KOWS - 15. kapitola

Překlad: Tanulka

Harper

Šla jsem do Graceina bytu přímo z práce, uklidněna. V metru jsem se snažila zjistit, proč jsem byla tak naštvaná, kdo mě víc rozrušil – můj otec nebo Max. Nedošla jsem k žádnému závěru.

„Myslíš si, že to věděl?“ Zeptala se Grace.

Seděla jsem na jejím šedém, za pět tisíc dolarů, gauči v Brooklynu, nechajíc se hladit její sametovou rukou, což mi poskytovalo trochu pohodlí. Grace mi podala obrovskou sklenici červeného vína a posadila se.

„Co? Že ho otec zkouší?“ Zeptala jsem se. Bylo to tak? Test? Nebo nějaká přehlídka síly? Opustila jsem Maxovu kancelář, šla rovnou zpátky ke svému stolu, vytiskla rezignaci a dala ji do obálky Donně, aby to předala Maxovi. V kanceláři jsem neměla moc osobních věcí a tak se mi podařilo odejít rychle.

Plakala jsem až do Brooklynu.

„Ne, myslíš si, že tvůj otec věděl, že Max King šuká jeho dceru?“

Zvedla jsem hlavu. „Jak by mohl? A stejně, proč by se o to staral?“

Pokrčila rameny. „Nevím. Otcové jsou ochranitelští ke svým dcerám.“

Odfrkla jsem si. „Jo, ale ne k darovaným spermiím.“ Byla jsem si jistá, že Charles Jayne ve svém životě nemá instinkty rodiče.

„Já si myslím, že je trochu divné, že přijal pozvánku na oběd a pak tě jednoduše nechá vyřadit z projektu.“

Spousta toho, co Charles Jayne dělal, se nedalo pochopit. Musel vědět, že JD Stanley je velký projekt a když požádá o to, abych odešla z týmu, bude to vůči mě vypadat špatně. „Prostě mě nechce nikdy blízko kolem něho.“ Zaryla jsem nehet do hromady sametu.

Grace se napila vína. „Možná.“

„Možná?“ Zeptala jsem se.

„Mám pocit jako bychom neviděli celý obraz.“

Ježíši, odkdy Grace tak obhajovala mého otce? Za ty roky už věděla, co je ten kretén zač. „Jsi na jeho straně?“

Otočila jsem stopku skleničky mezi prsty. „Vůbec ne. Pro mě není žádná strana kromě tvé. Jenom říkám, že věci nejsou vždy takové, jako vypadají.“

Vypila jsem víno, zoufale toužící po tekuté relaxaci a doufajíc, že dosáhne svého kouzla.

„Dobře, takže tvůj otec je kretén. To už víme. Ale z jakého důvodu nechtěl, abys pracovala na jeho projektu.“ Našpulila rty, jako by se snažila zastavit sama sebe v tom, co chtěla říct. „Obávám se, že jsi mu na to naletěla. Odešla jsi z práce, na které jsi tvrdě pracovala. Nechceš přeci nechat svého otce, aby tě ovládal, ne?“

Když jsem se dostala na projekt JD Stanley, myslela jsem si, že to bude příležitost, jak konečně být se svým otcem. „Jenom jsem si myslela, že tentokrát budu mít navrch. Dostala jsem příležitost chytit ho za nos a vymáhat mu ho ve sklenice vody. Ukázat mu, o co přichází.“ Měla jsem to vědět lépe. Nikdy nezvedej ruku, pokud jde o tvého otce.

„Hádám, že to věděl a nechtěl to vidět. Většina kreténů si nechce připomínat jejich ubohost. Oni znovu objevují realitu, takže nejde o kretény, nebo se vyhnout jakékoli situaci, kde by jim to bylo připomínáno.“ Grace mluvila ze zkušenosti a najednou jsem se cítila špatně za to, že tu jsem a házím všechno na ní. Její otec podváděl její matku mnohokrát a ona vždycky říkala, že je to, jako kdyby používal imaginární dláto a procházel lidské vzpomínky, historii znovuobjevení. „Tvůj otec je silný muž a silní muži nejsou rádi ti špatní.“

„Ale oběd byl pro něho v pořádku.“ Otřela jsem z povrchu mé sklenice neexistující kapku vína. Proč souhlasil s obědem, když věděl, že tam budu a pak má problém se mnou pracovat?

Grace přikývla. „Byl pravděpodobně zvědavý. Chtěl zjistit, jestli mu odpustíš.“

Oběd byl v pořádku. Politické a profesionální. Opravdu čekal něco jiného?

„A pravděpodobně nepřemýšlel nad tím, jak se s ním budeš cítit,“ pokračovala Grace.

