FA - 13. kapitola

Překlad: Verča

Prosím. Prosím. Prosím.

PENNY

Jack řídí, jako když bojuje. Naplno. Intenzivně. Válcuje všechno, co se mu dostane do cesty. Dobrá věc, že mám auto, které zvládne trochu úderů. Můj Mustang je mou absolutní pýchou a radostí.

„Tohle je kurevsky sladká jízda.“ Plave provozem tak rychle, že se svět stává rozostřeným. Nebo to je tím, že mi vlasy létají před obličejem.

„Jsi jediná osoba, které jsem dovolila řídit mé auto.“ Chytím se polstrované loketní opěrky, když ostře zatočíme. „Koupila jsem ho za peníze, které mi nechal dědeček. Miloval by ho. Byl velký sběratel aut. Každý víkend mě bral na jízdu jiným autem. Můj táta ho nenáviděl. Byl zuřivý, když zjistil, že dědeček nechal všechno mně. Přinutil mamku jít k soudu kvůli zpochybnění vůle, ale soudce shodil celou tuhle věc ze stolu. Bez jeho peněz bych se nikdy nepřestěhovala do Ameriky. Postaral se o mně, i přesto, že byl pryč.“

„Zní jako skvělej chlap.“ Zatočí do Rockridge a já ho nasměruju do mé klidné ulice Claremont Avenue k malému krémově-okrovému dvojdomku v jihozápadním stylu.

Jack zaparkuje v malé garáži a pak mě následuje ke schodům, kde na mě netrpělivě čeká obrovská koule bílých chlupů, Clarice.

„Nemyslel jsem si, že jsi kočičí žena,“ řekne.

 „Taky jsem si to myslela, protože jsem neměla dovoleno mít domácího mazlíčka, ale pak jsem se potkala s Clarice.“ Skloním se, abych ji mohla pohladit. „Našla jsem ji na příjezdové cestě těsně poté, co jsem se nastěhovala. Byla opuštěná a v hrozném stavu, vypadala jako by na ulici zažila těžké časy. Je trochu temperamentní, a stává se trochu rozčílenou, když přijdu pozdě, takže na sebe dávej pozor.“

Clarice se prohne a zasyčí, když je u ní Jack blízko. Ten odstoupí, když otevřu dveře.

„Ach, a nemá ráda muže,“ dodám.

„Yeah, všiml jsem si.“ Jack čeká, než Clarice vejde do domu, pak vstoupí. „Vždycky jsem měl psy,“ řekne. „Měli jsme spousty pozemků, takže jsme měli hodně místa na běhání. Když jsem přijel do Kalifornie, chtěl jsem psa, ale řekl jsem si, že by to nebylo vůči němu fér, protože bydlím v bytě. Jednoho dne chci mít dům s velkým dvorkem a pak si pořídím své psy. Ty velké. Ale hodné k dětem.“

„Chceš děti?“ Zavřu dveře a Clarice se o mě otře a zavrní.

„Bývalo tomu tak. Hodně jsem o tom přemýšlel, když jsem byl s Avery. Teď si nemyslím, že bych byl schopný mít s někým tenhle druh závazku.“

„Spálila tě hodně viď?“ Natáhnu se kolem něj, abych pověsila mou tašku na cvičení, a dostanu nás tak do těsné blízkosti.

„Jo, to jo.“

Jack mě následuje do kuchyně. Clarice čenichá u své misky, takže ji nakrmím. Když se otočím, uvidím, jak se Jack opírá o dveře a pozoruje mě.

„Všem pomáháš.“ Jeho tvář změkne. „Pomáháš Amandě, zachránila jsi kočku, snažíš se dát dohromady Coru a Blade Sawa, a mnoho dalšího. Kdo pomáhá tobě?“

„Nepotřebuju pomoc.“ Odvrátím se a vyhýbám se jeho pečlivé prohlídce. „Naučila jsem se, jak se o sebe postarat sama. Ale ráda pomáhám lidem, pokud můžu, protože vím, jaké to je, když potřebuješ pomoc a nemáš nikoho, kdo by ti ji poskytl.“

„Všichni potřebují pomoc.“ Jeho pohled klesne k mým stehnům a uvnitř se kroutím. Myslí si, že potřebuju pomoc kvůli řezání. To je důvod, proč je tady? Myslí si, že si dneska ublížím?

