HSD - 11. kapitola

Překlad: Esmeralda

EMILY

Jsem doma a zuřím. Mám pár hodin před tím, než mi začne hodina, ale poprvé v mém životě, se mi tam nechce. Zavolám sestře, Jessice, jedné z těch jediných lidí, kterým můžu přiznat, co jsem za blázna.

Ještě jsem jí nic neřekla, protože jsem byla v rozpacích, že jsem ztratila svou práci, v rozpacích, že jsem v milosti toho muže, o kterém jsem přísahala, že jsem skončila - i když se mě vždycky snažil přesvědčit jinak - a jistě v rozpacích ze skutečnosti, co jsem dělala ve své nové práci se svým pitomým ex. Nic z toho bych jí ani neřekla, pokud by moje srdce nebylo úplně zlomené, znovu. V takových chvílích opravdu potřebuji svou sestru a já jen doufám, že mě nebude soudit.

Rychle ji povím celý příběh a ignoruji její pokusy o zadání milionu otázek. Vždycky měla Wadea ráda a jsem si jistá, že ráda slyší, že je zpátky v mém životě. Jen počkej, až uslyšíš část o jeho dítěti.

„Má dítě?“ Vybuchne, když se konečně dostanu k té části příběhu. „Je to dítě opravdu jeho?“

Jak jinak, Jessica hledá pochybnost.

„Myslím, hádám,“ říkám jí. „Nazvala ho tátou.“

„Páni,“ říká Jessica a pro jednou je beze slov - což je pro ni těžké.

„Já vím,“ zasténám. „Nemůžu uvěřit, že jsem znovu Wadeovu věřila, jen abych zjistila, že něco schovává. A to jsme zatraceně dováděli v jeho kanceláři.“

Přeskočila jsem nesnesitelné detaily, jelikož část mně nemůže uvěřit, že jsem dovolila Wadeovi se mnou dělat všechny ty věci v pracovním prostředí. Nejen pracovním prostředí, ale v můj první den na novém zaměstnání, i když je to Wadeova společnost. Avšak část mě byla naprosto nadšená, dělali jsme něco zakázaného a mohli jsme být přichyceni. Dokud jsme takřka nebyli. Jeho dcerou ze všech lidí.

„Nemůžu uvěřit, že mi dělal všechny ty věci, co mi kdysi dělával, aniž by mi nejprve řekl, že má zasrané dítě,“ říkám znovu Jessice. „Myslím, že bych měla vědět, jaký to je pitomec. Je to moje vina, že jsem ho vpustila zpátky do mého života.“

… A do mých kalhotek si myslím sama pro sebe, aniž bych to řekla nahlas.

„No, jen zadrž Emily,“ říká Jessica. „Vždy rychle všechno soudíš. Mohly byste zde však existovat okolnosti, o kterých nevíš.“

„Jako co?“ Zeptám se jí. „Jako že by náhodná malá holčička z ulice mu říkala jen tak tati a on ji neopravil, ale i když to vlastně není její otec? Nebo třeba že dávaj znovu ten pořad 'Punked' a je to všechno velký žert a hraje si se mnou? Nebo snad jsem v jednom z těch rozhlasových pořadů, kde testují, jak moc opravdu někoho miluješ-“

„Oooooh,“ říká Jessica. „Právě jsi řekla to slovo na M. Řekla jsi milovat. Miluješ Wadea. Věděla jsem to. Vždycky jsem to věděla. Pořád ses přes něj nedostala. Proto jsi od něj nikdy neměla vážného přítele. Proto jsi nikdy neměla sex.“

„Jessico!“

Jsem na ni tak naštvaná. Opravdu není čas nebo místo na to, aby mi připomínala, že jsem stará, nemilovaná, protože stále visím na tom pitomci.

„Promiň, Em,“ řekne, ale chichotá se. „Já jen… tahle věc s dcerou naštve, ale doufám, že existuje nějaké rozumné vysvětlení. Protože si vážně myslím, že to opravdu potřebuješ. Jeho zpátky ve svém životě. Protože ho miluješ. Je to jasné. Jinak by tě tohle neobtěžovalo.“

„Ach, Jessico,“ vzdychnu a snažím se neznít tak blízko k pláči jak k němu mám. „Nevím, proč jsi tak šťastná. Tohle je pro mě opravdu, opravdu těžké.“

„Hej, Em, neplakej,“ říká tiše. „Omlouvám se. Já vím, že je to hrozné. Ale možná se to nějak vyřeší.“

„Jak se to může vyřešit?“ Zeptám se jí. „Té holčičce můžou být nejméně čtyři roky. To by znamenalo…“

„Jo,“ říká a nakonec nezní tak radostně, jak se já cítím. „Načasování je docela blízko.“

Wade a já jsme se před pěti lety rozešli.

