KOWS - 16. kapitola

Překlad: Tanulka

Max

„Vypadáš mimo,“ řekla Scarlett, když vyndávala olivu z úst. Měla mi pomáhat připravit večeři, zatímco Amanda a Violet se válely v obývacím pokoji. Místo toho seděla u snídaňového pultu a sledovala mě, jak vařím. „Co je s tebou?“

„Vždycky si myslíš, že jsem mimo,“ odpověděl jsem, ale měla pravdu. Od té doby co Harper, před deseti dny odešla z firmy, jsem dobře nespal. Zmizela. Náš vrátný ji neviděl, neodpovídala na telefon. Mohla být v příkopu, nebo mě prostě jen ignorovala.

„To je pravda, ale to je jiné. Řekni to své sestře. Je to práce?“ Zalapala po dechu. „Jsi závislý na hazardních hrách? Ztratily se ti všechny tvé peníze? Zjistil jsi, že máš hrozné onemocnění penisu?“

Vzdychl jsem si. „Přestaň. Jen toho mám v kanceláři hodně.“ Začal jsem rozřezávat rajčata a Scarlett jsem ignoroval. Obvykle jsem ve skrývání toho, co jsem cítil, byl dobrý. Proč jsem se o Harper strachoval?

„To jsou kecy. Vím, že to není o „zaneprázdnění“.“

Vzhlédl jsem. „Nic to není. Dívka z práce zmizela a já jsem trochu znepokojen. To je vše.“

„Co tím myslíš, zmizela? Jako unesená?“

Protočil jsem oči. „Vždycky předpokládáš ten nejdramatičtější scénář, že?“

Zvedla se ze stoličky a vyndala z ledničky víno. „No, jestliže jsi zamlklý, s modrými kruhy pod očima, předpokládám, že se stalo něco opravdu špatného.“

„Nejsem mrzutý ani zamlklý,“ vyštěkl jsem. „Harper rezignovala a já jí nemůžu najít.“

„Harper?“ Zeptala se.

Mohl jsem říci z tónu jejího hlasu a z úsměvu, který měla na tváři, že jsem otevřel brány Trojům.

Kurva. Měl jsem držet pusu.

„Co se děje?“ Zeptala se Violet a položila sklenici na pult. „Budeme už jíst? Jsem hladová.“

„Harper rezignovala a Max ji nemůže najít,“ řekla Scarlett. Slova vyslovovala pomalu a snažila se Violet vysvětlit význam. Byla idiotka, jestliže si myslela, že nevím, co dělá.

„Není to velký problém,“ řekl jsem. „Chceš dolít?“ Zeptal jsem se Violet.

„Vždycky. Kde si myslíš, že je?“ Zeptala se Violet.

Její tón hlasu se přepínal dle významu vět. Byl jsem z toho všeho nemocný.

Položil jsem nůž na prkénko. „Nemám tušení.“ Zatlačil jsem si oči rukama. „Volal jsem jí milionkrát, ale ona prostě neodpovídá. Můžu jen doufat, že je naštvaná a ne zraněná.“ Bylo těžké na to i jen pomyslet, na tu bolest, kterou jsem jí způsobil.

Co bylo horší, nemohl jsem nic dělat, abych to udělal správně. Tato ztráta moci nebyla něco, na co bych byl zvyklý nebo s tím spokojený. Od té doby, co jsem měl Amandu, jsem tvrdě pracovat na tom, abych byl ten, kdo má vždy řešení – na všechno. Byl to i důvod, proč jsem byl tak zaměřený na práci – věděl jsem, že peníze vyřeší hodně problémů.

 Ignoroval jsem pohled, který měly moje sestry mezi sebou. Byl jsem příliš frustrovaný, abych se o ně staral. Nikdy jsem se s nikým z Harpeřiných přátel nesetkal, neznal žádná z jejích oblíbených míst. Byli jsme společně v dokonalé bublině a já byl spokojený. Nebo býval. Teď bych si jen přál, abych ji býval lépe poznal. Částečně proto, že bych teď mohl vědět, kde je, a částečně proto, že jsem si uvědomil, že je toho mnohem víc, co bych chtěl vědět. A nenáviděl jsem sám sebe za zkurvené všechno, co mi teď chybělo.

„Co jsi udělal?“ Zeptala se Scarlett.