„S tímhle místem jsem absolutně vyhrála.“ Vedu ho do obývacího pokoje, jen abych změnila téma. „Právě to tu renovovali, a já jela kolem zrovna, když zatloukali ceduli na prodej. Zbylo mi trochu peněz od mého dědy a ze soudního sporu proti Retchovi, takže jsem to vzala.“

Miluju své malé místo s malou rohovou kuchyní, skříněmi z tmavého dřeva, pultem z bílé žuly a leštěnými dřevěnými podlahami. Malý jídelní stůj je obklopený čtyřmi červenými plastovými židlemi. Zbytku otevřeného prostoru dominuje obří šedá sedací souprava, kterou jsem umístila před televizi, a odekorovala ho výraznými polštářky a hustým, červeným kobercem.

„Je to tu docela červené.“ Ukáže na jasně červený lustr visící v kuchyni, který odpovídá třem třešňově-červeným židlím u pultu.

„Yeah. Miluju tu barvu.“

Bavíme se o tělocvičně a jeho tréninku, přesunu do profesionálního života, zatímco dělám kávu. Pak zapnu televizi a omluvím se, protože si chci dát rychlou sprchu, což se ukázalo být velkou výzvou kvůli obvazům. Vklouznu do šortek a trička, projedu si prsty mé vlhké vlasy a připojím se k Jackovi na pohovce.

„Co sledujeme?“

„Fotbal.“ Natáhne se kolem mě pro dálkový ovladač, a jeho ruka se o mě otře. Vzhlédnu a uvidím, jak mě sleduje, jeho oči sledují každý detail mé tváře, vlhkých pramenů mých vlasů, výstřihu mého trička…

„Jsi hezky čistá.“

„Myslíš tím, že vypadám lépe, když nejsem propocená, špinavá, potřísněná krví a bez kamínků na těle?“ Chci se ho dotknout, cítit ho proti sobě. Chci se zabořit do jeho těla, jako v místnosti první pomoci a cítit se znovu v bezpečí.

„Myslím tím, že jsi krásná žena.“ Natáhne prsty k mé čelisti a pohladí mi tvář. Moje oči se zavřou a já se opřu do tepla jeho dlaně. Nepamatuju si, kdy jsem se takhle cítila, jako bych byla naživu, jako bych byla sama sebou, protože zná moje tajemství.

„Tak krásná,“ zašeptá.

Rozpouštím se z jeho dotyku, hlubokého, tichého hlasu a horkého, tvrdého těla.

Odhrne mé vlhké vlasy z obličeje, sklopí jeho hlavu a otře se jeho tváří o mou. Jeho dech je u mého ucha teplý, jeho strniště je drsné proti mé kůži. Nakloním se k němu pro víc.

„Krásné rty.“ Jeho ústa se otřou o má a vklouzne jeho jazykem mezi mé rty. Otevřu se pro něj a on mě políbí. Měkce a sladce. Pomalu a jemně. Tak rozdílné od muže v klubu nebo bojovníka z Redemption. Tohle je Jack, jak jsem ho nikdy předtím neviděla. Chutná po kávě a touze, a chci to z něj vypít.

Políbí mě hlouběji, rukama podebere můj obličej a drží mě. Natáhnu ruce k jeho krku, hořící, toužící po volnosti.

„Krásná tvář,“ zamumlá.

Natáhnu se blíž, uchopím jeho masivní ramena. Jeho ruka klesá k mému pasu, vklouzne pod lem mého trička. Jeho teplý dotek na mé holé kůži vyšle můj pulz do závratných výšek, zasténám.

Stáhne mě na polštáře, následuje mě dolů, nepřerušujíc polibek. Jeho tělo je lahodně horké a tvrdé. Cítí se s ním spojená, chráněná, jako bychom byli jedna osoba, a ne dvě.

„Jsi tak kurevsky měkká,“ vydechne. „Tak sladká.“ Umístí mi polibek na krk, jak se jeho ruce pohybují po mém těle. Rukama za krkem si ho přitáhnu dolů. Chci jeho celou váhu na sobě. Chci se cítit drcená, dušená, obklopená horkým, po pižmu vonícím mužem.

