KOWS - 13. kapitola

Překlad: Tanulka

Harper

Nemohla jsem si vzpomenout, že bych kdy byla takhle nervózní. Zkoušela jsem se připravit na Golmana už asi třicet minut a do té doby jsem si byla docela jistá. Ale když se schůzka přiblížila, moje srdce se začalo zrychlovat, jako kdyby sprintovalo přes horké uhlí.

„Takže se ohledně tohoto procesu vypořádáš s případnými otázkami?“ Zeptal se Max.

Přikývla jsem, když jsem se natáhla po lemu mé sukně. Seděli jsme vzadu v autě a byli na cestě do Midtownu. Přála jsem si trochu vody. Moje hrdlo bylo suché a stažené. Mohli bychom si říct o vodu, až tam dorazíme, ne?

Byly to otázky, kterých jsem se nejvíce obávala. Cvičila jsem na tuhle prezentaci a mělo to být pro mě zahřátí na kauzu s JD Stanley, která byla ještě důležitější. Jednalo se zde o šesti místní profit nebo ztrátu, pokud to poseru. Je to jen kapka v oceánu Wall Street, ale pro mě se to zdálo jako hodně peněz.

Moje části prezentace? Všechny mé vlastní. Na rozdíl od Maxe, který vypadal, že mluví jednoduše jako facka, si scénář také napsal a zapamatoval si ho. Já doma cvičila nahlas znovu a znovu. Věděl přesně, kdy se pozastavit, kdy požádat lidi, aby obrátili stránky na slajdu a kdy dát na něco důraz. Dokud nezapomenu na poznámky, tak budu v pořádku. Zaškrábala jsem se na noze, abych se ujistila, že papírky, které jsem si tam dala, tam pořád jsou. Stejně jako v posledních třiceti šesti případech, kdy jsem je kontrolovala.

„Nebuď nervózní,“ řekl Max a uhradil si kravatu. „To bude v pořádku. Nácvik byl v pořádku.“

Jak mohl vědět, že to bude v pořádku? Jistě, viděl zkoušky, ale tam na mě nebyl tlak, nikdo nevěděl, jak se věci ukáží. Překonávala jsem nervy a tlak tím, že jsem byla příliš připravená – ale nemohla jsem se připravit na otázky, alespoň ne na všechny.

„To se ti snadno řekne,“ odpověděla jsem mu.

„Vím to,“ řekl a položil ruku na moje koleno.

Odtáhla jsem se. Poslední věc, kterou jsem potřebovala, bylo přemýšlet o tom, jak je nahý. „Promiň, potřebuji...“

Nebyla jsem si jistá, co potřebuji.

Pohlédl z okna. „Dobře, rozumím. Co kdybych tě požádal o laskavost? Pomohlo by ti se odpoutat od tvých myšlenek?“ zeptal se.

Neodpověděla jsem, nebyla jsem si jistá ničím, než mým scénářem.

„Amanda chce, abys jí pomohla s přípravami na ples. Řekl jsem jí, že se tě zeptám.“

To nebylo to, co jsem očekávala. „V Connecticutu?“ Zeptala jsem se.

Kývl. „Nemusíš to dělat, ale vím, že Amanda by byla ráda. Navrhla, že spolu po jejím odchodu můžeme povečeřet.“

„Snaží se nás dát dohromady?“ Zasmála jsem se.

„Myslím si, že ano. Je to tvůj velký fanoušek.“ Max se usmál. „Zdá se, že celá moje rodina, evidentně.“

Ušklíbla jsem se. Max a já jsme nemluvili o tom, co k sobě cítíme, takže jeho komentář byl nečekaný. Chtěla jsem se na něho vrhnout, políbit ho, ale neudělala jsem to. Potřebovala jsem v téhle hře držet hlavu nahoře.

„Budu rád, když přijdeš,“ řekl.

Amanda se mi líbila, ale nevěděla jsem, jak se cítím ohledně toho, že chce, abych měla s Maxem rande. „Není to divné, když to plánuje tvoje dcera?“

Max naklonil hlavu. „Myslím si, že by to mohlo být divné, ale ona pořád mele o tom, že chce, abych se oženil. Jsem na to zvyklý.“

„Řekl jsi jí, že spolu...“

„Šukáme jako králíci? Absolutně, ne,“ řekl a chichotal se.