„To by také hodně vysvětlovalo,“ řeknu jí. „Možná proto se stal takovým pitomcem. Našel někoho jiného, ​​ale nechtěl mi to říct. Choval se jako blbec, abych neměla na výběr a rozloučila se s ním. A to fungovalo. Rozešla jsem se s ním.“

„Ach, Em.“

Chvíli mlčíme.

„Říká se, že existují známky, kdy zjistíš, že jsi podváděná. A zpětný pohled je vždy dvacet ku dvaceti. Ale prostě si nedokážu představit, že by to Wade udělal.“

„Taky sis nemyslela, že je takový pitomec,“ připomínám jí. „Řekla jsi, že musí existovat nějaké vysvětlení.“

„No, možná je,“ říká, znovu zní nadějně.

Alespoň někdo.

„A to je další věc,“ říká najednou. „Byl na výcviku. A pak šel do války. Kde a jak mohl najít čas na podvádění?“

„Nevím,“ pokrčím rameny. „Možná se s někým seznámil těsně před tím, než odešel, a udržoval dva vztahy najednou. Nebo možná to byla nejprve jen emocionální věc a pak, jakmile mě nakonec přiměl se ho zbavit, to bylo fyzické. Konec jeho prvního nasazení se stal jen chvíli poté, co jsem se s ním rozešla.“

„Jo, a já jsem ti říkala, abys prostě počkala a promluvila si s ním, jak chtěl,“ připomíná mi. „Pak bys možná měla odpověď na některou z těchto otázek.“

„Jessico,“ zasténám.

„Vím. Teď už je pozdě abych ti to připomínala.“

„Přesně.“

Ale má pravdu. Wade se mnou chtěl zoufale mluvit, když se vrátil domů a prosil mě, abych se s ním nerozcházela, dokud nebudeme komunikovat tváří v tvář. Řekl, že toho, co potřeboval říct, bylo víc.

Už jsem mu nemohla věřit. Byla jsem unavená tím, že mi ubližoval. A věděla jsem, že když ho znovu osobně uvidím - stejně jako jsem viděla dnes v jeho kanceláři – budu slabá a roztaju pod jeho dotekem. Neměla bych sílu se za sebe postavit.

A tak jsem ho opustila a nikdy se neohlédla. Až dosud a to byla chyba.

Ale Jessica má v něčem pravdu. Co by se stalo, kdybych si s Wadeem promluvila, jak chtěl? Proč by se mnou chtěl tak moc mluvit, kdyby moje současná teorie - že se pokoušel se mnou rozejít - byla správná?

Nic do sebe nezapadá a ani nedává smysl. Obvykle mluvení s Jessicou mě uklidňuje, ale právě teď mě to jen zneklidňuje.

„Na chodbě byla žena,“ řeknu jí. „Musela to být té holčičky máma. Byl… podváděl jí se mnou?“

Z té myšlenky mi je zle.

„Opravdu si nemyslím, že by to Wade udělal,“ říká Jessica.

„Taky sis nemyslela, že mě podvede, ale je tu malá holčička, jejíž existence ukazuje na něco jiného.“

„Možná to dokáže,“ říká Jessica. „Možná.“

Vzdychám. Nemám tušení, jak tomu přijít na kloub. Jediným způsob by byl dát Wadeovi třetí šanci a opravdu si nemyslím, že to v sobě mám. Vždyť to možná ani nechce. Možná mě jen využívá, a jakmile by se matka jeho dítěte o nás dozvěděla, znovu by se mnou skončil.

Najednou zazvoní zvonek.

Podívám se ven přes kukátko a uvidím Wadeovu tvář. „Emily,“ křičí a zabuší na dveře. „Prosím, pusť mě dovnitř. Prosím, promluvme si.“

Jak ví, kde bydlím? Přemítám.

Jo, papíry, které jsem vyplnila v práci, je na nich má adresa.

Sakra, Wade. Jeho zatraceně sexy pohled je na mě utvrzený.

Nechci ho pustit dovnitř. A přesto to udělám.

„Nikdy neuhodneš, kdo je před mými dveřmi,“ skoro šeptám do telefonu.

„Jo, vím,“ řekne Jessica skoro zpěvavě. „Wade Covington. Láska tvého životachce zachránit den a dát věci do pořádku. Abyste vy dva mohli konečně mít šťastně až do smrti, které si zasloužíte.“

„Velmi legrační,“ řeknu jí, srdce mi téměř vybouchne z hrudi. „Zavolám ti zpátky.“

„Samozřejmě, jen jdi,“ říká. „Musíte si to vysvětlit. Ale já budu jak na jehlách čekat, jak se tento milostný příběh vyvine.“

„Pa, Jessico,“ řeknu jí.

Měla bych jí poděkovat za podporu. Ale stěží dýchám. Zapomenu zavěsit telefon.

Jediné, co se zdá, že zvládnu udělat, je otevřít zatracené dveře a nechat Wadea Covingtona vejít zpět do mého života, právě když jsem si myslela, že je nadobro pryč.