FA - 14. kapitola 2/3

Překlad: Verča

Dívá se na mě. Vzpurně. Krásně. Ale pod její výzvou můžu cítit její potřebu – potřebu po bolesti, potřebu, kterou sadista ve mně nemůže ignorovat.

Muž neubližuje ženě. Ne tam odkud pocházím. Ale když jsem našel BDSM, zjistil jsem, že existuje mnoho lidí, kteří mají potěšení z bolesti, ať už je to pro zvýšení jejich vzrušení nebo pro vyplnění emocionální potřeby. Přestože jsem přijal moji úchylku, stále nejsem schopný osvobodit se od rozsudku, který s tím přichází. Nemohu zapomenout na hrůzu v Averynině obličeji ani na zklamání mé rodiny, když jsem jim řekl, že to není něco, co by mohlo být „vyléčeno.“ Jsem protikladem toho, kým jsem byl vychováván, a přesto Penny žádá mou nejhlubší, nejtemnější stranu, čemuž nemůžu odolat.

S třesoucí rukou vytáhne její sukni o kus výš, odhaluje tak její měkkou, krémovou kůži. S jejími pevně stisknutými rty, očima uzamknutýma s mýma, je odrazem víru emocí, které procházejí mým tělem – strach a touha, hněv a vzrušení, kráska a bestie.

Klesnu mým pohledem, má ústa se zavodňují v očekávání na okamžik, který přijde. Když uvidím cuknutí, vím, že porušila svůj slib.

Sakra, je tak svůdná. Olíznu si rty, vzpomínajíc na její chuť, její vůni, její sladké vzrušení, způsob, jakým sténala, když jsem se jí dotkl. Růžová a hezká zvenku, odolná a tvrdá zevnitř. Je vzrušená, její tváře červenají a její tělo se třese. Sex a bolest. Možná se nikdy dřív nesetkaly, ale jsem si jistý jako peklo, že teď ano.

„Výš.“ Povzbuzený její potřebou, Dominant uvnitř mě požaduje poslušnost. Její tváře jsou rudé a touha zahřívá její pohled, jak zvedá její sukni. To mě těší. Nejen proto, že přijímá mou dominanci, ale protože to znamená, že ji mohu dát to, co potřebuje a nebude bojovat.

Další kousek a můžu vidět okraj obvazu. Zúžím oči, nechám ji vidět můj nesouhlas, jak si rozepínám pásek. Můj pták se bolestivě tlačí proti zipu. Jsem tvrdý. Tak zasraně tvrdý, že mohu sotva rozumně myslet. Zakřípu zuby. Zatlačím své vzrušení. Tohle je o ní. Moje potřeby budou muset počkat.

S jedním pohledním vytažením mi vystaví její stehna. Její pohled se uzamkne s mým. Můj žaludek se přemění v několik uzlů, když uvidím dlouhý bílý obvaz. Udělal jsem to. Dotlačil jsem ji přes okraj. A teď musím svou chybu napravit. Trhnu mým páskem a začnu s ním kroutit v mých rukách.

„Nedodržela jsi tvůj slib.“

„Co s tím uděláš?“ Její třesoucí ruce neodpovídají vzpurnosti v jejím tónu.

„Chystám se ti ublížit, zlatíčko, takže až příště pomyslíš na ublížení si, vzpomeneš si, komu musíš zavolat.“ Jdu k ní, jsem tak blízko, že můžu cítit teplo z jejího těla. „Chci, aby ses tváří otočila ke stolu. Zvedla svou sukni a pak se roznožila a chytila okraje stolu.“

Její tváře zrudnou a kousne do jejího rtu, váhavost je vepsaná v jejím obličeji. Téměř můžu slyšet zběsilý rytmus jejího srdce, ale cítím i její vzrušení. Část mě je v pokušení vzít ji do náručí a uklidnit ji, cítit její měkkost proti sobě, ale už dávno jsem tyto pocity potlačil a posunul mé soustředění na temnotu uvnitř mě. Její potřeba se perfektně vyrovnává mé. Chci ji potrestat. Potřebuju její bolest.

Dívá se na mě, v jejích očích je trochu nejistoty, ale také odvaha, vášeň a touha.

S trhaným nádechem se otočí a opře o stůl.

Ach. Krásná poslušnost.

Sáhne dozadu a rozepne si její sukni, aby mi ukázala její krásný zadeček. Její kalhotky jsou bílé, krajkové, proužek látky se uhnízdil mezi jejími plnými půlkami. Čisté. Nevinné. Vhodné k jejímu potrestání mou rukou.

Rukou, která by na sobě neměla mít zatracenej rodinnej prsten. Sundám si ho a vhodím do kapsy, okamžitě pociťuju úlevu.

„Drž se.“ Postavím se za ní, obalím ruku kolem jejího krku, abych ji udržel v klidu a odkopnu její nohy od sebe. „Deset úderů mým páskem za porušení tvého slibu. Souhlasíš?“

„Ano,“ zašeptám.

„Chci, abys je počítala. Vzpomínáš si na tvé slovo?“

„Můžu ho použít?“ Snaží se ohlédnout, ale přidržím ji na místě.

„Vždycky můžeš použít tvé bezpečnostní slovo, když jsi se mnou,“ ujistím ji.