To bylo to, co jsme spolu dělali? Jen šukání? Nebyla jsem si tím jistá. Měla jsem toho dle chlápka ráda, opravdu jsem ho měla ráda, ale on byl můj šéf a měl dceru a celý tajný život v Connecticutu, který jsem nikdy neviděla.

„Myslím si, že si možná všimla, že se mi líbíš,“ řekl. Motýly v mém žaludku zaútočily na mou mysl zrychlujícím pulzem. „A vím, že i má sestra.“

Líbila jsem se mu? To znamenalo, že jsem pro něho nebyla jen šukání? Nebyla jsem si jistá, zda to pro mě bylo dost.

„Scarlett?“ Zeptala jsem se.

„Jo, udělala několik poznámek, když se zmínilo tvoje jméno.“ Zvedl ruku přes sedadlo.

„Podívej se, neciť žádný tlak, ale rád bych, kdybys přišla i kdyby to nemělo být kvůli tomu plesu – jsou to už jen tři týdny. Možná máš nějaké plány.“

„Nemám.“

Zvedl obočí. „Nemáš plány?“ Zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou.

„Tak? Znamená to, že přijdeš?“

„Jasně.“ Usmála jsem se a pozvedla koutek úst. Mohla jsem říci, že jsme oba chtěli dotýkat se toho druhého, naklonili jsme se k polibku, ale bylo tam nějaké imaginární silové pole, které existovalo, když jsme byli v pracovním oblečení.

Kabina se zastavila na pátém podlaží. Sakra, byli jsme tady.

„Max King za Peterem Jonesem,“ řekl, když jsme dorazili k recepční.

Když jsme se vydali od výtahů, řekl: „Dělal jsem to už milionkrát, Harper. Jdu krok za krokem a dosáhnu toho příliš mnoho.“

Chtěla jsem se uklidnit, ale nechtěla jsem jít dál. Chtěla jsem, aby i prezentace pro JD Stanley byla tak snadná. Nebo jednodušší. Opravdu jsem chtěla, aby můj otec viděl, co jsem bez něho dokázala. Možná by se pak divil, co všechno zmeškal a uvědomil si, že právě vydělává peníze v situaci, kdy si uvědomí, že tuhle osobu vůbec nezná, nijak ji neovlivnil a ani neinspiroval.

„Jsem dobrá,“ řekla jsem s otevřeným, profesionálním úsměvem. „Všechno je v pořádku.“

Když jsme vstoupili do konferenční místnosti, stáli v ní tři muži u židlí kolem oválného mahagonového stolu, aby nás pozdravili. Všichni bledí, plešatí a s mírnou nadváhou. Ve skutečnosti bych mohla vyměnit všechny jejich části a byla jsem si jistá, že by si toho nikdo nevšiml.

Po úvodních vystoupeních jsme se posadili za stůl.

„Gentlemani, máme nějaké slajdy, které bychom s Vámi rádi prošli,“ řekl Max, když poslal tři kopie naší prezentace přes stůl.

Žádný z nich se nepokosil si prezentaci vzít.

Muž v šedém obleku si zamotal před sebou prsty. „Proč s námi nemluvíte o Vašich zkušenostech, které máte v Asii. Většina vašich konkurentů má místní kanceláře a já bych rád pochopil víc o tom, jak budete moci poskytnout skutečnou hodnotu z vašich stolů zde na Manhattanu.“

Kurva. Kurva. Kurva. Kurva. Kurva.

To nebylo plánované. Prezentace byla tam, kde jsem se cítila v bezpečí.

Pohlédla jsem na Maxe, který vypadal uvolněně, jako kdyby požádali o jméno jeho matky za svobodna. Sedl si zpátky na židli a přikývl. „Jistě. Jsem velmi rád, že mluvíme o našich strategických rozhodnutích z hlediska mezinárodního dosahu.“

Dále vysvětlil, jak jeho nízké režijní náklady znamenají, že může vynaložit peníze na zaměstnávání odborníků po celé zemi. Tím může pokrývat projekt od projektu. Kdežto jeho konkurenti zaměstnávají lidi ve svých kancelářích bez ohledu na to, zda jsou kvalifikovaní. „Vidíte někoho u jejich stolu v Kuala Lumpur a je stále u jejich stolu – nejsou to lidé, kteří by se setkávali s jinými lidmi a měli přehled, co se v té dané zemi děje. Moje síť kontaktů jsou lidé, kteří žijí každodenní realitou geopolických situací v mnoha průmyslových odvětvích.“ Max se předklonil, když promluvil a prohlédl si jeho publikum, jako by byli nejdůležitějšími lidmi na světě a měl vzácné informace, které s nimi chtěl sdílet. Zdálo se, že ho považují za působivého jako já.