Jack zasténá. Jeho boky se přitisknou k mému břichu, jeho erekce se delikátně tře o má stehna. Rozšířím víc mé nohy, brousím se proti němu, vyhledávajíc ten lahodný pocit hrubých džínů na mém pulzujícím klitorisu.

„Shh. Zpomal. Chci si tě užít.“ Pokládá po mém krku polibky. Sevře má prsa přes podprsenku, jeho dotek je pevný a silný. Svíjím se a kroutím, nejsem schopná zůstat v klidu. Šílím z jeho dotyků, dělá mě vlhkou, takže se musím hodně držet, abych z něj nestrhala šaty, aby mi dal to, co chci.

Jeho oči ztmavnou a přetáhne mi mé triko přes hlavu, jeho pohled je žhnoucí. „Ach, Pen.“

Mé ruce najdou jeho záda a hladce přejíždějí přes jeho svaly. Cítím, jak se mu vlní pod trikem, když mi sklouzne jedním ramínkem přes mé rameno. Jeho dýchání je těžké a jeho pohled je intenzivní, jak se jeho hlava skloní dolů a přitiskne jemný polibek na mou holou kůži.

Druhé ramínko stáhne pomalu, opatrně a jemně, jako by se sám škádlil. Prohnu má záda, nabízím mu má ňadra. Jsem ztracená v senzaci.

Jack sleduje jeho prst na okraji mé podprsenky a zanechává na mé kůži hořící stopu. S bolestivou pomalostí stáhne mé košíčky dolů a uvolní tak má prsa ze zajetí. Vzdychnu, když se hořící kůže dostane do kontaktu s chladným vzduchem, mé bradavky jsou tvrdé a bolavé.

Chci na sobě jeho ústa a jeho teplo. Ale neprokáže mi tu laskavost. Namísto toho cestuje přes mou bradavku prstem. Kolem a kolem, dokud nezapletu mé prsty do jeho vlasů a nepřitáhnu si ho k mému prsu. „Prosím.“

„Ztěžuješ mi to, chci na to jít pomalu.“ Umisťuje polibky přes křivku mého prsa a pak vtáhne levou bradavku mezi své zuby. Zasténám, jak ji olízne a vsaje, štípne a kousne, zatímco druhou rukou mačká a laská mé pravé prso. Moje stehna se rozevřou, zvou ho. Jeho rukou pomalu klouže přes citlivou kůži mého vnitřního stehna.

Nikdy dřív jsem nepoznala takovouhle touhu, chci to tak divoce, že hořím, potřebuju to tak, až mě to bolí. Je mistrem manipulace, poskytovatel potěšení. Ví, kde se dotknout a jak tvrdě. Ví, jak mě vzrušit. Nesnažím se přemýšlet o tom, kde získal všechny tyhle poznatky, o nespočtu žen, se kterými byl, co s nimi dělal v jeho klubovém pokoji. Předstírám, že jsem jediná, kterou laskal, jediná, kterou chce.

Vzhlédnu, abych viděla, jak mě pozoruje, posuzujíc moji reakci na jeho dotek. Cítím se odkrytá a uctívaná pod intenzitou jeho pohledu. Pohne se k mému druhému prsu, ochutnává a mučí mou bradavku jeho ústy. Přejíždí jeho prsty přes mé stehno a pak podebere křivku mého pohlaví přes moje šortky. Vyjde ze mě zoufalé zasténání a během několika vteřin je na mě, jako bych zlomila jeho sebeovládání. Líbá mě tvrdě, drsně, brousí se proti mně a tím mě tlačí do pohovky. Když si ho k sobě přitahuju, popadne mé zápěstí jednou rukou a přišpendlí mi je nad hlavu. Odstrčí mé šortky a kalhotky stranou a přejede jeho silný prstem po mých záhybech, zatímco mi saje a kouše mé bradavky, dokud se nesvíjím a nesténám.

„Prosím,“ sténám. „Prosím. Prosím. Prosím.“

„Řekni mi, co chceš.“ Zaboří jeho obličej do mého krku, kousne mě do citlivé pokožky na vrcholu ramene.

