HSD - EPILOG

Překlad: Esmeralda

Všem děkujeme za komentáře a kliknutí. :)

-         Esmeralda, José Armando a Melesio

O ŠEST MĚSÍCŮ POZDĚJI

„Jsem tak šťastný, že oslavuji dokončení vašich projektů a magisterského studia,“ říká profesor James naší třídě.

Jsme na večeři a Stacy je vedle mě.

„Opravdu se mi líbí, jak jste vylepšili aplikaci,“ říká mi Stacy Petersonová, zatímco žvýká trochu silněji salát. „Myslím, že to nám získalo více investorů.“

To a fakt, že můj přítel je miliardář a přiměl své kamarády miliardáře darovat peníze, ale to neřeknu.  

I když je Stacy stále otravná, momentálně s ní vycházím mnohem lépe. S mnoha dalšími věcmi mě Wade naučil, abych nesoudila knihu podle obalu. Ne každý je to, co se zdá být na povrchu.

Jakmile jsem poznala Stacy a promluvila si s ní o jejích motivacích a cílech, uvědomila jsem si, že nebyla v této třídě jen proto, že se jí líbil profesor. Jistě, myslím, že podle toho, jak se její pohled pohybuje směrem k němu, je toho určitě součástí. Ale také má skutečnou touhu pomáhat její komunitě - všem, bohatým a chudým. A proto je lepším člověkem, než jsem začala být já, než se Wade vrátil do mého života a změnil mě k lepšímu.

„Blahopřeju, Emily,“ říká Charity svým zpěvavým hlasem. Její blond kudrlinky se odrážejí nahoru a dolů, jak pohupuje hlavou Je tak roztomilá.

Nedávno oslavila páté narozeniny a skvěle spolu vycházíme. Wade je dobrý otec, který s pomocí její matky z ní vychovávají okouzlující, vtipnou a laskavou dívku.

„Děkuju, Charity,“ řeknu jí, a pak Wade ke mně zvedne sklenku vína.

„Na naši budoucnost,“ říká. „A naši minulost.“

„Na zdraví.“ Naše sklenky zacinkají a my se na sebe usmějeme.

„No, já vyrazím,“ oznamuje profesor James. „Ale všem děkuji za tvrdou práci, kterou jste vložili do tohoto programu. Je to zatím nejúspěšnější, co se týče jeho uvedení do provozu, a teď musíme pracovat ještě tvrději.“

Budu ředitelkou a jsem tak vzrušená. I když to znamená, že musím opustit úchvatnou práci, kterou jsem měla v Covington Enterprises za posledních šest měsíců. Ale to nevadí, protože tam můžu zajít kdykoliv mi bude chybět - protože randím se zakladatelem.

Jeden po druhém, moji spolužáci vstávají, aby odešli. Někteří se chystají do Effexu, oblíbeného nočního klubu v centru města, aby oslavili konec semestru a celý náš absolventský program. Ale Wade a já máme Charoty, o kterou se staráme, a není nic jiného, ​​co bych dělala právě teď raději.

Příští týden půjde na léto k její matce a Wade a já budeme mít možnost jít někam na večírek a tančit. Ale pravděpodobně využijeme příležitost mít spoustu sexu, což je vše, co opravdu chci. Jak na mě mrká, vím, že ten pocit je vzájemný. Charity je skvělé dítě, ale Wade a já rádi využijeme nějaký čas o samotě.

Brzy je jsme u stolu jen Wade a Charity, poté, co se rozloučím se všemi mými spolužáky, kteří jsou na odchodu. Charity je notoricky pomalý jedlík, její nejnovější hobby je smíchat všechno její jídlo dohromady doprostřed jejího talíře a pak jej odděluje zpátky podél okrajů, podle typu: zelenina, které říká, "fujky", brambory, které jsou "báječné" a maso, které je "v pořádku".

Ale když si Wade pročistí hrdlo a podívá se na mě se zábleskem v očích, dojde mi, že stravovací návyky Charity alias bláznivého batolete nejsou jediným důvodem, proč tu stále ještě sedíme.

„Emily,“ říká a ten pěkný ďolíček se objeví, jak se usmívá. „Zažil jsem s tebou těch nejlepších šest měsíců, po pěti letech dlouhého odloučení. Chci se ujistit, že už nikdy nebudeme odloučeni.“

„Hele!“  Říká Charity a podobný ďolíček se objeví i v její tváři. Jaký otec taková dcera. „Taky jsem měla skvělých šest měsíců.“

„Ano, zlatíčko,“ říká Wade a usmívá se na ni. „A to je důvod, proč chci, abys byla součástí toho.“

Otočí ke mně zpátky svůj pohled.

„Emily, mluvil jsem po telefonu s tvým otcem, ale chci se ujistit, že mám i Charitino požehnání. Protože chci, abychom byli rodinou.“

„Ach, můj Bože,“ prakticky vykřiknu, slzy se mi hromadí v očích. „Ó můj bože.“

Opravdu se to děje? Před šesti měsíci jsem si myslela, že je z mého života nadobro pryč a teď mě žádá o ruku. Promluvme si o druhých šancích. Život je jistě plný zákrutů.

„Nedokázal bych být mužem, kterým jsem dnes, aniž by nebylo vás dvou,“ říká Wade. „A chci strávit zbytek života rozmazlováním mých dvou princezen.“

Vstane, postaví se přede mě a pak si klekne na jedno koleno. Někteří další hosté v restauraci si nás začnou všímat, usmívají se a ukazují na nás, když pozvedne malou krabičku s velkým diamantem uvnitř.

„Emily Jane Masonová, jednou jsem tě nechal jít, ale nikdy znovu to už nedovolím. Uděláš mi tu čest a staneš se mou ženou? A Charitinou nevlastní matkou?“

„Ano!“ Vykřiknu a on se postaví na nohy. Obejmu ho kolem krku a otevřeně začnu radostí plakat. „Ano, ano, tisíckrát ano.“

Zvedne mě ze země a otočí se semnou.

„Řekla ano!“ Oznámí ostatním hostům v restauraci, jako by bylo vůbec pochyb o mé odpovědi. Je roztomilý. A tak moc ho miluji. „Řekla ano, řekla ano, řekla ano.“

„Hej!“ Charity znovu vykřikne a podívá se na nás. „A co já?“

„Pojď sem, ty,“ říká a také ji zvedne. Teď houpe s námi oběma. A je to nejlepší den mého života. Teď, když vím, že Wade a Charity budou v mém životě navždy, bude to od teď jen lepší.

KONEC.