám to tak dlouho, jak jsme to jen mohli protáhnout. „Vypadá to jako včera. A teď...“

Max položil telefon na pult a zvedl obočí, ihned byl v dosahu navzdory jakékoliv situaci, která by mu způsobovala stres. „Je připravená?“

Zeptal se. Zanechal nás, abychom si přivlastnili jeho dceru, ale byl jasně do celé akce zapojen.

Přikývli jsme. „Přichází.“

Violet udělala Amandě vlny na vlasech, takže vypadala přirozeně, jak jí padaly na rameny.

A přestože jsem s jejím make-upem strávila hodně času, mohl být klidně hotový za dvě minuty – bylo to jen trochu řasenky a lesku na rty. Doufejme, že bude Max souhlasit.

Sledovala jsem Maxe, když se díval na svou dceru, která sestupovala po schodech v modro stříbrných šatech, které jsme spolu vybrali. Jeho oči byly lesklé a sklonil hlavu. „Buráčku, vypadáš naprosto nádherně.“

Moje srdce se sevřelo. Chtěla jsem ho obejmout.

Šel k ní a ona udělala krok zpátky, naznačujíc mu rukama, aby se zastavil.

„Nemůžeš se mě dotknout. Zničíš mi vlasy nebo rozmažeš make-up.“

Zasmál se, sklonil se a políbil ji na hlavu. „Vyrostla jsi.  Chceš se spojit s mámou?“

Zavrtěla hlavou. „Jen by byla plná emocí. Udělej jen pár fotek. Zítra jí je pošlu.“

Mohlo jí být jen čtrnáct, ale starala se o matčiny pocity i v situaci, která byla jen o ní a ukázal se tak její charakter. Osobnost, kterou skutečně formoval muž, kterého jsem tak nechutně opustila.

Líbilo se mi, jak Scarlett a Violeta shromáždili jejich věci a odvedli Amandu ke dveřím. Max je následoval, pak se zastavil a opřel se o dveře.

Než nastoupila do auta, otočila se a zamávala. „Ahoj, tati. Ahoj, Harper. Užijte si rande.“

Mám dojem, že Amanda bude velmi ráda, že se naše večeře stane víc, než jen omluvou a vyčištěním vzduchu a to mi dávalo jistou naději, že věděla něco o Maxových záměrech.

Sledovali, jme, jak odjíždí, dokud zadní světla auta nezmizela.

„Je krásná, Maxi,“ řekla jsem.

„Ano, je. Děkuji, že jsi tady a pomohla jí. Chtěl jsem, aby to bylo zvláštní. Byla tak vzrušená.“

„Bylo mi potěšením. Nechtěl jsi jet s nimi?“ Zeptala jsem se, když Max zavřel dveře.

„Amanda mi to nedovolila. Myslím si, že se bála, že nakopu Callumu Ryderovi zadek. A mimo to, spolu musíme mluvit,“ odpověděl. Dávala jsem pozor a dýchal ztěžka.

Musela jsem se mu omluvit. „Maxi, nevím, co říct. Je mi to tak líto. Byla jsem idiot a sobec a ztratila jsem veškerý úsudek, když přišlo na JD Stanley. Neudělal jsi nic špatného...“ Moje slova se ze mě linula jedno za druhým. Chtěla jsem mu vše říct dřív, než bude mít možnost říct cokoli, co by způsobilo, že by neviděl nebo nepochopil, že neudělal nic špatného.

Dala jsem si obličej do dlaní.

„Já jsem ten, koho to mrzí.“ Zvedl mi ruce z tváře a sevřel mé ruce do jeho. „Byli jsme spolu a já nemyslel na důsledky přijetí ultimáta tvého otce. Nemám žádné zkušenosti s mícháním osobních a profesních věcí, takže jsem nemyslel na tvé pocity. Měl jsem.“

„Nebylo to, jako že bychom spolu chodili, ale kdybychom chodili...“

Stiskl mi ruce a po celém těle se mi rozlilo teplo. „Možná jsem ti dal dojem, že je to jen o sexu, ale nejsem si jistý, že to pro mě tak bylo. Chci tě vzít na rande a mít tě tady se mnou a s Amandou. Chci mluvit, smát se a budit se vedle tebe.“ Povzdechl si a zavrtěl hlavou.

„Myslel jsem si, že máme čas. Promeškal jsem chvíli ti říct, jak jsi pro mě důležitá. Říkal jsem ti, v těchto věcech mám nulovou praxi.“

Můj žaludek se zkroutil. „Byla jsem pro tebe důležitá?“ To znamenalo, že se posunul dál?

„Byla a jsi,“ řekl. „Je mi to tak moc líto, že jsem to zvoral.“

Že by to pro mě bylo tak snadné? Chtěl jsem se snažit ho přesvědčit, umluvit ho dokola. Nebylo pozdě. Zavřela jsem oči a snažila se dát dohromady. „To jsi neudělal. Nedali jsme si navzájem žádné sliby a mé problémy s otcem nejsou tvým bojem.“

„Chci, aby tvoje bitvy byly mými bitvami,“ odpověděl.