„Sex. Chci sex. Chci tě uvnitř. Teď. Svlékni mě.“

Jeho ruka se utáhne na mých zápěstích tak tvrdě, že mě to bolí. „Nemám normální sex,“ zavrčí. „Pokud tě svléknu, ublížím ti. Potřebuju tvou bolest, zlatíčko. Dává mi to potěšení.“

Moje srdce na chvíli vynechá. „Chceš mi naplácat?“

Kroutí s mou bradavkou mezi jeho palcem a ukazováčkem, dokud nelapám po dechu. „Chci dělat víc než jen to. Chci tě dráždit, dokud nebudeš mít potřebu udělat se. Chci tě slyšet křičet a plakat. Chci tvé slzy. Chci ti tak moc ublížit, že už nikdy neucítíš potřebu ublížit si. A chci ti dopřát tolik potěšení, že nebudeš schopná vytvořit souvislou myšlenku.“

Můj mozek zamrzne strachem a touhou. „Nemůžeš to udělat takhle?“

Jackům telefon zavibruje na konferenčním stolku, slyším, jak zasyčí.

„Potřebuju tě,“ zašeptám a tlačím své tělo proti jeho. Ale neustálé vibrace telefonu zničí to kouzlo. Odtáhne se a popadne telefon.

„Tady Jack,“ řekne, držíc telefon u ucha. Vyjde k ložnici, a já se potopím do pohovky.

Chce mi ublížit. Nejen v klubu, ale i tady. Jdu zpět k cestě, na které jsem dříve byla? Vystavím se opětovnému zneužívání? Jak nakreslím čáru, když jsem ji nemohla nakreslit dříve? Myslela jsem si, že Adam je můj spasitel, a ukázalo se, že je stejně špatný jako můj otec. A přesto cítím s Jackem spojení, které jsem s nikým ještě nikdy necítila. Oba hledáme potěšení v bolesti, oba jsme utrpěli zradu a ztrátu. Jediné riziko je, že když do toho spadnu hluboko, nedokážu najít cestu ven.

Jack se o několik minut později vrátí a sedne si na okraj pohovky. Povzdychne si a rukou přejede přes jeho obličej. Vím, co řekne.

„Nemůžu to udělat.“

Naděje uvnitř mě se tříští. Můj otec měl pravdu. Adam měl pravdu. Není divu, že mě nechtěli. Jsem bezcenná. Špatná. Poškozená. Tak poškozená, že ani sadistovi nemůžu dát mou bolest.

„Omlouvám se,“ řeknu, oblékajíc si mé triko. „Neměla jsem tě tlačit.“

Jack se zamračí. „Neomlouvej se. S tebou to nemá nic společného. To já. Jsem pokaženej. To je důvod, proč nerandím. To je důvod, proč nemám vztahy. Všechno přísně udržuju v klubu.“

„Mám to.“

Můj žaludek se otáčí v uzlech, dívám se na podlahu a nedokážu se setkat s jeho pohledem. „Díky, že ses o mě dnes večer postaral.“

Mezi námi se těžce vznáší ticho, ale stále neodchází. Když nakonec vzhlédnu, jsem překvapena jemností v jeho tváři, touhou a lítostí. On opravdu myslí, že je to jím, a to mě z nějakého zvláštního důvodu přiměje chtít ho znovu.

„Myslím, že bys měl jít.“

Cukne sebou jako bych mu ublížila, ale potřebuju být prostě o samotě. Z nějakého důvodu se ale neřídí mou radou. Možná proto, že cítí, že když odejde, už nebudeme moct být přátelé. Zašli jsme příliš daleko, odhalili jsme příliš mnoho a teď…oba cítíme bolest.

„Hádám, že tě uvidím v posilovně.“ Otevře dveře a podívá se přes rameno.

„Uvidíme se v posilovně.“

A pak zmizí do noci.

***

Moje břicho zaplaví strach, když se ráno probudím, cítím se otupěle. Když Jack odešel, dala jsem si vanu, snědla vaničku zmrzliny a dívala jsem se na nějakou špatnou show. Ale nebylo to dost na vypořádání se se stresem z opětovného odmítnutí.

Bezcenný kus hovna, naprosto k ničemu. Monstra začnou zpívat dřív, než se dostanu z postele, vždy hlasem mého otce, jejich slova – jeho slova – buší do mého mozku ve stejném rytmu jako jeho pěsti, když se rozhodl, že mě znovu potrestá za to, že jsem se narodila. Samozřejmě, že mě Jack nechtěl. Proč jsem si myslela, že by mohl?