„Všechno jsem zkurvil. To jsem udělal. Vykopl jsem ji z velkého projektu a ona odešla.“ Vysvětlil jsem jim všechno, co se stalo s JD Stanley a že Charles Jayne byl Harpeřin otec. Sotva jsem se odmlčel, abych nabral dech – hned co jsem to ze sebe dostal, jsem se cítil dobře. Jak jsem nezohlednil Harpeřiny pocity, když jsem jí řekl, že má opustit tým. Kdykoli klient žádal o změnu týmu, nikdy jsem se nemusel obávat o pocity lidí, které tu zprávu přijímali. Byl to jen obchod. Ale rozhodnutí Charles Jayne odříznout Harper bylo osobní. A měl jsem si to uvědomit. Fakt, že jsem jeho ultimátum akceptoval tak jednoduše a snadno, mi připadalo neklidné – trochu špatné.

Byl jsem si jistý, že s takovým člověkem nechci obchodovat. S člověkem, který učinil takové chladné rozhodnutí ve vztahu k jeho dceři. Pro mě Amanda předběhla práci i mou pýchu. Všechno. Nikdy bych neřekl, že Charles Jayne nebyl člověkem, kterému by se dalo věřit.

„Cítím, že chybí důležitá část příběhu,“ řekla Scarlett. „Nejsem si jistá, ale vykopáváš lidi z týmu a její ukončení by tě za normálních okolností tak nesebralo.“

Nevěděl jsem, co říct. Nikdy jsem o ženách se sestrami nemluvil. Nikdy jsem jim neřekl o bolesti nebo nediskutoval o boji s přítelkyněmi – protože jsem nikdy žádnou z těchto věcí nezažil. Zvedl jsem láhev Pinot Noir, která stála na pultu u Violet a doplnil jí sklenici, netrpělivý naplnit sklenici, co nejvíce.

„Líbí se ti?“ Zeptala se Violet.

Přikývl jsem.

„Konečně,“ řekla Scarlett, skoro jen pro sebe.

„A dal jsi jí to nějak najevo?“ Zeptala se Violet.

Zhluboka jsem se nadechl. Dal? Věci mezi námi byly dobré, myslel jsem si.

„Jak bych to měl říct?“

Violetin úsměv jí rozsvětlil tvář, jako by na tento rozhovor čekala celý svůj život.

„Dobře, udržoval jsi s ní oční kontakt? Ona...“

„Ježíši, Violet, znáš vůbec svého bratra? Ten muž není mnich. Ví, co ženy chtějí. Zeptal ses jí, jak ví, zda to ona cítila. Mám pravdu?“ Zeptala se Scarlett.

Přikývl jsem. „Ano.“ To bylo nesnesitelné. Málokdy jsem nebyl v pozici, kdy měla na vrh Scarlett a zvládala rozhovor lépe než já.

„Takže, spali jste spolu?“ Zeptala se Violet.

Scarlett položila ruku na pult. „Pokus se držet krok.“

„Co?“ Vykřikla Violet. „Nikdo mi neřekl, že spolu spí. Ty jsi to věděla?“

„Měla jsem podezření.“

„Nekecej,“ řekl jsem. „To říkáš teď, ale nic nevíš.“

„Myslela jsem si to od té doby, co jsem se s ní potkala ve výtahu. Dalo se říci, že mezi vámi něco je.“ Scarlett pokrčila rameny. „Mám pro tyto věci šestý smysl. Každopádně se vraťme k tomu, že náš bratr cítí něco k někomu jinému. Myslím, že se to nikdy nestalo. Musíme zůstat soustředění. Jak dlouho se sex děje?“

Nemělo smysl naznačovat, že už o tom nechci mluvit – že loď odplula. A stejně jsem o tom mluvit chtěl. Potřeboval jsem vědět, jestli je něco, co mohu udělat. Chtěl jsem příležitost říct Harper, jak jsem se cítil, že jsem ji chtěl zpátky.

„Bylo to neformální, nechodili jsme spolu.“ Domnívala se, že to byl jen sex? „Chtěl jsem ji vzít na rande, nebo tak něco. Chtěl jsem si s ní o tom promluvit, o tom co chtěla, až přijde na Amandin ples.“

„Co, tak to byl seriál o holce na zavolání?“ zeptala se Violet.

To je to, co to bylo? Ne pro mě, ale při pohledu na to všechno, to pro ni tak mohlo vypadat. „Já jsem nikdy nerandil,“ přiznal jsem se. „Žijeme ve stejném baráku a jsem tady tak často...“ Zvenku to vypadalo jako pohodlný sex. Ale pro mě, od té doby, co začala pracovat ve firmě, měla mou pozornost jako žádná jiná žena.

„Dělali jste věci společně? Vaření? Válení se bez sexu?“ Zeptala se Violet.

Rozzářil jsem se. „Byli jsme venku, počítá se to?“

Zjevně ne, když obličej mé sestry se nijak nezměnil.