Koutky mých úst škubly. „Chceš?“

Kývl. „A jsem připraven dát ti všechny sliby, které chceš. Chci být mužem, kterého si zasloužíš. Mužem, který udělá cokoli pro ženu, kterou miluje.“

Polkla jsem. „Miluje?“ Přikročila jsem k němu, dokud se naše těla nedotýkala.

Pokrčil rameny. „Jo. Miluju tě a potřebuju, abys to věděla. A chci, abys mi dala šanci. Budu dělat chyby. Hodně chyb. Nemám žádné zkušenosti – potřebuju, abys mě podržela.“

„Maxi, nikdy jsem žádnému muži nevěřila. Nevím, jak být tvou ženou.“ Nikdy jsem nečekala, že dám přednost vztahu před prací, nikdy jsem to nepotřebovala. „Budeš muset být se mnou trpělivý, ale slibuji ti, že udělám, co budu moci, pokud mi dáš šanci.“

„Můžeš mít celoživotní šanci,“ řekl. „Nemůžu si vzpomenout na nic, co bych ti neodpustil.“ Jeho oči byly něžné a já jsem se natáhla a pohladila jeho čelist. Stále byl úchvatně hezký a žádná fotografie, kterou jsem viděla předtím, než jsem ho poznala, ho nikdy nevystihla spravedlivě. Neukázala, jak krásná jeho duše byla, jaký skvělý otec byl.

Naklonila jsem hlavu k jedné straně. „Víš, jednou mi někdo řekl zajímavou věc o Michaelovi Jordanovi.“ Uvolnila jsem si ruce a hladila jsem dlaněmi jeho hruď, dívala se na něj. „Řekl: „Ztratil jsem ve své kariéře víc než devět tisíc ran a ztratil jsem téměř tři sta setů.“

Max zvedl obočí.

Pokrčovala jsem. „Řekl: „Zklamal jsem ve svém životě znovu a znovu a znovu. A to je důvod, proč jsem úspěšný.“

Zvedla jsem ramena a on zasunul jeho ruce kolem mého pasu. „Řekl mi o tom, jeden chlap, kterého miluji. Myslím si, že by řekl, že bychom měli pokračovat ve zkoušce, dokud nevyhrajeme.“

Maxův úšklebek mi sevřel žaludek. „Zní to jako chytrý chlap.“ Odmlčel se a pak řekl: „Zní to jako šťastný chlap.“ Přitáhl si mě blíž a stiskl jeho rty na mé. „Tak moc, jsi mi chyběla.“

Jeho jazyk se protáhl skrz mé rty a snažil se nalézt ten můj. Zapomněla jsem, jak naléhavá byla jeho ústa, jak vášnivý jeho polibek mohl být. S každou sekundou mi slábla kolena, dech se zkracoval, ale chtěla jsem víc.

Oddělili jsme se, dýchali, čelisti si opírali o sebe. „Taky jsi mi chyběl.“ Posunula jsem paže kolem jeho krku. Když mě zvedl a já otočila nohy kolem jeho pasu.

„Lasagne budou muset počkat,“ řekl a vydal se ke schodům. „Snil jsem o tom, že tě v tomto domě budu mít snad miliónkrát. Snil jsem o tom, že tě ohnu o kuchyňský pult a vezmu si tě zezadu, přemýšlel jsem o tom, že tě položím na jídelní stůl a tvoje kundička se udělá pod mým jazykem. Ale teď se s tebou chci milovat v posteli.“

Když jsme se dostali do ložnice, slezla jsem z Maxova těla. Vytáhla jsem mu košili z džínů, rozepínala knoflíky, které držely jeho pokožku od mé. Chtěla jsem čas na to, kde jsme byli a chtěla jsem z Maxe víc, slyšet příběhy z černobílých fotografií, které byly na zdi v jeho ložnici a porozumět proč zvolil obrovskou mahagonovou postel s nebesy. Ale jeho doteky dočasně zastřely všechny moje otázky v mé hlavě.

„Šílím z tebe,“ řekl, když se dostal pod moje šortky a hladil mi zadek.

„Tak v tom případě splnily požadovaný účinek,“ odpověděla jsem.

„Harper, mohla bys mít na sobě odpadkový koš a byla bys kouzelná.“

„Znám ten pocit,“ řekla jsem.

Když jsme byli oba nazí, postavili jsme se a zírali si do očí. „Znamená to, že je vše v pořádku,“ zašeptal. „Chyběla mi tvoje nádherná, měkká kůže.“ Sjížděl rukama po mých prsou, kolem pasu a na zadek. „Tvoje perfektní vlhká kundička.“ Ponořil ruce mezi moje nohy a já zasténala. „Tohle mi chybělo. Tvoje zvuky, tvoje vlhkost.“

Moje kůže se napjala a já se zachvěla.

„Musím být uvnitř tebe. Dáme si čas později, ale nyní tě potřebuju cítit kolem sebe. Potřebuji tě blízko.“

To bylo to, co jsem také potřebovala.

