Ember - 49. kapitola

Překlad: Mili

Srdce. Zlomené.

Bee

„Takže...“ Vylezla jsem z auta a zkontrolovala mobil. Překvapivě žádné vyšilující smsky od bratra. Vypadá to dobře! Však víte, dokud mu neřeknu, že moje osobní ochranka, nepřítel rodiny a jeho nejmíň oblíbená osoba bude tátou.

Jo, možná bych to měla nejdřív říct Mo, aby mi pomohla zamést cestičku pomocí hodně a hodně sexu. Je to můj bratr, ale svírá mě beznaděj, že by se snad dokázal chovat klidně, až si s ním já a Phoenix sedneme a vyklopíme mu ty novinky. Dokonce přemýšlím o tom, že s sebou vezmu štěně.

Protože štěňata jsou tak nevinná a vážně - kdo by mohl někoho zastřelit v přítomnosti štěněte? Jedině chladnokrevný bastard.

Ah, hele! Hned vedle této definice se tkví Texovo jméno. Nojo, zkusila jsem to.

„Takže - co?“ Phoenix si zkontroloval telefon a ani si nesundal sluneční brýle nebo kabát.

„Eh, jdeme nejdřív do třídy nebo dostanu to kafe, co jsi mi předtím slíbil?“

„Kafe.“ Ozval se švitořící hlas. „Ah, už jsem zapomněl, jaká to byla prča, když jsem dělal takového poslíčka. Chasi, dones mi kafe. Chasi, vem mi knížky.“

Phoenix se ušklíbl. „Trace ti nikdy takhle nerozkazovala.“

„Pravda.“ Povzdechl si Chase. „Myslím, že jsem si to vsugeroval v hlavě, abych se jako její ochranka cítil líp. Však víš, protože se mi v té přesmutné době úplně vypařily koule.“

„Chasi?“ Překřížila jsem paže na hrudi. „Proč jsi tady?“

„Jsi menší, než si pamatuju?“ A hodil pohledem na Phoenixe. „Není nějaká menší?“

„Jsem tady,“ zazpívala jsem a mávala rukama.

„Ne.“ Poklepal se Phoenix na bradě. „Ale hezčí jo. Definitivně hezčí.“

„Tss, tss, ať tě neslyší kápo, jak tohle říkáš, nebo tě vykastruje a nakrmí těmi zbytky ptáky.“

„Pták.“ Zasmála jsem se.

Phoenix se na mě přísně zadíval.

„On to slovo miluje.“ Zamrkala jsem a narovnala ruce. „Ne, ale vážně, proč jsi tady, Chasi?“

„Taková prácička, malinká.“

„Malinká?“ Zopakavala jsem.

„Ale vážně, myslel jsem, že si vysoká.“ Zakroutil Chase hlavou. „No tak jo, pojďme ti pro kafe, když už jsme si tu tvou výšku vysvětlili, a potom zajdem do třídy. Nemůžu se dočkat, až budu hádat, koho ze studentů máš nejmíň ráda. Neříkej mi, koho; přijdu na to sám, potom jim prstem naznačím podříznutí hlavy a uvidíme, jestli se pochčijou.“

Phoenix zakoulel očima. „Promiň, Bee. Musím dneska udělat pár věcí, tak Chase tady dohlídne na to, že se dostaneš včas na vyučování.“

„A že budeš čůrat ve vyhrazený čas,“ nezapomněl dodat Chase. „Ale je teda divný, že to Phoenix fakt napsal do poznámek.“

Pohlcená panikou jsem byla schopná začít šílet nebo zakřičet něco jako, „Neopouštěj mě!“, když mě Phoenix přitiskl k sobě do náruče a políbil, takže utěšil všechny ty obavy, než jsem je vůbec mohla vyslovit.

„Zlatíčko - “ Políbil mě naléhavěji. „ - jsi v bezpečí. Jenom mi to věř, okej?“

„A...“ Měla jsem problém najít vlastní hlas. „... vrátíš se? Dneska večer? Jak jsi slíbil?“

„Ano, ano a ano.“ Políbil mě na nos. „Miluju tě.“

Oči se mi zalily slzami. Pitomé hormony! „Taky tě miluju.“

Když mě pustil a poodešel dál, očekával jsem, že po něm Chase půjde nebo že aspoň řekne něco chytrého. Místo toho měl pusu dokořán a kmital pohledem mezi námi, jako bysme mu řekli, že pocházíme z Marsu a vezmeme si ho s sebou coby svého vůdce.

„Kámo...“ Škrábal se Chase na hlavě. „... Tex se z toho posere... ale... jsem za vás rád.“ Olízl si rty a zadíval se do země. „Nemyslel jsem si... že je to... takhle.“

„Jak tahle?“ Phoenix mě vzal za ruku a políbil každý prst.