„Jsem si jistá, že je jako většina mužů – příliš se soustředí sám na sebe a nestará se o nikoho jiného.“

Sobecký to můj otec byl. Když jsem byla malá a nevyzvedl mě, když řekl, že to udělá, předstírala jsem před mámou, že se nic neděje. Vzpomínám si, že jsem chápala, že ji rozbrečel a plakala by víc, kdyby věděla, že jsem byla zklamaná. Tak jsem se brzy naučila maskovat své ublížení a rozrušení. Ale brzy to bylo nahrazeno hněvem a frustrací, že jsem nebyla tak dobrá, abych to zakryla. Vzhlédla jsem od sklenice, abych se podívala na Grace a doplnila: „Byla bych překvapena, kdyby se snažil sabotovat tvou kariéru,“ řekla, když dolévala víno do mé sklenky. „Jsem si jistá, že by ti mohl znemožnit práci na celém Wall Street, pokud by to bylo to, co by chtěl. Řekl Maxovi, aby tě vyhodil?“

Zatřásla jsem hlavou. „Myslím, že ne. Jenom řekl, že nechce, abych pracovala na tom projektu, protože nechce míchat osobní a pracovní věci.“

Možná, že měla Grace pravdu a otec se mě snažil zničit a víc chránit sebe. V očích jsem svírala slzy. Zakryla jsem obličej svou volnou rukou v nějakém druhu zbytečné snahy jim zabránit v pádu.

Kdybych nebyla v rozpacích nad tím, že můj otec nechtěl, abych pracovala na projektu stejně, jako nechtěl mě, když jsem se narodila, možná bych viděla, že se tyto věci mohou lišit. Pokud by jakýkoliv klient vyžádal změnu svého týmu, přešla bych to. Pokud by vztahy mezi námi byli v pořádku a otec by požádal o to, že nechce, abych pracovala na jeho projektu, vše by bylo v pořádku. Ale tím, že o to požádal Maxe, bylo dost ponižující. Nějak, když jsem mu řekla o svém otci, svěřila se mu a on přijmul otcovo rozhodnutí, mi zarývalo zabodnutý nůž hlouběji.

Chtěla jsem pracovat pro Maxe Kinga tak dlouho, co jsem si dokázala vzpomenout a zničila jsem to tím, že jsem s ním spala.

„Je to taková zrada,“ podařilo se mi ze sebe dostat.

Polštářky vedle mě se namočily a přemístila jsem ruce, zatímco mi Grace brala víno z ruky.

Usmála se: „Omlouvám se. Nemůžu tě nechat rozlévat červené víno na mou krásnou pohovku. Vypusť to ze sebe, vyplakej se, ale nerozlévej červené víno.“

Zasmála jsem se, její obavy o gauč mě dostávaly z mé bídy. „Máš pravdu. Ten gauč je příliš pěkný, než aby ho člověk zničil. Předstíráš, že se ti nelíbí jemnější věci v tvém životě, ale kámoško moje nemůžeš si pomoci, geny jsou geny.“

Popíjela víno, které mi právě vzala. „Vím. Jakkoli jsem se snažila, nemohu se ze stereotypu vymanit. Mám dobrý vkus.“

Smála jsem se. „To máš. Ať s tím bojuješ, jak chceš, stále budeš Park Avenue princezna.“

„Tak mě vidíš? Alespoň tě dokážu rozesmát se svými nesmyslnými životními volbami.“ Grace se posunula, posadila se na pohovku, která byla naproti mně a plně mě upoutala.“ „Nemluvme o směšném vkusu a řekni mi radši podrobnosti o tvém odstoupení.“

„Max se rozhodl. Věděl, jak se vůči otci cítím a neváhal se rozhodnout beze mě.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Kdyby byl můj pravý šéf, kdybych mu neřekla, jak mě můj otec opustil, možná bych byla schopná spolknout, kdyby mě vyřadit z projektu JD Stanley. Ale způsob, jak jednoduše si vybral obchod nade mnou, bolel. „Bylo to, jako kdyby nakreslil čáru pískem a řekl, že mé pocity nikdy nebudou důležitější, než jeho práce.

„Neuvědomila jsem si, že je to mezi vámi dvěma tak vážné,“ řekla.

„Není to vážné.“ Možná to bylo vážnější, než jsem si uvědomovala.

„Ale dost vážné, že bys chtěla, aby tě neodsunul z jeho obchodu,“ řekla Grace.

Neodpověděla jsem. Nevěděla jsem, co říct. „Co dal jako výmluvu?“ Zeptala se Grace.

„Jen řekl, že si klient může vybrat svůj tým.“

Grace zamrzla.

„Neopovažuj se říci, že má pravdu.“ Neměl pravdu, že ne? „Byl by rozdíl kdybychom Max a já spolu nešukali, ale šukáme. Šukali. Nejsem už jeho zaměstnanec.“ Nebyla jsem si jistá, co jsme jeden pro druhého byli, a myslím si, že na tom nezáleželo. Ale něco mi dlužil. Nějaký druh loajality.

Nebo ne?

