HSD - 9. kapitola

Překlad: Melesio

Emily

Jsem tak nervózní, když vstupuju do Covington Enterprises, až doufám, že se viditelně netřesu. Nemůžu uvěřit, že jdu pracovat pro svého ex, který navzdory tomu, že se z něj stal kretén, zkonzumoval hodně mé mozkové síly od té doby, co se naposledy naše cesty rozešly a každou vteřinu mých myšlenek od té doby, co jsem ho naposledy viděla.

Tak se mi těžko věří, že přicházím pracovat pro velkou společnost, která dělá nepochybně bezohledné věci ve jménu vydělávání peněz. Ačkoli na počátku jsem si myslela, že to není horší, než mega hotelový řetězec, kde jsem pracovala, dokud mě nevyhodili. Holka musí udělat to, co holka dělá.

„Zdravím,“ řeknu recepční, jakmile vstoupím do kanceláře. „Jsem Emily Masonová. Panem Covingtonem mi bylo řečeno, že ….“

„Tak to jste vy, co dneska začínáte,“ řekne recepční, usmívajíc se na mě radostně, jako bych byla anglická královna. Rozhlédnu se po moderní kanceláři se spoustou vyoblíkaných lidí – obvykle jsem nosila jednoduchou sukni a blůzku a cítila se hrozně podrážděná – a teď se cítím důležitá. Recepční mi řekl, že začínám už dneska. Ačkoli si uvědomím, že nemám ani ponětí, o jaký druh práce jde. A to nemluvím ani o tom, kolik dostanu zaplaceno. „Přímo tudy.“

Dovede mě k počítači, na kterém je moje jméno, když se nastartuje. Wow, pomyslím si. Vážně na mě byli připraveni.

„Pan Covington mi řekl, abych vám dal tyto instrukce,“ řekne recepční. „Říkal, že vaše platová sazba bude dvacet pět dolarů za hodinu pro začátek, pokud je to tak pro vás přijatelné?“

Přikývnu, snažíc se nenechat spadnout pusu dokořán.

„Ano,“ říkám rychle, jakmile si vzpomenu, jak se myslí. „To bude v pohodě.“

Je to více jak dvojnásobek toho, co mi platili v hotelu, takže je to víc, než v pohodě.

„Dobrá tedy,“ pokračuje recepční. „Nechal vám tu tyhle papíry na vyplnění, včetně vašich kontaktních informací a platebních podmínek.“

Přikývnu a dívám se dolů na papíry přímo před obrazovkou.

„Taky říkal, že budete pracovat ve svém volném čase a po celou dobu, kterou budete k dispozici,“ pokračuje recepční. „Vaším prvním úkolem bude projít e-maily od zákazníků, které došly tento týden. Nedávno jsme udělali průzkum a tito zákazníci na něj teď odpovídají. Pokud je zpětná vazba dobrá, můžete zákazníkovi odepsat a poděkovat mu za ocenění. Povzbuzujte je, aby vás oslovili kdykoli a pro cokoli budou chtít.“

Podívám se na něj a jsem překvapená, jak se tahle společnost stará o svoje zákazníky.

Musí si mylně vyložit mou úctu se zmateností, protože řekne, „Nebojte se, v e-mailu jsou uložené některé šablony, které můžete použít. Ale neváhejte to udělat po svém. Zaměňte znění, nebo přidejte cokoli hezkého budete chtít. Pan Covington jasně důvěřuje vašim schopnostem.“

Přikývnu a on mi otevře program s e-mailem.

„A teď, pokud existuje nějaká negativní reakce, musíte odpovědět tak, že jim poděkujete a taky jim dáte vědět, že jejich e-mail přepošlete panu Covingtonovi osobně. A pak to můžete přímo udělat. Když začnete psát „Wade Covington“, jeho jméno samo naskočí automaticky a vyplní zbytek jeho e-mailové adresy, takže to pro vás bude jednodušší mu to poslat. Podívá se na to a odpoví.“

Znovu přikývnu, příjemně překvapená, že Wade zajde až tak daleko, aby udělal svým zákazníkům radost. A taky na mě dělá dojem velikost a efektivita jeho úkolů. Udělal skvělou práci, když založil svou společnost a já si uvědomuju, že se od něm musím hodně učit, pro mou nadaci.

Recepční řekne, „Nechám vás začít pracovat,“ ale pak se ještě před odchodem ke mně obrátí.

„Chcete se přidat na oběd?“ zeptá se mě.

Podívám se na něj, překvapená jeho otázkou.

„Jaké jsou možnosti?“ zeptám se ho a cítím se hloupě.

„Můžete si objednat odkudkoli. Platí za to společnost.“

Zamrkám a on si musí uvědomit, že jsem ztracená v tom, co si objednat.

„Já si dneska objednám pro sebe z Neil´s Deli,“ naznačuje ochotně. „Mají zabijácký Albuquerqueský krůtí sendvič. S pepřovým sýrem, avokádem a zeleným chile.“

„To zní skvěle,“ řeknu mu.

„Pak dobře, přidám vaši objednávku k mojí. Prosím, dejte mi vědět, jestli je tady ještě něco, co byste potřebovala,“ řekne. „Za chvíli se vrátím, abych vás zkontroloval.“

Srdce mi závodí a já přemýšlím, jestli to znamená, že neuvidím Wadea. Cítím se ubohá, že ho chci vidět tak hrozně moc, takže se snažím soustředit na svou práci.