Max nevynechal žádnou z otázek, jako by byl Nadal, který vrátil podání a procházel tak schůzkou, obleky uvolněné, dokonce se chichotali několika Maxovým komentářům.

„Myslíte si, že skutečný proces produkuje něco, co jste ještě neviděli?“

Poklepal prsty na rameno své židle. „Jistě to vidíte jako součást konkurenční výhody.“

Max se ke mně obrátil. To byla ta část prezentace, kterou jsem připravila. „Harper, chceš taky něco doplnit?“

Zvedla jsem koutek úst a snažila se o falešný úsměv, který měl zakrýt skutečnost, že moje mysl zeje prázdnotou. Úplnou prázdnotou.

„Ano, dobře.“ Prošla jsem si svou kopii prezentace, která byla neotevřená. „Jak jste říkal, vidíme to jako klíčovou konkurenční výhodu oproti ostatním na trhu...“ Podívala jsem se vzhůru a tři páry očí na mě zírali. Natáhla jsem se po sklenici vody a odmlčela se. Moje mysl byla prázdná. Procházela jsem to už stokrát, ale potřebovala jsem to. „Rádi bychom věci uzavřeli,“ vyhrkla jsem. To byl jeden z mých klíčových bodů, ne? Nevěděla jsem, co říkat. Začala jsem svou prezentaci chaoticky projíždět. „Já...kdybych mohla...“

Max mi položil ruku na předloktí. „Harper to je naprosto v pořádku. Jedna z klíčových věcí, kterou se lišíme od ostatních na trhu, jsou závěry, které dokážeme vyvodit.“ Max se několikrát zastavil a obrátil se ke mně, což by mi dovolilo vstoupit a něco říct, kdybych jen dokázala na jednu věc pomyslet. Nakonec jsem to vzdala a spadla zpátky na své místo.

Byla mi dána tato obrovská příležitost a já jsem úplně vybouchla. Co sakra se mnou bylo? Byla jsem dnes dobře připravená. Nemohla jsem udělat víc. Podvědomě jsem si myslela, že si nezasloužím tady být? Uvědomila jsem si, jak můj otec komentoval náš oběd minulý týden? Snažila jsem se svému otci dokázat, že jsem hodna této práce, ale nebyla jsem si jistá, že jsem tomu opravdu věřila.

***

Snažila jsem se smýt ze sebe to hrozné setkání u společnosti Goldman Sachs, ale koupel mi nepomáhala. Ani koupelový olej Jo Malone nebo takzvaná uklidňující hudba, která vycházela z mé ložnice. Snažila jsem se relaxovat, uklidnit se. Nic nefungovalo. Jediné, co jsem mohla udělat, bylo srovnat se s katastrofálním setkáním znovu a znovu. Vklouzla jsem pod vodu, ponořila si celou hlavu v marné naději, že to očistí mé rozpaky. Vrátila jsem se na vzduch. Ne, stále se mi chtělo umřít.

Max si musí myslet, že jsem idiot.

Můj dech zachytil ostré zaklepání na dveře. Perfektní načasování. Byl tady, aby mi to řekl. Dobře, ale já mu nemusela otevírat. Ignorovala jsem ho.

„Harper, vím, že jsi tam. Otevři dveře.“

Neměla jsem zapínat tu hudbu. Postavila jsem se a zabalila si kolem sebe ručník.

Max začal bušit na dveře.

„Už jdu,“ vykřikla jsem. Otevřela jsem mu a pak jsem se okamžitě otočila a zamířila zpátky do koupelny.

„Rád tě vidím,“ zamumlal. Spustila jsem ručník a znovu si zalezla do lázně.

Očekávala jsem, že mě bude následovat, ale místo toho jsem slyšela dveře skříňky, která se otevřela v kuchyni. Co to tam dělal?

Objevil se, bosý, sako a kravata pryč, držel dvě sklenice vína. Možná to byl dokonalý člověk.