„Skutečné.“ Odfrkl si Chase a konečně vzhlédl. „Nemyslel jsem si, že je to tak skutečné.“

„A teď?“ Zeptal se Phoenix, pustil moji ruku a vytáhl klíče od auta. „Co si myslíš teď?“

„Myslím, že by ses na ni měl přestat dívat tímto způsobem, než skončí těhotná.“ Zasmál se Chase. „To si myslím.“

Bojovala jsem s tím, abych v sobě zadržela smích, zatímco Phoenix se polohlasně zasmál. „Tak jo... bavte se tady.“

„Prosím tě.“ Mávl nad ním Chase rukou. „Jsem ten nejlepší bodyguard široko daleko.“

„Naposledy tě postřelili.“ Obrátil Phoenix oči v sloup. „Jenom podotýkám.“

„Jenom povrchová rána, kokote.“ Ukázal mu Chase prostředník. „Jenom podotýkám.“

„Tak jo, holky.“ Zatleskala jsem rukama. „Můžeme už jít? Než si začnete porovnávat své zbraně?“

„Jako by to byla nějaká konkurence,“ zabrblal Chase.

„Zkus to!“ Hnal se k němu Phoenix.

S úsměvem jsem Phoenixe zatlačila do hrudníku a posunula ho k autu. „Jdi dovnitř, chlapáku. Evidentně máš na starosti nějakou práci.“

„Jestli ji necháš někde poblíž svý zbraně, skončím s tebou,“ zavolal mi Phoenix přes rameno a majetnicky mě políbil.

„Uvědomuješ si, že je šťastně ženatý?“ Poukázala jsem, když se nakonec stáhl.

„To je mi jedno.“ Políbil mě Phoenix znovu, tentokrát surově. „Ten chlap dokáže okouzlit cokoliv, co má puls.“

„Díkec!“ Zavolal Chase. „Dám vědět své manželce, že oceňuješ moje schopnosti.“

„To byl ten nejpodivnější rozhovor vůbec,“ zamumlala jsem. „Běž, Phoenixi, budu v pořádku, všichni tři.“

Obličej mu zněžněl. „Chybíte mi oba.“

„Tak už jdi.“

Ještě jednou mě políbil, potom za sebou zavřel dveře od auta a odjel.

Cítit jeho nepřítomnost dělalo zatěžko celému mému tělu. Tak jsem si zvykla mít ho všude kolem sebe, že se během jeho absence cítím nesvá; i když býval dřív otravný a krutý, pořád byl se mnou.

„Bradu vzhůru, holubičko.“ Chase si nasadil sluneční brýle a křupl si klouby na prstech. „Teď jsi tady se strýčkem Chasem.“

„Ugh!“ Pohodila jsem rukama ve vzduchu. „Je mi jasné, že jsi to myslel jako familiární gesto, ale právě jsem měla sto chutí praštit tě do obličeje.“

„Eh, fakt jsi Texova sestra. Jsem tak pyšný. Ale nebij mě do tváře. Mil by se naštvala. Evidentně je jediná, kdo má právo dělat mi modřiny.“

„Stává se to často?“

„Víc, než bych chtěl přiznat.“ Zasmál se.

Vždycky jsem měla ráda Chasův smích; byl lehký, humorný, uklidňující. Byl skoro tak uklidňující, že člověk zapomněl na to, že je trénovaný zabiják, který se taky vyznal v umění mučení a užíval si střelbu do čehokoliv.

Přidejte to k jeho extrémně dobré vizáži a jakákoliv holka v jeho okolí se cítí všelijak, jenom ne pohodlně. Spíše bude zkoprnělá a zvláštně zvědavá na to, jak si ten kluk celou dobu udržuje dokonalý vzhled svých vlasů.

„Používáš vosk?“ Zeptala jsem se, jakmile jsme došli ke kavárně v kampusu.

Chase se afektovaně usmál. „Jestli používám vosk? Z čeho tak usuzuješ?“

„Tadyhle.“ Poklepala jsem si na svou hlavu. „Kup mi kafe a odpověz na otázku.“

„A mluvíme o tom, jestli si voskuju obočí nebo...“ Zavrčel. „... prdel?“

„Máš chlupatou prdel?“

„To bys chtěla ráda vědět, co?“

„Ne, to bych fakt nechtěla. Jenom jsem byla zvědavá, jak si udržuješ...“ Ukázala jsem mu na obličej. „Všechno tak dokonale upravené.“

„No nekecej, ona o mně řekla, že jsem dokonalý.“ Mrknul na barmanku, která už v otočce vypadala, že je celá žhavá udusit se jazykem a omdlít hlavou napřed do napěňovače mléka. „Drobné si nechte,“ zašeptal.