„Nejsem si jistá, že bys byla tak rozrušená – tak rozrušená, když mi podáváš tvé oznámení – kdyby to bylo jen „šukání“. Říkáš, že to není vážné, ale tvůj pohled říká něco jiného. Cítíš k němu něco?“

Oprášila jsem si vlasy z tváře, jako by mi to pomohlo vidět vše jasněji. Co k němu cítím? „Cítím, že bych mu chtěla dát facku, počítá se to?“ Zeptala jsem se, když mi Grace drbala záda.

Ale nechtěla jsem Maxovi propadnout, opravdu ne. Nebyla jsem naštvaná. Cítila jsem se zlomená, jako bych dostala pravý hák do mého žaludku. Někdy v čase jsem si ho pustila do svého nitra, užívala jsem si s ním – byla jsem šťastná a ne jen když jsme měli sex. Nemohla jsem si vzpomenout na dobu, kdy by to bylo podobné v některém v mých bývalých vztazích. Můj otec zajistil, že jsem vyrostla se zlomeným srdcem, jizvy našeho vztahu vytvořily bariéru mezi mnou a ostatními muži. Nikdo to nikdy nezměnil. Nikdo kromě Maxe. Bylo to o sexu – o úžasném sexu – a pak někdy se mi otevřel a já jsem byla nucena udělat to samé. Otevřel se mi a dovolil mi se postarat.

„Myslím si, že k němu cítíš víc, než připouštíš,“ řekla Grace.

Samozřejmě, že jsem k němu chovala nějaké city.

Max byl jediný zážitek, kdy jsem byla s mužem a neviděla jsem konec dřív, než jak to začalo. Věděla jsem, že opustím svého kolegu – přítele, jakmile odpromuji. Věděla jsem, že ten chlápek, s kterým jsem se vídala příležitostně v Berkeley, nikdy neopustí severní Kalifornii a já bych nikdy nezůstala. Vždycky jsem viděla konec dřív, než něco začalo. A to mi vyhovovalo. To znamenalo, že jsem nemusela čelit žádným falešným očekáváním. S Maxem jsem nikdy konec neviděla a tak jsem se cítila podvedena po celou dobu, kdy jsme mohli mí společnou budoucnost. Moje očekávání ohledně nás byla příliš vysoká, protože neměla žádná omezení.

Chtěla jsem tak zoufale, aby Max řekl mému otci, že když nechce, abych pracovala na jeho projektu, on nechce tenhle obchod. Konečně chtěla jsem, aby za mě poprvé nějaký muž postavil. Před penězi, před obchodem. Chtěla jsem, aby Max vstal a řekl mi, že můj otec neuspěje.

Teď jsem pochopila, že moje srdce bylo zavřeno pro všechny budoucí šťastné okamžiky. Vypnuto. Každý muž, který kdy v budoucnu přijde, bude mít své limity.

***

Stála jsem v Graceině šatně, obklopena jejím šatníkem od návrhářů, kam jsem si dávala drobnosti od té doby, co jsem do jejího bytu přišla a to už bude víc, než týden. Možná je nenosí často, ale určitě měla spoustu krásných oděvů. Nemohla jsem se vyhnout tomu, abych se nevrátila na Manhattan. Myslela jsem si, že Maxe nepotkám, když tam půjdu v sobotu. Potřebovala jsem se vrátit do svého bytu.

„Tohle je Gucci,“ vykřikla jsem ze své ložnice a vytáhla černou úzkou sukni.

„Ježíši, tvůj hlas se nese přes tři bloky. Myslím si, že dávám přednost tvé tiché stránce.“

Za prvních pár dní svého pobytu u Grace jsme si neměli moc co říct. Bylo to jako by bolest odešla z mého života a ukradla moje slova. Ale po mém třetím dni v posteli, kdy mě Grace doslova vyndala a přinutila mě sledovat televizi a připojit se ke komentáři nad epizodou Skutečných žen v domácnosti. Věci se po tomhle zlepšily a byla jsem schopna zadržet mou tmu.

Ale stále tam byla, číhala a čekala, až budu sama, aby mě pohltila.

„Jo, ta sukně vypadá skvěle se šedivým hedvábím.“

„Nemůžu nosit nic od Gucciho, když jsem si právě zabalila pár svých věcí a celá má garderoba je na metru čtverečním.“ Nebyla jsem si jistá, jak bych mohla zaplatit svůj nájem, ale něco mě zastavilo v tom, abych dala na svůj byt inzerát. Dlouho jsem čekala, až budu žít na Manhattanu a pracovat u King & Partneři – nebyla jsem připravena, aby to všechno bylo pryč. Neochotně jsem položila sukni zpátky do skříně.

Ve dveřích šatny se objevila Grace a opřela se o rám dveří. „Miluješ mě, že jo?“

Zavrtěla jsem hlavou. Když Grace začala větu s tímto úvodem, věděla jsem, že bude následovat něco, co jsem nechtěla slyšet.

Otočila jsem se zpátky k ramínkům. „Nevím, záleží na tom, co budeš říkat dál,“ odpověděla jsem.