„Strávili jsme spolu večer. Mluvením.“ Dali jsme si koupel, ačkoli to sestrám neřeknu. Rád jsem ji poslouchat, o jejím životě. Bolestně se mísila s troškou idealismu. Byla to dokonalá kombinace.

„Dobře, to je super. Bylo to párkrát, že?“

„Jo,“ odpověděl jsem, ale cítil jsem, že je to mezi námi dobré. Když jsme byli spolu, bylo to, jako kdybychom nechtěli se vrhnout na žádnou další část, protože prostor, v němž jsme byli, byl tak dobrý a chtěli jsme z toho vyždímat poslední kapku.

„A odmlčela se, protože jsi ji vykopl z týmu, když ti to řekl její otec?“ Zeptala se Violet.

„Ano. Její otec mi zavolal a řekl, že nechce, aby na projektu dál pracovala, protože chce udržet práci a osobní život odděleně.“

„A ty sis myslel, že je to v pořádku, protože to bylo tak, jak jsi chtěl, aby to fungovalo?“

Zeptala se Scarlett.

„Jo. Viděl jsem ho jako potenciálního klienta, který žádal o jednoduchou změnu týmu, než jako otce, který vyhodil svou dceru.“

„Upřímně řečeno,“ řekla Violet, „to nezní jako něco, co se nemůže napravit.“

„Odstoupil jsem z toho obchodu,“ řekl jsem.

„Udělal jsi to?“ Zeptala se Scrlett. „Páni. Ví to ona?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, udělal jsem to, když jsem viděl, jak je rozrušená a uvědomil jsem si, jak hnusné to od něho bylo. Jestli byl připraven pracovat se svou dcerou, co do toho plést obchodního partnera?“ Nebylo to poprvé, kdy jsem odmítl klienta, protože se mi nelíbil jeho přístup k podnikání. Jen jsem si přál, abych jí mohl vysvětlit, že jsem pochopil, že jsem zvolil špatně. „No a teď je pryč.“

„Musíš tu holku opravdu milovat.“ Usmála se Scarlett. „Nikdy jsem tě takhle neviděla.“

„Konec dramatu. Neříkám, že ji miluji, já...“ Byl jsem ztracen. Na novém území bez mapy. „Ale pokud se mnou nebude chtít mluvit, neodpoví mi na telefon nebo neotevře dveře, co mám dělat?“

Scharlett naklonila hlavu ke straně. „Amando!“ Vykřikla.

„Nic jí neříkej,“ zašeptal jsem.

„Jen mi věř,“ řekla.

Amanda přicházela a její pohled byl fixovaný na její telefon. Jak dokázala, koordinovat své kosti, jsem neměl tušení. Nikdy se nedívala, kam jde. „Odlož ten telefon, když jdeš. Jednoho dne vlezeš před autobus, protože jsi fixovaná na Snapchat.“

Amanda protočila oči, ale dala si telefon do kapsy u džín. „Už je večeře? Mám hlad.“

„Jak se zítra těšíš na ples?“ Zeptala se Scarlett. Nevěděl jsem, co se děje, ale mohl jsem říci, že má plán.

Amandiny oči se rozzářily. „Moc, bude to perfektní. Včera se mě konečně zeptal Callum. Řekla jsem mu, že jdu sama. Nepotřebuji muže.“

Kingovic ženy byly soběstačné, absolutně a na vysokém skóre. Mohl jsem jen doufat, že to byl první krok k životu v celibátu pro mou dceru.

„A tvoje šaty jsou v pořádku?“ Zeptala se Scarlett.

Amanda vklouzla na barovou stoličku ke mně. „Ano, viděla jsi je ne? Pomohla mi je vybrat Harper.“

„Harper je ta holka, se kterou tvůj otec pracuje, a která se ti tak líbí?“ Zeptala se Violet. Kriste, oni byli jak útočící tým.

Amanda přikývla, její oči těkaly ze mě na její dvě tety. „Setkala ses s ní, ne, této Scarlett? Je hezká a v pohodě. Není to tak tati?“

Zvuk Harpeřina jména zrychlil můj puls. Smutně jsem se usmál. „Ano, je velmi hezká.“

„Violet, taky ji poznáš. Přijde mi pomoci s přípravami na ples, že jo?“

Sakra, jak mám mé dceři ublížit a říct jí, že Harper nepřijde?

„Samozřejmě. Nechtěla by to zmeškat ani za nic.“ Moje dcera byla jediná osoba, která mohla se mnou dělat cokoliv.

„Musím s tebou o Harper mluvit, miláčku,“ řekl jsem.

„Co? Nepotřebuje vyzvednout na nádraží, protože řídí.“

Co? Nikdy jsem s Harper nemluvil o tom, jak se dostane do Connecticutu.