Kliknu na první e-mail, posilujíc se na stížnost ohledně společnosti, nebo produktu, u kterého nevím, jak odpovědět. Vím, že jsem byla instruována e-mail jen přeposlat Wadeovi a dát zákazníkovi vědět, ale pravděpodobně budu cítit vinu, pokud to nebudu moct udělat nějak lépe.

Místo toho mě vítá e-mail, který je překvapivě nadšený.

Drahý Covington Enterprises,

Chtěla bych vám poděkovat za vaši Už Žádná Úzkost….aplikaci pro děti. Nesmírně pomohla mému synovi Chadovi. Přešel z problémů s ADHD a dalších problémů ve škole k mnohem lepšímu reagování na stresové situace a přizpůsobení se tomu, že se mnohem snadněji změnil. V reakci na váš průzkum je ta aplikace všechno, v co jsem mohla doufat, a já nemám žádné návrhy na změny.

S pozdravem,

Marge Whittonová,

Velmi šťastný zákazník.

Na mé tváři se objeví úsměv, když kliknu na „odpovědět“, abych odepsala Marge. Je krásné, že aplikace vytvořená společností Wadea, pomohla této rodině. Použiju obvyklou odpověď, ale dodám osobní poznámku.

My se tady v Covington Enterprises snažíme přinést to nejlepší z naší rodiny do té vaší.

Je to příležitostná osobní poznámka a já si nejsem jistá, proč jsem jí napsala, protože se domnívám, že žádná „Covingtonova rodina“ neexistuje. Možná je to proto, že už se cítím jako součást „pracovní rodiny“ a jsem potěšena dělat tuhle práci. Je velmi odlišný pocit, který jsem měla, když jsem pracovala v nevděčné práci, jakou byla banketová servírka.

Když otevírám další e-maily, jeden po druhém, všechny říkají podobné věci.

Pomohl jste mi, když jsem se vrátil z války a měl PTSD (posttraumatická stresová porucha). Pomůcky a tipy mi zachránily život.

Moje matka trpí strašlivou úzkostí, ale poslouchá hypnoterapie vaší aplikace, která ji uklidňuje a uchlácholuje ji natolik, že je schopná spát.

Můj manžel byl alkoholik, ale vaše aplikace Přestaňte Pít Hned, na něm zapracovala víc, než všechna terapeutická sezení, kterých jsme se zúčastnili společně. Teď se cítí pozitivně a energicky, než když se vzdal svého života a zůstává mimo alkohol.

Jejich opravdové příběhy mě nutily přemýšlet o všem špatném, co jsem si myslela o Wadeovi a jeho společnosti a dokonce i o lidech s penězi. Zjevně on si svoje peníze upřímně vydělal tím, že pomáhal lidem. A mohl se ke mně chovat dávno v minulosti jako čurák, ale něco se určitě změnilo.

V určitém okamžiku přišel recepční, aby mě zkontroloval, jak mi slíbil, ale já byla zaujatá všemi těmi děkovnými odpověďmi na průzkumu.

Položí vedle mě krůtí sendvič a řekne, „Víte, můžete si dát přestávku na oběd.“

„Dobře,“ řeknu mu. Pak si připomenu, že se musím vrátit do země živých a dodám, „Děkuju vám,“ ale on už je pryč.

Jsou tady pouze dvě odpovědi, které lze interpretovat mírně negativně. Jedna říká, že jim nejde stáhnout aplikace do jejich telefonů. Další má návrhy na nové nebo vylepšené aplikace, například pro fibromyalgii (chronická porucha charakterizovaná rozšířenou bolestivostí pohybového aparátu, únavou a citlivostí v lokalizovaných oblastech), léčbu bolesti a autoimunitního onemocnění. Zajímavé. Napíšu zpět zákazníkovi, tak, jak mě recepční instruoval pak stisknu tlačítko přeposlat, které přepošle tento e-mail Wadeovi.

Nejprve se párkrát zakousnu do krůtího sendviče. Je skvělý, právě jak sliboval recepční. Vyplňuju papírovou práci, jak jsem byla požádána. A pak se vrátím k úkolům.

Cítím se nervózně, když píšu a přemýšlím, jestli bude Wade zkoumat každé moje slovo.

Dokončila jsem procházení e-mailových odpovědí od zákazníků, napíšu. Tenhle a e-mail, který bude následovat, jsou jediné e-maily s negativní zpětnou vazbou. Dala jsem zákazníkům vědět, že jsem ti jejich e-maily přeposlala.

Kliknu na poslat a pak přepošlu další e-mail bez dalšího komentáře. Srdce se mi znovu rozbuší nervozitou, stejně jako to dělalo celý den, ale tentokrát je mnohem rychlejší. Část mě přemýšlí, co teď mám dělat, když jsem dokončila tenhle úkol. Předpokládám, že bych měla zajít za recepčním a zeptat se ho, co dál. Jiná moje část uvažuje, jestli – a kdy – uslyším znovu o Wadeovi.

Nemusím čekat dlouho. Je tu téměř okamžitá odpověď. Dlaně se mi potí, zatímco myší pohybuju kurzorem k e-mailu a pak na něj kliknu.

Velmi dobře, říká jeho e-mail. Děkuju ti. Mohla bys prosím přijít teď do mé kanceláře?

Tentokrát nechám pusu dokořán, protože tady není nikdo, kdo by to mohl vidět.

Osobní předvolání do kanceláře Wadea je věc, kterou chci právě teď víc, než cokoli jiného. Musím se mu omluvit za to, že jsem ho odmítla na základě stereotypů, které jsem si vytvořila v hlavě. A mám pocit, že tu jsou určité věci, které musí taky on udělat, co se mě týče.