„Myslela jsem si, že když jsi na Manhattanu, možná bys chtěla zavolat svému otci.“

Otočila jsem se, abych se na ni podívala, zcela zmatená. „A proč bych to chtěla dělat?“

„Získat odpovědi. Slyšela jsem, co by říkal.“

„Proč bych mu dávala svůj čas nebo energii?“ Jen proto, že Grace zřejmě přemýšlela ve srovnání s jejím vztahem k rodičům a jejich penězům, což neznamenalo, že bych měla já.

„Čestně?“ Zeptala se. „Protože si myslím, že nad ním trávíš příliš mnoho času a energie. Všechno, co děláš se zdá být reakcí na tvého otce.“

Vzhlédla jsem od stohu triček, které jsem prohlížela. „Jak to můžeš říct? Neudělala jsem nic takového od vysokoškolského studia.“

„Myslíš tím, že jsi skončila u King & Partneři, na jediném místě ve městě, kde nepracuje tvůj otec? To nemělo s tím nic společného? Odešla jsi z práce, kterou jsi milovala údajně také kvůli němu.“

„To nebylo kvůli němu, ale kvůli Maxovi,“ odpověděla jsem. „Máš v tom chaos.“

Hnula se od rámu dveří a postavila se přede mě, položila mi ruce na ramena. „Bylo to podnikatelské rozhodnutí Maxe vůči podnikání s JD Stanley – tvým otcem. Přes veškerou touhu vyhnout se mu, je všude v tvém životě, tlačí tě dolů tvou cestou životem, ať už se mu snažíš vyhnout nebo mu ukázat jeho chyby.“ Uvolnila si ruce a roztáhla prsty. „Nejsi už z toho vyčerpaná?“

Byla jsem ohromená. Bylo to to, co jsem si myslela? Poklesla jsem na kolena se zkříženýma nohama. „Myslíš si, že jsem jaksi poskvrněná posedlostí mým otcem?“

Grace mě následovala na podlahu. „Podívej se, nejsi posedlá jako Kathy Batesová, ale ano myslím si, že jsi mu dovolila, aby spotřeboval příliš velkou část tvého života, tvojí energie.“ Grace se odmlčela. „Tvého štěstí.“

Podívala jsem se na ni. Chtěla jsem v jejích očích vidět pochybnosti, ale žádná tam nebyla. Věděla jsem, že mě má ráda a že chce pro mě to nejlepší. „Ale opustil mou matku. A ve stejnou dobu šukal jiné ženy. A všichni jeho synové pracují...“

„Hele, neříkám, že se mýlíš. Říkám jen, že bys měla tu svou posedlost nechat jít. Nenech to ovládnout tvůj život. Jsi dospělá.“

„Tak jako tak, nech to jít?“ Byl vždycky můj otec a vždycky to byl kretén. Neviděla jsem, že by se změnil.

„No, jasně to nebylo jednoduché – nejsme v muzikálu od Disney – ale možná by sis s ním měla promluvit. Řekni mu, jak se cítíš. Nevidím, že bys měla co ztratit. To ti ničí život.“

Odfrkla jsem si. „To je trochu dramatické, ne?“

Pokrčila rameny. „Možná to vnímám špatně, ale mluvíš se mnou na podlaze v mém šatníku.“

Položila ruce na boky. „Jsi přesvědčená, že se tvůj otec snaží zničit tvůj život. Dobře, tak ho nech.“

Ležela jsem na podlaze a musela přemýšlet. Dovolila jsem otci, aby řídil můj život? Tím, že jsem nepřijala jeho peníze, jsem si myslela, že dělám opak. A že dělám skvělou kariéru bez něj.

Rezignovala jsem, protože Max dal přednost obchodu přede mnou. Můj otec nebyl ten problém...kromě JD Stanley, o kterém jsme mluvili.

„Neříkám, že tvůj otec není hajzl. Jistě nevyhraje otce roku. A chápu, že když jsi byla malá, znovu a znovu tě opouštěl.“ Opustil mě.

„A neříkám, že musíte mít nějaký idylický vztah. Stačí přijmout skutečnost a vydat se svým vlastním životem. Myslím si, že ti rozhovor s ním pomůže.“

Měla pravdu. Od té doby, co jsem se přestěhovala do New Yorku, se veškeré moje myšlenky shromáždily okolo otce a byly jako vlny narážející do pobřeží. Ukázalo se, že právě dopadly na pláž.

Moje posedlost s King & Partneři bylo skutečně o Maxovi Kingovi. Nemělo to nic společného s otcem, anebo faktem, že Max s JD Stanley nespolupracoval. Ale část mě vždycky věděla, že jdu na obchodní školu proto, abych mu dokázala, že mu chybím, že mě nezná a že jsem stejně tak dobrá jako moji bratři. A Grace měla pravdu, část důvodu, proč jsem odstoupila, byla o mém otci, který mě nechtěl – ty modřiny, které vytvořil, byli tentokrát zatlačeny někým jiným.