„Nejsem si jistý, jestli přijede, Buráčku. Ale budeš tu mít své tety. A celou dobu můžeš mít svou matku na Skypu, až se budeš chystat.“

Amanda se na mě podívala a její rty se zadrhly. „O čem to mluvíš? Samozřejmě, že Harper přijede. Dnes ráno mi řekla, že tu bude ve čtyři. Přiveze sebou její make – up.“

Srdce mi začalo bušit. Slyšel jsem správně? Kdy Amanda mluvila s Harper? Chytil jsem se pultu a snažil se pochopit, co říká.

„Mluvila jsi s ní?“ Zeptala se Scarlett.

„Samozřejmě, že ano. Je to moje kamarádka.“ Amanda se po nás podívala. „Co se s vámi děje? Všichni se tak divíte.“

Harper sem přijede. Dostanu příležitost jí to vysvětlit, říct jí, že je pro mě důležitá. Víc, než důležitá. Nenechám ji jít, dokud neuslyší moje argumenty, dokud nepochopí, že je mi to líto. Nedovolím, aby mě odehnala. Byl jsem zvyklý dostat to, co jsem chtěl, a Harper Jayne nebyla výjimka.

***

„Jen proto, že souhlasila, že přijede pomoci Amandě, neznamená, že chce mít co dočinění se mnou,“ připomněl jsem sestře v půl čtvrté odpoledne. „Nemyslíš si, že je to už hodně?“ Podíval jsem se na jídelní stůl, který byl prostřen porcelánem, který mě moje matka donutila koupit, když jsem měl třicet a znamenalo to, že jsem konečně dospělý, i když jsem byl už víc jak deset let otcem.

„Ne, není to příliš,“ řekla Scarlett. „A stejně, co můžeš ztratit? Nejhorší scénář je ten, že po tom, co vstoupí to pokašleš.“

Musel jsem si připomínat, že jsem věděl, jak jít po tom, co chci. Bylo to moje živobytí. Získat Harper zpátky muselo být možné, nebo ne?

„Vyleštila jsem všechno stříbro, jak mi řekla babička Kingová,“ řekla Amanda a připojila se ke mně a Scarlett u stolu. Popadla mě za záda. „Vypadá to dobře. Nebude schopna tvým lasagním odolat, táto. Je to nejlepší.“

Neměl jsem to srdce, abych jí řekl, že nemám tušení, zda mě Harper bude chtít vyslechnout. Musel jsem si přiznat, že stůl vypadal hezky, ale něco chybělo. „Zapomněl jsem na květiny, řekl jsem.

Amanda mi pomohla vybrat ze zahrady, kterou jsme mohli použít jako středobod. Nemohl jsem najít vázu, takže jsme improvizovali a použili vodní sklo. Amanda zmizela, aby ho donesla. „Tak co, odvezeš Amandu a pak se vrátíš a zeptáš se Harper, jestli nemá hlad?“ Zeptala se Scarlett.

„Ježíši, ztratil jsi někde koule na cestě?“ Zeptala se Scarlett. „Zeptáš se jí, jestli s ní můžeš na chvilku mluvit. Pak se omluv a přiznej, že jsi byl idiot. Zjisti, jak reaguje – jestli se budeš muset znovu omluvit, udělej to a pak jí řekni, jak se cítíš. Ježíši, člověče, jde ti o společnost za miliardu dolarů. To není tak těžké.“

Bylo to mnohem těžší, než všechno, co jsem kdy udělal, ale měla pravdu. Potřeboval jsem najít svoje koule. Musel jsem Harper říct, jak jsem se cítil. Říct jí, že bychom neměli obchod plést se nám do cesty. Bude to snadné, ne?

„Nejsi ještě oblečený, že ne?“ zeptala se Violet, když dorazila.

„Dobrá poznámka,“ řekla Scarlett. „Jdi si obléct své nejlepší džíny a tričko s nápisem není pro tebe to nejlepší.“

„Hej, to je klasika,“ řekl jsem.

„Tak jdi do změny,“ řekla Violet.

Mám čas na sprchu? Podíval jsem se na hodinky a žaludek se mi sevřel. Pouze dvacet minut a bude tady. V mém domě. Na místě, kde jsem snil, že ji ošukám. Harper byla jediná žena, kterou jsem si kdy chtěl přivést domů, do mého života.

Šel jsem ke schodům a bral je po dvou. Potřeboval jsem si projít, co jsem jí chtěl říct a nechtěl jsem, aby mě někdo znepokojoval.

Byl to nejdůležitější projekt v mém životě a neměl jsem možnost opravy.