Otočil se a pak mě zatlačil ke zdi. Zvedl mi nohu a třel se špičkou svého mužství o mé pohlaví.

„Maxi, kondom,“ řekla jsem se zoufalým nádechem.

Zavrtěl hlavou. „Byl jsem na roční kontrole. Jsem v pořádku.“

Ach. Nikdy jsem s nikým jiným nespala kromě něho od posledního testování. „Já taky a beru prášky.“

Sténala jsem, když do mě vešel a uvelebil se. „Dobře,“ řekl.

„Maxi.“ Zaryla jsem prsty do jeho paží. Potřebovala jsem, aby pár vteřin počkal, než se přizpůsobím já jemu. Poté, co jsem ho v sobě neměla tak dlouho, se mi zdálo, že mě naplňuje víc, než předtím. Zrychlil svůj rytmus. „Nebude to dlouho trvat a až skončíme, tak si tě vezmu znovu na posteli, pak ve sprše. Budu v tobě několik hodin.“

Myšlenka na neúprosnou jízdu jeho ptáka dovnitř a ven mi brala dech z plic.

„Jednou s tebou není nikdy dost. Potřebuji tě pořád, navždy.“

Cítila jsem, jako bych se pohybovala na vrcholu hory, dýchala a sténala a zoufale se snažila dostat na vrchol. Jakmile se Max znovu dostal do mě, jeho pták mě hluboko uvnitř zasáhl, ocitla jsem se na vrcholu. Prohnula jsem záda, jak jsem se začala propadat do hlubin.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem do větru.

Max byl přímo za mnou a zašeptal mi do ucha mé jméno, když do mě jeho boky až bolestně bušily. Bylo by mi to ublížilo, kdyby to nebylo pro dobrý účinek mého orgasmu. „Miluji tě,“ vykřikl.

Jeho kůže byla horká a lepkavá. S námahou jsem ho objala a přitiskla svá prsa na jeho hruď, doufajíc, že se k němu připojím trvale. Zvedl mě za zadek a obalil si moje nohy kolem něho. Když s námi došel k posteli, byl stále uvnitř mě. Sedl si na okraj postele a já seděla na něm.

„Lehni si na záda,“ řekla jsem. Jeho oči vypadaly omráčeně, když udělal to, co jsem řekla.

„Nepřišla jsem pozdě,“ zamumlala jsem si a začala pohybovat svými boky, jen lehce, užívajíc si pocit, že je stále ve mně.

Když vzhlédl, natáhl se k mým prsům a třel mi prstem bradavky. Jeho doteky mě roztahovaly kolem okrajů. Stáhla jsem svaly a snažila se zastavit vlhkost, kterou jeho doteky uvolňovaly.

Přestal a sklouzl rukou k mému klitorisu. „Příliš pozdě?“

Nebyla jsem si jistá, jestli bych mu to měla vysvětlovat. Chtěla jsem ho znovu, chtěla jsem vylézt na horu, i když jsem z prvního výletu ještě byla bez dechu.

„Bála jsem se, že budeš...“ Zalapala jsem po dechu, když zvýšil tlak na můj klitoris. „Byla jsem...“

Nemohla jsem mluvit nebo se hýbat, zatímco se mnou rozlévalo potěšení.

Můj mozek neměl kapacitu.

Jako by to chápal, zvedl své boky z postele a já jsem se v klidu a spokojeně usadila na něm, abych si ho vzala.

„Řekni mi, z čeho jsi měla strach,“ řekl Max, majíc svaly na krku napjaté.

Přitiskla jsem si dlaně na jeho hruď. „Že už bude pozdě,“ řekla jsem.

Popadl mě za boky a převalil mě na záda. „Nikdy,“ řekl, když do mě vešel. „Nikdy.“

Právě to jsem potřebovala slyšet. Natáhla jsem se a přejela prsty po jeho obočí. „Miluju tě.“ Nemohla jsem přestat tato slova opakovat. Nikdy jsem je před tím nikomu neřekla.

Nikdo před Maxem si je nezasloužil.

Můj orgasmus se mnou proplétal a zasahoval do hloubky celé mé tělo jako třes – tichý, intenzivní a silný.

„Bože, tvoje tvář, když se uděláš.“ Max zavrčel a znovu vyrazil s nárazem do mě.

Odtáhl si mě a pak si mě k sobě znovu přitáhl.

„Když se znovu nadechnu, tak zlíbám každý centimetr tvé kůže a pak tě udělám svým jazykem.“

„Měli bychom hlídat čas.“ Projela jsem prsty do jeho vlasů. „Musím se vrátit do města.“

Stlačil mě těsněji. „Zůstaň. Neodcházej.“

Usmála jsem se. „Jsi směšný.“

„Může být.“

„Věci se trochu změnily,“ řekla jsem. Možná proto, že jsme byli pryč z města. Možná proto, že jsem věděla, jak mi bolestně chyběl, a věděla jsem, že budu tvrdě pracovat na tom, abych už nikdy znovu takovou chybu neudělala.

„Nevím proč, jenom...“

„Myslím si, že mi to připadá jako začátek našeho navždy,“ odpověděl jednoduše.