Moje zklamání v otci nikam neodešlo. Vznášelo se kolem mě jako špatná vůně, ovlivňujíc mě tak jemně, že jsem si neuvědomila, že mě drží nad sebou. Grace měla pravdu, měl nade mnou příliš mnoho moci, tady a teď.

„Musíš se vypořádat s kořenem problému,“ řekla Grace. „Moje babička vždycky říkala: „Pokud usekáš pleveli jen hlavy, vrátí se.“ Zatím mě nikdy nezklamala.“

Možná, kdybych to ze sebe všechno dostala – vyzuřit se – bylo by to vyloučení jedu a byla bych volná. Neměla jsem co ztratit, tím že se s ním setkám a řeknu mu, co cítím – jak se cítím díky němu. Vyskočila jsem na nohy a projela stojan s oblečením. „Kde mám vestu YSL?“

***

I když jsem neměla žádné peníze, žádnou práci a jízdné se pohybovalo ve výši jako cena malého auta, chytla jsem se Graceina návrhu a chytila si taxík do Manhattanu. Vystoupila jsem na chodník, teplo skoro nesnesitelné, vedle výškového domu mého otce na Upper East Side. Netušila jsem, jestli byl můj otec uvnitř. I kdyby byl, mohl mít společnost nebo být zaneprázdněn. Pravděpodobně jsem měla dříve zavolat, ale nemohla jsem snést myšlenku, že by mi řekl ne a byla jsem si jistá, že by navrhl jiný čas.

Vyšla jsem směrem ke vchodu a zazvonila. Okamžitě se za dveřmi něco mihlo.

„Dobrý den?“ Otcova hospodyně zašeptala.

„Ahoj, Miriam, je můj otec doma?“

„Harper? Dobrý Bože, dítě, neviděla jsem tě roky.“ Vtáhla mě na chodbu. „Vypadáš hrozně hubená. Můžu ti dát něco k jídlu?  Polévka, kterou dělám, bude až za pár hodin, ale včera jsme měli pečené kuře. Mohla bych ti udělat sendvič.“

„Děkuji, ale nic si nedám.“ Nečekala jsem, že se mi dostane tak vřelého přivítání, že se mnou bude zacházeno jako bych byla rodina. „Je hezké vidět, že vypadáš tak dobře.“

„Stará, drahá, to je, jak vypadám a čím jsem.“ Vykročila do chodby a pokývla ke mně. „Zavolám mu do jeho pracovny.“

Slyšela jsem, že můj otec na můj příchod reagoval, ale konverzace byla krátká a nezdálo se, že by projevil chuť mě vidět.

„Můžeš jít nahoru, drahoušku. Je to druhé patro, první dveře na pravé straně.“

Usmála jsem se a zhluboka se nadechla. Opravdu to udělám.

Když jsem šla po schodech, podívala jsem se nahoru. Můj otec tam stál a díval se na mě dolů.

„Harper. Rád tě vidím.“

Choval se, jako by pro mě nebylo úplně směšné být tady. Byla jsem v tomto domě třikrát, možná čtyřikrát za celý svůj život a ani jednou za posledních pět let. „Díky, že jsi mě přijal,“ odpověděla jsem. Nevěděla jsem, jak uvítání zvládnout.

„Samozřejmě. Jsem rád.“ Když jsem se dostala na vrchol schodů, uchopil mě za ruce a políbil mě na tvář. „Nabídla ti Miriam něco k jídlu nebo k pití?“

Chvěl jsem se. „Myslím, že jsem sem nepřišla na večeři.“

„Dobře, dobře. Pojď dál.“

Šli jsme do jeho kanceláře, místnost v bledě modré a bílé barvě, která mi připomínala oceán. To jsem si pamatovala z doby, kdy jsem tu byla naposledy. Sedla jsem si na židli oproti jeho psacímu stolu. Sedl si a pak zase vstal. „Omlouvám se, neměli bychom sedět přes stůl. Můžeme jít dolů. Nebo do zahrady. To jsem nevymyslel dobře.“

Byl nervózní. Já ne. Málokdy jsem ho viděla se třást – vždycky jednal, jako by se všechno odehrávalo přesně tak, jak naplánoval.

„Jsem v pořádku,“ řekla jsem a zatřásla hlavou. „Tady je to dobré.“

Posadil se zpátky. „Pokud jsi si jistá. Miriam tě poslala sem nahoru, protože od té doby, co jsem si loni v létě na tenise zranil koleno, nechodím moc po schodech.“

Nemohla jsem si vzpomenout, že by můj otec byl někdy tak otevřený, že by se se mnou někdy tak otevřeně podělil se svým soukromým.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala jsem se.