Cítím, jak napětí opustí její tělo, když vydechne. „Můžu si vybrat něco jiného, když nejsme v klubu?“

„Cokoli, co pro tebe něco znamená, aby to bylo lehké na zapamatování.“

Její chvění mě vzrušuje. Její strach je balzám pro mou duši.

„Redemption,“ řekne. „Je to moje…šťastné místo. Vím, že je to hloupé.“

Můj žaludek se bouří, jak mě uvnitř zaplavuje vina, která je jako kyselina. Nepřišla tenhle týden do Redemption kvůli mně. „Vůbec to není hloupé. Je to pro mě zvláštní místo od okamžiku, kdy jsem se připojil. Byla to jen schránka skladu s několika žíněnkami a pár chlapy, kteří měli sen.“

Sen, který se pro mě stal skutečností. Sen, který by mohl snadno umřít, kdyby někdo objevil mé tajemství.

Pohladím Pennyin perfektní zadeček a zvednu ruku, abych do něj udeřil. „Připravená?“

„Ano.“

Můj pásek pleskne po jejím celém zadečku, zalapá po dechu a její tělo ztuhne pod mou rukou. Červený pruh se začíná rýsovat na její dokonalé smetanové kůži. Adrenalin zaplavuje mé žíly a žene se přímo k mému ptákovi.

„Jedna,“ vyfoukne.

Udeřím ji znovu proti její měkké kůži. Zakňučí a prohne se v zádech. „Dva.“

Další tři údery provedu tvrdě a rychle, ale opatrně. Nikdy nezasáhnu stejné místo dvakrát. Její svaly jsou pod mou dlaní tvrdé, její klouby na okraji stolu jsou bílé.

„Prodýchej to, Pen. Dýchej.“ Dám ji pár vteřin, než se jí podaří popadnout dech a pak ji šlehnu přes citlivá stehna, nejdřív jedno a pak druhé. „Tohle je bolest, na kterou chci, aby sis vzpomněla,“ řeknu jí. „Až budeš potřebovat uvolnění, tohle je bolest, po které chci, abys toužila. Bolest, kterou ti dám.“

Vzlyká, její tělo se třese. Na mém čele se objeví korálky potu, které stékají i po mých zádech. Moje tělo se potýká s potřebou, hladem a potěšením. Ona je všechno, co jsem kdy chtěl a nikdy jsem si nepředstavoval, že bych to mohl mít. Ona je květina, kterou bych neměl utrhnout, protože vím, že ji tak zničím.

„Shhh. Jsme téměř u konce.“ Utáhnu mou ruku kolem jejího krku, dám ji tak najevo, že jsem tady, že ji nenechám odejít, ale nezastavím se, dokud nebude potrestání u konce. Její zadeček je červený, horký, a označený pruhy od mého pásku. Naprosto nádherný.

Třikrát ji udeřím, mezi každou ránou ji dopřeju chvíli. Když na její kůži dopadne poslední ráda, odhodím pásek, vytáhnu ji nahoru, otočím a popadnu ji do náručí.

Penny vzlyká proti mému tričku, její ruce jsou sevřené proti mé hrudi. Hladím ji po hlavě, řeknu ji, jak jsem na ni pyšný, jak dobře si vedla a jak doufám, že se naučila lekci. Moje potřeba poskytnout ji pohodlí je stejně tak velká jako je její potřeba. Něco na Penny spouští mé nejzákladnější ochranářské instinkty. Zvenku se nezdá být zranitelná, s jejími drsnými ústy a její srdečností, a přesto pod všemi těmi úsměvy je žena, která potřebuje to, co ji můžu dát.

Povzdechne si, její dech se prohloubí a její ruce se uvolní. Je cítit tak měkce v mém náručí, tak správně. Jak dlouho to je, co jsem naposledy držel ženu tímto způsobem? Držel něco tak krásného v mém náručí?

„Potřebujeme ti dát něco na tvou kůži.“ Políbím ji přes vlasy.

„V lékárničce je krém.“ Natáhne si její oblečení a otevře dveře, vrátí se o několik okamžiků později s tubou krému.

„Zpátky do pozice.“ Zavřu a zamknu za námi dveře.

Penny se opře o stůl a vytáhne si sukni nahoru. Ucukne, když ji do kůže masíruju krém. Moje prsty zabloudí mezi její nohy. Vypustí mučivý sten, který ucítím v každém centimetru mého tvrdého-jak-skála ptáka.

Odhrnu ji její kalhotky a sjedu prstem skrz její záhyby. „Jsi tak mokrá. Tvůj trest se ti líbil.“

Rozdělí nohy a zašeptá, „Víc.“

„Co víc?“  Roztírám její vlhkost až k jejímu klitorisu, třu jí nateklý uzlíček. „Řekni mi, co potřebuješ.“

„Potřebuju…tebe.“ Ohlédne se přes rameno a kousne se do rtu. „Bylo to dost? Potřebuješ…víc?“

Líbí si mi, jak se červená, zatímco mi říká, co potřebuje. Její temnota se dotýká její erotické nevinnosti. „Jo, zlatíčko, potřebuju.“

„Můžu to zvládnout,“ řekne rychle.

„Vím, že můžeš.“

A pak jí roztrhnu kalhotky.