„Máš pěkný, pevný zadek,“ řekla jsem. Usmál se. „A je mi opravdu líto, že jsem to posrala.“

Podal mi sklenici, kterou jsem si od něho vděčně vzala. Určitě to víno sebou donesl – já jsem nevlastnila nic tak dobrého. Chutnalo, jako by stálo celý měsíční plat.

Povzdechl si, zavřel dveře koupelny a rozepínal si košili. Když rozepnul poslední knoflíček, zvedl sklenku a položil si ji na okraj vany. Sundal si zbytek oblečení.

„Co to děláš?“ Zeptala jsem se ho, když lezl do vany.

Neodpověděl, jen se posadil na opačný konec a natáhl moje nohy přes jeho.

„Dneska ses dusila,“ řekl a popíjel víno.

„Jo, díky, kapitáne Obviousi. Jestli jsi tady, abys mi pomohl cítit se hůř, můžeš hned jít.“

Choval se, jako by mě neslyšel a hladil mou nohu, kterou měl na jeho stehně. „Znáš Michaela Jordana?“

Teď bude mluvit o sportu? Skvělé. Právě to jsem teď potřebovala.

Přikývla jsem.

„Největší basketbalista všech dob, ne? Dokonalý vítěz.“

„On...Ano.“ Kam sakra mířil?

„Dobře, jednou někde řekl, že jsem byl jeho nejlepším obchodním poradcem. Řekl tohle: „Promeškal jsem víc než devět tisíc ran ve své kariéře a ztratil asi tři sta přihrávek.“ Hladil mi rukama nohy. „Dvacet šestkrát jsem střílel a netrefil. Prohrál jsem v mém životě znovu a znovu. A to je důvod, proč jsem úspěšný.“

Odmlčel se a zírali jsme na sebe.

„Všichni jsme to posrali, Harper. Všichni jsme se dusili. Tím se zlepšujeme.“

Povzdechla jsem si a spojila si dlaně. „Jo, dobře, ale já nejsem basketbalový hráč,“ zamumlala jsem.

„Samozřejmě, že jsi. Všichni jsme. Nevyšli jsme z lůna připraveni. Kolikrát jsi musela už předtím padnout, než ses naučila chodit? Nemůžeš se vzdávat, když poprvé selžeš.“ Vzal mou nohu a vtiskl mi palec do chodidla. „Problém je, že v životě přichází bod, kdy jsi v prdeli. Uděláš zkoušky, absolvuješ, dostaneš práci. Všechno je skvělé. Ale je to falešný pocit bezpečí, protože pokud se nechceš učit a růst, čeká tě kurva pád.“

„Takže ty mi říkáš, že mě čeká ještě hodně takových dušení, protože jsi mě přijmul na tohle místo?“ Snažila jsem se vytáhnout nohu od něho, ale stále mě pevně držel.

„Mohl bych být dobrý, ale kurva nejsem psychiatr. Nikdo neví, co se stane, ale musíš to zkoušet.“

Tlak v mé hrudi se začal zvedat. Měl pravdu. Samozřejmě, že ji měl. „Ale nenávidím to.“

„Jsem si jistý, že Michael Jordan nesnášel své prohry stejně.“

Nic jsem neřekla. Byla jsem nová a nezkušená a ukážu jim to.

„Harper, to je důvod, proč jsem chtěl, abys na tu prezentaci s Goldmanem šla. Nechtěl jsem, aby ses dusila před svým otcem.“

Skutečně se mě snažil chránit? Teplo z něho se mi šířilo celým tělem. Nebyla jsem zvyklá na to, aby mi někdo kryl záda tak zřejmým způsobem. A už vůbec ne muž. A líbilo se mi to. Víc než to.

Vytáhla jsem nohu z jeho ruky a přesunula se k němu. „Vždycky řekneš ty správné věci.“

Zasmál se. „Myslím, že moje dcera by nesouhlasila.“

Otočila jsem kolem jeho krku ruce a krátce ho políbila na čelist. „Vypadáš sexy mokrý,“ řekla jsem.

„Vypadáš stále sex,“ odpověděl.

„Přesně ty správné věci,“ zašeptala jsem a přitiskla mé rty na jeho. Jeho jazyk se dostal k mému.

Posunul se a odtáhl mě pryč. „Pojď. Pojďme ven. Nechci kurva, aby nás rušili sousedi, že jim prochází voda stropem.“

Také tuto logiku nemůžu ignorovat.