„Ano, ano, ale stárnu a moje tělo už se nedokáže tak zregenerovat jako dřív.“ Naklonil se zpět do křesla. „Každopádně je to moc hezké, tě vidět.“ Přikývla jsem, jako bych se pokoušela přesvědčit sama sebe. „Nemluvili jsme spolu dost, jak jsem doufal na tom obědě. Jak se máš? Jsi ráda v New Yorku?“

Cítila jsem se, jako bych šla do divadla a během přestávky jsem se vrátila na své místo, abych zjistila, že jsem sledovala úplně jinou hru. Můj otec se mnou mluvil, jako bych byla pryč na léto a ne na celý život.

„Všechno je v pořádku.“ Zvedla jsem ruce do klína. „Je mi jasné, že se divíš, proč jsem tady...“

„Neviním tě z toho, že King & Partneři zrušili naši schůzku, jestli si to myslíš. Nikdy jsem je neměl požádat, aby tě vyměnili. Jen jsem si myslel, že by to bylo snazší...“

„Co?“ Snazší? Pro něho to bylo snazší.

„Ale všechno nakonec končí dobře. Jsi tady.“

Rozhovor nebyl takový, jaký jsem ho plánovala. Předpokládala jsem, že se ho zeptám a on mi odpoví polovinu pravdy a polovinu lží, tak jak jsem ho znala. Netušila jsem, co se děje.

„Nejsem v obraze. King & Partneři zrušili schůzku s tebou?“

„Ano, ale je to v pořádku. Máme vynikající vlastní zdroje.“

Proč to Max udělal? JD Stanley by ho udělal mnohem bohatším, než byl.

„Včera.“ Jeho obočí se zastavilo. „Ty jsi to nevěděla?“

Myšlenky na Maxe, který zrušil projekt, mi vyvolalo v žaludku víry viny. Nebylo to to, co jsem chtěla? Zavrtěla jsem hlavou. Potřebovala jsem se soustředit na tady a teď, neměla bych se nechat rozptylovat myšlenkami na Maxe. „Můžu se tě na něco zeptat?“

Můj otec vypadal trochu nepohodlně, ale přikývl.

„Proč jsi mi nenabídl práci u JD Stanley?“

Tak. Bylo to venku. A i kdybych nedostala odpověď, pociťovala jsem pocit úlevy, když jsem mu tuhle otázku konečně položila.

Ústa mého otce se otevřela, ale nic neřekla. Povzdechl si a zaklonil hlavu, opírajíc si ji o židli. Po několik neohrabaných vteřin jsme seděli mlčky, než konečně řekl: „Hele, vím, že jsem nebyl příliš dobrý otec.“

Nikdy jsem nečekala, že uslyším tato slova. Můj žaludek se zvedl a instinktivně jsem se rozhlédla po koši, hledajíc něco, kam bych mohla zvracet. Otevřela jsem dveře, které se nedaly teď zavřít – ztratila jsem kontrolu nad situací a cítila jsem se jako bych se bořila do králičí nory.

„Nikdy jsem nebyl s dětmi, když byly malé. Neměl jsem dobré vztahy se žádnou z jejich matek a vždy jsem se cítil jako podvodník, když jsem s některým z vás strávil nějaký čas. Bylo jednodušší rozdávat peníze při různých situacích a žít svůj den.“

„Podvod?“ Zeptala jsem se. Nebylo to přesně to, co řekl, ale cítil se nepohodlně, že zvolil snadnější cestu?

Zvedl obočí. „Nikdo mě nikdy nepopisoval jako rodinného muže a tvoje matka byla dobrý člověk.“

„Já vím.“ Nechtěla jsem, aby mluvil o mé matce. „Udělala to nejlepší, co mohla.“

„Což bylo skvělé, vzhledem k tomu, jak jsi vyrostla. Jsi krásná, chytrá, dokonalá žena. A já na tom nemám žádný podíl.“

S tím jsme mohli souhlasit oba, ale bylo to nepříjemné slyšet. Očekávala jsem od něho argumenty pro ospravedlnění toho, co udělal. Místo toho mluvil o mamince. Nevěděla jsem, co s tím dělat.

Říkal mi, co jsem chtěla slyšet?

„Je to ošklivé ospravedlnění, ale myslím si, že jsem měl pocit, že bych mohl udělat něco, co tu situaci ještě zhorší. Tím nejlepším způsobem, jak jsem věděl, jak přispět, bylo prostřednictvím peněz.“

Věděl, že také přispěl k mé nejistotě, k bolesti, k nedostatku důvěry? Zaměřil se na to, co raději donesl, než co odnesl.

„A já jsem byla mladá a pracovala dvacet hodin denně a ...“ Jeho oči se vyvalily. „Ty to víš. Líbí se mi ženy. Takže jsem se cítil jako pokrytec, který se snaží si hrát na rodinného muže.“

„Hádám, že poprvé kdy jsi přivedl ženu do jiného stavu, to mohlo začít dávat smysl.“ Moje matka byla první, která s ním otěhotněla, ale neponaučil se.