Dal jí dvacku.

„Styď se, ty jedna malá štětko,“ zašeptala jsem tiše. „Flirtovat s obsluhou kavárny.“

„Je jí padesát.“ Obrátil Chase oči v sloup. „A pro Elite pracuje už čtyři roky, má tři vnoučata, nemůže si dovolit zdravotní pojištění - nebo aspoň nemohla, dokud jsme ji nezaměstnali - a číslo jejího sociálního pojištění je - “

Zacpala jsem si uči a mrkla. „Dokázal sis to. Víš všechno o všech.“

„Chceš si zahrát hru?“ Podal mi své kafe a natáhl ruku.

Uchopila jsem ji a přimhouřila oči.

„Ale ale, pochybuješ o mých schopnostech?“

„Možná.“

„Řekni jméno učitele.“

„Pan Hibland.“

„Strašný chlap.“ Oklepal se Chase. „Vlastně se snažil zabít vlastní manželku, aby dostal životní pojistku. Když univerzita zjistila, že se jí snaží zastrašit, zastrašili jsme my jeho, vyřízli jsme mu jazyk, nabídli mu roztomilý plat, aby učil znakovou řeč, abysme si ho mohli držet pod palcem, kdybysme si náhodou chtěli vyčistit kampus. Číslo jeho sociálního pojištění se změnilo - když si jeho žena začala myslet, že je mrtvý. Jo, a dali jsme ji všechny peníze z pojistky. Naposledy, co jsem slyšel, tak je na svých druhých líbánkách ve Francii.“

Zůstala jsem s pusou dokořán.

„Co je?“ Pokrčil rameny. „Jenom proto, že jsou to učitelé, to ještě neznamená, že jsou čistí. Ve skutečnosti máme na Elite mnohem víc zhovadilých učitelů než těch nevinných, ale takhle se nám to líbí. V podstatě to znamená, že můžeme podpálit celou školu a oni prostě zakývají hlavou a ještě se zeptají, jestli chceme s tou školou podpálit i je.“

„Děsivý.“

Chase si loknul kafe. „Ani ne, ale je to nutný.“

„Ovládat všechny a všechno?“

„Kdybysme to nedělali...“ Zastavil se. „... docházelo by ke zraněním. Proto ovládáme, hrajeme si s loutkama a doufáme, že když se všechno posere, budeme schopní do napravit.“

„Huh.“ Na rtech mě hřála káva, zatímco jsme v naprostém tichu přicházeli na mou první hodinu. „Nevíš, k čemu se chystá Phoenix?“

Odfrkl si. „Phoenix má v sobě všechno možný děsivý. Neptal bych se ho na nic, to bych radši řekl Nixonovi, aby mě nakopal do kulí. Ví o něm Nixon a to stačí. Ačkoliv, kdybych se měl vsadit, řekl bych, že to má něco společnýho se Sergiem.“

Zastavila jsem se. „Proč se Sergiem?“

„Drž si přátele blízko... a nepřátele ještě blíž.“ Cvrnkl mě prstama do brady a vedl do budovy.

„A vy si myslíte, že Sergio je nepřítel?“

„Mysli, podezřívej, uvažuj...“ Pokrčil Chase rameny. „Kromě toho, ten, který má něco zjistit, je Phoenix, ne my. Konec konců, on ví o Sergio všechno nejlíp. Zbytek nás tápe ve tmě, díky bohu.“

„Počkej, já tomu nerozumím.“

Chase si povzdechl a volnou rukou si promnul tvář. „Přemýšlej o tom takhle... naše rodina má tajemství, hodně a hodně tajemství. Tajemství jsou pro nás něco jako platební jednotka našich životů.  A strážce podzemí byl vždycky Luca. Proto se ho všichni tak báli. Věděl všechno. K čertu, pořád nechápu, jak ten chlap v noci spával. Ale ve svém životě dokázal to, že měl něco na každou rodinu, na každého jednotlivce. V den, kdy umřel, se ty informace přesunuly - přímo do rukou Phoenixe.“

„Takže díky tomu je teď v nebezpečí?“ Polkla jsem strach, který se mi hromadil v hrdle.

„Ne, zlatíčko.“ Zasmál se Chase. „Díky tomu je to teď mocný zkurvysyn. A poslední věc, kterou by člověk chtěl, by bylo nasrat člověka, který má konečně důvod k životu.“

„Huh?“

„Tebe,“ zašeptal Chase. „Mluvím o tobě.“