FA - 14. kapitola 1/3

Překlad: Verča

Nikdy jsem netvrdil, že jsem džentlmen

RAMPAGE

Po čtvrtečním odpoledním tréninku zastavím Coru po její hodině jiu-jitsu. Penny jsem v tělocvičně neviděl od úterní noci, kdy jsem porušil každé pravidlo, které jsem dodržoval od té doby, co mě Avery opustila – žádné vztahy, žádný intimní vztah, žádná vanilka. A přesto jsem se nemohl zastavit. Musel jsem se ji dotknout, políbit ji, a když mi dala najevo, co chtěla, ztratil jsem kontrolu. Odejít nebylo snadné, ale bylo to správné rozhodnutí. Pro nás oba. Tak proč nebyla v posilovně?

„Viděla jsi Pen?“ Zeptal jsem se Cory, kterou pozorně sledoval Blade Saw. Nikdy jsem neviděl, aby kolem sebe dva lidé tak tancovali, jako to dělají tihle dva poslední dva týdny.

„Viděla jsem ji včera. Říkala, že je příliš zaneprázdněná prací, aby šla do posilovny.“ Přimhouří její oči, což předpokládám, má být kárající způsob, ale jen ji to dělá roztomilou. Nevím, co drží Blade Sawa zpátky, ale pokud neudělá jeho krok brzo, prošvihne jeho šanci. Není jediný bojovník v Redemption, který si Cory všiml.

„Dobře. Dík.“

Cora si rozčileně povzdechne. „Opravdu není zaneprázdněná.“

Zamračím se. „Myslel jsem, že jsi řekla, že je.“

„Nedáváš pozor. Mezi tím, co řekne a jak jí je je velký rozdíl.“

„Jak se má?“

Její obočí se prohne. „Má teď těžký čas, vypořádává se se stresem. Obrní se a pak mě odstřihne. Mám o ní strach, když se tohle stane. Neodpovídá na mé hovory; nechodí do posilovny; někdy dokonce ani nejde do práce. Můžu to vidět přicházet, ale nemluví o tom se mnou, takže nevím, jak ji pomoct.“

„Co se stalo?“ Moje břicho se sevře, v zadní mysli mi naskočí rozhovor s Penny, o její potřebě – emocionální uvolnění.

„Nevím,“ řekne Cora. „Myslela jsem si, že to možná víš. Má jeden špatný vztah za druhým. Myslela jsem si, že konečně potkala chlapa, který se k ní bude chovat správně, kdo jí neublíží…Možná našla někoho s kým si může promluvit, někoho, kdo jí dokáže zbavit její bolesti.“

„Já to nejsem, Coro.“

„Ne,“ řekne tiše. „Hádám, že ne.“

***

PENNY

Cora mi dnes volá už popáté, jako by věděla, co jsem tuhle večer udělala a byla odhodlaná zajistit, aby se to znovu nestalo.

„Coro, pracuju.“

„No, já ne. Včera v posilovně jsem viděla Rampage. A přemýšlela jsem, protože se mi zdá, že věci s Rampagem trochu zkameněly, že by sis měla dopřát styl Doctora Deatha – žádné závazky, žádné zlomené srdce.“

„Flirtuje s tebou, ne se mnou.“

Cora vydá tsk-tsk zvuk do telefonu. „Říkala si mi, že Doctor Death spí s čímkoli, co chodí. A s tebou taky flirtuje. Ve skutečnosti si myslím, že s ženou neumí mluvit bez flirtování. Je pátek a potřebuješ jít ven. Blade Saw je pro, a doufám, že ho opiju dost na to, aby se mnou šel domů a ukázal mi nějaké MMA dovednosti v posteli.“

Někdo zaťuká na dveře a já položím telefon. Amanda nemá problém s tím, že si soukromě s někým volám, protože to nedělám často.

„Jdu s Jill a Danou na pracovní večeři,“ řekne mi Amanda, jak otevře dveře. „Mari jsem poslala domů dřív a Ray je na sledovačce. Můžeš jít kdykoli budeš chtít. Jen se ujisti, že zamkneš.“

„Žádný problém. Užij si večer.“

Zvednu telefon, opřu se proti mému stolu, mávajíc na každou, jak odcházejí. „Myslela jsem, že jsi říkala, že jsi moc nerandila, takže si nejsem jistá, odkud pocházejí tvé randící rady.“

Cora se zasměje. „Nebyla jsem jeptiška. Ale chlapi, se kterými jsem byla, byli příliš nezkušení a rozvášnění. Jediné, co jsem musela udělat, bylo usmát se, a oni si hned sundali jejich spodky, protože když trávíš většinu svého dne před počítačem, kde máš virtuální sex s mimozemšťany, neztrácíš čas, když je ti nabídnuta skutečná věc.“

„Nemohla bych se s Doctorem Deathem vyspat, Coro. Je to kamarád. Je tak pobuřující, že mě rozesmívá. Nebyla bych schopná brát to vážně.“

„Jack je taky kamarád a bereš to vážně.“

Moje srdce vynechá v mé hrudi. Jo, začalo to být vážné, ale on to rychle zastavil.

„Už ne.“ Ačkoli jsem ho držela v posilovně prostřednictvím společných přátel, abych se ujistila, že nevynechá trénink kvůli klubu.

„No, ptal se na tebe,“ řekne Cora.

„Setkáš se s Blade Sawem v tělocvičně?“

„V osm hodin,“ řekne. „Po Fuzzyho třídě Udeř nebo Zahyň, do které si mě přinutila přidat se. Ptala jsem se Doctora Deatha, jestli by si s námi nechtěl vyjít, a řekl ano. Ve skutečnosti si myslel, že ho zvu na trojku se mnou a Blade Sawem, ale dostal se přes jeho zklamání, když jsem mu řekla, že ten čtvrtý jsi ty.“

Uslyším zaznít zvonek, takže jdu do recepce, abych se podívala na návštěvu. „Dobře, já…“

„Co ty?“ řekne Cora.