Kývl. „Máš pravdu. V životě jsem se nedopustil jen chyb, navíc jsem je opakoval. Ale zodpovídám se za své děti a jejich životní situaci. Popisuji důvody, proč jsem tak jednal, včetně tebe.“

„Neodpověděl jsi na mnou otázku.“

Vzdychl. „Proč bych ti nabízel práci, když jsi mnou tak pohrdala? S tvými bratry to bylo jiné – dovolili mi, abych to udělal.“

Smála jsem se. „Pravda. Takže to byla moje chyba.“ Typické. Čekala jsem, že svalí vinu na mě, takže bych neměla být překvapená.

„Neviním tě, ale nějak jsem si s tvými bratry vytvořil vztah.“

Vzedmula se ve mně žárlivost. Proč oni skončili u otce?

„Doufal jsem, že uděláš totéž, ale když jsi byla na vysoké škole, všechny kontakty jsi přeřezala.“

„A ty jsi po mě hodil penězi, snažíc se vybudovat důvěru?“ Zeptala jsem se.

„Hádám, že jsem si myslel, že alespoň budeš po zbytek života finančně zajištěná, když jsem s tebou nežil.“

„Takže to nebylo proto, že jsem holka? Žena.“

„Co?“ Zamračil se a na tváři měl znát překvapení. „Samozřejmě, že ne. Dala jsi mi jasně najevo, že nestojíš o žádný vztah, a když mám být upřímný, nechtěl jsem si stále připomínat, jak jsem selhal. Je těžké vědět, že vás vaše dítě nenávidí a vidí vás jako monstrum. Ještě těžší je vědět, že je to v některých ohledech oprávněné.“

Nemohla jsem mluvit. Měla jsem si ponechat víc paliva pro můj další odpor?

Nebo ty pocity tam byly po celou dobu? „To je důvod, proč jsi řekl Maxovi, aby mě odvolal z týmu?“

Zhluboka se nadechl. „Částečně. Ale také proto, že jsem nemohl zapojit společnost s velkým množstvím peněz, když se na projektu podílela moje dcera.“ Zvedl ruku a ukázal mi, že ještě nedomluvil. „Vím, že zaměstnávám své syny, ale neřídím je a jejich platy jsou mnohem nižší, než co bych utratil za King & Partneři.“ Přitiskl si ruce na vlasy. „Měl jsem něco zmínit už na tom obědě, nebo ti později zavolat. Bylo to jen o tom, že je to mezi námi tak napjaté a já jsem to nechtěl zničit.“

Zasmála jsem se a položila si hlavu do rukou. „Je to, jako bych ztratil všechnu citlivost ohledně úsudku, když se to týká tebe. Jakkoli se snažím, tak dělám všechno špatně.“

Všechno, co řekl, dávalo smysl, ale místo toho abych se cítila pokojná nebo šťastná, cítila jsem se podvedená. Jako kdyby mi někdo ukradl omluvu za to, že ho nenávidím. Bylo to v prdeli a úplně špatně.

Ale jak to vysvětloval on, jeho činy už nezněly tak špatně. Byl to buď ten nejlepší lhář, kterého jsem kdy potkala, nebo prostě chybující člověk. Možná od obou trochu. Bylo to jako bych už léta trpěla chronickou bolestí, a teď to prostě zmizelo. Zapomněla jsem, jaká jsem bez toho bývala. Moje nenávist se stala součástí mě, že jsem bez ní nevěděla, co dělat. Grace měla prostě pravdu. Cítila jsem se lehčí, když jsem s ním mluvila.

„Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, ale prostě jsem nevěděl, jak se tomu vyhnout,“ řekl.

Přimhouřila jsem oči a snažila se zbavit slz. Ublížil mi. Znovu a znovu.

Ale nemyslela jsem si, že teď lže, když říká, že to nebylo úmyslné. Přikývla jsem. „Věřím ti.“

Chytil se za nos. „Nemohu ti říci...“ Odmlčel se a jen přikývl. „Rád bych měl šanci udělat vše lépe, takže jestli je tu něco, co by tě zajímalo? Možná bychom mohli nějaký čas strávit společně. Zajít na večeři nebo tak něco.“

Požádal mě o šanci změnit se. Do konce i teď, když jsem s ním nemluvila tolik let. Nevinil mě, nevyjadřoval žádnou zášť – byl jen smutný a lítostivý, čímž neutralizoval můj hněv k němu.

Zhluboka jsem se nadechla a postavila se. „Potřebuji čas, abych tohle strávila.“

Vstal, dal si ruce do kapes a prošel kolem stolu směrem ke mně. Pohled upřený do podlahy. „Chápu.“ Myslel si, že ho trestám, když jsem roky bojovala s jeho odmítnutím.

„Možná mohu příště zůstat na drink a sendvič.“ Slova se mi vytratila z mého suchého krku, ale byla jsem odhodlaná je vyslovit. Nemohla jsem to říci, ale bylo mi to líto. Držela jsem se pocitů, které jsem měla jako dítě a dala jim dospělý význam a zdůvodnění. A ačkoli ty pocity nezmizely, viděla jsem je teď takové, jaké ve skutečnosti byly – zbytečné a bezvýznamné. Měl pravdu, že jsem ho viděla jako monstrum. Teď jsem byla dost stará, abych věděla, že strach z netvorů je spíše o představivosti, než o realitě.