Držel mě pevně, když mě vyvedl z koupelny a zatlačil mě na postel, lehl si vedle mě. Rozevřel ručník, jako by prohlížel stopy, jeho oči se pásly po mém těle.

„Jsi krásná,“ řekl a znělo to tak, jako bych mu to nevěřila.

Spustila se mi panika v hrudníku, když jsem si zasunula prsty do vlasů. Nemohla jsem si představit, že bych ho neměla, nemluvila s ním, nelíbala ho, nešukala. Co bych dělala, kdyby to skončilo?

„Nemůžu čekat, až přijedeš do Connecticutu,“ řekl. „Chci tě mít ve své posteli.“ Natáhl hlavu a kroužil jazykem po mých bradavkách.

Pocit v žaludku odhodil mou paniku a já hýbala boky na stranu, obtočila jsem nohy kolem něho. Jeho ručník spadl a já jsem se dostala k jeho tvrdému, silnému ptákovi. Zachvěl se, když jsem začala pumpovat pěstí nahoru a dolů. Zasyčel skrz zuby a zavrtěl hlavou.

„Myslel jsem na to, že máš ruku kolem mého penisu celý den,“ řekl. „Ty jsi naprosto rušivý element.“

„A zlobivý, pamatuješ?“

Natáhl se k mé kundičce a já zavrtěla boky, abych se setkala s jeho prsty, vždy toužící po jeho dotyku.

„To je součást rozptýlení, část atraktivity.“ Jeho prsty se ponořily dovnitř, palec tlačící na můj klitoris. Frustrace a rozpaky toho dne, se pod jeho doteky rozpustí.

„Myslíš na mě?“ Zeptal se mě a pomalu strčil do mé ruky. „Myslíš na tohle?“

Spásal mi ramena svými zuby, pak kousal dolů a způsobil, že jsem zasténala.

„Celý čas.“ Byla to pravda. Jediný způsob, jak jsem v kanceláři přežila, bylo, že jsem se mu vyhnula, ale bylo to jako bych se pokoušela vyhnout gravitaci. Moje přitažlivost vůči němu byla nevyhnutelná.

Pustila jsem jeho ptáka a začala s ním klouzat přes moje pohlaví, škádlit a slibovat. Natáhla jsem se po nočním stolku, ale on převzal mé šmátrání po kondomu.

„Už musím být v tobě,“ zašeptal. „Celý den jsem tě chtěl.“ Zastavil rytmus a nasadil si ho. „Já vím, Harper, taky to potřebuju.“

Nikdy jsem nebyla tak sexuálně zranitelná s člověkem, nikdy jsem se tolik nenabízela. Ale s ním nebyla jiná volba. Byla to nutnost. Neexistovala žádná jiná možnost, jak bych mohla existovat.

Dal mi dlaně pod zadek a přitáhl si mě k sobě, když se posadil na kolena. Teplo jeho očí nahrazovalo teplo jeho těla.

Jeho pohled se do mě prolínal, když vyrazil. Netrvalo to dlouho, ani se nepohnul, jen se silou do mě zasunul, až jsem téměř vyvrcholila – cítila jsem plně psychicky i fyzicky naplněná, tlačil mě na okraj, hrozíc, že přes ten okraj přepadnu.

„Maxi,“ zavolala jsem.

„Jsem tady. Šukám tě, potřebuju tě, vlastním tě.“

Měl pravdu. Vlastnil mě.

Zvedla jsem kolena a on zavrčel: „Jednoho dne tě budu šukat ohnutou přes stůl, zatímco budeš pozorovat Manhattan, sukni kolem pasu a zadek ve vzduchu.“ „Chci tě ve své posteli v Connecticutu, na schodech, proti stěně vstupních dveří tohoto bytu. Chci tě v každém výtahu, který spolu budeme sdílet. Nikdy jsem nikoho nechtěl tak moc.“

Jeho slova mě prostupovala jako sluneční paprsky, ohřívaly mou pokožku a zbavovaly mozek stínů.

Chtěla jsem ho taky tak hrozně moc, že to až bylo děsivé. Než se mě chopil strach, vytlačilo ho z mého břicha potěšení, až dolů z mých končetin. „Maxi,“ zašeptala jsem a nehty mu zaryla do kůže.

„Vím. Vím. Já vím.“ Znal mě, všechno pochopil.

V tom okamžiku jsme byli spojeni, byli jsme propojeni, byli jsme neoddělitelní.