Můj pohled sklouzne k mému nočnímu stolku, na kterém leží pouzdro s čepeli – šest lesklých břitev, čistých a sterilizovaných, chirurgický skalpel, vatové polštářky k setření krve, a dezinfekce k vyčistění oblasti před a po velké události. Mohla bych zavolat do práce, že jsem nemocná a říznout se, takže bych měla celý den za ošetření ran a zotavení, ale nerozhodnu se tak.

Když vstanu z postele, natáhnu se po včerejší bledě modré šifonové sukni a spáruju ji s bílým tílkem. Přidám k tomu bílý svetr a udělám si culík. Rychlý pohled v zrcadle odhalí rozcuchanou, vyčerpanou a zmuchlanou verzi sebe sama. Ale nemám energii se sebou něco udělat. Monstra křičí, potřebuju se dostat do práce, abych unikla tomu hluku.

 V kanceláři se naštěstí objevím pár minut před Rayem. Udělám kafe, vydám se do mé kanceláře a zavřu za sebou dveře. Budova je tichá, položím hlavu na stůl a snažím se najít odvahu k přežití dne, i když jsem se naučila, že odvaha je přeceňovaná.

Když mi bylo sedmnáct, potkala jsem Adama. Cítila jsem se milována a dodal mi odvahu postavit se mému otci. Ale když jsem to udělala, můj otec mi řekl, že mě znovu nechce vidět. Řekl mi, že mě nikdy nechtěl a nikdy mě nemiloval. Řekl, že jsem bezcenný kus hovna, naprosto k ničemu, a že jsem udělala jeho život peklem. Navzdory jeho nenávisti jsem se vždy držela té nejmenší naděje, že bych ho mohla udělat hrdým. To byl okamžik, kdy jsem věděla, že ho hrdým na mě nikdy neudělám.

Zklamala jsem. Stejně jako vždycky.

„Penny? Jsi tady?“ Ray otevře dveře a já sebou trhnu a začnu dělat, že jsem zaneprázdněná, i když je můj počítač vypnutý a nemám v ruce žádnou tužku.

„Kafe je hotové,“ řeknu mu a nuceně se na něj usměju.

Ray na mě zírá. Má na sobě tmavé džíny a tmavou mikinu, což znamená, že bude celý den venku na sledovačce. To je dobrá věc. Ray je bystrý a má schopnost vidět věci, které lidé před ostatními skrývají. Jako právě teď u mě. Mračí se, což znamená, že ví, že se se mnou něco děje a neodejde, dokud nezjistí, co se mnou je.

„Co je s tebou?“

„Nic.“ Zapnu počítač, otevřu šuplík a vylovím tužku.

„Neříkej mi tyhle sračky. Vypadáš, jako by ses sešla s Tormentem v ringu. Jsi nemocná?“

Existuje jen jeden způsob, jak se Raye zbavit. „Mám své dny.“

„Whoa.“ Rayovo ruce vylítnou nahoru, ukročí vzad jako bych mu právě řekla, že mám nějakou pohlavně přenosnou nemoc. „Dobře. Fajn. Yeah. Takže, budu mimo kancelář až do čtyř. Možná celý den. Ty…uh…dávej na sebe pozor. Uvidíme se později.“ Jeho kroky se rozléhají recepcí a když uslyším, jak se zabouchnou dveře, vydechnu úlevou.

Nic. Nefunguje. Lépe.

Amanda mě po zbytek dne udržuje zaneprázdněnou. Snažím se soustředit na práci a nikoliv na monstra v mé hlavě, ale ječí a křičí pokaždé, co udělám něco špatně. Celou dobu zpívají, jak jsem bezcenná a k ničemu, a že mě nikdy nikdo nebude milovat.

S Corou na obědě, jsme se bavily o zítřejším dvojitém rande. Řekla jsem jí, že nemám na nic čas – oběd, posilovnu, dvojité rande. Ze způsobu, jak se její rty zkroutily, vím, že mi nevěří, ale dobrá kamarádka nedělá žádný povyk.

Když se dostanu domů, moje hlava buší a uvnitř jsem naprosto prázdná. Doklopýtám do mé ložnice a vytáhnu mou sadu.

Uvolnění je na dosah ruky.

***

Mockrát děkuju za komentáře J

Malé info: jsme přesně v polovině knihy