Zvedl hlavu. „To bych byl rád. Jen si řekni kdy.“

Otočila jsem se a vyrazila z jeho pracovny.

„Možná příští víkend,“ řekla jsem.

„Budu se těšit,“ řekl a jeho hlas se na konci rozléhal.

Když jsme se dostali ke schodům, otočila jsem se k němu a usmála se. „Šetři si koleno – uvidíme se v sobotu.“

***

„Ach, ano a jedna poslední věc,“ řekla jsem, když jsem Grace vyprávěla můj rozhovor s otcem.

Byla to dobrá kamarádka, která mi do devíti vteřin po překročení jejího prahu, nabídla víno.

„Řekl, že Max zrušil schůzku.“

Udělal to Max pro mě? Snažila jsem se přemýšlet o dalších možnostech motivace, které ho k tomu vedly. Věděla jsem, že chtěl JD Stanley jako klienta, tak moc.

„Wow.“ Graceino obočí vyskočilo. „Takže teď se můžeš udobřit s Maxem.“

Skoro jsem se udusila vínem. „O čem to mluvíš? Max je historie,“ řekla jsem, když jsem se srovnala.

„Potřebuji se přestěhovat.“ Pravda byla, že Max nebyl daleko od mé mysli. Neustále jsem o něm přemýšlela, s kým byl, na čem pracoval. Cítila jsem se jako otevřená rána, která bych neustále v octě. Snažila jsem se to nedávat najevo. Neznali jsme jeden druhého moc dlouho a cítila jsem se hloupě, že to takhle dopadlo.

Grace si povzdechla. „Znám tě už dlouho, Harper. Nemůžeš mě oklamat.“

„Nevím, co tím myslíš.“

„Jestliže by byl Max historie, nestěhovala by ses z bytu.“

„Vyhýbám se mu, protože to skončilo.“ Důvod, proč jsem ještě nezapnula telefon, byl, že jsem nechtěla, abych se našla, jak Maxovi telefonuji nebo esemeskuji.

„Ne, vyhýbáš se mu, protože nechceš, aby to tak bylo.  Za prvé, skončila jsi s prací, protože nezvolil tebe namísto obchodu,“ řekla a zvedla prst. „Pak jsi v prvních dnech byla naprosto bez smyslů, že jste se rozešli a ačkoli se teď stěhuješ, tak tvoje rychlost je stále nastavena na minimum.“ Zvedla druhý prst. „Nezapínáš telefon, protože se vyhýbáš jeho vzkazům.“ Zvedla třetí prst. „Můj názor je, že je to hezčí verze nejlepšího člověka na planetě a jsi do něho zamilovaná.“

„Zamilovaná do něho?“ Odfrkla jsem si. „Nebuď směšná.“ Nebyla to taková láska. Tohle bylo zranění, zrada, vztek. Nebo ne?

„A skutečnost, že zrušil schůzku s JD Stanley, to je...“

„Tak co? S tím měl začít.“

„Jsi blázen? Max měl pravdu. Klient si volí svůj tým. Jestliže spolu vy dva šukáte, mohl ti klidně říct, abys ho vykouřila. Zjevně se o tebe, ale stará.“

Měla jsem od něho příliš mnoho očekávání? Cítila jsem se pro něho tak silná, chtěla jsem, aby se cítil stejně.

„Čekala jsi, až selže, bude tě vnímat skrz tvého otce,“ řekla Grace.

Myslela jsem si, že Max King byl hajzl, ale zjistila jsem, že je pod povrchem opravdu jiný, někdo pečující, velkorysí a zvláštní. Moje srdce se stlačilo, jako by se protahovalo po zdřímnutí.

Chyběl mi.

„On není můj otec.“ Čekala jsem, až selže? Dokonce jsem to vyhlížela?

„Takže zapni ten telefon. Vlastně ne, udělám to já.“ Grace se rozběhla do kuchyně, kde jsem telefon nechala na vrchu ledničky. Věděla jsem, že když ho budu mít v noci ve svém pokoji, budu v pokušení ho zapnout.

Grace by to neudělala bez mého svolení, že ne?

Samozřejmě, že ano a já neměla energii, abych se hádala. Byla jsem až nemocná z toho, jak mi chyběl. Toužila jsem po Maxových pažích kolem mě, jeho moudrých slovech, kterými mi říkal, že všechno bude v pořádku. Nemusel nic dělat a já se už cítila lépe. Žaludek jsem měla sevřený.

Hodila po mě můj telefon. „Garantuji ti, že budeš mít od něho sto zpráv a odkazů v hlasové schránce. Ne mnoho mužů umí prolomit ten neviditelný silový prostor, který máš kolem svého srdce, má překrásná kamarádko. Neber to za samozřejmost. Udělej to správně, než bude pozdě.“