„Zavolám ti. Jack je tady.“

Cora se ostře nadechne. „Uvidíme se na hodině. Nemůžu se dočkat, až o tom uslyším.“

Ukončím hovor a polknu hroudu v krku. Byly to jen tři dny, a přesto mi připadá, jako bych ho neviděla roky. Má na sobě bílé tričko, které přiléhá k napjatému, svalnatému břichu a opotřebované džíny, které visí na jeho úzkých bocích.

„Co tu děláš?“

Zírá na mě, jeho oči jsou tvrdé a divoké. Cítím, jak se snaží vidět do mé duše, ale moje srdce buší tak tvrdě, že si nejsem jistá, zda do mého mozku proudí kyslík, abych pochopila, co se děje.

„Jacku?“

Jeho pohled cestuje přes mé tělo a přetrvává na mých stehnech, jako by se mohl podívat pod mou sukni. Napne se a jeho oči se zúží, jako by věděl, že jsem porušila svůj slib.

„Jsi sama?“

„Ano. Všichni jsou už pryč a já se taky chystala jít.“

Přejde ke mně, vlasy na zátylku se postaví.

„Zamkni dveře.“

Vzrušení ze strachu vystřelí skrze mě a na mém čele vyraší korálky potu. Co když to ví? Nebo mě podezřívá? Co udělá?

„Hned.“ Jeho hluboký, velící hlas Doma se proplétá skrze mě, ovívají mě plameny touhy. Důvěřuju Jackovi dost, abych se s ním zamkla v kanceláři zvláště, když vím, co přichází? Důvěřuju sobě?

Projdu kolem něj a zamknu přední dveře.

„Tvoje kancelář,“ řekne po mém návratu. „Hned.“

Vyskočím nad jeho ostrým tónem, uhnu se mu z cesty, když kolem mě projde skrz dveře do mé kanceláře. Je jako mocné a silné zvíře, které se žene za svou kořistí.

„Co se děje?“

„Postav se před stůl.“ Ukáže k velkému dubovému stolu, který jsme s Amandou zrenovovaly, když jsme to tu zařizovaly.

Zmatená udělám, o co mě požádal, můj dech se zadrhne v krku, když zavře a zamkne mé dveře.

„Jacku?“

Je ke mně otočený. „Nehýbej se.“

Do hrudníku mě praští zklamání. Přišel sem, aby se ujistil, že chápu, že mezi námi nic není? To se nemusel obtěžovat, protože jsem tu zprávu již dostala. Jsem nic. Nic zvláštního. Nic mimořádného. Nestojím za jeho čas, zejména proto, že je na vrcholu slávy. Jsem jen jeho přítelkyně. Prostě stará nepředvídatelná Pen. Ale nemusí být tak chladný.

Bezcenný kus hovna, naprosto k ničemu.

Ne. Ne. Ne. Mé prsty se utáhnou na okraji stolu. Ještě jsem se z minulé noci nevyléčila.

Jack se otočí a opře se proti dveřím, jeho silné paže si založí přes jeho masivní hruď. „Vyhrň si sukni.“

Šok ukradne můj dech a jediné, co mohu dělat, je zírat. „Cože?“

„Slyšela jsi mě. Vyhrň si sukni. Hned.“

Bang. Bang. Bang. Moje srdce krutě buší proti mým žebrům. Adrenalin prochází mými žilami a mezi nohama cítím spoustu tepla. On Ví. Můžu to vidět v jeho očích, slyšet v jeho hlase…

„Proč?“ zašeptám.

„Víš proč,“ vyřkne. „Nedodržela si svůj slib.“

Rukama si uhladím mou krémovou sukni, s hedvábným vnitřkem a makramé, a pevně si ji přitisknu ke stehnům. „Nezáleží na tom, jestli jsem ho dodržela nebo ne. Tady nejsme v klubu. Mezi námi nic není. Docela jasně jsi mi to ten večer vyjasnil.“

„Ten večer jsem to posral.“ Změní jeho postoj. „Nejsem pro tebe dobrý, Pen. Potřebuješ být s někým normálním. Milým chlapem, který se k tobě bude chovat správně a nebude ti chtít ublížit.“

Moje ruka se sevře do pěsti. „Nelíbí se mi milí chlapi. Nechápou mě. Jsou příliš jemní. Můj život je o bolesti. Emocionální a fyzické bolesti. To je to, co vím, čemu rozumím, co potřebuju.“

„Takže sis ublížila?“

„Ne, ne-“

Utne mě. „Nelži mi.“ Odmlčí se a jeho hlas se stane hlubším. „Ukaž mi to.“

Moje ústa vyschnou nad náhlým příkazem, chytnu okraj mé sukně.

„Co, když jsem to udělala?“ řeknu vzdorně. „Nic s tím neuděláš.“

Jeho hrdlo se napne, jak polkne. Zírá na mě. „Dám ti to, co potřebuješ.“

Všechen vzduch prudce opustí mé plíce a ucítím znepokojující vlhkost mezi mými stehny. „Neodvážil by ses. Jsem v práci.“

„Zkus.“

Ve vzduchu nad námi létají jiskry, zajímavá směs strachu a vzrušení proudí mými žilami. Narovnám se, zkroutím prsty kolem okraje mé sukně a pomalu ji vytahuju, bolestně pomalu. Jack ztuhne. Jeho oči sklopí dolů a pak se zase vrátí k mým. Olízne si rty a jeho oči ztmavnou.

Probudila jsem bestii.